Vlastimil Peška babička V trenkách aneb aprílová komedie bláznivý vaudeville pro 8 mužů 7 žen a malý dámský kompars
|
|  Yüklə 466.5 Kb.
|
Mourek: My budeme něco skládat? Artur: Ano! Nás dva! Mohu doufat, že byste se stala mojí chotí? (na kolena) Mourek: (konečně pochopil – vyjekne) Ó? Ale to je překvapení! (bokem) Do prdele, to je den! (k Arturovi) Ale já už nejsem na tam to … se mnou si neužijete. Artur: Nevadí! Budeme si číst Káju Maříka. Mourek: (je vysvobozen díky příchodu ostatních) Pozor! Vracejí se! (Danda a Dandová vychází z kuchyňských dveří. Stela z pokoje Dodánka.) Danda: (vychází) A tak ji nehledejme. Třeba šla do parku. Dandová: Nešla. Danda: Jak to můžeš vědět? Dandová: Podívej, byla v pokoji u Dodánka. Steluško, představ si, Jack už je tady. Stela: Už jsme se s Jackem pozdravili. Právě jsem ho zavedla k Dodanovi. Dandová: Tak pro něho zase zaběhni, mám pro vás nachystaný odpolední pudink. Stela: Už běžím. Dandová: (k Mourkovi) Babi, chci vás o něco požádat. Dnes večer mám zamluvené masáže a koupele v místních lázních. Danda: A já mám večerní kurz s panem Cholerkou. Mourek: V tom vám, milánkové, nemohu bránit. Dandová: Chtěla jsem vás na ty dvě hodinky, co budu pryč, požádat, zda byste nedohlédla na Dodánka. Tetu Bertu vezmu pro jistotu s sebou … Mourek: Nemusíš mi více vysvětlovat. Běžte si děti po svých. Budu hlídat jako ohař. (bokem) Až odejdou, tak se vypařím. Dandová: Kdyby se něco událo, stačí říct Stele, a ta pro mě zaběhne. Lázně jsou tu kousek za rohem. Stela: (v převlečení za Jacka) So I am here. Stela told, that puding will be afternoon. Překlad: Tak jsem tu. Stela povídala, že bude odpolední pudink. Dandová: (nadšená) Pudink! Rozumím! Pojďme všichni na pudink! (při odchodu) To je dobré! Pudink se anglicky řekne pudink! (Všichni – mimo Stely odejdou do dveří ke kuchyni.) Stela: (sundá čepici a hovoří k divákovi) Jak vidíte, v podvečer se náš aprílový den zamotal natolik až se zdálo, že se snad už více nedá zamotat. Dandová: (ještě ze zákulisí) Steluško … Stela: (rychle sundá knírek, rozpustí vlasy – částečně se kryje deštníkem) Mami? Dandová: Pojď honem na pudink! Ten Jack je moc milý mládenec. (odejde) Stela: (k divákům) Tak, kde jsem přestala. Jo, že se zdálo, že se ten aprílový den už nedá více zamotat. Ale pomalu a jistě se přiblížil večer, který předčil všechna očekávání. Dandová: (ještě ze zákulisí) A proč tu zase není Jack… Jacku … Jacku … Stela: (se rychle převléká za Jacka – je stále částečně kryta deštníkem. Když vstoupí paní Dandová, dělá že si prohlíží deštník.) Oh, so very beautiful umbrella. Překlad: Ó, velmi krásný deštník. Dandová: (nerozumí, ale přitaká s anglickým přízvukem) Yes, palizór! Jacku, pudink … er wartet … v obýváku … gostiňája. Presto, forte, puding na stole! Stela: Já panimáju! Let´s go to the room. Překlad: Pojďme do pokoje. Dandová: Rum? Rum bude taky! (V tuto chvíli začne orchestřík hrát předehru k další písni. Všichni přiběhnou s mističkami pudinku a lžičkami, které se stanou i perkusemi.) Všichni: (zpívají) Přiznejme si dámy, páni, do hrachovky, hrášek, z mléka ovšem dělá zázrak pudinkový prášek! Přiznejme si dámy, páni, je to velkolepé, když se pudink na lžičce, před pozřením třepe.
