Univerzita palackého V olomouci filozofická fakulta Katedra politologie a evropských studií
|
|  Yüklə 0.65 Mb.
|
1.2.4. Region a velikost místa bydliště Místo bydliště je dalším důležitým faktorem souvisejícím s volebním chováním. V České republice je několik regionů, které se řadí mezi ekonomicky slabé. V krajích, které byly za minulého režimu závislé na těžkém průmyslu (týká se především Ústeckého a Moravskoslezského kraje), se v 90. letech postupně rušily těžební objekty a zastavení těžby způsobilo propuštění nejpočetnější skupiny obyvatel v těchto krajích. Nejvyšší míra nezaměstnanosti se mimo jiné s ohledem na výše uvedenou skutečnost datuje v okresech Most (21,25 % nezaměstnaných v roce 2006) a Teplice (16,8 %)43 a dále v některých regionech Moravskoslezského kraje, hlavně na Karvinsku (17,8 %) a Bruntálsku (13,09 %).44 Naproti tomu, nejnižší procento lidí bez práce je tradičně v Praze, kde se míra nezaměstnanosti pohybuje okolo dvou procent. Praha je osobitým regionem také v oblasti výše příjmu, v roce 2006 překonala celostátní průměrnou mzdu o 5 tisíc korun (20 211 Kč celostátní průměrná mzda, 25 282 Kč údaj týkající se Prahy).45 Životní úroveň v Praze je vyšší z mnoha důvodů: je zde odlišná struktura zaměstnanosti (žádaní jsou hlavně pracovníci odborníci, zejména s vysokoškolským vzděláním), ve městě je vysoká koncentrace podnikatelů a je zde také více podniků se zahraniční kapitálovou účastí, které poskytují velký počet pracovních míst. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je hlavní město Praha tradičně regionem, ve kterém mají voliči výrazně nižší tendenci dávat svůj hlas levicovým stranám. S největší podporou se tady setkává zejména ODS.46 Zatímco celorepublikový zisk ODS ve volbách v roce 2006 činil 35,38 %, Pražané občanským demokratům odevzdali 48,3 % hlasů. Znatelný rozdíl se při každých volbách objevuje také v procentu lidí, kteří hlasují pro sociální demokraty (23,3 % v Praze, 32,32 % v celé ČR). Podpora komunistů je v Praze minimální (7,9 %).47 Volební výsledky v ostatních velkých městech České republiky potvrzují příklon obyvatelů velkých aglomerací k pravici, zatímco v malých obcích a v oblastech s vysokou nezaměstnaností je tendence volit levici výrazně vyšší.
Celkově přibývá věřících směrem na východ ke slovenským hranicím. Rozdíly v religiozitě na území ČR se objevují také při srovnání velikosti obcí. Nejvíce věřících lidí se nachází v nejmenších obcích. Naproti tomu zejména v Praze a jiných velkých městech je religiozita minimální. Podle statistik je rovněž zásadní věk a dosažené vzdělání, přičemž religiozita narůstá u lidí ve vyšším věku a se základním vzděláním.49 V České republice nemá náboženské vyznání významný vliv, a to zejména kvůli čtyřicetiletému protináboženskému působení bývalého komunistického režimu. K některé z církví se hlásí pouze 32 % obyvatel.50 Příklon k náboženství je dán zejména rodinnou tradicí.51 Naproti tomu v jiných zemích je příslušnost k církvi větší.
