Vlastimil Peška babička V trenkách aneb aprílová komedie bláznivý vaudeville pro 8 mužů 7 žen a malý dámský kompars
|
|  Yüklə 466.5 Kb.
|
v patách policie! Já jsem nic neudělal! Já nechci do kriminálu! (padne na kolena) Pane Dando, vy jste můj dobrodinec! (míří pistolí) Danda: (zvedne ruce nad hlavu.) Tak proč mě chcete zastřelit? Mourek: Já vás nechci zastřelit. Danda: Tak proč na mě míříte? Mourek: Já na vás nemířím … (teď si teprve uvědomí, že má v ruce zbraň) … uvá … já mám v ruce pistoli! Kde se tu vzala? Uvá! (Zděšeně odhodí pistoli za pult. Ta samozřejmě vystřelí.) Cholerka: (stál celou dobu za zády Mourka a chystal si svoji pláštěnku. V této chvíli ji hodí Mourkovi na hlavu a společně s Dandou ho zneškodní.) Já ti dám, kde se tu vzala! (Všichni tři řvou.) Stela: (prudce vyběhne ze svých dveří a zoufale křikne.) Já chci do blázince! (Po té v klidu komentuje.) Necelou minutu trval nelítostný souboj s ne- bohým Mourkem. Dalších deset minut vysvětloval zajatec co se mu při- hodilo. Papínek, pan Cholerka i já jsme nebohému muži uvěřili. Nakonec, pan Mourek byl je a bude vždy dobrým zákazníkem našeho obchodu. (Z venku se ozve policejní píšťalka. Cholerka nakoukne na ulici.) Cholerka: Prohledávají dům od domu! Za chvíli tu budou. Mourek: (na kolena) Schovejte mě někam, pane Dando! Já nechci do kriminálu! Danda: To je marné! Není kam! Policisté nejsou hlupáci! Stela: (u vytržení) Já mám nápad! Pánové: Sem s ním! Stela: Pan Mourek se převleče do ženských šatů a v klidu odejde. Nikdo ho nepozná a u nás konečně zavládne klid a mír. Danda: Výborný nápad. Mourek: Já a ženská? Stela: Honem! Policie tu bude každou chvíli. (Chytí Mourka za ruku a vleče ho do svého pokoje.) Cholerka: (se obléká a přebírá pistoli, kterou mu podává Danda.) Tak já konečně letím. A nezapomeňte! Večer U ropuchy. Danda a Cholerka: (se ještě pozdraví) Čau, hovado! (Cholerka odchází.) Artur: (právě vešel a je opět konsternován) Dovoluji si pane podotknout, že se jmenuji Artur. Danda: To je mi známo již téměř čtyřicet roků. (Stela vyběhne z pokoje. Vběhne do jiných dveří a za chvíli se vrací s lodičkami. Přibere i paruku, která je na pultu již od druhého obrazu.) Artur: Prosím za prominutí, ale byl jsem před chvílí poněkud konsternován, a tak jsem vám zapomněl předat spěšnou poštu. Danda: (rozdělává dopis.) Děkuji ti, Arture. Můžeš jít. Artur: Jak pán poroučí. (odejde) Obraz 7. BABIČKA Danda: (čte) Milý Lumíre. Přijedu i s Jackem až za dva měsíce. Zlomila jsem si na golfu nohu. Líbá a zdraví babička z Londýna. (před sebe) A je to v háji. Otýlie má po lázních. Babička se odkládá. Stela: (vychází ze svého pokoje) … a já vám povím, že vás nepozná ani vaše žena. Mourek: (Komická chůze v lodičkách.) Vypadám jako dámy od kolotoče! Danda: Naopak! Kdybych nevěděl, že jste to vy, pane Mourku, vůbec bych vás nepoznal. Stela: Pane Mourku, maličko se projděte, ať se naučíte v lodičkách pořádně chodit. Mourek: Pravda. To je důležité. (zkouší chůzi) Dandová: (vstupuje do krámu s malým balíčkem) Představ si, Lumíre, že tu koupací čepici měli jenom v modré barvě. (V tomto okamžiku se panu Mourkovi podvrkla noha a padá na pana Dandu. Vypadá to jako by se objímali.) Ale, co to vidím? To je dojemné. Matinka a synáček se vítají. Konečně nám přijela naše milovaná babička! Stela + Danda + Mourek: (překvapení reakcí Dandové) Kdo? Danda: Ale to je …to není … Dandová: (si vede svou) Podívejte se, babi, na Lumírka. Úplně mu došla řeč, jak je dojatý. A já také! (Hrne se k babičce.) Dovolte, abych vás objala. Mourek: (svým hlasem) No tak, když to musí