Spojenecké nálety na Brno v letech 1944-1945

Ke dvěma akcím amerických „kotlářů“ došlo na území Moravy ještě před koncem měsíce srpna. 27.8.1944, tedy pouhé dva dny po prvním útoku na brněnskou průmyslovou a oblast a prostějovské letiště, zamířily bombardéry 15. letecké armády USAAF ze svých jihoitalských základen k jednomu ze svých nejoblíbenějších „benzinových cílů“, rafineriím v hornoslezském Blechhammeru. Zatímco se svazy amerických bombardérů pomalu blížily ke svému cíli, odpojilo se od nich několik doprovodných stíhaček, aby zaútočily na letiště v blízkosti Prostějova. Němečtí piloti, kteří se před dvěma dny pokusili zabránit americ-kým bombardérům v útocích na Brno, Kuřim a domovskou leteckou základnu v Prostějo-vě, se toho dne na moravském nebi neobjevili. Američtí stíhači tak mohli mezi 11.45 h a 12.00 h nerušeně zaútočit na letadla odstavená na letištních stojánkách. Jiná skupina ame-rických stíhacích letounů „navštívila“ letiště ve Vyškově během zpátečního letu z Blech-hammeru ve 13.30 h. Luftwaffe musela na obou napadených leteckých základnách odepsat celkem devět stíhacích strojů Fw 190F-8, jež patřily bitevní skupině III./SG 151 a dva do-pravní letouny typu Messerschmitt Me 323 Gigant od TG 5. Další tři Focke Wulfy dávky vypálené z kulometů amerických stíhaček poškodily.¹⁵⁷

Američtí „hloubkaři“ se na Moravě opět objevili následujícího dne. 28. srpna 1944 prováděly bombardéry 15. letecké armády sérii útoků na cíle v Maďarsku a Rakousku. Při té příležitosti si několik amerických stíhaček „odskočilo“ i nad Protektorát. Mustangy od 31. FG napadly v odpoledních hodinách na území jižní Moravy několik pozemních cílů a v prostoru mezi Znojmem a Mikulovem svedly souboj s německými stíhačkami, při němž došlo ke ztrátám na obou stranách.¹⁵⁸

K největší akci amerických „kotlářů“ na území Moravy a Slezska však došlo až o ně-kolik týdnů později, 11.10.1944. Toho dne prováděly bombardéry 15. letecké armády USAAF několik akcí nad Maďarskem a Rakouskem. Protože se piloti doprovodných stíha-cích strojů nesetkali ze strany německých stíhačů s významnějším odporem, rozhodli se napadnout základny Luftwaffe a železniční dopravu na jižní Moravě.

Celkem 37 Mustangů od 31. FG nejdříve zaútočilo na prostějovské letiště a poté se přesunulo do okolí Brna. Ve 13.50 h napadly čtyři P-51 lokomotivu č.354.405 v Šlapani-cích. Lokomotiva byla těžce poškozena, přičemž strojvedoucí utrpěl těžké a topič lehké zranění (oba zranění byly protektorátními příslušníky).¹⁵⁹ Ve stejném čase zaútočila dvo-jice amerických stíhačů na dva osobní vlaky č.815 a 8202 v Sokolnici. Palba kulometů po-škodila jednu z lokomotiv vážně, druhou jen lehce. Během útoku Mustangů zahynuli stroj-vedoucí a železniční zaměstnanec, tři další železničáři utrpěli zranění (všichni mrtví a zra-nění byli protektorátní státní příslušníci).¹⁶⁰ Kolem druhé hodiny odpolední zaměřili „kot-láři“ svou pozornost na dva nákladní vlaky. První z nich (č.8102) byl napaden v Křenovi-cích. Přestože byla lokomotiva těžce poškozena, strojvedoucí a vlakvedoucí utrpěli jen leh-ká zranění. Lehce zraněn byl i jeden civilista, který se v době útoku pohyboval poblíž trati. Palba 12,7 mm kulometů lehce poškodila také několik nákladních vagónů. V jednom z nich bylo převáženo stádo prasat, přičemž 10 vepřů utrpělo zranění takového charakteru, že museli být na místě poraženi přivolaným řezníkem.¹⁶¹ Piloti dvou Mustangů, kteří napa-dli druhý nákladní vlak č.1415 u Blažovic, tentokrát neměli příliš dobrou mušku, o čemž svědčí skutečnost, že se jim nepodařil zasáhnout parní lokomotiva a nákladní vagóny utr-pěly jen lehčí škody. Podobně jako v Křenovicích si útok „kotlářů“ vyžádal „oběti“ mezi domácími zvířaty. Dávka z palubních zbraní amerických stíhaček zabila jednu z převáže-ných krav, zatímco druhého přežvýkavce zranila. Vedle zvířat však v Blažovicích umírali i lidé; dvojice P-51 za sebou zanechala jednoho mrtvého člověka.¹⁶²

Ve stejné době napadly americké letouny nádraží v Pohořelicích, kde se jim podařilo zapálit sklad. K požáru bylo povoláno hasičské družstvo 2. setniny Feuerschutzpolizei. Oheň však nebyl příliš velkého rozsahu o čemž svědčí skutečnost, že dříve než dorazili na místo profesionální hasiči uhasili jej železničáři vlastními silami. Útok Mustangů na poho-řelického nádraží si vybral krutou daň mezi místními civilisty. V prostoru železniční stani-ce zemřeli dvě ženy a jeden muž. Zbloudilé kulky navíc zasáhly několik lidí, kteří se snaži-li ukrýt na nedalekém poli. Pět těžce zraněných osob bylo následně převezeno do brněnské Úrazové nemocnice, zatímco pětice lehce zraněných byla ošetřena přímo na místě.¹⁶³

Kolem druhé hodiny odpolední se jižně od Ivaně zřítil cvičný německý letoun Siebel Si 204D (W.Nr.50342) v jehož troskách uhořeli dva pasažéři. Příčina ztráty dvoumotorové-ho stroje Luftwaffe je dodnes zahalena určitými nejasnostmi. V hlášení hejtmana okresu Brno-venkov se výslovně uvádí, že byl Siebel pronásledován pěticí Mustangů a následně sestřelen.¹⁶⁴ Američtí stíhači toho dne sice nárokovali sestřelení tří německých letounů na území jižní Moravy, mělo však jít o tři stíhací Fw 190. V hlášeních pilotů od 31. FG je ja-ko místo střetu s německými stíhači uvedena oblast mezi Hodonínem a Znojmem, tedy prostor poměrně dosti vzdálený od místa dopadu cvičného Sieblu. Rovněž čas v němž do-šlo k souboji mezi Mustangy a Focke Wulfy (mezi 14.10 a 14.15 h) neodpovídá době zří-cení německého cvičného stroje.¹⁶⁵ Pokud jde o přesné určení prostoru vzdušného souboje lze předpokládat, že se američtí letci mohli snadno zmýlit a jejich údaje lze brát s jistým odstupem. Že by však Američané zaměnili německý dvoumotorový cvičný letoun za je-dnomotorovou stíhačku se jeví jako velmi nepravděpodobné.

