Bulharsko sofie

Velvyslanectví ČR v Sofii: Posolstvo na Ceskata Republika, ul. Janko Sakazov 9, 1000 Sofia, Bulgaria

tel.: (003592) 946 11 10, 946 11 11, mobil: +359 88 39 80 45 (v naléhavých případech i mimo pracovní dobu)

e-mail: sofia@embassy.mzv.cz velvyslanec ČR v Bulharsku: PhDr. Petr Dokládal (od r.2001)

provozní hodiny: po-pá 7.45 - 16.15 hod. úřední hodiny: po-st 9.00 - 11.00 hod.

České centrum, ul. Rakovska 100, 1000 Sofia, Bulgaria tel.: (003592) 981 39 10, fax: (003592) 981 39 11

e-mail: ccsofia@czech.cz http://www.czechcentres.cz/scc/bulharsko ředitel: Ing.Aleš Benda

Pasové a celní předpisy Do 48 hodin je každý cizinec povinen přihlásit se k pobytu. Při individuálních cestách cizinec vyplňuje na hranicích statistickou kartu, do níž v místech pobytu dostává potvrzení (vydávají je ubytovací zařízení, v případě jiného ubytování je třeba se do 48 hod. hlásit na místní stanici policie). Při výjezdu ze země se karta odevzdává.

Chatka stojí kolem 3 Lv, stanování je ještě levnější. Stanování mimo kempy je oficiálně zakázáno. V Bulharsku je cca 50 mládežnických ubytoven patřících Mezinárodní asociaci mládežnických ubytoven. Od května do září jsou otevřené od 6.00 do 23.00. Cena se pohybuje od 5 do10 USD. Ubytovny jsou např. na Rile (22km od monastýru), v Bataku, Loveči, Velikém Trnovu, Šumenu, Varně, Primorsku ad. Objednávky přijímá ORBITA, bulv.Chr.Botev 48, Sofia. Privátní ubytování (pokoj, byt, privátní pension) lze sehnat běžně za 5 Lv, ve městech za 10 až 12 Lv. Lze si jej samostatně domluvit prakticky kdekoliv. Vstupné je pro cizince vždy výrazně dražší, než pro domácí obyvatelstvo. Zdarma je vstup do monastýrů vč.Rilského, kostelů, do Historického muzea v Sofii a skanzenu v Koprivštici. Vstupné do hradů nebo třeba do římského amfiteátru v Plovdivu činí 2Lv, do muzeí kolem 3 Lv, muzeum v Rilském monastýru 5 Lv. Vyšší je vstupné do kostelíka v Bojaně, který je památkou Unesco a jsou zde velmi vzácné fresky (10 Lv.).Známka na pohlednici do ČR stojí 0,35 leva

Internetových provozoven neustále přibývá. Hodina vyjde asi na 1leva, lze si však zaplatit i jen několik minut.

Typické suvenýrydřevěné vyřezávané skříňky, soudky, lahvičky s parfémem (růžovým), korále apod., malovaná keramika, malované ikony, vlněné pokrývky, vyšívané šátky, barevné koberečky, ručně vyráběné stříbrné šperky, nahrávky s ohnivým rytmem bulharské hudby.

Pivo je o něco slabší než naše, ale chuťově není špatné.Oblíbené je Burgasko (Burgas), nejchutnější exportní Zagorka (Stara Zagora) a Astika (Chaskovo).

Pro orientaci ve městech je vhodné si pořídit městskou mapu či plán. Prodávají se v knihkupectvích a na stáncích s tiskem cca. za 1,5-3 Lv. Horské mapy jsou k sehnání ve městech i v horských chatách, zde jsou však často dvojnásobně drahé. Cena by měla být kolem 3 Lv. Nové mapy vydává Kartografia EOOD Sofia v měřítku 1:55 000.

Zkušené cestovatele v Bulharsku jistě nepřekvapí, že toaletní papír se po použití vyhazuje do koše. Záchody v soukromí i v hotelech bývají sedací, veřejné jsou téměř vždy turecké. Ubytování v soukromí přišlo během naší cesty na 4 - 15 DM za osobu a noc. Většinou vás neubytují na dobu kratší než dvě noci. Proto je někdy nutné se ubytovat na delší dobu a pak sehrát divadlo o náhlém odjezdu. Náhlý odjezd vás může postihnout i z jiných důvodů - např. krásně čistá pláž se přes noc změní v něco nepopsatelně odporného a páchnoucího - proto se vyhýbejte placení dopředu. Mořské proudy a vítr v Černém moři způsobují, že splašky vypouštěné do moře, se shromažďují na západní straně, tedy na bulharských plážích.

