13 Ohniska napětí ve světě na přelomu 19. a 20. stol., vytváření mocensko-politických bloků Mezinárodní vztahy v předvečer světové války
|
|  Yüklə 0.49 Mb.
|
- 1955 – SSSR dává souhlas k uzavření státní smlouvy s Rakouskem (= odchod okupačních vojsk spojenců + vyhlášení rakouské neutrality) Korejská válka (1950-1953): - 1945 Postupimská konference garantovala nezávislost Koree – je rozdělena na 2 části (hranicí je 38. rovnoběžka): 1) severní Korea – průmyslovější, podpora SSSR 2) jižní Korea – agrární, podpora USA - srpen 1948 – po volbách na jihu je vyhlášena REPUBLIKA KOREA – hl. m. Soul, prezident: Li Syn-man - září 1948 – na severu vyhlášena KOREJSKÁ lidově demokratická republika (KLDR)
- mezi oběma částmi – vytváří se napětí (každá si na 2. území dělá nárok) - červen 1950 – začíná invaze Severokorejských vojsk směrem na jih (překročili 38. rovnoběžku, zatlačili jihokorejská vojska až na jih k Pusanu). - SSSR se neúčastní jednání Rady bezpečnosti OSN – 15 států Rady bezpečnosti v čele USA zasáhli v Korejské válce na straně jihokorejců – prostřednictvím jich jsou severokorejské jednotky zatlačeny na sever až k hranici Číny (to byl problém)
(združstevňování) zemědělství – likvidace kulaků (nejbohatších rolníků) - 1931 až 1932 – v řadě oblastí vypukl hladomor – rolnické vzpoury - zakládání státních statků (= sovchozů) - do roku 1934 – přídělový systém v zásobování - 1934 – SSSR vstupuje do Společnosti národů, uzavírají se spojenecké smlouvy mezi ČS a Francií, pomáhá republikánskému Španělsku - 1936 – nová sovětská ÚSTAVA – zaručuje občanská práva, ale v zemi vládne krutý režim založený na teroru, policejní zvůli a likvidaci odpůrců
- zatýkání nepohodlných osob na základě vymyšlených a absurdních obvinění - po revoluci 1917 (vláda Lenina) – Stalin je členem Rady lidových komisařů - pocházel z Gruzie, ve 14.letech vstoupil do kněžského semináře, ale byl vyloučen. Brzy se stal revolucionářem (v 19 letech, účastní se dělnických manifestací – za to je carských režimem poslán na 2 roky na Sibiř) - Lenin ho dosadil za revoluční práce do Ústředního výboru Komunistické strany - v době působení Prozatimní vlády – Stalin se angažuje v Petrohradě - po říjnové revoluci 1917 – Stalin se stává komisařem pro národnostní otázku - 1. žena mu umřela, znovu se oženil (s Naděždou) – 1933 se žena po hádce s ním zastřelila - v době občanské války – nová státní bezpečnostní služba Čeka (Stalin ji využívá během diktatury) - 1921 – obrovská krize, hl. na venkově – hladomor, dochází i ke kanibalismu, smrt asi 5 mil. lidí, obrovská nespokojenost – Lenin vyhlašuje NEP (novou hospodářskou politiku) - 1922 – zřízena funkce generálního tajemníka Komunistické strany (sekretář) – Stalin je jmenován Leninem, jeho úloha v revoluci je v jeho životopisech přeceňována. Za pár měsíců – ukázalo se, že se na to nehodí - Lenin napsal dopis pro Sjezd bolševické strany (navrhuje Sjezdu, aby zvážil Stalinovu funkci (v jeho osobnosti se objevuje nevraživost, hrubost, podrážděnost, uspěchanost) – 2 Leninovi