Ve 14.03 h se přihnala čtveřice P-51 k Modřicím, kde stál na kolejích osobní vlak, k němuž bylo připojeno i několik sanitních vozů Wehrmachtu. Zatímco materiální škody způsobené útokem „kotlářů“ byly zanedbatelné (lehké poškození jednoho železničního va-gónu), bilance lidských ztrát již byla závažnější. Jeden člověk zahynul (zaměstnanec We-hrmachtu), čtyři lidé utrpěli vážná (dva muži a dvě ženy) a dva lehká zranění (muž a žena). Většinu zraněných tvořili příslušníci Protektorátu; z vojáků v sanitních vozech byl těžce zraněn pouze jeden příslušník Wehrmachtu.¹⁶⁶ V té samé době, kdy probíhal útok v Modři-cích, ostřelovala dvojice Mustangů nákladní vlak č.5841 v Rousínově. Z trojice železničářů obsluhujících napadenou parní lokomotivu byl odraženou kulkou lehce zraněn na levé no-ze strojvedoucí Wilhelm Weinbrenner.¹⁶⁷ Rovněž útok na samotný vlak se obešel bez vět-ších materiálních ztrát; američtí letci nezasáhli žádný z nákladních vozů a lokomotiva, hlavní cíl „kotlářů“, byla poškozena jen lehce. Nejzávažnějším důsledkem celého útoku se nakonec stalo přerušení telefonního vedení u železniční stanice.¹⁶⁸

Poté se Mustangy přesunuly k Brnu, kde ve 14.07 h napadly letiště a nádraží v Brně-Slatině. Překvapivý útok 30 amerických stíhačů od 31. FG způsobil na slatinské letecké zá-kladně značné škody. Z devíti zapálených německých strojů začaly stoupat k obloze sloupy dýmu. Plné ruce práce měli po „návštěvě“ amerických stíhaček především němečtí mecha-nici, kteří museli opravovat sedm těžce a 12 lehce poškozených letounů. Pokud se jedná o lidské ztráty, oproti náletu z 25.8.1944 dopadlo slatinské letiště tentokrát dobře: lehká zra-nění utrpěli pouze dva příslušníci Wehrmachtu.¹⁶⁹

Druhá skupina Mustangů zaměřila svou pozornost na již zmiňované slatinské nádra-ží. Bilance útoku na tuto brněnskou železniční stanici byla tragická. Šest lidí (převážně za-městnanců drah) útok amerických stíhaček zaplatilo svým životem a 19 osob utrpělo vážná zranění (14 mužů a pět žen).¹⁷⁰ Dva muži a jedna žena mohli hovořit o štěstí, že vyvázli z útoku „kotlářů“ jen s lehkým zraněním.¹⁷¹ Během ostřelování nádraží v Brně-Slatině však zaznamenali ztráty i američtí letci. Těm se sice podařilo zapálit jeden z odstavených cisternových vagónů, ale palba německého flaku srazila z oblohy stíhačku P-51B 43-24854 „Miss Betty“ od 308. squadrony 31. FG pilotovanou 2/Lt Williamem L. Kigginsem.¹⁷² Po-té, co se neovladatelný stroj zřítil do lesa vzdáleného asi 700 m od železniční trati, následo-vala ohlušující detonace. Místo dopadu amerického stoje okamžitě zajistili němečtí vojáci a dva strážmistři uniformované protektorátní policie. Při prohlídce trosek Mustangu bylo nalezeno ohořelé tělo amerického pilota.¹⁷³ Kigginsovy ostatky byly následně převezeny na hřbitov ve Slatině.¹⁷⁴ 2/Lt Williamem L. Kiggins tak drží smutný primát: stal prvním a zároveň i posledním americkým letcem, který zahynul v průběhu bojové akce nad Brnem.

Celkový rozsah materiálních škod, způsobených v Brně-Slatině útokem amerických stíhacích letounů, byl zanedbatelný. Mimo letiště a vlakové nádraží bylo lehce poškozeno několik obytných domů na Olomoucké ulici. Zřejmě střepinami protiletadlových granátů, které vystřelily obsluhy flaku po nízko letících amerických stíhačkách, bylo poškozeno ně-kolik domů v nedalekých Židenicích. Rozbité střechy a okenní tabulky byly hlášeny ze Škroupovy, Skorkovského, Boettingrovy a Cornovovy ulice.¹⁷⁵ Brněnské Ö.L. Leitung by-lo v porovnání se srpnovým náletem nuceno nasadit jen velmi málo jednotek LS-Polizei: ve Slatině bojovaly s požáry na letišti a nádraží dvě čety F-Dienst a k ošetření zraněných byla určena jedna četa San.-Dienst. Jedno družstvo zdravotníků bylo vysláno i do nedale-kého Starého Lískovce.¹⁷⁶

Zde měli lékaři práce až nad hlavu. Nedaleko nádraží ve Starém Lískovci totiž roz-střílely útočící americké stíhačky lokomotivu č.3541 1147. Hloubkový nálet Mustangů ne-přežil dvaapadesátiletý strojvůdce Josef Andrýsek. Dva jeho kolegové, topič Václav Smut-ný (46 let) a železniční zaměstnanec Jan Dobrovský (46 let) utpěly během leteckého útoku těžká zranění. Střely vypálené z amerických letounů zasáhly nejen parní lokomotivu, ale i telegrafní dráty táhnoucí se podél trati.¹⁷⁷

Další hlášení o ostřelování osobního vlaku nepřátelskými letouny přišlo z Břeclavska. K incidentu mělo tentokrát dojít ve 14.10 h na trati mezi Kobylím a Bořeticemi. V tomto případě však nebyl vlak primárním cílem útoku. Nad zmiňovanými obcemi se totiž odehrál vzdušný souboj mezi osamělou německou stíhačkou a dvěmi americkými stíhacími stroji. Jeden z Mustangů vystřelil na soupeře dlouhou dávku z palubních zbraní, tomu se však po-dařilo na poslední chvíli uhnout. Střely určené pro německý stroj „pokropily“ vlak, který byl vzdálen asi 240 m od železniční stanice v Bořeticích. Z vlaku byli vyneseni tři těžce zranění muži a jedna žena. Další dva muži si z nečekaného setkání s americkými stíhači odnesli jen lehká zranění. Všichni zranění byli v hlášení zlínského okresního hejtmana označeni jako Protektoratsangehörige.¹⁷⁸

Série útoků na železniční síť v okolí Brna tím však zdaleka neskončila. Malé skupiny Mustangů vytrvale pátraly po dalších obětech. Američtí letci nemuseli hledat dlouho. Nad tratí mezi Rosicemi a Tetčicemi zahřměly ve 14.15 h motory tří Mustangů a vzápětí se roz-štěkaly jejich kulomety. Osádce napadeného nákladního vlaku se podařilo včas opustit lo-komotivu. Zranění, které utrpěl během útoku amerických stíhačů strojvedoucí na hlavě, by-lo lékařem klasifikováno jako lehké.¹⁷⁹ Ani parní lokomotiva nebyla vážněji poškozena a rozbitá okna domku, který doplatil na svou blízkost u železniční trati, lze jen stěží pova-žovat za závažné materiální škody. Ve 14.20 h objevila pětice P-51 další cíl. Tentokrát se jím stal nákladní vlak převážející vojenský materiál, který projížděl železniční stanicí v Holasicích. Obsluha parní lokomotivy již neměla tolik štěstí jako jejich kolegové z Ro-sic: strojvedoucí Pišer, topič Miroslav Mucha a vlakvedoucí Friedrich Atloch utrpěli vážná zranění. Dávky vypálené z kulometů Mustangů zasáhly nejen lokomotivu a telefonní vede-ní vedle trati, ale bohužel i protektorátního příslušníka pracujícího na poli, který svým zra-něním na místě podlehl.¹⁸⁰