Soluň má největší přístav v Řecku. Je to velmi rušné město se spoustou parků, zejména podél pobřeží. Na pobřeží stojí i Bílá věž, která byla součástí osm kilometrů dlouhých městských hradeb. Z její střechy se dá přehlédnout celé pobřeží. Na hlavní třídě to vřelo. Spousta aut a lidí, obchodů, zkrátka velkoměsto. Byla zde vyznačena trať s asi 10 doporučenými zastávkami. Jednou z prvích bylo tržiště. Tvořilo ho několik malých uliček z obou stran zastavěných stánky završenými zbožím. Prodávalo se zde snad všechno jídlo, na které lze pomyslet. Naše trasa pokračovala kolem bílé věže až k archeologickému muzeu, V muzeu byla k vidění spousta různých váziček, bronzových helem, šperků, zlatých plátků sloužících k výzdobě toho všeho, a taky bysty, sochy, brnění krále Filipa II., makety hradů, hrobky a další a další věci. prošli několik dalších velmi starých kostelů. V jednom takovém pravoslavném kostele (5-ti lodní bazilika) jsme omrkli i podzemí. Pomalu jsme se vraceli na nádraží. Po cestě jsme přímo v centru města míjeli rozsáhlé vykopávky.

Olymp. On je to ve skutečnosti celý horský masiv s nejvyšší horou Mýtikas Nedaleko odtud jsme našli u moře kemp.

Olymp je horský masiv dlouhý 20 kilometrů, jehož nejvyšším vrcholem je Mýtikas (2917 m). Oblast představuje Olympský národní park. Roste zde mnoho druhů rostlin, z nichž některé se vyskytují pouze tady. Do parku vedou značené stezky, ale výstup na Mýtikas je dlouhý a nedá se stihnout za jeden den. Je lepší si s sebou vzít spacák a přespat někde cestou. Stojí tu i dvě horské chaty, ve kterých se dá nocovat.

OLYMP Po celom pohorí sa vo vrchoch nachádza niekoľko turistických chát. Najznámejšou je chata Stavros ležiaca na rovnomennej vyhliadke vo výške 945 m n. m. Smerom nahor leží chata "A" , 2100 m n. m.), chata "C" , 2650 m n. m.), chata SEO a na južnom svahu posledná chata . Pohorie je súčasťou tzv. European Long Distance Trail E4, ktorá sa tiahne od Pyrenejí, cez Alpy a Olymp až po Taygety.

Existuje niekoľko spôsobov, ako zdolať najvyšší vrch Mytikas. My sme si zvolili za východiskový bod vyvýšeninu Prionia , nachádzajúcu sa v nadmorskej výške 1100 m n. m. Podľa informácií Horskej služby zaberá samotný výstup z tohto bodu približne 6 hodín. Zároveň je to posledné miesto, kam je možné sa dostať po ešte nedokončenej cestnej komunikácií. Do Prionie sme sa dostali taxíkom z turistického strediska Leptokarya . Jazda, ktorá začala o 04:30 miestneho času, trvajúca presne 1 hodinu, nás cez turistické mestečko Litochoro , v ktorom má sídlo Horská služba, zaviedla cez vstupnú bránu pohoria Olymp (skaly  a hlboko do lesa na spomínanú vyvýšeninu. Vzhľadom na to, že bolo približne 05:35 hod. a v septembri už ani v Grécku nie sú dni dlhé, vyzbrojení baterkou sme sa v úplnej tme pri mesačnom svite a oblohe posiatej množstvom drobných hviezd predierali cez tmavý les. Cesta nebola značkovaná, tak sme sa museli spoliehať na vlastný inštinkt.