Skloňujeme slovo pudink! Ženy: Kdo co - pudink Muži: Koho čeho – pudinku Ženy: Komu čemu – pudinku Muži: Koho co - pudink Všichni: Voláme! Pudink! O kom, o čem o pudinku, slávu pějí všichni lidé ve vlaku i na rynku! Sedmým pád - s pudinkem, vaří každý dobrý kuchař, i ten s velkým pupíkem!
že jsou různé pamlsky, ale žádné nepředstihnou pudinkové zákusky. V Čechách už od roku pět, o pudink je dračka, chutná malým i velkým, není z něho … la, la, la. Proto sláva, sláva, sláva, sláva pudinku! (Přestávku lze zařadit i na tomto místě. Pokud se inscenátoři rozhodnou pro posunutou variantu přestávky, pak pan režisér přeloží píseň ze str.28 - Pokračujem´ ve vaudevillu - na tuto stranu.) Obraz 9. ZLODĚJ (S koncem písně se všichni vytratí. Krám potemní. Zůstane pouze Stela.) Stela: (po písni komentuje) Hlásím večerní stav mužstva. Papínek odešel do hospody U ropuchy, maminka a teta Berta se odebraly do lázní. Artur, vyčerpán náhlým vzplanutím vášní usnul v kuchyni u sporáku a já jsem měla konečně chvíli klid pro učení. Pan Mourek, tedy domnělá babička, měl kolem osmé hodiny zaječí úmysly. V tom mu však zabránil náš (ironicky) milovaný Dodánek.
pláštěnku, abych byl venku více nenápadný a rychle pryč. (obléká si pláštěnku) Dodánek: (v masce smrťáka) Húúú! Přišla tvá poslední hodina!
je to apríl! Pojďme do tvého pokoje, já ti to tam vysvětlím. Rychle! Nechci, aby se nám do toho pletl Artur. (odejdou)
To se mi nezdá. Panstvo by si rozsvítilo. Rychle pro zbraň! Burda: (vstoupí do místnosti a jde na jisto. Je zahalen do velkého pláště, takže ho divák nepozná. Spěchá k pokladně. Cestou však zavadí o židli.) Kruci! (Na chvíli se zastaví, a když se ujistí, že je vše v pořádku, pokračuje ve své práci. Vylomí pokladnu a začne cpát peníze do kapes.) Artur: (vešel se svojí flintou. Teď stojí za zády Burdy, kterému přiloží zbraň na záda.) Vážený pane lupiči, zvedněte, prosím ruce nad hlavu! Burda: (v klidu – změněným hlasem – chystá si kolt.) Ó, tak gentlemansky mě ještě nikdy, nikdo nezatýkal. (Prudce se otočí a vystřelí.) A ani nezatkne! Artur: (zatím co Burda, divákem v této chvíli již poznán, prchá.) Zdá se pane, že jste se trefil … (padne) (V momentě, kdy zloděj mizí, vbíhá na scénu Stela, Mourek a Dodánek.) Stela: Proboha, co se stalo? (rozsvítí) Dodánek: Skvělý apríl, Arture! Mourek: Žádný apríl! Pokladna je vykradena! Stela: (se sklání k Arturovi) Arture! Arture! (Mourkovi) Honem, volejte 55! Mourek: (vyskočí na pult a volá) Padesát pět! Padesát pět! Stela: Tak ne, telefonem! Mourek: (bere telefon – podívá se na Artura a začne omdlévat) Krev! Já nesnáším pohled na krev! Dodánek: (spokojeně) To je grandiózní masakr. Stela: (k Dědánkovi) Nečum a utíkej do kuchyně pro vodu a čisté utěrky. (k divákům) Z počátku to nevypadalo dobře, ale po chvíli se probral pan Mourek! (k Mourkovi) Nasaďte si paruku a utíkejte do lázní pro naší mámu. Já se zatím postarám o Artura.
obrátilo k dobrému. Nebudu však předbíhat děj, který teď přeneseme do dámských lázní Eden! Prosím valčík.
