Spojenecké nálety na Brno v letech 1944-1945

Pod tímto názvem se skrývá popis leteckých útoků na Brno prováděných v prvé fázi (od 25. srpna do 19. prosince 1944) bombardéry a stíhacími stroji 15. letecké armády USAAF (Armádního letectva Spojených států) a následně (od 8. do 26. dubna 1945) bom-bardovacími a bitevními letouny ze sestavy 5. letecké armády VVS (Vojenských leteckých sil - armádního letectva SSSR). Tématu amerických náletů na Brno v průběhu 2. světové války jsem se věnoval již ve své písemné práci k souborné zkoušce z historie (Americké nálety na Brno v roce 1944). Během dalšího studia v MZA jsem však objevil řadu nových dokumentů týkajících se činnosti amerického letectva na brněnském nebi, což mě vedlo k rozhodnutí věnovat se této problematice i ve své diplomové práci. Téma náletů na mo-ravskou metropoli jsem se navíc rozhodl rozšířit o letecké útoky sovětského vojenského le-tectva, k nimž došlo v dubnu 1945 v souvislosti s brněnskou operací Rudé armády.

Jak jsem se již zmínil výše téma spojeneckých náletů na česká a moravská města představuje dosud „pole neorané“. Knihy, které se zabývají touto problematikou, by se da-ly bez nadsázky spočítat na prstech jedné ruky. Při psaní své diplomové práce jsem čerpal především z knihy vynikajícího českého vojenského historika Jiřího Rajlicha Mustangy nad Protektorátem.¹ Jak je patrné již ze samotného názvu publikace Rajlichova práce ma-puje akce amerického a britského letectva na našem území během 2. světové války. Autor však v úvodu své knihy upozorňuje čtenáře na to, že se v žádném případě nepokusil o zpra-cování syntézy letecké války nad českými zeměmi, ale že svou práci koncipoval „jako ja-kýsi zhuštěný, maximálně stručný rekonstruovaný deníkový záznam.“ Popis všech operací angloamerických vzdušných sil a obranných akcí Luftwaffe je proto omezen na statistický výčet nasazených a zničených letounů obou stran, množství obětí jednotlivých náletů, ve-likost způsobených materiálních škod atd. Přestože Rajlichova kniha představuje jen jakýsi „telefonní seznam“, je velmi cennou pomůckou mapující den po dni veškeré operace ame-rického a britského letectva nad Čechami a Moravou a poskytuje alespoň základní předsta-vu o průběhu letecké války nad Brnem v roce 1944.

Druhým autorem, který se problematice spojeneckých náletů na Brno věnoval, je br-něnský historický nadšenec Vlastimil Schildberger. Jeho článek nazvaný Brněnský 20. li-stopad 1944. Letecká válka nad Brnem se věnuje nejen americkým leteckým útokům z ro-ku 1944, ale i náletům 5. letecké armády VVS z dubna 1945.² Při popisu dubnových akcí sovětského letectva nad Brnem Schildberger do značné míry vychází z příspěvku Václava Peši Osvobození Brna Rudou armádou, který byl publikován ve sborníku Brno v minulosti a dnes v roce 1965.³

Nedostatek nebo lépe řečeno neexistence vhodné literatury mne přivedl do brněských archivů. Nejvíce dobových materiálů souvisejících s výše zmiňovanou problematikou jsem nalezl v archivních fondech Moravského zemského archivu v Brně. Jako nejcennější zdroj informací se ukázal karton 112 z fondu B 252 Zemský prezident Brno. V tomto karonu jsou shromážděna veškerá hlášení o činnosti „nepřátelských letounů“ na území Moravy a Slezska v odobí 2. světové války. Vedle zpráv o přeletech amerických a sovětských letou-nů, nouzových shozech bomb a zřícení spojeneckých a německých letounů se zde nachází podrobná hlášení o průběhu a následcích amerických a sovětských náletů na moravská a slezská města v letech 1944 a 1945.