ODS vznikla rozdělením Občanského fóra (OF) na dva politické subjekty, ODS a Občanské hnutí (OH). Charakter OF, jež vzniklo v první řadě jako reakce na události ze 17. listopadu 1989 a jež bylo pluralitním názorovým uskupením, již dále nesplňoval požadavky reformujícího se státu. Již v prosinci 1990 představil předseda OF Václav Klaus svou myšlenku o založení politické strany, jejímž sjednocujícím prvkem bude „ekonomická reforma nasměrovaná k vytvoření tržní ekonomiky, založené na soukromém vlastnictví“.52 Dne 18. 3. 1991 byla ODS zaregistrována. Jejím předsedou byl zvolen V. Klaus, místopředsedy se stali Petr Čermák a Miroslav Macek.53 Deklarovala se jako „pravicová konzervativní strana s moderní evropskou strukturou, jako strana navazující na tradice evropské křesťanské civilizace, na humanitní a demokratické tradice 1. republiky a na zkušenosti současných západních demokracií“.54 Již od počátku vzniku ODS se strana snažila posílit svou pozici a iniciovala debaty s ostatními pravicovými stranami o možném sloučení. Pouze Křesťanská demokratická strana (KDS) však na sbližování přistoupila. Do parlamentních voleb šly obě strany ve společné koalici. V březnu roku 1996 se stálá spolupráce s KDS prohloubila ve sloučení obou stran.55 Sloučením s KDS sledovali občanští demokraté zejména rozšíření záběru ODS, která byla v 90. letech vnímána zejména jako elitářská strana, jejímž cílem je pouze ekonomický růst. Začlenění křesťanské strany do ODS tedy mělo zvýšit její kredit ve společnosti a podtrhnout její společenský a ideový charakter. Vzhledem k nízké volební podpoře KDS nemůžeme ODS podezřívat z úsilí větších zisků voličských hlasů.56 Volby roku 1992 ODS v koalici s KDS vyhrála, když ve volbách do České národní rady získala 29,73 %, do Federálního shromáždění pak přes 33 %.57 Koaliční vládě ODS – KDS – ODA – KDU-ČSL předsedal V. Klaus, koalice disponovala 105 mandáty z celkových 200.58 Úkolem této vlády bylo zejména provést základní reformní kroky, připravit rozsáhlou privatizaci, směrovat Českou republiku do západních demokratických struktur a hlavně zabezpečit klidné rozdělení federace.59 ODS v tomto období, kdy tvořila koalici s proevropskými stranami KDU-ČSL a ODA, zaujímala vstřícné stanovisko ke směřování republiky do evropských struktur. Ve volebním období 1992-1996 se ODS spolupodílela na začleňování České republiky do OECD a v neposlední řadě do Evropské unie. Situace po volbách do Poslanecké sněmovny roku 1996 nebyla snadná. Tabulka č. 2 přináší výsledky voleb do PS z roku 1996. Nečekaný výsledek obdržela ČSSD, svými 26,44 % způsobila ztrátu pravicové většiny v PS a tato situace vyústila v menšinovou vládu.60 Tabulka 2 Výsledky voleb do PS PČR v roce 1996
Zdroj: http://www.volby.cz/pls/ps1996-win/u4 (1. listopadu 2007). Atmosféra se ovšem zhušťovala také na poli koaličním. Z důvodu zhoršení ekonomické situace země byly střety v koalici stále silnější a rozpory se objevovaly uvnitř samotné ODS. Její místopředseda Josef Zieleniec se postavil proti dosavadní politice strany, což potvrdilo již dávné spekulace, že ve straně existují různé názory a že pozice V. Klause již není pevná. Krize nakonec vyústila v to, čemu publicisté říkají sarajevský atentát, kdy byl předseda V. Klaus vyzván skrze média křídlem kolem Jana Rumla a Ivana Pilipa k rezignaci na svou funkci předsedy strany, a to v době, kdy byl v Bosně, tedy mimo Českou republiku. Následovalo opuštění koalice křesťanskými demokraty a ODA a vláda podala demisi. Odštěpením názorové frakce ODS a vytvořením nového subjektu – Unie svobody – na politické scéně přišla ODS o 25 poslanců. V. Klaus dal poté k dispozici svou funkci ve straně, při volbě nového předsedy ji ovšem obhájil.61 Po několikaměsíčním působení úřednické vlády guvernéra České národní banky Josefa Tošovského byly v ČR vypsány předčasné volby. Po těchto volbách v roce 199862 se ODS ocitla poprvé v opozici. Obtížná povolební situace, kdy se sestavení stabilní většinové vlády jevilo jako nepravděpodobné, byla nakonec vyřešena tzv. opoziční smlouvou63 mezi ODS a ČSSD. Tato smlouva byla výhodná pro obě strany. ČSSD, ačkoli volby vyhrála, se neuměla dohodnout s křesťanskými demokraty, kteří měli vzhledem k nízkému volebnímu zisku vůči sociální demokracii až nedůstojné požadavky. Požadovali jak post premiéra, tak rozdělení ministerských křesel v poměru 1:1 mezi všechny koaliční strany. Po následném odmítnutí US vstoupit do vlády s ČSSD se strana společně s ODS rozhodla 9. července 1998 podepsat „Smlouvu o vytvoření stabilního politického prostředí v ČR.“64 Po prohraných parlamentních volbách roku 2002, kdy ODS získala jen 24,47 % hlasů, zatímco ČSSD volby s 30,2 % hlasů vyhrála, oznámil V. Klaus, že na kongresu strany již nebude bojovat o funkci jejího předsedy. V prosinci roku 2002 se stal prvním mužem ODS Mirek Topolánek.65 ODS setrvávala nadále v opozici, a to až do voleb roku 2006, kdy ODS ve volbách zvítězila zatím nejúspěšnějším výsledkem 35,38 % hlasů a získala 81 mandátů.
