Masarykova univerzita v Brně Přírodovědecká fakulta

Růst pokryvnosti vegetace na trvalých plochách během pěti let pozorování jsem zobrazila pomocí sloupcového grafu v programu STATISTICA CZ. Ve stejném programu jsem zobrazila i graf průměrů pokryvností ze všech čtyř ploch.

Po sjednocení nomenklatury a exportu z programu JUICE do programu CANOCO jsem hledala hlavní gradienty druhového složení pomocí analýzy hlavních komponent (PCA). Pro minimalizaci chyby způsobené rozdílným počtem druhů v každém roce jsem standardizovala data v rámci snímků.

Pomocí testu signifikance v analýze redundance (RDA) jsem ověřovala změnu druhového složení v čase. Použila jsem parciální ordinaci s kódy ploch jako kovariátami a stejně jako v předchozí analýze jsem standardizovala data v rámci snímků. Jako test signifikance jsem použila permutační Monte Carlo test se 499 permutacemi.

K označení snímků ze 70. let jsem v ordinačních diagramech použila koncové trojčíslí pořadového čísla snímku v České národní fytocenologické databázi (Chytrý & Rafajová 2003).

Ze souboru snímků aktuální vegetace jsem vyloučila obě skupiny vegetace vlhkých stanovišť (vlhké a podmáčené louky, ruderalizované vlhké louky). Ze snímků ze 70. let jsem vyloučila již neexistující lokality (trať Na pískách u Dolních Věstonic, dnes vodní nádrž Nové Mlýny) a lesní vegetaci.

V programu PC-ORD jsem shlukovou analýzou za použití Wardovy metody a relativní euklidovské vzdálenosti rozdělila snímky do skupin. Jejich počet jsem zvolila tak, aby všechny skupiny byly dobře ekologicky interpretovatelné a zároveň aby žádná skupina neobsahovala méně než pět snímků.

Hlavní gradienty druhového složení jsem zjišťovala pomocí programu CANOCO a CANODRAW detrendovanou korespondenční analýzou (DCA) s detrendováním po segmentech. Na ordinační diagram této analýzy jsem pasivně proložila EIH.

DCA s detrendováním po segmentech jsem použila i pro pasivní proložení hodnot pH. Pro tuto analýzu jsem však použila menší soubor snímků. V 70. letech bylo pH změřeno jen u části snímků, z aktuální vegetace jsem navíc vyloučila některé skupiny ovlivněné hnojením, a to jednak skupinu vegetace ruderalizovaných trávníků, jednak obě skupiny synantropní vegetace. Naměřené hodnoty pH jsou totiž u nich vyšší, než u ostatních typů vegetace suchých trávníků. Hodnota pH se pohybuje mezi 5,5 až 7,5, zatímco u ostatních typů pouze mezi 4,2 až 5,5, vzácněji až 6. Výsledek DCA by proto mohl být kvůli těmto skupinám značně zkreslený.

Vliv časové změny jsem ověřovala pomocí kanonické korespondenční analýzy (CCA) s časem jako proměnnou prostředí. Pro test signifikance první kanonické osy jsem použila Monte Carlo test se 499 permutacemi.
7.3.4. Změna psamofytní vegetace po třech desetiletích

Pro tuto analýzu jsem použila stejný soubor snímků jako při hodnocení změny nelesní vegetace. Protože vegetace písků je dynamická a na mnoha lokalitách již roste jiné sukcesní stadium než v 70. letech, snažila jsem se tuto chybu minimalizovat výběrem snímků s nejpodobnější vegetací bez ohledu na lokalitu.

V programu PC-ORD jsem data pokryvnosti druhů upravila na prezenčně-absenční a shlukovou analýzou vyhodnotila podobnost druhového složení snímků. Při této analýze jsem použila středospojnou metodu a Sørensenovu míru podobnosti, abych pak v matici koeficientů mohla porovnat vzdálenosti jednotlivých snímků, a tedy i jejich vzájemnou podobnost. Pro každý snímek ze 70. let jsem tedy v matici Sørensenových koeficientů vyhledala snímek aktuální vegetace s nejpodobnějším druhovým složením. Některé z těchto dvojic však měly hodnotu vzdálenosti v matici již poměrně velkou a v ordinačním diagramu DCA pak byly zobrazeny na protilehlých koncích diagramu. Jako maximální vzdálenost dvojice snímků uvedenou v matici jsem proto zvolila hodnotu 0,5.

