Ana səhifə

„Klidně spi…


Yüklə 56.5 Kb.
tarix24.06.2016
ölçüsü56.5 Kb.

IX.Vzkaz


Já i Danny jsme usnuli. Ne, že bych byla unavená, ale chtěla jsem si vychutnat tu příležitost. Když jsem se vzbudila, snažila jsem se vstát tak, abych Daniela neprobudila. Proklouzla jsem do koupelny a dala si sprchu. Teplou, horkou... Ještě jsem chvíli vzpomínala na jeho dotyky na mém těle. Ani nevím, jak dlouho jsem tam byla.

Nakonec jsem se osušila a oblékla do nových šatů, které mi ještě předtím Shela připravila. Vyšla jsem z koupelny a viděla, že Daniel stále spí. Šla jsem zpět k posteli, přisedla si a pozorovala ho. Asi ucítil můj pohled a probudil se. Usmála jsem se na něho a dala mu jemný polibek na rty.

„Klidně spi…“

Zaslechla jsem zvuky z vedlejších dveří a vzhlédla jsem k nim. Vzpomněla jsem si na Sam a Shelu. Otočila jsem se zpět a uviděla, že Danny má zavřené oči. Rozhodla jsem se tedy jít za nimi. Rozevřela jsem dvoukřídlé dveře a spatřila ty dvě debatující nad stolem s nějakými papíry. Pohlédly na mně.

„Mohla jsi říct, pomohla bych ti s těmi šaty.“ Připomněla mi Shela, že je mou služkou.

Přistoupila k nim blíž. „Nebylo potřeba…“ Probleskly mi vzpomínky, při jejich svlíkání před očima a já se pousmála.

„Shela říkala, že Jack je v sarkofágu…“ Řekla Sam, ale myslela to spíš jako otázku.

„Byl na tom zle.“ Sedla jsem si ke stolu a snažila se nakouknout na papír, který tam ležel. Bylo tam napsáno, jen několik číslic.

„A kam odvedli Daniela?... Chceš z něho udělat Jaffu?“ Ptala se dál zvědavě Sam.

Pozdvihla jsem obočí a podívala se na dveře, kterými jsem prošla. Myslím, že jsem i slabě zrůžověla. Byl to přeci jen i její známý. „Neodvedli, spí…“ Nadhodila jsem hlavou směr vedlejší místnosti. Snažila jsem se jí naznačit situaci, ale zřejmě to nepochopila.

„Spí? Co?“ udivovala se nad mou odpovědí.

„No my jsme…“ Přiblížila jsem ji to teda trošku blíž.

„Co? …Neříkej mi,…“ Začal se jí mírně zvyšovat hlas. „…že jste?…“ Ani otázku nemusela dopovědět. Pokynula jsem hlavou na souhlas. „Teď a tady?…“ Stále nevěřícně na mě koukala.

Promnula jsem rty a pozdvihla obočí.

„Sakra! To nechápeš, jak jste riskovali?!“ Její hlas už akceleroval.

Připadala jsem si jako malé dítě, které peskuje máma za to, že něco provedlo. „Kdybych byla ve stejné situaci,… udělala bych to znova.“ Pronesla jsem zamyšleně.

„Já taky…“ Místností zazněla jemně vyslovená věta. Daniel stál mezi dveřmi a díval se na mě.

Usmála jsem se.

„Jste blázni…“ Namítla Sam, ale její hlas již byl zcela poklidný. „…Ale chápu vás…“ Objevil se jí smutný výraz v obličeji. Určitě myslela na Jacka. Ano, udělala by to samé, kdyby mohla být s ním.


„Tak jak?“ Přerušila Shela situaci.

Ozval se Lisar: „Vy Danieli Jacksone se musíte převléknout do jaffského oděvu…“

Zaregistrovala jsem, jak Daniel ztuhnul. Asi, stejně jako já, na něho zapomněl.

