13 Ohniska napětí ve světě na přelomu 19. a 20. stol., vytváření mocensko-politických bloků Mezinárodní vztahy v předvečer světové války
|
|  Yüklə 0.49 Mb.
|
NÁSTUP FAŠISMUFAŠISMUS V ITÁLII: - Itálie je 1. země, v níž se rodí fašismus ---- fašisté se dostávají k moci (posléze i v Německu) - z latinského fasces = svazky prutů s červením řemením a vetnutými sekyrami – původ ve starověkém Římě, nosili je tzv. liktoři před nejvyššími úředníky jako odznak jeho moci. - vznik spolků (svazky) fasci - fašismus = spojení nacionalismu (národní nadřazenost), šovinismu (vyhrocený nacionalismus, rozněcována nenávist k ostatním národům) a sociální demagogie (sliby) - vyšla z 1.sv.v. na straně vítězů, nedostala však některá slibovaná území, vzrůstá nespokojenost - 1919 – vznik 1. fasci – organizují pouliční bitky a střety s dělnickými organizacemi. Nosili černé košile. Jádro tvořeno z: nespokojení důstojníci, poddůstojníci i vojáci – na jejich stranu postupně i část inteligence a středních vrstev ------- vznik jednotné fašistické strany, v čele: Benito Mussolini. - 28.10.1922 – fašisté uspořádali akci Pochod na Řím (desítky tisíc ozbrojených oddílů) – šli demonstrovat do Říma, vystrašili vládu a ukázali jí svou sílu.
vládu (ze stran středu a pravice) - do roku 1926 – v Itálii odbourány všechny základy demokratické společnosti, nastolení autoritativního režimu Monarchie v zemi ponechána, král je pouze loutka, státní zřízení funguje na základě Vůdcovského systému jako v Německu (Mussolini oslovován Duce) - zakázány všechny organizace kromě fašistické,do funkcí nejsou lidé voleni, ale jmenováni zezhora Zájmy strany – jsou úzce spojeny se zájmy státu a naopak
- zpočátku byl Mussolini Hitlerovým odpůrcem - 1935 – Itálie napadla ze sousedního Somálska a z Eritrei nevýznamnou africkou monarchii Habeš --- Italové využili hraničních nepokojů. Vyzbrojená italská armáda X bosí Habešené, použili otravných plynů = Habešská krize
vytvoření dobrých vztahů mezi Německem a Itálií = osa Berlín – Řím - v ekonomické oblasti: pokus o vytvoření korporací (= organizace podnikatelů a zaměstnanců – v rámci korporace spolupracují) - otázka papežského státu – 1929 – podepsány tzv. Lateránské dohody (mezi papežem a Mussolinim) – upravovaly územní, správní, finanční práva katolické církve v Itálii = uznání Vatikánu jako samostatné neutrální země pod suverenitou (nadvládou) papeže Papež slíbil Mussolinimu ideologickou podporu. Expanzivní cíle v zahraniční politice Itálie: (hl. ve 30.letech) - obl. Asie – Střední východ - Afrika – Lybie, oblast východní Afriky (dobytá Etiopie spojená se Somálskem = kolonie Italská východní Afrika)
- 1939 – dobyta Albánie Pod vlivem vítězství fašismu v Itálii ----- diktátorské režimy i v jiných zemích: - Španělsko – diktatura Primo de Rivery (1923-30)
- Německo: je zklamané z porážky po 1.sv.v., tvrdé podmínky ve Versailles - více vyhraněný šovinismus a nacionalismus než v Itálii + antisemitismus (nenávist vůči Židům) - nositel fašismu – NSDAP (Nacionálně socialistická německá strana dělnická) - je nositelem ideí německého fašismu = nacionální socialismus (nacismus) ---- ideoví předchůdci – v některých stranách v Rak.-Uhers., některé i u nás. Jako ideologie se ale nacismus rozvinul až v Německu. - Program: 1) nadřazenost germánské rasy (ideální představa tzv. norbického typu – vysoký, urostlý, světlovlasý a modrooký). Později se spíše hovoří o tzv. rasové čistotě 2) antisemitismus 3) počítá se s vytvořením Velkého Německa – 3.