V parní lázni, v parní lázni tam se sní. Je tam vlaho jak na Nilu, veselo jak při vaudevillu. V parní lázni, v parní lázni valčík zní. V parní lázni, jak v Edenu, valčík zní. V parní lázni, wellnes menu, zpěv a smích. V lednu, dubnu nebo máji, cítíš se tu jako v ráji. V parní lázni, milé dámy, valčík zní. (Během krásného valčíčku proběhla přestavba scény. Plakátovací „turnikety“ slouží v této chvíli jako kabinky na převlékání, které jsou očíslovány 1, 2 a 3. Jsou tu i dvě sedací lázně s víkem a otvorem pro hlavu. Několik županů je přehozeno přes pianino, které teď slouží jako obslužný lázeňský pult. Masérské lůžko pak ukončuje mobiliář lázní. Návštěvnice lázní může pro vytvoření „babince“ rozšířit i několik komparsistek.) Klotilda: A teď, milé dámy, do bazénu! Dámy: (všechny ve stejných župáncích s nadšením odbíhají a nasazují si koupací čepice. Při odchodu samozřejmě mluví jedna přes druhou.) Mourková: (se však vrací a jde k paní Miluši, která se zdržela.) Promiňte, paní … Miluše: Neomalená. Mourková: Promiňte paní Neomalená, že si vás dovoluji obtěžovat, ale jsem na dně. Mourek, tedy můj muž, se někde schovává a já nevím kde. Přitom nic nevyvedl. Chci vám vše vysvětlit, a tak, když jsem vás viděla vstoupit do lázní, osmělila jsem se zajít za vámi. Miluše: Nemusíte mi nic vysvětlovat. Můj muž vyvolal odpoledne negativy a z fotografií jasně vyplívá, že je pan Mourek nevinný. Ale to vám povím, až dopadne policie pravého zloděje, budou z něho lítat chlupy!
do bazénu! Jenom doufám, že se Mourek brzy objeví. (odbíhá) Miluše: (se rozhlédne a zaťuká na dvířka kabinky č.1) Pohni si! Všechny dámy běžely do bazénu! (Podává župan Mílovi, který vyšel z č.1) Míla: (s fotoaparátem) Až ty snímky vyvolám, to budeš koukat! Senzace! Redakce mně utrhnou ruce! Miluše: Tys byl vždycky čuňas! (Otočí se zády do publika a rozhalí plášť. Míla fotografuje.) Míla: A ještě na sedací lázni. (Vyndá z tašky copy.) A vezmi si copy. (Miluše přidrží u své hlavy dva copy a zaujme pózu na sedací lázni.) Danda: (zatím mimo jeviště – přiopilým hlasem) A já vám říkám, že jsme doma! Miluše: Někdo jde! Míla: Do kabinek! (Míla mizí v č.1) Miluše: (hodí za Mílou župánek) Obleč si župan a dej si šátek. Míla: Proč? Miluše: Pro jistotu! Víš co by to bylo, kdyby tě objevila lázeňská? Běžím do bazénu! (odbíhá) Cholerka: (vstupuje s Dandou - jemně přiopilý.) A mně se to nezdá! Na dveřích bylo napsáno par … (šťuk) … parní lázně a ne par … (šťuk) …paraple. Danda: A já vám povím, že jsme asi v kotelně. Já se potím jako v páře. Cholerka: (prohlíží si sedací lázeň) Vypadá to, že máte pravdu. Tohle vypadá jako par …(šťuk) … parní boxy. (Otočí páku a z bedny vystoupí pára.) Danda: Když lázně, tak lázně. Aspoň se napařím! Cholerka: Jenom mám nekalé tušení, že jsme v dámském oddělení! Danda: Podle čeho soudíte? Cholerka: (dívá se k bazénu) Vidím lázeňskou. A to není vše! Vidím i vaši ženu! Danda: Kde? Cholerka: Vylezla právě z bazénu! Danda: Proboha! Co teď? Cholerka: Do úkrytu! (Oba běží ke kabince č.1, ve které se právě převléká Míla. Otevřou dveře a všichni tři zařvou. Vyplašený Míla přeběhne do kabinky č.2) Danda: Ztraťme se v chodbě! Cholerka: Pozdě! Odtud kráčí korpulentní zjevení! (Dostane nápad.) Vlezeme sem. (Ukáže na sedací lázně.) Rychle! Danda: Proboha, jen ať na nás nezavolají policii!
