Á televize, Total HelpArtT. H. A., Česká televize
|
|  Yüklə 0.61 Mb.
|
| ČERT VÍ PROČ, kde hraje Táňa Pauhofová princeznu.
Filmová tvorba 2002-Kruté radosti 2003-Čert ví proč Televizní dramatická \
2000 - seriál Vater wider willen - Německo - Věra Ondřej Vetchý Po absolvování pražské konzervatoře (1984) nastoupil do ústeckého Činoherního studia (Pazour ve stejnojmenné hře). Rok působil v divadle E. F. Buriana a je stálým členem pražského Činoherního klubu. Ondřej Vetchý byl v roce 1987 nominován na Evropskou filmovou cenu Felix (Dum pro dva - postava Dana) a třikrát získal nominaci na Českého lva. Je členem České filmové a televizní akademie. Na plátně debutoval už v roce 1981 epizodní rolí pikolíka v dobrodružném filmu pro děti Neříkej mi majore (r. Jiří Hanibal). Začátkem 80. let byl ve filmu obsazován především jako typ výřečného mladíka s poněkud nepevným charakterem: takový byl např. hrdina lyrické komedie Fandy, 6 Fandy, vemlouvavý milovník Petr v lyrické komedii Sestřičky (obojí 1983, r. Karel Kachyňa) i postava Smyczkova TV Mimu Už mu to začalo (1983). Do škatulky mravně pokažených šíbrů, pohybujících se na společenské periferii, patří otrlý chovanec výchovného ústavu v dramatu Zámek „Nekonečno" (1983, r. Antonín Kopřiva), šikovný zlodějíček ze Soukupovy Lásky z pasáže (1984) nebo nafrněný popzpěvák Míša ze smutné komedie Prodavač humoru (1984, r. Jiří Krejčík). Křiváckou povahu duchaprázdného baviče tehdy dokázal Vetchý načrtnout 13 i na malé ploše, aniž by ztratil cit pro míru a jemné odstínění figury. Z tohoto období stojí za pozornost rovněž jeho výkon v pohádce S čerty nejsou žerty (1985, r. Hynek Bočan): jako zbrklý čert Janek zde mohl naplno uplatnit svoji archetypální fyziognomii, šťastně kombinovanou se vstřícnou, někdy až dojemně nadšenou dobromyslností. Přelom ve Vetchého filmografii, kterou doposud tvořily zejména výrazné role vedlejší, znamenal rok 1988, kdy ho debutující režisér Miroslav Zábranský obsadil do své prvotiny Dům pro dva. V příběhu dvou rozdílných bratrů ztělesnil Vetchý frajerského Dana, dalšího z řady lehkomyslných floutků, který spoléhá na svou roztomilou drzost a image výmluvného svůdce. Vetchého strhující výkon v komplikované, tragicky vyhrocené roli vzbudil pozornost nejen u diváků a kritiků, ale také u mnoha filmových a televizních režisérů, kteří začali s talentovaným hercem pravidelně spolupracovat. Vysoké nasazení a schopnost podat osobitý, vysoce nadstandardní výkon prokázal Vetchý rovněž v pohádce Nebojsa (1989, r. Julius Matula - lenošivý vykuk Ferko), Stupně poražených (1988, r. Julius Matula - šampión Jirka Krob), Skřivánčí ticho (1989, r. Antonín Máša - automechanik Kája) a okupačním dramatu Chodník cez Dunaj (1989, r. Miroslav Luther - udavač Valášek). Slovenský režisér Vládo Balco mu svěřil zajímavě odstíněnou úlohu tragického hrdiny ve filmu Let asfaltového holuba (1991), Jiří Weiss ho obsadil coby mladého Emila (Marta a já, 1990), Jiří Menzel jako Jacka (Žebrácká opera, 1991). David Jones si jej z českých herců vybral pro roli Kaminera (Proces, 1992 - britská zakázka), Václav Vorlíček mu svěřil úlohu nafoukaného prince Velemíra (Kouzelný měšec, 1996). I přes plejádu mravně poněkud ošemetných postav se Ondřej Vetchý zapsal do diváckého povědomí především úlohami otevřených, pozitivně laděných nadšenců. Ti nad svým okolím vynikají optimismem, odvahou a horlivou činorodostí, říznutou pravým plebejským šarmem. I takto vděčně střižené figury však Vetchý - díky své citlivosti, charismatu i velké zásobě fyzické energie - dokáže posunout směrem k mile