sekretářky Stalinovi dopis ukázaly, on se na sjezd připravil a vzal s sebou lidi, kteří mu pomohli. - leden 1924 – smrt Lenina, na Stalinův popud začal být pěstován Kult Lenina (nabalzamováno a vystaveno jeho tělo, přestože s tím jeho rodina nesouhlasí) – neustále zdůrazňuje význam Leninovi osobnosti – to mu napomáhá na cestě k moci (za kultem Lenina skryl kult Stalina) - Lenin v závěti uvedl, aby po jeho smrti – kolektivní vedení strany (nejvýzn.osobnosti – Stalin, Zynovjev,
- Během 20. let – postupné upevnění Stalinovi moci – postupná kontrola činnosti ve straně, pomáhají mu spolupracovníci – využije je a pak se jich zbaví (např. Lev Trockij – revolucionář 1917, organizoval Rudé gardy, 1927 je na Sjezdu strany vyloučen – Stalin ho označil za úchylkáře, je vypovězen do sovětské střední Asie. Na konci 20. let – musel opustit SSSR, žil v různých zemích – Mexiko, dohnala ho KGB, 1940 je zavražděn). Ve stejné době jsou odsunuti z politického živta i Zynovjev a Kameněv - v čele strany a státu – Stalin a Bucharin – rozpor kvůli nové ekonomické politice (zavedl jí Lenin) – Stalin jí zrušil (prý Lenin tvrdil, že tato politika je pouze dočasným ústupkem), Bucharin za ní bojuje. - konec 20. let – povinná hromadná kolektivizace sovětského venkova = sovětské oddíly posílány k rolníkům – násilně jim brali zásoby, kulaci (bohatší sedláci, mají velké zásoby) – na konci 20.l. jsou tak označeni všichni, kteří mají trochu víc, jsou označeni za největší nepřátele společnosti. Program zániku kulaků jako společenské třídy (už dávno jako spol. třída neexistovali) – jsou vyháněni z půdy, postříleni nebo posláni na Sibiř. + vznik kolchozů a sovchozů - sovětské zemědělství se dostává do naprosté krize - 1932 – obrovský hladomor (i na Ukrajině, Kubáň = tradičně úrodné oblasti) – smrt 5 až 7 miliónů lidí (i v této chvíli SSSR vyváží obilí výměnou za stroje) - z politického života je odstraněn Bucharin – na konci 30.let je po procesu zastřelen - 1929 – Stalinovi je 50 let – oficiálně při oslavách se prosazoval kult Stalinovi osobnosti, masová
- Hospodářská krize nepostihla SSSR, v té době je industrializován, hladomor v roce 1932 není výsledek hospodářské krize, ale Stalinovi politiky. V této době roste průmyslová produkce SSSR – je to proklamováno na veřejnosti - př. Stalin chce postavit Bělomořský kanál (mezi Bílým a Baltským mořem) – budovalo ho asi 1/4 milionu vězňů, o život přišlo asi 60 tis. lidí - použití pracovní síly z tzv. Gulagů (pracovní tábor) – v roce
podmínkách, místo strojů se používá levnější ruční práce, lidé umírají zimou nebo vyčerpáním. - dochází k důsledné likvidaci náboženství, SSSR se oficiálně prezentuje jako ateistický stát (kostely jsou přeměněny na sýpky nebo jsou zbourány) – „Nová víra sovětské společnosti je industrializace“ - v zemi panuje atmosféra strachu, udavačství. Spolu s politickými odpůrci režimu skončí na Sibiři i neviní lidé (např. kvůli osobní mstě, udavačství) - 1934 – Sjezd Komunistické strany v Moskvě – objevila se reálná šance nahradit Stalina politikem – Sergej
