Základy světové kultury a vzdělanosti
- na počátku slovesnost, hudba , výtvarné umění (od nestarších dob)
- nejstarší slovesnost se nedochovala (ústní), o ústní slovesnosti si můžeme udělat
představu podle společenství, které žijí do dneška
- slovesné projevy spojené s určitými obřady, událostmi
- v civilizačně vyspělých oblastech (Sumer, Egypt) ústní slovesnost » literatura
- mýty: snaží se vysvětlit svět a postavení člověka v něm, soubory = mytologie
- Starověká literatura: - zaniklé ( Sumer, Egypt)
- nepřetržitý vývoj (Hebrejská)
- písemnictví i v jiných kulturách
- Sumerská literatura:
- zde vynalezeno obrázkové písmo » klínové písmo
- nejstarší, epické zpěvy a básně, nejstarší známý epos: Epos o Gilgamešovi:
- 2000 let př. n. l., klínové písmo na destičkách, Gilgameš (král města Uruk) se svým
přítelem Enkiduem ( přátelství po souboji) hledají nesmrtelnost » nakonec ji nenachází »
uvědomuje si konečnost lidského života a snaží se alespoň budovat „nesmrtelné hradby“,
součástí příběhu i příběh o potopě
- Indická literatura:
- védy: soubory hymnů (oslavných básní) na božství (přírodní síly), 6x větší než Bible, 1200
let př. n. l.
- Mahabhárata: 4.stol. př. n. l. – 4.stol. n. l. , epos
- vložena Bhagavadgíta: formou dialogu, souhrn tehdejšího indického myšlení( svět a člověk
v něm), zřejmě nejrozsáhlejší epos v dějinách
- Rámájana: hrdinský epos o dobrodružství prince Rámy
- v obou eposech vloženy jiné texty (relativně samostatné)
- indické náboženství a filozofie: splývají, hledají duchovní principy a zákonitosti světa a
života, součástí jóga, karma, reinkarnace, …
- Kámasútra: příručka sexuálního života
- Čínská literatura:
- počátky 2000 let př. n. l., převažuje lyrika, Š- t´ing: Dopis děvčete
- Konfucius: filozof, zakladatel konfucionismu, posbíral a sepsal čínskou lidovou i umělou
tvorbu (písně)
- Hovory: prozaické dílo plné morálních a etických rad pro život člověka ve společnosti,
formou dialogu
- Egyptská literatura:
- počátky 3000 let př.n. l., žánrově diferenciovaná, texty různého typu, funkce (naučení,
hymny, milostná poezie), obrázkové písmo = hieroglyfy, psáno na papyrus, stěny hrobek
- naučení: Ptahotepovo?(o vztahu k ženám), O vztahu k prostým lidem (poddaným),
v obou případech doporučován vztah autoritativní
- Kniha mrtvých: soubor náboženských textů
- Vlastní životopis Sinuhetův – autobiografická povídka
- Hebrejská literatura:
- Bible: největší přínos pro světovou kulturu, základní knihou křesťanství (starý i nový zákon)
a judaismu(starý zákon)
- Starý zákon: psaný hebrejsky a aramejsky, základ pro judaismus
- 5 knih Mojžíšových (Pentateuch, Tóra) : Genesis, Exodus, (o stvoření světa, Adama a Evy, Kain a Ábel, Abrahám, Josef a jeho bratři, potopa světa, zmatení jazyků, …)
- Knihy proroků- )dějiny Izraele, David a Goliáš, Filištíni,…),Knihy soudců, Knihy
královské (fakta o vládě 3 králů, David, Šalamoun, Saur), Knihy Samuelovy
- spisy: Žalmy( písně doprovázené na lyru, tklivé, vzdávají hold Bohu), Přísloví, Píseň písní
(milostná, autor Šalamoun), Job, Kazatel,…
- Jákob měl 12 synů, Josef prodán bratry do otroctví » Židé se stěhují do Egypta
- Mojžíš: vyvedl Židy z Egypta do Palestiny, přinesl z hory Sinaj desatero přikázání
- Nový zákon: psán řecky,
- 4 evangelia (Matoušovo, Markovo, Lukášovo a Janovo), Zjevení Janovo(o konci světa)
- o životě a umučení Ježíše Krista.
- skutky apoštolů ( o působení Kristových žáků)
- listy: 21 epištol (autoři Pavel, Jakub, Petr, Jan, Juda)
- Apokryfy: do Bible nakonec nezařazeny (pochyby)
-překlady Bible: Jeroným (Hyeronymus) 4.st. , přeložil Bibli do latiny = Vulgata
- u nás Cyril a Metoděj do staroslověnštiny (9. st.)
