Bulharsko sofie

Nejvýhodnější je asi autobusová doprava. Autobusová síť je poměrně hustá a jízdné není ani příliš drahé. S cestování vlakem nenám žádné zkušenosti. Ale předpokládám, že ceny nebudou příliš výrazně vyšší než u nás.Pokud však chcete ušetřit, tak můžete cestovat stopem. Často se nám stávalo, že řidiči sami zastavili, aniž na ně někdo mávnul a ptali se jestli nechceme svézt.

Velvyslanectví v Aténách:tel 00301-6713755,6719701 Konzulát v Thessaloniki (Soluni) :tel 003031-267041

chleba (bílý) : 250 GRD, voda : 120 GRD/1,5l,lahvové pivo : 250-300 GRD/0,5lgyros (chlebová placka plněná opečeným masem a hranolkami) : 300-400 GRDzmrzlina : 200 - 400 GRDpohlednice : 100 - 150 GRD, známka do ČR : asi 150 GRD Při nakupování v malých obchůdcích nebo na stánkách není odvěci zkusit cenu usmlouvat. Tento zvyk zde není sice tak rozšířen jako v orientu, ale mnohdy můžete ušetřit až 20 %. Často se stává, že když obchodník vidí, že máte o nějaké zboží zájem, tak vám sám nabídne třeba desetiprocentní slevu.
CenyNám se nejvíce osvědčil Lidl, ale zase v něm neměli pečivo. Pouliční gyros je za 2 €. Voda je skoro zadarmo

ŘekovéCo jsme měli možnost poznat, Řekové jsou velice milí a vstřícní lidé. Jsou to rodilí obchodníci a rádi smlouvají. Usmlouvat cenu se nám dařilo i v kamenných obchodech a kempech

Ubytování Kempy jsou na velmi vysoké úrovni, mnohem vyšší, než u nás. Všechny do jednoho chrání stromy a vrhají příjemný stín. Středobodem je taverna, Jedna noc přijde bratru na 5 € na osobuNěkolik nocí jsme strávili jen tak v přírodě v horách. Místo se hledá snadno, protože osídlení je v horách velice řídké.

Dejte se přemluvit a ochutnejte řeckou specialitu retzinu. Po několika doušcích uvidíte!

Cestující je povinen mít v pase vstupní razítko řecké pasové kontroly (pro zjištění délky pobytu v zemi). V případě, že při vstupu do země pohraniční orgány "zapomenou" orazítkovat cestovní doklad, doporučuje se je na to upozornit a o razítko požádat, neboť později již toto bude nemožné.

vlak vyplivnul na Sirkeçi, hlavním vlakovém nádraží evropské části Istanbulu do čtvrti Sultanahmed, kde sháníme ubytování. Po asi pěti pokusech se zaplétáme s dohazovačem a domlouváme spaní v Seagull Pansyon na zastřešené terase. Los nám docela vyšel-jídlo, jakžtakž jsme se najedli a bylo to dobrý. Po tomto pozdním obědě se zvedáme a jdem omrknout "Kapali çarsi" alias Velký bazar. Bazar je vlstně komplex úzkejch zastřešenejch uliček přecpanejch obchůdkama, který nabízí hlavně zboží pro turisty. Ale maj' tady hodně vodáren ... :) Další zastávka je Sultanahmet Camii neboli Modrá mešita. pro muslimy třetí nejposvátnější místo na světě (po Mecce a Medině). Dostáváme látku na hlavy a nohy a jdem se kochat úžasným interiérem...jedniná chybka jsou davy turistů, zkusíme sem zajít někdy, až tu bude větší klídek. Ubytovani v Istanbulu :My spali v Paris Hotelu a Hostelu za 5.USD na osobu na zacatku v double room se sprchou a hajzlem, po druhe za stejnou cenu v dormitory (high season). Lidi prej ale nasli i ubylovani za 3,5USD nekde jinde. My to nenasli. Obcas je v cene snidane, tak se ptejte. ZBAVTE SE DOHAZOVACU!!!!!!!!!!!!! Je to tezky, ale de to. Dobry je ho ignorovat a delat, jako ze tam neni - na konci sme s lenkou uz plynule mluvili skrz ne a naprosto je iritovali. Rikejte, ze jste cesi!Nakupovani v Istanbulu :Obecne plati, ze cim vice turistu, tim vetsi ceny. Nejlepsi sou okolni ulicky kolem Grand Bazaru (nezakryty) a na nakup koreni ci Turkisch delights je nejlepsi bazar u Yeni Camii, hnedka u galatskýho mostu (je to ten, co vede z přístaviště v Eminënu do Beyöglu).

