Masarykova univerzita v Brně Přírodovědecká fakulta

Základní rozložení snímků v rámci jednotlivých skupin v ordinačním diagramu DCA je zobrazeno na obrázku 4. V levé části diagramu je shluk různých vývojových stadií sukcese na píscích, do kterého se prolíná i vegetace pasek. V pravé horní části diagramu jsou zobrazeny oba typy vegetace vlhkých luk spolu s několika snímky vegetace pasek, zapsanými na vlhkých stanovištích. Pravá dolní část diagramu zobrazuje synantropní vegetaci.

V diagramu jsou také zobrazeny pasivně proložené hodnoty pH a Ellenbergovy indikační hodnoty (dále v textu označované EIH) pro světlo, teplo, kontinentalitu, vlhkost, půdní reakci a živiny. Z diagramu jsou patrné hlavní ekologické faktory, kterými jsou jednotlivé vegetační typy limitovány. Zatímco pro psamofytní vegetaci je rozhodujícím ekologickým faktorem světlo, synantropní vegetace má vysoké nároky především na teplo a živiny. Ruderalizované typy vegetace suchých i vlhkých luk jsou velmi silně ovlivněny gradientem hodnot půdní reakce a vlhkosti, zatímco vegetace vlhkých a podmáčených luk je na gradientu vlhkosti závislá mnohem méně.

Obrázek 5 ukazuje rozmístění druhů ve stejném diagramu; zobrazeny jsou pouze druhy s největší váhou. Při porovnání s obrázkem 4 je patrné, na které vegetační typy jsou jednotlivé druhy vázané.

Gradient hodnot pH v těchto diagramech nekoreluje s gradientem EIH pro půdní reakci. Tento problém je podrobněji popsán v kapitole souhrn a diskuze, vzájemný vztah obou veličin je zobrazen v bodovém grafu (obr. 6).

Obr. 4. Ordinační diagram DCA s pasivně promítnutými EIH. Označení vegetačních skupin je následující: = vegetace raných sukcesních stadií na písku, = vegetace pokročilých sukcesních stadií na písku, = suché trávníky na nenarušovaných píscích, = trávníky na písku, = druhově chudé trávníky, = ruderalizované trávníky, = vegetace pasek, = synantropní vegetace polí a vinic, = synantropní vegetace polí a úhorů, = vlhké a podmáčené louky, = ruderalizované vlhké louky.

Obr. 6. Bodový graf zobrazující vztah EIH pro půdní reakci (vertikální osa) a naměřené hodnoty pH (horizontální osa).

Během pěti let pozorování trvalých ploch se vyvíjelo jejich druhové složení i pokryvnost. Nárůst pokryvnosti vegetace jednotlivých ploch je zobrazen na obrázku 7 a průměrná pokryvnost je vyjádřena grafem na obrázku 8. Pokles pokryvnosti vegetace na trvalé ploše číslo 3 v roce 2004 byl způsoben mechanickým poškozením části plochy průchodem koně.

Obr. 7. Graf pokryvností trvalých ploch během pěti let pozorování. Pokryvnost je uvedena v procentech plochy snímku.

Obr. 8. Sloupcový graf zobrazující průměrnou pokryvnost spočítanou z pokryvností všech čtyř ploch v daném roce.

Vývoj vegetace na trvalých plochách je znázorněn v tabulce 5. Většina druhů se během sukcese rozrůstala, zatímco druhy Convolvulus arvensis, Cynodon dactylon a Spergula morisonii naopak ustoupily. Některé druhy se objevily pouze v jediném roce.
Tab. 5. Fytocenologická tabulka snímků trvalých ploch. Jednotlivé plochy jsou odděleny separátory, snímky každé trvalé plochy jsou řazeny za sebou podle časového vývoje (2002 až 2006). Namísto označení hodnot pokryvnosti 2m, 2a, 2b používám pouze písmena m, a, b. Číslo v hranaté závorce označuje vegetační patro: 6 = bylinné patro, 7 = juvenilní dřeviny, 9 = mechové patro.
plocha

1 | 2 | 3 | 4

Na obrázku 9 je ordinační diagram PCA, který graficky znázorňuje vzájemnou vazbu druhů a snímků trvalých ploch. Zejména je patrná silná vazba druhů Cynodon dactylon a Euphorbia cyparissias k trvalé ploše číslo 1.

Monte Carlo test vlivu časové změny spočítaný pro parciální ordinaci analýzy redundance nebyl signifikantní. Jako kovariáty pro parciální ordinaci jsem použila kódy trvalých ploch.