- Bible Kralická: ekumenický (protestantský) překlad, jeden z nejlepších překladů,
Nový zákon přeložil Jan Blahoslav, konec 16.století
- Bible dlouhou dobu jedinou knihou, celosvětově nejrozšířenější, inspirace pro další a autory
- Ivan Olbracht – Biblické příběhy, Dante Alighieri – Božská komedie, K. Čapek - Apokryfy
- Antická literatura: 14.st. př. n. l. – 4.st. n. l.
- literatura Řecka a Říma, vychází z ní později celá civilizace
- vliv antické literatury: H. Sienkiewicz (Quo Vadis), W.Shakespeare(Caesar a Kleopatra), R.
Graves(Já Claudius), J.Loukotková, …
- Řecká literatura:
- počátky 1000 l.př. n. l . , obrovský civilizační přínos (politika, vědy, sport, umění)
- rozvoj těla i duše = kalokaghátie
- mytologie
- Pythie (věštkyně v Delfách), Tantalos (potrestán věčným hladem a žízní), Midas (oslí uši),
Daidalos, Ikaros( po vybudování bludiště pro Minotaura chtěli odletěl z Kréty, Ikarův pád),
Sisyfos( dostal za pomoc říčnímu bohu pramen » Diův hněv » poslal na něj smrt »Sisyfos ji
uvěznil » nakonec se do podsvětí » lest » trest- nekonečné valení kamene)
Archaické období: 8. – 6. stol. Př.n.l.
- Homér: básník, údajně slepý, jeho postavy drsné, bohové zasahují do lidských životů
- Ilias a Odyssea:
Ilias: o Trojské válce, Paris má dát jablko nejkrásnější bohyni(Héra » vládce světa, Afrodité
» nekrásnější žena, Pallas Athéna » nejslavnější vůdce), » jablko Afrodité » únos Heleny »
válka » po 10 letech lstí (Trojský kůň) vyhrávají Řekové
Odyssea: o návratu Odyssea do Ithaky přes zemi Lotofágů, Kyklopů, kolem Sirén »
Po příjezdu na Ithaku proměněn ve starce » souboj proti ženichům Penelopé a lukostřelbě »
vítězství
- jambická lyrika: politická, útočná satira, Archilochos
- monodická lyrika: sólový zpěv, doprovázený lyrou
- sborová lyrika: za doprovodu lyry, sboru, ódy, hymny, Pindaros
- Anakreón: básník, oslavuje lásku, víno, radosti » Anakreóntská poezie ( objevuje se i v
počátcích české obrozenecké poezie), Na to, co mám rád
- Sapfó: intimní lyrika, milostná poezie, Motlitba k Afroditě
- sborová lyrika: za doprovodu lyry, sboru, ódy, hymny, Pindaros
- Ezop: bajky, Zajíc a želva(jsi-li vytrvalý, dojdeš k cíli i pomalu), Liška a čáp (Co sám
nechceš, nečiň druhému), Poutníci a platan( nevděk vládne světem)
- elegická lyrika: vážný obsah, teskné, musí je doprovázet hra na píšťalu
- Attické období: 5. – 4. st.
- Řecké drama a divadlo: vznik z dionýsií (slavnosti zasvěcené bohu vína a veselí, při
kterých předváděl sbor oděný do kozích kůží písně doprovázené tancem)
- divadlo důležité postavení, v amfiteátrech bez kulis, herci pouze muži, na vysokých
podpatcích, s maskami, jeden, později dva, později tři
- forma: veršovaná, klasická kompozice, obecné principy(nadčasové typy konfliktů),
dodržování tří jednot( místa, času a děje)
- tragédie: vážný ráz, tragický konec
- Aischylos: zakladatel řecké tragédie, uvedl na scénu druhého herce » dialog
- Oresteia: trilogie, král Agamemnón se vrací zpět z Tróji » zabit manželkou Klytameistrou
a milencem » syn Orestes je zabije na příkaz Apollona » otázky správnosti » Orestes
osvobozen
- Peršané, Spoutaný Prometheus
- Sofokles: dramatik, uvedl na scénu 3. herce, zhustil děj » větší spád, omezil zpěv chóru
- Král Oidipus: věštba mu předpověděla, že zabije otce a ožení se s matkou » odnesen do
hor » vychován pastýřem » dovídá se věštbu » při hádce zabije starce(otec) a v Thébách
odpoví Sfinze na otázku » bere si matku » dovídá se pravdu » vypíchne si oči a odchází
s dcerou Antigonou do vyhnanství, o střetu člověka s osudem, vzor osudové tragédie
- Antigona: boj o trůn mezi Eteoklem, Polyneikem » oba umírají » strýc Kreón nechce
pohřbít P. » Antigona ho pohřbí » má být zazděna » oběsí se » Kreónovi se zabíjí syn a
matka » Žádá bohy o usmrcení, konflikt mezi „proměnlivými“ zákony vládců a věčnými
pravidly morálky
- Elektra: snaží se pomstít smrt svého otce Agamemnona
- Euripídes: prohloubil tragédii, zaměřil se na konflikt člověka s člověkem, „deus ex
machina“ = „bůh ze stroje (neočekávaný zásah boha do děje), dokázal dokonale vykreslit
charakter ženských postav
- Médea: pomůže Iásonovi ke zlatému rounu » on se zamiluje do jiné » Médea zabíjí jeho
nevěstu i otce » chce zničit jeho rod » zabíjí své děti
- Elektra
- komedie: veselé, většinou šťastné rozluštění
- Aristofanes: kritika současné doby, Ptáci: zobrazení ideálu společnosti, Vosy, Žáby(
srovnání Aischyla a Euripída » vyhrává Aischylos)
- historická próza:
- Herodotos: Dějiny: „otec dějepisu“
- Thukydides: shromažďuje a ověřuje si své prameny, Dějiny peloponéské války
- Filozofie:
- Platón: idealista, formou dialogu,
- Ústava: představa o fungování státu
- Aristoteles: žák Platóna, vychovatel Alexandra Velikého, zakladatel logiky, založil zásadu
tří jednot
- Poetika: teorie literatury » reflexe umění, které se nejen ,ale také se o něm přemýšlí
- řečnictví:
- Demosthenes: proslul plamennými řečmi = filipiky
- helénistické období: 4. – 1.st. př. n . l.