někteří politici jím chtějí Stalina nahradit. Kyrov to odmítl. Stalin ve funkci zůstává, za nedlouho je Kyrov v Leningradě zavražděn (je zadržen viník). - Stalin rychle vydává Dekret o trestu smrti za teroristické akce – je použit, zadržený kvůli vraždě Kyrova je okamžitě podle něj zastřelený a Stalin zůstal čistý - 2. pol. 30. let – dochází k masovým represím: - jako první podlehnou delegáti sjezdu (velká čistka v řadách Komunistické strany) – Zynovjev a Kameněv jsou obviněni z velezrady, nařčeni z Trockismu, před soudem se přiznali, jsou zastřeleni 1936. - další čistky: starší revolucionáři, kteří se významně podíleli na říjnové revoluci 1917 (jsou zatýkáni, posláni na Sibiř nebo zastřeleni) – asi zřejmě proto, že ví, že v roce 1917 nebyl Stalin velkým revolucionářem - konec 30.let – čistky v diplomatických kruzích
důstojníků bylo pozatýkáno, vězněni, popraveni nebo se najednou stali nezvěstnými --- v Evropě se šíří nebezpečí fašismu, vypuká válka – sovětské velení je velmi oslabeno (noví důstojníci jsou ve funkci krátce, jsou nezkušení). - čistky přestávají probíhat v době války, Stalinovo úsilí se soustředí jinam - další vlna čistek – po 2. světové válce (ne v takové míře) – 1953 smrt Stalina (pokud by nezemřel, zřejmě by se procesy opět rozjely nanovo) - až do 80. let – sevřená politická atmosféra - během Stalinova režimu – tzv. vlastenecká válka – „Za vlast, za Stalina, vpřed!“
- promluva: Nikita Sergejevič CHRUŠČOV – autor 2 referátů: 1) obecný referát – nutnost kolektivního vedení Strany a státu, SSSR musí dohodit a předhonit kapitalistické země v ekonomickém rozvoji 2) přednesen na tajném zasedání v poslední sjezdový den = O kultu osobnosti a jeho důsledcích (= kritické momenty se na veřejnost nedostaly v plné míře, u nás zveřejněno až 1990) - odsouzení Stalina, jeho cesty k moci a způsobu odstraňování svých odpůrců (kritika Stalinovi osobnosti a ne systému, který představoval. 3 roky po Stalinově smrti (je to čin, který je dodnes vysoce hodnocen) – do té doby se nikdo neodvážil vystoupit proti kultu Stalina. - v zemích sovětského bloku – nastává vlna destalinizace (= uvolnění atmosféry) 1) Obnova hranic Československa po 2. světové válce, otázka menšin Po 2. světové válce: - mění se zahraničně- politická orientace ČS (je to dáno důsledky Mnichova – Fr. a VB zradili) – orientace na přátelství a spojenectví se SSSR - Komunisté zahajují politiku „kopírování“ – úplná podřízenost vůči Moskvě i sociální demokraté se orientují na Moskvu – uvnitř 2 křídla: 1) levicové – má blízko ke KS, Zdeněk Fierlinger 2) tradiční křídlo sociální demokracie Londýnský exil – také orientace na Moskvu - cíl: obnovení ČS v předmnichovských hranicích (je třeba zabezpečit ČS před „novým Mnichovem“) - chce toho dosáhnout provedením politické a sociální reformy + vybudováním národního státu Čechů a Slováků (= vyřešení otázky německé a maďarské menšiny) Spojenecká smlouva mezi Moskvou a londýnským exilem – 12.12. 1943 – Československo-sovětská smlouva o přátelství a spolupráci.