Lisar pokračoval dál. „…Já budu muset zkusit něco zjistit o pozici naší lodi na orbitu planety. Je tam brána a dalo by se jí dostat odtud. Podle paměti Martji jsem zjistil, že ani situace na Tau’ri není růžová. Musíme zkontaktovat Tok’Ry, vaše přátele, ale také i samotné Vládce Soustavy. Myslím, že je bude zajímat Apophisovo pozice, plány a jeho postavení na Tau’ri. Musíme využít každé možnosti.“

Musela jsem v duchu s ním souhlasit. Je čas jednat.

„Danieli Jacksone. Levé dveře od královniny ložnice, vedou do vašeho pokoje. Tam najdete i svůj oděv.“

„Fajn…“ Odpověděl Danny a odešel do své místnosti. Z jeho tónu mi bylo jasné, že z přítomnosti Lisara, nemá radost. Ani já nepřekypovala radostí. Cítila jsem, jak moc mu vadí.
„My tady se Shelou jsme našli nějaké souřadnice. Nevíme sice kam vedou, ale je možné, že by nám to mohlo pomoci.“ Pronesla Sam.

Otočila jsem se a znovu zadívala na čísla na papíře. Už jsem věděla, že je to adresa hvězdné brány.

„Bylo to připevněno na jednom dně šuplete…“ Otočila se Sam směrem za sebe na starou almaru. „Nevím, kdo ji tam dal, možná bývalá služka…“ Vrátila svůj pohled opět na mě. „A co je vlastně s ní? Proč tu není?“

„Oni ji pohřbili za živa s bývalou královnou, když naše paní zemřela…“ Odpověděla jí Shela místo Lisara. „Možná je to i odkaz královny… Ale proč ho takhle složitě schovávala, to netuším…“

„Královny Amonet?“ Zeptal se Lisar. Shela kývla.

Do pokoje v tu chvíli vkročil v novém oděvu Daniel. „Co je s Amonet?“ Ozval aniž by jsme si ho před tím všimli.

Nevím proč, ale hrklo ve mně. Až pár vteřin poté, jsem se to dozvěděla z mysli Lisara. Právě Amonetina hostitelka byla Sha’re. Danielova manželka. Věděla jsem, že ona bude mít vždy místo v jeho srdci. Bolelo mě to. Vím, je to sobecké, ale je to tak. Jen jsem doufala, že se tam najde místo i pro mne.
Sam vstala a ukázala Danielovi papír se souřadnicemi.

„To je ale planeta P3R-233…“ Zvedl hlavu od papíru. „…tam bylo kvantové zrcadlo…“

Už jsem se chtěla zeptal, co to je, ale Lisar položil jinou otázku, která mi odpověděla na tu mou. „Už jste ho použili k cestě do alternativního světa?“

„Já jsem jednou nechtěně prošel. Získal jsem tam souřadnice, které nám pomohli odvrátit Apophisův útok na Tau’ri.“ Reagoval Danny na Lisarovu otázku.

‚Jiná realita…‘ Přemýšlela jsem. ‚Náš svět je i jinde. Je stejný?…‘

„Ale pokud se sejdete se svými dvojníky, musíte mít implantovaný čip pro destrukci prostoru a času.“

‚Dvě osoby z jedné reality…‘ Zvláštní představa, dumala jsem stále v duchu.

„Pokud to budeme potřebovat a dostaneme se na naši loď, tak by to nemělo být problém. Máme je tam.“

Stála jsem přemýšlela nad možností potkat své vlastní já, ale Lisar mi přerušil myšlenky svými.
„Teď zajdeme pro plukovníka O’Neilla…“ Otočila jsem se na Daniela. „Můžeme vyrazit?“

Srovnal si ještě oděv a rázně odpověděl: „Jistě.“

Pokynula jsem hlavou a společně jsem vyšli z místnosti.

„Lisare? Mohu mluvit s Martjou?… O samotě…“ spustil Daniel hned co za námi zapadly dveře a my zůstali sami.