- základ tohoto období tvořil vzdělaný člověk, který musí umět řecky, je jedno, jaké je
národnosti
- centrem říše se stává Alexandrie v Egyptě » šíření řecké literatury, ale Řecko v podruží
Alexandra Velikého
- vznik „nové komedie“ : mizí z ní fantastické prvky, ze životů obyčejných lidí, shovívavý
pohled na svět
- Menandros: Šakorhlíd
- Theokritos: tvůrce idyl, v nichž poukazuje na krásnou přírodu a život pastýřů
- Římská literatura:
- latinsky, méně rozmanitá než řecká, vychází z ní
- archaické období: 3. – 1. st. Př. n. l.
- Plautus: komedie z denního života, používá fraškovitost, hudební
doprovod, velice populární, z jeho komedií vycházel např. Moliére (Lakomec), Chlubný
voják, Komedie o hrnci
- Terentius: hry z vyšší společnosti
- klasické období (zlatý věk): 1.st. př. n. l. – počátek n. l .
- řečnictví:
- Cicéro: řečník, politik, jeho řeči vzorem dokonalé latiny (Cicerovská)
- historická próza:
- Gaius Julius Caesar: vojevůdce, spisovatel, Zápisky o válce galské, Zápisky o válce
občanské
- Titus Livius: rozsáhlé dílo o úplně nejstarších dějinách Říma( po jeho založení)
- poezie:
- Publius Ovidius Naso: ve vyhnanství » stesk po domově, milostná poezie » zvážnění, Ars
amatoria(jak získat a uchovat lásku),
- Proměny: soubor 250 básní s tématem proměny(Filemon a Baukcis, Narcis, …)
- Žalozpěvy: vzpomínky na Řím
- Publius Vergilius Maro: básník,
- Aeneis umělý epos vytvořený autorem , hl.hrdina prchá z Tróje a podřizuje se osudu
- Zpěvy pastýřské (Bukolika): idyly ze života pastýřů
- Zpěvy rolnické(Georgika): také idyly, ale objevuje se zde i tvrdá práce
- Horatius: eposy se společenskou tématikou, často s kritickým zaměřením, ódy, prosazoval
zlatou střední cestu
- Catullus: milostná poezie o lásce, která se blíží k nenávisti( „Ode at amo“ = Nenávidím a
miluji)
- postklasické období(stříbrný věk): 1. – 5. st. n. l.
- s úpadkem se začíná pomalu objevovat i úpadek literatury
-
- Martialis: autor epigramů (krátký, satirický, s pointou, veršovaný)
- Tacitus: hotorická próza, Dějiny, Germanium, Letopisy( Tiberius –Nero)
- Iuvenalis: satira na Řím a jeho morální úpadek
- Petronius: Satiricon satira na rozmařilou římskou společnost
- Lucius Annaneus Seneca: filozof, básník, dramatik,…, vychovatel Nerona, používal
vášnivé postavy, vzývání mrtvých, popisy sebevražd, trilogie Šílící Herkules, Trójanky,
Faidra
Epos: rozsáhlé veršované vyprávění, do děje mohou zasahovat bohové a mytologické postavy
- hrdinský, rytířský a zvířecí epos, zasahuje i do moderní doby
Bohemika: česká slova v latinském textu
Glosy: české poznámky doplňující latinský text, často psány na okraji
Informatika:
[LI] [01] Základy starověké kultury a vzdělanosti
|
/
|
|