Horác a Beatrice. Tragedie o jednom dějství. William Shakespeare

Horác- velitel kosmické lodi

Beatrice -jeho dívka

Lisadnr- navigační důstojník

Komunikátor
Dějství první, scéna prvá.
Řídící centrum kosmické lodi. Horác sedí v křesle u hlavního ovládacího panelu, zleva přichází Beatrice.

Beatrice: Horáci, již drahně let letíme široširým vesmírem a mé srdce pozbývá všech nadějí, zda nalezneme my konečně kýžený cíl, kde bych mohla spočinout v tvém náručí a povít ti potomky.

Horác: Oh, Beatrice drahé slunce mých očí, nezoufej, neb vše jest v nejlepším pořádku a my vbrzku dosáhneme kýžené planety.

Přichází Lisandr.

Lisandr: Hej Horáci, já přicházím jak přítel tvůj, leč musím ti vytknouti hned, žes dráhu naší bárky odklonils aniž by jses byť jen slůvkem nám o tom zmínil. Toť pravím já tobě, hleď urychleně vše napravit, než tě z kapitánského můstku srazí má trestající ruka.

Horác( vstávaje): Ty žes přítel Lisadnře? Spíš kvákající ropucha! Jak se opovažuješ uvést mé výpočty v pochybnost, ty jsouť pouhý navigátor třetí třídy? Nebo spíše v tvé černé duši jest závist, že mi zde tato kráska svou přízeň věnuje? Jen se zkus ty smělče, byť jen prstem dotknouti se přístrojů a já tě hbitě ztrestám.

Lisadnr: Já však nejsem sám nadutče! Jest semnou celá posádka, všici do jednoho.

Horác: A kdeže jsou ti zbabělci? Arciť někde se krčí v šeru a jejich hnátové klepou se strachy. Nuž ať předstoupí a čelí mému hněvu!

Lisandr: Zpupná je tvá řeč, však již dosti slov, teď již nastala chvíle k činu. Poruč svou duši bohu a hotov se zemřít Horáci.

Betrice tasí paprskomet a střelí Lisandra do zad.

Lisandr( padaje k zemi): Ach běda, jaká hanebná to smrt! Být to jak tupé zvíře skolen zezadu. Budiž proklet ty Horáci i tvá zrádná družka.

Horác: Beatrice, cos ty to učinila? On jediný byl hrdinný rek podobný těm z dávných dob. Zasloužilť on si mužný souboj, nos proti nosu, mé mířidlo laseru proti jeho. Ach jeho prokletí bude nás jistě pronásledovati a my nenaleznem klidu. Tuším to!

Komunikátor (červeně se rozsvítí všechny kontrolky): Blíží se k nám meteorit, do srážky zbývají dvě minuty. Možnost přežití nulová. Komunikátor se s vámi tímto loučí.

Horác ( přiskočí k ovládacímu pultu): Již prokletí ono působí, jsme ztraceni, propadli jsme smrti. Oh, jak malý okamžik nepozornosti mé stačil, kdy mě hádka připravila o plné soustředění. Však pozdě již se čílit. Marno vše. Téměř býti v cíli a teď konec? Ó krutý osude!

(rozbíjí přístroje na pultě) Tak tedy s úsměvem vstříc budu hledět té zkáze.

Pojď ke mně lásko, alespoň pro teď spočiň v mém náručí, bych tě mohl v tomto posledním okamžiku alespoň pocelovat. ( objímá Beatrici, která se k němu vine)