Posledními obcemi v blízkosti Brna, odkud byly hlášeny útoky amerických stíhačů se stala dvě železniční nádraží v Branovicích a Hrušovanech u Brna napadená kolem půl třetí odpoledne. V obou případech si útok „kotlářů“ vyžádal oběti na životech a zraněné. Na branovickém nádraží bylo palbou pěti Mustangu lehce poškozeno několik nákladních va-gónů, o to tragičtější však byly ztráty mezi českými civilisty. Dva muži byli smrtelně zasa-ženi, dva další utrpěli těžká a jeden lehká zranění. I v případě Branovic si válka vybrala své „oběti“ mezi zástupci živočišné říše, když útok pilotů od 31. FG zranil dvě krávy převáže-né na nákladních vagónech.¹⁸¹ V Hrušovanech u Brna napadla trojice P-51 nákladní vlak stojící v železniční stanici. Dávky z kulometů Mustangů se nevyhnuly ani budově vojen-ského zásobovacího úřadu. Američtí letci mířili přesně; lokomotiva byla kvůli prostřílené-mu kotli vyřazena z provozu. Obětí útoku amerických stíhaček se však stali i dva čeští že-lezničáři z obsluhy parní lokomotivy. Strojvedoucí zaplatil útok „kotlářů“ svým životem, zatímco topič byl převezen do nemocnice s těžkým zraněním.¹⁸²

Podle Rajlichových údajů měli američtí stíhači 11. října 1944 během útoků na po-zemní cíle v oblasti jižní Motravy zničit celkem 56 německých letounů (na letištích v Pro-stějově a Brně-Slatině) a 19 lokomotiv. Pokud jde o lidské ztráty, ty vyčíslil Rajlich ná-sledovně: 13 mrtvých a 40 zraněných osob, přičemž většinu z obětí tvořili železničáři.¹⁸³ Američané měli za celou akci zaplatit ztrátou dvou strojů a pilotů; vedle již zmiňovaného 2/Lt Williama L. Kigginse, který zahynul v troskách svého stroje při útoku na nádraží v Brně-Slatině nedoletěl na domovskou základnu Lt. Col. Victor E. Warford, jenž 11.10. 1944 vedl celou akci 31. FG nad jižní Moravou. Během návratu do Itálie havaroval se svou stíhačkou P-51D 44-14853 (WZ-O) od 309. squadrony západně od Balatonu a následně byl vzat do zajetí.¹⁸⁴

Na základě studia archivních pramenů si však dovolím tyto Rajlichovy údaje zpo-chybnit. Předně počet zničených lokomotiv a letounů je s velkou pravděpodobností nadne-sený. Rajlich bezpochyby vycházel z amerických údajů, které se zakládají na bojových hlá-šeních amerických stíhačů. Jak bylo už mnohokrát prokázáno (mimochodem i samotným Rajlichem) piloti, kteří jsou během boje vystaveni značné psychické zátěži, po návratu na základnu uvádějí často zkreslené údaje o průběhu celé operace. Navíc mají tendenci zveli-čovat ztráty protivníka. Ačkoliv v MZA se nedochovala hlášení z prostějovského letiště o škodách způsobených útokem Mustangů 11. října 1944, je velmi pravděpodobné, že jejich rozsah byl podobný jako v případě slatinské letecké základně, kde bylo na zemi zničeno devět německých letounů a dalších sedm vážně poškozeno.

V případě počtu zničených lokomotiv se pochybnost o přesnosti Rajlichových údajů mění v jistotu. Dobová hlášení naznačují, že piloti Mustangů zasáhly ve skutečnosti polo-viční počet parních lokomotiv (přibližně 10), přičemž řada z nich byla i po útoku „kotlářů“ provozuschopná. Naopak počty usmrcených a zraněných železničářů, civilistů a němec-kých vojáků byly větší, než je uvedeno v Rajlichově knize. Podle mých zjištění zahynulo 11.10.1944 při útocích amerických stíhačů nejméně 20 osob a dalších 62 lidí utrpělo zra-nění.

Největší ztráty na lidských životech přitom utrpělo samotné Brno (celkem 6 mrtvých, 19 těžce a 5 lehce zraněných). Letecká válka během tohoto říjnového dne opět ukázala Br-ňanům svou krutou tvář. To nejhorší, co Brno v průběhu 2. světové války prožilo, však mě-lo přijít měsíc po útoku amerických „kotlářů“. 20. listopadu 1944 se v moravské metropoli rozpoutalo opravdové peklo.

Třetí a čtvrtý útok 15. letecké armády USAAF na Brno ve dnech 20.11. a 19.12.1944

Třetí a zároveň největší americký nálet postihl moravskou metropoli 20. listopadu 1944. V tomto podmračeném podzimním dni se vydalo z jihoitalských základen 15. letecké armády USAAF celkem 476 těžkých čtyřmotorových bombardérů a 150 doprovodných stí-hacích letounů, aby napadly tradiční cíl, rafinerie na výrobu syntetického benzínu v Blech-hammeru.¹⁸⁵ Během celé operace se americké letouny setkaly jen s minimálním odporem z německé strany. Větší problémy způsobilo americkým bombardérům nevlídné listopado-vé počasí. Čím více se Liberatory a Flying Fortressy obtěžkané nákladem pum blížily ke svému cíli, tím horší byly povětrnostní podmínky. Němci nemuseli toho dne používat k za-maskování blechhammerských rafinerií zamlžovací zařízení, protože o stejný efekt se po-starala sama příroda. Celou oblast střední Evropy pokryla přízemní mlha a silná oblačnost. Nejhorší situace vládla v tomto směru přímo nad Blechhammerem. I přes tyto nepříznivé podmínky se velitel prvního bombardovacího svazu rozhodl zaútočit. Výsledky útoku však nebyly příliš uspokojivé. Nepříznivé povětrnostní podmínky navíc donutily bombardéry nalétat na objekty rafinerií v poměrně malé výšce, čehož využily obsluhy německého fla-ku, kterým se podařilo zasadit útočícím Američanům poměrně citelné rány.

Potíže prvního útočného svazu nad Blechhammerem vedly nakonec k osudovému rozhodnutí; zbývající dva svazy dostaly rozkaz, aby zaútočily na sekundátní cíle. Jako ná-hradní cíle byla pro tento den vybrána města na Moravě a ve Slezsku. Celkem 282 bombar-dovacích strojů, které byly součástí druhého a třetího útočného svazu, zamířilo k Brnu, Břeclavi, Hodonínu, Opavě, Přerovu a Zlínu. Do chodu se tak dal řetěz událostí, na jehož konci bylo několik stovek mrtvých a zraněných a velké materiální škody. Jednotlivé sku-piny amerických bombardérů zaměřily svou pozornost především na významné železniční uzly. Jako první bylo mezi 11.20 a 13.48 h napadeno nádraží v Opavě. Podobně jako v pří-padě Blechhammeru však američtí bombometčíci neměli příliš šťastnou mušku a většina pum dopadla mimo zamýšlený cíl. Exploze leteckých bomb způsobily jen menší materiální škody. Nálet zaplatili svým životem pouze čtyři lidé a tři osoby skončili v nemocnici.¹⁸⁶

Brno, druhý cíl útoku těžkých čtyřmotorových bombardérů, již tolik štěstí jako Opa-va nemělo. Na moravskou metropoli zaútočila mezi 11.43 a 12.05 h největší skupina bom-bardérů 15. letecké armády USAAF.¹⁸⁷ Celkem 150 B-17 Flying Fortressů od 5. BW se pokusilo zasáhnout skrz silnou vrstvu mraků brněnské hlavní nádraží.¹⁸⁸ Shodou okolností útočily na Brno stroje od stejné jednotky, která provedla srpnový nálet na východní brněn-ská předměstí. Bomby svržené za pomoci radiolokátorů však dopadly v širokém okruhu od zamýšleného cíle a způsobily rozsáhlé materiální škody jak v centru města, tak v řadě při-lehlých čtvrtí. Co do velikosti utrpěných škod a počtu lidských obětí se moravské metropo-li nemohlo rovnat žádné z moravských měst, které byly v tomto dni napadeny bombardéry 15. letecké armády. Podrobněji se budu průběhu náletu na Brno a jeho následkům věnovat v další části této kapitoly.

