1. Nakreslete osy souřadnicových systémů používaných v ČR. Základní rozdělení: Zeměpisné souřadnice
|
|  Yüklə 1.66 Mb.
|
| 1. Nakreslete osy souřadnicových systémů používaných v ČR.
Základní rozdělení: Zeměpisné souřadnice – poloha libovolného bodu na ploše je vyjádřena zeměpisnými souřadnicemi a to zeměpisnou šířkou a délkou Pravoúhlé souřadnice – poloha bodu je vyjádřena souřadnicemi x a y, soustava je definována počátku a směrem souřadnicových os x a y Polární souřadnice – poloha bodu je vyjádřena průvodičem daného bodu od počátku a úhlem, který svírá tento průvodič se zápornou částí osy x
S-JTSK … označení u nás jsou vždy + souřadnice
S-42 …
např. k vojenskému zobrazení
[sv.Štěpán; Gusterberg; Gelléthegy] M 1:2880 
- Světový geodetický referenční systém 1984 (WGS 84), - Evropský terestrický referenční systém (ETRS), 2. Jaké máme výškové systémy v ČR? Jaderský - vztažen k Terstu ZNB Lišov (obec u Č.B) - NS I. – IV. řádu Výškový systém Bpv Výškový systém Baltský - po vyrovnání. Od roku 2000 jediný závazný výškový systém používaný na území České republiky. Používání výškového referenčního systému Jadranského v určitých lokalitách bylo limitováno rokem 2000. Srovnávací hladinou pro výpočet výšek v systému je střední hladina Baltského moře v Kronštatu. Systém používá normální Moloděnského výšky. Výškový systém ČR je určen:
Členění: a) Základní výškové bodové pole ( ZVBP ) obsahuje Základní nivelační body ( ZNB ) - 11 základních bodů ČSNS I. řád – tvořena nivelačními pořady seskupenými do niv polygonů ČSNS II. řád – vložením niv. pořadů do polygonů I. řádu ČSNS III. Řád – pořady, kterými je dále zhuštěna síť I. a II. řádu b) Podrobné výškové bodové pole Nivelační síť IV. Řádu Plošné nivelační sítě ( PNS ) Výškové indikační body (VIB) 3. Chyby při měření a jejich rozdělení. Teorie chyb a vyrovnávacího počtu - Gaussův zákon o hromadění chyb. - rozdělení chyb - hrubé - omyl ve čtení, nepřipravení přístroje, omylem při zápisu ... - existence těchto chyb je prokázána, pokud při měření bude prokázána odchylka nad rámec výpočtu odchylky, musíme měření opakovat - nevyhnutelné - chyby malých hodnot - systematické a nahodilé - systematické chyby - mají malou velikost a znaménko stále stejné - nerovnoměrnosti libely a záměrné přímky - rektifikace - špatné postavení latě - nahodilé chyby - mají malou hodnotu a střídají znaménka - nepřesností čtení na lati - neurovnané libely - vibrace a hustota vzduchu a pod.
- metr - původně definován jako desetimiliontá část poledníku - nyní se používá definice že jeden metr je délka dráhy, kterou projde světlo ve vakuu za
1 km = 1 000 m 1 hm = 100 m 1 dm = 0,1 m 1 cm = 0,01 m 1 mm = 0,001 m Úhlové - míry úhlové se dělí v šedesátinném nebo setinném dělení - šedesátinné dělení (o = stupeň) - plný úhel 360o, přímý úhel 180o, pravý úhel 90o - menší jednotky jsou potom minuty a vteřiny - setinné dělení (g = grady) - plný úhel 400g, přímý úhel 200g, pravý úhel 100g - oblouková míra (plný úhel 2pí, přímý úhel pí, pravý úhel pí/2)
1 m2
1 a (ar) = 100 m2 (dnes již není povolen) 1ha (hektar) = 100 a = 10 000 m2 1 km2 = 100 ha = 10 000 a = 1 000 000 m2 Menší jednotky než 1 m2 nepoužíváme, uvádíme je pouze jako čísla za desetinnou čárkou. 5. Teodolity Teodolity jsou geodetické přístroje, které slouží k měření a vytyčování vodorovných a svislých úhlů.
