Obraz 11. FINÁLE
(S koncem písně zůstane na jevišti pouze Stela, která opět komentuje.
Principem následující hry je, že jsou komentáře Stely inscenovány. Děj
může být i zastavován v tzv. štronzech.)
Stela: O tom, co jste shlédli před chvíli, jsem se dozvěděla pouze z vyprávění,
ale o tom, co nastalo po desáté hodině v našem domě mohu referovat
podrobně. Tím dostane náš děj kýžený spád. Jdeme na to. Bylo deset
hodin a sedm minut, když do krámu vběhl papínek s panem Cholerkou.
Dámské šaty jim očividně nepasovaly.
Cholerka: (při vstupu na jeviště) Jak v tom mohou ženský chodit?
Danda: Máte pravdu, omezuje to veškerý pohyb. Rychle do mého pokoje.
Artur + Dodánek: (se vztyčí za pultem. Artur má flintu, Dodánek deštník.
Artur má ovázanou hlavu.) Ruce vzhůru!
Danda: Co blázníte? Okamžitě odložte zbraně! Arture!
Artur: Otočit a ke zdi! Dneska už mě nikdo nepodvede! Roubíky!
(Dodánek nacpe Dandovi a Cholerikovi do úst rohlíky a sváže jim ruce.)
Stela: (pružně) Zatím, co Artur a Dodánek drželi papínka a pana Cholerku v šachu,
vběhl do krámu inspektor Burda a strážmistr Kladivo.
Burda: Policie! Inspektor Burda! Kde je mrtvola?
Dodánek: (zahlásí se) Domobrana v počtu dvou mužů!
Artur: Hlásím, že jsme zatkli dvě podezřelá individua a mrtvola se tu nenachází!
Burda: (si prohlíží zatknutou dvojici.) A podívejme se na ptáčky!
Artur: (ho opraví) Ptákyně!
Burda: Jaké ptákyně?
Artur: Z dovolením … jsou to ženy, tedy ptákyně!
Policista: (přitaká) Tak, tak!
Stela: A již vbíhá do krámu mamá, teta Berta, paní Mourková a babička. Tedy pan
Mourek. (Berta a paní Dandová v župáncích a lázeňských pantoflích.)
Všichni: (co právě přiběhli vytřeští oči na Artura.) Ha!
Dandová: Artur je živý? Co jste nám to, babi, nakukala?
Mourek: Já jsem nic nekukala! Zloděj tu opravdu byl a střílel.
Stela: Dále babička Mourek, barvitě vysvětlovala celou situaci, kterou již důvěrně
znáte. Artur se po té přiznal, že se pouze strašlivě lekl, když vyšla rána
ze zlodějova revolveru a při pádu se uhodil do hlavy. V té chvíli se vložila
do případu naše spravedlnost.
Burda: Měl jsem podezření na jistou osobu (dívá se významně na Mourka),
která nám od rána utíká pod prsty, ale k mému překvapení vstoupila
na scénu tahle individua! (Prudce se otočí k Dandovi a Cholerkovi.)
Policajt: Tak, tak!
Artur: Dvě ptákyně! (Otočí s Dodánkem Dandu a Cholerku obličeji k ostatním.)
Ženy: Ha! To jsou dámy z lázní!
Dandová: Ha! To jsou moje šaty!
Burda: A nejsou to žádné ptákyně, nýbrž ptáčci (sundá Dandovi a Cholerkovi
z hlavy šátky a odhodí copy, vyndá z úst roubíky), kteří teď budou zpívat.
Danda: (se rozparádí) Nemám co zpívat, ty policejní blbe!
Cholerka: Výborně, pane Dando!
Burda: To je napadení veřejného činitele! Půjdete za katr!
Policajt: Tak, tak!
Dandová: (k Dandovi) Tatínku, co se to s tebou děje?
Stela: A nastalo další vysvětlování, během kterého náš papínek několikrát
osočil inspektora Burdu z naprostého blbství. Ten si to nenechal líbit
a trval na uvěznění živitele naší rodiny. Dokonce tatínka obvinil z
dopolední krádeže kabelky paní Neomalené!
