Ana səhifə

Univerzita palackého V olomouci filozofická fakulta Katedra politologie a evropských studií


Yüklə 0.65 Mb.
səhifə1/5
tarix24.06.2016
ölçüsü0.65 Mb.
  1   2   3   4   5


UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Filozofická fakulta

Katedra politologie a evropských studií

Hana Mrosková



Teorie evropeizace a její aplikace na Občanskou demokratickou stranu (případová studie)
Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Doc. Mgr. Pavel Šaradín, Ph.D.


OLOMOUC 2007


Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

V Olomouci dne 28. listopadu 2007 ……..............................

Děkuji vedoucímu diplomové práce panu Doc. Mgr. Pavlu Šaradínovi, Ph.D. za ochotnou pomoc a vstřícný přístup. Dále bych ráda poděkovala své matce, Mgr. Jiřině Mroskové, za její čas, který věnovala korektuře textu, a za podporu.



OBSAH


PRAMENY A LITERATURA 67


ÚVOD
S pojmem evropeizace se stále více setkáváme od poloviny 90. let 20. století, kdy začaly být otázky týkající se Evropské unie (EU) relevantní také pro Českou republiku, vzhledem k jejímu úsilí o členství v této organizaci. Evropská integrace, která od druhé světové války spojuje svobodné, demokratické a ekonomicky vyspělé země, je vlastně reakcí na období válčící Evropy v první polovině 20. století. Předpoklad, že vzájemná kooperace evropských států zamezí další světové válce, se stal společně s potřebou vytvořit silnou Evropu jakožto obranu před komunistickým východním blokem základem integrace. Po skončení studené války, která ukončila odlišný vývoj v západním amerikanizovaném a východním sovětizovaném bloku, se ve znovu-sjednocené Evropě objevil nový trend – proces evropeizace. Státy bývalého východního bloku začaly usilovat o znovu-navrácení do demokratické Evropy a postupně žádaly o vstup do EU.

Proces evropeizace, který u nás začal v druhé polovině 90. let 20. století, s sebou přinesl sbližování právních a politických národních a evropských institucí, stejně jako implementaci evropských otázek do programů politických stran. Jedná se o oboustranný proces ovlivňování mezi národními státy a institucemi EU. V 90. letech každá politická strana zaujala nejprve stanovisko k případnému vstupu do Unie a postupně si vytvářela názor na jednotlivé politiky EU. Mezi parlamentními stranami v České republice můžeme rozlišit uskupení, která členství v EU od začátku zřetelně podporovala, a ta, která se ke vstupu i vývoji Unie stavěla skepticky. Mezi strany, které můžeme nazvat euroskeptickými, řadíme Občanskou demokratickou stranu (ODS). Postoj ODS k EU je předmětem této diplomové práce. Je zajímavý z několika hledisek. V průběhu procesu vstupování do EU se přístup ODS k evropské integraci mírně změnil a stále se vyvíjí. Během let, kdy byla v opozici, čili od roku 1998 do roku 2006, pojala ODS k integraci skeptický postoj. Významnou roli přitom hrála také silná osobnost někdejšího předsedy Václava Klause, jehož skepticismus vůči EU je všeobecně znám. Nevyváženost se projevuje při srovnání přístupu k EU z hlediska strany a jejích příznivců, kteří od začátku představují nejvíce proevropskou voličskou základnu českých parlamentních stran.

Cílem této práce je prokázání hypotézy, která tvrdí, že pro voliče ODS není relevantní vztah strany k evropským záležitostem. Náplní práce je také analýza postoje ODS k evropským záležitostem a pokusím se rovněž vystihnout proces evropeizace ostatních českých parlamentních stran. Nastíním hlavní zájmy a cíle ODS v EU, její alternativy pro fungování této organizace a pokusím se také shrnout její dosavadní působení v EU. ODS jsem si jako objekt pro teorii evropeizace zvolila zejména proto, že se jedná o nejsilnější novodobou českou politickou stranu, která od roku 1992 předsedala třem vládám a vždy rovněž zastávala křeslo ministra zahraničních věcí. Přestože je však ODS nejvýznamnějším pravicovým subjektem dnešního českého stranického systému, neexistují téměř nezávislé práce o její historii, vývoji a postoji k evropské integraci. Vystupování ODS směrem k EU je také určitě zajímavým tématem politologického výzkumu, a to zejména pro značnou rozdílnost v pohledu strany a jejího voliče na tuto organizaci.