Ideální ubytování je ve čtvrti Sultanahmet, hnedka za modrou mešitou (Sultanahmet Camii). Je tam obrovská spousta hotelů, penzionů a hostelů... určitě si vyberete! Ale nezapoměňte smlouvat.

Podívali jsme se taky do muzea hrobek – nic moc…

Jdeme do informačního centra, kde dostáváme mapu İSTANBULu zadarmo. Nejdřív ale vcházíme do Beyazitské mešity (BEYAZIT CAMİİ). Fotíme nádvoří, protože dovnitř se platí. Přecházíme přes Beyazitské náměstí (Nám. Svobody - HÜRRIET MEYDANI) k bráně İSTANBULské univerzity s velkou tureckou vlajkou že univerzita je svobodné místo, proto tu ženy nesmí nosit šátky. Uvnitř je rozsáhlý a udržovaný park. V univerzitní budově není nic zajímavého, Modré mešity (Mešita sultána Ahmeta - SULTAN AHMET CAMİİ). Je opravdu velkolepá. Odtud procházíme k Aya Sofii (AYA SOFYA). Zvenku do nartexu vede spousta vchodů, počet má svůj význam. Viděli jsme vnitřek dómu s mihrabem, plačící sloup atd. Dále přecházíme do paláce Topkapi (TOPKAPI SARAYI). Vcházíme na 2. nádvoří Střední branou (ORTOKAPI). Zde jsme shlédli ukázky čínského a japonského porcelánu, sbírku zbraní aj. Na 3. nádvoří se nalézají místnosti s oděvy sultánů, imperiální poklady, portréty všech sultánů ..., zajímavé byly svaté relikvie, od mečů Mohamedových i prvních chalífů (Abú Bakr, Alí ...), přes jejich roucha, až po zbytky vousů samotného proroka. V této místnosti spestřuje prohlídku živé předčítání z Koránu. 13

Ze 4. nádvoří byl pěkný výhled na Zlatý roh (HALIÇ) a Bospor (BOGAZI). Harém jsme bohužel neviděli, protože už byl zavřený ( a platí se tam Velký Bazar (KAPALI ÇARŞI). Má tu být 4000 obchůdků, z toho 1 se zlatem. Je to obrovské. Šperky a hadry tvoří většinu nabízeného zboží, fezy, šátky, koberce apod SÜLEYMANİYE CAMİİ. Ta je dost dobrá, mešita. Cestou odtud ke Galatskému mostu obědváme v tureckém bufetu, kebap za 1,7 mil, což jde. Galatský most (GALATA KÖPRÜSÜ), je rušný, v půlce podcházíme silnici a vracíme se. Hned naproti vcházíme do Nové mešity (YENİ CAMİİ). Taky stála za to Cestou do Torosu ještě navštivujeme podzemní cisterny na pitnou vodu YEREBATAN SARNICI zhruba mezi Modrou a Ayou, vstup je 5 mil, ale stojí to za to. Obrovský prostor s mnoha sloupy, na dně je voda, která kape ze stropu, osvětlení vyvolává tajemnou atmosféru. Jsou zde i 2 Medůzy (jen hlavy). mešita (FATIH CAMİİ), Beyazitské mešity (BEYAZIT CAMİİ), která je teď už zadarmo.

Směřujeme k nábřeží, abychom se projeli parníkem po Bosporu (BOGAZI). Dlouho bloudíme a ničemu nerozumíme. Pak nám radí starý čistič bot, že máme dojít k portu 3. Pak nás odchytává chlapík, že zařizuje plavby za 10 mil na 1,5 hod. Cenu po smlouvání srazil na 5 mil. To bereme. Jedem tedy až za 1. most přes Bospor a prohlížíme si paláce pašů a projíždějící loděV Istanbulu bydleli v židovské čtvrti, která se dodnes zachovala mezi Theodosiovými hradbami a Zlatým rohem.Nejstarším, zčásti přístupným kostelem je sv. Irena v areálu Topkapi v Istanbulu, nejvýznamnějším po stránce umělecké Hagia Sophia ze 6. století, po stránce historicko-symbolické snad i kostel v Izniku (dnes polorozpadlý), kde proběhl první církevní koncil.