být. Danda: (rýpne nenápadně do Mourka. Pak mu vysokým hláskem naznačí, jak má mluvit.) No tak, když to musí … Mourek: (vysokým hlasem) No tak když to musí být! Ale pak poběžím. Dandová: Žádné spěchy! Ani nevíte jak jsem šťastná, že jste konečně přijela. (Objímání.) Stela: (během objímání, bokem s Dandou) To je konec! Co teď? Pravá babička je, pokud vím, na cestě. Danda: Není. Zlomila si na golfu nohu. Stela: Jak to víš. Danda: (ukazuje Stele dopis.) Před chvílí mi přišel dopis z Londýna. Dandová: Vy jste rozkošná! Já vás musím obejmout ještě jednou! Mourek: Když jinak nedáte. Dandová: Snad mi, babi, nebudete vykat? Mourek: Když jinak nedáš! (Druhé objímání.) Stela + Danda: (po té co Stela dočetla dopis.) A jsme v loji. Mourek: Tak jsme se přivítali a já běžím. (běží ke dveřím) Stela: (stáhne Mourka) Babička je čiperka! (donutí „nenápadně“ Mourka ke cvičení dřepů) Sportovkyně každým coulem. Mourek: To jo! Nejraději zvedám činky … a běhám! (Běží ke dveřím, od kterých však rychle couvne, neboť se do dveří hrne policie.) Burda: (a policajt vstupují) Dobrý podvečer. (ukazuje odznak) Inspektor Burda a strážmistr Kladivo. Policajt: (zasalutuje) Tak, tak! (Začne si prohlížet přítomné.) Burda: Hledáme nebezpečného zločince, který nám v odpoledních hodinách proklouzl pod prsty. Jeho stopy vedou do vaší ulice, a tak jsme zavítali i k vám. Vězte, že je to v zájmu vaší bezpečnosti. Policajt: Tak, tak! Burda: Nezlobte se, prosím, že se u vás trošku rozhlédneme. Danda: Prosím, poslužte si. Mohu vás však ubezpečit, že do našeho krámu dnes odpoledne nezavítalo žádné podezřelé individuum. Dandová: (k babičce, kterou si bedlivě prohlíží strážmistr.) Pěkné přivítání. To by se u vás v Londýně nemohlo stát. Burda: (se zájmem od pokladny, která ho zaujala.) Madam přijela z Londýna? Mourek: (ke Stele) Já sem přijel z Londýna? (Stela přikývne.) Ano, já jsem přijel … ééé … sem přijela až z Londýna. Já tam bydlím hned vedle Scotland Yardu. Policajt: (kontroluje i další vchody. V tuto chvíli otevře dveře k Dodánkovi. Ten na něho vybafne v hrůzostrašné masce. Policajt se lekne.) Úá! Dodánek: (sundá masku a směje se) Podělanej policajt! Podělanej policajt! Podělal se jako stará baba! (Píchne deštníkem do Mourka.) Mourek: (se v úleku otočí a přišije Dodánkovi facku.) Pardon. Já jsem nechtěla. Dodánek: (je v šoku – drží si tvář a s pláčem odchází.) Au! Bolí. Dandová: (chválí zákrok domnělé babičky.) Babi, vy jste učiněný poklad. (k Dandovi) Dnes večer mohu jít bez obav do lázní. Danda: (k policajtovi) To byl náš Dodánek! Promiňte, pane strážmistře. To víte, lomcuje s ním puberta. Policajt: Tak, tak. Burda: (si prohlíží Mourka) Kdo by to do vás řekl. Taková útlá dáma, a přitom takový úder. Mourek: (hlubokým hlasem) Já jsem chodila do boxu. (uvědomí si svoji chybu a rychle se opraví – vysokým hlasem.) Muší váha. Dámský box je v Londýně velká móda. Policajt: Tak, tak. Burda: (od pokladny, kterou si opět prohlížel.) Vidím, že se u vás zločinec opravdu nenalézá. Kdyby se však náhodou něco šustlo, tak volejte číslo 55. (Líbá ženám ruce.) Dámy, bylo mi potěšením. Na shledanou. (Otočí se a pobídne strážmistra, který ještě ocucával ruku Mourkovi.) Strážmistře! (oba odejdou) Dandová: Teď mě napadá, kdepak jste, babičko, nechala Jacka? Mourek: Jakého Jacka? Stela: Přece vašeho londýnského vnuka. Mého bratrance. Mourek: No, ovšem. Jacka jsem nechala … Danda a Stela: (za zády Dandové naznačují mimicky Mourkovi, aby řekl, že nepřijel.) Mourek: (nerozumí) On je … ššš …šel … ššš …(Napodobí vlak.) Šššš… šššš…šššš… Dandová: Vy si nemůžete