Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie Hana Zálešáková Masopust v Kořenci – historie a současnost
|
|  Yüklə 6.09 Mb.
|
2.3 Techniky zjišťováníKvalitativní výzkum jsem realizovala pomocí následujících výzkumných metod:
Při studiu dokumentů jsem pracovala s kronikami z archivu Obecního úřadu v Kořenci, místopisnou literaturou a fotografiemi respondentů. Během studia obecní kroniky jsem nalezla o masopustu dva záznamy, a to z roku 1968 a 1993, kde se kronikář o masopustní obchůzce pouze zmiňoval. Nahlédnout do kronik mi umožnil současný starosta obce, pan Miroslav Zemánek.
Účast na obchůzce jsem si domluvila předem s hlavním organizátorem masopustního průvodu. Všichni obchůzkáři byli seznámeni s cílem zkoumání a využitím získaných poznatků. Technika zúčastněného pozorování byla zároveň spojena s dotazováním a vedením polostrukturovaných rozhovorů při strojení a přípravě masek v kulturním domě v Kořenci a poté přímo v terénu při masopustní obchůzce. Z průběhu obchůzky jsem za souhlasu všech přítomných pořizovala fotodokumentaci.
Ve fázi přípravy jsem využila neformálních rozhovorů s místními obyvateli a respondenty jsem následně kontaktovala na jejich doporučení. V rámci výzkumu bylo osloveno 11 respondentů z vesnic Kořenec a Okrouhlá. Důležitým zdrojem informací pro mě byl rozhovor s vedoucím souboru Kořeňák, panem Ing. Zdeňkem Přikrylem, Pavlem Fabiánkem a Jiřím Geršlem. Schůzku jsem si většinou domlouvala osobně nebo po telefonu. Před začátkem rozhovorů byli respondenti seznámeni s obsahem a účelem výzkumu. Rozhovory s některými respondenty byly uskutečněny dvakrát až třikrát. Rozhovory probíhaly v domácnostech respondentů, v místních restauracích nebo kulturním domě v Kořenci. Pro záznam rozhovorů jsem používala diktafon, ale někteří respondenti s nahráváním nesouhlasili. V těchto případech jsem byla odkázaná pouze na svoje písemné poznámky z rozhovorů. Metoda rozhovorů se mi osvědčila, protože respondenti měli více prostoru pro své vyjádření.
Jako další výzkumná metoda bylo zvoleno dotazníkové šetření u členů obchůzky a obyvatel Kořence. Otázky byly zaměřeny na současné i minulé zkušenosti respondentů s oslavou masopustu a doprovodných akcí. Dotazníky byly rozdány účastníkům obchůzky a jejich příbuzným v Kořenci v počtu 30 kusů. Dotazník obsahoval celkem 10 otevřených otázek a respondenti se mohli v dotazníku vyjádřit i anonymně. Ve třech případech vyplňovali respondenti dotazník přímo při předání, takže jim bylo možné pokládat doplňující otázky. Distribuce dotazníků proběhla v lednu 2012 a do konce dubna 2012 bylo vráceno 12 kusů dotazníků, tedy 40 % z celkového počtu, 18 kusů dotazníků respondenti neodevzdali.
Masopustní obchůzka s maškarami se stala předmětem bádání etnologů již koncem 19. století. První zmínky o masopustu se objevují v populárních i odborných časopisech, jakými byly Zlatá Praha a Český lid. Články popisují masopustní obchůzky, ostatkové právo, pochovávání basy, masopustní zábavy, písně, tance a jiné. Nejvýznamnějším autorem těchto příspěvků byl Čeněk Zíbrt, který v časopise Zlatá Praha v roce 1886 publikoval článek s názvem Český Masopust.3 Autor se zde zabýval hlavně vznikem a historií masopustu od dob pohanských. Soubornější pojednání o masopustu zpracoval Čeněk Zíbrt v díle Masopust držíme, které vyšlo v rámci edice Veselé chvíle v životě lidu českého.4 Popisuje zde vývoj jednotlivých masek a masopustních obyčejů, mimo jiných oblastí také na Horácku. Počátkem 20. století přispíval Čeněk Zíbrt s masopustní tématikou také do časopisu Český lid, kde popsal společenské události v období masopustu, jako byly svatby a masopustní zábavy v Praze a okolí.5 Dalším z významných představitelů českého a slovenského národopisu, který zachytil masopustní zvyky na Vyškovsku, Drahanské vrchovině a Hané na konci 19. století byl František Bartoš. Ve své etnografické monografii Moravský lid popisuje v kapitole Ostatky mimo jiné předávání masopustního práva, volení stárků, drába a vládu tohoto výboru po tři dny nad obcí.6 Dílčí zpracování problematiky masopustu z počátku 20. století nalezneme v souborném díle Moravské Slovensko v kapitole Zvyky a obyčeje. Také zde je podrobněji popsaný obřad volby stárků, drába a předávání masopustního práva v obcích kolem Uherského Hradiště.7 Masopustní zábavy na Milevsku zpracoval pro časopis Český lid Štěpán Dvořák v příspěvku Bába s Turkem v nůši, medvědáři a Perechta.8 Autor zde vtipně popisuje komunikaci maškar s obyvateli z