říše (má získat všechny ztráty po 1.sv.v., počítá se s rozšířením německého území téměř po celém světě) ---- mohli by v něm žít všichni Němci (využil k tomu sudetských Němců) - program Drang nach Osten – tažení na východ (zde se hl. měly uplatnit nacistické plány) - poč. 20.let - organizace SA - během 20.let – jednotky SS – původně Hitlerova osobní stráž (bezpečnostní jednotky), černé košile, v čele Himmler. Posléze jsou elitou společnosti, jsou přímo podřízeny Hitlerovi. - 1923 – neúspěšný Mnichovský puč (v Mnichovské pivnici zasedala tehdejší místní vláda, Hitler + přívrženci (generál Eric Ludendorf) ----- neúspěšně, Hitler zajat a odsouzen k 5 letům vězení v 1 pevnosti, za 9 měsíců – propuštěn. NSDAP je dočasně propuštěna. Ve vězení napsal Hitler knihu Mein Kampf (Můj boj) – ideologie nacismu (Němci musí uznávat autoritu Fuhrera, expanzivní cíle na východ, ve společnosti – věčný boj v němž vždy vítězí silnější, ovládá ty slabší, nesmí se s nimi mísit). - symbol nacismu – hákový kříž (mýtické znamení u Římanů, Egypťanů, Indiánů) = Svastika, pro Hitlera je symbolem spojení čtyř f – svěží, radostní, pracovití, volní) - Světová hospodářská krize – postihla Německo více než ostatní země – všechny oblasti německého hospodářství. Během krize sílí vliv NSDAP --- slibují práci a vyřešení dělnické otázky, likvidaci nezaměstnanosti. - 30.1.1933 – prezident Hindenburg jmenoval Adolfa Hitlera říšským kancléřem = zásadní posun v německé společnosti. Přechází se k výstavbě fašistické diktatury, nejde o pouhou změnu vlády. - únor 1933 – požár říšského sněmu (zjevné žhářství, zatčen jakýsi Holanďan) ---- nacisté obvinili komunisty ---- vlna zatýkání – Lipský proces s údajnými viníky (Holanďan odsouzen a popraven) Člen Kominterny Jiří Dimitrov vystoupil (bulharský komunista) – obhájil komunisty, „naznačil“ že vina je na straně nacistů. Lipský proces – nestal se záminkou ke zlikvidování opozice - březen 1933 – přijat Zmocňovací zákon – Hitler ho předložil říšskému sněmu (na 4 roky umožňuje vládě vydávání zákonů bez účasti jakéhokoli orgánu – s výjimkou říšského sněmu) – později byl prodlužován - 1934 – smrt prezidenta Hindenburga, Hitler získává funkci Reichsfuhrera (= šéf strany i státu) - v Německu zaveden státní centralismus, státem je řízeno centrálně i německé hospodářství - postupně zakazovány a přestávají existovat ostatní politické strany --- odpůrci režimu (komunisté, sociální demokraté, nepohodlní novináři, duchovní, židé, cikáni ----- do koncentračních táborů) 1. koncentrační tábor – DACHAU - na základě propagační kampaně Josefa Goebbelse ----- v Berlíně a jiných městech pálení knih nevhodných autorů (spáleno asi 20 tisíc knih) – květen 1933 - centrálně organizována výchova mládeže od 10 do 18 let – Hitlerjungend (dorostová organizace NSDAP), od 2.pol.30.let je povinná pro všechnu mládež - 30.6.1934 – Noc dlouhých nožů – (Německo 1926 přijato do Společnosti národů, 1933 z ní vystoupilo),
odpůrců. V čele SA – Ernst Rohm (milné zprávy od SS o tom, že měl připravit puč) ----- SA ztrácí význam, slouží poté jen jako policejní složka k ceremoniálním účelům - protižidovská propaganda: - příslušníci NSDAP zpočátku bojkotují židovské banky, obchodníky .... - 1935 – přijaty Norimberské zákony na sjezdu NSDAP v Norimberku: 1) říšský občanský zákon – stanoveno kdo jediný má v Německu občanská práva 2) zákon na ochranu německé krve a německé cti - protižidovské akce vyvrcholily v listopadu 1938 – Křišťálová noc = pogromy na Židy – zapalovány synagogy, demolovány židovské byty a obchody, nelítostné vraždění těch kdo se postavili na odpor. 26 tisíc Židů zatčeno ---- do koncentračních táborů. Židé museli sami platit pokuty za vzniklé škody. Název – rozbíjeli výlohy a okna ... - 1935 – zavedena všeobecná branná povinnost --- nerespektují rozhodnutí ve Versailles - plebiscit o Sársku – lidovým hlasováním rozhodnuto, že bude patřit Německu - německo oznámilo vytvoření něm.letectva (rovnováha s VB) - 1936 – Německo okupuje Porýní (demilitarizované pásmo) – riskantní, pokud by Fr. učinila něco proti, Německo by bylo vyhnáno – Francie – jen chabý protest - Německo nachází spojence v Itálii - Německo postihla hospodářská krize ve větší míře než ostatní státy 7) VZNIK ČSR Naše země v období 1. světové