Chceme přenocovat v Orient Youth Hostel, který je v mapě zakroužkovaný od našich předchůdců, kteří tady byli na začátku prázdnin. Leží v tzv. sultanahmet area, nedaleko slavných památek Aya Sofia, Modrá mešita, Topkapi palace a tak dále. Dopravili jsme se tam istanbulským povrchovým metrem a zbytek jsme došli pěšky. Suleymanova mešita tvoří rozsáhlý komplex jehož součástí je mimo jiné i nádvoří se stinným sloupovím a hřbitov plný bělošedých náhrobních kamenů protáhlého tvaru s nápisy v arabském písmu a ornamentální výzdobou. Mešita samotná platí za nejhezčí v Istanbulu Strávil jsem tam příjemnou hodinu a půl. Asi v polovině této doby se ozval z ampliónů připevněných na minaretu hlas muezina. Tady v nádvoří byl neobyčejně silný a zněl mohutně a volebně.

Jak jsme vůbec v Istanbulu zjistili, na bazarech se běžně obchoduje v tvrdých, čehož lze využívat jako psychologického tahu. Obchodníci totiž často vezmou radši 2 dolary než 400 000 TL. palác Topkapi, jedna z nejslavnějších světských památek Istanbulu. Původní jeho stavba byla dokončena ke konci patnáctého století a od té doby sloužila především jako sídlo sultánů. V polovině min. století ale byla přeměněna na muzeum, kterým je dodnes. Mimo tradičně předváděné výzdoby interiérů zde bylo možno vidět spoustu exponátů jako všelijaké šperky, brnění, křesťanské i muslimské relikvie. Prohlídka sálů se střídá s nádvořími, na kterých jsou kašny a fontánky, ve kterých leží spousta cizích peněz. Musíme uznati, že sultáni si pro své sídlo uměli vybrat. Je zde překrásný výhled na moře, úplně si představuji, jak sultán stojí na terase a sleduje přehlídku válečného loďstva. Z Topkapi saray , jak se palác nazývá v turečtině, jsme odešli brzy, protože se do prostor bývalého harému vybíralo zvláštní vstupné a navíc na vstupenky stála neuvěřitelná fronta. Prošli jsme se po nábřeží kolem mořské zátoky zvané odnepaměti Zlatý roh a pak jsme se vydali směrem ke Galatské věži.. Ve vodě Zlatého rohu plují velebně desítky nejrůznějších rosolovitých živočichů - medúz o velikosti dlaně až po velkou a nažloutlou s dobře znatelnými gonádami ve vrchlíku, která byla dlouhá asi jako paže. Kalatská věž je sice otevřená, ale nahoru nelezeme. Vstupné stojí 300 000 TL na osobu a my musíme šetřit. Dnes jsme se také podívali do jednoho křesťanského chrámu. patřil východní arménské církvi. Z jeho vnitřního zařízení mě zaujaly u vchodu stojící truhlice plné popela, ve kterém byla zapíchnuta vždy jedna hořící svíčka. Jeho dva strážci byli uvnitř, oba dva v černém, nám dali jakýsi prospekt místní arménské komunity

Aya Sofiachrám sv. Moudrosti - Se stavbou se započalo již v roce 325 za císaře Konstantina, nedlouho po dokončení však vyhořela. Obnovy se ujal císař Theodosios II., ale i tato stavba v r. 532 shořela. Již 39 dnů po požáru byl položen nový základní kámen. Tentokrát si císař přál, aby v jeho městě vyrostla svatyně, která předčí svou krásou i Šalamounův chrám v Jeruzalémě. Na pozlacení prostorů bylo prý spotřebováno 36 t zlata.Po dobytí Konstantinopolu Turky byla Agia Sofia přeměněna na mešitu, ale původní křesťanská výzdoba nebyla zničena, jen přebílena. V roce 1934 se z ní stal muzeijní objekt. Tím byla dána možnost k odkrytí všech mozaik, které můžete vidět i dnesModrá mešitaSultan Ahmet Camii - Je hlavní osmanskou modlitebnou. Odtud se vydávali poutníci na cestu do Mekky. Byla postavena v r. 1609-16 na příkaz sultána Ahmeda I. Je jedinou mešitou se šesti minarety. Palác Topkapi s harémem
Mohutný komplex s krásnými zahradami, dostaven v r.1478. Nyní slouží jako muzeum s nejrůznějšími předměty, dary a obleky patřící sultánovy.