mikroskopy
1 stavěcí šroub 11 odečítací mikroskop 2 trojnožka 12 hrubá ustanovka svislého kruhu 3 vodorovný kruh (limbus)13 hrubá ustanovka vodorovného kruhu 4 alhidáda 14 alhidádová libela trubicová 5 dalekohledová vidlice 15 alhidádová libela krabicová 6 dalekohled 16 optický centrovač (dostřeďovač) 7 svislý kruh 17 jemná ustanovka vodorovného kruhu 8 objektiv 18 jemná ustanovka svislého kruhu 9 okulár 19 vypínač obrazu svislého kruhu 10 hledáček dalekohledu 20 repetiční svora (sepne limbus s alhidádou)
alhidádové libely L a osa záměrné přímky Z. Podmínky 
všechny chyby působí chybu ve výsledku, Z Osové chyby - chyby systematické, které je tudíž třeba z měření vyloučit nebo alespoň jejich vliv snížit Úklonnou a kolineační chybu - lze kromě rektifikace vyloučit metodou měření – měřením ve dvou polohách dalekohledu. Chyba alhidádové libely - se musí odstranit rektifikací. (Jedna polovina výchylky se odstraní stavěcími šrouby, druhá polovina se opraví rektifikačním zařízením libely.) 7. Metody měření vodorovných směrů. - vodorovné směry měříme pomocí vodorovného kruhu - v praxi měříme povětšinou od nulového směrníku - směrníky zaměřujeme z leva doprava - nulový směrník zaměříme tak, že si nejprve na vodorovném kruhu nastavíme hodnotu blízkou nule - pomocí repetiční svorky sepneme kruh a zacílíme přesně na nulu pak svorku uvolníme a naměříme hodnotu úhlu - postupně zaměříme všechny směrníky v kruhu - tomuto způsobu říkáme měření v řadách a skupinách - provádí se proto, aby bylo dosaženo co nejpřesnějších výsledků měření - za první řadu považujeme měření v první poloze od hodnoty blízké nule - druhá řada je měření přípojem v druhé poloze od hodnoty blízké nule - první a druhý řad tvoří dohromady 1 skupinu - druhá skupina se měří obdobně, ale namísto nuly je výchozímu směrníku (nulovému) přiřazená hodnota blízka 100g nebo 90o - pokud měříme v dalších skupinách natočíme o čtvrt kruhu - výsledky měření zapisujeme do zápisníku - záznamy zpravidla a jej doplňujeme náčrtem směrníku 
8. Metody měření zenitových či svislých úhlů 
- svislé úhly měříme v obou polohách, aby se eliminovala nepřesnost přístroje a chyb - před započtením měření stanovíme výšku přístroje nad bodem, výška se bere od vrcholu bodu na horizontální rysku nitkového kříže - dále provedeme centraci a horizontaci - pří měření svislých úhlů odpadá nastavování nulové polohy - svislý úhel je úhel, který svírá záměrná přímka, která leží ve svislé rovině se směrem vodorovným nebo svislým - svislý úhel měřený od svislice se nazývá zenitová vzdálenost ú 
9. Metody přímého měření délek a chyby při měření Mezi nejjednodušší možnost, jak určit vzdálenost mezi dvěma body, patří krokování. Nevýhodou je malá relativní přesnost udávaná 1 : 50 až 1 : 100 a také použitelnost pouze v rovinném terénu. Pásmo V současné době je pásmo poslední používané z dříve početné skupiny tuhých měřidel. Vyrábějí se běžně v délkách od 20 m do 50 m, materiálem bývá ocel, umělá hmota, ve zvláštních případech invar. Nejmenším dílkem stupnice bývá 1 mm. Dosažitelná přesnost je cca 3cm na 100 m měřené délky. M Postup měření : 1. Měřená vzdálenost se rozdělí na úseky kratší než je délka pásma a ty se stabilizují měřickými jehlami tak, aby body ležely v přímce. 2. Změří se vytvořené úseky. 3. Výsledná délka je součtem jednotlivých úseků.