sebeshazující nadsázce. To platí pro mladého Kandrdase z Mášova snímku Byli jsme to my? (1990), vojína Kefalína z komedie Černí baroni (1991, r. Zdenek Sírový) i pro Bajniše Zisoviče z Dostálova pozdního debutu Golet v údolí (1995). Široké možnosti svého hereckého rejstříku předvedl v tragikomedii Báječná léta pod psa (1997, r. Petr Nikolaev), rodinné sáze z let 1962-89. Zde ztělesnil zprvu energického tatínka, který díky společenským tlakům sklouzne do hluboké deprese... Vetchého talent, flexibilitu a zkušenost ocenil také Jan Svěrák, který jej obsadil do obou svých filmů z nedávné minulosti: v Obecné škole (1990) se Ondřej objevil v miniroli tramvajáka, klamaného vilnou manželkou, v Koljovi (1996) už zazářil jako hrobník Brož, sympaťák s kupou nápadů, zvířat a dětí. Jako vyzrálého, vysoce profesionálního herce jej Jan Svěrák angažoval i do hlavní role ve filmu Tmavomodrý svět: postava statečného pilota Františka Slámy byla ostatně Ondřejovi psána přímo na tělo... Anna Šišková Divadelní, filmová a televizní herečka. Narodila se 30.6. 1960 v Žilině. Během studií na Pedagogické fakultě začala působit jako elévka v prešovském divadle. Následujících deset let působila v Trnavském divadle pro děti a mládež a od roku 1991 je členkou Divadla Astorka Korzo 90. Hostuje v Radošínském naivním divadle^ ve Studiu L+S, věnuje se dabingu. Za roli Marie Čížkové v českém filmu Musíme si pomáhat (r. J. Hřebejk, 2000) získala Českého lva za nejlepší herecký výkon v hlavní ženské roli. Filmová tvorba:
1990 - Dávajte si pozor! (režie- Josef Heriban, Jozef Slovák) - Veronika Šípková Růženka (režie - Stanislav Párnický) - Desátá víla 2000 - Musíme si pomáhat (režie - Jan Hřebejk) - Marie Čížková v 8. ročník Výročních cen České filmové a televizní akademie (ČFTA) Český lev 2001, 14 Český lev - Cena za nejlepší ženský herecký výkon ve filmu Musíme si pomáhat (r. Jan Hřebejk) 21. Český festival filmové komedie Novoměstský hrnec smíchu Nové Město nad Metují (česká republika) 2002 14. Festival českých filmů Finále Plzeň (česká republika 2001) - Cena pro nejlepšího herce a herečku v divácké anketě - Boleslav Polívka a Anna Šišková za film Musíme si pomáhat (r. Jan Hřebejk)
Televizní dramatická tvorba 1981 - Profesorova dcera (režie - Stanislav Párnický) - Laura debut před kamerou Nejvýznamnější role v televizních filmech 1996 - Prášky na spanie (režie Juraj Nvota) - Milka Prémie LF SR, SFZ a ÚSTT za tvorbu roku 1996 - za herecký výkon 1994 - Dušička (režie Juraj Nvota) - Anička Samota lásky (režie Juraj Nvota) 1998 - Priateístva padajúceho listia (režie Juraj Nvota) - Edita 2000 - Slečna Dušehojivá (režie - Juraj Nvota) - Betty Divadelní tvorba Z velkého množství divadelních rolí si herečka nejvíce cení: Divadlo pře děti a mládež Trnava 1980 - Romeo a Julia - Julia 1984 - Tartuffe - Elmíra 1989 - Macbeth - Lady Macbethová Studio S Bratislava 1993 - Cyrano - Roxana Divadlo ASTORKA KORZO '90 Bratislava 1992 - Kazimír a Karolína - Karolína 1994 - Kabaret - Stage Band 1996 - Ujo Váňa - Sofja Alexandrovna - Soňa 2001-Večierok-Celia Ceny: DOSKY 1999 - Nominace na Cenu nejlepší ženský herecký výkon za postavu Marianny ve hře Odóna von Horvátha Historky z Viedenskeho lesa DOSKY 2001 - Cena za nejlepší ženský herecký výkon za postavu Celie v inscenaci T.S. Eliota Večierok Milan Mikulčík Narodil se 10. června 1973 v Pisťanech. Nejprve se věnoval divadlu amatérsky v domovském souboru v Březové pod Bradlem. Po ukončení studia na SOU chemické v Senici dále studoval na VŠMU v Bratislavě 1997. Během studia účinkoval v Činohře SND a po ukončení studia v roce 1997 se stal jejím stálým členem. V současné době je externím zaměstnancem a hostuje v inscenacích DPOH a V Městském divadle v Bratislavě. Filmová tvorba: 1997 - Modré z neba (režie - Eva Borušovičová) Tábor padlých žien (režie - Halama) 15