Z cizojazyčné literatury, kterou jsem pro svou práci použila, se teorii evropeizace věnuje Kevin Featherstone v The Politics of Europeization.1 Obsahem jeho práce jsou zejména různé pohledy politologů na teorii evropeizace a také rozličné podoby evropeizace v jednotlivých částech Evropy. Také Juris Rozenvalds se v Identity changes and interaction in Latvia: Europeization and/or EU-ization2 zabývá zejména různými formami evropeizace. Ostatní materiál pro zpracování tématu evropeizace jsem hledala u českých autorů, kteří v podstatě vycházejí se studií zahraničních politologů a rovněž je ve svých pracích citují. Přestože ještě v 90. letech minulého století byla evropeizace pro Českou republiku v podstatě novou teorií, dnes je jednou z neprogresivnějších a zabývá se jí velké množství politologů či odborníků na mezinárodní vztahy. V roce 2005 připravil Mezinárodní politologický ústav v Brně sborník s názvem Evropeizace – nové téma politologického výzkumu,3 ve kterém se mnoho významných politologů pod vedením Břetislava Dančáka, Petra Fialy a Víta Hlouška pokusilo vymezit pojem evropeizace v různých rovinách. Jedná se vlastně o první pokus v tomto směru, do roku 2005 žádná ucelená publikace o teorii evropeizace neexistovala. Články o ní se však samozřejmě objevovaly v politologických časopisech, zejména po roce 2000. Například Politologický časopis věnoval tématu evropeizace své třetí a čtvrté číslo v roce 2004 a evropeizací české politické scény se ve stejném roce zabývali také Jakub Dürr, Dan Marek a Pavel Šaradín v prvním čísle Mezinárodních vztahů 2004.4 Evropeizací se dále široce zabývají například Ladislav Cabada v článku Europeizace národních politických stran – příklad České republiky a Republiky Slovinsko,5 Ivo Šlosarčík ve studii Europeizace české politické scény,6 či P. Fiala, V. Hloušek, Markéta Pitrová, Pavel Pšeja a Petr Suchý v článku Evropeizace politických stran a zájmových skupin: základní problémy a směry analýzy.7 Petr Kaniok a Lubomír Kopeček se věnují zejména rozlišením vztahů k evropské integraci a EU. Velmi podrobně se zabývají euroskeptismem, eurorealismem, eurooptimismem a odmítavým postojem k EU, a to zejména v článcích Euroskeptismus a Evropský parlament,8 Měkký a tvrdý euroskepticismus: dva projevy téhož?9 či Euroskeptici, europeanisté, euroentuziasté, eurofobové – jak s nimi pracovat?10

Vzhledem k tomu, že vedle teorie evropeizace byl hlavním tématem rovněž vývoj postoje ODS k evropské integraci a EU, zabývají se další zdroje použité v této práci především politickou programatikou ODS a programatikou ostatních relevantních parlamentních stran. Použity byly stranické dokumenty občanských demokratů, Křesťanské a demokratické unie – Československé strany lidové (KDU-ČSL) a Unie svobody (US). Historii ODS se podrobně věnuje Libuše Benešová ve své knize Kronika ODS: 10 let historie.11 Tato publikace samozřejmě není nezaujatá, zejména kapitoly týkající se období z let 1996_1998 popisují tehdejší události velmi prostranicky. Podrobnou historií občanských demokratů nalezneme také na oficiálních webových stránkách strany www.ods.cz. Jednotlivé politiky strany rozebírá kniha Občanská demokratická strana a česká politika: ODS v českém politickém systému v letech 1991-2006 editora Stanislava Balíka, zvláště kapitola ODS a její voliči Romana Chytilka a Otty Eibla12 mi poskytla cenné informace o voličské základně ODS. Postoj ODS a ostatních parlamentních stran k EU od roku 1996 srovnávají články Vliv evropeizace na české politické strany od Ivety Frízlové, Michaely Kozlové, Ondřeje Málka a Jaroslava Švestky,13 Evropeizace české politické scény Ivo Šlosarčíka14 a Europeizace české politické scény - politické strany a referendum o přistoupení k Evropské unii od J. Dürra, D. Marka a P. Šaradína.15 Ostatní informace o postoji českých politických subjektů k evropské integraci jsem čerpala přímo z volebních programů těchto stran.