Klotilda: (prochází) Dámy si přejí sedací parní lázně? Cholerka: (vysokým hlasem) Ano! Klotilda: (otočí páky na bednách, ze kterých se začne pářit.) A zde máte prádlo. Budou si dámy přát i masáže? Danda: Později. Klotilda: Přeji příjemnou půlhodinku v páře. (odejde) (V této chvíli vstupuje na scénu Dandová. Z druhé strany přichází Berta.) Dandová: Tetičko, proč nejste v bazénu? Berta: Jsi to ty Otýlie? Do lázní mě už nedostaneš! V bazénu mají studenou vodu. Dandová: Ale já jsem vás v bazénu neviděla. Berta: Cože? Dandová: (zvýší hlas) Že jsem vás v bazénu neviděla. Berta: Já jsem tě tam taky neviděla! Dandová: A ve kterém bazénu jste byla? Berta: (ukáže) Tam! A představ si, koupala jsem se tam sama. Dandová: To se nedivím. Byla jste v kašně na náměstí. Pojďte, oblečete si něco teplého. (Otevře kabinku č.2 a uvidí vousatého fotografa.) Ááá! Muž! V dámské lázni je muž! (uteče)
Cholerka: (funí horkem) Jak vám je? Danda: Začíná tu být pěkně horko! Já vám povím, úplně jsem vystřízlivěl. (Vidí, že se Cholerka v bedně vrtí.) Co to děláte? Cholerka: Svlékám vestu. Danda: (se také vrtí) Tu už mám dole. Cholerka: Co děláte vy? Danda: Svlékám zbytek. Cholerka: Je ti teplo, děvenko? Danda: Příšerné, dědečku! (Tu se na jeviště hrnou všechny ženy a vzrušeně diskutují.) Dandová: Tady na mě vyhoukl! Vypadal jako Tarzan! (otevře č.2) Mourková: Ale to je paní Berta. Berta: Byl tu muž, ale někam mi utekl. Tak tu na něho čekám. (zavře se) Dandová: Vidíte! Byl tu muž. Berta ho také viděla. Miluše: (snaží se odvést pozornost) Žádný muž tu nebyl! Pojďme na masáže. Mourková: Třeba je v čísle 1. (prudce otevře dveře) Trúda: Tak vidíte, nikdo. Dandová: A co v čísle tři? Miluše: (nakoukne a rychle zavře) Taky nikdo! (k Dandové) Kdoví co jste viděla. (Nastane hádka, zda dámy muže viděli nebo ne.) Trúda: Klid, dámy! Klotilda už volá na policii. Vše se vyšetří! Klotilda: (do telefonu) Pane strážmistře, vyřiďte inspektoru Burdovi, že máme v dámské lázni podezřelého muže! Tak, tak! (zavěsí) Strážmistr je už na cestě. Inspektor Burda je prý někde na obhlídce. Jen co dorazí, dorazí i policie! A my se zatím co? My se zatím uklidníme. (udělá pár cviků) Hluboký nádech a výdech! A ještě jednou, nádech a výdech!