- ze skutečné délky (kalibrace pásma), - z teplotní roztažnosti (u přesných měření je třeba zavádět opravu ot = (t – t0). a . s, kde s je měřená délka, a součinitel roztažnosti, t teplota měřidla při měření, t0 teplota měřidla při komparaci), - z vybočení ze směru (přesnost zařazení mezilehlých pomocných bodů do přímky), - z nesprávného napnutí (prověšení nebo protažení dle použité síly, podle typu pásma silou 50 N až 100 N), - z nevodorovnosti, - z průhybu (při použití správné síly dojde k prověšení a je třeba početně opravit), - z přiřazení (čtení chybné hodnoty). Měřické latě Měřické latě jsou dřevěná nebo kovová koncová měřidla s obdélníkovým nebo čtvercovým průřezem. Dělení latí je decimetrové, popř. centimetrové (podle účelu měření). Latě jsou opatřeny libelou, ke stanovení vodorovné polohy. Při měření se používá souprava dvou latí. Způsob měření je následující: Počátek první tyče se přiloží na počátek měřené délky. Pomocí libely uvedeme tyč do vodorovné polohy. Druhou tyč přiložíme na konec první tyče a opět ji uvedeme do vodorovné polohy. Postup opakujeme dokud nám nezbude úsek kratší než je délka latě, který doměříme čárkovým měřidlem. Invarovými dráty 10. Měření délek optickými dálkoměry Základem optického měření délek je řešení pravoúhlého nebo rovnoramenného trojúhelníka, kde figuruje základna l a úhel d. Jedna z těchto hodnot je proměnlivá (= měřená) a vypočítá se z ní určovaná délka D. Měří se dvojicí zařízení : přístroj – cílový znak, kterým obvykle bývá vodorovně či svisle postavená lať v různých úpravách. Výhodou oproti pevným měřidlům (pásmo) je snadnější a rychlejší měření a možnost měření přes překážky. 11. Měření délek trigonometricky Trigonometrické určování délek se používá tehdy, pokud je jeden z koncových bodů měřené délky nepřístupný nebo není mezi koncovými body měřené délky přímá viditelnost. Vychází se z řešení všeobecného trojúhelníka, v kterém určovaná délka d je neznámou stranou. P   říkladem může být určování vodorovné délky d mezi body A a B . Protože tato délka je přerušená překážkou (není zde přímá viditelnost), zvolíme bod C a určíme např. délku CA (základna). Základnu můžeme získat buď přímým nebo nepřímým měřením, nebo např.výpočtem ze známých souřadnic jejích dvou koncových bodů či odvozením z jiné neznámé délky. Teodolitem odměříme úhly A a C a výslednou délku určíme pomocí sinusové věty:
D t Obecný vzorec: kde s je délka na referenčním elipsoidu m1, mn, m2 jsou měřítka (zkreslení) v počátečním, středním a koncovém bodě geodetické čáry Převod do roviny Křovákova zobrazení V Křovákově zobrazení se nejprve konformně zobrazuje Besselův elipsoid na Gaussově kouli. Zkreslení délek při tomto zobrazení dosáhne pro strany dlouhé 60 km maximálně 4 mm a zpravidla se zanedbává.
k argumentu R i odmocnina (Xi2 Yi2) kde Xi a Yi jsou rovinné souřadnice uvažovaného bodu. Určené hodnoty zkreslení se pak
dosazují do vzorce 
Pro délky kratší než 5 km lze použít vzorce pro zkreslení ve středu vzdálenosti Délkové korekce v Křovákově zobrazení dosahují na našem území hodnot –10 až +14 cm na jeden kilometr. P  řevod do roviny Gaussova zobrazení
V Gaussově zobrazení je zkreslení funkcí dvou proměnných a vzorec s kde y1, y2 jsou pořadnice koncových bodů strany
š - stačí do 60 km
15. Výpočet rajonu (odvození) - znám – AxA, yA, sAB, AB - chci - BxB, yB 
16. Výpočet souřadnic volného stanoviska (odvození) 
17. Výpočet protínání vpřed úhlů (odvození) 
- znám – AxA, yA, BxB, yB - měřím - A, B - 18. Výpočet protínání vpřed z délek (odvození) 
 
1  9. Výpočet oboustranně orientovaného a oboustranně připojeného polygonového pořadu (odvození)