Volební tematice a tematice členských základen politických stran se věnují sociologické studie Obrat doleva nebo proměna vzorců volebního chování sociálních tříd? Analýza změny v efektu příslušnosti k sociální třídě na volební chování v České republice 1992-1996 Petra Matějů a Blanky Řehákové16 a také Nerovnost, spravedlnost, politika. Česká republika 1991-1998 P. Matějů a Kláry Vlachové.17 Tyto studie byly přínosem hlavně v získávání údajů o věku, vzdělání a přijmu, sociální třídě a regionu. Naopak, nedostatečné se ukázaly být zdroje věnující se náboženské příslušnosti českých voličů a zejména úbytkem nábožensky založených Čechů v průběhu 20. století. Cizojazyčná literatura, která se zabývá tématem volby, mi poskytla obecné informace o preferencích a také odpovědnosti voličů.


Práce je rozdělena do pěti oblastí

1. Členské základny politických stran

2. Historie ODS

3. Voličská základna ODS

4. Evropeizace

5. Zahraniční politika ODS v rámci Evropské unie

První část má obecný charakter. Analyzuji v ní možné důvody volební neúčasti, a také různé sociologické faktory, které volbu občana ovlivňují, jako věk, vzdělání a příjem, sociální třída, region a velikost místa bydliště a náboženská příslušnost.

Druhá kapitola s názvem Historie ODS stručně vypovídá o vzniku a vývoji nejsilnější pravicové strany v České republice. Kapitola není nijak rozsáhlá, jejím úkolem je pouze podat základní informace, jelikož historie strany není hlavním tématem této práce. Pro pochopení dalších kapitol je však její stručné shrnutí přínosné.

Třetí část práce Voličská základna ODS vychází ze sociologických průzkumů agentury STEM a analyzuje rovněž vlastní dotazník, který byl zodpovězen 64 členy opavského Oblastního sdružení ODS. Podkapitoly 3.1. a 3.2. zkoumá především sociální statut voličů ODS, jejich věk a vzdělání. Tyto tři faktory jsou často zmiňované jako ty nejdůležitější pro postoj voliče k členství v EU. Podkapitola 3.3. podává definici často užívaných termínů jako eurorealista, euroskeptik, eurooptimista a antievropanství. Tato názvosloví jsou často především v tisku užívána nepřesně a pro tuto diplomovou práci je jejich správné užívání zásadní. Další podkapitoly označují ODS jako euroskeptickou stranu, zatímco její voliče jako eurooptimisty. Rozdílnému postoji k evropské integraci se věnuje poslední část této kapitoly.

Čtvrtá kapitola se podrobně zabývá teorií evropeizace a také evropeizací českých parlamentních stran. Analyzuje postoj těchto subjektů k EU v jednotlivých volebních obdobích: do roku 1998, před volbami 2002 a v období kolem referenda o vstupu do Unie v roce 2003. Zvláštní pozornost je pak věnována evropeizaci ODS.

Poslední kapitola navazuje logicky na tu předchozí, analyzuje vztah mezi ODS a frakcí Evropského parlamentu Evropskou lidovou stranou. Naznačuje rozdíly v jejích představách o budoucnosti EU a nastiňuje možnou variantu založení vlastní frakce společně s britskými konzervativci. V poslední části kapitoly je stručně popsána dosavadní činnost ODS v Evropském parlamentu, preference mezivládního charakteru Unie ze strany ODS a také její postoj k neúspěšné ústavní smlouvě a otázka dalšího rozšiřování EU.

