Vlastimil Peška
BABIČKA V TRENKÁCH
aneb
APRÍLOVÁ KOMEDIE
bláznivý vaudeville
pro 8 mužů 7 žen a malý dámský kompars
2008
OSOBY:
Lumír Danda, obchodník s deštníky a pršiplášti
Otýlie Dandová, jeho manželka
Stela, jejich dcera
Dodánek, jejich pubertální syn
Berta, nahluchlá a slabozraká teta pana Dandy
Pan Mourek, později babička
Paní Mourková, manželka Mourka
Sluha Artur
Pan Cholerka (major ve výslužbě)
Míla Neomalený (fotograf)
Miluše Neomalená (fotografova žena)
Lázeňská Klotilda
Lázeňská Trúda
Policajt (seržant Kladivo)
Flašinetář a Inspektor Burda
Hudebníci
Děje se v roce 1928 v nejmenovaném městě.
V obchodě s deštníky a pláštěnkami, na ulici a v parní lázni.
Obraz 1. VAUDEVILLE
Když se zvedne nezbytná opona, vidíme na scéně pianino a tři velké plakátové poutače
(válcové), které se během hry promění v interiér obchodu s deštníky a pláštěnkami s vý-
stižným názvem „Paraplata Danda“. Později také ve tři kabiny na převlékání v „Parních
lázních Eden“. Herci stojí v nehybných pózách. Jevištěm projde kapela vyhrávající
slavnostní pochod, který naváže na úvodní zpěvní číslo. Herci postupně „ožívají“.
hudební číslo 1. VAUDEVILLE
Všichni: (zpívají) Dámy, páni, milá dítka,
vaudeville právě začíná …
Míla: (vysvětlí – parlando – herci zatím nejsou ve svých rolích) Vaudeville!
Berta: Citujeme slovníkové heslo!
Miluše: Veseloherní divadelní žánr se zpěvy, který kraloval na jevištích
lidového divadla především v polovině 19.století.
Artur: Byl předchůdcem operety!
Mourková: Vaudeville však neztratil své příznivce až do dnešních dnů.
Inspektor: Konec citátu.
Všichni: (pokračují ve zpěvu) Dámy, páni, milá dítka,
vaudeville právě začíná!
Jen co úsměv naladíme,
dekorace přestavíme,
pak se zvedne opona.
Artur: (parlando - upozorní) Ale ta se již zvedla.!
Všichni: (zpívají) Zvedla se, to všichni víme,
není třeba komentáře!
Každý poznal, nebo tuší,
že …
slovo OPONA,
kvůli rýmu byla vsazena.
(Herci zabydlují jeviště. Přestavují dekoraci. Během stavby hovoří
k divákům Stela.)
Stela: Dobrý večer, jmenuji se Stela Dandová a budu vám vyprávět příběh,
který se skutečně stal, ač se vám bude zdát, jak sami uvidíte, naprosto
neskutečný. Mnohý z vás si dnes večer řekne: je to vůbec možné?
Ano, je! Odpovídám předem. Ale kde? Ptá se zvídavý divák v páté řadě.
No přece na jevišti, kterému sluší bláznivý vaudeville.
Všichni: (zpívají a tančí se zavřenými deštníky, kterými pak „zabydlí“ prostor
obchodu pana Dandy – „Paraplata Danda“.)
Příběhy přímo k popukání,
z ulice, úřadu, kavárny,
mlékárny, kovárny, lékárny,
lázní i rozličných úřadů,
dokáže vykouzlit jen a jen,
múzou vždy políben,
miláček všech skvělých autorů,
bude je a vždycky tu byl,
dámy a pánové,
začíná náš vaudeville!
(Hudební číslo pokračuje i pod následujícím textem. Jednotlivé postavy
začnou ožívat. Možná dokonce i v tanečních kreacích.)
Stela: Věřte nebo nevěřte, ale den, který si náš pravdivý příběh vybral pro své
rozmary, byl dnem aprílovým! Ano. 1.dubna roku 1928. Jak vidíte, přenesli
jsme se do domu, ve kterém se nachází obchod s paraplaty a pršiplášti. Ten patří
(začíná představovat některé postavy) mému otci Lumíru Dandovi. Je to člověk
zdvořilý a uctivý, pozorný k dámám … sice trošku nemotorný, ale gentleman
každým coulem. Vládcem rodiny je naše milovaná matička, Otýlie Dandová.
