Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie Hana Zálešáková Masopust v Kořenci – historie a současnost

səhifə	6/10
tarix	26.06.2016
ölçüsü	6.09 Mb.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Historie masopustu v Kořenci

První zmínku o masopustu v Kořenci nalezneme v již zmiňované publikaci Celý rok od kořenecké rodačky a pamětnice Boženy Veselé. Autorka zde popisuje průběh masopustu na počátku 20. století.^⁶⁹

Od konce 2. světové války se masopustní oslavy konaly spíše sporadicky. Obecní kronika zaznamenává masopust a s ním spojené události ve dvou případech. V roce 1968 popisuje místní kronikářka Anna Kozlovská kulturní události v Kořenci takto: „V lednu a v únoru bylo několik plesů, které uspořádaly složky v obci. TJ Sokol měla veselé ostatky s maskami a s maškarním průvodem vesnicí“.^⁷⁰
Další zmínka je z roku 1993 v souvislosti s vystoupením folklorního souboru Kořeňák na Kořeneckých slavnostech písní a tanců. Na závěr slavnosti soubor vystoupil s propojeným pásmem „Ostatky na Kořenci“. Anna Kozlovská k tomu dodává: „Bylo to pásmo veselé, s maskami a průvodem. Závěr vystoupení byl u muziky s pochováváním basy a odchodem plačící mládeže nad basou, které uvázali černou stuhu“.^⁷¹
K úplnému přerušení tradice došlo v roce 1973, kdy se kostýmy a masky z kulturního domu odvezly.^⁷² Po tomto období se masopustní obchůzky již nekonaly. K obnovení masopustních obchůzek došlo v roce 1997 za okolností, jež budou popsány níže.
Dotazníkové šetření i otázky, kladené v rámci polostrukturovaných rozhovorů, zjišťovaly u respondentů povědomí o historii a kontinuitě slavení masopustu v Kořenci. Účelem bylo zjistit, zda mají obyvatelé povědomí o tom, kam až sahá historie masopustu v jejich obci. Z odpovědí vyplynulo, že povědomí o délce trvání masopustní obchůzky je rozmanité. Někteří obyvatelé se domnívali, že masopustní oslavy se v Kořenci pořádají kontinuálně: „Od mého dědy a místních pamětníků vím, že se masopust na Kořenci slavil od pradávna.“, „Do konce 2. světové války pravidelně, poté spíše výjimečně.“ Naopak z dalších odpovědí bylo patrné, že povědomí o skutečnosti, že masopustní obchůzka byla v Kořenci po zániku obnovena, bylo mezi respondenty přítomné: „Jako malý kluk si ho pamatuji, pak dlouho nic a tradice se obnovila asi před osmi nebo devíti lety, myslím, že v roce 2003.“ Není překvapující, že z rozhovorů s organizátory a členy obchůzky vyplynulo, že jim jsou okolnosti a termín obnovení masopustního průvodu, které jsou uvedeny v podkapitole 8.1, dobře známy.

7.1 Průběh masopustu v minulosti

V první polovině 20. století to byly svátky, které doprovázely prázdniny pro školní děti. Ostatky se slavily od neděle do úterní půlnoci. Dříve je organizovala místní chasa^⁷³, která mívala zamluvené muzikanty z Horního Štěpánova ve složení – harmonika, buben, housle a trubka.^⁷⁴

V neděli večer se pořádal bál, v pondělí průvod masek a v úterý muzika s pochováváním basy. Basa se pochovávala v hospodě za přítomnosti starosty. Byla to parodie na církevní pohřeb, který vedl farář, kostelník a hrobník. Postava faráře pronesla pohřební řeč, při které zaznívaly žertovné texty na prohřešky basy a kritiku místních obyvatel. Ostatní chodili kolem basy a plakali. Zajímavým zvykem bylo, vyvezení „Bakchusa“ v úterý odpoledne. Jednoho z obchůzkářů omotali chlapci slámou a hrachovinou a pak ho vyvezli na žebřiňáku za vesnici. Mezi obvyklé pokrmy patřilo uzené se zelím a koblihy.^⁷⁵

7.2 Tradiční masky z počátku 20. století

Níže uvedený popis masek, vyskytujících se v Kořenci počátkem 20. století nalezneme v kapitole Ostatky publikace Celý rok od Boženy Veselé.^⁷⁶ Doplňující informace k maskám a jejich komunikaci s obyvateli poskytl respondent Zdeněk Přikryl. Podle jeho slov se jednalo o laciné kroje, a „co dům dal“ – sláma, pytle a zbytky látek. Z výčtu je patrné, že se většinou jednalo o masky antropomorfní.

Strojvedoucí chodili dva, měli železničářské čepice, vyvolávali stanice a pískali. Jejich hlavní rekvizitou byl „masopustní vlak“, který byl recesí na to, že v krajině u Kořence nikdy vlak nejezdil.^⁷⁷ Vlak byl sestaven z třech plužních koleček, na nich byl přivázaný dlouhý žebřík, který měl vepředu malá kamínka. V kamínkách se topilo a z komína se kouřilo. Koho na vesnici potkali, toho chytili, posadili na vlak a musel platit za jízdu.

Myslivec – v myslivecké uniformě s knírkem, prohledával stavení, není-li někde ukradené dřevo z lesa.

Doktor – v bílém plášti s doktorským kufříkem, v kterém měl pilku na řezání končetin a velkou stříkačku (tuba na plnění jitrnic).^⁷⁸ Vyptával se, koho co bolí a ovazoval pacientům hlavy. Za ošetření musel každý zaplatit.

Fotograf – v bílém plášti, stavěl všechny před aparát a následně ukazoval přítomným fotky zvířat, např. opice.^⁷⁹

Cigánka – v široké červené sukni, natřásala hadrové děcko na zádech a žebrala: „tomu malýmu na kašičku“ a žertem kradla.

Kominík – vymetal komíny, trousil všude saze a chtěl dávat ženám pusu, aby je mohl začernit.^⁸⁰

Mlynář – vozil velkou maketu mlýna, která sloužila k žertovné scénce, kdy mlýnek mlel staré ženy na mladé.^⁸¹

Žid – ve fraku a tvrdém klobouku s velkým nosem, vychvaloval kousky látek a pentličky a chtěl je prodat.

Šašek – měl šaty z pásků a flíčků, na obličeji rozšklebenou škrabošku.

Šenkýř – měl vycpané břicho polštářem, zakryté bílou zástěrou, naléval obarvenou vodu sirupem s trochou alkoholu.

Mezi další rekvizity patřil žebřiňák, který sloužil jako kočár pro hraběte.^⁸²

Překvapivé bylo zjištění stavu obecného povědomí o existenci masek a rekvizit, které tvořily součást masopustního průvodu počátkem 20. století. Na základě dotazníkového šetření bylo zjištěno, že téměř všichni dotazovaní dokázali vyjmenovat celý repertoár tradičních masek a jejich rekvizit.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10