A teď vás dámy čekají masáže. Trúda: Naše masérky jsou již připraveny. Za mnou. (Všechny dámy odchází.) Danda: Já snad leknu! Co budeme dělat? Cholerka: Nevím, opotil se mi i mozek. Danda: (nasaje nosem.) Fuj! Připadám si jako zpocený tchoř. (Zoufale vykřikne.) Jako hulvát zplozený v močůvce! (Buší naštvaně s poklopem bedny.) Cholerka: Pane Dando, vy jste výtečný žák. Dokážete být hrubý i na sebe. (K Dandovi, který vylézá z bedny.) Kam jdete? (Vylézá také.) Danda: Mně už je všechno jedno. Cholerka: Rychle, pláště! Přichází lázeňská. (Oblečou se do plášťů a sednou na masérské lůžko a „chytají rukama lelky“.) Klotilda: (prochází, tu se zadívá na Dandu a Cholerku) Stalo se něco, mé dámy? Danda: Nic. Cholerka: Chytáme lelky. Klotilda: Dámy si přejí masáže? Já jsem volná. Cholerka: Tady paní Lumírka by se ráda nechala masírovat. Já budu lelkovat. Danda: (bokem – šeptem)) To si vyřídíme venku! Klotilda: Tak prosím, svlečte se do půl těla. (To zaujme senzacechtivého fotografa Mílu, který v župánku a šátku „nenápadně“ vyběhne a z pozadí vše fotí. Stále se šikovně schovává. Po chvíli si vleze do parního boxu.) Danda: Co to? Ééé … (lehá – odhalí nohy) Mně by stačili jenom nohy. Klotilda: Tak prosím, namasírujeme nožky. (Začne masírovat –vyjeveně kouká na mužné nohy.) Paní Lumírko, měla byste se svými nohami něco dělat. Dnes jsou moderní oholené nohy. Cholerka: Já jí pořád říkám, že má nohy jako orangutan. Klotilda: (vyjeveně) A dokonce má tři nohy! (zaječí) Úá! Muž! (Cholerka rozhalí nechtěně svůj plášť a Klotilda zařve ještě víc.) Úá! Muži! (omdlí) (Cholerka a Danda prchnou za šatní skříně – turnikety. Pozn. zde se již připraví pro vyvrcholení scény. Převlečou se do dámských šatů, které však budou pro diváka, prozatím, ukryté pod župany.) Trúda: (a ostatní dámy vbíhají na jeviště.) Co se stalo? (Ve stejnou chvíli vbíhá z druhé strany inspektor Burda a Policajt.) Dámy: (ječí hrůzou) Muži! (Všechny dámy prchnou do kabinek. Jenom Berta zůstane spokojeně stát.) Burda: Žádný povyk, dámy! Policie! (A jak vytahuje z kapsy policejní průkaz, vypadnou mu ukradené bankovky a malý medvídek. Vše rychle sebere. To vyfotí Míla z parního boxu.) Trúda: To nejsou muži, to je policie! Policajt: Tak, tak! (Dámy se zájmem vycházejí z kabinek.) Klotilda: (se probírá z mrákot) Dva muži! Jeden má chlupaté nohy jako orangutan. (uvidí Burdu a zaječí) Úá! Burda: (ukazuje policejní průkazku.) Uklidněte se madam. Já nejsem muž, já jsem inspektor Burda. (Jde ke kabinkám.) My vám ty úchyly vypátráme. Policajt: Tak, tak! (Burda mrkne na Policajta a společně velmi prudce otevřou dveře od kabinek č.1 + 3. Nikdo se tam však nenachází.) Burda: Můžete nám madam sdělit kudy prchali ti opičáci? Klotilda: Mám tušení, že tam … a možná i tam a tam! Burda: Dobrá. Pro vaše uklidnění prohlédneme celé lázně. (Prudce otevře kabinku č.2, ve které je teta Berta.) Pardon, madam! Berta: (se rozčiluje) No konečně! Já tu už půl hodiny hledám