Následující podkapitoly mají za úkol nabídnout co nejvíc informací o voličské základně ODS, přičemž ale záměrně nebude dáván důraz na témata, jež se přímo nedotýkají vztahu voličů k evropské integraci, abych se neodchýlila od tématické linie této práce.
V rámci této podkapitoly, mapující základní společenské postavení voličů ODS, vycházím z výsledků agentury STEM, která průzkum prováděla po volbách do PSP ČR v roce 2006, a rovněž z knihy Občanská demokratická strana a česká politika: ODS v českém politickém systému v letech 1991-2006. Vzhledem k nedostatku publikovaných informací zhodnocuje tato kapitola také vlastní dotazník, ve kterém 64 členů (z celkového počtu 80 zaslaných dotazníků) Oblastního sdružení Občanské demokratické strany v Opavě odpovídalo na zásadní otázky týkající se priorit voličů ODS i jejich vztahu k evropské integraci.66 Podkapitola zkoumá především sociální statut voličů ODS, jejich věk a vzdělání. Tyto tři faktory patří mezi ty, které jsou nejčastěji jmenované jakožto zásadní pro vztah občanů k evropské integraci, přičemž mladší generace, vzdělanější občané a dobře situovaní lidé jsou členství České Republiky v EU nakloněni více. Údaje o voličské základně občanských demokratů potvrzují, že ODS je stranou, která oslovuje převážně občany mladšího a středního věku, většinou minimálně s ukončeným středoškolským vzděláním. Významnou část voličstva tvoří lidé dobře situovaní, podnikatelé, živnostníci, ale i studenti.67 Tabulka 3 Porovnání celkové populace České republiky (občanů ve věku od 18 let) s lidmi, kteří ve volbách do PSP ČR v roce 2006 volili ODS, v procentech
Zdroj: Viz průzkum agentury STEM. Obdrženo emailem dne 20. 3. 2007 od Jaroslava Huka z agentury STEM. Od výsledků agentury STEM, která zkoumala věk, vzdělání a sociální statut voličů ODS, se značně liší výsledky dotazníků vyplněných členy oblastního sdružení ODS v Opavě. Z celkového počtu 64 dotázaných odpovědělo na otázku „Dosáhl/a jste vysokoškolského vzdělání?“ 56 respondentů (87,5 %) kladně, zatímco osob samostatně výdělečně činných bylo pouze 50 % (32 respondentů). Podle věku byli dotazovaní členové rozděleni na tři skupiny: 18-30 let, 31-45 let a starší 45 let. Údaje získané dotazníkem se od statistiky agentury STEM opět výrazně lišily. 45,3 % dotázaných byli členové nad 45 let věku.68 Internetové stránky se charakteristikou své voličské základny vůbec nezabývají, ovšem v kapitole knihy ODS a její voliči uvádějí R. Chytilek a O. Eibl, že podíl středoškoláků s maturitou a vysokoškoláků je mezi voliči ODS vyšší než u jiných českých politických stran, a vyšší procento se zde objevuje rovněž v počtu samostatných podnikatelů.69 Všechny tři zdroje se tedy shodují na výrazně větším procentu vysokoškolsky vzdělaných voličů ODS, než tomu je u jiných politických uskupení v České republice. Rovněž podíl samostatně výdělečných osob je tradičně vyšší. Odlišnost ve zkoumání dosaženého vzdělání voličů na jedné straně a členů na straně druhé nemusí být chápána jako nesrovnalost, naopak, rozličnost výsledků ve prospěch členů je logicky spjata s vyšší angažovaností v politice, tedy větší mírou zájmu o politické dění.