Obr. 9. Diagram PCA, zobrazující druhy i snímky trvalých ploch. Pro lepší orientaci mají druhy mechového patra za zkratkou názvu číslo 9, juvenilní dřeviny 7. Snímky jsou označeny číslem plochy a koncovým dvojčíslím roku, ke kterému se vztahují. Označení ploch je následující: = plocha 1, = plocha 2, = plocha 3, = plocha 4. Použité zkratky: Carehir = Carex hirta, Carepra = C. praecox, Cerapur = Ceratodon purpureus, Corycan = Corynephorus canescens, Convarv = Convolvulus arvensis, Cynodac = Cynodon dactylon, Euphcyp = Euphorbia cyparissias, Filamin = Filago minima, Heliare = Helichrysum arenarium, Pinusyl = Pinus sylvestris, Polypil = Polytrichum piliferum, Robipse = Robinia pseudacacia, Rumace = Rumex acetosella, Scleper = Scleranthus perennis, Sclepol = S. polycarpos, Spermor = Spergula morisonii.

Po vyloučení skupin vegetace vlhkých a podmáčených luk a ruderalizovaných vlhkých luk jsem soubor 109 snímků aktuální vegetace spolu se 123 snímky ze 70. let rozdělila pomocí shlukové analýzy do 14 skupin (obr. 10). Levý shluk zahrnuje převážně snímky současné, pravý sdružuje téměř pouze snímky ze 70. let.

Názvy skupin jsem použila stejné jako v původním rozdělení vegetačních typů. U skupin snímků ze 70. let uvádím syntaxonomické názvy asociací, do nichž je zařadil Vicherek (1975), ale se jmény upravenými podle současné nomenklatury: Corniculario aculeatae-Corynephoretum canescentis, Diantho serotini-Festucetum vaginatae a Erysimo diffusi-Agrostietum capillaris.

Obr. 10. Rozdělení souboru snímků ze 70. let a aktuálních snímků suché vegetace shlukovou analýzou. Černá čísla označují počet snímků ve skupině: v horní řadě počet snímků vegetace ze současnosti, v dolní řadě počet snímků ze 70. let. Červená čísla označují číslo skupiny a zastupují následující vegetační typy: 1 = vegetace raných a pokročilých sukcesních stadií na písku, 2 = suché trávníky na nenarušovaných píscích, 3 = Erysimo diffusi-Agrostietum capillaris, 4 = távníky na písku, 5 = druhově chudé trávníky a synantropní vegetace polí a vinic, 6 = vegetace pasek, 7 = ruderalizované trávníky, 8 = synantropní vegetace úhorů, 9 = Corniculario aculeatae-Corynephoretum canescentis, 10 = Corniculario aculeatae-Corynephoretum canescentis, 11 = Corniculario aculeatae-Corynephoretum canescentis, 12 = Diantho serotini-Festucetum vaginatae, 13 = Diantho serotini-Festucetum vaginatae, 14 = Diantho serotini-Festucetum vaginatae.

Vzájemná podobnost skupin je zobrazena v ordinačním diagramu DCA na obrázku 11. Shluk vpravo tvoří téměř výhradně snímky ze 70. let, rozptýlenější body v levé části diagramu označují snímky vegetace ze současnosti.

Nejpodobnější vegetaci ze 70. let je v diagramu těsně sousedící vegetace raných a pokročilých sukcesních stadií na písku a vegetace suchých trávníků na nenarušovaných píscích. Do tohoto shluku zasahuje i vegetace pasek a trávníků na písku. Shluk vlevo nahoře tvoří snímky synantropní vegetace úhorů, v levé dolní části diagramu se prolíná vegetace ruderalizovaných trávníků, druhově chudých trávníků a synantropní vegetace polí a vinic.

V diagramu jsou také zobrazeny pasivně proložené EIH pro světlo, teplo, kontinentalitu, vlhkost, půdní reakci a živiny. Patrná je silná vazba typické psamofytní vegetace (zahrnující všechna stadia sukcese na písku) na hodnoty tepla, světla a kontinentality.

Monte Carlo test vlivu časové změny spočítaný pro kanonickou korespondenční analýzu byl signifikantní.

Obr. 11. Ordinační diagram DCA pro soubor snímků ze 70. let a ze současnosti s pasivně proloženými gradienty EIH. Pro lepší přehlednost nejsou snímky ze 70. let v diagramu označeny čísly. Popis vegetačních skupin odpovídá původnímu dělení hlavních typů vegetace. Snímkům ze 70. let jsem ponechala názvy asociace, do níž je zařadil Vicherek, ale se jmény upravenými podle současné nomenklatury. Označení vegetačních skupin je následující: = vegetace raných a pokročilých sukcesních stadií na písku, =suché trávníky na nenarušovaných píscích, = Erysimo diffusi-Agrostietum capillaris, = trávníky na písku, = druhově chudé trávníky a synantropní vegetace polí a vinic, = vegetace pasek, = ruderalizované trávníky, = synantropní vegetace úhorů, = Corniculario aculeatae-Corynephoretum canescentis, = Corniculario aculeatae-Corynephoretum canescentis, = Corniculario aculeatae-Corynephoretum canescentis, = Diantho serotini-Festucetum vaginatae, = Diantho serotini-Festucetum vaginatae, = Diantho serotini-Festucetum vaginatae.