války: - součástí Rakouska-Uherska - na počátku války – v Rak-Uh. zavedena tzv. vojensko-birokratická diktatura = vše v monarchii je podřízeno válce – hospodářství (centrálně řízeno, válečné hosp., preferován těžký průmysl, textilní a obuvnická výroba) - politika (uzavřena říšská rada --- z budovy se stává nemocnice, uzavřeny zemské sněmy, tvrdá cenzura, výrazné omezování občanských práv) - jakékoli protirakouské postoje – tvrdě trestány (např. soud Aloise Rašína, Karla Kramáře – za styky s odbojem odsouzeni k trestu smrti, nakonec amnestováni) - zhoršení hospodářské situace, drahota, nedostatek potravin a surovin --- černý trh, spekulace, zvyšování cen - vznik tzv. hladových demonstrací – jsou pořádány masově od roku 1916 - Od počátku války – čeští vojáci na srbské a ruské frontě přebíhají na druhou stranu - někteří politici tuší, že císař povede své národy ve válce bez ohledu na existenci jednotlivých národů --- začínají uvažovat o možnosti samostatného Československa --- odchází do zahraničí (zde mají prostor na přípravu) - mezi prvními emigruje T.G. Masaryk – významný vědec a politik, odchází na konci 1914 do Švýcarska, Londýna – přednáší zde na univerzitě. - na podzim 1915 – emigruje Edvard Beneš, Josef Durich
astronom. Posléze prosazuje myšlenku Československé jednoty – stát Čechů a Slováků. V roce 1904 odešel do Francie, získal zde státní občanství, pracuje jako astronom, v roce 1915 narukoval, pilot, přednášel o astronomii pro piloty. Na konci roku 1915 se zapojuje do zahraniční Masarykovi akce ---- má velký podíl na vytvoření samostatné čs. armády v zahraničí (operace na západní frontě, při vzniku asi 10 000 příslušníků – zajatci, krajané Češi a Slováci žijící v zahraničí, utečenci z Rak.-Uh. armády. V čele – francouzský generál, řízena Československou národní radou) - Vytváří se 2 základní odbojová centra: 1) v Paříži – Beneš, Štefányk 2) v Londýně – T.G. Masaryk - Vytváří se český zahraniční kómitét (výbor) --- posléze přejmenován na Československou národní radu – sídlo v Paříži, stává se důležitým zahraničním odbojovým orgánem, předseda – T.G. Masaryk - Ze zahraničí spolupracují s Mafií (= tajný výbor, vytváří se od konce roku 1914, v čele Edvard Beneš a po jeho odchodu do emigrace Přemysl Šámal ) --- provádí špionáž ve prospěch Dohody. Má kontakt na krajany v USA, Rusku a Francii - 1915 – krajané v USA vydali dokument Clevelandská dohoda = připojili se k myšlence samostatného čs. státu, finančně podporují Masarykovu zahraniční akci. - listopad 1916 - zemřel císař František Josef I. --- nastupuje KAREL I. (syn arcivévody Otty, bratr Františka Ferdinanda de´Este) ----- uvolnění politické situace, začíná fungovat říšská rada a zemský sněm - ustavuje se Národní výbor = zástupci různých politických směrů, je pro zachování Rakousko- Uherské monarchie. Po roce se rozpadá, později je obnoven - Český svaz = společný orgán českých poslanců na říšské radě, ustavuje se jako orgán prorakouského odboje, nejsou v něm ani realisté ani pokrokáři - květen 1917 – formulován Manifest českých spisovatelů – autor: dramatik Jaroslav Kvapil --- podepsalo jej 222 českých spisovatelů a vědců obrací se k Českému svazu (funguje na říšské radě) --- nabádají české poslance, aby hájili národní zájmy (= reakce na loajalitu Českého svazu vůči monarchii) Organizování československých legií v Rusku: - 1917 – čs. legie vítězí u ZBOROVA nad vojsky Centrálních mocností - Po vypuknutí revoluce ---- Bolševici se dostávají k moci --- Masaryk chce československé legie přeplavit přes Vladivostok do Francie (chce aby v tomto boji zachovali neutralitu a nemíchali se do sporů v Rusku) - Nakonec legionáři proti Bolševikům bojovali --- incident 23.5. 1918 v Čerjabinsku (Bolševici se snaží o odzbrojení čs. legionářů, ti se rozhodnou proti nim bojovat --- jsou úspěšní, získají do své moci 8000 km dlouhou Transsibiřskou magistrálu).