Danda: Když mám jít za katr, tak ať to stojí za to! To co teď uslyšíš, to si
za rámeček nedáš, ty poklade!
Cholerka: (napoví) Potrate!
Danda: (se opraví) To si za rámeček nedáš, ty potrate!
Dandová: Tatínku, kde se to v tobě bere?
Danda: (si stoupne na židli.) Ptáš se, kdo je blb? Ptáš se, kdo je čurda?
Vylízaná makovice? Hle, inspektor Burda!
Cholerka: Pane Dando, lepšího žáka jsem si nemohl přát.
Berta: Slyšela jsem dobře? Burda? S tím jsem chodila do školy, ale to vám
byl vůl jako vrata.
Burda: (se ohradí) To jsem nebyl já, to byl můj otec!
Dandová: (bokem) Je to vůl.
Policajt: Tak, tak!
Burda: (dopsal poznámky ve svém zápisníčku) Mám vše zapsáno. To vás přijde
draho. Odchod!
Dodánek: Ač kriminálník, přec můj otec! Tati! Jsi jednička! Slibuji, že půjdu
ve tvých šlépějích.
Stela: Nastalo dojemné loučení s živitelem rodiny, když se do krámu vřítila
všem již známá dvojice Neomalených.
Míla: Žádné zatýkání! (Mourek vytahuje ze složek fotografie.)
Miluše: Zde předkládáme důkazy!
Míla: Račte nahlédnout. Foto číslo jedna. Dopolední krádež peněženky
mé ženy.Všimněte si muže menšího vzrůstu …
Mourková: (vysvětluje Mourkovi – babičce) To je Mourek … můj muž.
Mourek: Neznám.
Neomalená: Vidíte. Flašinetář strká panu Mourkovi do rukou vykradenou peněženku.
Neomalená: Snímek číslo dvě. Detail na proužkované kalhoty a boty s psími
dečkami.Ty měl na sobě, jinak otrhaný, flašinetář. Divné, že?
Burda: A co to dokazuje? (Nikdo však na Burdu nereaguje.)
Neomalený: Foto číslo tři. To je fotografie z mého úkrytu v dámských lázních.
Dodánek: Konečně něco pro mě.
Dandová: (se pustí do fotografa) Snad nám nechcete, vy nemravo tvrdit, že jste
nás fotil v lázních … jen tak!
Burda: To je záměrné ohrožení veřejné mravnosti a za to vás zatýkám.
Policajt: Tak, tak.
Miluše: (se zastane Neomaleného.) Zatýkání bude! Ale až za chvíli!
Míla fotil na mém přání mě, a to není trestné!
Burda: Ale je to nemravné!
Miluše: (na něho křikne) Cože? Mé tělo, že je nemravné?! Ty si mě nepřej!
K noze! (Burda kupodivu poslechne.) Vidíš co je na té fotce?
Burda: (pípne) Ano prosím.
Míla: Inspektor Burda sbírá ze země peníze a malého medvídka!
Danda: To je medvídek, kterého máme v pokladně pro štěstí.
Dandová: (se běžela podívat do pokladny.) Není tu!
Miluše: (vítězoslavně) A konečně detail na boty pana inšpektóra!
Všichni: (se zadívají na foto a pak na Burdu.) Psí dečky!
Míla: (vytáhne Burdovi z kapes medvídka a peníze) Medvídek a peníze!
Stela: V tu chvíli zařval papínek hromským hlasem.
Danda: (vítězně zakleje) Okamžitě zatkněte tu hnusnou krysu, hovada!
Stela: A ještě si uplivnul! (vidíme)
Cholerka: Výborně, pane Dando, ale ta hovada bych pro příště vynechal.
Stela: Celá rodina stála v němém úžasu a uznale hleděla na hlavu rodiny. Bylo
to naposledy, kdy náš papínek zaklel. Od té doby to nikdy nepotřeboval,
protože si svým hromským zakletím vybudoval v rodině věčný respekt.