Tato diplomová práce zkoumá důvody a motivaci občanů České republiky přiklánějících se ve volbách k ODS a má dokázat rozpor mezi jimi a stranickým programem v názoru na EU. Hodnotí rovněž zahraniční politiku ostatních českých parlamentních stran k EU. Časově práce obsahuje období od voleb 1992 do roku 2007.

Charakter práce je především teoretický a opírá se zejména o česky psané odborné články, běžně dostupné studie i vlastní výzkumy. S ohledem na výzkumnou povahu práce jsem pro ni zvolila empiricko-analytický teoretický přístup, přičemž pro část práce zabývající se historií ODS a evropeizací českých parlamentních stran používám deskriptivní metodu. V částech o voličích ODS a o vývoji postoje ODS k evropské integraci užívám metodu deduktivní, neboť analyzuji příčiny rozdílů ve vnímání EU ze strany ODS a jejích voličů. Komparaci užívám v případech, kdy chci zdůraznit odlišnosti v programech českých politických stran v přístupu k EU a indukci při zkoumání účinků jednotlivých faktorů na volební chování voličů. V rámci práce se objevuje rovněž metoda dotazníkového šetření. Vlastní dotazník který jsem předložila k vyplnění členům Oblastního sdružení ODS v Opavě, prezentuji v kapitole č. 3. Dotazník vyplněný členy tohoto sdružení přináší nové poznatky o názorech členů euroskeptické strany na problematiku vstupu ČR do EU a podává nám důležité informace o preferencích členů ODS při hlasování pro svou stranu u voleb. Součástí práce je rovněž teorie evropeizace, té se důkladně věnuji ve čtvrté kapitole. Výsledkem je případová studie k evropeizaci ODS, jejímu postoji a postoji jejích voličů k EU.

Na základě výše uvedených metod se budu snažit dokázat dvě následující hypotézy:


1. Ačkoliv je ODS euroskeptická, její voličská základna je vesměs proevropská. Předpokladem, že Euroskeptická ODS je základnou eurooptimistických voličů se zabývá kapitola 3.
2. Relevance postoje ODS k EU pro její voliče“ – druhá hypotéza zkoumá odlišnost názorů strany a jejích voličů na zahraniční politiku České republiky. Zatímco postoj strany k národním otázkám voliči oceňují, v přístupu k evropské integraci a zvláště k EU se názory obou subjektů liší. Tato hypotéza má tedy ověřit tvrzení, že Voliči ODS nepovažují specifický postoj strany k EU za relevantní.
Kromě dokazování hypotéz je mým cílem rovněž odpovědět na následující výzkumné otázky:


  1. Jaké místo zaujímá ODS na škále přístupu k evropské integraci?

  2. Jedná ODS v Evropském parlamentu podle svého národního programu?

Otázkou č. 1 se budu zabývat průběžně v celé práci, výhradně významu jednotlivých pojmů souvisejících s postojem k evropské integraci se pak věnuje kapitola 3.3. Otázka č. 2 je tématem kapitoly 5.



  1. Členské základny politických stran

    1. Získávání voličů

Rok 1989 znamenal pro českou politickou scénu nově získanou dynamiku, velké příležitosti, mety a v neposlední řadě i větší nároky ze strany voličů. Po čtyřicetiletém období komunistické totality se z různých idejí a představ začala rodit nová stranická uskupení, při kterých se formovaly voličské základny. Vedle nově vznikajících stran musíme zmínit rovněž obnovující se Českou stranu sociálně demokratickou (ČSSD) a reformované strany KDU-ČSL a Komunistickou stranu Čech a Moravy (KSČM).18