= případ vraždy --- aféra (Před velikonocemi 29.3. 1899 se stala vražda v lese u Polné – zavražděna Anežka Hrůzová, je obviněn Leopold Hilsner – mladík židovského původu (kvůli názoru rituální vraždy měla proříznuté hrdlo) – proces, Hilsner odsouzen k smrti, trest změněn císařem na doživotí, v roce 1918 byl císařem Karlem amnestován. Masaryk se postavil za Hilsnera (obdobné případy i ve Francii)
požadavek české politické scény na samostatný stát, který by byl spravedlivý - 8.1. – Americký prezident Wilson se obrátil k americkému Kongresu se 14 bodovým programem, který má vést k ukončení války (8 bodů povinných). Hovoří se zde o uznání autonomie pro národy Rakousko-Uherska, řada stávek a demonstrací - od února – spory ve vojsku (účastní se 1/3 mužů) , organizátoři vzpoury popraveni – také 1 Čech vzpoury – u Jaderského moře, v Rumburku - květen – další vzpoura – na našem území v Rumburku (/hl. proti nedostatku zásobování, nechtějí zpět na frontu) - duben – Sixtova aféra = Francie uveřejnila dopis asi rok starý (kvůli útokům ze strany Rakouska-Uherska), který napsal císař Karel I. svému švagrovi Sixtu Bourbonovi. Karel I. v něm praví, že bude podporovat spravedlivé nároky na Alsasko (= stojí tedy proti Německu). Karel se tak dostává do větší závislosti na Německu - květen - Pittsburgská dohoda – podepsali jí s Masarykem (vrátil se z Moskvy) američtí Slováci v Pittsburghu. = programová dohoda soužití Čechů a Slováků v budoucím společném státě (předpokládá slovenskou administrativu a sněm) Tyto skutečnosti se staly součástí protičeské a protičeskoslovenské argumentace slovenských autonomistů a separatistů. - červen až září – díky úspěchům Čs. legií proti Bolševikům uznává Francie, VB a USA exilovou vládu za základ budoucí vlády - červenec – v Praze je znovuustaven Národní výbor (dříve byl prorakouský) – je obnoven na základě deklarace, stává se nejvyšším orgánem české domácí politiky. Jsou v něm politici ustavení na základě výsledků voleb do říšské rady z roku 1911: --- ČSSD, Agrární strana, Státoprávně demokratická strana (vznik 1918 – mladočeši + pokrokáři, později tzv. Národně-demokratická ), ČSNS (Česká strana národně sociální), katolíci, staročeši - předseda: Karel Kramář (Státoprávně demokratická str.) místopředseda: Antonín Švehla (agrární) - Václav Klofáč (Národní socialista – ČSNS), František Soukup (sociální demokrat – ČSSD) - vytvořena síť národních výborů – úkolem je převzít moc - září – Prozatimní československá vláda ustavena v Paříži, v čele: Masaryk, další – Beneš, Štefányk - 18.10. – přijata Washingtonská deklarace – Masaryk jí navrhl jménem Prozatimní vlády, stala se nejvýznamnějším dokumentem zahraničního odboje. = odmítnutí Habsburské monarchie, mluví se o republice a právech - ustavuje se Socialistická rada (Národní socialisté + demokraté) - 14.10. – organizuje se generální stávka (protest proti odvážení potravin a zboží z českých zemí) – na mnoha místech přerostla ve vyhlašování samostatnosti ---- Národní výbor se od toho distancoval. - 27.10. – zaslal rakousko-uherský ministr zahraničí nótu prezidentovi Wilsonovi v níž vyslovil souhlas s požadavky. V Praze je to pochopeno jako kapitulace monarchie (dochází k strhávání symbolů monarchie) - 28.10. – vyhlášen samostatný stát = v pondělí – Švehla + Soukup chtějí zabránit odvozu obilí z Prahy na frontu, v 8 hodin – vyhlášena nóta od rak.-uh. ministra zahraničí -------- Národní výbor bere iniciativu státu do svých rukou. Místodržitelství v Praze žádá Vídeň o pomoc --- žádné zprávy z Vídně, proto ustupuje Monarchistické vojsko je odvoláno z akcí Povolán Vavro Šrobár – (jeden z „5 mužů října“) ---- vyhlašují samostatnost: - Alois Rašín (Národní demokrat) - Fr. Soukup (Soc.demokrat) - J.