k prvému záchytnému bodu - k chate "A"  v nadmorskej výške 2100 m n. m. Na chate je možné prespať, ukryť sa pred dažďom, občerstviť sa a navštíviť toaletu . Za všetky menované služby sa platí Panoráma vrchov sa začala rysovať jasnejšie a postupne sme sa z pásma lesov cez kosodrevinu dostali na štrkovo-kamenistý podklad. Po niekoľkých minútach sme sa dostali napomerne nevýrazné, ľahko prehliadnuteľné rázcestie ciest na vrchol Skolio, Skala (, 2866 m) a Mytikas. Niekoľko-kilometrovým traverzom sme postupovali ďalej, pričom sme sa zhodli , že táto časť výstupu bola po poslednej fáze strmého výstupu druhou najnebezpečnejšou. Chodník svojou šírkou ledva presahoval 75 cm, čo nebolo vzhľadom na skosenosť traverzu povzbudivé, ale na druhej strane nás to zbytočne nerozptyľovalo uhýbaním pohľadu mimo cestičky. Takto sme postupovali viac ako hodinu. Traverz bol vlnitý, takže pri dôjdení na z diaľky viditeľný koniec sa nám odkryla ďalšia podobná časť traverzu. To sa zopakovalo niekoľkokrát, až kým sme sa dostali na križovatku cesty vedúcej nahor a cesty vedúcej k chate "C" (). Na tejto križovatke sa nachádza vysielačka, z ktorej možno v prípade núdze zavolať Horskú službu, ktorá by z chaty "C" okamžite prišla na pomoc. posledná etapa bola tou najťažšou. Stúpanie bolo príliš strmé a miestami pripomínalo viac horolezecký výstup ako turistiku. Táto etapa bola značená červenými šípkami, ktoré nielen udávali smer výstupu, ale zároveň ukazovali, na ktorú skalu je najvhodnejšie stúpiť. Celý terén pripomínal akési skalné schody, pričom niektoré z nich dosahovali výšku takmer troch štvrtín metra. Okolo 12:15 hod. sme konečne stáli na vrchu. Z jednej strany sa vedľa nás nachádzal štít Skolio, z druhej Stefani. Na vrchole sa naskytli dve možnosti ako pokračovať. Prvou možnosťou bolo pokračovať na Skolio, druhou vrátiť sa naspäť rovnakou cestou.

NA Olymp: neustálým stoupáním ale i klesáním na chatu Prionia (asi pětihodinový výstup). Tam jsme byli v sedm a rozhodli se vystoupat až na Refuge A - poslední chatu pod vrcholem. Jelikož jsme věděli, kolik tam stojí nocleh, zůstali jsme já a Pavel asi hodinu pod ní a tam v lese přespali za nocleh vedle chaty ve vlastním stanu platili každý 1300 drachem, a všichni až na Pavla („nebyl ve formě“) vyrazili na lehko bez velkých batohů na nejvyšší vrchol Olympu zvaný Mytikas Zpátky na chatě jsme byli asi za tři hodiny.

10

Meteora

Meteora. jsme dojeli pod klášter Roussean, jediný ženský klášter v Meteoře. Převlékla jsem se do kalhot, protože jsem slyšela, že do klášteru se nesmí s odhalenýma nohama, ale jaký byl můj údiv, když mi jeptiška u vstupu do kláštera podávala dlouhou sukni, ženy nesměly do kláštera ani v kalhotech, jedině v dlouhé sukni. Výhled odsud byl ale nádherný a předčil všechna moje očekávání. Skalní věže v Meteoře se vypínají do výše okolo 600 metrů a jejich vznik se datuje již od 14.století.

Na dohled od charakteristických skal Meteory (foto 82) jsme se ubytovali v kempu s velikým bazénem a dokonce skluzavkou. První, co nás na Meteoře zarazilo, byla její velikost, tedy spíš malost. To co jsme si představovali jako nekonečné lány pískovcových skal se rozléhalo na několika stovkách metrů čtverečních. Ovšem stavby jsou to krásné (foto 83)

V překladu znamená vznášející se skály. Na erozí vzniklých věžích stávalo kdysi až třiadvacet klášterů. Většina z nich však kvůli nebezpečné pozici spadlo a dnes se jich zachovalo šest. Musela to být obrovská dřina, postavit takové stavby. od návštěvníků vyžaduje určité chování a oblečení. Kdo podmínky nesplňuje, dostane univerzální sukénku nebo není vůbec vpuštěn.