Rodilá obchodnice. Všimněte si, jak dokáže kolem zákazníků doslova tančit.
Černou skvrnou naší rodiny je náš Dodánek. Je to mutující puberťák, který
dává zabrat celé rodině. Všichni se modlíme, aby už konečně dospěl a konečně
přešla ho infantilní alotria. (představuje Artura) Vidíte to narovnané prkno?
Tak to je náš sluha Artur. Ten u nás slouží, jak tvrdí papínek, od nepaměti.
(Berta narazí do Stely.) Nesmím zapomenout na tetu Bertu. Je to sestra tatínkovy
matky. Stará panna, ale jinak je hodná. Až na to, že nedoslýchá a bez brejlí
si nevidí ani na špičku nosu. O ostatních vám povím později. O sobě snad jenom
to, že chci být jednou doktorka práv, abych byla moderní a emancipovaná žena
první poloviny dvacátého století. (Dá pokyn pro pokračování písně.) Hudba!
Všichni: (zpívají) Příběhy také srdcebolné,
z ulice, úřadu, kavárny,
mlékárny, kovárny, lékárny,
lázní i rozličných úřadů,
dokáže vykouzlit jen a jen,
múzou vždy políben,
miláček všech skvělých autorů,
bude je a vždycky tu byl,
dámy a pánové,
skvělý vaudeville!
Obraz 2. ŠOKY V KRÁMU PLNÉM DEŠTNÍKŮ
Během prvého obrazu byla plynule dokončena přestavba. V této chvíli se tedy
nacházíme v obchodě pana Dandy. Prodejní pult, ve který se proměnilo pianino
a centrální stůl, do kterého jsou „zapíchány“ různobarevné deštníky, dokreslují
vzhled obchodu, ze kterého vedou troje dveře do dvou pokojů a do kuchyně. (Dveří
může být i více.) V této chvíli je v krámu několik zákazníků, kteří si přišli koupit
deštníky a pršipláště, protože se venku schyluje k dešti.
Stela: Jak jsem již předeslala, je tedy 1.dubna roku 1928. Do krámu vstupují
paní Klotilda a paní Trúda. Jsou to majitelky vyhlášených parních lázní
Eden, které najdete hned za rohem naší ulice.
Trúda + Klotilda: Dobrý den, pane Lumíre!
Danda: (vítá paní Klotildu a paní Trúdu) No ne, to jsou k nám hosti. Paní
Trúdy a paní Klotilda! Čím posloužím, dámy?
Stela: (paroduje předem paní Klotildu) Slyšely jsme, že máte novou duhovou
kolekci.
Klotilda: Slyšely jsme, že máte novou duhovou kolekci.
Danda: A to jste slyšely dobře! (Předvádí první model duhového deštníku.)
Stela: (Dámy se nadechují k úžasu a Stela paroduje.) To je sen! To je úžas!
Trúda a Klotilda: To je sen! To je úžas!
Stella: Dámy navštěvují náš krám jenom proto, že se jim líbí náš papínek.
Ten to však vůbec nevnímá a ani to netuší. Hlavně, že mu jdou kšefty.
Danda: (předvede deštníček s pejskem) A co říkáte tomuto modelu?
Trúda a Klotilda: (v naprostém vytržení - něžně) To je k posrání!
Stela: (komentuje dále a pan Danda s Trúdou a Klotildou prohlíží v druhém
plánu další deštníky) Dámy jsou masérky, a tak jim sem tam nějaké to
slovíčko uklouzne. Všimněte si však velmi bedlivě dvojice, která právě
zkouší pláštěnky. Je to paní Mourková a pan Mourek. Oba jsou již na
penzi a … a víc vám zatím prozrazovat nebudu, protože se musím jít učit.
(Odchází do svého pokoje. Ještě jednou se vrátí.) Jo. A přesně za dvacet
vteřin vstoupí do našeho krámu pan Cholerka. Však uvidíte. (odejde)
Mourková: (k Mourkovi, který je s pláštěnkou nespokojený.) Nebudeš si vymýšlet.