Pro porovnání jsem stejným způsobem vyhledala nejpodobnější dvojice snímků v rámci lokalit s největším počtem zaznamenaných snímků. Tyto lokality jsou: NPP Váté písky, PP Vojenské cvičiště Bzenec, Hodonín-Pánov, Rohatec (Soboňky), okraj boru nebo průsek, pískovna.

Oba soubory snímků jsem pak analyzovala detrendovanou korespondenční analýzou (DCA) s detrendováním po segmentech. Na ordinační diagram této analýzy jsem pasivně proložila EIH.

8. Výsledky
8.1. Hlavní typy vegetace na nelesních stanovištích

K rozlišení vegetačních typů jsem použila výsledek shlukové analýzy. Soubor 126 snímků jsem rozdělila do jedenácti skupin; průběh dělení a vzájemná podobnost jednotlivých vegetačních typů jsou znázorněny na obrázku 3.

Obr. 3. Schéma rozdělení snímků shlukovou analýzou do 11 skupin. Červená čísla označují skupinu, černá počet snímků ve skupině. Jednotlivé skupiny zastupují tyto vegetační typy: 1 = vegetace raných sukcesních stadií na písku, 2 = vegetace pasek, 3 = ruderalizované vlhké louky, 4 = suché trávníky na nenarušovaných píscích, 5 = ruderalizované trávníky, 6 = druhově chudé trávníky, 7 = vlhké a podmáčené louky, 8 = trávníky na písku, 9 = vegetace pokročilých sukcesních stadií na písku, 10 = synantropní vegetace polí a vinic, 11 = synantropní vegetace úhorů.

V následujícím textu jsou charakterizovány jednotlivé vegetační skupiny. U každé z nich jsou uvedeny diagnostické, konstantní a dominantní druhy. Pokud je druh zastoupen i v dalších kategoriích, jejich zkratky jsou uvedeny v závorce za druhovým jménem: C = konstantní druh, Dg = diagnostický druh, Dm = dominantní druh.

V textu uvádím i syntaxonomické názvy tříd, svazů nebo asociací, které podle druhového zastoupení snímků a charakteru vegetace jednotlivé skupiny představují.

U některých skupin jsou zastoupeny i vzácné druhy. Ty jsou uvedeny v závěru popisu dané skupiny a je u nich uveden stupeň ohrožení: C1 = kriticky ohrožený taxon, C2 = silně ohrožený taxon.
8.1.1. Vegetace raných sukcesních stadií na písku

Diagnostické druhy: Corynephorus canescens (C), Filago minima (C), Polytrichum piliferum (C, Dm), Spergula morisonii (C), Scleranthus perennis, S. polycarpos (C).

Konstantní druhy: Corynephorus canescens (Dg), Cynodon dactylon, Filago minima (Dg), Polytrichum piliferum (Dg, Dm), Rumex acetosella, Scleranthus polycarpos (Dg), Spergula morisonii (Dg).

Dominantní druhy: Polytrichum piliferum (Dg, C).

Tato skupina představuje vegetaci asociace Corniculario aculeatae-Corynephoretum canescentis.

Nejčastěji jsou raná sukcesní stadia suchých trávníků zastoupena na sešlapávaných a projížděných pískových cestách, v pískovnách a na jiných narušovaných místech na písku.

První stadia sukcese (v pískovnách, na cestách) mají malou pokryvnost a pokud je vyvinuto mechové patro, tvoří je téměř výhradně Polytrichum piliferum. Při vyšší pokryvnosti bývají někdy hojně zastoupeny lišejníky, zejména Cetraria aculeata a druhy rodu Cladonia. Mechové patro pak mívá větší pokryvnost než bylinné.

Typickým stanovištěm jsou vojenská cvičiště, z nichž jediné dosud využívané je Pěchotní střelnice Bzenec. Známá lokalita Hrubá louka (Hodonín-Pánov) není od roku 2003 využívána jako vojenské cvičiště, přesto jsou zde raná sukcesní stadia hojně zastoupena na cestách a v prostoru motokrosové dráhy.

Na poměrně velkých plochách roste tato vegetace v NPP Váté písky (především na cestách) a v PP Vojenské cvičiště Bzenec, kde je její růst každoročně podporován vyhrnutím svrchní části písku z určité plochy.

