Vlastimil Peška babička V trenkách aneb aprílová komedie bláznivý vaudeville pro 8 mužů 7 žen a malý dámský kompars
|
|  Yüklə 466.5 Kb.
|
dá … (suše okomentuje k divákům) Kdyby bylo jaro, tak jdu do parku, ale je apríl. (vrací se do hry) Copak se dá v takovém kraválu učit? Cholerka: Promiňte, slečno! Ale musím si dát poslední tři rány, abych se uklidnil a pak už bude klid! Stella: Tak prosím! Ale opravdu poslední! (odejde) Cholerka: Raz, dva, tři! (konečně si vydechne) Berta: (vyšla z pokoje. Za ní kráčí Artur.) Tak se mi zdálo, jakoby zase někdo klepal. Vy jste to neslyšeli? (Míří do jiných dveří.) Artur: (vyšel za Bertou k paní Dandové, která se začala probírat ze mdlob.) Milostpaní, je mi líto, ale Berta je dnes k neuhlídání. Berta: (otočí se u dveří) Povídáš něco, Arture? Artur: (hlasitě) Že jste dnes k zulíbání! Berta: Kdyby ti bylo, Arture, o třicet méně, dala bych si říct! Artur: (pro sebe) Ještě že jsem nad hrobem. (Všimne si, že není paní Dandové dobře.) Promiňte, zdá se, že paní není ve své kůži. Dandová: (k Arturovi) Uvař mi heřmánkový čaj. (na odchodu) Já ti Lumíre povím, už aby tu byla babička z Londýna. Arture, jdeme. Artur: Jak poroučíte, milostpaní. Dandová: (pro sebe na odchodu) Jak já se do těch lázní těším. Danda: Arture! Artur: Ano, pane! Danda: Až dnes půjdeš s Bertou na procházku, zastav se prosím na poště. Mám tam spěšné psaní. Artur: Jak si přejete, pane. (odchází) Obraz 4. DODÁNKŮV APRÍL (Se začátkem obrazu se Dodánek „nenápadně“ plíží obchodem. Schovává se za deštníky. Danda a Cholerka ho nevidí.) Cholerka: Mourkovi se omlouvají. A tady jsou ty peníze za pláštěnku. Danda: Děkuji, pane majore, vy jste učiněný poklad. (Počítá peníze, které pak vloží do kasy.) Ale to je pětkrát více, než je cena pláštěnky. Cholerka: Pravda, bylo mi divné proč se Mourek tak brání. (Dívá se na Dandu, který ukládá peníze do kasy.) Vy máte v kase medvídka? Danda: (ukazuje maličkého medvídka, kterého zase vloží do kasy.) Už léta. Pro štěstí a dobré obchody. Mezi námi, pane majore, tu vaši výbušnost, tu vám upřímně závidím. (Vytáhl láhev slivovičky a nalévá štamprlátka.) Cholerka: (potěšen) Vojna není žádná kojná, jak se říká, ta vás naučí. Danda: Jak koho! Já byl u dragounů a výsledek je spíš žalostný. Stačí huknout a je po mně! Dodánek: (náhle vyskočí za otcem a mává kuchyňským nožem) Hu, hu, hu! Tati … já se podříznu! Danda: Dodánku, ukonči ihned své infantility nebo tě pokárám! Dodánek: Jak myslíš! Sbohem, už mě nikdy neuvidíš. (odejde do kuchyně) Danda: Viděl jste? Nedokážu okřiknout ani svého synka. (Ťuknou si a hodí do sebe panáka. Brečí.) Já jsem nemoderně slušný člověk. Cholerka: To není dobré, pane Dando! V dnešním světě se musí i gentleman umět ohradit. (Další panák.) Danda: Mám takové tušení, že se hulvátství stane na konci dvacátého století módou i v parlamentu! Cholerka: Možná máte pravdu. Čím větší hulvát, tím větší úspěch. (další panák) A já jsem dostal nápad! Já vás naučím hrubému chování! Danda: (překvapen) Myslíte, že bych to svedl? Cholerka: Zdali! Já z vás udělám takové hulváta, že se vás bude bát i starostova doga! Danda: (pláče dojetím) Pane majore, ani nevíte jak jsem šťastný, že se ze mě stane hulvát. Cholerka: A výuku začneme ještě dnes! Danda: Výborně. Zaskočím si do koloniálu pro sešit a v pět může být první lekce. Dandová: (vbíhá – ječí) Úá! Hrůza … Dodánek … (opět ječí a omdlévá) Artur: (vbíhá – v rukou nese Dodánkovu hlavu - maska) Příšerné! Dodánek se podřezal kuchyňským nožem! Dodánek: (vstupuje na scénu – je bez hlavy – z krku mu stříká „krev“) Umírám! Cholerka: To je jako u Verdunu. Dodánek: (odhodí