Další cenné doklady o činnosti amerického a sovětského letectva ve zmiňovaném ob-dobí se v MZA nalézají v kartonu 121 z fondu B 72 Zemské četnické velitelství Brno. Zmiňovaný karton obsahuje hlášení četnických stanic o nálezech přídavných nádrží a ne-vybuchlých bomb, zřícení spojeneckých a německých letounů, nouzových shozech bomb, případně o škodách způsobených leteckou činností v moravských a slezských obcích v prů-běhu 2. světové války. Zajímavé údaje o náletech amerických a sovětských letounů na Br-no poskytují i fondy B 327 Velitelství uniformované vládní policie Brno, B 300 Inspektor uniformované protektorátní policie a B 301 Inspektor neuniformované protektorátní policie na Moravě. Posledně jmenovaném archivní fond obsahuje souhrnné zprávy o následcích amerických a sovětských náletů v Brně a dalších moravských městech (množství zniče-ných a poškozených domů, počty usmrcených a zraněných osob atd).

V souvislosti s archivními fondy MZA je však nutné konstatovat, že zatímco množ-ství materiálů vztahujících se k akcím 15. letecké armády USAAF v roce 1944 je velmi ši-roké, v případě sovětských náletů na Brno dobové prameny prakticky neexistují. V MZA se dochovalo jen několik hlášení týkajících se sovětského náletu z 12. dubna 1945 a sou-hrnná zpráva o nočním bombardování Brna, k němuž došlo v noci z 15. na 16. dubna 1945. K ostatním leteckým útokům sovětských bombardovacích a bitevních strojů se bohužel ne-dochoval žádný dokument. Tato absence hlášení ze závěrečné fáze 2. světové války se však dá snadno pochopit; prioritou okupačních úřadů byla spíše evakuace německého ci-vilního obyvatelstva nebo ničení důležitých dokumentů, zatímco přesná evidence následků sovětských náletů se dostala až na „druhou kolej“.

Několik dobových dokumentů vztahujících se k leteckému bombardování Brna v le-tech 1944 a 1945 jsem nalezl i v Archivu města Brna. Ve fondu Q 4 Protiletecká policie 1941-1945 (1946) se nalézají souhrnné zprávy o činosti brněnských jednotek LS-Polizei během amerických náletů z 25. srpna a 20. listopadu 1944. Tento archivní fond navíc obsa-huje poválečné statistiky zachycující velikost materiálních škod a lidských ztrát způsobe-ných jednotlivými americkými a sovětskými nálety v průběhu 2. světové války. V kartonu 3 z fondu A1/28 Presidiální spisovna (1900) 1940-1945 jsou soustředěny návrhy na uděle-ní vyznamenání nebo pochval členům místního vedení protiletecké ochrany (Ö.L. Leitung) a zaměstnancům městských podniků, kteří se vyznamenali při záchraně lidských životů a zmírňování následků amerických náletů z roku 1944.

Poslední archiv, v němž jsem hledal materiály pro svou diplomovou práci, byl Vojen-ský historický archiv v Praze. Zde uložený fond Letecká válka však prakticky neobsahuje žádné důležité materiály vztahující se k náletům na moravsku metropoli. Navíc dokumen-ty, které se ke zkoumané problematice vztahují, pocházejí až z poválečného období a obsa-hují řadu zásadních chyb. Jediným opravdu přínosným dokumentem z VHA je zpráva o průběhu letecké války na území moravské metropole v letech 1939-1945, kterou vypraco-valo pro potřeby VHÚ Místní velitelství civilní ochrany při Ústředním národním výboru zemského hlavního města Brna 11. prosince 1948.

Závěrem bych se chtěl krátce zmínit o obsahu jednotlivých kapitol mé diplomové práce. První kapitola nazvaná Cíl Brno podává stručný přehled o situaci na frontách 2. svě-tové války v roce 1944, nejvýznamnějších průmyslových podnicích v Brně a blízkém okolí zapojených do zbrojního úsilí Třetí říše a v neposlední řadě shrnuje síly jednotlivých akté-rů letecké války na území Moravy a Slezska v roce 1944: 15. letecké armády USAAF a ně-mecké Luftwaffe.