Klesla mi mírně hlava, a když jsem ji opět zvedla byla jsem to já. „Jsem tu…“, oznámila jsem mu.

Usmál se. „Chtěl jsem ti říct,... že dnešek…“ Přistoupil těsně ke mně. „..je pro mě jeden z nejkrásnějších dnů mýho života…“ Mírně mě objal kolem pasu.

Na tváři se mi objevil malý úsměv. Zvedla jsem mírně hlavu. Nejen proto, abych mu viděla do očí, ale i také abychom se mohli políbit. Udělali jsme tak.

Jen jsem si říkala, že je škoda, že je to za těchto okolností. Takhle jsem věděli, že se může situace kdykoliv zvrtnout. Museli jsme jednat.

Přešli jsme širokou chodbou o tři místnosti dál. Byl čas vyzvednout Jacka ze sarkofágu. U dveří komnaty byli dva Jaffové, kteří stáli v pozoru. Rozdělali své zkřížené zbraně a jeden z nich nám otevřel dveře. Daniel vstoupil do místnosti první, poté jsem ho následovala já. Bylo skvělé býti královnou, protože jsem měla všude volný přístup.

Přistoupila jsem k nádherně zlatem zdobené truhle a zmáčkla jsem znak na její hlavní části. Sarkofág se otevřel.

Nic se uvnitř nehýbalo.
Tu se ozval slabý zvuk a pak Jackovo zvolání: „Krucinál! To už jsem zase něco zaspal!“

Měla jsem co dělat, abych zatlačila úsměv.

„Jaffa! La'tarr!“ Promluvil Daniel ke stráži, která v tu chvíli stála za námi.

Docela mě překvapilo, jak dobře goa’uldsky mluví.

Jack se posadil a zíral na nás a hlavně na Danielovu zbraň, která mu mířila na hlavu. „Sakra, na co si tu hrajete?“ Komentoval nás dva.

Jaffové po Danielovo pokynu přistoupili k sarkofágu.

Dala jsem příležitost Lisarovi, aby uvedl Jacka na pravou míru: „Kree!… Noc'ri'ton!“

Stráž čapla Jacka a snažila se ho ze sarkofágu vyndat.

Očividně Jacka Lisar překvapil, ale zanechával si chladnou hlavu. „Já sám…“ Vyšplhal se ven a postavil se před nás.

Danny ho bez jediného slůvka stále hlídal svojí tyčovkou.

„Koukám, že jsi vysazenej na královny… Co vůbec na tobě vidí?“ Podíval se Jack z Daniela na mě.

Jack byl opravdu v pořádku.

Shela dokonce i zajistila, že byl umytý a převlečený do bílého oděvu.
Sice jsem původně chtěla jít hned za Apophisem, ale teď jsem si řekla, že je čas využít situace. Otočila jsem se a překvapila oba Jaffy, jeden po druhém odletěli na zeď komnaty a sklouzli po ní dolu.

„Wow! Po tom se mi už stýskalo!“ Pronesl Jack.

Ani jeden nelenil a přiskočili k Jaffům a odzbrojili je. Každý z nich namířil na jednoho u nepřátel a třikrát vystřelili ze zat’nikitelu. Daniel si strčil zbraň pod horní část oděvu a Jack dozadu za kalhoty.

„Fajn.“ Řekl klidným hlasem Daniel, vzal si svoji tyčovku a namířil s ní opět na Jacka.

Jack zvedl obočí a trochu se vyklonil z možné dráhy střely. „Eh... Po tomhle si mi ale nestýskalo, to zase nemám až tak rád…“

Daniel jakoby ho ani nevnímal a s namířenou tyčovkou ho poobešel.

Sledovala jsem jejich reakce, jak si jeden postupně vychutnává toho druhého a můj úsměv vyplaval na povrch.

Lisar však zvážil situaci: „Plukoníku O’Neille, doktore Jacksone…“

Do těch dvou jako by hrom uhodil, jak se najednou zarazili a zírali na mě.