Meteora "International camp-u" blízko Kalambaky. Skoro nikdo tam nebyl. Spát jsme šli předpokládám brzy, protože příštího dne jsme plánovali 20 kilometrovou tůru po klášterech Meteory, Prošli jsme Kalabakou a pokračovali do Kastraki, které tvoří pomyslnou vstupní bránu do skal. Odbočili jsme od silnice a vydali se po písčité cestě k prvnímu klášteru. Byl to Agios Nikolaos Anapaphas. Hanka a já jsme si vybrali k návštěvě svatý klášter v Rusanu. Vevnitř jsme si mohli prohlédnout malý kostelík s židlemi asi pro deset mnichů. Na stěnách byly nástěnné malby, mnohdy s velmi krutým motivem (sekání rukou, nohou a hlav nevinných věřících). Obešli jsme šest ze sedmi klášterů. Chtěli jsme je alespoň vidět. V závěru už jsme byly dost unavení.

vlakem do Kalambaky – východiště k Meteorám, což jsou známé skalní kláštery. Je to jedna z nejnavštěvovanějších památek v Řecku. Desítky autobusů, tisíce lidí. Ale jinak nádhera.

Akropolis navštiv hned při otevření v 8:00

za Olympijskými. Vyvěrá tu pramen s blahodárnými účinky, ve kterém se museli opláchnout všichni příchozí.

Když podle pověsti Zeus vypustil z protilehlých konců světa dva orly, jejich cesty se zkřížily nad Delfami a tak označily střed země (pupek světa). Delfy byly sídlem Apollóna, který je zde též pohřben. Věštírna byla umístěna na trhlině v zemi, ze které proudily páry. Celým okrskem se vine svatá cesta, kterou lemují pokladnice a dříve i 3000 soch Pod silnicí na jihovýchod od Apollónova chrámu je posvátný okrsek Marmáriá, kterému vévodí kruhový tholos, jehož význam není dodnes objasněn. Obklopovalo jej dvacet sloupů. Tři z nich byly opět vztyčeny v roce 1938. Součástí komplexu je i Gymnasion, který sloužil atletům připravujících se na Pýthijské hry. Delfi jsou malé městečko (2.000 m. n. m.) a také nedaleká oblast archeologických památek a vykopávek, kolem muzea propracovávali k archeologickému areálu. centrální stavbu v Delfách, totiž Apolonův chrám. Dnes už z něj zbylo jen pár (šest) sloupů,

terasovité městečko Aráchova, které leží již v těsné blízkosti Delf. Toto městečko je slavné díky tkaným kobercům přikrývkám a taškám.

Odpoledne jsme jeli metrem do Pirea a tam za 500 korun koupili jednosměrnou jízdenku trajektem na ostrov Naxos Prošli jsme hlavní ulicí hlavního města (Naxos je hl. m. ostrova Naxos) plné restaurací a obchůdků a došli na pláž. Dojeli jsme autobusem do osady Chalki,v níž jsme v supermarketu nakoupili a pokračovali pěšky do horské vesnice Filoti.Po cestě jsme se zastavili u malého kostelíka snad ze dvanáctého století, který byl ale zavřený. Z ní jsme začali stoupat. Na Zas jsme vyšli asi za dvě hodiny, stihli jsme to ještě před západem slunce, který byl nádherný. Nahoře se dalo vcelku dobře přespat, a tak jsme mohli pozorovat i východ slunce, který byl ještě krásnější než západ. Měli jsme krásný rozhled na všechny strany ostrova a na okolní ostrůvky.Dolů jsme chtěli sejít jinou méně frekventovanou cestou, ale z té jsme někde sešli, a tak jsme se pustili přímo dolů suťovištěm přes ostré keříky a několik ohrad. Došli jsme na asfaltku a po ní do Filoti, kde jsme chytli super stopa až do Naxu. Tam jsme koupili zpáteční lístek na trajekt a šli zase na pláž.

S tradičním životem Řeků se setkáte na ostrovech, Mykonos ostrov větrných mlýnů, Santorini s aktivním vulkánem a mnoho dalších.

ostrov Poros, který jsme navštívili v rámci okružní plavby, kterou jsme podnikli následující den.

korintská šíje. Třiadvacet metrů široký průplav byl postaven v letech 1882 – 1893, ale stavba byla zahájena už za císaře Nera.