Pro každou politickou stranu je charakteristická snaha zajistit si co nejvíce informací o prioritách, hodnotách, sociálním statutu či vzdělanosti svých voličů. Získáním těchto údajů, jejich zpracováním a následnou aplikací většinového profilu své voličské základny do politického programu může daná strana zvýšit své šance v parlamentních volbách, a tudíž tak dostát základnímu cílu politiky – zvětšení podílu na moci.19

Pro každou politickou stranu jsou charakteristické dvě skupiny voličů. Ta první předvídá dlouhodobější voličskou loajalitu, a na tuto také bere strana zásadní zřetel při tvorbě svého politického programu. Při snaze získat co největší politickou moc ovšem každá strana usiluje rovněž o tzv. „putujícího voliče“,20 zejména v období před volbami či referendem o pro ni důležité politické otázce. Také v případě nestálých voličů nebo i skupin voličů, na které se strana běžně nesoustředí, jsou velmi nápomocné studie o charakteristice populace, o níž se v danou dobu zajímá. Zjištěním hodnot svých stálých voličů, potenciálních voličů i nevoličů si může dané politické uskupení vytýčit oblasti a témata, díky kterým by mohla na dané politické scéně uspět a posílit tak rovněž svůj politický program a vliv.





    1. Socio-ekonomické ukazatele

Při zjišťování voličovy ideologické příslušnosti pomáhají politickým stranám socio-ekonomické ukazatele prověřující faktory, které se zdají být determinující pro rozhodnutí občana, ke kterému ideologickému křídlu a následně i ke které politické straně se přikloní. Mezi ty nejvíce rozhodující faktory patří věk, vzdělání, příjem, zaměstnání, velikost místa bydliště a etnická či náboženská příslušnost. Vedle socio-ekonomických faktorů ale nesmíme zapomínat rovněž na prostředí, ve kterém voliči vyrůstali a které je ovlivňuje také v názoru na politické otázky.21


1.2.1. Věk
V České republice obecně platí, že mladí lidé se o politickou situaci většinou nezajímají.22 Tento fakt souvisí jak s jejich věkem, ve kterém se politické problémy zdají méně důležité než ty osobní, a samozřejmě také s minimální historickou zkušeností. To, že mladší lidé volí méně často než starší, bylo dokázáno v mnoha průzkumech po celém světě.23 Starší lidé, kteří navíc prožili část života v komunistickém režimu, cítí větší osobní zodpovědnost za společenské dění ve státě. Mnoho z nich si dosud váží svobodné volby. Staří lidé mohou právo volit vnímat také jako svou povinnost či dokonce jako určitý zvyk. V České republice tedy stále platí, že staří lidé patří do skupiny nejzodpovědnějších voličů.24 Podle Huberta Tworzeckiho stoupá zájem o politiku až kolem třicátého roku života a naopak vrcholí mezi 46. a 60. rokem života.25 V první polovině 90. let jsme v České republice mohli sledovat oslabování volební účasti. Zatímco v roce 1992 přišlo k volbám do Poslanecké sněmovny (PS) 85 % voličů, v roce 1996 volilo do PS pouze 76 % voličů. Stále snižující se volební účast můžeme vysvětlit opadnutím nadšení z doby na počátku transformace26 a také celkovým ochladnutí občanů vůči politickému dění.27 Politická anomie podle Petra Mareše a Ladislava Rabušice souvisí s několika faktory; více apatičtí k dění ve společnosti jsou lidé nad 70 let,28 lidé s nižším vzděláním, občané řadící se do nižší sociální třídy, lidé z malých vesnic a ekonomicky neaktivní občané.29

Věk je rovněž relevantní v otázce levicové či pravicové orientace voliče. Petr Matějů ve své studii uvádí, že ve volbách do PS v letech 1992 a 1996 byla starší generace mnohem více levicově orientovaná než mladá generace, a to bez ohledu na společenskou třídu, pohlaví či region.30 Dle průzkumu, ve kterém byli voliči rozděleni do kategorií podle věku, volí pravici nejčastěji občané do 44 let, zatímco voliči nad 45 let preferují levici.31 Tento poznatek není příliš překvapivý. Zatímco pravicové strany nabízejí mladým nové možnosti seberealizace, levicové strany garantují sociální jistoty rodinám, sociálně slabým občanům a důchodcům. Věk je podle statistik důležitý také pro přístup voliče k otázce členství v EU. Vstup do Unie podporuje především mladá a střední generace, která ještě nemá obavu ze změny a naopak chápe EU jako organizaci podporující seberealizaci a zvyšování životní úrovně. U lidí v důchodovém věku (nad 60 let) je podpora vstupu do Unie mnohem nižší.32