Cílem této podkapitoly je shrnout a analyzovat postoj voličů a členů ODS k otázkám bezprostředně se týkajících vstupu České republiky do EU, vztah k národní otázce i názor členů na vývoj Unie. Budu se snažit odpovědět na následující dvě otázky:
Pro tuto podkapitolu byl zásadní dotazník, který jsem vypracovala a který vyplnilo 64 členů Oblastního sdružení Občanské demokratické strany v Opavě. Respondenti v něm odpovídali na otázky, které měly na jedné straně podat obrázek o charakteru této skupiny voličů. Mezi otázky tohoto typu patří dotazy na povolání a vzdělání. Jak bylo již výše zmíněno, vysokoškolsky vzdělaní lidé tvořili 87,5 % dotázaných, osob samostatně výdělečně činných bylo 50 %.70 Zásadní část otázek (12 otázek) se týkala již samotné EU. Zcela podle očekávání odpovědělo 84,4 % respondentů kladně na dotaz, zda je pro ně důležitý přístup ODS k národním otázkám.71 Národní hledisko tvoří důležitou část programu občanských demokratů a společně s někdy ostřejší rétorikou směrem k Unii se může běžnému občanovi zdát, že tato dvě hlediska – hledisko národní a evropské – stojí proti sobě. Není ovšem důvod se domnívat, že ponecháním si jistých národních specifik a obhajobou zájmů svých občanů si nemůžou voliči zároveň cenit výhod, které pro ně ze členství v EU plynou. Tento postoj velmi podporuje dotazník, který vyznívá značně proevropsky.72 Například na otázku: Souhlasili jste se vstupem do EU? Odpovědělo kladně 56 respondentů (87,5 %). 52 dotázaných by využilo možnosti pracovat či studovat v zemích Unie. S kladnou odpovědí na dotaz, zda podle jejich názoru přinese vstup do EU České republice spíše výhody, se ztotožnilo 50 členů, 8 se zdrželo odpovědi.73 Mírný posun směrem k euroskeptismu můžeme zaznamenat u otázek hodnotících vliv EU na vnitřní věci národních států, kdy přesná polovina dotázaných zapochybovala o Unii jako o strážci míru a bezpečnosti v případě vnitřního ohrožení České republiky. Malou důvěru získala EU také jako záštita rovných šancí a práv pro malé i velké národy Unie. Názor, že malé státy jsou v EU znevýhodněny sdílelo 39,1 % dotázaných, 23,4 % z nich nedokázalo na otázku odpovědět. Naopak EU jako ochranitele demokratických principů, svobody a politické kultury vidí 84,4 % respondentů.74 V kapitole ODS a její voliči v knize Občanská demokratická strana a česká politika: ODS v českém politickém systému v letech 1991-2006 R. Chytilek a O. Eibl uvádějí, že voliči ODS v otázce teritoriálního vymezení jako druhou nejvíce preferovanou možnost uvádějí Evropu. Rovněž víra v mezinárodní organizace, jmenovitě v EU, OSN a NATO, je u voličů ODS vyšší než u voličů jiných politických stran. Projevil se zde také tolerantnější vztah a větší respekt k osobám jiné národnosti, k menšinám, a dokonce k cizincům jakožto pracovní síle v České republice.75 Tabulka 4 Vybrané charakteristiky voličské banky ODS
Zdroj: Chytilek, Roman – Eibl, Otto: ODS a její voliči. In: Občanská demokratická strana a česká politika: ODS v českém politickém systému v letech 1991-2006. Brno 2006, s. 231_233. Když shrneme výše uvedené poznatky, musíme konstatovat, že voliči ODS jsou nakloněni všem výhodám, které jim členství v EU přináší, jako například volnému pohybu pracovních sil, zjednodušení cestování či studiu na evropských univerzitách. Unii ale také chápou jako zkušeného ekonomického partnera, ve kterého věří. Když k tomu přičteme fakta z předešlé kapitoly, která hovoří o nadprůměrném procentu vysokoškolsky vzdělaných občanů a o lidech nebojících se vzít na sebe riziko svobodného povolání, proevropský postoj voličů ODS v otázce seberealizace není překvapující. Sama strana se v diskusi o svém euroskeptismu vůči EU často hájí tím, že její voliči