1.) úhlové vyrovnání 
2.) souřadnicové vyrovnání 
20. Výpočet vetknutého polygonového pořadu.  
21. Výpočet uzavřeného orientovaného polygonového řadu 
22. Vytýčení bodů na měřické přímce a na kolmici. Na měřické přímce  
Na kolmici 
23. Nivelační přístroje, libelové, kompenzátorové, elektronické. Princip všech nivelačních přístrojů je stejný. Jejich prostřednictvím vytyčujeme vodorovnou rovinu (záměru). Lze je rozdělit podle různých hledisek:
♦ s nivelační libelou (starší konstrukce) ♦ s kompenzátorem (většina nových přístrojů)
♦ laserové 3) podle způsobu odečítání ♦ vizuální ♦ automatické (čárkový kód) 4) podle přesnosti ♦ velmi přesné m0 ≤ 0,3 mm ♦ přesné 0,3 mm < m0 ≤ 1,5 mm ♦ technické 1,5 mm < m0 ≤ 5 mm ♦ s nižší přesností m0 > 5 mm kde m0 je střední kilometrová chyba
♦ se stavěcími šrouby ♦ s kulovou hlavicí stativu
krabicovou libelu. Libelové nivelační přístroje mají pro jemné urovnání tzv. nivelační libelu, která je trubicová a velmi citlivá. Její urovnání provádíme pomocí elevačního šroubu. U kompenzátorových nivelačních přístrojů je nivelační libela nahrazena mechanickým zařízením, pomocí kterého dosáhneme vodorovnosti záměrné přímky. Toto zařízení se nazývá
• kyvadlo, nebo • povrch kapaliny, nebo • pružina s hranolem či zrcadlem Vzhledem k tomu, že hlavní konstrukční prvek je zpravidla zavěšen a kývá se, je třeba jeho kyv tlumit. Tlumiče kompenzátorů jsou : vzduchové, kapalinové, magnetické Elektronické nivelační přístroje : automatizují měřické i výpočetní práce. Nivelační latě pro tento typ přístrojů jsou opatřeny čárovým kódem, který je po zacílení přístroje a stisku tlačítka na ovládacím panelu přístroje samočinně přečten CCD kamerou, zaregistrován a posléze je proveden výpočet. Jsou tak eliminovány chyby lidského faktoru (chyba ze čtení, zápisu). 
24. Zkouška nivelačních přístrojů. libelového 
Provede se horizontace nivelačního přístroje pomocí nivelační libely. Poté přístrojem otočíme o 180o jinak (pokud se bublina libely nevychýlí, je přístroj horizontován. Polovina výchylky se opraví stavěcími šrouby a druhá polovina elevačním šroubem.)  zaměříme levým okrajem nivelační rysky dalekohledu na zřetelný bod. Jemnou vodorovnou ustanovkou posunujeme dalekohled směrem k pravému okraji nivelační rysky. Pokud se ryska odchýlí od zvoleného bodu, je třeba provést rektifikaci. Rektifikace se provede pootočením clonky nitkového kříže.
kompenzátorového Zkouška se provádí lehkým poklepáním na dalekohled a sledováním nitkového kříže. Pokud nitkový kříž nereaguje na poklep kýváním, sklon záměrné přímky v důsledku nesplnění.
Viz libela
Podmínka kompenzátoru: Rektifikace se provede buď svislým posunem nitkového kříže rektifikačními šroubky nebo pootočením rektifikačního zařízení (závisí na typu přístroje). 25. Geometrická nivelace ze středu a stranou  
Ke směrovému zalomení nivelačního oddílu může docházet pouze v místě postavení latě(nivelační sestavy musí být přímé). Nivelační latě stavíme přímo na body A a B, ale na přechodných postaveních latí (přestavových bodech) stavíme latě na nivelační podložky. a1 + a2 + a3………an = [ a ] čtení vzad b1 + b2 + b3………bn = [ b ] čtení vpřed h = [ a ] - [ b ] Známe-li výšku bodu A, výška bodu B bude : VB = VA + h při čemž hodnota h může být kladná nebo záporná. • technické nivelace • přesné nivelace • velmi přesné nivelace
Délky záměr – až 120 m Maximální délka nivelačního pořadu u vloženého nivelačního pořadu je 5 km, u u Mezní odchylka nivelačních pořadů technické nivelace kde r je délka nivelačního pořadu v kilometrech Δh > oh kde oh = h – h´ = odchylka měření h = dané převýšení počátečního a koncového bodu nivelačního pořadu h´ = změřené převýšení počátečního a koncového bodu nivelačního pořadu [ a ] - [ b ] Nivelační pořady : a) vložené – začíná a končí na dvou známých bodech, b) uzavřené – začíná a končí na stejném bodě, c) volné – začíná na známém bodě, d Existence těchto chyb je prokázaná, pokud při měření bude prokázána odchylka nad rámec výpočtu odchylky, musíme měření opakovat Chyby nevyhnutelné : jsou to chyby malých hodnot, rozlišujeme je na systematické a nahodilé Systematické : mají malou hodnotu a znaménko stále stejná Jde o : chyby nerovnoběžnosti libely a záměrné přímky, chyby z nesvislé latě, chyby z refrakce Nahodilé : mají malou hodnotu a střídají znaménka Jde o : chyby z nepřesného čtení na lati, chyby z neurovnané libely, chyby z vibrace vzduchu 2  7. Plošná nivelace.