Dalším městem, v němž nálet bombardérů 15. letecké armády způsobil rozsáhlé ma-teriální a lidské ztráty, se stal jihomoravský Hodonín. Hřmot motorů asi 60 čtyřmotoro-vých letounů zde brzy vystřídaly kvílivé zvuky padajících bomb a následné ohlušující ex-ploze, které se rozléhaly do širokého okolí. Stejně jako v předchozích případech se osádky amerických bombardovacích strojů zaměřily na místní velké seřazovací nádraží. Ani zde se však nálet nevyhnul blízké civilní zástavbě. Letecké pumy shozené mezi 12.23 a 12.34 h zcela zničily 31 domů a dalších 120 různou měrou poškodily. Hodonínské Ö.L. Leitung vyhlásilo letecký poplach opožděně, což bezpochyby přispělo k velkému počtu obětí mezi místním obyvatelstvem i německými vojáky. Co do počtu mrtvých a zraněných osob se Hodonín ocitl na pomyslném žebříčku hned za Brnem poté, co zde napočítali celkem 179 mrtvých (včetně 15 příslušníků Wehrmachtu) a 292 zraněných.¹⁸⁹ Americké bombardéry byly naloženy velkým množstvím časovaných pum, které měly znesnadňovat záchranné práce v Blechhammeru. Nyní se však s těmito leteckými minami potýkaly záchranné týmy v Hodoníně; jak uvádí Rajlich „… do půlnoci téhož dne jich vybuchlo 48, následujícího dne 22, poté 10 a čtvrtého dne po náletu ještě 4.“¹⁹⁰

Souběžně s náletem na Hodonín probíhal letecký útok i na nedalekou Břeclav. Hodo-nínské seřazovací nádraží napadlo ve 12.30 h čtrnáct amerických bombardérů. Stejně jako v předchozích případech dopadaly letecké pumy spíše do obytných částí města než na vla-kové nádraží. Během náletu dostala přímý zásah místní úřadovna gestapa, ale tím výčet úspěchů amerických letců končí. Nepřesně svržené bomby zničily 61 obytných domů a dalších 1 700 poškodily. Bilance lidských ztrát byla rovněž vysoká: nejméně 60 osob zaplatilo útok bombardérů 15. letecké armády svým životem.¹⁹¹

Dalším městem, napadeným v tomto pošmourném listopadovém dni americkými bombardéry, se stal Zlín. Tomuto centru obuvnického průmyslu na Moravě budu v souvis-losti s výčtem měst postižených 20.11.1944 leteckým bombardováním věnovat poněkud větší pozornost, protože v MZA se dochovalo poměrně dost materiálů, na jejichž základě lze rekonstruovat průběh a následky leteckého útoku. Dobové dokumenty zároveň ukazují, že celkový počet obětí náletu i rozsah způsobených škod byly větší, než uvádí Rajlich ve své knize.

Skupina 28 bombardovacíh letadel s bílými hvězdami se objevila nad Zlínem sedm minut po půl jedné odpoledne. Americké stroje přilétly k městu od jihu, přičemž pumy shodilo mezi 12.37 a 12.40 h posledních 10 až 15 bombardérů.¹⁹² Tříminutový letecký útok se zaměřil především na místní vlakové nádraží a areál Baťových závodů, kde způsobil rozsáhlé škody. Po náletu stoupaly z obuvnického podniku sloupy dýmu z 13 budov, které zapálily letecké pumy. Dalších šest objektů v Baťových závodech exploze trhavých bomb poškodily; hlášení okresního hejtmana ve Zlíně, sepsané těsně po leteckého útoku, se vý-slovně zmiňuje o poškození elektrárny, plynárny a skladu pneumatik.¹⁹³ Velké potíže způ-sobilo celému městu především poškození elektrárny. Ihned po náletu proto byly povolány jednotky Technische Nothilfe, aby zajistily nouzové dodávky elektrického proudu do míst-ní sítě z přerovské elektrárny.¹⁹⁴ Nečekaný výpadek elektrického proudu zkomplikoval provoz v největší zlínské jídelně, která se nacházela v obchodním domě „Baťa“. Služby té-to podnikové kantýny využívaly denně tisíce zaměstnanců Baťových závodů. Jídlo pro tak velké množství strávníků se připravovalo ve velkých kotlích, které však byly vytápěny po-mocí elektřiny. Na návrh vedoucího Sofortmassnahmen bylo provizorní vytápění pod kotli zajištěno pomocí lokomobilu, který zajistil dostatek páry pro ohřev jídla. Většina dělníků tak měla již krátce po náletu zajištěnu teplou stravu.¹⁹⁵ Jak je z tohoto příkladu vidět, snaži-ly se okupační úřady zajistit spokojenost českého dělnictva za všech okolností.

Bomby se nevyhnuly ani zlínskému kinu a hotelu Viktoria, jehož 500 hostů se ocitlo rázem bez přístřeší. Hotelový výtah byl zcela zničen, tlaková vlna vytloukla všechna okna a místnosti pokryla tlustá vrstva prachu promísená skleněnými střepy. Budova musela být evakuována i kvůli nebezpečí možné exploze nevybuchlé pumy, která ležela u jedné ze zdí hotelu. Mnoho z přibližně 200 trhavých bomb svržených americkými bombardéry dopadlo i do městské obytné zástavby. Detonace čtvrttunových pum zcela zničily 30 (podle jiných údajů dokonce 38) obytných domů, 60 poškodily těžce a dalších 100 lehce.¹⁹⁶ V troskách vybombardovaných budov mělo podle Rajlicha nalézt smrt 24 osob a dalším 79 lidem způ-sobil nálet různá zranění.¹⁹⁷ Skutečné počty mrtvých a zraněných však byly vyšší. Dva dny po letecké útoku bylo ve Zlíně evidováno 25 mrtvých (19 mužů, 5 žen a jedna dívka), 45 těžce (30 mužů a 15 žen) a 117 lehce zraněných osob (104 můžů a 13 žen).¹⁹⁸ Počet zabi-tých osob však zdaleka nebyl konečný; dalších 22 osob se stále pohřešovalo a někteří z těž-ce zraněných bezpochyby svým zraněním v následujících dnech podlehli. Naprostou větši-nu mrtvých a zraněných tvořili protektorátní státní příslušníci; v hlášení zlínského okresní-ho hejtmana Blumenberga ze dne amerického útoku se hovoří pouze o jednom příslušníko-vi Říše, který v průběhu náletu přišel o život.¹⁹⁹

K obětem leteckého bombardování je třeba přičíst i 450 osob, které musely opustit zničené nebo vážně poškozené obytné domy.²⁰⁰ Pro většinu z nich bylo zajištěno nouzové ubytování ve školách a internátech. Řady bezdomovců rozšířili i lidé, kteří byli evakuovaní ze svých domovů kvůli výskytu nevybuchlých a časovaných bomb. Letecké miny byly v průběhu náletu použity v nebývalém množství, což dosvědčují dobová hlášení. Jak bylo řečeno výše, na Zlín dopadlo přibližně 200 leteckých pum, přičemž letecké miny tvořily bezmála polovinu tohoto počtu (celkem 74 kusů). A tak i v následujících dnech otřásaly Zlínem exploze, které ztěžovaly průběh záchranných prací. Jedna z leteckých min dopadla přímo na trať mezi Zlínem a Otrokovicemi a přerušila na několik dní veškerou železniční dopravu mezi oběma městy. Do 22. listopadu vybouchlo celkem 40 časovaných bomb.²⁰¹ Zdali si jejich detonace vyžádaly oběti na lidských životech v žádném z dobových doku-mentů není uvedeno.

