Jiří Antonín Benda (1722 – 1795)
-
18. století, narozen Staré Benátky
-
nejvýznamější člen rozsáhlého rodu
-
gymnázium v Kosmonosích, jezuitské gymnázium v Jičíně – v rozporu s evangelickou vírou rodiny
-
odchází za bratrem Františem do Berlína, hudebníkem královské kapely
-
dvorním kapelníkem na knížecím dvoře v Gotě
-
autor církevních i světských děl
-
tvůrce melodramu – střídá se se slovo – hudba
-
námět z Antiky
-
obdivovatelem byl i samotný Mozart
-
období klasicismu
-
dílo: melodram: Ariadna na Naxu – 1. scénický melodram, Médea
-
Zdeněk Fibich (1850 – 1900)
-
součastník A. Dvořáka
-
v dětství projevoval výrazné hudební nadání, ve 14 dirigoval vlastní symfonii, v 15 operu
-
studoval ve Vídni, v Praze, v Lipsku(kde byl jeho strýc profesorem) a v Paříži
-
v Praze vyučoval a dirigoval orchestr v Prozatímním divadle
-
otec - J. Fibich, matka – M. Fibichová (hudebně nadaná)
-
miloval les, přírodu
-
skládal verše
-
prospěch na gymnáziu znamenitý
-
učitel – B. Smetana
-
zajímal se také o malířství, sochařství a filosofii
-
sbíral motýly
-
potomci: dvojčata – dcery Elsa, Růžena a syn Richard, který po narození zemřel
-
sestra přijela pomoci – zemřela
-
vrátil se do Prahy – manželka téhož roku zemřela
-
díla: opery: Blaník, Bouře, Šárka, Nevěsta messinská
-
melodramatická trilogie: Hippodamie – Námluvy Pelopony
- Smír Tantalův
- Smrt Hippodamie – antický námět zpracovaný J. Vrchlickým
- balady K. J. Erbena: Vodník, Štědrý den
- předehry: Noc na Karlštejně, Oldřich a Božena
- kantáty: Meluzína, Jarní romance
- symfonické básně: Závoj, Slavoj a Luděk, Toman a lesní panna, Selanka
melodram v 19. století
-
spojení slova a hudby
-
romantismus
-
v melodramu hudba nemá jen doprovodný charakter, ale svými prostředky (zvukomalebnost) ještě více podtrhuje dramatičnost situace
-
melodram – koncertní (klavír a recitace)
-
scénický (velké celovečerní drama doprovázené orchestrem)
scénická hudba
-
hudba, která se hraje v průběhu činoherního představení
-
J. Zeyer + J. Suk – Radůz a Mahulena – hudba k dramatické pohádce
-
suita – Pohádka – O věrném milování Radůze a Mahuleny a jejich strastech – Hra na labutě a pávy – Smuteční hudba – Runy kletba a jak byla láskou zrušena
Josef Suk (1874 – 1935)
-
narodil se v Křečovicích na Sedlčansku
-
novoromantik, impresionista
-
tvůrce scénické hudby – hudba – slovo ->současně
-
v dětství hrál na housle, píše první skladby
-
na konzervatoři žákem A. Dvořáka, žena Otýlie – dcera A. Dvořáka -> zeťem A. Dvořáka
-
zpočátku úzce navazoval na dílo A. Dvořáka
-
jeho soukromým žákem byl B. Martinů a J. Ježek
-
členem Českého kvarteta – komorní sdružení – sláva – procestoval celý svět
-
1904 – umírá A. Dvořák
-
1905 – umírá Sukova žena -> velký smutek
-
stal se nástupcem A. Dvořáka ve vyučování skladby na pražské konzervatoři
-
vnuk J. Suka, pravnuk A. Dvořáka – houslista Josef Suk
-
díla: Serenáda Es dur pro smyčce, Pohádka, V nový život – pochod, Asrael – anděl, který hledá klid a spásu, smuteční symfonie
|