Švehla (Agrárník) - Jiří Stříbrný (Nár. socialista) - Vavro Šrobár (Nár. demokrat) 18 hodin – 1.zákon o zřízení Československa vypracovaný Aloisem Rašínem - 30.10. – Martinská deklarace – připojení Slovenska - (11.11. – konec 1. světové války) 16) Mnichov a rozbití Československa - Tzv. Zelený případ – krycí název útoku na Československo ze strany Německa, Německo se snaží ve vztahu k ČS využít SdP (chce pomoc zevnitř) - červen 1937 – Směrnice pro jednotnou válečnou přípravu = plán na napadení a ovládnutí ČS (chtějí využít národnostní různorodost ČS – využití SdP) - říjen 1937 – Teplický incident – střet nacistů s policií v Teplicích (vyprovokoval to K. H. Frank) --- prudký ohlas v Berlínském tisku - duben 1938 – sjezd SdP v Karlových Varech – Henleinovci vystoupili s tzv. Karlovarskými požadavky: 1) aby ČS zrušilo spojenecké smlouvy s Francií a SSSR 2) aby se zahraničně-politicky ČS orientovalo na Německo 3) volnost nacistické propagandy 4) žádají autonomii německých území uvnitř ČS - konec dubna 1938 – Britsko-francouzská jednání z Anglii - Praha měla být donucena podvolit se nacistickým požadavkům (aby se za každou cenu zabránilo válce) - požadavky SdP vůči čs. vládě měly být z příkazu Hitlera stále vyšší (Henleinovci nemají být nikdy spokojeni), Německo nemá zájem na smírném řešení Henleinovců v ČS. Hitler se vydává za „ochránce“ sudetských Němců - Čs. vláda – je ochotna řešit sudetoněmeckou otázku jen na základě ústavy - květen 1938 – Německo stahuje jednotky k ČS, ČS vyhlašuje částečnou mobilizaci - je vedena protičeská propaganda ze strany Německa - 3. srpna 1938 – do Prahy přijíždí lord Walter Runciman (až do 19.9.) = Runcimanova mise --- měl působit jako prostředník v jednání mezi ČS a SdP, měl vystupovat jako soukromá osoba. Jeho skutečný cíl: přimět čs. vládu k přijetí Henleinovských požadavků - ČS vypracovala Národnostní statut (řešení národnostní otázky) – Henleinovci ho odmítli E. Beneš vypracoval tzv. Benešův 4. plán (= Henleinovcům nabízí do autonomní správy pohraniční oblasti), taktika SdP se proto dostává do slepé uličky. - září 1938 – situace se vyhrocuje, Norimberská řeč Adolfa Hitlera – navečer 12.9. hrubě slovně napadl ČS, pohrozil, že si německá říše vynutí sebeurčení pro sudetské Němce. Po skončení jeho řeči příslušníci SdP napadají celnice, úřady, byty Čechů i Židů – násilnosti a srážky v
- 13.9. se čs. vláda rozhodla k činu – pokud budou násilnosti pokračovat, vyhlásí stanné právo vyzvala občany ke klidu, vydala zákaz shromažďování - Německý tisk a rozhlas se rozběsnili – „Češi napadli sudetské Němce, je tisíce mrtvých“ – není to pravda, Češi se pouze bránili (13 mrtvých Čechů + 61 zraněných ; 10 mrtvých + 14 zraněných sudetských Němců) - Henlein prohlásil, že veškeré jednání s ČS je nemyslitelné – „Chceme domů do Německé říše“ - 16.9. 1938 – rozhodnutím vlády za protistátní činnost – rozpuštění SdP + ostatní organizace s ní spojené - Šéfové SdP (K.H. Frank + Konrád Henlein) prchají do Německa, je na ně vydán zatykač - 15.9. 1938 – Chamberlain (VB) odletěl na Hitlerovo sídlo v Berchtesgadenu, Hitler mu sdělil, že požaduje okamžité připojení německých oblastí v Československu k Německu - 20. 9. – Čs. vláda obdržela ultimátum vypracované Fr. a VB – musí odstoupit území, kde žije 50% Němců, doprovázeno vyhrůžkami a hrozbami (že neprohlásí Německo za agresora, že ČS nepomůže ani Společnost národů a že přestane platit spojenecká smlouva s Francií) Díky nátlaku 21.9. – vláda Milana Hodži ultimátum přijímá - 22.9. – Chamberlain s touto zprávou odletěl do Godesburgu, aby sdělil, že ČS přijalo – Hitler své požadavky vystupňoval – předložil i požadavky Polska a Maďarska na území ČS - čs. veřejnost se dozvěděla o přijmutí ultimáta --- demonstrace, stávky --- Hodžova vláda odstoupila, nastupuje nová úřednická vláda gen. Jana Syrového - 23.9. – prezident E. Beneš vyhlásil všeobecnou mobilizaci
na ČS). VB je ochotna realizovat další Hitlerovi požadavky, Chamberlain ale cítí, že musí tomu dát formu stravitelnou pro západoevropskou veřejnost
- účast: Daladier (Fr.), Hitler, Mussolini (It.), Chamberlain (VB) - 29.2. – ve vůdcově domě v Mnichově se konají přípravy