1.2.2. Vzdělání a příjem
V České republice po roce 1989 v zásadě platí, že lidé s nižším vzděláním, což znamená lidé s nižším vzděláním než maturitním, inklinují k levici, zatímco občané se vzděláním vyšším volí převážně pravicové strany.33,34 Také přístup k EU je podle statistik prokazatelně spjatý s dosaženým vzděláním občana. Následný graf nám přehledně vyjeví souvislost mezi vzděláním a nárůstem podpory pro členství v EU. Ukazuje, že se vstupem do Unie souhlasila v České republice na konci 90. let ani ne polovina lidí se základním vzděláním a občanů s maturitou. U lidí s vyšším vzděláním než středoškolským naopak převažuje souhlas se členstvím. Zatímco v roce 2001 podporuje vstup do EU jen 53 % lidí se základním vzděláním, mezi vysokoškoláky podpora dosahuje až k 86 %. Absolventi vysokých škol se vyjadřují také k co nejrychlejšímu vstupu do Unie.35
Graf č. 1: Souhlas se členstvím v EU podle vzdělání


Zdroj: FRANZEN, Wolfgang: Podpora evropské integrace v České republice - Zpráva Ústavu pro empirickou sociální ekonomiku v Kolíně nad Rýnem o veřejném mínění ve Střední Evropě. Europeum, 10. 4. 2002, viz.

http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=496 (7. října 2007).

Je zřejmé, že příjem a momentální zaměstnání také velmi ovlivňují volbu, pro kterou se volič rozhodne. Samozřejmě tento faktor úzce souvisí s faktorem vzdělání. V České republice tedy i tento činitel většinou znamená, že lidé s vyšším příjmem inklinují k pravici, zatímco lidé s existenčními problémy volí spíše levicové politické strany.


1.2.3. Sociální třída
Faktor vzdělání a příjmu velmi úzce souvisí se sociální třídou, kterou občan zastupuje. I když se nyní objevují teorie, podle nichž nemá příslušnost k sociální třídě na volební chování velký vliv a podle nichž vazba mezi těmito dvěma faktory naopak oslabuje. Sociologové Clem Brooks, Jeff Manza a Michael Hout podávají pro svou tezi o poklesu souvislosti mezi třídou a volbou několik vysvětlení. Zaprvé podle nich nastalo tzv. zburžoazňování dělnické třídy, takže dělník svým výdělkem často překoná plat pomyslné nejnižší společenské vrstvy. Zadruhé v dnešní době narůstá počet společenských témat, čili socio-ekonomický faktor nemusí být pro některé voliče nejdůležitější. Objevují se nová politická hnutí, která vyzdvihují problémy životního prostředí, národnostní hledisko či otázku menšin. Důležité je podle C. Brookse, J. Manzy a M. Houta rovněž formování tzv. nové levice, jejíž příznivci jsou zejména příslušníci středních a vyšších tříd.36

P. Matějů naopak udává důvody, dle kterých se v postkomunistických společnostech sociální třídy tvoří a podporuje tak názor o provázanosti příslušnosti k určité společenské vrstvě a zvolenou politickou stranou. Podle P. Matějů se začal vztah českých voličů k sociální třídě formovat až v druhé polovině 90. let 20. století. Privatizace a restituce, stejně jako prudké zvýšení nezaměstnanosti, nerovnost mezd a omezení průmyslových odvětví přispěly k formování tříd. Zatímco ve volbách do PS v roce 1992 hrálo velkou roli nadšení z transformace a pravicové strany získaly hlasy bez ohledu na příjem a vzdělání, v roce 1996 byla již tendence dělnického voličstva k levicovým ČSSD a KSČM a vazba živnostníků a odborníků na ODS a Občanskou demokratickou alianci (ODA) zřejmá.37 Příklon velkého procenta vysokoškoláků a živnostníků k ODS a naopak sympatie ekonomicky slabších občanů k ČSSD jsou závěrem průzkumů provedených agenturou STEM také po posledních volbách do PS v roce 2006.38