Policajt: Tak, tak! (se zarazí) No jo, ale kdo mi bude dělat inspektora? Komu
budu přitakávat?
Cholerka: Já to beru. Stejně se na důchodě nudím! Pane strážmistře, odveďte občana
Burdu na strážnici! Jen co seženu důstojný šat, hned jsem za vámi.
Policajt: Tak, tak! (Odchází – odvádí Burdu, kterému nasadil pouta.)
Stela: Nastalo všeobecné veselí a radost z překvapivého odhalení zloděje. Přiběhly
i dámy z lázní, které přinesly šaty pana Cholerky a papínka. V tu chvíli
se zdálo, že bláznivý den končí. Bohužel jenom zdálo.
Artur: (zaťuká na skleničku a sjedná si klid.) Dámy a pánové, jsem opravdu
dojat, že vše skončilo šťastně. Však dovolte, abych se o své štěstí podělil
i já. Rozhodl jsem se, že se ožením a odejdu do domova Šťastného stáří.
Stela: Všem spadla brada.
Všichni: He?
Artur: A zde je prosím moje vyvolená! Moje milovaná Julie.
Všichni: Babička?
Mourek: (neví kudy kam, a tak nadhodí sukně.) Ale já nosím trenky!
Dandová + Lázeňské: (nadhodí sukně – mají trenky) Ty teď frčí!
Mourek: Dobrá! Musím s pravdou ven! Já nejsem babička, já jsem … (sundá paruku)
Všichni: Mourek!
Stela: A opět následovalo dlouhé vysvětlování … podezírání … odpouštění …
a nakonec objímání.
Mourková: Mourku, ty mé zlatíčko!
Mourek: Pusu! (Objetí a pusa.)
Stela: Tu se rozsvítilo v hlavě naší mámě.
Dandová: No jo, ale co pravá babička?
Danda: Zlomila si na golfu nohu a zůstala v Londýně. Přijede za dva měsíce.
Dandová: A kdo byl Jack?
Stela: Promiň, mami, ale byla jsem to já. (Nasadí si knírek a čepici.)
Hello, family, I am your darling Jack. Překlad: Ahoj rodino, já jsem váš milovaný Jack!
Dandová: (a ostatní jí zatleskají) Výborně, Steluško, ty bys mohla být herečkou!
Stela: To ani omylem. Chci se dostat na práva a chci mít konečně klid na učení.
Proto jsem hrála Jacka.
Cholerka: Ovšem na jedničku! (Všichni Stele zatleskají.)
Stela: Děkuji, ale už by to chtělo jít na kutě. Konec komedie. Dobrou noc.
Artur: Ještě moment. Chybí nám happy end.
Všichni: Sem s ním.
Artur: Berta mi sdělila sladké tajemství …
Berta: Artur a já se vezmeme a odejdeme do domova Šťastného stáří.
Dandová: (začne radostí objímat Bertu) Větší štěstí mě nemohlo potkat!
Artur: Bertuško, ty má oporo ve stáří!
Berta: Arture! (Berta otevře svoji náruč a omylem políbí pana Cholerku.)
Stela: Dovolte, ač to nebývá zvykem, abych poslední slovo předala nejmladšímu.
Všichni: Dovolíme.
Dodánek: Mně bylo od začátku všecko úplně jasné. Byl to přece …
Všichni: Apríl!
(Vaudeville končí závěrečnou písní všech herců.)
Všichni: (zpívají) Příběhy přímo k popukání,
z ulice, úřadu, kavárny,
mlékárny, kovárny, lékárny,
lázní i rozličných úřadů,
dokáže vykouzlit jen a jen,
múzou vždy políben,
miláček všech skvělých autorů,
bude je a vždycky tu byl,
dámy a pánové,
končí náš vaudeville!
K O N E C
Vlastimil Peška 21.ledna 2008
|