- konferenci nikdo neřídí, nikdo jí nezapisuje, nemá daný program - Hitler kladl požadavek, že během 6–7 dní chce být pánem ČS, Chamberlain a Dalarier přislíbili, že to zařídí - Diplomaté ČS byli hlídáni gestapem, dostali o celém jednání jen sporadické zprávy, večer 29.9. byl podepsán ortel – Německo má právo zabrat území ČS s 51% a více německými obyvateli - stanovena 4 pásma záboru území (5. pásmo – o něm má rozhodnout Mezinárodní výbor, na němž budou přítomni i zástupci ČS – má také stanovit místa, která budou připojena k Německu na základě plebiscitu (území strategicky významné pro ČS) v budoucnu. - 30.9. – čs. vláda Mnichovský diktát přijala = odepsání ČS jako suverénního státu = konec 1. republiky - ČS ztratilo asi 1/3 území (41000 km), asi 5 mil obyvatel, 40% průmyslu + zdroje surovin, pohraniční opevnění - 1.10. až 20. 11. – zábor našeho území
výboru byla fraška) – Berlínský diktát - bylo vyhověno i územním požadavkům Polska a Maďarska: - poč. října – Spiš, Orava, Těšínsko - Polsku - listopad – tzv. Vídeňská arbitráž – Maďarsko zabralo část slovenského pohraničí - období od Mnichova do 15. března 1939 = období 2. republiky (Pomnichovská republika) - říjen 1938 – Slovensko + Podkarpatská Rus získávají autonomii --- oficiální název: Česko-Slovensko Beneš záhy abdikoval, nastupuje nový prezident dr. Emil Hácha
v čele vlády: Rudolf Beran (agrárník, směřuje svou politikou doprava) – přijímá tzv. Zmocňovací zákon – bere na sebe pravomoci, vyřazuje z funkce Národní shromáždění. - strany pravice a středu – vytváří tzv. Stranu Národní jednoty (v čele agrárníci, Rudolf Beran) Sociální demokraté + levicově orientovaní Národní socialisté - Národní strana práce Komunistická strana je zakázána ----- zúžení spektra politických stran - březen 1939 – Josef Tiso (HSL´S) je pozván na jednání s Hitlerem do Berlína Výsledek: 14.3. 1939 – Slovenský sněm vyhlásil samostatný Slovenský stát Hácha byl také narychlo pozván do Berlína, pod nátlakem 15.3. podepisuje dokument --- zbytek českých zemí
zachování jednotného státu) - 16.3. – vydán výnos o zřízení tzv. Protektorátu Ćechy a Morava
československého parlamentu (jednokomorový). - vyhlásil sesazení Habsburků, přijal zákony např. o zrušení šlechtických titulů - demokratické svobody + rovnost lidí před zákonem - zvolil T.G. Masaryka prezidentem ČSR, vytvořil 1. vládu (výkonná moc) - prezidentské pravomoci jsou značně omezeny, přesto má obrovský vliv na vývoj ve společnosti - Postupně se kolem T.G.M. a E. Beneše vytvořila tzv. Skupina hradu – politicky nevymezena (i apolitici) - např. Karel Čapek s tzv. Pětkou - Antonín Švehla (agrárník), Alois Rašín (národní demokrat), Jan Šrámek (lidovec),
- orgán ustanoven 1925, už 1926 je politicky činný (stáli v pozadí politického rozhodování) - listopad 1918 – vytvořena Vláda celonárodní (všenárodní) koalice – nejvýznamnější politické strany - v čele: Karel Kramář – „Kramářova vláda“ - Edvard Beneš (ministr zahraničí), Antonín Štefányk (ministr vojenství) – nestraníci Alois Rašín (ministr financí), Antonín Švehla (ministr vnitra), Vavro Šrobár (min. pro správu slovenských záležitostí) Politická struktura: - RNS – parlament nevolený, poměr stran podle voleb z roku 1911 - slovenští zástupci tvořili nediferenciovaný politický klub - zástupci menšin sami odmítli vstoupit - strany mohly odvolávat své poslance, když se nepodřídili stranické disciplíně
- řešení vnitropolitických problémů – zabezpečit území státu - otázka domácích Němců (začali usilovat o spojení s Rakouskem a v SV Cáchách, na S. Moravě, Slezsku, J. Moravě, Jihlavě, Brnu a Olomouci začali vytvářet vlastní německé provincie s vlastními vládami --- česká vláda toto území vojensky obsadila. - Polsko mělo zájem o Těšínsko, Spiš – Spor o Těšínsko – 1920 rozděleno mezi ČSR a Polsko - oblast Maďarska – březen 1919 – vyhlášena tzv. Maďarská republika rad (MRR) blížila se diktatuře proletariátu po vzoru SSSR. Vybudována rudá armáda, znárodňování, v čele Rada lidových komisařů, v čele: komunista Béla Kun MRR nechtěla některá území předat svým sousedům podle smlouvy ze Sevres, chtěla přehodnocení požadavků
