Vladimír nálevka druhá světová VÁlka

Druhá světová válka

Německa", přičemž odsun měl být prováděn "spořádaným a humánním způsobem". (Je smutnou skutečností, že realizace tohoto článku dohody byla často v rozporu s jeho původní dikcí.) Dohoda o reparacích stanovila nejen princip náhrady válečných škod, ale určila i rozsah a způsob jejího provádění. Od Alamogorda k japonské kapitulaci

V polovině června 1945 bylo vše připraveno ke kompletaci první jaderné bomby. Ke zkušebnímu roznětu, který dostal název "Trinity", byla vybrána osamocená letecká základna Alamogordo v poušti Nového Mexika. Bomba byla sestavena ve dnech 12. a 13. července na jakémsi zapadlém ranči. V sobotu 14. července byla bomba vytažena na vrchol čtyřicetimetrové ocelové věže a v pondělí 16. července v 5.30 ráno odpálena. Její účinek předčil všechna očekávání. Výbuch měl sílu 20 000 tun trinitro-toluenu a jeho očitý svědek, vedoucí vědecké složky "Manhattanu" Julius Robert Oppenheimer, si maně vzpomněl na verš z indického eposu "Bhagavadgíta": "Jsem smrt, jež ničí světy." V té době byl prezident Truman v Postupimi a depeši o úspěchu Trinity mu předal Stimson 16. července v 19.30 středoevropského času. Jaderná zkouška postupimskou konferenci nijak neovlivnila. Truman informoval Stalina o nové zbrani 24. července při procházce v zámeckém parku Cecilienhofu, ten ale nebyl vůbec překvapen, na 286

Od Alamogorda k japonské kapitulaci

nic se neptal a pouze vyjádřil spokojenost s tím, že tato zbraň bude použita proti Japonsku. Prezident, ale i Win-ston Churchill, James Byrnes a Charles Bohlen, kteří sledovali Trumanův rozhovor se Stalinem zpovzdálí, byli šokováni diktátorovou netečností. Churchill také později ve svých pamětech napsal: "Byl jsem přesvědčen, že neměl sebemenší představu o významu toho, co mu bylo sděleno." Britský premiér se však hluboce mýlil. Stalin byl o atomové bombě dobře informován, neboť sovětská roz-vědka monitorovala projekt "Manhattan" od jeho počátku a také první ruská bomba z r. 1949 byla poměrně přesnou kopií amerického originálu. Postupimská konference schválila 26. července "Deklaraci o japonské kapitulaci". Spojenecké mocnosti definovaly základní požadavky vůči císařské vládě: odstranění militarismu, potrestání válečných zločinců, odzbrojení armády, zavedení základních občanských svobod a omezení japonské svrchovanosti na ostrovy Honšú, Hokkaidó, Kjúšú, Šikoku a další menší ostrovy podle rozhodnutí vítězů. Postupimskou deklaraci signovaly Spojené státy, Velká Británie a Čína; absence sovětského podpisu byla dána trvající neúčastí Moskvy ve válce proti Japonsku. Dokument obsahoval i obecně formulovanou výstrahu -pokud Japonsko nesloží zbraně, vystavuje se reálnému nebezpečí totální porážky. Suzukiho vláda následujícího dne Postupimskou deklaraci odmítla s tím, že v jejím textu nebyl jasně definován osud císaře. Truman rozhodl o svržení bomby v noci z 2. na 3. srpna, kdy opouštěl Evropu na palubě křižníku Augusta, přičemž stanovení přesného data bombardování přenechal vojenskému velení. To také již vybralo cílová města. 287

Druhá světová válka

Ze seznamu bylo předem vyloučeno Tokio, které bylo těžce poškozeno předchozím konvenčním bombardováním, a účinek jaderné síly by proto zřejmě nebyl tak přesvědčivý. Stimson dosáhl eliminace i někdejšího císařského města, starobylého Kjóta: "Jeho zničení by znemožnilo jakékoliv vztahy mezi Spojenými státy a Japonskem v budoucnosti." Na seznamu tedy nakonec zbyly Hirošima se 400 000 obyvateli a významnou průmyslovou aglomerací, Kokura se 173 000 obyvateli, kteří byli většinou zaměstnáni ve strategicky významných ocelářských a chemických závodech, a Nagasaki - 200 000 obyvatel a velké loděnice. Na tichomořském ostrůvku Tinian byly mezitím připraveny dvě atomové bomby. Ta první, nazvaná "Little boy", vážila 4 500 kg a měla ničivou sílu 13 000 TNT, druhá "Fát man" vážila o 500 kg více, ale její destruktivní účinky byly shodné s "Chlapečkem". Ráno 6. srpna se nad Hirošimou objevil letoun B-29 "Enola Gay" plukovníka Tibbetse a v 8 hodin 15 minut 30 sekund město pohltila plamenná koule. Následný sloup kouře dosáhl výše 12 kilometrů. 80 000 lidí zemřelo okamžitě, v dalších měsících podlehlo nemoci z ozáření 60 000 osob a v roce 1950 vykazovala statistika 200 000 obětí. O tři dny později, 9. srpna 1945, zasáhl "Tlouštík" Nagasaki, kde zahynulo 70 000 lidí. Dne 8. srpna Sovětský svaz vyhlásil Japonsku válku a jednotky maršála Vasilevského zahájily bojové akce v Mandžusku a v severní Koreji. Vojska Zabajkalského frontu překročila pohoří Velký Chingan a Kravčenkova 6. gardová tanková armáda pronikla do blízkosti Mukde-nu. Mereckovův 1. dálnovýchodní front postupoval na Charbin a 2. dálnovýchodní front obsadil severní Mand-288