Posledním moravským městem napadeným 20.11.1944 americkými bombardéry se ve 13.45 h stal Přerov. Skupina 26 bombardovacích strojů se pokusila zaútočit na zdejší nádraží.²⁰² Také v tomto případě skončil nálet fiaskem: místo zamýšleného cíle zasáhly svržené pumy přerovskou elektrárnu a obytné části města.²⁰³ V troskách se ocitlo 15 domů a dalších 232 bylo leteckým útokem poškozeno. Nálet letounů 15. letecké armády USAAF zaplatilo svým životem celkem 13 osob a dalších 32 utrpělo zranění.²⁰⁴

Podobně jako v průběhu srpnových leteckých útoků na Brno, Kuřim a prostějov-ské letiště došlo i 20.11.1944 k několika nouzovým shozům bomb. Posádky amerických bombardérů se svého nebezpečného nákladu zbavovaly většinou nad vesnicemi v okolí Br-na. Přestože oproti náletu z 25.8.1944 byl celkový počet obcí, z nichž byly hlášeny dopady nouzově odhozených pum mnohem menší, rozsah způsobených materiálních škod dosáhl prakticky stejné úrovně. Kromě toho si exploze leteckých pum tentokrát vybraly nejvyšší daň i mezi místním civilním obyvatelstvem.

Kolem poledne se pohybovalo mnoho amerických bombardérů východně od Brna. Některé z těchto strojů si „ulevily“ od nákladu bomb nad dvěma obcemi ležícími v okrese Vyškov: Podbřežicemi a Bučovicemi. V případě posledně jmenované obce způsobil nou-zový shoz šesti trhavých pum jen minimální škody. Letecké bomby dopadly na dvoukolej-nou železniční trať Bučovice - Slavkov (konkrétně na km 28.100), v důsledku čehož zde musela být na šest následujících hodin zastavena veškerá vlaková doprava. Déšť střepin a tlakové vlny vyvolané eplozemi pum rovněž zpřetrhaly vedení vysokého napětí a telefonní vedení.²⁰⁵ V nedalekých Podbřežicích „přeoralo“ pole 13 trhavých bomb. Nárazový zapa-lovač čtrnácté letecké pumy se po dopadu na zem neaktivoval a bomba se neškodně zaryla do půdy.²⁰⁶

Jak již bylo zmíněno nejvíce hlášení o nouzových shozech pum z amerických bom-bardérů pocházelo z obcí ležících v těsné blízkosti zemské metropole. Především vesnice v sousedství jižních předměstí Brna, z nichž některé (např. Holásky a Chrlice) byly těsně po válce k tomuto městu připojeny, doplatily v tomto listopadovém dni na svou polohu. Řada z nich totiž ležela na příletových a odletových trasách 150 Flying Fortressů 5. BW, které se účastnily útoku na Brno. Většině osádek „létajících pevností“ se sice podařilo svrhnout svůj smrtonosný náklad nad cílovou oblastí, v několika případech však američtí letci odhodili pumy příliš brzy nebo naopak s velkým zpožděním.

Pokud došlo k nouzovým shozům bomb v tak hustě osídlené oblasti jakou je jižní Morava, nikoho jistě nepřekvapí, že často způsobily rozsáhlé materiální škody a ztráty na životech. Kolem 12.00 h se o tom přesvědčili obyvatelé Holásek, kde detonace blíže neu-přesněného počtu bomb poškodily celkem 23 domů, z toho tři těžce. Život ve vesnici navíc ochromily tři nevybuchlé bomby: dvě z nich se nacházely mezi venkovskými staveními a třetí ležela na okresní silnici v hloubce 3 až 4 metrů. Vzhledem k celkovému rozsahu ma-teriálních škod je jistě překvapující, že v průběhu náletu utrpěli ve zmiňované obci lehká zranění pouze dva lidé.²⁰⁷

Také přes nadaleké Chrlice se kolem poledne převalil zdánlivě nekonečný proud Fly-ing Fortressů útočících na Brno. Z jedné skupiny amerických bombardovacích strojů bylo svrženo několik trhavých bomb, které dopadly do místní zástavby. Těžce poškozeno bylo 13 obytných domů a několik přilehlých hospodářských budov. Trosky zasažených hospo-dářských objektů navíc poškodily zemědělské stroje a náčiní, jež v nich byly uskladněny. Přes ničivost náletu nebyli z Chrlic hlášeni žádní mrtví ani zranění.²⁰⁸

Ve 12.15 h se opožděný bombardovací letoun zbavil svého nákladu pum u Modřic. Osm trhavých bomb explodovalo v polích východně od obce, aniž způsobily jakékoliv vý-znamnější škody.²⁰⁹ Stejný průběh měl i nouzový shoz pěti leteckých pum v Ostopovicích. Monotónní hluboký tón motorů amerických bombardérů přehlušily náhle detonace, které se ozvaly z polí ležících na jihovýchod od obce. Po skončení náletu zde lidé objevili hlubo-ké krátery, jež označovaly místa dopadu svržených bomb.²¹⁰ Obyvatelé obou výše zmiňo-vaných obcí přežili dotek válečného běsnění bez úhony.

Poslední hlášení o nouzových shozech bomb došly do Brna ze Křtin a Řícmanic. Ne-daleko prvně jmenované obce dopadla na silnici vedoucí do Babic nad Svitavou pětice bomb, z nichž ani jedna neexplodovala.²¹¹ Zatímco v tomto případě se celý incident obešel bez obětí na životech, Řícmanice již tolik štěstí neměly. Tři hodiny po náletu na Brno a ho-dinu a čtvrt po leteckém útoku na Přerov otřásly celou vesnicí dvě mohutné detonace. Za-tímco devět trhavých bomb explodovalo neškodně na poli v blízkosti vesnice, dvě další do-padly přímo na obec, kde způsobily těžké materiální a lidské ztráty. Dva domy byly sho-zem pum těžce poškozeny, co však bylo závažnější, v jejich troskách zahynulo pět osob. Další tři lidé byli s těžkými zraněními převezeni do nemocnic.²¹² Skutečnost, která na ce-lém incidentu z Řícmanic zaráží nejvíce, je především doba, kdy k němu došlo. Trhavé pu-my totiž v této vesnici způsobily zkázu až dlouho poté, co území Moravy opustily poslední americké stroje podílející se v tomto prostoru na leteckém bombardování. Není proto vy-loučeno, že za řícmanickou tragédií stojí některý z bombardérů, které se zúčastnily náletu na Blechhammer. Proč se posádka bojového letounu rozhodla zbavit svého nákladu bomb právě nad touto moravskou obcí a ne v průběhu útoku na hornoslezské rafinerie se už asi nikdy nedozvíme.

Ačkoliv tento poslední nouzový shoz bomb bezpochyby citelně zasáhl do životů oby-vatel Řícmanic, v porovnání s tím, co si museli v tomto neblahém listopadovém dni protr-pět lidé v mnoha jiných obcích Moravy a Slezska představuje výše popsaná událost jen „nepatrnou“ epizodu v dlouhém řetězu tragédií, které přinesla realita letecké války.