V NPP Váté písky rostou kromě běžných druhů tohoto typu vegetace i některé druhy vzácné, např. Festuca vaginata ssp. dominii (C1), Helichrysum arenarium (C2), Spergula pentandra (C1) a Stipa borysthenica (C1). V pískovnách v blízkosti železniční zastávky Bzenec-přívoz rostou početné populace zavlečeného druhu Corispermum leptopterum.

Diagnostické druhy: Carex supina (C), Cladonia rangiformis (C), Cynodon dactylon (C), Dianthus pontederae, Eryngium campestre (C), Festuca ovina, F. rupicola (C), Hypericum perforatum (C), Hypnum cupressiforme, Rumex acetosella (C), Teucrium chamaedrys (C), Verbascum phoeniceum (C).

Konstantní druhy: Achillea millefolium agg., Anthoxanthum odoratum, Brachythecium albicans, Carex hirta, C. praecox, C. supina (Dg), Ceratodon purpureus, Cladonia rangiformis (Dg), Cynodon dactylon (Dg), Eryngium campestre (Dg), Festuca rupicola (Dg), Galium verum, Hypericum perforatum (Dg), Plantago lanceolata, Poa pratensis agg., Polytrichum piliferum, Rumex acetosella (Dg), Teucrium chamaedrys (Dg), Verbascum phoeniceum (Dg).

Dominantní druhy: –

Skupina představuje vegetaci svazu Armerion elongatae.

Několik let po disturbanci pokračuje sukcese na písku zapojováním porostu a změnou struktury vegetace. Především se snižuje zastoupení terofytů a zvyšuje pokryvnost zejména bylinného patra. Největší plochy tohoto sukcesního stadia jsem viděla na Hrubé louce (bývalém vojenském cvičišti Hodonín-Pánov), kde poslední vojenská cvičení proběhla v roce 2003.

V těchto trávnících už se začíná objevovat výraznější dominanta, typickým průvodním jevem tohoto sukcesního stadia je vysoké zastoupení lišejníků.

Vzácné druhy rostoucí v těchto společenstvech jsou Festuca vaginata ssp. dominii (C1), Helichrysum arenarium (C2), Ranunculus illyricus (C2) a Silene viscosa (C1).

Diagnostické druhy: Anthoxanthum odoratum (C), Cerastium glutinosum (C), Ceratodon purpureus (C, Dm), Corynephorus canescens (C), Jasione montana, Linaria genistifolia, Spergula morisonii (C), Thymus serpyllum.

Konstantní druhy: Anthoxanthum odoratum (Dg), Carex hirta, Cerastium glutinosum (Dg), Ceratodon purpureus (Dg, Dm), Corynephorus canescens (Dg), Euphorbia cyparissias, Hypericum perforatum, Poa pratensis agg., Rumex acetosella, Spergula morisonii (Dg).

Dominantní druhy: Ceratodon purpureus (Dg, C).

Vegetace této skupiny patří do svazu Armerion elongatae.

Na místech, kde již nedochází k mechanickému narušování písku, ustálí se vegetace suchých trávníků ve stadiu blokované sukcese. Díky člověkem udržovanému bezlesí tady nedochází k přirozenému vývoji v lesní společenstva. Největší plochy těchto trávníků jsou v NPP Váté písky.

Bylinné i mechové patro má vysokou pokryvnost; často jsou zastoupeny lišejníky. Dominantou bývá v mechovém patře Ceratodon purpureus, jehož pokryvnost podle Braun-Blanquetovy stupnice dosahuje i hodnot 4 nebo 5.

Vegetace tohoto typu roste i na některých pasekách. Jde o paseky, které již delší dobu zarůstají a mají tedy vysokou pokryvnost bylinného a mechového patra. Zároveň se na nich vyskytuje větší množství druhů provázejících suché trávníky na písku, například Festuca ovina, Rumex acetosella, Senecio viscosus, Spergula morisonii a další.

Na nenarušovaných píscích rostou vzácné druhy Festuca vaginata ssp. dominii (C1), Helichrysum arenarium (C2), Spergula pentandra (C1) a Stipa borysthenica (C1).
8.1.4. Trávníky na písku

Diagnostické druhy: Berteroa incana, Brachythecium albicans (C, Dm), Potentilla argentea (C), Trifolium arvense (C), Vicia lathyroides.

Konstantní druhy: Achillea millefolium agg., Brachythecium albicans (Dg, Dm), Calamagrostis epigejos, Carex hirta, Cynodon dactylon, Festuca rupicola, Hypericum perforatum, Poa pratensis agg., Potentilla argentea (Dg), Trifolium arvense (Dg).