sako, ve kterém byla ukryta jeho pravá hlava.) Apríl! Aprílové příběhy Dodana Dandy vstoupí do dějin rodiny! (Vytrhne loutkovou hlavu z náruče vyjeveného Artura a se smíchem uteče.) Dandová: (vyskočí ze mdlob.) Doufám, Lumíre, že Dodánka přísně potrestáš! Danda: (dojde prudce ke dveřím) Dodánku! To bylo velmi nevychované. Dandová: (začne ze zoufalství bušit deštníky o pult) To je snad sen! (další tři rány) Ty nejsi otec! Ty jsi bábovka! Stela: (vyběhne ze svého pokoje) Vy mi to snad děláte naschvál? To je k nevydržení! Já se chci učit? (k Dandovi) Já potřebuji klid! Danda: Za všechno může Dodánek, že pane majore. Cholerka: Kdyby bylo po mém, tak ho prohodím vojenským bubnem. Poroučím se. (Cholerka odchází.) Nashledanou o páté. Danda a Dandová: Nashledanou. Stela: (klekne na kolena) Prosím pěkně nařežte Dodanovi, zavřete ho do polepšovny, ale ať už tu máme konečně klid. (Kupodivu uchopí rozbitý deštník a vzteky třikrát uhodí do pultu.) Já chci klid! (Prudce odbíhá do svého pokoje.) Berta: To je dneska frmol. (ke Stele) Arture! Někdo klepal. Ale to je naposledy, co běžím otevřít! Danda: Otylko, hlavu vzhůru! Přijede babička! Ta Dodana srovná! Stela: (vbíhá na jeviště a hovoří k divákům) Zajisté si říkáte, to je ale bláznivá rodina. Na první pohled tak opravdu vypadá, ale není to až tak vážné. To ten apríl s námi před rokem tak zacvičil, že jsme se nestačili divit. Dosti glosování a zpátky k ději. Ve stejnou chvíli se na konci našeho města událo cosi, co ten bláznivý aprílový den dočista zamotalo. Pojďme se tam podívat. No jo, to ale musíme přestavit scénu. (Zatleská a herci se hrnou na scénu. Začnou však při přestavbě velmi hlučet. Stela je utiší.) Promiňte, ale já jsem říkala přestavit scénu! Ne, dělat kravál. Všichni: (tichounce) Pardon. Stela: (také potichu) Slyšíte, jak je to ticho krásné? Možná by to chtělo tichounkou melodii. (Hudba začne hrát opravdu velejemně.) Všichni: (zpívají Tichou píseň – dámy točí krásnými deštníky. Za barevnou „hradbou“ deštníků probíhá tichá přestavba.) Tiše, tiše, kapky deště skrápí deštník duhový, aprílový vánek zpívá píseň, která napoví, jak to bylo, jak to bude až tiché noty zmlknou, nehrajme si na schovanou někomu jde o život. Proto raděj v kapkách deště zpívej tiše, žádný hot. Tiše, tiše, město dýše, pitomý to věru rým, hodí se však do zápletky, která zhořkne jako blín. Tiše, tiše, kapky deště skrápí deštník duhový. Tiše, tiše, kapky deště nikomu nic nepoví. Obraz 5. FLAŠINETÁŘ (Scéna představuje ulici s třemi plakátovacími poutači.) Stela: Zdá se, že si naše kladívka, třmínky a kovadlinky odpočaly, a tak vzhůru do dalšího děje. Odpoledne, 1.dubna roku 1928, jemně poprchávalo. Ulicí, jejíž název jest pro náš děj nepodstatný, spěchalo několik, vám již známých, postav. Mezi nimi také Neomalencovi. Myslím tím paní Miluši a pana Mílu. Neomalenec – to je jejich výstižné příjmení. Pan Míla je foto- graf nevalné pověsti, což mu přináší docela slušné finance. Paní Milada pak finance pana Míly ráda utrácí. Mezi námi, než žít s takovým opelichancem, raději budu žebrat někde na rohu. Jako třeba flašinetář, díky kterému dostalo to aprílové odpoledne neuvěřitelný … ale to bych už prozradila mnoho. (Během proslovu Stely prošel ulicí pan Cholerka a zmizel. Prošel také policajt. Po té vidíme procházet Artura, který vede na procházku Bertu. Během následujícího děje korzují kolem plakátovacích ploch Trúda a Klotilda a event. dámy komparsu. Plakáty si později prohlíží i pan Mourek a paní Mourková. U jedné z ploch vyhrává flašinetář, který má naraženu velkou čepici hluboce do očí. Má také ohrnutý límec otrhaného