Následující tři kapitoly se podrobně věnují čtyřem americkým leteckým útokům na Brno, které proběhly mezi 25. srpnem a 19. prosincem 1944. Třetí z těchto kapitol popisuje dva nálety 15. letecké armády USAAF současně. K tomuto rozhodnutí mě vedla skuteč-nost, že v případě tzv. čtvrtého amerického náletu na Brno, k němuž došlo 19. prosince 1944, se jednalo spíše o nouzový shoz bomb, jehož následky měly na život města jen mini-mální dopad. Vyčleňovat pro tuto drobnou epizodu letecké války celou kapitolu se mi pro-to zdálo jako zbytečné. V kapitolách věnovaných americkým náletům se zabývám nejen průběhem a následky leteckého bombardování v moravské metropoli, ale zmiňuji se i o bombardování jiných moravských měst, nouzových shozech bomb nebo soubojích mezi americkými a německými letouny. Podle mého názoru by totiž celkový obraz o průběhu letecké války na území Moravy a Slezska působil bez zmínky o těchto „vedlejších“ akcích neúplným dojmem.

Předposlední kapitola popisuje nálety 5. letecké armády VVS na Brno, které se usku-tečnily v dubnu roku 1945 v souvislosti se brněnskou operací Rudé armády. Vzhledem k již zmiňovanému nedostatku dobových materiálů jsem tuto kapitolu musel pojmout více-méně jako kompilaci několika článků a knih vztahujících se k této problematice.

V závěrečné kapitole se snažím o vyčíslení celkových materiálních a lidských ztrát, které Brnu přinesly akce amerického a sovětského vojenského letectva v průběhu let 1944 a 1945. Vedle nezbytného seznamu použitých pramenů a literatury nechybí na konci diplo-mové práce ani přílohy, které se vztahují k dílčím tématům obsaženým v jednotlivých ka-pitolách.

Nakolik se zdařil můj záměr popsat plasticky průběh amerických a sovětských náletů na moravskou metropoli v období 2. světové války musí posoudit čtenář mé diplomové práce sám.

Ruku v ruce se zhoršující se situací na frontách narůstaly i hospodářské problémy Ří-še. Východní fronta se nebezpečně přiblížila k rumunským ropným polím v Ploiesti a hro-zilo tak přerušení dodávek ropy pro Německo. Na druhé straně Evropy se podařil angloa-merickým spojencům průlom z předmostí do nitra Francie a po rychlém obsazení Paříže se obrněné jednotky spojenců přiblížily k předválečným hranicím Francie a Německa. Odsud to byl jen skok do průmyslového srdce Německa, Porýní. Po celou tuto dobu napadaly vo-jenské a průmyslové cíle na území Třetí říše britské a americké bombardovací svazy. Přes-tože nepřetržitá spojenecká bombardovací ofenziva způsobila řadě továren na území Říše vážné škody, nezabránila tomu, že německý průmysl dosáhl v roce 1944 maxima svého výkonu.

Tohoto úspěchu dosáhli Němci i díky průmyslovým podnikům na území Protektorátu Čechy a Morava. České země, se svou tradicí zbrojní výroby sahající až do dob rakousko-uherské monarchie, byly po březnovém obsazení zbytku republiky vítanou kořistí, jež měla posílit německé zbrojní úsilí v připravované válce.

K tradičním centrům průmyslové výroby v Protektorátu Böhmen und Mähren patřilo bezpochyby i Brno. Především brněnské Zbrojovce (označované jako závod I) věnovaly od prvních dnů okupace německé úřady velkou pozornost. V průběhu válečných let docházelo ve Zbrojovce Brno k neustálemu zvyšovaní výkonu výroby, která dosáhla svého maxima v roce 1944, kdy zde bylo vyrobeno celkem 414 000 pušek typu Mauser K-98, 61 000 ku-lometů typu MG 34, 893 řídících přístrojů pro protiletadlové dělostřelectvo a 40 děl typu MK 303 (ráže 3 cm).⁴ K dosažení takového výsledku přispěly především tři faktory: racio-nalizace výroby, prodloužení pracovní doby a především navyšení počtu zaměstnanců pod-niku. Zatímco v roce 1938 v brněnském závodě pracovalo 11 544 dělníků, o šest let poz-ději měla zábrdovická Zbrojovka již 15 860 zaměstnanců.⁵