Plošná nivelace se používá ve dvou případech : - Doplnění výškopisu do polohopisných map, tj. určování výšek podrobných bodů, které jsou již polohově zaměřeny. Grafickým podkladem pro použití této metody je polohopisný plán dané lokality. Základem jsou vložené nivelační pořady technické nivelace. Po záměře vzad na přestavový bod nivelačního pořadu jsou potřebné body zaměřeny bočními záměrami (lať se staví přímo na bod, ne na podložku), poté následuje záměra vpřed na další přestavový bod. Druhým případem, kdy se používá plošná nivelace je při úpravách terénu, kdy je třeba určit kubatury pomocí čtvercové sítě (často se užívá na stavbách v poměrně plochém území). V terénu se vyznačí čtvercová síť (např. 10x10 m) a její vrcholy se zaměří plošnou nivelací. Z rozdílů projektovaných a skutečných výšek bodů v rozích čtverců se určí násypy a výkopy. 28. Podélné příčné profily. Nivelace profilů, plošná nivelace.  Podélný profil - svislý řez terénem vedený v ose stavby. Příčný řez - svislý řez terénem vedený kolmo k ose stavby. Podélný profil se zobrazuje na milimetrový papír, výšky se vynášejí obvykle ve větším měřítku (např. 1:100) než délky (např. 1:1000) - zvýraznění výškových poměrů lokality. Do podélného profilu se navrhuje niveleta osy liniové stavby většinou tak, aby se násypy a výkopy přibližně rovnaly (minimální zemní práce). Příčné řezy : jejich množství závisí na členitosti terénu, volba by měla umožnit co nejpřesnější výpočet kubatur. Délka řezu na obě strany od osy stavby závisí na rozsahu zemních prací (20 – 200 m). V místě příčného řezu se vytyčí kolmice k ose stavby, nejčastěji pentagonálním hranolem. Zaměřují se body příčného řezu tak, aby vystihovaly tvar terénu, tj. v místech, kde se terén Znatelně láme. Příčné řezy se zobrazují nejčastěji na milimetrový papír, měřítko pro výšky i délky bývá stejné (např. 1 : 100), aby je bylo možné využít pro výpočet kubatur. Speciálním příkladem aplikace geometrické nivelace je hloubkové připojení pásmem, které se používá pro přenesení výšky do výkopu, kanalizace, dolu či výškové budovy. 29. Trigonometrické měření výšek Spočívá v řešení pravoúhlého trojúhelníka, ve kterém měříme úhel a délku. Hledanou hodnotou je velikost svislé odvěsny – převýšení Převýšení tedy získáme jako zprostředkovanou veličinu z následujících vzorců:
v případě, že měříme vodorovnou vzdálenost D a výškový úhel , h = D . cotg z v případě, že měříme vodorovnou vzdálenost D a zenitový úhel z, h = D´ . sin v případě, že měříme šikmou vzdálenost D´a výškový úhel , h = D´ . cos z v případě, že měříme šikmou vzdálenost D´ a zenitový úhel z 
30. Hydrostatická nivelace. Princip určování převýšení hydrostatickou nivelací vychází z využití fyzikálních vlastností kapaliny umístěné ve dvou spojených nádobách tvořících hydrostatickou soupravu. Nádoby spojené hadicí se umísťují na body, jejichž převýšení chceme určit. Pro kapalinu v klidu v hydrostatické soupravě platí Bernoulliho rovnice rovnováhy: 
Hledané převýšení se určí ze vzorce: 
Hloubky hladin kapaliny se měří indikační jehlou opticky, mikrometricky (ručně či automaticky) či elektronicky (automaticky). Nádoby se zavěšují na speciální klínové značky. 31. Tachymetrie. Tachymetrie - současné určení polohy i výšky podrobných bodů, nižší přesnost 0,3 – 0,5 m Nitková tachymetrie - síť stanovisek – většinou se buduje samostatně ( pouze u malých lokalit s malými nároky na přesnost lze budovat s podrobným měřením). Hustota stanovisek je závislá na přehlednosti terénu a na dosahu nitkového tachymetru. Pro měřítko 1:1000 lze z jednoho stanoviska zaměřit území v okruhu 120 – 150 m ( tj. max. vzdálenost stanovisek kolem 200 m ). Pro malé lokality se stanoviska budují v rámci polygonového pořadu, zpravidla uzavřeného, většinou nepřipojeného na body polohového pole. Souřadnice se počítají v místní souřadnicové soustavě. Velké lokality – polygonové pořady připojené na polohové ( popřípadě i výškové ) bodové pole, nebo trojúhelníkové řetězce. Pro výškové určení hlavních stanovisek se použije technické nivelace. Podrobné body – subjektivní pojetí , nelze zcela konkretizovat. Obecné zásady – body se volí nejprve na význačných čarách terénní kostry, dále všude tam, kde terén mění svůj sklon a svůj směr. Vzdálenosti podrobných bodů jsou závislé na měřítku : např. 1:1000 tj. 30-40 m , 1 : 500 tj. 15-20m
středních měřítek : 1 : 5 000 – 1 : 200 000, malých měřítek : 1 : 200 000 a menší.