saka, který mu zakrývá tvář. Kolem krku šátek, kterým se bude po chvíli maskovat.) Míla: (kouká na plakát se slečnou propagující např. máslo.) Čičinka! Tu jsem fotil i v rouše Evině. Rozkošná práce! Pamatuješ? Miluše: Čičinka! Ještě si ucvrkni, ty proutníku! Míla: (k Miluši) Podívej toho flašinetáře. Hupsni si k němu! (fotí si flašinetáře) Milada: Myslíš, že mi to bude slušet s takovým otrhancem? Míla: Naopak, vynikne tvá přirozená elegance. (Vyfotí si i boty flašinetáře, které jsou kupodivu elegantní.) Trošku se k němu přitoč! Milada: (se má k flašinetáři. Ten si prohlíží obsah její kabelky) Fuj, ten páchne! Míla: (uvidí přicházet Mourkovou a Mourka v červené pláštěnce.) Mohu vás pane poprosit… rád bych vás vyfotil s mojí chotí u flašinetu … (Osopí se na flašinetáře.) Místo toho odporného smraďocha! Flašinetář: (později inspektor Burda – nevlídně) Nejdřív zaplatit! Miluše: (se na něho osopí. Vytáhne však ze své kabelky peněženku a zaplatí.) Aby ses nepodělal, smraďochu! Mourek: Myslíte, že vám tu fotosku nepokazím? Mourková: Jen se, Mourku, neostýchej. V nové pláštěnce ti to sluší! Míla: (naaranžoval pana Mourka a Miluši) Výborně! Úsměv … (V tuto chvíli ukradne flašinetář – „nenápadně“ – kabelku paní Miluši a vytáhne z ní peněženku. Kabelku pak podstrčí panu Mourkovi.) Miluše: (se osopí na Mourka, který nevědomě upustil podstrčenou kabelku.) Pane?! Co si to dovolujete?! Podívejte! To individuum válí moji kabelku v blátě! Mourek: Promiňte, ale já jsem ... Miluše: A kde je moje peněženka?! (chytne Mourka pod krk) Ty zloději! Mourková: Můj muž není zloděj! To si vyprošuji! Míla: (uvidí přicházet policajta) Policie! Policie! Chytili jsme zloděje! Flašinetář: (vstrčí nenápadně vykradenou peněženku Mourkovi do ruky.) Trúda: To je pan Mourek! Trúda a Klotilda: Že se nestydíte! Mourek: Já jsem nic neukradl. Miluše: Ne? A co je tohle? (Vztyčí Mourkovu ruku, ve které vidíme peněženku.) Míla: (k přicházejícímu policistovi) Pane policajte, tady je ten zlosyn! Mourek: Snad nepůjdu za katr? Policajt: Tak, tak! Mourek: Nikdy! (Vytrhne se Miluši ze sevření a prchá.) Míla a Miluše: Za ním! Stella: (luskne a postavy zůstanou na chvíli ve štronzu.) A nastala divoká honička městem. Úskočný flašinetář dokonce neváhal použít i střelnou zbraň. Lekavým náturám doporučuji použít špunty do uší. (Nastane divoká honička kolem plakátovacích „turniketů“doprovázená divokým hudebním motivem. Když se pronásledovaný Mourek objeví za jedním z „turniketů“ vstupuje na jeviště Artur a Berta. V té chvíli se také zjeví flašinetář, který vstrčí Mourkovi do ruky pistoli a vystřelí. Je tu i možnost, že má flašinetář druhou pistoli. Všichni se kryjí. Hudba se v tu chvíli „lekne“ a ustane. Flašinetář mizí.) Berta: (kouká na ostatní) Proč se všichni válíte? Artur: (si prohlíží svůj prostřelený klobouk – podívá se vyčítavě na Mourka.) Vrahu! (omdlí) Mourek: Já jsem nestřílel! (Ohrožuje nechtěně ostatní pistolí aniž by si to uvědomil.) Miluše: To je vražda! (k policajtovi) Zavolejte okamžitě inspektora Burdu! Policajt: Tak, tak! Burda: (vstoupí) Není třeba. Inspektor Burda je vždy tam, kde ho potřebují! Mourková: Mourku, utíkej! (Divoká hudba a honička pokračují. Mourková zastoupí policistům cestu, aby mohl Mourek utéct. Během honičky proběhne i přestavba do dalšího obrazu. Již zmíněná divoká hudba přejde do písně o policii.) Všichni: (zpívají) Policie, je, je, je, pohotová vždycky, je, je , je i když venku leje, je, je a nefungují troleje, je, je stáčí prostě že tu je skvělá policie, je, je, je! Jenom žádné zmatky, dámy, páni, dítka, matky! Ať tu nikdo neječí, váš život je v