V roce 1942 vznikl na Cejlu, v blízkosti rozlehlého areálu brněnské Zbrojovky, nový pobočný závod označovaný římskou číslicí VII. Tovární objekt původně využívaný firmou Zwicker byl přeměněn na tajnou zkušebnu nových zbraní.⁶ Další pobočka koncernu brněn-ské Zbrojovky vyrostla v průběhu války v nedaleké Kuřimi. Kuřimský podnik, v dobových materiálech označovaný jako Waffenwerke V Gurein, začal být budován na podzim roku 1941 v rámci tzv. Göringova „leteckého programu“. Obráběcí stroje, které zde byly vyrá-běny, se uplatnili především při výrobě leteckých motorů. Nedostatek stavebního materiálu však zbrzdil tempo výstavby závodu, který zahájil omezený provoz až v roce 1944. V roce 1943 kuřimská Zbrojovka navíc přišla o dvě ze svých hal, které musela na přimý Göringův pokyn pronajmout hamburské společnosti Klöckner Flugmotorenbau. Tato německá firma přesunula svou výrobu na území Moravy po zničujícím náletu RAF, který postihl známé hanzovní město v noci z 27. na 28.7.1943.⁷

Klöckner Flugmotorenbau nebyla jedinou německou společností, která se v důsledku vzrůstající bombardovací činnosti angloamerického letectva rozhodla přesunout část své výroby na území Protektorátu. V Brně-Líšni postupně vyrostl pobočný podnik vídeňské firmy Flugmotorenwerke Ostmark GmbH, který se stejně jako kuřimský Klöckner Flugmo-torenbau specializoval na výrobu součástek pro letecké motory. Vedle zbrojní a strojíren-ské výroby bylo Brno i jedním z center textilního průmyslu na Moravě. Většina textilní výroby byla soustředěna do oblasti Cejlu, přičemž značná část produkce zdejších textilek byla určena pro potřeby Wehrmachtu. V neposlední řadě představovala moravská metropo-le důležitý uzel v rámci protektorátní železniční sítě.

Velkou výhodou území Protektorátu (a tím pádem i Brna) byla jeho těžká dostupnost pro většinu typů bombardovacích letounů využívaných západními spojenci v první polo-vině 2. světové války. Situace se začala dramaticky měnit v průběhu roku 1943 a přede-vším 1944. Do výzbroje RAF a USAAF začaly přicházet nové druhy těžkých čtyřmotoro-vých bombardovacích strojů jejichž dlouhý dolet umožňoval účinně napadat cíle, které do-sud ležely v bezpečném zázemí protivníka. Díky již zmiňovanému úspěšnému vylodění na Sicílii a v jižní Itálii získali západní spojenci nové letecké základny, které začaly využívat bombardovací a stíhací jednotky nově vytvořené 15. letecké armády USAAF.

Do čela tohoto mohutného uskupení spojeneckých leteckých sil byl jmenován Maj. Gen. Nathan F. Twining, jehož hlavní stan sídlil v Bari. 15. USAAF se v srpnu 1944 sklá-dala z těchto bombardovacích a stíhacích wingů: 5. BW (velitel Brig. Gen. Charles W. Lawrence - veliteství na základně Foggia), 47. BW (Brig. Gen. Hugo P. Rush - velitelství na základně Manduria), 49. BW (Brig. Gen.William L. Lee - velitelství na základně Cerig-nola) a 306. FG (Brig. Gen. Dean C. Stroher).

Bombardovací křídla se členila na tři bombardovací skupiny u 49. BW, po čtyřech skupinách měly 47., 55. a 304. BW. Nejvíce skupin bylo u 5.BW, celkem šest bombardo-vacích skupin. Bombardovací skupiny (BG) se dále členily na 4 perutě (Sgdn). Co se týče typů těžkých čtyřmotorových bombardérů používaných jednotlivými BW, jednoznačně převažovaly B-24 Liberator používané čtyřmi bombardovacími wingy. Jediným bombar-dovacím wingem vyzbrojeným „létajícími pevnostmi“, bombardéry B-17, byl 5. BW.