V diagramu DCA s pasivně proloženým gradientem hodnot pH (obr. 12) je jen část použitého souboru snímků: 55 ze současnosti a 29 ze 70. let. Ze snímků vegetace ze současnosti jsem vyloučila obě skupiny synantropní vegetace spolu s vegetací ruderalizovaných trávníků, protože by díky eutrofizaci mohly výrazně změnit rozložení hodnot pH oproti psamofytní vegetaci. Ze snímků ze 70. let jsem použila všechny, u nichž bylo pH změřeno.

Na obrázku 13 je graf znázorňující průměry hodnot pH pro oba tyto soubory snímků. Průměrné pH bylo sice ve snímcích ze 70. let nižší, hodnoty naměřené pro aktuální vegetaci jsou však více rozkolísané.

Obr. 12. Ordinační diagram DCA pro soubor snímků ze 70. let a ze současnosti s pasivně proloženým gradientem pH. Pro lepší přehlednost nejsou snímky ze 70. let v diagramu označeny čísly. Popis vegetačních skupin odpovídá původnímu dělení hlavních typů vegetace. Snímkům ze 70. let jsem ponechala názvy asociace, do níž je zařadil Vicherek, ale se jmény upravenými podle současné nomenklatury. Označení vegetačních skupin je následující: = vegetace raných a pokročilých sukcesních stadií na písku, =suché trávníky na nenarušovaných píscích, = Erysimo diffusi-Agrostietum capillaris, = trávníky na písku, = druhově chudé trávníky a synantropní vegetace polí a vinic, = vegetace pasek, = ruderalizované trávníky, = synantropní vegetace úhorů, = Corniculario aculeatae-Corynephoretum canescentis, = Corniculario aculeatae-Corynephoretum canescentis, = Corniculario aculeatae-Corynephoretum canescentis, = Diantho serotini-Festucetum vaginatae, = Diantho serotini-Festucetum vaginatae, = Diantho serotini-Festucetum vaginatae.

Obr. 13. Krabicový graf hodnot pH naměřených pro snímky vegetace ze současnosti a ze 70. let.

Na obrázku 14 je diagram DCA zobrazující soubor 68 nejpodobnějších snímků psamofytní vegetace (34 snímků ze 70. let a 34 snímků vegetace současné) bez ohledu na jejich lokalizaci. Dvojice jsem pro přehlednost sloučila do skupin podle původního rozdělení vegetačních typů. Snímky ze 70. let tak byly přiřazeny vegetačnímu typu na základě podobnosti k danému snímku aktuální vegetace. Podobnost psamofytní vegetace snímků ze 70. let a aktuální vegetace je největší u raných sukcesních stadií a suchých trávníků na nenarušovaných píscích.

Na obrázku 15 jsou ve stejném diagramu DCA zobrazeny druhy s největší váhou spolu s pasivně promítnutými gradienty EIH. Na hodnoty světla jsou silně vázány druhy raných sukcesních stadií na písku. Druhy současné vegetace pokročilých stadií na písku a trávníků na písku jsou oproti jim nejpodobnějším typům vegetace ze 70. let více vázány na hodnoty gradientu živin a půdní reakce.

Obr. 14. Ordinační diagram DCA pro soubor nejpodobnějších snímků psamofytní vegetace. Snímky ze 70. let jsou označeny koncovým trojčíslím pořadového čísla v České národní fytocenologické databázi. Označení vegetačních skupin je následující: = vegetace raných sukcesních stadií na písku, = vegetace pokročilých sukcesních stadií na písku, = suché trávníky na nenarušovaných píscích, = trávníky na písku, = druhově chudé trávníky, = vegetace pasek, = synantropní vegetace polí a vinic.