Digitální mapa : je vedena jako soubor dat v počítači, obvykle je organizována tematicky do vrstev a nezřídka umožňuje nad daty provádět kromě tisku další operace 32. Vytýčení polohy bodu. pomocí pravoúhlých souřadnic: vytyčujeme pomocí úseček a pořadnic, vztažených k předem danému souřadnicovému systému, délky úsečky se měří obvykle pásmem, kolmice se vztyčuje zpravidla pentagonem a na ně se nanáší délky x pořadnic, přesnost vytýčení závisí na přesnosti měření pásmem a na přesnosti vytýčení kolmice (vhodnost – plochy bez překážek) pomocí polárních souřadnic : poloha vytyčovaného bodu se určí úhlem, který svírá základní směr AB se směrem vytyčovacím AM, počátek souřadnicové soustavy je bod A, úhel alfa a délka AM jsou polárními souřadnicemi bodu M, vytýčení provádíme pomocí teodolitu orientací na bod B a vytýčením daného úhlu, v tomto směru se odměří délka s = AM a vytýčí se bod pomocí délkového měření : pokud známe tři body a vzdálenosti k vytyčovacímu bodu (použití v plochém terénu bez překážek), poloha bodu se určí současným vytýčením dvou délek s1 a s2 popřípadě i s3, průsečíkem je hledaný bod M (přesnost – podle úhlu, který protíná oblouky kružnic) pomocí protínání vpřed : při tomto způsobu vytyčujeme bod pouze pomocí dvou úhlů, pokud známe dva body P1 a P2 od jejichž spojnice měříme úhly omega 1 a omega 2 na bod M, hledaný bod určíme jako průsečík P1M a P2M (použitelnost při vzájemné viditelnosti bodů) pomocí polygonometrie : pro tuto metodu volíme obvykle polygonový pořad přímý se stejně dlouhými stranami, směrovým připojením vytyčovaného bodu na pevný bod dostaneme vetknutý polygonový pořad a tím zvýšíme přesnost polohy vytyčovaného bodu, při vytyčování v terénu s různými překážkami je nejvhodnější polygonový pořad oboustranně polohově a směrově připojit pomocí metody souřadnicových rozdílů : používá se v případech, když nemůžeme použít polární metodu z důvodu překážky ve vytyčovaném směru, nad vytyčovanou stranou vztyčíme pravoúhlý trojúhelník, jehož strany delta x a delty y jsou stejně dlouhé, určíme délky stran delta x a delta y ze vztahu  , směr úsečky delta y vytýčíme pomocí úhlu omega + 45°, na kolmici ve vzdálenosti delta x je hledaný bod P
33. Vytýčení přímky a prodloužení přímky. o  d oka
pro přímky do 200 m, je-li vidět mezi koncovými body, vytyčíme přímku pouhým zařazováním. Na koncové body přímky postavíme do stojánků výtyčky. Postavíme se za jeden koncový bod a figuranta se třetí výtyčkou zařadíme do směru. Zařazení můžeme opakovat. Přitom dosáhneme přesnost v zařazení výtyčky 3-5 cm.