Milevska a okolí. V rámci masopustního chození po domech v Sepekově byla přednášena kritika hlavně u starosty, hostinského a hospodáře. Příspěvky o masopustu se objevují začátkem 20. století také v okresních časopisech a krajských novinách jednotlivých politických stran a spolků. Zpracované téma masopustu tak nalezneme i ve Vlastivědném sborníku pro mládež župy olomoucké.9 V Českém lidu popsal obchůzku s medvědem v hrachovině a zajímavé pranostiky vztahující se k masopustnímu období a obyčejům ve Vizovicích na Moravě František Josef Čižmář.10 Charakter masopustní tradice na Hlinecku zpracoval podrobněji Karel Adámek v monografii Lid na Hlinecku.11 Zachytil průběh masopustních oslav na konci 19. století v obcích tohoto regionu. Zajímavým příspěvkem jsou také posbírané pranostiky a pověry, přimykající se k období masopustu, např.: „Krátký masopust, dlouhá zejma (Rataje)“, „Svítí-li na ostatky slunce, žita se urodí (Vojtěchov)“.12 Metodami sběratelské práce a zpracováním výzkumu masopustních obyčejů se zabývala významná etnografka Drahomíra Stránská. Ve svém díle Příručka lidopisného pracovníka poskytuje metodický návod, jak provádět národopisný výzkum v terénu a jak získaný materiál zpracovat a publikovat. Autorka nabádala všechny sběratele a národopisné pracovníky, aby si při výzkumu masopustních obyčejů všímali především masek a doporučovala následující postupy: „Vyznačte, jak se slavila tato doba, zejména poslední tři dny. Popište průvody, které se konaly po vsích, kdo se jich účastnil a co činili účastníci.“13 Drahomíra Stránská zpracovala masopust také v Československé vlastivědě z roku 1936. V kapitole Výroční obyčeje zmiňuje hlavně volbu stárků, zajímavé zvyky při masopustních obchůzkách, masopustní zábavy a tance.14 Téma masopustu česká etnologie neopustila ani v průběhu druhé poloviny 20. století. V Časopise Moravského muzea se v polovině 20. století objevují příspěvky o masopustu od Evy Večerkové15 a Ludvíka Kunze16. Dalšími významnými autory příspěvků s masopustní tématikou do Českého lidu byli v 70. a 80. letech Jitka Staňková17, Alena Plessingerová18 a Josef Vařeka19, který popsal národopisné výstavy s masopustní tématikou z jižních Čech. Vývojem a proměnami masopustu a masopustních obyčejů se zabývali etnografové z bývalého Československa na konci 70. let 20. století ve sborníku příspěvků Masopustní tradice.20 Sborník shrnuje příspěvky věnované masopustním obyčejům a jejich společenské funkci, českým a slovenským masopustním tradicím, obecně slovanským a regionálním zvláštnostem masopustních obřadů východoslovanských národů. Na okruh lidových obyčejů, které se přimykají k významným dnům a obdobím hospodářského roku se zaměřil Josef Tomeš v publikaci Masopustní, jarní a letní obyčeje na moravském Valašku.21 Práce popisuje masopustní, jarní, letní a posklizňové obyčeje od předjaří do jara, až k zakončení hospodářského roku. Významnou pomůcku pro badatele představuje vytvořený bibliografický soupis textů o lidových obyčejích z časopisů, sborníků a novin Bibliografie lidových obyčejů sestavená Ludmilou Tarcalovou. Teritoriálně je zaměřena na území Čech, Moravy a karpatsko-balkánského regionu. Bibliografie lidových obyčejů byla publikovaná ve dvou svazcích a poskytuje ucelený přehled literatury pojednávající o problematice lidových obyčejů. První díl vyšel v roce 1989 a představuje bibliografický soupis lidových obyčejů z odborných a populárně vědeckých časopisů, okresních a krajských novin různých politických stran a spolků.22 Druhý díl, jehož základem je excerpta z časopisu Český lid vyšel v roce 1995.23 Masopust také zpracovala Eva Večerková ve Vlastivědě moravské 10, svazek Lidová kultura na Moravě. V kapitole Výroční obyčeje a obyčeje spjaté se zemědělstvím, popisuje průběh masopustu a tradiční i novodobější masky.24 Období masopustu popsala Jiřina Langhammerová v publikaci Lidové zvyky. Výroční obyčeje z Čech a Moravy. Významná česká etnoložka zde objasňuje kalendářní vymezení masopustu a jeho kořeny. Masopust popisuje jako čas veselosti, zábavy a bezstarostnosti, kdy výjimečně neplatily žádné předpisy. Mezi dvěma obdobími půstu, Adventem a velikonočním půstem, představuje masopust pravý opak, jakýsi antipůst.25 Obecnou terminologii masopustu nalezneme v encyklopedii Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, pod heslem Masopust.26 Jitka Staňková zde popsala průběh vesnických masopustních obchůzek, masky, pohoštění, tradice i zvláštní iniciační obřady od 13. století. |