vzpomenout, jak se řekne nádraží? Mourek: Jo? Ano! Nádraží! To víš pořádnou češtinu jsem neslyšela dvacet roků. Dandová: Tak tedy Jack je ještě na nádraží? Mourek: Čeká tam na kufry. Poslali jsme je nákladním vlakem. Dandová: To jich máte tolik? Pošlu Artura, aby Jackovi pomohl! Danda: Není třeba, přiveze ho drožka. Mourek: Ano, drožka. A pak, nemáme toho s sebou mnoho. Pouze dva kufry a kačenku do vany. Dandová: Vidím, babi, že s vámi bude legrace! Danda: (pro sebe) Také se obávám. Dandová: Zaběhnu ještě pro Artura a pro Bertu. Musí vás náležitě přivítat. Mourek: (za odcházející Dandovou) Už se nemohu dočkat. (Dandová odejde. Mourek si oddechne.) Uf! (Zvedne sukni a utírá si pot hrůzy z čela.) Dandová: (se však ještě na chvíli vrátí a vidí, že má babička trenky.) Úá! Babi, vy nosíte trenky? Mourek: (nejdříve neví o co jde, pak uvidí, že nechtěně odhalil své prádlo a rychle se upraví.) To teď frčí! Bez trenek jsi v Londýně nemožná. Dandová: Vrátila jsem se, abych vám řekla, že jsem šťastná, že máme takovou milou a energickou babičku. (odchází a ještě se otočí) Lumíre, dnes si půjčím do lázní tvoje trenky! (odejde) Danda: Co teď? Kde seženeme Jacka? Babička se nám povedla, jen co je pravda, ale za týden ji musíme poslat zpátky do Londýna. Mourek: Snad nechcete, abych vám tu celý týden dělal babičku?! Poroučím se. (Chystá se odejít.) Danda: Musíte si, pane Mourku, vybrat. Buď budete babička, nebo zavolám na policii. Mourek: (vrací se) Dobrá. Budu babička! Ale jenom do zítřka! Stela: Jistě! Jenom do zítřka! A toho Jacka si zahraji já. Nebojte se, já vás z toho dostanu! Oba. Ale vězte, dělám to jenom proto, abych měla od zítřka konečně klid k učení! (odbíhá k Dodánkovu pokoji.) Danda: Kam letíš? Stela: K Dodánkovi. Pro knírka, kalhoty a boty. Za pět minut tu bude Jack, jako vyšitý. (k divákům) Teď mě napadá. My se holedbáme, že vám hrajeme vaudeville a píseň nezazněla už téměř půl hodiny. To se musí okamžitě napravit. Pane kapelníku! Kapelník: Ano? Stela: Nějakou veselou. Třeba o Londýně! Kapelník: Jak je libo. Stela: Jo. A po písni si dáme cigárko. Tím myslím přestávku. Všichni: V Londýně, v Londýně, v lednu je led tenký, jezdí tam double decker, ženy nosí trenky. V Londýně, v Londýně, k nebi stoupá pára, gentlemani hrají bridže, housky vozí kára. Hop a skok, step by step, obuj nové trepky, nad Temží teď v módě je, tanec věru křepký! (Následuje krátké stepové číslo. Lze i tančit jiný druh tance.) V Londýně, v Londýně, žil a tvořil Shakespeare, vynalezli splachovadlo, toaletní papír. V Londýně, v Londýně, místo hry se play – je, On, two, thre, four počítají, Fuck a shit se kleje. Hop a skok, step by step, obuj nové trepky, nad Temží teď v módě je, tanec věru křepký! (Efektní stepařská tečka, nebo efektní taneční závěr.) P Ř E S T Á V K A Obraz 8. NA SCÉNU VSTOUPÍ JACK (Když se zvedne opona jsou na jevišti všichni herci a zpívají úvodní píseň druhé části.) Všichni: Pokračujem´ ve vaudevillu v pevné víře českých dívek, že v Londýně nad Temží, začne móda trenýrek. A když ne, kdo to ví, až uzrají hrušky, možná budem´ světoví, ¨ díky panu Škodovi, také v pití slivovice, sláva, nazdar, Vizovice! Procedúry lázeňské, buchty, knedle, Plzeňské. V pevné víře ve vše české, ve srandu a holky hezké, ve Václava, Ludmilu, pokračujeme ve vaudevillu. (S koncem písně zůstane na jevišti Mourek – babička, Dandová, Danda, Artur a Berta.) Dandová: (vede tetu Bertu) Babi, pozor! Bude překvapení. Podívej se, koho ti vedu? Mourek: (k Dandovi) Kdo to je? Danda: Tvoje sestra, Berta. Mourek: (k Dandovi – překvapen) Já mám