- obnova předmnichovské ČS se nepovedla úplně v oblasti Podkarpatské Rusi (byla součástí předmnichovské republiky. Smlouvou z června 1945 se ČS muselo Podkarpatské Rusi vzdát, smlouva je ratifikována až v listopadu ) – neobvyklá smlouva (ČS patří mezi vítěze a musí se vzdát území ve prospěch svého spojence. Území Podkarpatské Rusi – 12644 rozloha, 600 000 obyvatel - Beneš ví, že s tímto územím budou problémy, ale chce aby čs. vláda převzala na Podkarpatské Rusi moc a teprve potom by se o ní mělo jednat. Podkarpatská Rus je od podzimu 1944 osvobozována Rudou armádou- mají zde vliv sovětské vojenské a bezpečnostní orgány. Lidé z Podkarpatské Rusi podepsali Manifest (asi 1/4 miliónu lidí, většina pod nátlakem), že chtějí být součástí SSSR. Moskva se od toho distancovala, ale přesto sovětské orgány neumožnili, aby zde ČS převzala moc - Beneš nechce roztržku se SSSR, snaží se vyřešit otázku dohodou – poměrně rychle, počítal s tím, že když ČS ustoupilo v oblasti Podkarpatské Rusi, bude SSSR nápomocno v otázce čs.-polských vztahů Čs.-polský spor o Těšínsko: - 1920 bylo rozděleno na 2 části (většina připadla Polsku, menšina ČS) - 1938 Polsko zabralo českou část Těšínska pro sebe, zahraniční exil – program: získat jí zpět - Polský výbor národního osvobození (podporován SSSR) = Lublinská vláda (vytvořená v Lublinu) Moskva jí uznala za prozatimní vládu během 2. sv.v. Stalin chce, aby Beneš uznal její legitimitu a za to že mu pomůže získat zpět českou část Těšínska - vypadalo to, že dojde k dohodě. Na obou stranách vypukly nacionalistické vášně (Češi chtějí vystěhovat Poláky z Těšínska a naopak) – červen 1945 Ratibořický incident (čs. vojáci vnikli na území Ratibořska (= území, které patřilo Německu, po osvobození Rudé armády přešlo pod správu Poláků), obsadili ho) – polská vláda využila konfliktu a znovu nastolila problém Těšínska. - Jednání mezi Polskem a ČS vedenou v Moskvě – neúspěšně, několik měsíců probíhá nacionální štvaní na obou stranách, Moskva zasáhla – březen 1947 – Československo-Polská smlouva (Česká část Těšínska je opět česká) – Moskva už si nemůže dovolit v sovětském táboře rozkol. - ČS si dělá nároky na některá bývalá území Německa (Ratibořsko, Hlubčicko a Kladsko), která byla předána do Polské správy (po osvobození Rudou armádou) – SSSR si chce Polsko usmířit, protože chce Polsko posunout na západ ve svůj prospěch. – tato otázka vyřešena také v dohodě z r. 1947 – tato území získalo Polsko - oblast Lužice (obývaná lužickými Srby v Německu, oblast sovětské okupační zóny) – čs. vláda nevystoupila s požadavkem, ale neoficiálně podporovala hnutí lužických Srbů za připojení k ĆS) – o této otázce se nejednalo- Stalin tento problém nepřednesl v Postupimi (nechtěl dělit sovětskou okupační zónu) – pro ČS by to stejně nebylo výhodné (odchází sem řada odsunutých Němců) - drobné nároky ČS na Rakousko – nebyly projednány 2) OTÁZKA MENŠIN: (Němců a Maďarů) Německá menšina: - uplatněn princip kolektivní viny německé menšiny žijící v ČR (všichni Němci jsou odsunuti) - Beneš usiluje o mezinárodní uznání principu masového odsunu, Stalin odsun Němců prosadil v Postupimi (z ČR má být vystěhováno 2,5 miliónů Němců) - ihned po válce – tzv. DIVOKÝ ODSUN (neorganizovaný, pácháno násilí na Němcích – hl. v Brně a Ústí) – reakce na období okupace. Odsunuto asi 660 tisíc Němců od května-srpna 1945 Postoj k němcům není vymezen žádnými právními normami – proto je pácháno násilí Němci jsou odsouvání hl. do sovětského okupačního pásma - západní svět je nespokojený, odsun měl být organizovaný (VB a USA se vyslovili proti způsobu odsunu a proti způsobům jednání v internačních táborech (kam jsou němci po odsunu odváženi) - 2.8. 