teodolit pečlivě centrujeme nad jedním koncovým bodem a zacílíme na druhý koncový bod. Povolíme pouze hrubou vertikální ustanovku, sklápíme dalekohled a zařazujeme figuranta na mezi body. Pro hrubé zařazení použijeme výtyčku, potom zařadíme dřevěný kolík, do kterého nakonec zatluče podle našich pokynů hřebíček. Přesnost mezi bodů se tím oproti předchozímu případu asi 10 krát zlepší. p  řes překážku
v případě, že není viditelnost mezi koncovými body přímky v důsledku terénní vlny (např. železniční násep), je třeba postavit na koncové body přímky výtyčky do stojánků. S figurantem se postavíme do prostoru, odkud je vidět na obě koncové výtyčky (na železniční násep). Postupně zařazujeme svou a figurantovu výtyčku navzájem tak, až je každá trojice výtyček v přímce. přes neprůhlednou překážku využijeme řešení podobnosti trojúhelníků. Od bodu A vedeme pomocný směr AB´, na kterém nalezneme patu kolmice B´ pomocí pentagonu. Změříme délky AB´ a BB´. Podle přibližné polohy určovaných mezilehlých bodů P1 a P2 zvolíme paty kolmic P 1´ a P´ 2 . Jejich délky se spočtou ze vzorců:  
prodloužení přímky: od oka lze prodloužit přímku pomocí výtyček maximálně o 1/3 její délky. V případě, že potřebujeme prodloužit přímku více, a to nejvýš o její celou délku, je třeba použít teodolitu. 3  4.Vytýčení hlavních prvků kružnicového oblouku.
Vypočtené vytyčujeme v terénu takto: Na průsečík tečen VB ustavíme teodolit. Na přímku VB-A naneseme pásmem vzdálenost t a bod stabilizujeme Kolíkem (TK). Pak na přímku VB-B naneseme pásmem stejnou hodnotu T a vytýčený bod je TK. Rozpůlíme úhel τ = τ/2 a ve vytýčeném směru naneseme vzdálenost z. vytýčený bod představuje KK. Na tečnu TK-VB od TK naneseme pásmem délku úsečky x, vytýčíme tak bod E. Na něm pomocí pentagonu vztyčíme kolmici, naneseme na ni pořadnici y a obdržíme opět bod KK. Kontrolní vytýčení tohoto bodu provedeme stejným postupem z tečny KT-VB. Všechny tři způsoby mají za cíl nalézt a zároveň kontrolovat vytýčení bodu KK. 
35.Vytýčení podrobných bodů polární metodou je to nejpoužívanější metoda, zvolíme si pro zadaný poloměr konstantní délku oblouku a pro tento úsek vypočítáme vytyčovací úhel δ podle vzorce : δ = cotg s/2r v přehledné tabulce vypočítáme hodnoty pro všechny úseky oblouku po 20m, 2δ, 3δ, 4δ 36.Vytýčení podrobných bodů po obvodě. 
37. Vytýčení podrobných pravoúhlými souřadnicemi. Vzdálenost mezi TK,KK,KT je obvykle příliš veliká a neumožňuje představu o průběhu oblouku. Proto mezi tyto hlavní body vkládáme body podrobné, a to tak, že volíme buď konstantní délky úseček na tečně a k nim vypočítáme délky pořadnic, nebo volíme konstantní délku oblouku kružnice, k níž vypočítáme délky úseček i pořadnic. Je-li stejně jako v předchozím případě udán poloměr a τ, můžeme vytýčit hlavní body oblouku podle výpočtu. Podrobné body oblouku budou určeny vždy párem souřadnic: a) při rovnosti úseček x nalezneme vytyčovací hodnoty v tabulce.b) při rovnosti délek oblouku s nalezneme vytyčovací hodnoty v tabulce. Vytýčení v obou případech provedeme tak, že úsečky nanášíme pásmem od TK (KT) směrem k VB, a na takto vytýčené paty kolmic pentagonem vztyčíme kolmice. Pásmem na ně naneseme příslušné délky pořadnic y. U způsobu b) můžeme provést kontrolu vytýčení jednotlivých bodů na oblouku kružnice tak, že změříme oměrné míry vždy mezi dvěma sousedními body. Tyto míry mají být rovny délce oblouku s = 20 m (přesně délce tětivy, která pro r = 350 m je rovna 19,997 m) 38. Vytýčení bodů bipolární metodou. Moderní geodetické přístroje, které mají zabudovány mikroprocesory, používají tzv. bipolární vytyčení. 