Jak jsem se již zmínil na začátku této kapitoly, s touto „realitou“ se 20.11.1944 nejci-telněji seznámili především Brňané. Pohyby velkých nepřátelských svazů v prostoru Mora-vy a Slezka přiměly brněnské Ö.L. Leitung vyhlásit v 11.10 h letecký poplach. Lidé pou-čení srpnovým náletem zamířili do nejbližších protileteckých krytů. Na to, aby byly v době trvání leteckého poplachu ulice skutečně liduprázdné, dohlíželi především příslušníci uni-formované protektorátní (vládní) policie. Dvoučlenná policejní patrola byla vyslána i z bu-dovy policejního ředitelství na Orlí (č.21). Tvořili ji policejní čekatelé (dále jen Pol. Anw.) František Dvorník a Vladimír Schauer. Podle rozkazu Obw. Janíčka se přesunuli do parku na Kolišti, aby zde dohlédli na dodržování zákazu pohybu civilistů v ulicích města během leteckého poplachu. Když se přesvědčili o tom, že všichni lidé vyhledali nejbližší protile-tecký kryt, zamířili zpět na policejní ředitelství. Nad jejich hlavami neustále sílilo hřmění motorů desítek amerických bombardéru prvé útočné vlny, které vzápětí vystřídal kvílivý tón padajících leteckých pum.²¹³ V 11.43 h skončily poslední pochybnosti; všem bylo jasné, že se Brno opět stalo cílem velkého amerického náletu.²¹⁴

V samém srdci města se rozpoutalo opravdové peklo. Historickým centrem Brna se rozléhaly ohlušující detonace desítek trhavých bomb, části zasažených domů se hroutily do ulic, všude se zvedala ohromná oblaka prachu, která se mísila s dýmem požárů. Nad stře-dem města se vytvořil velký zlověstný mrak sahající k zatažené obloze. Nízká oblačnost byla zespoda osvětlována záblesky stále nových a nových explozí. V Brně se v tu chvíli za-stavil veškerý život. Před explozemi trhavých pum se snažili schovat i zmiňovaní brněnští policisté. Nálet je zastihl na Poštovské ulici. Když si uvědomili, že již nestihnou doběhnout do nejbližšího protileteckého krytu, rozhodli se pro nouzové řešení: schovají se v pasáži Alfa. Tento nápad se však ukázal jako velmi nešťastný. Několik bomb dopadlo přímo na tuto známou brněnskou pasáž a následná smrtící směs, tvořená troskami zasažené budovy a střepinami explodujících pum, zasáhla naplno oba strážce zákona. Po skončení náletu obje-vili jejich bezvládná těla náhodní kolemjdoucí, kteří na místo přivedli sestry Německého červeného kříže.²¹⁵ Dvorník a Schauer byli s těžkými zraněními převezeni do brněnské Zemské nemocnice, kde byli oba operováni. Pol. Anw. František Dvorník přes veškerou snahu lékařů podlehl druhého dne svým závažným zraněním.²¹⁶ Jeho kolega, Pol. Anw. Vladimír Schauer, sice přežil, ale jako jediný z příslušníků uniformované vládní policie, kteří byli v průběhu listopadového náletu na Brno zraněni, zůstával v péči lékařů ještě v březnu následujícího roku.²¹⁷ Oba policisté se tak stali jedněmi z prvních obětí náletu Flying Fortressů 5. BW na Brno.

Po první vlně bombardérů následovaly krátce za sebou dvě další. Druhá vlna B-17 zaútočila na Brno v 11.48 h a třetí ve 12.05 h.²¹⁸ Útočné formace nalétaly nad město od ji-hovýchodu a severovýchodu. Jak bylo uvedeno na začátku této kapitoly, náletu na Brno se mělo zúčastnit celkem 150 „létajících pevností“. V dokumentech Ö.L. Leitung je však po-čet útočících letounů oproti skutečnosti značně nadhodnocený. Podle hlášení brněnského policejního ředitele mělo nálet provést 200 až 250 čtyřmotorových bombardovacích stro-jů.²¹⁹ Značná odchylka od skutečného stavu se dá snadno pochopit, když si uvědomíme, že nízká oblačnost vyřadila z činnosti prakticky všechny brněnské pozorovatelny.

Stejně jako na jiných místech Moravy a Slezska bylo i v případě Brna primární sna-hou amerických letců zasáhnout místní hlavní nádraží. Moravská metropole se však podob-ně jako hornoslezský Blechhammer topila v mlze a nízké oblačnosti, které znemožnily bombometčíkům B-17 zaměřit cíl pomocí optických zaměřovačů. Velitelé jednotlivých útočných formací proto vydali rozkaz, aby bylo brněnské nádraží zaměřeno pomocí radaro-vého přístroje Mickey H2X (obdobný přístroj byl v rámci RAF označován jako H2S). Ten-to palubní radiolokátor umožňoval posádkám bombardérů rozeznat hrubý obrys města ne-bo jiného objektu a provést letecký útok i za zhoršených povětrnostních podmínek nebo v noci. Ani tento radarový přístroj však nezabránil tomu, aby většina svržených bomb nedo-padla mimo cílovou oblast. A tak i v případě Brna dopadla většina z 1 500 trhavých pum těžkého kalibru mimo zamýšlený cíl. Kobercovové bombarování obzvláště těžce zasáhlo centrum města, které doplatilo na své sousedství s hlavním nádražím.

Ničivé účinky náletu v srdci Brna popisuje barvitým způsobem ve své vzpomínkové knize nazvané „Co nebude v dějepise“ brněnský redaktor Bedřich Golombek. Na tomto místě jistě nebude od věci část jeho textu odcitovat. Poté co skončil letecký poplach, vydal se jako mnoho dalších lidí hledat své příbuzné a známé do centra města. Jeho očím se zde naskytl obraz naprosté zkázy: „Na Náměstí Svobody hoří velký obchodní dům („Jepa“). Veliká bankovní budova, obkládaná svítícími deskami z bílého skla, táž, která byla kamu-flována sítí, vypadá nyní jako otrhaný vánoční stromek, všechna její okrasa je sčesána, cá-ry sítě překážejí chodcům, kteří se střídají a hledí na úzkou díru, jíž prolétla puma dovnitř této budovy ke krytu, kde bylo za náletu mnoho lidí… Dokola kolem kostela sv. Jakuba jsou veliké a hluboké jámy, ale kostel má jen vyražená okna. Ulice Kozí je neprůchodná, neboť je vysoko zatarasena troskami… Kobližná ulice je zle dořízena, Veselá není vůbec průchodní, tam je rozházeno všechno, Dominikánský kostel má všech osmdesát tisíc břidlic na zemi a střecha ční jenom jako konstrukce, na Pekařské jsou zásahy a tady na Husově taky. A nejenom to. Tady je v domě časovaná puma. A Uprkova dcera, která z toho domu utekla, zanechala v něm rukopis vzpomínek na otce, a Uprkova vnučka se rozhodla ten rukopis zachránit, vymkla se své matce a teď se šťastně vrací, vyhrála život i rukopis, za chvíli poletí dům do povětří.

- To všechno zde nic není - říká kdosi, ale měli byste vidět ulici Údolní. Ta je zřízena. Opravdu není v ní téměř jediného domu, který by zůstal neporušen. Stejně je tomu na Ko-lišti a v Bratislavské ulici, v ulici Francouzské a na Cejlu. Všude spoušť, všude trosky, všude mračna prachu, který si ještě nesedl a který se neusadil ani po několika dnech. Zvuk, který převládá, je řinkot skla. Sklo, sklo, sklo. V ulici, která se zdá naprosto nepostižena, jsou chodníky pokryty střepinami skla.