Jack se k Dannymu naklonil: „Ona je?…“ zašeptal svůj dotaz.

Daniel pokynul: „Tok’Ra.“ Odpověděl mu stejně silným hlasem.

„Ano, jsem Lisar…“ Vyšlo mi z úst.

Jack mu skočil do řeči: „Á... nechte mě hádat… Neměl jste na vybranou?“ Objevila se Jackovi na obličeji jeho známá grimasa. Zvednuté obočí s úšklebkem na tváři.

„Jinak by Martju obsadila královna…“ Namítl Lisar.

„Ale nemyslím, že by se vám to nehodilo…“ Pokračoval Jack dál ve svém popichování.

Veděla jsem v tu chvíli, že má Jack pravdu. Bylo tu i něco jiného, cítila jsem to. Ale teď nebyl čas se tím zabívat. Lisar chtěl reagovat, ale moje mysl byla silnější. Možná ale jen chtěl, abych si to myslela.

„Jacku, možná máš pravdu, ale Lisar nám vždy pomohl. Respektuj ho, prosím… Teď musíme řešit něco jiného.“

Jack pro změnu pozdvihl obě obočí a otočil se na Daniela, který jen pokrčil rameny.

„Jdeme?“ Nečekala jsem na odpověď a odešla jsem z místnosti.
Na chodbě nikdo nebyl a tak nevadilo, když jsem se ještě teď usmála nad situací u sarkofágu. Smích mě však za chvíli přešel, protože jsem spatřila Shak’la. Vyrazil do chodby, kde jsem stála. Naštěstí Daniel už vedl spoutaného Jacka, tak nenabyl podezření. Aspoň v té chvíli to tak vypadalo.

„Má paní…“ oslovil mě ještě tak pět metrů přede mnou a naznačil úklonu.

„Něco nového?“ Zeptala jsem se ho na okolnosti na můstku.

„Nic pozitivního, královno. Loď zmizela, nejspíše odletěla…“ Přistupoval ke mně blíž, přičemž stále pozoroval Daniela s Jackem.

„To Apophis není v nejlepším rozpoložení… Půjdu ho navštívit, snad ho má společnost potěší…“ Snažila jsem se odvrátit jeho pozornost.

„Určitě bude šťasten, má paní…“ Strhl na okamžik pohled na mě.

„Doprovodíš mě?“ Zeptala jsem se ho.

Se slabým podivem ve své tváři pokynul na souhlas.

„Víš, co máš dělat!“ Otočila jsem se na Daniela, který stál po mé pravici a mířil tyčovkou na Jacka.

Viděla jsem, jak se Danny zatvářil. Nebyl příliš nadšen, že mne má nechat samotnou se Shak’lem, natož s Apophisem. Ještě, že jeho první Jaffa otočil a v tu chvíli stál zády k mému doprovodu.

„Ano má královno…“ Vyloudil Daniel ze sebe a šťouchl hlavní své zbraně do Jackovo ramene.
Viděla jsem, jak s těžkým srdcem odchází. Bylo mi taky tak. Nikdy člověk neví, co se stane. Ještě jsem hleděla na jejich vzdalující se záda, když mě Shak’l vyrušil.

„Vy již tomu člověku věříte?“ Zeptal se opatrným hlasem.

„Kree!“ Rozčílila jsem se a Lisar odpověděl za mě. „Jak si vůbec dovoluješ pochybovat o mých rozhodnutích!“

Vyrazila jsem na opačnou stranu, než Daniel s Jackem. Shak’l celou, i když krátkou, cestou mlčel.

Apophis byl ve svých komnatách, seděl v křesle a popíjel jakýsi mok. Vypadal opravdu zamyšleně.

Když jsem vstoupila do místnosti a on si mě konečně všiml, vyloudil na obličeji náznak úsměvu.

„Má královno…“ Vstal z křesla, aby mě uvítal. „Můžeš jít.“ Otočil se na Shak’la.