1.2.3.1. Charakteristika tříd
P. Matějů rozlišuje pět hlavních společenských tříd: odborníci s vysokoškolským vzděláním, ostatní nemanuální pracovníci, samostatní (živnostníci, podnikatelé), dělníci a důchodci, které posléze podle statistik přiřazuje buď k pravici nebo k levici.
Tabulka 1 Hlasy odevzdané ve volbách do PS v letech 1992, 1996 a 1998 podle příslušnosti k sociální třídě. Sloupcová procenta. 39
1992

Strana



Nemanuální pracovník

Samostatný

Dělník

Důchodce

Ostatní

Celkem

ODS

31.7

33.7

42.7

22.8

27.1

29.5

29.0

ODA

12.9

7.9

7.0

3.4

4.1

4.9

5.8

KDU-ČSL

6.4

5.1

1.7

6.1

9.3

5.4

6.1

ČSSD

7.2

7.3

2.4

7.1

6.2

4.9

6.3

LEVÝ BLOK

13.8

14.2

5.4

13.3

18.5

11.5

13..8

JINÉ

28

32.3

40.7

47.3

34.8

43.9

39.1

1996


Strana



Nemanuální pracovník

Samostatný

Dělník

Důchodce

Ostatní

Celkem

ODS

36.2

29.8

44.8

18.9

27.5

32.7

29.5

ODA

11.8

7.1

8.7

3.9

3.2

9.1

6.3

KDU-ČSL

9.8

6.2

4.7

8.2

10.5

9.1

8.1

ČSSD

22.3

29.9

17.7

35.0

21.4

24.0

26.3

Kom. Strany

9.4

10.2

5.5

11.7

19.5

8.2

11.7

JINÉ

10.3

16.8

18.6

22.3

17.9

16.8

18.1

1998


Strana



Nemanuální pracovník

Samostatný

Dělník

Důchodce

Ostatní

Celkem

ODS

30.1

29.6

47.9

16.6

22.2

29.5

27.7

US

13.8

8.6

12.3

4.7

5.9

11.6

8.6

KDU-ČSL

10.8

7.6

5.4

9.4

11.1

9.2

8.9

ČSSD

29.6

35.1

19.9

42.5

27.9

31.8

32.2

KSČM

7.1

8.8

5.1

13.8

18.9

6.1

10.9

JINÉ

8.6

10.2

9.3

12.9

13.8

11.8

11.7

Zdroj: MATĚJŮ, Petr – ŘEHÁKOVÁ, Blanka: Obrat doleva nebo proměna vzorců volebního chování sociálních tříd? Analýza změny v efektu příslušnosti k sociální třídě na volební chování v České republice 1992-1996. Praha 1997, s. 26_27, upraveno autorkou.

MATĚJŮ, Petr – VLACHOVÁ, Klára: Nerovnost, spravedlnost, politika. Česká republika 1991-1998. Praha 2000, s. 338, upraveno autorkou.
V tabulce o volbách roku 1992 můžeme vidět ještě nevykrystalizované preference voličů. ODS byla v tomto roce symbolem vymaňování se ze starého řádu, symbolem transformace, a přitahovala voliče bez ohledu na vzdělání, věk či příjem. V roce 1996 byla již situace jiná. Ve volbách se výrazně prosadila levicová ČSSD, která získala 26.3 % hlasů. ODS si ale zároveň udržela první místo s 29.5 %. Na pravici i levici politického spektra se tak vytříbila dvě silná politická uskupení, která nejvíce symbolizovala příslušnost k sociální třídě. Zatímco ODS si udržela příznivce z řad živnostníků a podnikatelů, odborníků a velké části nemanuálních pracovníků, ČSSD se stala přitažlivou zejména pro dělníky a nemanuální pracovníky a velký počet hlasů získala také od důchodců.