Pláštěnka je do deště praktičtější! Především když fouká!
Mourek: Ale jak v ní vypadám?
Dandová: Excelentně, pane Mourku!
Mourek: (nevěří, protože je mu pláštěnka velká) Myslíte?
Dandová: Jak jinak. Pláštěnky jdou opět do módy. Zvláště pak červené.
Cholerka: (vstoupil právě do krámu – má na sobě roztrhanou pláštěnku) Dobrý den!
Dandová a Danda: Dobrý den.
Mourková: Podívej se na pána …
Cholerka: (bývalý voják se představí) Cholerka! Major Cholerka. Ve výslužbě.
Mourková: (mu podá ruku) Mourková. (opět k Mourkovi) Podívej se, Mourku,
na pana majora, jak mu pláštěnka sluší!
Cholerka: No jistě! Bez pláštěnky ani krok! (zpívá – ostatní buší rytmy deštníky)
Bez pláštěnky ani krok,
znělo heslo naší roty,
když kráčela do útoku …
Všichni: za Císaře pána a jeho rodinu …
Cholerka: dobýt vytýčenou metu,
v dešti kulek kulometů!
A pak v rytmu valčíku,
v aprílovém deštíku,
zahnali jsme nepřítele
když zahrálo ukulele!
ref.: V aprílu na frontě
pošmourné počasí
raz, dva, tři kvérgrify
stisk rukou jak kleště
vojáček vítězí
s pláštěnkou do deště!
Všichni: (opakují refrén a přitom tančí valčík.)
Danda: (svléká pana Cholerku z otrhané pláštěnky a zkouší mu novou - parlando
pod hudební doprovod a tanec.) Ale tahle pláštěnka již vzala za své.
Cholerka: Není se co divit! Cvičil jsem v ní přískoky vpřed mezi šípkovými keři!
Dandová: (obléká pana Cholerku do zelené pláštěnky) Tahle vám bude slušet.
Cholerka: (spokojený s barvou pláštěnky) Ó, zelená pláštěnka! V té se pochoduje
nejlépe! (zavelí) Pozor! Raz, dva, vpřed!
(V této chvíli vstoupí do krámu sluha Artur, který nese paruku.
Major Cholerka ho okamžitě zařadí mezi pochodující.)
Všichni: (zpívají) Bez pláštěnky ani krok,
znělo heslo naší roty,
když kráčela do útoku,
za Císaře pána a jeho rodinu,
dobýt vytýčenou metu.
(: Sláva buď!Sláva buď!
Pláštěnce a kulometu! :)
Hip, hip, hip!
Artur: (po písni) Gratuluji, pane majore! Nová pláštěnka vám opravdu sedne.
Cholerka: Děkuji! Provedu však kontrolu! Vzhlédnu se v zrcadle!
Danda: Tudy, pane majore! Račte!
Dandová: (k Arturovi) Tak co, Arture, máš?
Artur: Milostivá paní bude spokojena. Paruka podle poslední módy.
Dandová: (zklamaně) Co to je?
Trúda a Klotilda: (přihlíželi – opět s nadšením) Bubikopf!
Dandová: Bubi … co?
Mourková: (se přidá) Bubikopf ! Poslední móda z Paříže!
Mourek: (stále prohlíží svoji červenou pláštěnku.) Vypadám jako rajče.
(Tu se rozlétnou dveře a do místnosti vběhne maskovaný lupič. Je to
pubertální Dodánek, který je zaujat svojí hrou. V ruce třímá „granát“.)
Dodánek: (křičí) Uvavava! Přepadení! Všichni ke zdi a otočit nebo to tu vyhodím
do povětří! No tak, bude to?! Ruce nad hlavu!
(Nastane samozřejmě zmatek. Dámy ječí. Dandu to však nerozhází.)
Danda: (v klidu pokračuje ve své práci.) Dodánku, kolikrát ti mám opakovat,
že jsi příliš hlučný.
Dodánek: Nejsem žádný Dodánek! Jsem krvelačná bestie z Belgie. A tímto
granátem zničím celý krám! Chachacha! (Marně se snaží odjistit
granát. Ostatní na něho vyjeveně hledí.)
Dandová: (ječí) Dodánku! Okamžitě zanech těch alotrií! Nevidíš, že tu máme
zákazníky?!