Ten nás vzápětí opustil.


„Dáš si víno? Je to poměrně lahodný mok z Tau’ri.“ Ukázal na sklenici s rudým vínem, která momentálně stála na stolku mezi dvěma křesly.

„Podle paměti hostitelky by mi mělo chutnat. Měla ho ráda…“ Řekl Lisar, který si vzal slovo. Posadila jsem se do bližšího křesla.

Apophis pokynul hlavou na malého sluhu, kterého jsem si všimla až teď. Ten jako čert vystřelil a splnil jeho úkol. Podal mi sklenku s vínem.
„Tak jak jsi spokojená se svým hlavním Jaffou?“

„Hmmm…“ Usmála jsem se. „Sice je to stále člověk,…“ Dovysvětlila jsem mu situaci: „…Chci mu dát svou vlastní larvu. Ale svou druhou funkci plní dobře…“ Připila jsem si vína. „Měla jsem to sice trochu jednodušší, protože Daniel Jackson měl k hostitelce určitý vztah“

To víno bylo opravdu dobré a tak jsem si znovu usrkla.

„Je první, koho ovlivnila první dávka mých feromonů. Bude z něho brzo i můj první Jaffa…“

Apophisovi se objevil mírně překvapený výraz, ale zahrál to do autu. „Vůbec jsem nepochyboval o tvých přednostech má drahá… Na to si můžeme připít. Je to dobrý lidský zvyk.“

Znal taur’ské zvyky až moc dobře. Musel ve společnosti lidí strávit hodně času. Dopila jsem sklenku.

„Jestli dovolíš postarám se ještě jednou o tu ženu Jacka O’Neilla a jeho nechám osobně připravit na obřad.“

„Budu jen rád,… mám teď jiné starosti.“ Vstal a nabídl mi ruku, aby mi pomohl z křesla.

Usmála jsem a pomoc jsem přijala.
„Myslím, že vše bude v pořádku…“ pronesl Apophis, na mě nezvykle jemným hlasem.

Věděla jsem, co tím myslí. Mluvil o našem budoucím vztahu.

Lisar mě momentálně opustil a nechal vše na mne. V tu chvíli jsem ho za to nenáviděla. Věděl, co to pro mne znamená. Apophis se mi díval do očí, čekal mou iniciativu, mou náklonnost.

Stoupla jsem si mírně na špičky a zavřela jsem těsně před jeho obličejem oči. Myslela jsem na Daniela. Myslela jsem na to, proč musím tohle vše dělat... Políbila jsem ho… Bylo mi to proti srsti a to i kvůli tomu, co se mezi mnou a Danielem stalo. Doufala jsem, že si toho nevšimne.

Jednou rukou mi stále držel mou dlaň a druhou mne chytl kolem pasu a mírně si mě přitáhl k svému tělu. Zašeptal mi do ucha původním hlasem hostitele: „Budu rád, když večer přijdeš…“

Kdyby to šlo, tak jsem na sucho polkla. Jediné, co jsem mohla, bylo vyloudit úsměv a slabě pokynout hlavou. Řekla jsem co nejjemněji: „Já teď půjdu…“


Pomalu pustil mou ruku. „Zítra se vracíme na Tau’ri.“

Srdce mi poskočilo, věděla jsem, že to nevěstí nic dobrého.

„Mám ji plně pod kontrolou…“

V tu chvíli už naštěstí se mnou Lisar byl. Kontroloval mne, já bych se totiž stoprocentně prozradila. Vrhla bych se po něm a vyškrábala bych mu oči. Lisar však zajistil, abych se usmála a pronesla. „Už se těším… Vychutnáme si pocit našeho vítězství…“


Otočila jsem se a vyšla z místnosti. Snažila jsem se na sobě nic nechat znát a se vznešenou hlavou jsem procházela chodbami do mých komnat.


Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©atelim.com 2016
rəhbərliyinə müraciət