Navštívili sme Velký Bazár, Modrú mešitu, Topkapi Sarayi, ZOO, Egyptský bazár, ázijskú stranu mesta Kadikoy, druhý breh cez zátoku Halic a nejaké tie mešity, Hagia Sofia je v pondelok zavretá. Vstupné je 7 000 000TL, pre študenta 3 000 000TL. Dobrá može byť návšteva Galatskej veže a cisterny na vodu 3 000 000TL /kúsok od Hagia Sofia , na trati električkySpali sme za tri doláre v hoteli Merih. Ubytko bolo na streche, ale možno lepšie ako byť s Japonkami na izbe bez klimatizácie. Dá sa tam dostať po trati električky od stanice Sirkeci, asi 400 m, tri zákruty po trati tejto električky na lavej strane tabula na dome Hostel a Hotel Merih. Bežne sa v Inbule ponúka ubytko za 6 dolárov aj s raňajkami

a mohutné lustry. V korunovačním sále se nachází největší lustr na světě, který váží přes 4 tuny.V malém palácovém pokoji tu 10. listopadu 1938 v 9:05 zemřel Kemal Ataturk, vůdce Turecké republiky. Od té doby hodiny v paláci stále ukazují okamžik jeho smrti. Mešita sultána AhmedaV roce 1609 požádal Ahmed I. svého architekta Mahummada Agu aby postavil nádhernou mešitu proti chrámu Aja Sofia. Stavba byla dokončena v roce 1616. Mešita i její okolí je známo pod jménem mešita sultána Ahmeda (Sultan Ahmed Cami).Nejdůležitější částí mešity je mihráb, výklenek ve stěně, který ukazuje směr věřícím, modlícím se k Mekce. Díky své modré záři je mešita známější jako Modrá mešita.Šest minaretů postavených Ahmedem I. potvrzuje důležitost a význam mešity v očích muslímů. Jedinou mešitou se šesti věžemi byla v té době mešita Kaava v Mekce, což vzbudilo rozhořčení v celém muslímském světě. V odpověď na tento hněv poslal sultán do Mekky peníze a dělníky, aby postavili sedmou věž a na obhajobu prohlásil, že mu architekt neporozuměl (altin - minaret ze zlata vs. alteen - šest minaretů).

Došli jsme do čtvrti Aksaray a složili batohy v parčíku ve stínu mešity Laleli Camii, tady byl svatý klid. Nakonec jsme vybrali malý hotýlek Aziziye Otel v nenápadné uličce [odbočující na sever z Ordu Caddesi na křižovatce s Atatürk Bulvar naproti výlezu z metra]. Majitel a recepční v jedné osobě, příjemný starší Turek hovořící anglicky, nám udělal dobrou cenu, když se dozvěděl odkud jsme, ale dál už smlouvat nechtěl – i tak to bylo to nejlevnější, co jsme mohli v Istanbulu sehnat [dvoulůžkový pokoj kolejního typu, sprcha a záchod na chodbě – 8 000 000 TL (250 Kč) za noc].

Historické centrum a v podstatě vše, co stojí za zhlédnutí, stejně jako nádraží Sirkeci a čtvrti s penziony, se nachází na poměrně malé ploše, v evropské části Istanbulu, na poloostrově, který od celistvé pevniny odděluje zátoka Zlatý roh. Vše tedy můžete obcházet pěšky nebo můžete využít tramvaj, která projíždí celým centrem.

tak jsme tedy ukázali na vybrané jídlo: “iki bunu, lütfen” (dvakrát tohle, prosím) a na dotaz, jestli ekmek nebo pilav (s chlebem nebo s rýží), jsme odpověděli: “ekmek”. Zaplatili jsme 1 000 000 TL (32 Kč) za každé jídlo (v lokantě se nesmlouvá – ceny jsou dané na nabídkové tabuli) Jídlo bylo výborné, jmenovalo se tas kebap (beraní guláš).

Celý poloostrov s centrem je v podstatě malý kopeček. Na jeho vrcholu se nachází Sulejmanova mešita (Süleymaniye Camii). Tam jsme zamířili nejdřív. Kolem vstupní brány a budov istanbulské univerzity jsme brzo k mešitě dorazili. Sulejmanova mešita patří mezi největší a nejkrásnější mešity, obklopuje ji malý park a muslimský hřbitov. Odborníci ji považují, díky její geniální konstrukci, za vrchol osmanské architektury – bez újmy zatím přečkala všechna zemětřesení. Cestou jsme se zastavili v tzv. Egyptském bazaru, což je velké zastřešené tržiště, kde je k mání snad vše, co se dá jíst. Pro turistu je to hlavně fantastická pastva pro oči. My jsme zamířili směrem k přístavišti trajektů, abysme omrkli situaci předtím, než večer pojedeme právě některým trajektem přes Bospor do asijské části Istanbulu.

