Univerzita palackého V olomouci přírodovědecká fakulta bakaláŘSKÁ práce olomouc 2012 Jakub Přichystal univerzita palackého V olomouci

2.2 Levandule v historii

Rodové jméno „Lavandula“ pochází z latinského slova „lavare“, které znamená „mýt se“. Původ jména přímo poukazuje na základní použití levandule jako přísady do vody, jež se používala ke koupelím. Takto levanduli využívali zejména staří Římané.

Egypťané levandulovou vůni používali jako parfém. Levandule měla svou roli i v procesu mumifikace, kdy Egypťané namáčeli látku do asfaltu a levandulového oleje. Do takto ošetřené látky zabalili mumii, kterou následně nechali vyschnout na slunci.

Řekové se učili od Egypťanů zejména v oblasti využití aromatických vlastností levandule a jejího využití v podobě parfému. Ve svých spisech se o levanduli zmiňuje i filosof Theophrastus (371 – 287 př. n. l.).

Římané používali levanduli k léčení ran, zejména častý byl tento jev u léčení zranění vojáků. O účincích levandule se dovídáme u Dioscorida (40 – 90 n. l.), vojenského řeckého lékaře ve službách císaře Nera v římských legiích. Ve svém pětisvazkovém díle De Materia Medica uvádí, že levandule je účinná na uklidnění, tišení bolesti, proti plynatosti a na omývání ran. Používá levanduli ve víně i octu [7].

Plinius Starší (23 – 79 n. l.) ve své encyklopedii Historia Naturalis přisuzuje levanduli účinky proti bolestem hlavy, ulevení od menstruačních obtíží, žaludečním nevolnostem, bolestem ledvin, vodnatosti a na hmyzí bodnutí. Je velmi náročné v jeho díle nalézt přesné informace, jelikož se dopustil mnoha chyb při přepisu četných knih jiných autorů a na různých místech označuje jednu rostlinu více názvy.

Galén (129 – 199 n. l.), římský lékař, zahrnul levanduli na seznam protijedů, zejména proti hadímu uštknutí, která byla podávána ve víně, kdy pomáhala i proti bolestem břicha a vodnatelnosti.

Perský lékař Avicenna (Ibn Sina, 980 – 1037) píše o levanduli ve svém díle Canon Medicinae. Uvádí několik receptů s použitím esenciálního oleje destilovaného z rostliny.

Ve středověku se o rozvoj používání levandule starali zejména řádoví bratři a sestry za zdmi kláštera. Největší vliv měly v této oblasti Benediktýnské řády. Drtivá většina děl vychází čistě z Avicennovy tvorby. Nejvíce se levanduli věnuje abatyše Hildegarda von Bingen ve svém díle Physica. Zde charakterizuje levanduli jako horkou a suchou. Podávána ve víně či medu a vodě zmírňuje bolest v játrech a na plících. Jinde v textu se uvádí, že její aroma zabíjí vši a zahání všechny zlé entity [8].

V 16. století, současně s rozvojem destilace, se využití levandule rozšiřuje více na parfumerii. Získává velkou oblibu a začíná se pěstovat v okolí Vídně i v Británii, kde si ji oblíbí zejména královna Alžběta I. Levandule se stává nedílnou součástí životního stylu vyžadujícího větší hygienu. Postupně levandule proniká i do farmaceutického využití.

John Gerard (1545 – 1612), anglický bylinář známý pro svoji rozsáhlou a bohatě ilustrovanou knihu o bylinách, hovoří o levanduli jako o horké a suché na třetím stupni. Doporučuje její použití při migrénách, kdy radí natřít čelo olejem. Dále hovoří o vhodnosti jejího použití při srdečních obtížích, mdlobách, závratích a obtížném dýchání.