Sanitní vozy projíždějí sem a tam, kolony zachránců projíždějí na nákladních vozech, rýče a lopaty pracují, časované pumy vybuchují každé chvíle. Celé odpoledne je slyšet strašlivé detonace a celou noc se vzduch otřásá, každé chvíle se někde dovršuje zkáza, kte-rá na nás dolehla v takové děsivé síle.“²²⁰

Primární cíl amerického náletu, brněnské hlavní nádraží, však na tom nebylo o mno-ho lépe. Některé z trhavých bomb dopadly do jeho areálu a způsobily zde poměrně rozsá-hlé škody. Exploze letecké pumy připravila nádraží o jednu z hodinových věží, které domi-novaly vstupu do hlavní haly. V plamenech se ocitl objekt na nákladovém nádraží a poško-zení neunikla ani jednotlivá nástupiště.²²¹ Z dobových fotografiií je patrné, že velké škody utrpěl i vozový park protektorátních drah. Jedna z bomb rovněž vážně poškodila železniční viadukt u vjezdu do železniční stanice.²²² Svrženým pumám neodolaly ani podzemní pros-tory: poškozen byl podchod k vlakům a klenba tzv. „myší díry“.²²³ V hlášení zemského prezidenta, zaslaném veliteli pořádkové policie v Praze 20.11.1944, se konstatuje, že br-něnské nádraží bylo zničeno ze 30%.²²⁴ Okupační úřady se snažily tento významný želez-niční uzel co nejrychleji zprovozuschopnit. Za tím účelem byly povolány stovky dělníků a 150 příslušníků Wehrmachtu, kteří zde pracovali nepřetržitě dnem i nocí. Po osmi dnech byla jejich snaha korunována úspěchem; prostory brněnského hlavního nádraží opět začaly sloužit potřebám nákladní a osobní dopravy.²²⁵

Listopadový nálet citelně postihl nejen historický střed města, ale nevyhnul se ani br-něnským předměstím, z nichž některá byla těžce postižena již v průběhu srpnového bom-bardování zábrdovické Zbrojovky a líšeňského Flugmotorenwerke Ostmark. Ve výčtu br-něnských čtvrtí, zasažených 20.11.1944 útokem bombardérů 15. letecké armády USAAF, se tak opět objevují Černovice, Komárov, Zábrdovice a především Židenice. Oblast zasa-žená kobercovým náletem byla opravdu rozsáhlá: táhla se od severního okraje města (Ve-veří) až po jeho jižní předměstí (Horní Heršpice), od Starého Brna až po Židenice. Na br-něnském Ö.L. Leitung se brzy začaly kupit stohy hlášení o škodách způsobených leteckým útokem. Zdálo se, že v Brně snad není místo, které by nálet „létajících pevností“ ušetřil. Je určitým paradoxem, že hrad Špilberk, přirozená dominanta moravské metropole, nebyl v průběhu náletu přes svou exponovanou polohu vůbec zasažen. Bomby však napáchaly velké škody pod jižním a severním svahem Špilberku, v místech, kde se k úpatí kopce těs-ně přimykají Údolní ulice a Mendlovo náměstí.

Na posledně jmenovaném místě se odehrála jedna z nesčetných lidských tragédií, které Brnu přinesl listopadový nálet 15. letecké armády. Několik svržených bomb zde do-padlo na areál Starobrněnského pivovaru, který byl ze 40% zničen.²²⁶ Přímý zásah dostala i budova německé školy ležící na protější straně ulice. Zatímco v případě pivovaru se celá záležitost obešla bez mrtvých a zraněných, proměnil se suterén školy v masový hrob. Po vyhlášení leteckého poplachu se do sklepa, který sloužil jako protiletecký kryt, nahrnuli pod dozorem učitelů žáci školy. Nebyly to však exploze leteckých pum, kdo připravil děti a pedagogy o život, ale proud vody unikající z poškozeného potrubí, který rychle zaplnil LS-Raum. Školní sklep se během chvilky proměnil v past, z níž nebylo úniku a řada dětí a učitelů se v něm utopila.²²⁷

Hlášení o hromadných krytech, které zasáhly trhavé bomby, přicházely i z dalších částích města. Pokud puma pronikla přímo do protileteckého krytu přeplněného tísnícími se lidmi, následky byli tragické. V historickém centru Brna došlo k několika takovým pří-padům. Velký počet obětí si exploze leteckým pum vyžádaly především v budovách poli-cejního ředitelství na Orlí a v paláci Morava na Malinovského náměstí, v jehož sklepě se ukrývala řada soudců a zaměstnanců Nejvyššího soudu v Brně. Podle vzpomínek jednoho z příslušníků Technische Nothilfe, Ing. Radovana Poděla, jenž zasahoval na obou výše zmiňovaných místech krátce po skončení leteckého útoku, nebylo v objektu policejního ředitelství „… co zachraňovat, všichni policisté i vězni byli přímým zásahem bomby do krytu zabiti. Proto jsme byli převeleni k záchraně zasypaných soudců a zaměstnanců Nej-vyššího soudu do zadního traktu paláce Morava, kteří doplatili na to, že letecká bomba nešťastně sjela po fasádě a vybuchla až v podzemí těsně u zdi krytu, kterou prolomila a způsobila pád části stropu. Ani zde jsme již nemohli poskytnout žádnou pomoc a začali jsme jen s vyprošťovacími pracemi…“²²⁸

V případě policejního ředitelství se však Ing. Poděla mílí; většina lidí, kteří se v době náletu v budově zdržovali, nálet přežila. Dokládá to hlášení kriminálního ředitelství v Brně z 23.11.1944, v němž se konstatuje, že v době zahájení útoku amerických bombardérů se v budově nacházelo vedle policistů i 116 vězňů, z nichž 30 zahynulo, 23 bylo převezeno k ošetření do brněnských nemocnic a 13 našlo provizorní „útočiště“ ve vězení Krajského soudu pro trestní záležitosti. Třináct vezňů bylo po traumatickém zážitku propuštěno na svobodu. Zbývajících 37 vězňů využilo zmatku, který v budově policejního ředitelství vy-pukl po zásahu leteckými pumami k tomu, aby zmizeli v brněnských ulicích.²²⁹ Mnoho lidí umíralo v protileteckých krytech i na brněnských předměstích. V tomto ohledu byla nej-horší situace v Židenicích, kde způsobil listopadový nálet ještě větší materiální a lidské ztráty, než tomu bylo v případě prvního srpnového útoku 15. letecké armády na Brno.