Od Alamogorda k japonské kapitulaci

žusko. Během šesti dnů se obrana Kuantungské armády zhroutila. Po prvním zjištění rozsahu škod v obou prakticky zničených městech a z obavy před opakováním jaderného ataku doporučila 10. srpna Nejvyšší rada pro vedení války císaři - přes opozici části armádních špiček a mladších členů důstojnického sboru - přijmout podmínky Po-stupimské deklarace. Ráno 14. srpna oznámila japonská vláda, zeje připravena ke kapitulaci. V noci na 15. srpna se Suzukiho kabinetu podařilo potlačit pokus o vojenský puč a o půlnoci vysílala tokijská rozhlasová stanice císařův projev o ukončení válečného konfliktu. První američtí vojáci přistáli na letecké základně Acugi 28. srpna a 2. září 1945 byl na palubě bitevní lodi Missouri kotvící v Tokijském zálivu podepsán kapitulační akt. Za Japonsko dokument signovali ministr zahraničí Šigemicu a generál Umezu. Za vítěznou spojeneckou koalici bezpodmínečnou kapitulaci Tokia svými podpisy potvrdili generálové D. MacArthur, J. Wainwright, A. Percival, T. Blamey, P. Lec-lerc, K. N. Děrevjanko, Su Jung-čchang, L. Isitt, plukovník M. Moore-Cosgrave a admirálové Ch. Nimitz, B. Fraser a Halfrich. Na základě kapitulačního aktu bylo Japonsko okupováno armádou Spojených států. Kurilské ostrovy a jižní Sachalin připadly Sovětskému svazu. Korea byla 38. rovnoběžkou rozdělena na sovětskou a americkou okupační zónu. Císař a japonská vláda byli podřízeni vrchnímu veliteli okupačních vojsk. (Do 9. září 1945 ještě kapitulovaly japonské jednotky v Číně a v jihovýchodní Asii.) Jakékoliv uvažování o srpnu 1945 je nesmírně obtížné a stíny zemřelých, z Hirošimy a Nagasaki nelze pře-289

Druhá světová válka

hlédnout. Rozhodnutí prezidenta Harryho Trumana o použití atomových bomb bylo však bezesporu oprávněné, a zachránilo tak nejen další americké i japonské životy, ale vytvořilo i předpoklady pro proměnu japonské společnosti. (V euforii z vítězství naprostá většina americké společnosti nepochybovala o správnosti prezidentova rozhodnutí o svržení atomových bomb. Diskusi o ceně japonské kapitulace otevřela až kniha britského historika R. M. S. Blacketta "Fear, War and the Bomb: Military and Political Consequence of Atomic Energy" /New York, 1948/, kde autor formuloval tezi o zbytečnosti atomového bombardování, neboť Japonsko bylo údajně již připraveno ke kapitulaci. Toto stanovisko zastával např. i generál D. Eisen-hower. Argumentaci odpůrců jaderné tečky za válkou v Pacifiku rozšířil prof. Gar Alperovitz, který v roce 1965 vydal významnou monografii "Atomic Diplomacy: Hiro-shima and Potsdam" /New York, 1965/, ve které konstatoval, že svržení jaderných bomb v srpnu 1945 bylo více adresováno Stalinovu Sovětskému svazu než Tokiu. "Japonci se tak stali první obětí studené války." Alperovit-zovy názory skutečně měly racionální jádro. Trumanova administrativa byla od prvních dnů své existence neustále konfrontována s mocenskou politikou Sovětského svazu a jaderné zbraně bezesporu sehrály důležitou roli při formování poválečné strategie Spojených států. Ale posuzovat Hirošimu a Nagasaki pouze pod tímto zorným úhlem je příliš jednostranné a nepřihlíží k reálné vojenské situaci na Dálném východě.) 290

Nejistý mír

Nejistý mír

V září 1945 skončila druhá světová válka a vítězové i poražení začali počítat své mrtvé. Dodnes se nedobrali přesných čísel. Podle střízlivých odhadů padlo na frontě či zahynulo v zázemí téměř 38 milionů lidí, jiné údaje hovoří o 50 milionech ztracených lidských životů. V této hrůzné statistice je i 6 milionů evropských Židů, kteří se stali oběťmi nacistického "konečného řešení". Většina německých, polských a ruských měst byla v rozvalinách. Zaminovaná pole vzdorovala pluhu a mezi Atlantikem a Volhou se usídlil hlad. Poválečná obnova narážela na bariéry rozvrácené ekonomiky a zoufalého nedostatku surovin. Hospodářský chaos destabilizoval společnost, a vytvářel tak prostor pro šíření komunistických iluzí o sociálně spravedlivém světě. Této skutečnosti zneužil Stalinův Sovětský svaz pro svou mocenskou politiku. Porážka států Osy uvolnila soudržnost antifašistické koalice a dříve potlačované rozpory postupně přerůstaly v otevřené konflikty. Spojené státy a Velká Británie nyní se znepokojením sledovaly vojenskopolitický vzestup Ruska a jeho trvalé úsilí o výlučnou kontrolu východní Evropy. Nebylo náhodné, že se první větší třecí plochy objevily v Polsku, Bulharsku a v Rumunsku. Moskva se zase obávala jaderné převahy Spojených států, přičemž si dobře uvědomovala rozpor mezi svými globálními ambicemi a omezenými možnostmi válkou zničené země s katastrofálně nízkou životní úrovní. S přibývajícími týdny poválečného času gradovalo napětí v mezinárodních vztazích. Truman zpochybnil výsledky postupimské 291

Druhá světová válka