Cholerka: (k Dodánkovi) Mladý muži, to musíte zatáhnout za tenhle drátek.
(Dodánek poslechne) A teď ho odhoďte, jinak vám utrhne pacinky!
Dodánek: Všichni k zemi! (hodí „granát“ za piáno. Ohlušující rána.) Dobrý, co?
Mourková a Mourek: (po výbuchu prchnou z krámu.) Vrahoun! Uááá!
Dodánek: (si sundává kuklu, do které byl zahalen.) Žádný vrahoun!
Dandová: Dodane! Vždyť jsi nás mohl všechny odpravit.
Cholerka: (pobaveně) Nemohl! Cvičný granát G3S je jenom hračka pro malé
pyrotechniky.
Dandová: (k Dodánkovi) Upaluj do pokojíčku! Večer si to vyřídíme!
(Dodánek neochotně odchází.) Uááá! Utekli bez zaplacení!
Artur: (uklízí následky výbuchu.) A vy se divíte? Doufám, že mladý pán,
nepřijede příště s tankem.
Cholerka: Když dovolíte, doběhnu Mourka a Mourkovou a peníze vám přinesu.
Danda: Jste velmi laskavý, pane majore. Zde je prosím účet.
Cholerka: Tak já letím! (pružně odejde)
Dodánek: (vyběhne ze svého pokojíčku se dvěma nafukovacími balónky, které
propíchne) Bum! Bum! (se smíchem zmizí)
Dandová: Já už nemohu! (Omdlévá – Trúda a Klotilda ji zachytí a posadí.)
Stela: (vyběhne ze svých dveří a obkrouží jeviště) Proboha, co je to tu za kravál?!
Já mám za týden zkoušky! (suše okomentuje k divákům) Doufám,
že uznáte, že jsem se rozčílila po právu. (vrací se do hry) Promiňte,
ale já potřebuji klid! Rozumíte, klid! (Zaběhne do svého pokoje.)
Berta: (v tu chvíli vyšla ze svého pokoje) Proč nejde někdo otevřít? Slyšela jsem,
jakoby někdo zaťukal na dveře. (Zajde do dveří, ze kterých vešla Stela.)
Klotilda: Potřebovala byste si, má drahá, odpočinout.
Trúda: Zavítejte do lázní!
Klotilda: Naše vyhlášené masáže …
Trúda: … a parní lázeň …
Klotilda + Trúda: … toť pravý lék na pocuchané nervy! Toť učiněný Eden.
Klotilda: Dnes máme otevřeno jenom pro dámy.
Dandová: Ani nevíte, jak bych ráda, ale copak mohu opustit rodinu? Stela se stále
učí a Lumír je křehká nádoba. Ten nedokáže zabít ani mouchu, natož
uhlídat Dodánka.
Klotilda: (vidí vracející se Bertu) A na co máte tetu Bertu?
Berta: (pozdraví Klotildu a Trúdu) Dobrý den, pánové! To jste ťukali vy?
Klotilda: Tady nikdo neťukal.
Berta: Musíte víc nahlas! Zapomněla jsem si naslouchátko.
Trúda: (nahlas a ukazuje) Tady … rozumíte? Tady … nikdo … neťukal.
Berta: (odchází) A bodejť by tu kdo kukal! Kde by se ve městě vzala kukačka?
Pánové jsou, zdá se, šprýmaři! (Narazí do pokladny, v té to zarachotí.)
Ale pánové! Nechejte toho harašení! (Se smíchem odejde.)
Dandová: Viděli jste? Netřeba slov. Arture! Běž za Bertou, co kdyby si zase spletla
vanu s divanem.
Artur: Jak poroučíte, milostpaní. (Odejde i s kbelíkem a smetákem.)
Danda: Jsem přesvědčen, má drahá, že již dnes v podvečer zavítáš do lázní.
Což jsi zapomněla, že dnes odpoledne přijede babička?
Dandová: Pravda, to mi vypadlo. (k dámám) Je to matka mého muže. Žije v Londýně.
Do Čech se vrací po dvaceti letech. Představte si, že ji dnes uvidím poprvé.