Renesanční italský lékař Pietro Andrea Mattioli vytvořil Herbář neboli Bylinář. Původně se jednalo o komentovaný spis De Materia Medica, který nabyl takového rozsahu, že se stal samostatným dílem. Zde Mattioli popisuje levanduli ze stránky botanické tak i léčitelské. Levanduli považuje za vhodnou proti závratím, padoucnici, křečím, nadýmání, žloutence a na zlepšení funkce jater a sleziny, připisuje ji i diuretický účinek. Přikládá i několik receptů na přípravu vína, octa a dalších přípravků z levandule s jejich použitím. Považuje levanduli za velmi vhodnou proti mrtvici a pálení žáhy. Zevně pomáhá proti migrénám, bolestem zubů. Čichání k levanduli by podle něj mělo zlepšovat zrak [9].

Nicholas Culpeper (1616 – 1654) anglický botanik a astronom prohlásil, že levandule je rostlinou astrologické planety Merkur a je užitečná na zahnání chmur a bolestí hlavy. Povzbuzuje mozek, ulevuje od závratí a mdlob. Posiluje žaludek a uvolňuje břišní křeče. U žen podporuje menstruační cykly a napomáhá po porodu nebo i k vypuzení mrtvého plodu z dělohy. Levandulové květy ve víně působí blahodárně na bolest zubů, plynatost a koliky při potírání zasaženého místa. Varuje, aby se mladí lidé zdrželi užívání levandulového oleje s odůvodněním, že levandulový olej obsahuje příliš horkosti pro jejich mladou a už tak dostatečně horkou krev, stejné varování platilo pro lidi radostné a šťastné.

Ve viktoriánské době se stala levandule jednou z nejpopulárnějších vůní spolu s růží a fialkami. Eau de Cologne (kolínská voda) byla založena na levandulovém oleji. Recept z roku 1964 obsahuje 1,2 kg levandulového oleje spolu s dalšími oleji (hřebíček, bergamot, citron, rozmarýna) v 90% alkoholu na výrobu 100 l kolínské vody.

2.2.2 Pověry a esoterické použití

Její účinky mají být: analgetické, antidepresivní, antikonvulzivní (proti epileptickým záchvatům), antiseptické, proti křečím a nadýmání, diuretické, žlučopudné, snižující tlak, sedativní, působící na slezinu, potopudné, celkově posilující, vypuzující hlísty, zlepšující proudění krve a podporující menstruaci, všeobecně čistící, zacelující rány a zabraňující tvorbě jizev, posilující srdce a nervy.

A je vhodná pro léčbu: abscesů, akné, vypadávání vlasů, astmatu, hnisavých výtoků, očních zánětů, bronchitidy, nežitů (záněty chlupového váčku) a karbunklů (shluk takových zánětů), koliky, křečí, zánětu močového měchýře, ekzémů, depresí, průjmu, epilepsie, záškrtu, trávicích obtíží, bolestí uší, mdlob, plynatosti, kapavky, nepříjemného dechu, bolesti hlavy, hypertenze, chřipky, nespavosti, hysterie, laryngitidy, migrény, bušení srdce, nauzey, chronické únavy, odstranění vší, lupénky, revmatismu, žlučových kamenů, svrabu, zánětu lymfatických uzlin, úpalu, bolestí v krku, tuberkulózy, břišního tyfu, bércových vředů, zvracení, černého kašle a na rány.

Levandule pomáhá vyrovnávat mysl a emoce [12] a její působení pokrývá široké spektrum emočních stavů přes hyperaktivitu, hysterii, panické hrůzy, strachy, rychlé změny nálad, nedostatek pochopení, agrese, workoholismus, přepracování, paranoií, posedlosti apod.

Levandulový olej má, jak je tradováno, antibakteriální, antifungicidní, sedativní účinek, působí relaxačně na hladké svalstvo, proti nadýmání a je účinný na popálení a hmyzí bodnutí.

V současnosti se přírodní olej používá v aromaterapii, jako přídavek do kosmetických produktů pro svoji jedinečnou vůni i jako antimikrobiální prostředek.
2.3 Použití levandule v parfumerii [4]

V parfumerii se využívají jak levandulový esenciální olej připravený destilací, tak i alkoholový výluh v absolutním alkoholu. Používané druhy jsou Lavandula angustifolia a Lavandula hybrida. Podle druhu rostliny se rozlišuje mezi levandulovým resp. levandinovým olejem či alkoholovým výluhem.