Epidaurus. Komplex s nejzachovalejším divadlem v celém Řecku, tradičním stadionem a lázněmi, ve kterých působil sám Hipokrates. Divadlo je úchvatné a akustika bezchybná Mezi ruinami lázní jsme si snažili představit tehdejší způsob života, ale moc toho tady nezbyloChtěli jsme ještě stihnout nedaleké Mykény, kyklopské stavby (foto 50). Bohužel jsme přijeli přesně se zavírací dobou v devatenáct hodin. Ale nevadí, jenom několik kilometrů zpět po silnici bylo městečko s kempem a ráno se sem vrátíme. vstupné bylo drahé jsme s Chámou zůstali venku. Ostatní měli nárok na studentskou slevu. Staří Řekové věřili, že to byly stavby obrů Kyklopů, protože kameny, ze kterých je pevnost postavena jsou mnohem větší, než člověk (foto 55) a s tehdejšími prostředky bylo nemožné něco podobného postavit. Nejvíc nás mrzelo, že jsme přišli o skvělý zážitek na tajném podzemním schodišti. Je tam absolutní tma

pevnost Mykény. Pojem „mykénská“ – správněji pozdní doba bronzová – označuje kulturu pokrývající rozpětí let 1700 – 1100 před Kristem, tedy dobu, do které zapadá i Trojská válka. Věřilo se, že ji postavili Kiklopové, jednoocí obři, protože kameny opevnění jsou tak veliké, že si lze jen těžko představit, jak byly ukládány na místo. Velice zajímavým místem je tajné schodiště. Není na něm vidět na krok. Dříve vedlo k místu, na které se odváděla voda.

Posvátný okrsek v Epidauru dnes proslul především velkolepým divadlem, ale v minulosti byl rozlehlým léčebným a náboženským centrem Nejzachovalejší zdejší památkou je divadlo. Patří k nejzachovalejším divadlům vůbec, protože nebyl v minulosti rozebírán (bylo to daleko od všech sídel) Římané později přistavěli ke stávajícím 34 řadám horní ochoz s 21 řadami. Jak je divadlo zachovalé, tak je Asklepieion rozbitý. Dají se tu pouze tušit některé základy budov. Na mnohá místa se nesmí, protože tu stále probíhají vykopávky. Do dnes tu prýští léčivé prameny, kterými se zdejší lázně zásobily. Působil zde i Hipokratés. Hned vedle lázní je typický stadion Dodnes je na něm stále patrná startovní čára a kamenné lavice.

pěšky do Mikén. Vzalo nám to skoro hodinu, než jsme tam došli. Hradby, které podle řeckých bájí stavěl Perseus, bylo vidět už z velké dálky. Na vstupu jsme si museli koupit lístky , sloužící ke vstupu do dvou oddělených částí areálu. Nejdřív jsme se šli podívat na Atreovu pokladnici. Je to stavba připomínající obrovský úl, ze které uvnitř ústí vchod do tmavé jeskyně. V ní občas někdo škrtl sirkou nebo rozsvítil barerku, takže jsme si ji mohli i trochu prohlédnout. Od pokladnice jsme přes silnici zamířili ke Lví bráně, která je vstupem do dávného královského paláce. Před branou bylo hodně lidí. V průvodci jsme vyčetli, že obrovskej kámen, do kte rého jsou vytesáni lvi a jež je usazen nad branou, patří k největším v Evropě. Vešli jsme za bránu. Naskytl se nám pohled na obrovské hradby a vykopávky Celá stavba byla podobně jako i Delfi umístěna na kopci a byl z ní nádherný výhled do okolí. Na vrcholu jsme nalezli zbytky vlastního královského paláce. Zkoušel jsem kvalitu zdiva a byl jsem překvapen jeho pevností. Nepodařilo se mi odloupnout ani kamínek. Nechápel jsem, jak se to všechno mohlo zřítit. Že by také zemětř esení, nebo války? 12

Epidavros Je zde totiž obrovský (pro 10.000 lidí) starý amfiteátr, kde se dodnes hrají představení pod širým nebem. My jsme hned po příjezdu začali hledat kemp, leč Dozvěděli jsme se, že tady žádný není, jedině snad ve Starém Epidavrosu (kromě toho ještě existuje Nový Epidavros). Stmívalo se a byli jsme úplně mimo nějakou slušnou silnici. Nezbylo ná m, než si vzít s Epidavrosu taxík. Bylo to asi 15 km a stálo to 3.000 DRS. Do přístavního města Starý Epidavros jsme přijeli za tmy. Taxíkář nás dovezl až do kempu. Po cestě se nás ptal, kam pojedeme dál. Když jsme mu řekli, že do Atén, doporučil nám cest ovat lodí, která odplouvá v deset dopoledne.