sestru? Berta: Julčo, jsi to ty? Mourek: Nazdar! Moment, jenom se upravím. (Táhne Dandu bokem a úpí.) Berta: Co říkala? Dandová: (hlasitě) Že se upraví! Je z toho nečekaného setkání dojatá. Berta: To je celá Julča! Já jí vždycky říkávala, neběhej nahatá na zahradě kolem trpaslíků, ať se nenachladíš. Dandová: (opraví Bertu) Já jsem říkala dojatá, slyšíš? Dojatá, ne nahatá! Mourek: (předstírá, že se upravuje) To je konec. Berta odhalí pravdu! Danda: (vysvětluje bokem Mourkovi) Žádné obavy, tetička má tolik dioptrií, že nepozná v zrcadle ani sama sebe. A mluvte hodně nahlas. Nedoslýchá. Mourek: (Dandovi) Tak já jdu na to. (K Bertě) Má milovaná sestro! (obejme Bertu) Berta: Bratře! Jeníčku! Danda: (hlasitě, Bertě do ucha) Tetičko, to není strýček Jenda, ten umřel minulý rok. To je sestra Julča. Berta: Není! Julča měla velká ňadra! (dokončuje vzpomínku) Když běhala po zahradě, bylo se na co dívat. Jednou na ní nechal oči takový pěkný skautík. Přeskočil plot a začal s Julčou běhat kolem trpaslíků. Za rok se narodil Lumírek! (Během Bertina vyprávění strčí Danda nenápadně Mourkovi za výstřih dvě jablka, která tu byla v ovocné míse.) Julčo! Mourek: (v obětí) Berto! (vymaní se z objetí) Popovídáme si večer u kafíčka. Dandová: A tohle je náš sluha Artur. (Usadí Bertu a dá jí hrníček s čajem.) Artur: (je z babičky okouzlen, což dá později zřetelně najevo.) Milostivá, jsem vám k službám. Dovoluji si podotknout, že jsem vaším šarmem opravdu okouzlen. Stela: (svižně vstoupí v přestrojení za Jacka. Sáčko, knírek a velká čepice. Spustí perfektní angličtinou. Nikdo jí však nerozumí.) Hello, family! I´m Jack, grandson of grandmother Julie with which I arrived visiting Bohemia. Nice to meet you! Oh, this is my aunt Otýlie! (Obejme Dandovou.) And here is my darling uncle Lumír! Hi, uncle! (Obejme Dandu a nenápadně mu pošeptá.) Ať to Mourek překládá. Překlad: Nazdar, rodino! Jsem Jack, vnuk babičky Julie, s kterou jsem přijel na návštěvu do Čech. Moc mě těší, že vás poznávám. A tohle je asi moje teta Otýlie! (Obejme Dandovou.) A zde můj milovaný strýček Lumír! Ahoj, strýčku! Danda: Vítej milý synovče! (k Mourkovi) Jack neumí česky? Mourek: (kličkuje) Uměl, ale už to rošťák zapomněl! V druhé třídě propadl z Češtiny, a tak … Dandová: V Londýně se učí Čeština? Mourek: Učila, už se neučí. Když z ní Jack propadl, tak ji stáhly z osnov. Dandová: Tak nám to, babi, přeložte. Mourek: Jo? A to nestálo za řeč! Stela: (v roli Jacka) Sir Mourek is really pretty grandmother! Yes? Překlad: Pan Mourek je opravdu krásná babička! Ano? Všichni: (nechápou, ale odpoví) Yes! Dandová: Jack je pěkný mládeneček. Měli bychom ho seznámit se Stelinkou. (Jde ke dveřím pokoje Stely kam nahlédne.) Stela: (Dandovi) A co teď? Danda: Já nevím. Pokud se nestane zázrak, tak jsme právě skončili. Dandová: (vychází z pokoje) V pokoji není. A já myslela, že se učí! Danda: To je divné. Pojďme ji hledat. Všichni. (Odvádí Dandovou, vezme také pod „křídlo“ Bertu a odchází. Odejde i Artur, který se po chvíli vrátí.) Stela: (k divákům) Žádný zázrak se nedostavil, a tak mi nezbývalo nic jiného, než se rychle převléknout. (Odbíhá do pokoje.) Mourek: (sám – rozhlédne se a sundá paruku) To je hrozné, jak mně v té paruce svědí hlava. Artur: (se vrací. Ohlédne se a pak zamilovaně houkne.) Uhú! To jsem já, Artur. Mourek: (si rychle nasadí paruku – ovšem špatně. Během následujícího dialogu se ji snaží nasadit správně.) Ale to je překvapení. Artur: Slyšel jsem z vyprávění, že jste vdova. Mourek: To jste slyšel dobře. Artur: A já jsem vdovec. Co kdybychom to dali dohromady? |