306. stíhací wing měl osm stíhacích skupin (FG), přičemž jedna z nich byla určena pro fotografický průzkum. Tři stíhací skupiny měly ve výzbroji dvoutrupé stíhačky P-38 Lightning a čtyři FG létaly se slavnými stíhačkami P-51 Mustang. Průzkumná fotografická skupina létala s fotoprůzkumnou verzí P-38/F-5.

Vedle amerických jednotek byla do 15. USAAF začleněna i 205th Bomber Group RAF, jejíž velitelství sídlilo ve Foggii. Britská bombardovací skupina se skládala z pěti bombardovacích wingů (BW). Jednalo se o 231. BW (základna Tortorella), 236. BW (zá-kladna Foggia), 240. BW (základna Amendola), 330. BW (základna Regina) a 2. BW SA-AF (základna Celone).

Ve výzbroji britských bombardovacích křídel převažovaly bombardéry Wellington Mk.X nasazené u 231., 236. a 330. BW. Piloti 2. BW SAAF a 240. BW. létali na americ-kých bombardérech B-24 Liberator (Jihoafričané s verzí Liberator Mk.VI a Britové Libera-tor B.Mk.VI). Mimoto operovaly v sestavě 240.bombardovacího křídla i britské těžké bombardéry Halifax Mk.II.⁸

Obranou území Protektorátu Böhmen und Mähren byly po většinu 2. světové války pověřeny jednotky stíhacího letectva a protiletadlového dělostřelectva podřízené Luftgau XVII (XVII. letecká župa), jejíž velitelství sídlilo ve Vídni. Hlavní silou, která se střetávala s americkými bombardovacími svazy byla 8. Jagddivision, jejímž velitelem byl od 15.6.1944 až do prosince téhož roku zkušený štábní důstojník Oberst Gotthard Handrick. V sestavě 8. stíhací divize působily v roce 1944 tyto německé stíhací jednotky: II./JG 27 (Hptm. Fritz Keller - základna Fels am Wagram), I./JG 302 (Hptm. Richard Lewens - zá-kladna Götzendorf), II./ZG 1 (Hptm. Egon Albrecht - základna Wels) a JG 108 (Maj. Ge-org Michalek). Pro ochranu moravského vzdušného prostoru byla určena i operačně výcvi-ková bitevní I./SG 152 dislokovaná na prostějovském letišti. Z jejích instruktorů a nejzku-šenějších žáků bylo ustaveno tzv. Einsatzkommando, které se v průběhu léta 1944 zapojilo do několika bojových akcí proti bombardérům 8. a 15. letecké armády.

Do sestavy této německé stíhací divize byly začleněny i jednotky spojenců Třetí říše. Konkrétně šlo o maďarskou 101. repülöosztály (örgy. Aladár de Heppes - základna Vesz-prem), slovenskou Letku 13 (npor. Vladimír Kriško - základna Piešťany) a chorvatskou Lovačka eskadrilla (npor. Mato Dukovac - základna Zilistea). Většina jednotek německých denních stíhačů (a stejně tak jejich madarští, slovenští a chorvatští spojenci) byla vyzbroje-na jednomotorovými stíhacími letouny Messerschmitt Bf 109 (verze Bf 109G-5 a Bf 109G-6). Pouze „prostějovská“ operačně výcviková I./SG 152 měla ve své výzbroji stíhací Focke Wulfy Fw 190 (verze Fw 190A-5, A-6 a F-8), které byly využívány i pro podporu pozemních jednotek jako bitevní stíhací letouny. II./ZG 1 využívala k útokům na americké bombardovací svazy těžké dvoumotorové stíhací stroje Messerschmitt Bf 110G-2. Vedle denních stíhacích jednotek byly v sestavě 8. JD zařazeny i dvě jednotky nočních stíhačů a to III./NJG 6 (Hptm.Leopold Felerer - základna Szombathely) a II./NJG 100 se základnou v Seyringu. Prvně jmenovaná jednotka měla ve výzbroji jednomístné stíhací letouny Mes-serschmitt Bf 109G-4 a piloti druhé Nachtjagdgeschwader létali na Junkersech Ju 88G.⁹