1945 – vydán Dekret (= Němci a Maďaři jsou zbaveni českého státního občanství) - při odsunu – Němci jsou posláni do sovětského okupačního pásma (30%), zbytek na západ - do konce 1946 je odsunuto asi 2256 000 Němců v organizovaném odsunu, V ČR zůstává 240 000 Němců (jsou dodatečně odsunuti) - v prvních odsunech neodcházejí: - specialisté v určitých oborech, dělníci pracující v průmyslu, Němci ve smíšených manželstvích. Prokázaní antifašisté se mohou rozhodnout k odsunu (mohou si vzít veškerý movitý majetek) – i na nich je pácháno násilí
- asi 600 000 lidí, Dekretem 1945 ztratili české státní občanství - čs. vláda chce prosadit odsun maďarské menšiny – neprosazeno - rozhodnuto, že se Češi a Maďaři dohodnou o osudu menšin – únor 1946 – Československo-maďarská dohoda o výměně obyvatel (Maďaři se Slováky) – čs. vláda je zklamána (k výměně se nepřihlásilo mnoho Slováků žijících v zahraničí). 5) Československo od konce 2. světové války do roku 1948 KOŠICKÝ VLÁDNÍ PROGRAM: - po osvobození 10.5. 1945 dorazila do Prahy 1. poválečná vláda – v čele: Zdeněk Fierlinger (levicový sociální demokrat) – už v březnu 1945 – jednání v Moskvě mezi českými a slovenskými komunisty, národními socialisty, lidovci, sociálními demokraty a slovenskými demokraty – o programu vlády – je přijat s určitými úpravami komunistický návrh (nekomunisti jsou rozhodnuti ustoupit, aby se dohodli) Vláda byla ustavena 5.4. 1945 na jednání v Košicích (= Košická vláda) – je zde přijat Košický vládní program = program národní a demokratické revoluce, není socialistický (ale vytváří pro budování socialistické společnosti příznivé podmínky) Program: 1) nový stát s novou národnostní strukturou (národní stát 2 rovnoprávných národů – Čechů a Slováků), otázka menšin bude vyřešena (viz. otázka 1) 2) asymetrie v politickém systému – na Slovensku: orgán Slovenská národní rada + tzv. Sbor pověřenců (= nejvyšší výkonný orgán, odpovědný SNR) – nemá v ČR obdobu (Česká národní rada je v květnu zrušena) - cíl české vlády: omezit slovenské vládní orgány - tzv. Pražské dohody = vymezovali vztah mezi ústřední vládou v Praze a slovenskými orgány (ústřední vláda má tendenci oslabit je, protože na Slovensku mají hl. úlohu demokraté a ne komunisté)
není obnovena Agrární strana a HSL´S. Obnovené strany nefungovali jako celostátní. 6 vládních stran (Národní socialisté, Komunisté v ČR a na Slovensku, Lidovci, Demokraté, Sociální demokracie) se sdružilo do Národní fronty – pokud by v ČR vznikla nová strana, musí se zapojit do Národní fronty (= není možná legální opozice) - do října 1945 neexistoval Parlament – funkci zákonů plnily Dekrety prezidenta republiky - od 28.10.1945 do května 1946 (než se uskutečnili 1. parlamentní volby) – existuje Prozatimní národní
zájmy hospodářské, sjednocuje určité skupiny – později získává i politickou funkci - Národní výbory – do r.1946 paritní zastoupení stran, jsou územní orgány státní správy - zemské, okresní, místní 4) hospodářská otázka - musí být vyvlastněn majetek Němců, kolaborantů a zrádců, klíčový průmysl a banky se mají dostat pod všeobecné státní vedení (zatím se nemluví o znárodnění) - provedena pozemková reforma 5) zahraničně-politická orientace na SSSR 6) kultura – odmítnutí německé kultury jako celku, vzorem se stává sovětská kultura BENEŠOVY DEKRETY: - Beneš na nich spolupracoval, nevytvořil je sám (podíl hl. čs. zahraniční vlády) - řada dekretů je vydána za války, tak jak je potřeboval čs. zahraniční odboj
světové válce) - Dekrety vydané od května 1945 – mnoho z nich bylo dodatečně schváleno Prozatimním národním shromážděním (stali se z nich ústavní zákony) – celkem bylo vydáno 143 dekretů ( z toho 7 ústavních) 1) majetkové vztahy: - 19.5. 1945 – Dekret o neplatnosti některých majetkoprávních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, zrádců a kolaborantů (zavádí termín státně nespolehlivá osoba = národnost německé a maďarské + osoby, které vyvíjeli činnost protistátní) – majetek všech těchto osob je dán pod národní správu - 21.6. 1945 – navazuje na předchozí dekret: Dekret o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa 2) 19.6. 1945 – Velký retribuční dekret (Dekret o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) - výsledek: 713 odsouzeno k trestu smrt, 741 doživotí, 19 888 do vězení 27.10. 1945 – Malý retribuční dekret (Dekret o trestání některých provinění proti národní cti) - souzeni lidé (kolaboranti), jejichž provinění nebylo tak velké, že na ně nemohl být použit Velký dekret - Trest: nesmí volit v parlamentních volbách 1946 - mnohdy zneužíván v boji mezi politickými stranami - 5.5. 1947 končí jeho platnost 3) 2.8. 1945 – Dekret jímž jsou Němci a Maďaři zbaveni českého státního občanství 4) 24.10 1945 – Dekret o znárodnění dolů, některých průmyslových podniků, akciových bank a soukromých
- výsledek: znárodněno více než 2100 podniků majetek Němců, kolaborantů a zrádců znárodněn bez náhrady, v ostatních případech – náhrada - znárodnění: - není obsahem Košického vládního programu - mezi politickými stranami – boj o znárodnění (rozpory v otázce rozsahu znárodnění, tempa a formy znárodnění) - Soc.dem. + KS – chtějí velký rozsah znárodnění, etapové znárodnění X jednorázová akce - jedinou formou znárodnění je zestátnění X družstevní vlastnictví (menší podniky) - znárodnění proběhlo podle KS a Soc.demokratů
- účast: Československá strana lidová – Jan Šrámek Československá strana národně socialistická – Petr Zenkl Československá sociální demokracie – Zdeněk Fierlinger Komunistická strana Československa – Klement Gottwald, generální tajemník Rudolf Slánský - na Slovensku: Komunistická strana Slovenska – Karol Šmitke, 1945 místo něho Viliam Široký Demokratická strana, Strana Slobody (vznik 1946), Strana Práce (sociální demokraté) - proběhly 26.5. 1946 - Výsledky v celostátním měřítku: Komunisté – 38% hlasů, Národní socialisté – 18%, Lidovci – 16%, Slovenští Demokraté – 14%, Soc.dem. a Str.Práce – 13%, Str. Slobody – pod 1% - České země: Komunisté – 40%, Národní socialisté – 24%, Lidovci – 20%, Soc.dem. – 16% - Slovensko: Demokraté – 62%, Komunisté – 30% Důsledky voleb: - podle výsledků jsou obsazeny Národní výbory - je jmenována nová vláda – předseda: Klement Gottwald - 9 křesel Komunisté, 4 křesla Nár.socialisté + Lidovci+ Demokraté, 3- Soc. dem. 2 křesla bez politické příslušnosti; (nejsou zastoupeny paritně- v poměru, jako dříve) - předseda Ústavního Národního shromáždění – Antonín Zápotocký - ÚNS jednomyslně zvolilo Edvarda Beneše prezidentem, schválilo Budovatelský vládní program - cíl ÚNS: vypracovat novou ústavu + připravit dvouletku (2 letý plán hospodářské obnovy) Rok 1947 – krize ve společnosti: - narůstá sociální nespokojenost – v dělnických vrstvách (mají malé mzdy, vysoké ceny zboží, vázne zásobování), ve středních úřednických vrstvách (jejich životní úroveň klesla pod předválečný stav), rolníci (neúroda – důsledek sucha) - výroba a obchod – orientovány na východ – české výrobky přestávají být konkurence schopné (chybí dosavadní podnikatelský boj), zaostalé stroje nejsou obměňovány Suroviny a technika jsou nakupovány na západě, hotové produkty jsou vyvážené na východ Orientace hl. na těžký průmysl (jako SSSR) – musí se zásadně změnit struktura našeho hospodářství - Komunisté prosazují návrhy a zákony , i když ostatní strany nesouhlasí - Hradecký program – 4.4.1947 – vyhlášen ministerstvem zemědělství v Hradci králové i přes odpor nekomunistických stran; = požadována další etapa pozemkové reformy (vyvlastnění veškeré půdy nad 50 hektarů) - velké spory o Marshallův plán - Zemědělci postiženi suchem a neúrodou – 15 miliard ztráta, urodilo jen 63%obilí, 48%brambor.... - zaveden lístkový systém na potraviny - ČS nepřijalo Marshallův plán, SSSR mimořádně dovezlo obilí (i když ho sám potřebuje) – posílení pozic komunistů - 1947 – krize Národní fronty: - 1. sporný bod: otázka milionářské daně (zdanění majetku) – návcrh Komunistů, jde o to vyrovnat ztráty vzniklé neúrodou – nekomunisté jsou ostře proti tomu – navrhují jiná opatření (aby společnost více postihovala spekulanty a černý trh + vytvořit rezervy ve státním rozpočtu + zdanění luxusního zboží, černých zisků nebo příjmů nad 100 000 korun). Vláda návrh komunistů striktně odmítla, Komunisté rozvinuli masové hnutí za milionářskou daň (ohlas u sociálně slabších obyvatel) + v Rudém právu jmenovitě uveřejnili, jak kdo hlasoval ve vládě. - na stranu KS se přidává Sociální demokracie – dohoda (budou ve sporných otázkách postupovat společně) V sociální demokracii hluboká vnitrostranická krize - vláda nakonec pod tlakem v říjnu 1947 přijala - od této chvíle se strany Národní fronty nemohou dohodnout vůbec na ničem Politické síly před únorem 1948: - Komunisté – předpokládají, že v budoucnu dojde k mocensko-politickému střetu – snaží se, aby v jednotlivých stranách vznikly velké levice (které by nestály přímo proti Komunistům) – kromě Slovenských demokratů se jim to podařilo - chtějí získat v budoucnu maximum hlasů – obrací se s agitací na venkov - organizují masová hnutí za sociální požadavky - chtějí udělat z národní fronty masovou organizaci (spolu se zájmovými org.) – neúspěšně - Národní socialisté + Lidovci + Demokraté - nemají nikoho, kdo by stál v čele, žádnou osobnost (Beneš musí být nestranický) - pomalá spolupráce – začala pozdě, nevytvořili blok politických stran - neorganizují masová hnutí za demokracii, nepočítají s tím, že by se o politice mohlo rozhodovat na ulici - dvojpolná orientace – sami se také orientují na východ - komunisté mají o nich velmi dobré zprávy - Sociální demokracie – vnitrostranická krize (na vedlejší kolej je odsunuta levice, do čela: pravice – Bohumil Laušman) – stále však balancuje mezi Komunisty a ostatními stranami - Komunisté v bezpečnostních orgánech (StB) - skryté síla, vnáší do politické atmosféry nejistotu, obavy - rychle ovládli státní bezpečnost, zpravodajskou službu, jsou úzce spojeni se sovětskou zpravodajskou službou (má u nás rozsáhlou síť informátorů) - sledují tisk, dohlíží na veřejných schůzích politických stran, je zavedena osobní ochrana ministrů státní bezpečností (ví o každém jejich kroku) - cíl: vyhrotit politické rozpory v zemi, donutit vedení KS, aby se odhodlali ke konfliktu - politické vedení KS X StB (pracují skrytě, někdy i proti zájmům politického vedení, jednání hl z iniciativy sovětských bezpečnostních orgánů) |