Dominantní druhy: Brachythecium albicans (Dg, C).

Skupina zahrnuje vegetaci svazu Koelerio-Phleion phleoidis.

V této vegetaci jsou sice zastoupeny druhy provázející suché trávníky na písku, ve větší míře jsou ale přítomny i mezofilní druhy a typické je intenzivní rozrůstání Calamagrostis epigejos.

Jsou to zpravidla druhově chudé trávníky na suchých a výslunných místech s výraznou dominantou v mechovém patře, a to i s hodnotou pokryvnosti 4 nebo 5 podle Braun-Blanquetovy stupnice (nejčastěji Brachythecium albicans). Bylinné i mechové patro má vysokou pokryvnost. Stejně jako dříve jmenované typy nebývají ani tyto trávníky sečeny.

Ze vzácných druhů zde roste Helichrysum arenarium (C2) a Silene viscosa (C1).

Diagnostické druhy: Convolvulus arvensis (C), Eurhynchium hians (C, Dm).

Konstantní druhy: Calamagrostis epigejos (Dm), Carex hirta, Convolvulus arvensis (Dg), Euphorbia cyparissias, Eurhynchium hians (Dg, Dm), Poa pratensis agg.

Dominantní druhy: Calamagrostis epigejos (C), Eurhynchium hians (Dg, C).

Vegetaci této skupiny není snadné zařadit do syntaxonomického systému. Nejčastěji se zřejmě jedná o ochuzená společenstva svazu Armerion elongatae.

Tyto trávníky rostou nejen na výslunných suchých místech, ale i na vlhčích stanovištích, jako jsou příkopy nebo okolí rybníka. Jejich charakteristickým rysem je nízký počet druhů a velmi silná vrstva odumřelé rostlinné biomasy pokrývající povrch půdy.

Pokryvnost bylinného i mechového patra je vysoká. Nejčastěji dominuje Eurhynchium hians, jehož pokryvnost dosahuje i hodnoty 5 podle Braun-Blanquetovy stupnice.

Zatímco vlhčí typy trávníků jsou alespoň jednou ročně posečeny, sušší někdy nebývají sečeny vůbec. Doprovodným jevem především u suchých typů trávníků jsou nálety semenáčků keřů a dřevin, dokonce i Malus sylvestris (C2).

Diagnostické druhy: Arrhenatherum elatius (C, Dm), Brachythecium rutabulum, Convolvulus arvensis (C), Dactylis glomerata (C), Galium album agg. (C), Lamium album, Rumex thyrsiflorus, Taraxacum sect. Ruderalia (C).

Konstantní druhy: Achillea millefolium agg., Arrhenatherum elatius (Dg, Dm), Carex hirta, Convolvulus arvensis (Dg), Dactylis glomerata (Dg), Elytrigia repens, Galium album agg. (Dg), Poa pratensis agg., Silene latifolia ssp. alba, Taraxacum sect. Ruderalia (Dg), Veronica arvensis.

Dominantní druhy: Arrhenatherum elatius (Dg, C).

Tuto skupinu ruderalizované vegetace jsem nedokázala zařadit do syntaxonomického systému.

Ruderalizované trávníky často rostou na místech bývalých skládek a výsypek, kde je půda obohacována živinami z rozkládajícího se organického materiálu a zároveň má pozměněné chemické složení a vlastnosti díky stavebnímu odpadu. Ruderalizované trávníky často rostou na svazích nad potoky a v příkopech u cesty, hojně jsou zastoupeny i na dalších místech ovlivněných eutrofizací: v blízkosti zahrádek, cest a chodníků. Do této skupiny patří i ruderalizované úhory.

Bylinné patro má vysokou pokryvnost, zpravidla s dominancí druhu Arrhenatherum elatius. Pokud je zastoupeno i mechové patro, jeho pokryvnost je nízká. Většina těchto porostů bývá alespoň jednou ročně posečena.
8.1.7. Vegetace pasek

Diagnostické druhy: Pinus sylvestris (C), Robinia pseudacacia.

Konstantní druhy: Anthoxanthum odoratum, Carex hirta, Pinus sylvestris (Dg), Poa pratensis agg., Rumex acetosella.

Dominantní druhy: –

Společenstva pasek patří v menší míře k vegetaci svazu Corynephorion canescentis, většinou však spíše k vegetaci svazu Carici piluliferae-Epilobion angustifolii.