jsou nejvíce proevropští ze všech ostatních voličských bank v České republice.76 Naopak, v otázkách týkajících se rovného postavení národních států, supranacionality a dostatku prostředků a vůle ze strany EU zamezit nedemokratickému vývoji v České republice jsou voliči již skeptičtější. Je zde tedy jasně vidět, že volič ODS chápe EU jako podporu vlastní seberealizace, jako možnost pro Českou republiku zapojit se do volného trhu, evropského pracovního trhu a samozřejmě ji vidí jako vyspělejšího a bohatšího partnera, jehož finanční prostředky směřují také do České republiky. Co se týče vztahu k národním otázkám, drží se volič občanských demokratů spíše stranického postoje, který zcela jasně poukazuje na neslučitelnost programu ODS s tendencemi posílit nadnárodní struktury EU a přiblížit se tak jakémusi „superstátu“.77 „ODS trvá na právu českého veta v klíčových otázkách státní suverenity.“78
Když politikové píší nebo mluví o ODS a jejím postoji k evropské integraci, dostává tato strana přídomky euroskeptická, protievropská či eurorelistická. Každý z těchto pojmů má však mírně odlišný význam, a proto v českém prostředí působí terminologie jimi užívaná mírně zmatečně. V této podkapitole se tedy pokusím tyto přívlastky vysvětlit podle toho, jak je chápe samotná politologie. Podle Petra Kopeckého politologie rozlišuje čtyři postoje k evropské integraci: eurooptimistický/euroentuziastický, antievropský, euroskeptický a eurorealistický.79 Za eurooptimistu se může považovat někdo, kdo je podporovatelem myšlenky evropské integrace jako takové a zároveň vnímá EU jako organizaci, která tuto integraci nejlépe zrealizuje. Eurooptimistickou stranou můžeme nazvat například ČSSD. Opakem eurooptimistického postoje je antievropský postoj. Zastánce antievropského postoje podle P. Kopeckého zavrhuje jak pouhou myšlenku evropské integrace, tak i EU jakožto jejího ztělesnitele. Jako příklad v rámci české politické scény můžeme uvést KSČM.80 Další dvě kategorie, euroskeptiky a eurorealisty, můžeme na této pomyslné škále postojů k evropské integraci umístit mezi přístup eurooptimistický a antievropský. Euroskeptik je podle P. Kopeckého zastánce myšlenky evropské integrace, ale pochybuje o tom, že EU je tím nejvhodnějším politických tělesem, které by mělo tuto integraci realizovat. Jako typického euroskeptika uvádí P. Kopecký prezidenta V. Klause.81 Laure Neumayerová dokonce V. Klause pasuje na průkopníka českého euroskeptického postoje: „Jeho odpor k politickým aspektům evropské integrage v letech 1992-1997 tvořil základ oficiálního euroskepticismu.“82 S P. Kopeckým a L. Neumayerovou v podstatě souhlasí teorie měkkého euroskeptismu Paula Taggarta. Měkký euroskeptik podle této teorie, na rozdíl od euroskeptika tvrdého, který naprosto odmítá myšlenku evropské integrace a je proti členství své země v EU, souhlasí se členstvím své země v Unii, není proti evropské integraci, ale je v opozici s jednou nebo více politikami EU.83 Naopak eurorealista se myšlenkou evropské integrace jako takové příliš nezabývá, podporuje ale z pragmatických důvodů politiku Evropské unie. Když tedy čteme třeba vyjádření Alexandra Vondry, který byl v lednu 2007 jmenován místopředsedou vlády pro evropské záležitosti, že je eurorealista, „což znamená něco mezi euroskeptikem a eurooptimistou“,84 můžeme pouze poukázat na další příklad matení české veřejnosti v otázce postojů k Unii a evropské integraci. Eurorealista totiž není ten, kdo vidí EU reálnýma očima, jak se možná A. Vondra mylně domnívá, nýbrž ten, kdo má z členství v EU prospěch a využívá ho. Místopředseda strany by se tedy měl považovat spíše za euroskeptika. Následující tabulka výše popsané pojmy přehledně rozlišuje. |