Důchodci v tomto období představují zvláštní skupinu, která vybočuje z předpokladů pro volbu podle sociální třídy. Ještě ve volbách do PS v roce 1996 vyjádřili loajalitu spíše k ODS než ČSSD, rozdíl v počtu odevzdaných hlasů však nebyl velký, zvláště když uvážíme velké procento podpory komunistických stran. V případě předčasných voleb roku 1998 již pozorujeme zřetelný příklon konkrétních sociálních skupin k určitým stranám. Rozdíl v procentu samostatných, kteří volili ODS, a těmi, kteří dali přednost ČSSD, je obrovský. Stejně tak preference dělníků je naprosto jasná a rovněž důchodci a nemanuální pracovníci se v tomto období přiklonili spíše k levici. Dle P. Matějů se sociální třídy v období do roku 1998 viditelně zformovaly, voliči se přiklánějí k té straně, která nejlépe zastupuje jejich zájmy.40


1.2.3.2. Vztah mezi stranami a voliči
Je zřejmé, že každá z politických stran vyvolává u svých voličů jiné emoce, některá je silná díky svým čelním představitelům, jiná zase kvůli programu, který vyhovuje velkému procentu lidí. Některé strany pro své voliče představují nejmenší zlo, a do jiných jsou naopak vkládány naděje. Příkladem stran, která mají silný vztah se svým elektorátem, jsou ODS a KSČM. Obě uskupení v České republice představují strany na krajích politického spektra, občanští demokraté jsou nejpravicovější stranou a komunisté naproti tomu nejlevicovější stranou ze všech zastoupených v PS. Voliči dávají ve volbách přednost ODS a KSČM kvůli programu, který nejlépe zastupuje jejich zájmy, a kvůli silným osobnostem, které ve voliči vzbuzují dojem jasné představy, co bude následovat po volbách. U voličů ODS a KSČM tedy převládají pozitivní motivy volby. Středové politické strany jsou často vnímány jako ty, které „vadí nejméně“ a voliče s nimi pojí pouze slabý vztah. Jako příklad můžeme uvést KDU-ČSL. Sociální demokracie spadá do třetí kategorie stran – je to uskupení, jehož volební program vyhovuje velkému počtu lidí, na druhou stranu je ale vztah mezi ním a elektorátem slabý a hlas pro ČSSD je mnohdy volbou negativní, což znamená, že mnoho voličů sociálních demokratů hlasovalo volbou ČSSD proti jiné politické straně, zejména proti ODS.41

Kromě otázky pravice a levice je důležitou charakteristikou strany rovněž její ideologie. V českém prostředí se setkáváme s konfliktem dvou základních ideologií – socialistické a konzervativní. Socialismus věří především v solidaritu a zastává názor, že ekonomika, zdravotnictví a jiné odvětví společnosti by měly podléhat intervencím státu. Typickými představiteli socialistické ideologie v českém politickém systému jsou KSČM a ČSSD. Za významné konzervativní strany u nás se považují KDU-ČSL a ODS, která ovšem reprezentuje také liberalismus. Konzervatismus dává důraz na řád a pořádek, s liberalismem má společný vztah k soukromému vlastnictví. Také vztah politických stran k roli státu ve společnosti a jejich názor na třídní solidaritu tedy významně ovlivňuje volbu elektorátu. Voliči, kteří negativně vnímají sociální a ekonomickou nerovnost a sympatizují s principy spravedlnosti, mají tendenci volit levicové strany, v případě České republiky tedy ČSSD a KSČM. Naopak voliči, kteří odmítají intervenující stát a princip rovnostářství, se přiklánějí spíše k pravicovým stranám.42

  1   2   3   4   5


Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©atelim.com 2016
rəhbərliyinə müraciət