Vedle Modré mešity a Aya Sofyi leží podlouhlé prostranství zvané Hippodrom. Za dob Byzantské říše to bylo místo, kde se konaly významné politické události a shromáždění. Stojí zde veliká fontána, dar německého císaře Wilhelma, a tři vysoké obelisky. Nejvyšší a nejpěknější je tzv. Egyptský obelisk (Theodosiův), který byl vyroben před 3500 let v Egyptě z jednoho kusu růžové žuly a vztyčen Káhiře. kebap. [500 000 až 600 000 TL (16 až 20 Kč)]. K pití jsme si dali další typickou tureckou věc – ayran. To je bílý jogurt ušlehaný s ledovou vodou a mírně osolený, prodává se chlazený a lehce napěněný. Nebojte se, chutná to výborně (podobně jako náš biokys) a hlavně v tom vedru, jaké všude panuje, je to nesmírně osvěžující [0,3 l – 250 000 TL (8 Kč)]. Najedeni jsme se pak odvalili k našemu hotýlku vyzvednout si

zastávce tramvaje. Celým centrem projíždí jedna linka, která končí právě u přístaviště trajektů v Eminönü, kam jsme měli namířeno. Chvilku jsme pozorovali dění na zastávce, abysme odhalili systém. Nástupní ostrůvek je asi metr vysoký a ohrazený. Na obou jeho koncích jsou turnikety pro vstup a výstup, do kterých se při vstupu vhazuje kovový žeton. Celý provoz ostrůvku kontroluje jeden hlídač. Někde poblíž každé zastávky se nachází budka, kde prodávají zmíněné žetony [500 000 TL (16 Kč) za osobu]. (AK Bank - vedle nádraží Sirkeci), kterou jsme zkusili, brala šeky. Jinak je to v Turecku docela problém (viz praktické informace).

V přístavu jsme našli stanoviště odkud odjížděli trajekty do asijské čtvrti Harem, kde se nachází hlavní autobusové nádraží asijské části Istanbulu. Trajekty jezdí poměrně často, v závislosti na denní době každých 15-30 minut. Bosporský průliv zde dosahuje šířky asi 2 km, takže za nějakých 15 minut jsme byli na druhé straně. Poprvé v Asii.

abyste nezašpinili koberce. Samozřejmě je třeba chovat se tiše, protože uvnitř se stále někdo modlí. Je neslušné modlící se okukovat nebo dokonce fotit.

Ženy rozhodně nejsou v nebezpečí. Turci sice cizinky stále nezastíravě okukují, ale to je všechno. Například při cestování stopem se s nimi přednostně snaží navázat konverzaci, ale když kluk řekne, že jste manželé (karikoča), dají pokoj. Nejlepší je, když si ženy Turků nevšímají a tváří se, jakože tam ony vlastně vůbec nejsou. Samozřejmě by ženy neměly nijak provokovat svým oblečením nebo chováním. Proti nějakým skutečným násilnostem vůči ženám však v Turecku stále přetrvávají dosti silná tabu.

Nabídka ubytování je nesmírně široká, stejně jako ceny, které jsou zde uvedeny za dvoulůžkový pokoj a noc: motely první a druhé třídy (M1 a M2): 1100-3000 Kč, prázdninové vesničky první a druhé třídy (TK1 a TK2): 1600-12.000 Kč, pensiony (P): 400-4000 Kč, hotely (O): * od 400, ** a *** od 640, **** od 1500, ***** od 3000 Kč. Kromě toho je v Turecku na 150 oficiálních kempů, zpravidla se zavedenou elektrikou, možností vaření a mytí. Ceny za ubytování mohou být mnohem nižší, jsou-li vyjednané cestovní kanceláří, nebo mimo sezónu. S úspěchem se dá přenocovat na kobercích na terasách, popř. střechách hotelů a pensionů, orientačně do sta korun na osobu a noc. Cenu je dobré domluvit předem a pokud ji majitel do rána zapomene, dá se ještě snížit.