Obr. 15. Ordinační diagram DCA pro soubor nejpodobnějších snímků psamofytní vegetace. Zobrazeny jsou druhy s největší váhou a pasivně proložené gradienty EIH. Pro lepší orientaci mají druhy mechového patra za zkratkou názvu číslo 9. Použité zkratky: Achimil = Achillea millefolium agg., Agrovin = Agrostis vinealis, Anthodo = Anthoxanthum odoratum, Artecam = Artemisia campestris, Bracalb = Brachythecium albicans, Calaepi = Calamagrostis epigejos, Carehir = Carex hirta, Carepra = C. praecox, Caresup = C. supina, Centsto = Centaurea stoebe, Cerapur = Ceratodon purpureus, Cerasem = Cerastium semidecandrum, Cladfol = Cladonia foliacea, Cladfur = C. furcata, Cladphy = C. phyllophora, Cladran = C. rangiformis, Conycan = Conyza canadensis, Corycan = Corynephorus canescens, Cynodac = Cynodon dactylon, Galiver = Galium verum, Eryncam = Eryngium campestre, Erysdif = Erysimum diffusum, Euphcyp = Euphorbia cyparissias, Festovi = Festuca ovina, Festrup = F. rupicola, Festvag = F. vaginata, Festval = F. valesiaca, Filamin = Filago minima, Heliare = Helichrysum arenarium, Hypeper = Hypericum perforatum, Hypnucup = Hypnum cupressiforme, Jasimon = Jasione montana, Linagen = Linaria genistifolia, Myosstr = Myosotis stricta, Poapra = Poa pratensis agg., Polypil = Polytrichum piliferum, Poteare = Potentilla arenaria, Potearg = P. argentea, Rumacet = Rumex acetosella, Scleper = Scleranthus perennis, Sclepur = Scleropodium purum, Spermor = Spergula morisonii, Stipbor = Stipa borysthenica, Teuccha = Teucrium chamaedrys, Thymser = Thymus serpyllum, Trifarv = Trifolium arvense, Trifcam = T. campestre, Verbpho = Verbascum phoeniceum, Verodil = Veronica dillenii, Verover = V. verna.

Snímky jednotlivých vegetačních skupin jsou v diagramu na obrázku 16 oproti předchozím diagramům rozloženy více rovnoměrně, pouze vegetace pasek je rozptýlená. Druhy s největší váhou jsou zobrazeny spolu s pasivně promítnutými EIH na obrázku 17.

Obr. 16. Ordinační diagram DCA pro soubor nejpodobnějších snímků psamofytní vegetace v rámci jedné lokality. Snímky ze 70. let jsou označeny koncovým trojčíslím pořadového čísla v České národní fytocenologické databázi. Označení vegetačních skupin je následující: = vegetace raných sukcesních stadií na písku, = vegetace pokročilých sukcesních stadií na písku, = suché trávníky na nenarušovaných píscích, = trávníky na písku, = vegetace pasek, = synantropní vegetace polí a vinic.

Obr. 17. Ordinační diagram DCA pro soubor nejpodobnějších snímků psamofytní vegetace v rámci jedné lokality. Zobrazeny jsou druhy s největší váhou a pasivně proložené gradienty EIH. Pro lepší orientaci mají druhy mechového patra za zkratkou názvu číslo 9. Použité zkratky: Achimil = Achillea millefolium agg., Agrocap = Agrostis capillaris, Agrovin = A. vinealis, Anthodo = Anthoxanthum odoratum, Armevul = Armeria vulgaris, Artecam = Artemisia campestris, Bracalb = Brachythecium albicans, Bryuspe = Bryum species, Calaepi = Calamagrostis epigejos, Carehir = Carex hirta, Carepra = C. praecox, Caresup = C. supina, Centsto = Centaurea stoebe, Cerapur = Ceratodon purpureus, Cerasem = Cerastium semidecandrum, Cladfol = Cladonia foliacea, Cladfur = C. furcata, Cladphy = C. phyllophora, Cladran = C. rangiformis, Conycan = Conyza canadensis, Corycan = Corynephorus canescens, Cynodac = Cynodon dactylon, Eryncam = Eryngium campestre, Euphcyp = Euphorbia cyparissias, Festovi = Festuca ovina, Festrup = F. rupicola, Festvag = F. vaginata, Filamin = Filago minima, Galiver = Galium verum, Heliare = Helichrysum arenarium, Hypeper = Hypericum perforatum, Jasimon = Jasione montana, Linagen = Linaria genistifolia, Poapra = Poa pratensis agg., Polypil = Polytrichum piliferum, Poteare = Potentilla arenaria, Potearg = P. argentea, Rumacet = Rumex acetosella, Scleper = Scleranthus perennis, Sclepur = Scleropodium purum, Spermor = Spergula morisonii, Stipbor = Stipa borysthenica, Teuccha = Teucrium chamaedrys, Thymser = Thymus serpyllum, Trifarv = Trifolium arvense, Trifcam = T. campestre, Verbpho = Verbascum phoeniceum, Verodil = Veronica dillenii, Verover = V. verna.

Obr. 18. Ordinační diagram DCA pro soubor nejpodobnějších snímků psamofytní vegetace v rámci jedné lokality. Snímky ze 70. let jsou označeny koncovým trojčíslím pořadového čísla v České národní fytocenologické databázi. Označení vegetačních skupin je následující: = NPP Váté písky, = PP Vojenské cvičiště Bzenec, = Hodonín-Pánov, = Rohatec (Soboňky), = okraj boru nebo průsek, = pískovna.