obsadila velkou část Slovenska v červnu 1919 – v Prešově vyhlášena SRR (Slovenská republika rad) – trvala jen za pobytu Rudé armády. Dohoda tvrdými požadavky donutila MRR ke ztažení jednotek, její vláda lidových komisařů nakonec odstoupila - na Pařížské konferenci – delegace: K. Kramář, E. Beneš - od Německa jsme dostali Hlučínsko - od Rakouska Valticko a Vylorasko - bylo k nám oficiálně připojeno Slovensko a Podkarpatská Rus - vážná hospodářská situace – hladové bouře - červen 1919 – 1. obecní volby – do obecních zastupitelstev, suplovaly i volby parlamentní - jen v českých zemích (ne na Slovensku a Podkarpats. Rusi) - volili všichni občané bez ohledu na stav, národnost (ženy i Němci) - výsledek: Soc. demokraté, Socialisté, Agrárníci --- vytvoření nové vlády: Rudo-zelená koalice - v čele: Vlastimil Tusar (pravicový Soc. dem.) - uzákonění prodělnických požadavků, vláda se však nestabilizovala. - únor 1920 – přijata definitivní Ústava ČSR – nepatrně zvýšeny prezidentské pravomoci, s úpravami platila až do června 1948. Ústava stanovuje: - jediným zdrojem státní moci je lid - zákl. občanská práva (i na soukromé vlastnictví) - ustavena zastupitelská demokracie - parlamentem je Národní shromáždění – princip trojího dělení moci - 2 komory: - Poslanecká sněmovna (300 členů)
V praxi se vyvinul slabý parlament, ale silné jednotlivé vládní kabinety. - duben 1920 – 1. parlamentní volby – vítězí Soc. dem., obnovena vláda Rudo-zelené koalice V sociální demokracii dochází k rozporu – v rámci strany se vytváří poměrně silná levice --- potom vede ve vzniku Komunistické strany . Pravice a levice nemohou dále spolupracovat, Kominterna Z Moskvy velmi tlačí na levici --- to způsobí roztržku --- vrchol: prosinec 1920 – boj o Lidový dům – boj o majetek Sociální demokracie - levice dům a tiskárnu obsadila, ale státní orgány zasáhly ve prospěch pravice (dům byl připsán na 1 zástupce z pravice)
jsou zatčení. Je zlomena během 5 dnů --- levice prohrála --- její stoupenci založili v květnu 1921 – Komunistickou stranu Nejvýznamnější představitel levice: Bohumír Šmeral, Antonín Zápotocký politika kominterny – musí přijmout 21 podmínek pro vstup: - hl. že nebude spolupracovat se sociální demokracií ani buržoazií. - že bude usilovat o vytvoření diktatury proletariátu - že nevytvoří žádnou vládní koalici a bude se snažit rozbíjet vládní dosavadní systém - září 1920 – po poradě s T.G.M. podává Tuzarova vláda demisi --- nastupuje úřednická vláda Jana Černého – je apolitická, je pod vlivem T.G.M. a Pětky. Hl. úkol: vyřešit rozkol v sociální demokracii - 1925 – volby – Komunistická strana je 2. nejsilnější stranou za agrárníky
komunistické straně bolševiků v SSSR) – Bohumír Šmeral – přijal program, ale snaží se aby se Komunistická strana nezříkala spolupráce s ostatními stranami. Je odvolán do Moskvy a zde je odstaven z funkce. - 1929 – 5. sjezd Komunistické strany – postavil se za politiku bolševizace strany, ustaveno nové vedení podle představ Kominterny (v čele: Klement Gottwald). Asi z 350 tis. členů zůstává jen 30 tis. členů --- obrovský odliv členstva V období hospodářské krize se počet členů opět stabilizuje (díky sociálnímu programu) Od roku 1934 – Komunistická strana začíná opět hrát větší úlohu na politické scéně
- po Rakousko-Uhersku zdědilo ČSR asi 70% kapacity mocnářství - ČSR je zemí průmyslově agrární - negativní důsledky z jednání Pařížské mírové konference --- ČSR nedostane reparace, je zatíženo miliardovými dluhy bývalého mocnářství - průmyslová výroba – až do roku 1921 stoupá - roku 1921 – asi 70% předválečné úrovně - 1921-23 – období dílčí hospodářské krize – roku 1924 je vystřídána konjunkturou a výroba překročila předválečnou úroveň (v zemědělství až v roce 1925) - Zemědělství: - 1920 skončilo provedení agrární reformy = rozdělení půdy velkostatků nad 150 hektarů – reforma byla neúplně dokončena. V reformních snahách se pokračuje nadále.
- určuje jí Edvard Beneš (do roku 1935 je ve funkci ministra zahraničních věcí) – politika v souladu s názor T.G.M., „politika hradu“ - hl. zásady – zachování status quo po 1. světové válce (dobré vztahy s ostatními zeměmi, podpora Společnosti národů, ČSR se bude opírat o západní velmoci – hl. Francii) - 1924 – ČSR uzavírá s Francií spojeneckou smlouvu (měla se stát hlavní smluvní základnou bezpečnosti) - uzavření Malé Dohody – 1. smlouva mezi ČS a Jugoslávií – 1920
- Jednání v Locarnu – 1925 (otázka garance západních a východních hranic), otázka východních hranic nebyla vyřešena, byly přijaty pouze arbitrážní dohody
- problémy v důsledku rozporu uvnitř strany – vyřešeno rozdělením strany = oslabí jí to, dává to šanci Agrárníkům --- hegemonie Agrární strany
- pokračuje v politice předchozího kabinetu 1923 – E. Beneš se stává členem Národních socialistů 5) Švehlova (parlamentní) – 1922 až 1926, Švehla – agrárník, opětné obnovení všenárodní koalice - ministr financí – opět Alois Rašín (ve společnosti – nespokojenost s finanční politikou- zdražování, 1923 byl na něj spáchán atentát - 1923 přijímá Zákon na ochranu republiky (= má chránit republiku proti extrémním politickým silám) – může být použit proti komunistům, českým fašistům, radikálním Slovákům (L´uďáci), radikálním příslušníkům menšin - 1923 – 2. obecní volby – nejsilnější: Agrárníci sílí katolické strany, oslabena Sociální demokracie - 1925 – Parlamentní volby – vítězí Agrárníci, pak Komunistická strana, pak Čs. lidová strana (katolický proud), Sociální demokracie 6) úřednická vláda Jana Černého – 1926, výrazně se zhoršuje vnitropolitická situace, sílí fašizující proudy v českém politickém hnutí (gen. Rudolf Gajda) - problém v Národně socialistické straně – proti Benešovi vzniklo křídlo Jiřího Stříbrného (byl vyloučen, přidává se do fašizujícího tábora) 7) Švehlova vláda – 1926 až 1929, nové koaliční seskupení = vláda Panské koalice (nejsou zde strany socialistického zaměření), socialisté se dostávají do opozice - poprvé se ve vládě objevují představitelé 2 německých stran (zemědělsky a křesťansky zaměřené) - přijala nepopulární opatření – omezuje samosprávu místních úřadů, zhoršení podmínek sociálního zajištění, zbavila vojáky politického práva - 1929 Švehla onemocní, je vyřazen z aktivní politiky, zastupuje ho agrárník Fr. Udržal - 1929 – Parlamentní volby – vítězí: Agrárníci, Sociální demokracie, Národní Socialisté
- 1932 – na místo Fr. Udržala – Jan Malypetr (do roku 1935) ČSR ve 30. letech: Důsledky hospodářské krize: - podobně závažné jako v Německu - u nás propukla krize později – až 1933 (ve většině zemí už 1932) - průmyslová krize vypukla na jaře 1933 – výroba pouze 56% objemu výroby z roku 1929 - asi 1 milion nezaměstnaných – asi 2/3 v českém pohraničí, postihla hl. střední vrstvy (ve státním aparátu, školství, službách ...) - mění se struktura čs. hospodářství – snížil se objem výroby lehkého průmyslu, zhroutil se vývoz, zvýšení těžkého průmyslu – hl. zbrojařství - jediný docela úspěšný podnik – Baťovy závody – exportují i v období krize - finančnictví – otázka devalvace měny, Národní demokracie se snaží měnu udržet, 1934 došlo k devalvaci, Národní demokracie ostře protestuje – vystoupili z vlády - zemědělská krize – došlo by k ní stejně (počátky už od konce 20. let) 1934 – vznik Obilní společnosti (státní instituce, řídí nákup, vývoz a dovoz obilí, angažuje se Agrární strana) - snížení reálné mzdy o 1/3 ; pokles sňatkovosti a porodnosti - hladové demonstrace (pochody) – v Duchcově, Frývaldově, Radotínu – střety s policií - 1932 – Mostecká stávka – protest proti propouštění horníků, byla částečně úspěšná – vznikly solidární akce i v jiných uhelných revírech. Poprvé a naposled spolupracují Komunisté se Soc.demokraty
neobvyklý jev v našem politickém životě (nejsme agrární země). 20. léta – klíčové pozice ve vládě mají agrárníci, tiskový orgán- deník Venkov V čele – do roku 1933 – Antonín Švehla, do roku 1938 – Rudolf Beran (do pozadí se dostává hradní křídlo strany, navazuje kontakty s K. Henleinem – kvůli tomu nebyla strana po roce 1945 obnovena) Československá strana lidová – vznik těsně po vzniku ČSR na základě sloučení 3 katolických stran, v čele: Jan Šrámek, Zápas 2 proudů – jeden inklinoval k fašismu X hradní křídlo - vítězí Strany socialistické: |