Televizní dramatická tvorba Alergia (režie - L'. Vajdička) Horská služba (režie - L. Kočka) Ceny 1997 - Divadelní festival Nitra - „Objev roku" Ady Hajdu 1987 - absolvoval herectví na VŠMU 1987 - 1990 - herec Divalda pro děti a mládež v Trnavě 1990 - člen divadla Astorka - Korzo 90 Filmografie
Mahulena zlatá panna (režie Miloslav Luther) - Ján 1988 - Mikola a Mikolko (režie Dušan Trančík) - hlas Mikolka Štěk (režie - Miloslav Luther) - návštěvník divadla 1989 - Chodník cez Dunaj (režie - Miloslav Luther) - Ticháček 1994 - Na krásnom modrom Dunaji (režie - Štefan Semjan) - Ady 1998 - Rivers of Babylon (režie - Vládo Balco) - Video - Urban Televizní tvorba (výběr) Město Anatol (režie - Ján Zeman) Profesor Raat (režie - Vido Horňák) Silvánovci (režie - Karol Spišiak) Samota lásky (režie Juraj Nvota) Slepý Geronimoa a jeho brat (režie - M. Huba) Lorenzacdo (režie - Miloslav Luther) Hra o láske a smrti (režie - Ján Zeman) Diagnóza: vajíčko (režie - Čuba Velecká) Prášky na spanie (režie - Juraj Nvota) Julius Satinský Narodil se 20.8. 1941 v Bratislavě. Vystudoval pedagogickou školu, účinkoval v různých dramatických kroužcích, v rozhlase a v roce 1958 vyhrál celostátní recitační soutěž Hvězdoslavův Kubín, Na VŠMU v Bratislavě vystudoval obor dramaturgie (1964 - 66). V letech 1964 - 67 pracoval jako dramaturg v ČST Bratislava. Ve filmu debutoval v příběhu ze studentského prostředí Vždy možno začať (r. Ján Lacko, 1961). Spolu s Milanem Lasicou vytvořil dvojici komiků, která od roku 1959 vystupovala ve vlastních autorských programech, účinkovali v Tatra revue nejdříve v Divadelním studiu (Divadlo na korze) - Soiréé, Radostná správa pre všetkých, ktorí majú ťažkosti s mechúrom (1961 - 71). Po zákazu účinkování na Slovensku působili dvě sezóny v divadle Večerní Brno a od roku 1972 - 1978 byli členy Nové scény v Bratislavě. Situace se pro ně zlepšila až v roce 1986, kdy měla premiéru jejich autorská hra Deň radosti, později Jubileum, Náš priater René, Jakub a jeho pán. 16 V 80. letech dostal Julius Satinský své největší herecké příležitosti v českých filmech S tebou mě baví svět (1983), Prodavač humoru (1984), Zkrocení zlého muže (1986)... Dnes má svobodné povolání, vystupuje s M. Lasicou ve Studiu S, televizi v zábavném programu Všetci sú za dverami. Věnuje se psaní fejetonů a glos. V roce 2002 dostal od prezidenta Slovenské republiky Státní vyznamenání za celoživotní přínos k rozvoji slovenského umění. Je autorem knih - Moji milí rodáci, Listy rodákom o nebezpečenstvách, ktoré im hrozí, Karavana štěká, psi idú ďalej, Šl'ak ma ide trafiť a Rozprávky uja Klobásu. Filmografie
1978 - Nekonečná - nevystupovat (režie - Radim Cvrček) - Julo Smoliarí (režie - Dušan Kodaj) - Pucinko starší 1979 - Hodinářova svatební cesta korálovým mořem (režie - Tomáš Svoboda) - Druhý šepkár 1981 - Plavčík a Vratko (režie . Martin Ťapák) - Druhý král' Buldoci a třešně (režie - Juraj Herz) - Druhý příslušník VB Pomocník (režie- Zoro Záhon) - dr. Bielik Pohádka svatojánské noci (režie - Z. Zydroň) - Jura 1982 - S tebou mě baví svět (režie - Marie Poledňákova) - Albrecht Horák Srdeční pozdravy ze zeměkoule (režie - Oldřich Lipský) - „B" + spolupráce na dialozích
Můj hříšní muž (režie - Václav Matějka) - tlumočník Zkrocení zlého muže (režie - Marie Poledňákova) - masér Viktor 1987 - |