39. Co si představujete pod pojmem katastr nemovitostí a jak se Vás bude dotýkat při Vaší praxi? Katastr nemovitostí České republiky (KN) je soubor údajů o nemovitostech v České republice zahrnující jejich soupis a popis a jejich geometrické a polohové určení. Jeho součástí je evidence vlastnických a jiných věcných práv a dalších, zákonem stanovených práv k těmto nemovitostem. KN je zdrojem informací, které slouží k ochraně práv k nemovitostem, pro daňové a poplatkové účely, k ochraně životního prostředí, zemědělského a lesního půdního fondu, nerostného bohatství, kulturních památek, pro rozvoj území, k oceňování nemovitostí, pro účely vědecké, hospodářské a statistické a pro tvorbu dalších informačních systémů. Je veden jako informační systém o území České republiky převážně počítačovými prostředky, kde základní územní jednotkou je katastrální území a jeho operát mimo jiné tvoří: Soubor geodetických informací, který zahrnuje katastrální mapu (včetně jejího číselného vyjádření ve stanovených katastrálních územích) Soubor popisných informací, který zahrnuje údaje o katastrálních územích, o parcelách, o stavbách, o bytech a nebytových prostorech, o vlastnících a jiných oprávněných, o právních vztazích a právech a skutečnostech, stanovených zákonem. Údaje z KN poskytují pracoviště katastrálních úřadů ve formě veřejných listin, k údajům vedeným ve formě počítačových souborů může každý získat dálkový přístup pomocí počítačové sítě do centrální databáze, aktualizované z podkladů, průběžně dodávaných katastrálními pracovišti nebo požádat o hromadný výdej údajů ve standardních výměnných formátech, případně o kopie katastrálních map ve formě rastrových souborů. 40. Geometrický plán, k čemu slouží a kdy je ho nutné vyhotovit? Geometrický plán je zvětšenina katastrální mapy se zákresem. Geometrický plán je technickým podkladem pro provedení změny v katastru nemovitostí, tvoří tedy pouze přílohu k vyhotovení listin (např. Návrh na vklad) o právních vztazích k nemovitostem. Dalšími podklady pro tyto listiny jsou např. znalecký odhad pozemku, kupní nebo darovací smlouva atd. Podle vyhlášky č.190/1996 Sb. se geometrický plán zhotovuje pro:
Geometrický plán často navazuje na "vytyčení hranice pozemku", např. při doplnění katastru o pozemek dosud vedený ve zjednodušené evidenci nebo při oddělení pozemku geometrický plán není možné vyhotovit bez předchozího vytyčení hranic jejichž průběh majitel pozemku nezná, nebo není schopen přesně určit. Geometrický plán není mapa, nelze z něj odměřovat délky a úhly, nelze v něm uvádět prvky, které nejsou obsahem katastrální mapy např. ploty netvoří-li vlastnickou hranici, nelze jím nahrazovat "zaměření skutečného provedení" často požadované stavebním úřadem.
také označí na prknech laviček.  
44. Vytyčovací výkres. vytyčovací výkres jednotlivých objektů (je určen pro geodeta; musí přesně určit polohu, geometr.tvar (jiné kótování)), V kanceláři je třeba spočítat vytyčovací prvky a vyhotovit VYTYČOVACÍ VÝKRES, k a) schematický nákres objektu s vyznačenými hlavními vytyčovanými a vytyčovacími body, b) místopisy vytyčovacích bodů, c) vytyčovací prvky hlavních vytyčovaných bodů, d) kontrolní údaje pro vytyčování (projektované konstrukční míry, délky úhlopříček projektovaných pravoúhlých objektů apod.), e) předepsanou přesnost vytyčení, f) použitý polohový systém (S-JTSK, místní). 45. Mapová díla na území ČR.
způsobem označování mapových listů
|
dobu 1/299 792 458 s
tředně přesné teodolity (chyba 10-15´´) - optický mikros.
hel nad vodorovnou rovinou je úhel výškový, pod vodorovnou rovinou potom je úhel hloubkový
ěří se délka vodorovná, vodorovnost se zajišťuje pomocí olovnice. Při měření se na obou koncích současně čte hodnota, nenastavuje se na jedné straně např. celé čtení nebo dokonce nula. Měření se provádí vždy dvakrát, v rovinném terénu tam a zpět, ve svažitém terénu ve směru sklonu. Rozdíl dvou měření se posuzuje příslušným mezním rozdílem. Měřená „trasa“ musí být po celé délce přístupná.
alším příkladem může být určení délky d přerušené překážkou výpočtem z pravoúhlého
rojúhelníka
e upravuje na tvar:
je střední poloměr křivosti elipsoidu vypočtený ke střední zeměpisné
ířce
chci - CxC, yC
zavřeného 3 km
) tvořící plošnou nivelační síť – zahrnuje alespoň dva známé body a řadu určovaných bodů
eodolitem
terý musí mít tyto náležitosti: