Bulharsko sofie

Vyrážíme k monastyru, jdeme dál směrem k pískovým útvarům. Písek s jílem ztuhnul a eroze vytvořila opravdu bizardní útvary. Například pískové sloupy s kameny, pod nimiž eroze nepůsobila. Přicházíme na vrchol pískové věže. Sestupujeme dolů pískem, Cesta pokračuje dále korytem vyschlého potoka. Asi po 4 km chůze ve vyschlém potoku, kde jsme museli obcházet různé jezy, se objevují první baráčky. Jsme v Melniku. Přicházíme na náves Melnika. Láhve s vínem chladíme v kašně s pitnou vodou vedle našeho platanu. Melnik, kdysi slavné velké město má nyní jen asi 500 obyvatel a jeho význam je pouze turistický

Melnika. Máme v plánu jet autobusem okolo 13:00 do Sandansky. Z Melnika do Sandansky jezdí autobus třikrát denně Nikde v Melniku není ale vystaven jízdní řád; informace jsme získali od místních obyvatel.

V 7:50 zastavujeme v Sofii-centralna gara. Pěšky projdeme centrem města a zakotvíme v parčíku kousek za prezidentským palácem, poblíž divadla Ivana Vazova a americké ambasády, Po 30 min jízdy autobusem jsme skutečně na výpadovce (ulice Cara Borise) našli podnik Kartografia, ale byl to podnikový barák, kde u okýnka ve vrátnici prodávali pár map. S turistických map tam měli pouze Rilu a Pirin 1:55000

Naše kupé je plné. Ale stačí říct Molja, zapjazano mjasto a lidé nám uvolňují místa

nastupujeme do autobusu na Borovec (autobus jezdí od 8:00 asi do 19:00 ; Borovec je horské turistické středisko - plno hotelů, služeb atp.). Z Borovce vycházíme po červené na Musalu (jede tam i lanovka, ale pěšky je to myslím lepší). na chatu Musala je na chvíli i hezky vyrážíme na výše položenou 5

útulnu pod Musalou, a platíme zde nocleh - 6 Útulna je velmi příjemná, správcová nám dá zdarma čaj V mlze stoupáme na nejvyšší horu Balkánu. Na vrcholku je meteorologická stanice a ve chvílích kdy se rozplynou mraky jsou hezké výhledy. jdeme po červené hřebenovkou dál - pěkná cesta s výhledy. Plánovali jsme dojít k Rybím jezerům, ale nakonec končíme za horou Kováč. cestou k Rybím jezerům potkáváme dost lidí U Rybích jezer jsou malé chatičky, kde jsou ubytováni hlavně bulharští turisté a samotná jezera vypadají Rozhodujeme se, že na Majlovicu (zajímavá část Rily), již nepůjdeme a jdeme po žluté, která vede přímo k Rilskému klášteru po 4h chůze po žluté značce jsme u nejznámějšího bulharského kláštera - Rilského manastýru. Prohlídka je zdarma (pouze pokud chcete průvodce tak se platí autobusový přesun na nástup na Pirin, zvaný Predeal. V 15:00 autobusem na Sofii jedeme do Kočarinova, zde přestupujeme na bus do Blavgoevgradu a tady konečně na bus směrem Razlog, který staví i v Predealu (celá cesta asi 5 Leva). Od autobusové zastávky je třeba jít po hlavní silnici ještě asi 1/2km do sedla (neodbočovat hned u domků u zastávky), kde je červená značka a předěl mezi Rilou a Pirinem. Je zde zídka s pramenem

po červené vyrážíme na Pirin - značku však brzy ztrácíme a snažíme se jít naslepo na hřeben, odpoledne se dostáváme do neprůchozího terénu a rozhodujeme se pro sestup!!! Jdeme však jinou cestou než nahoru a nakonec se k večeru vynořujeme u silničky na Razlog, kudy vede žlutá značka. Stan stavíme blízko zídky s pramenem - hrozný bloudicí den.Po žluté značce stoupáme k chatě Javorov (asi 1h). Zde se opět napojujeme na červenou značku a stoupáme na hřeben je zde i nouzový bunkr pro přespání asi 10ti lidí. My však dojdeme až na vrchol hřebenu, kde cesta pokračuje traversováním po bělostných štítech tohoto pohoří. Asi po 2h této chůze po hřebeni přicházíme k večeru k cíli, kterým je útulna Končeto. Je to taková krabice pro nouzové přespání maximálně 10ti od Končeta je to již jen kousek k jedné nejzajímavějších hřebenovek v Pirinu - Kutelu, kde jdete po hřebeni širokém asi 1m a z každé strany jsou několikasetmetrové propasti - za ošklivého počasí dost rizikové, ale za hezkého super... Po Kutelu stoupáme na nejvyšší vrcholek Pirinu - Vichren Z Vichrenu nesestupujeme až k chatě Vichren (jak vede červená značka), ale jdeme dál po hlavním hřebeni. K večeru sestupujeme jedním z karů do nížin na cestu vedoucí k horské chatě Kamenica. přicházíme po 3h chůze na chatu Kamenica - na vysokohorskou chatu mají velmi dobré ceny jídla a tak se Kamenice naposledy stoupáme na hřeben Pirinu a míříme k chatě Pirin (v jižní části pohoří), kam k večeru po 4h chůze docházíme. Bereme zde vodu,

hory opouštíme - jdeme asi 6h pořád z mírného kopce směrem na Melnik. Odpoledne přicházíme do vesnice Rožeň Za vesnicí navštěvujeme velmi příjemný Rožeňski manastýr a po odpočinku zde jdeme krajem pískových piramid do městečka Melnik - v Bulharsku velmi známém městě díky vínu, které zde dělají a okolní bizardní krajině Autobusem jsme se přepravili do města Sandanski - zdejší vlakové nádraží je úplně mimo město a šli jsme k němu asi 1/2 hodiny se zjištěním

do Burgasu, kam přijíždíme po 8h úmorné Nechceme zůstávat přímo v tomto velkém městě a tak nastupujeme na první bus mimo město, který uvidíme - jedem do Sozopolu. Hezké přímořské městečko, ale neuvěřitelně mnoho turistů Prohlížíme město a se setměním jdeme na skalnaté pláže za městem, kde se koupeme a taky přímo na pláži přespáváme.

Blagoevgradu autobusem se nechali odvézt do obce Razlog, jež byla naším východištěm. Spočli jsme si v místní restauraci, kde jsme okusili pivo Kamenicu, a poté jsme vyrazili do hor.

Do večera jsme dorazili na chatu Javorov, Na noc jsme sešli asi dvě sta metrů pod chatu, abychom nemuseli platit Vyrazili jsme kolem desáté směrem na Vichren, který byl dnešním cílem. Nejdříve jsme se museli dostat na hřeben, což byla nejtěžší část cesty a poté po hřebeni s neustálým stoupáním a klesáním jsme se blížili k Vichrenu, nejvyššímu vrcholu Pirinu – 2914 m. n. m. Překonali jsme ocelovými lany zajištěný hřeben Končeto, jehož se někteří z nás obávali, ale nakonec to byla hračka. Díky nádhernému počasí jsme mohli v dálce zahlédnout vrcholky Olympu. sešli jsme nakonec k Hvojnatomu plesu nad chatou Vichren.

Tento den jsme měli dojít co nejdál, abychom se přiblížili k chatě Pirin a mohli tak doplnit zásoby chleba, které byly žalostné. Opět jsme míjeli překrásná plesa, přecházeli hřebínky a kochali se krásnými výhledy do okolí. Brzy jsme opustili kosodřevinu a dále šli skalnatým terénem, jsme došli k Tevnému plesu, kde jsme chtěli přespat v zaslonu, který jsme našli v mapě. S překvapením jsme však místo zaslonu uviděli horskou chatu s asi desítkou stanů vedle ní. Samozřejmě se zde platilo za nocleh, jít ještě dál přes další hřeben k Mitrovému plesu.

sestup až k chatě Pirin, Nakonec jsme spali za 5 leva. Po poledni jsme vyšli směrem na Melnik, krásnou obec ve vápencových skalách.

Přijeli jsme do města Sandanski, bulharských Karlových Varů. Jelikož jsme museli čekat do rána na vlak, vyrazili jsme do města, kde jsme s obrovskými batohy procházeli kolem nekonečné řady restauraček a venkovních posezení a byli tak terčem pohledů jejich hostů a číšníků.

Pohoří Rila je samostatným horským útvarem s nejvyšším vrcholem celého Balkánu - Musalou/2925M. Voda je v pohoří v letních měsících poměrně vzácná a je proto třeba vodu vždy nabrat do zásoby. Ve východní Rile jsou vrcholy rozložité a oblé, jen k severu jsou skalnatější, údolí jsou obrovská, široká a travnatá. Pasou se zde stáda koní a nepotkáte tu nikoho. Jediná chata na hřebeni vyhořela asi před 2 lety, ale dá se zde bivakovat. Střední Rila je lesnatější, stále je poměrně oblá, ale sklon svahů je strmější. Chaty zde fungují a je zde dost jezer. Západní Rila je nejskalnatější oblastí s horolezeckými terény a narazíte zde i na jištění řetězy, vrcholy jsou nevelké, ale za to skalnaté, je zde množství jezer a více turistů. V srpnu, kdy jsme Rilu navštívili i my zde bylo stabilní jasné počasí a vše bylo vyprahlé. Převažovaly žluté odstíny suché a spasené trávy. Pohoří je národním parkem.

Jednou se ztratíme, ale jinak je značení ucházející, na hřebeni výborné i v zimě. Odpoledne po pochodu vysokohorským smrkovým lesem a klečí docházíme po skoro neprošlapané cestičce k chatě Belmeken, která vyhořela před asi 2 lety. V troskách lze bivakovat, jsou tam deky, postele i kamna. V noci tam šustí myši. Ráno vyrážíme na hřeben a postupujeme směrem na západ k další chatě na hřebeni - Zavračica. Procházíme ohromnými rozlehlými údolími s meandrujícími potoky a pozorujeme nad hlavami orly. Nepotkali jsme ani živáčka, kromě polodivokých stád koní. Hledáme vodu a nakonec jdeme dál než jsme chtěli až za chatu Zavračica, protože se nám nechtělo scházet a ztrácet výšku a hlavně jsme chtěli nabrat vodu z pramene. Bivakujeme přímo na hřebeni.

Ráno je opět nádherně, jasno a čistý vzduch, procházíme nejnižší a nejoblejší částí pohoří a kocháme se pohledem na hřebeny mramorového Pirinu, které vystupují v dáli z oparu. Odpoledne se koupeme v jezeře u chaty Ribni jezera, kde opět kupujeme bílý bulharský chleba. Stanujeme pod hřebenem Vodniho vrchu u meandrujícího potoka, kde si na jeho březích děláme oheň. V noci je mráz a ráno máme pokrytý stan vrstvou ledu. Víme ale, že za dvě hodiny budeme umírat vedrem

Další nepříjemností je opačné značení hlavou souhlasu a záporu, na ANO vrtěj a na NE kývaj hlavou. Ovšem aby toho nebylo málo tak u cizinců se někdy snaží o normální značení takže nakonec je z toho pěknej guláš. Na jejich vrtění či kývání nedbejte a poslouchejte co říkají - DA (ano), NĚT (ne).

Rila: Zelené hory, spousta jezer, pohybujete se ve výšce 2000 - 2925m.n.m. (Musala 2925 - nejvyšší hora Bulharska). Ideální hřebenovka na přechod, no kopce tam jsou, ale není to pořád jen nahoru-dolu s šíleným převýšením.

Spát se dá prakticky kdekoliv, vody je dostatek. Sem tam nějaká ta chata s občerstvením (za nocleh chtějí tak 10L/os). Přechod lze začít v Kostěnci (třetím od nádraží Kostěnec), nebo v Borovci kde jede lanovka na Musalu - kratší varianta. Dojít můžete buď do Rilského monastiru, nebo pokračovat na druhou část hor k chatě Maljovica a dál na horu Maljovica. Tato část hor je velmi skalnatá s šílenejma krpálama ale stojí za to. Pak můžete sestoupit k Rilskému monastiru, nebo pokračovat někam dál.

Rozhodně pokud nejste příliš při penězích tak bych se vyhnul známým střediskům a uchýlil bych se do nějakého menšího městečka. Příkladem může být Kiten Ubytování seženete už za 5-10L - (čím dražší tím hezčí) v soukromí. Je tam taková část Kitenu kde každý pronajímá (na svou vlastní pěst). Na plotě mají "svobodne staji" - volné pokoje, kouknete na pokoj a uvidíte. O cenu nemá smysl smlouvat. V Sozopolu ani v Nesebaru jsme tento způsob ubytování neviděli. V letoviscích jsou jen drahé hotely či drahé pensiony

Nejstarší osídlení pobřeží se datuje do 7.stol.př.Kr.(maloasijští Řekové). Podél pobřeží pak vyrostla celá řada původně řeckých a římských osad: Kavarna (Byzone, Karvuna), Balčik (Krunoj, Dionýsopolis), Varna (Odessos), Obzor (Heliopolis), Nesebr (Manebria, Mesemvria), Pomorie (Anchialo), Sozopol (Apollónia), Achtopol (Agatopolis) ad. Na severu lze doporučit přírodní rezervaci s legendárním mysem Kaliakra (blízko Kavarny). Varenskou oblastí protéká řeka Kamčija, která je obklopena téměř subtropickou vegetací a má široké, kalně žluté ústí pokryté lekníny. Po řece se pořádají turistické projížďky. V blízkosti silnice mezi Varnou a Zlatými písky je přístupný zámek Evxinograd (bývají zde státní návštěvy, proto pasy s sebou). U Slunečního pobřeží má být nová turistická atrakce, model Noemovy archy s archeologickým muzeem a živými zvířaty.V oblasti Burgasu je "tropická" řeka Ropotamo. Po Ropotamu se pluje obvykle na raftovém člunu. Voda je téměř stojatá, kolem ticho a téměř subtropická vegetace. Břehy lemují staré duby obrostlé liánami vytvářející zelený tunel. Od ústí Ropotama až k Primorsku se prostírá přírodní rezervace Arkutino porostlá hustým dubovým lesem. Po souši je téměř nedostupná. Zdejší záliv Paraskevi podle bájí skrývá poklad piráta Vlčana Vojvody. Od zálivu vede trasa k 50 m vysokému skalnatému výběžku Maslen nos (Zechtinborun), jehož útesy padají do 30 m hloubky do moře. V řece lze spatřit vodní želvy a hady, pelikány a volavky.Varny (námořní muzeum, delfinárium), Nesebru (městská rezervace Unesco, mnoho architektonických památek), Sozopolu (starobylé příjemné rybářské městečko), 7

historického města Veliko Tarnovo (krásné terasovité město, někdejší sídlo carů) nádherná rezervace Jajlata u vsi Kamen Brjag, turisticky neznámá a skýtající proto jedinečný přírodní zážitek.Balčik leží 45 km severovýchodně od Varny. Je nazýván Bílým městem, neboť je rozložen terasovitě na čistě bílých pískovcových skalách a také mnoho domů je postaveno z bílého kamene. Z doby, kdy letovisko sloužilo rumunské aristokracii pochází orientální letohrádek královny Marie s minaretem (byzantský, arabský, starobulharský), Nesebar je jedním z nejkrásnějších míst v Bulharsku. Je městskou památkovou rezervací Unesco. Má úzké, kameny dlážděné uličky, nad nimi vyčnívají dvouposchoďové dřevěné domky, starobylé kostely zdobené keramikou. Město si uchovalo hodnotné památky z různých staletí, desítky zejm.sakrálních staveb, je však značně turisticky zatížené a ceny jsou zde asi o 50% vyšší než jinde.. Jsou zde malé obchody, tržiště, hospůdky, přístaviště rybářských a výletních lodí. Kitenský záliv je považován za jedno z nejkrásnějších míst jižního Černomoří. LOZENECNenápadná rybářská vesnička na úpatí pohoří Strandža. Leží 70km jižně od Burgasu. Ubytování nabízí pouze priváty. Je zde minimální turistický ruch, jsou zde však krásné pláže, několik restaurací a kaváren. Ceny jsou zde velmi nízké. Ideální pro zcela klidnou dovolenou.

Pomorie, spousta restaurací , stánků s kebabem , s pizzou , kavárniček prostě skvělý.Ubytování bylo skvělé (opravdu, ze začátku jsem si myslel, že to bude nějaká myší sluj, plná havěti a špíny), za 8 Lv/os/den (125 Kč), nádhernej pokojík s třemi lůžky a kuchyňkou , čistá koupelna to už byla samozřejmost, prostě teď se to všechno začalo měnit k lepšímu, vyhlídková podvečerní plavba 3 Lv/os. (47 Kč), tak jsme se zúčastnili. Nic moc, ale byl krásnej západ slunce .

Nesébar, historický poloostrov s nádhernýma památkama.

Sozopol, krásný historický městečko se severní , jižní pláží a vojenským přístavem . Plácli jsme si na cenu 6 Lv/os/den (94Kč), pláž byla vzdálená 5minut chůze a opravdu pěkná, písčitá , čistá s nabídkou různých atrakcí jako banán, skútr atp.

CERNE MORE do Burgasu. Jedeme autobusem do Sozopolu, tam nocleh běžně za 10 DM. Babku, která má moc ráda Čechy, protože nejsou hlasití, ale ukecáváme na 5 DM.

Vyhledávanými destinacemi jsou především přímořské oblasti Nessebar, Sozopol, Sluneční pobřeží, Zlaté písky, Albena, Primorsko, Kiten. Pokud si k plážím chcete udělat výlety do historických oblastí, ubytujte se v blízkosti historického Nessebaru.

Bulharské železnice provozují na poměrně husté železniční sítí osobní (putničeski), rychlíkové (brz) a expresové vlaky (expres vlak). Ceny jízdného jsou však nízké, většinou vychází asi na 0,50 Kč za 1 km Jízdenky jsou vázány na konkrétní vlak. Chcete-li jet jiným než nejbližším vlakem, je třeba to při nákupu zdůraznit. Především v létě doporučujeme zakoupit i místenku (rezervacja), vlaky bývají někdy přeplněné. Místenka stojí jen 0,4 Lv. V Sofii se jízdenky na "severní linii" (směr Mezdra, Kalotina) prodávají v hale nádraží a na "južni linii" (směr Plovdiv, Kulata) v suterénu. Zde jsou také úschovny zavazadel (cena 1 Lv) a zavazadlové pokladny

Je také možné zakoupit "Skrateno razpisanie"(0,8Lv), zkrácenou verzi jizdního řádu (obsahuje všechny tratě a vlaky, ale jsou vynechány některé zastávky).

Na bulharských nádražích se běžně neprodávají jízdenky do zahraničí. K tomu slouží specializovaná cestovní kancelář RILA, která sídlí mnohdy ve městě daleko od železniční stanice. V Sofii je však v prostoru nádraží. Doporučujeme mít koupené jízdenky již v ČR a případná lehátka/lůžka koupit přímo u průvodce vozu.

Na dálkových trasách jezdí mnoho malých soukromých společností s levnými a novými autobusy (Neoplan, Mercedes, Man). Síť je hustší než v případě železnice a s velkými městy mají přímá autobusová spojení i malá sídla. Meziměstské a mezistátní autobusy jezdí ze Sofie z nádraží na Maria-Luisa Blv. (třída od vlakového nádraží).

V minibusu narozdíl od autobusu neplatíte za zavazadla. Minibusy bývají však často brzy obsazeny, doporučujemě proto dojít na jejich stanoviště dříve a včas si u řidiče místo zamluvit.

Cena je cca 0,80-1Kč/km.

Po Bulharsku jsme jezdili buď vlakem nebo autobusem, vlak je levnější, ale autobus jezdí všude a často. Na autobusovém nádraží je vždy přehledný jízdní řád s ceníkem, totéž na vlakovém. Rezervace ve vlaku myslím nejsou povinné, ale jsou levné a vlak je občas dost plný. Autobusová jízdenka se kupuje občas u řidiče a občas v pokladně na nádraží, systém nechápu.

Stanke Dimitrov se teď jmenuje Dupnica, je to špatně i na celkem nových mapách.

Stopem jsme jeli asi třikrát na horských silnicích, bylo to bez problémů, pokud ovšem něco jelo.