kliku. (vystoupí) Burda: Pane strážmistře, začneme obhlídku chodeb. Dandová: Půjdu s vámi. Ostatní: My také. Mourková: Pod ochranou rukou spravedlnosti se nám nemůže nic stát. Policajt: Tak, tak! Klotilda: (ke strážmistrovi) Za vaším obuškem až na konec světa! (Průvod mizí v chodbách. Míla vylézá z parní bedny. Danda a Cholerka vychází ze svého úkrytu, když uvidí pana Mílu, opět se ukryjí.) Míla: A teď rychle do černé komory! (Bere si své svršky s č.2.) Raději se převléknu až venku. (odbíhá)
něco ženského. (Rychle se zavře v jedné z kabinek, protože z druhé strany přibíhá dav v čele s inspektorem Burdou.) Burda: Vypadá to, že se narušitelé vytratili. Ještě se podíváme k bazénu. Mourek: (vstupuje) Dobrý večer. Je tu prosím naše Otylka? Dandová: Tady jsem. (k ostatním) Dovolte abych vám představila naši babičku z Londýna. Mourek: Dobrý večer dámy. Ó, i policie! Jako na zavolanou! Dandová: (pojme podezření) Snad se něco nestalo? Mourek: Artura zastřelil zloděj, který vykradl v obchodě kasu! Dámy: (vyjeknou hrůzou) Ach! Dandová: Pane inspektore, rychle! Musíme k nám. (Vleče Burdu k východu.) Burda: Madam půjde jen tak na lehko? Dandová: Pravda. (k Bertě – křičí) Berto, rychle do šatů! Musíme domů! Berta: A proč? Začalo se mi tu líbit. Dandová: Není čas na vysvětlování, povím ti to cestou. Klotilda: Bože můj, to je den! (Dandová a Berta otvírají dveře svých kabinek, ze kterých vychází převlečený Danda a Cholerka. Je patrné, že jsou jim šaty malé.) Danda: Prosím, už je volno. Cholerka: (ke Klotildě) Promiňte, že už běžíme, ale máte tu dnes příšerné horko. Mourek: (opět se zapomene a utírá si pot sukní) To je pravda. Mourková: (vyjekne) Ííí! Trenky! Dámy: Trenky? Dandová: Ano, trenky! Vidím, dámy, že jste sto let za opicemi. To je v Londýně poslední móda. (Ukáže svoje trenky a odchází s Bertou do kabinky.) Mourek: (hrdě ukáže svoje trenky.) Trenky s lampasem! Cholerka: (k Mourkovi) Nemyslete si, že jsme spadli ze stromu! Bez trenek už celý rok … Cholerka + Danda: (provedou reklamu) … neuděláme ani krok! (odhalí své trenky) Nashledanou dámy! (Odchází. Před východem zrychlí krok.) Dandová: (vyběhne z kabinky a ječí) Někdo mi ukradl šaty! Berta: (vykoukne z kabinky) Já tu nemám galoše! Burda: Klid, dámy! Můj policejní nos my říká, že to jsou převlečení muži, kteří mají ve všech alotriích prsty. Policajt: Tak, tak! Burda: (zavelí) Za nimi! Všichni: (zpívají píseň a za poklusu přestavují scénu.) Danda + Cholerka: (sólo) V městském parku před půlnocí, divné věci dějí se, bez košile, jen tak v triku, ženy, muži, honí se. Všichni: Ref.: Běžíme, běžíme, spravedlnost honíme, neb je stále o krok vpředu, nečeká na názor lidu, a jako když házíš hrách, neslyší nás achich ach!
chlapy v sukních pobíhat, o berličkách hnáty křivé, tak se dají přirovnat. Všichni: Ref.: Běžíme, běžíme … spravedlnost honíme, neb je stále o krok vpředu, nečeká na názor lidu, a jako když házíš hrách, neslyší nás achich ach! |