Přijede dokonce i s Jackem. To je její vnuk. Syn Lumírovy sestry, s kterou
se babička odstěhovala do Londýna ještě než jsme se s Lumírem poznali.
Trúda: Zajímavé. Musíme letět.
Danda: Ještě jste si nevybrali deštníček.
Klotilda: Zaskočíme zítra, pane Lumíre.
Trúda a Klotilda: Na shledanou! (odchází)
Obraz 3. POLÁMANÝ DEŠTNÍK
(Trúda a Klotilda se minou ve dveřích s panem Mílou a paní Miluší.)
Miluše: (se snaží utišit nasupeného Mílu.) Jenom se nečil! Slib mi to.
Míla: Copak já se někdy čílím?
Miluše: Ale, čílíš, Mílo, jen si to přiznej!
Míla: Nečílím! (přistoupí k prodejnímu pultu) Vážený pane Dando! (začne křičet)
Podívejte se, co jste nám prodal za zmetek? Apríl na krku a Miluše bude
moknout! (Buší rozbitým deštníkem o pult.) Co mi k tomu řeknete?
Miluše: (k panu Cholerkovi, který před chvílí vstoupil.) A už se zase čílí!
Dandová: Já si s prominutím, pane Neomalený, nepamatuji, že bychom tento typ
deštníku někdy prodávali.
Miluše: (vyletí – křičí) Tak to prr! Ten deštník jsem u vás koupili minulý rok!
Milan: Nečil se, Mileno, s čílením se nikdy nic nevyřešilo!
Miluše: Já se nečílím!
Milan: Ale čílíš, Mileno, jen si to přiznej!
Danda: Já vám ho rád vyměním! I když jsme takové deštníky nikdy neprodávali.
Miluše: (se vzteká a předvádí deštník, jako koště) To bych si vyprosila! S takovým
koštětem se dá jenom zametat!
Míla: (v ráži) Možná i odhrnovat sníh! Jenom ne nosit nad hlavou!
Ten váš zmetek mě poškrábal na hlavě!
Berta: (před chvílí opět vstoupila – k Mílovi) Zdá se, Otylko, že se mi vrací sluch.
(Poplácá pana Mílu po jeho vousaté tváři.) Já dnes všecko slyším. Ale měla
by ses oholit! (Spokojeně odchází – s ní i sluha Artur, který na ní dohlíží.)
Míla: (k Mileně – ukazuje na odcházející Bertu) A pak se nečil! Vždyť si z nás
dělají (obzvlášť hlasitě) dobrý den.
Berta: (se u dveří otočí a vrací se) Dobrý den. To jsme se dlouho neviděli …
(Artur ji však otočí a odvede.)
Miluše: Tohle není obchod! To je hnojiště! To je sajrajt! Sajrajt, sajrajt, sajrajt!
(ve vytržení) Bože, já jsem dnes v ráži! Je mi skvěle! Hau!
Míla: (nadšeně) Výborně se čílíš! (fotí Milenu)
Danda: Zde přijměte dva nové deštníčky, jako omluvu.
Míla: Tak on si myslí, že nám zacpe hubu novými deštníky?!
Miluše: Ty si můžeš nacpat do latríny ty kupčíku!
Dandová: To je na mě přespříliš. (Opět omdlí.)
Míla: Nehrajte nám tu paničko divadýlko! Za mé zranění budete platit! (fotí Milenu)
Miluše: A když ne platit, tak půjdete k soudu a za katr!
Míla + Miluše: (nadšeně do foťáku se samospouští) Ó, jak se umíme čílit!
Cholerka: A dost! (zastane se Dandy a Dandové) Vy neomalení kreténi,
vy budete urážet poctivého obchodníka?! Já vám zmaluji hýždě,
že se na ně neposadíte do vánoc! A ven! (Buší deštníkem oba vetřelce
a žene je z krámu ven.) Já vám ukážu soudy! Já vám ukážu za katr!
Hulváti v močůvce zplození! (Miluše a Míla zbaběle utekli. Cholerka
je však v ráži. Buší rozlámaným deštníkem do pultu, aby se uklidnil.)
A teď se musím uklidnit! (Ještě několik ran.)
Stela: (vyběhne ze svých dveří a obkrouží jeviště) Proboha, už zase? Copak se
|