Jde o větší skupinu snímků zahrnující především vegetaci pasek různého stáří, ale i trávníky s nálety dřevin.

Paseky na písku bývají před výsadbou sazenic povrchově upraveny. V písku jsou vyhrnuty brázdy, které pomáhají udržovat vlhkost, a tím podporují růst mladých stromků (zpravidla Pinus sylvestris). Velmi brzy dochází k zarůstání těchto rýh travinobylinnou vegetací.

V počátečních fázích sukcese dominují Cynodon dactylon a Rumex acetosella, později zejména Anthoxanthum odoratum, Calamagrostis epigejos, Carex hirta a Poa pratensis agg.

Když je bylinný kryt dostatečně kompaktní a je díky němu v písku udržována vlhkost, začínají se objevovat mechy. Nejčastěji jsou to druhy Ceratodon purpureus, Dicranum polysetum a Scleropodium purum. Lišejníky nebývají v této vegetaci zastoupeny.

Několik fytocenologických snímků této skupiny nepředstavuje typickou vegetaci pasek, ale trávníky s náletem dřevin. Zpravidla jsou vyvinuty na svažitém místě s odumřelou rostlinnou biomasou na povrchu půdy. Tento druhově chudý vegetační typ představují jednak suché trávníky na výslunných místech, jednak vlhké porosty na březích rybníků. Zatímco na vlhkých místech mechové patro nebývá zastoupeno, na suchých naopak mívá vysokou pokryvnost. Jen některé z těchto trávníků jsou sečeny.

Ve vegetaci pasek jsou zastoupeny i některé vzácné druhy, např. Festuca vaginata ssp. dominii (C1) a Veronica triloba (C2), ve vlhkých typech Viola pumila (C2) a V. stagnina (C2).
8.1.8. Synantropní vegetace polí a vinic

Diagnostické druhy: Bromus tectorum, Capsella bursa-pastoris (C), Descurainia sophia, Elytrigia repens (C), Geranium pusillum (C).

Konstantní druhy: Capsella bursa-pastoris (Dg), Cerastium holosteoides, Convolvulus arvensis, Elytrigia repens (Dg), Geranium pusillum (Dg), Poa pratensis agg., Veronica arvensis.

Dominantní druhy: –

Skupina zahrnuje vegetaci tříd Secalietea a Chenopodietea.

Do této skupiny patří společenstva plevelů rostoucí na ručně obdělávaných políčkách nebo na okrajích větších polí, kam nezajíždí zemědělská technika. Dalšími typy stanovišť jsou vinice, sady a sešlapávané trávníky na výslunných místech na písku.

I v této vegetaci lze sledovat sukcesní návaznost. Raná stadia představují společenstva plevelů rostoucí na polích, ve vinicích a na jiných místech, kde je půda rozorávána nebo bránována. Pokud je zásahem do vegetace pouze sečení (nejčastěji dvakrát ročně), pokračuje sukcese rozrůstáním zejména travinné vegetace. Ve vinicích jsou často oba typy managementu střídány a proto v nich lze najít různá sukcesní stadia podle momentálního způsobu hospodaření.

Pokryvnost této vegetace je vysoká, mechové patro ale bývá zastoupeno jen v malé míře, a to v pozdějších sukcesních stadiích.

Diagnostické druhy: Capsella bursa-pastoris (C), Chenopodium album agg. (C), Conyza canadensis (C), Descurainia sophia, Papaver rhoeas, Polygonum aviculare agg., Stellaria media, Tripleurospermum inodorum (C).

Konstantní druhy: Capsella bursa-pastoris (Dg), Chenopodium album agg. (Dg), Conyza canadensis (Dg), Elytrigia repens, Lactuca serriola, Tripleurospermum inodorum (Dg).

Dominantní druhy: –

Větší část snímků této vegetace patří do třídy Chenopodietea.

Vegetace úhorů roste především na polích, která již několik let nebyla rozorána. Tato vegetační skupina obsahuje největší počet fytocenologických snímků a je navazujícím sukcesním stadiem po plevelové vegetaci.

Zatímco bylinné patro má vysokou pokryvnost, mechové často ani nebývá zastoupeno. Nejčastějším managementem je sečení jednou až dvakrát ročně a jen vzácně je vegetace ponechána bez zásahů.

V úhorech roste i Veronica triloba (C2) a na vlhkých místech a zamokřených polích lze najít Alisma gramineum (C2), Allium angulosum (C2) a Lythrum hyssopifolia (C2).

Diagnostické druhy: Alopecurus pratensis (C), Avenula pubescens, Calamagrostis epigejos (C), Campanula patula, Cardamine pratensis, Carex contigua, C. panicea, C. tomentosa, Centaurea jacea (C), Cerastium holosteoides (C), Cirsium canum (C), Cnidium dubium, Colchicum autumnale (C), Daucus carota, Equisetum arvense (C), Galium boreale (C), G. verum (C), Eurhynchium hians (C), Festuca rubra, Fragaria vesca, Fraxinus sp., Holcus lanatus (C), Lathyrus pratensis (C), Leucanthemum ircutianum, L. vulgare, Lotus corniculatus, Lychnis flos-cuculi, Molinia arundinacea, Potentilla reptans (C), Ranunculus acris (C), Sanguisorba officinalis (C), Serratula tinctoria (C), Stellaria graminea, Symphytum officinale (C), Trifolium campestre, T. pratense (C), Vicia cracca, V. tetrasperma.

Konstantní druhy: Achillea millefolium agg., Alopecurus pratensis (Dg), Calamagrostis epigejos (Dg), Carex praecox, Centaurea jacea (Dg), Cerastium holosteoides (Dg), Cirsium canum (Dg), Colchicum autumnale (Dg), Equisetum arvense (Dg), Eurhynchium hians (Dg), Galium album agg., G. boreale (Dg), G. verum (Dg), Holcus lanatus (Dg), Lathyrus pratensis (Dg), Poa pratensis agg., Potentilla reptans (Dg), Ranunculus acris (Dg), Sanguisorba officinalis (Dg), Serratula tinctoria (Dg), Symphytum officinale (Dg), Trifolium pratense (Dg).

Dominantní druhy: –

Snímky této skupiny představují vegetaci svazů Alopecurion pratensis a Cnidion venosi.

Skupina obsahuje snímky luk, které mají celoročně dostatek vláhy díky blízkosti rybníku nebo vodního toku. Na rozdíl od většiny ostatních vegetačních typů je pro tuto skupinu charakteristické, že hodnoty pokryvnosti jednotlivých druhů jsou velmi vyrovnané a nebývá přítomna dominanta.

Vegetace je druhově bohatá, s vysokou pokryvností bylinného patra a nízkou pokryvností patra mechového. Louky jsou zpravidla alespoň jednou ročně sečeny a díky rychlému růstu jsou vyhledávaným úkrytem vysoké i spárkaté zvěře. Většina z nich je na jaře zaplavovaná.

V oblasti vátých písků jižní Moravy není tento typ vegetace příliš zastoupen. Větší porosty vlhkých luk jsou vyvinuty na okraji lužního lesa v PR Stibůrkovská jezera u Tvrdonic a v PP Očovské louky u Hodonína, menší plochy podmáčených luk jsou v PR Písečný rybník u Milotic. Plošné zastoupení této vegetace je sice malé, roste v ní však několik vzácných druhů, např. Allium angulosum (C2), Carex melanostachya (C2), Cnidium dubium (C2), Dactylorhiza incarnata (C2), Scutellaria hastifolia (C2) a Viola pumila (C2).

Diagnostické druhy: Arctium sp., Cirsium arvense (C), Galium aparine agg., Glechoma hederacea, Phragmites australis (C), Poa trivialis, Urtica dioica (C).

Konstantní druhy: Cirsium arvense (Dg), Phragmites australis (Dg), Poa pratensis agg., Urtica dioica (Dg).

Dominantní druhy: –

Vegetace této skupiny představuje jednak svaz Aegopodion podagrariae, jednak Phragmition communis.

Ruderalizované vlhké louky, rákosiny, okraje rybníků a vlhké lemy jsou typickými příklady tohoto vegetačního typu. Nejčastějším stanovištěm bývá pás na okraji rybníka zarůstající ruderalizovanou vegetací nebo monodominantním porostem, nejčastěji rákosinou. V těchto druhově chudých porostech bývá výraznou dominantou Phragmites australis nebo Urtica dioica.

Vegetace má většinou vysokou pokryvnost. Díky velkému množství odumřelé rostlinné biomasy pokrývající povrch půdy a také často celoročnímu podmáčení nebývá zastoupeno mechové patro. Porosty většinou nejsou sečeny.