bezpečí, nehrozí nebezpečí. Vrahouny zabezpečí, všude přítomná, hepčí kriminálka nejlepčí, svojí pílí mravenčí, vypátrá vše bez řečí! Policie, je, je, je … Obraz 6. V 19:30 U PAJDAVÉ ROPUCHY (Opět v krámu pana Dandy. Na scéně jsou Stela, Danda a Cholerka.) Stela: (vypravuje a za jejími zády probíhá – druhoplánově – komentovaný děj.) A nyní si zrekonstruujeme stav naší rodiny v 17 hodin a 20 minut. Jak vidíte papínek bere první lekci hulvátského chování. Co potkalo Artura, který šel na poštu a vyvenčit tetu Bertu, to jste viděli před chvílí. Mamá si odskočila koupit novou koupací čepici, neb nesnáší v parní lázni vlhké vlasy. A konečně Dodánek … škoda mluvit. Však uvidíte. A já se jdu šrotit. (odejde) Cholerka: (diktuje panu Dandovi.) … ty prase! Máte? Ty fialová hnido! Danda: (dopisuje) … hnido. Kdybych mohl být tak smělý, pane majore. Rád bych se také naučil tu skvělou nadávku, kterou jste dnes odporoučel z mého krámu Neomalencovi. Cholerka: Myslíte … hulváta v močůvce zplozeného? Danda: Ano! Výtečně! To vyrazí dech i dlaždičovi. Znamenám si. Hulváte … Dodánek: (byl od začátku obrazu schovaný pod pultem. Teď vyskočí ze svého úkrytu v děsivé masce upíra.) Uvá! Danda: (se polekal a rozmazal si poslední slova) Dodánku! To se dělá?! Rozmazal jsem si hulváta zplozeného v močůvce! Dodánek: (straší dál) Uvá! Danda: Zanechej nevhodného chování a odejdi do svého pokoje. Cholerka: (přidržuje Dandovi sešit) Pane Dando, jen zhurta do Dodana! Již první lekce ho musí zastrašit! Danda: Myslíte? (Čte monotónně nadávky.) Co si to dovoluješ k otci, ty usoplené ucho! Zmaluji ti hřbet jako prašivému psu a zavěsím tě za ocas do větru! Dodánek: (sundal masku a se zaujetím poslouchá.) To je básnička na školní besídku? Cholerka: (je nespokojený se svým žákem.) Pane Dando, jste příliš monotónní. Bez zvýšení hlasu nedocílíte patřičného účinku. Danda: Říkáte zvýšit hlas? Cholerka: To dá rozum! Danda: (vysokým a tenkým hlasem) Co si to dovoluješ k otci, ty usoplené ucho … Dodánek: (se směje) To není naše maminka. Maminka má tenčí hlásek. Cholerka: (začne řvát jako o život) Co si to dovoluješ k otci, ty sopláku! Zmaluji ti hřbet jako prašivému psu a pověsím tě za ocas do větru! Vypadni! (Dodánek ze strachu uteče. Cholerka se rázem uklidní.) Tak se na to musí. Danda: (zatleská Cholerkovi.) Vašich kvalit nikdy nedosáhnu. Stela: (prochází, zcela zničena) Snad to není až tak těžké aspoň chvíli neřvat? (zařve) Hulváti v močůvce zplození! (prudce odejde) Cholerka: (šeptem) Vidím, že bude vhodné zvolit jinou učebnu. Sejdeme se dnes večer v hostinci U ropuchy. Danda: Ale to je podnik nejhrubšího zrna! Tam se to hulváty jenom hemží. Cholerka: Právě proto! Tam vás naučím i plivat na zem! Danda: Myslíte, že to svedu? Cholerka: Jsem o tom přesvědčený! O půl osmé U ropuchy. A pozor! Jen co otevřete dveře hospody, musíte zařvat! Čau! Hovada! A máte vyhráno. Danda: (zkouší) Čau! Hovada! (Následuje krátká etuda, ve které Cholerka opravuje Dandu. Ten nakonec opravdu zakřičí.) Čau! Hovada! (V této chvíli vstoupili do krámu Berta a Artur. Koukají vyjeveně na Dandu, který je tak nezdvořile oslovil.) Berta: Nazdar! Máš pravdu, Lumíre, vracíme se oba dva. (Odchází do kuchyně.) Artur: (konsternován – k divákům) To je dnes den. Před chvílí mě málem zastřelili a nakonec jsem hovado. (k Dandovi) Mějte se pane na pozoru. Po městě běhá nebezpečný zločinec v červené pláštěnce. (odchází do kuchyně) Musím si dát panáka. Cholerka: (obléká svoji pláštěnku a má se k odchodu.) Tak já letím a nezapomeňte! V 19:30 U ropuchy. Mourek: (vběhne do krámu s pistolí v ruce) Pomoc! Lidičky! Pomoc! Je mi |