Piloti amerických bombardovacích a stíhacích letounů museli často při svých dlou-hých operačních letech čelit palbě německého flaku. Na území Protektorátu působila po většinu období 2. světové války Flakgruppe Böhmen (Skupina protiletadlového dělostře-lectva Čechy), kterou tvořily různé jednotky podřízené vyšším svazkům protiletadlového dělostřelectva. V letech 1944-1945 byly v rámci Flakgruppe Böhmen rozmístěny ve vý-znamných českých a moravských městech oddíly 184. Flakregimentu (184. protiletadlové-ho pluku), jenž byl podřízen 24. Flakdivision (Gen. Maj. Grieshammer). 24. protiletadlová divize spadala pod již zmiňované vídeňské Luftgaukommando XVII.¹⁰ V době prvního ná-letu 15. USAAF na Brno disponovaly německé protiletadlové jednotky v prostoru Protek-torátu a Rakouska celkem 167 děly ráže 8,8 cm a 38 rychlopalnými děly menší ráže (2 cm a 3,7 cm).¹¹

Německé vrchní velení si dobře uvědomovalo, jakou významnou roli pro něj má celá brněnská průmyslová aglomerace. Proto bylo rozhodnuto umístit do Brna (především v okolí brněnské Zbrojovky) několik baterií flaku. Konkrétně se jednalo o protiletadlovou baterii (Sperrfeuerbatterie) č.24 umístěnou v Brně-Juliánově, baterii č.193 (východně od zábrdovického areálu Zbrojovky) a konečně baterii č.194, která chránila Brno z prostoru černopolských kasáren. Každá z těchto baterií byla vyzbrojen čtyřmi protiletadlovými děly. Úměrně tomu, jak se v průběhu války stupňovaly útoky amerického a anglického bombar-dovacího letectva na Německo a okupovaná území, rostla i síla protiletadlových jednotek určených k ochraně Brna. Baterie vyzbrojené lehkými děly byly postupně nahrazovány těž-kým protiletadlovým dělostřelectvem. Ve městě byly na strategicky důležitých bodech u-místěny tři baterie těžkého flaku tvořené slavnými děly ráže 8,8 cm a obranu proti nízkole-tícím nepřátelským strojům posílily dvě lehké protiletadlové baterie vyzbrojené rychlopal-nými děly ráže 2 cm. Vedle příslušníků Luftwaffe se na obsluze těchto protiletadlových zbraní podíleli i němečtí zaměstnanci Zbrojovky.¹² Součástí protiletadlové obrany Brna a jeho okolí byla rovněž radiolokační stanice umístěná v Budkovicích u Ivančic, která doká-zal zachytit nepřátelské bombardovacími svazy až na vzdálenost 300 km.¹³

25. srpna 1944 čekala německou protiletadlovou obranu na území Moravy a Slezska první velká zatěžkávací zkouška. Toho dne se totiž uskutečnil první velký nálet bombardé-rů 15. letecké armády USAAF na Brno.

Po skončení brífingu byli američtí letci rozvezeni ke svým strojům. Piloti bombardé-rů a stíhaček za asistence pozemního leteckého personálu naposledy prověřovali funkčnost palubních přístrojů, leteckých motorů a ovládacích prvků letounů. Radisté, navigátoři, pa-lubní mechanici, bombometčíci a střelci zaujali příslušná bojová místa. Všichni čekali na signál povolující vzlet jejich bojového stroje. Bombardéry a stíhačky se řadily na začátku rozjezdových drah. Konečně přišel povel ke startu. Z jihoitalských letišť se začaly pomalu zvedat americké bombardéry obtížené trhavými bombami a během postupného nabírání ur-čené letové výšky se řadily do příslušných boxů. O něco později vzlétly i americké dopro-vodné stíhačky, aby poskytly svým „svěřencům“ ochranu před případnými útoky němec-kých stíhačů. Na Moravu toho dne zamířilo celkem 314 bombardovacích letounů B-17 Flying Fortress a B-24 Liberator od 5. a 304. BW s doprovodem 110 stíhaček P-51 Mus-tang (31. a 52. FG) a P-38 Lightning (14. FG) od 306. FW.