Devastující účinky útoku na brněnskou civilní zástavbu a průmyslové podniky se snažily zmírnit jednotky LS-Polizei. Po skončení náletu bylo na nejvíce postižená místa vysláno šest pohotovostí F a E-Dienst, čtyři pohotovosti San. Dienst a pět pohotovostí I-Dienst.²³⁰ Rozsah škod však brzy donutil přestavitele místního vedení protiletetecké ochra-ny povolat všechny dostupné síly, schopné podílet se na záchranných, odklízecích a rekon-strukčích pracích. K příslušníkům LS-Polizei se přidali i tři stovky mužů z policejního plu-ku SS (SS-Pol. Regiment), čtyři stovky členů NSDAP a 150 vojáků poskytlo Wehrmachts-hilfskommando. Okupační úřady mobilizovaly také příslušníky RAD, TN a SA.²³¹ V řa-dách záchranářů nechyběli ani policisté podléhající brněnskému velitelství uniformované vládní policie (KURP). Jeden z protektorátních policistů, který při záchranných pracech vynikl obzvláštní obětavostí, byl dokonce navržen na vyznamenání. Šlo o Pol. Anw. Kvě-toslava Dočkala, jenž byl bezprostředně po skončení náletu vyslán na Dominikánské ná-městí, aby zde hlídal vybombardované objekty a zabránil vstupu nepovolaných osob na Schadenstelle. Ve zdůvodnění návrhu na Dočkalovo vyznamenání je zdůrazněno, že „ved-le výkonu svých služebních povinností se rovněž podílel na záchranných pracích… během nichž se vyznamenal především při záchraně nábytku vybombardovaných civilistů.“²³²

Oproti srpnovému náletu se mnohonásobně zvýšil počet požárů způsobených letec-kým bombardováním. Podle prvních hlášení zuřilo v nejvíce postižených částech Brna nej-méně osmdesát velkých požárů. V devatenácti objektech hasiči bojovali s ohni střední veli-kosti a počet požárů malého rozsahu je v příslušné kolonce předtíštěného formuláře LS-Schadesmeldung vyjádřen výmluvným „mehrere“.²³³ Přestože příslušníci brněnské F-Dien-st se snažili zvládnout požáry vlastními silami, brzy se ukázalo, že bez cizí pomoci tento úkol nemohou zvládnout. Do boje s ohněm se postupně zapojila i tři hasičská družstva br-něnské Werkluftschutz a čtrnáct hasičských družstev z obcí ležících v okruhu 15 km od Br-na. Významnou posilu přestavovaly především dvě setniny Feuerschutzpolizei z nedale-kých Pohořelic a Troubska.²³⁴ Příslušníci 1. setniny Feuerschutzpolizei z Troubska dorazili do Brna již ve 14.40 h, zatímco jejich kolegové z pohořelické 2. setniny se ohlásily na veli-telství brněnské protiletecké ochrany o hodinu později (15.40 h). Jedna četa pohořelických hasičů byla okamžitě odvelena na Údolní ulici a zbývající dvě čety se zapojily do boje s velkým požárem, který zuřil na Cejlu.²³⁵

Cejl a Bratislavskou ulice patřily k dlouhému seznamu brněnských ulic, které letecké bombardování postihlo nejvíce. Vedle obytných domů zde nacházelo velké množství to-várních objektů a nejrůznějších provozoven brněnských živnostníků. Řada z nich byla v průběhu náletu zasažena těžkými trhavými bombami a začala hořet. Obzvláště velký po-žár vypukl v domech využívaných firmami Geisler, Furnierfabrik A.G., Rüstungsgemein-schaft (Cejl č.36) a Sobol , Steindler a Neumann (Cejl č.38). O intenzitě požáru, který zuřil v této části Cejlu, nejlépe svědčí fakt, že ještě v ranních hodinách 22. listopadu se nepoda-řilo dvěma zasahujícím četám F-Dienst dostat oheň zcela pod kontrolu.²³⁶ Ničivý účinek náletu na brněnský průmysl nejlépe dokládá jeden z dokumentů v MZA: příloha k LS-Schadesmeldung vypracovaná brněnským policejním ředitelem tři dny po osudném 11. listopadu.²³⁷ Dlouhý výčet postižených firem obsahuje celkem třicet čtyři položek.²³⁸

Ve zmiňovaném seznamu však chybí jakákoliv zmínka o zábrdovické Zbrojovce, přestože i její areál byl postižen americkým náletem. Je určitým paradoxem, že ačkoliv br-něnská Zbrojovka nebyla primárním cílem náletu B-17 od 5. BW, škody, které zde způso-bil listopadový nálet, byly nakonec větší, než v případě prvního náletu 15. letecké armády na Brno z 25. srpna 1944. I tak však celkové škody způsobené několika zbloudilými puma-mi nebyly příliž závažné. Zasažena byla puškárna, oddělení výroby řídících přístrojů pro protiletadlové dělostřelectvo, příjmové oddělení a dva sklady, přičemž hlavní sklad Zbro-jovky Brno začal hořet. Při rozlehlosti areálu zábrdovického závodu se však jednalo o zane-dbatelné ztráty: nálet amerických bombardérů se nějakým způsobem dotkl pouze 3 až 5 % objektů Zbrojovky. Rovněž lidské ztráty byly velmi nízké: americké pumy zranily pouze 10 osob. O tom, jestli byli zaměstnanci Waffenwerke I Brünn zraněni během náletu těžce nebo lehce, se dobové hlášení nezmiňuje.²³⁹

Listopadový nálet Flying Fortressů se nevyhnul ani rozvodům elektrického proudu, plynu a vody v hlavním zemském městě. Detonace těžkých letecký bomb přerušily plyno-vé potrubí na 80 místech. 28 kráterů, které vznikly po explozích trhavých pum, zaplnila voda ze zničeného vodovodu.²⁴⁰ V mnoha částech města zpřetrhaly střepiny a tlakové vlny vyvolané výbuchy bomb trolejové vedení. Americký nálet naprosto paralyzoval brněnskou hromadnou dopravu; zaměstnanci městských dopravních podniků zjistili, že na 28 místech nemouhou tramvajové soupravy projet kvůli poškození kolejnic nebo přítomnosti nevy-buchlých bomb a leteckých min. Navíc byla zcela zničena nebo vážně poškozena řada tramvajových vozů.²⁴¹

Stovky zaměstnanců městské plynárny, vodárny, elektrárny, jakož i městských do-pravních podniků se zapojily do odstraňování následků leteckého bombardování. Jejich vytrvalá snaha slavila nakonec úspěch. Do jednotlivých čtvrtí města začaly v následujících dnech a týdnech opět proudit dodávky elektřiny, plynu a vody. Postupně se dařilo obnovo-vat i provoz městské hromadné dopravy. Okupační úřady se rozhodly ocenit nasazení pří-slušníků opravárenských čet udělením civilních vyznamenání a peněžitými odměnami. 15.1.1945 brněnský primátor Oskar Judex navrhl na vyznamenání válečným záslužným křížem II. třídy technického ředitele městských vodáren Ing. Rudolfa Schindlera a technic-kého ředitele městských dopravních podniků Ottu Bulandu. Za příkladné pracovní vypětí a záchranu lidských životů a majetku po náletu z 20. listopadu 1944 mělo obdržet 15 zaměst-nanců městských podniků válečnou záslužnou medaili; zbývajících 111 českých a němec-kých zaměstnanců se muselo spokojit s písemnou pochvalou nebo peněžitou odměnou ve výši od 500 do 1 000 K.²⁴²

Záchranné a opravárenské práce na mnoha místech komplikovaly nevybuchlé pumy a letecké miny. Oproti srpnovému náletu jejich počet vzrostl nebývalou měrou. Podle údajů brněnského policejního prezidenta bylo na území města do 11. prosince 1944 zjištěno cel-kem 204 nevybuchlých bomb a leteckých min. Detonace časovaných leteckých pum otřá-saly městem ještě několik hodin a dní po skončení leteckého útoku. Americké „létající pev-nosti“ svrhly na moravskou metropoli celkem 64 kusů těchto nebezpečných zařízení.²⁴³ Po-kud se podařilo leteckou minu objevit včas, došlo k okamžité evakuaci všech civilistů ohrožených případným výbuchem. Místo nálezu poté zajistili příslušníci protektorátních vládní policie, kteří zde hlídali až do příjezdu pyrotechniků. Tato služba byla velmi nebez-pečná, o čemž se 21.11.1944 přesvědčil Pol. Anw. Josef Kratochvíl, kterého těžce zranil nečekaný výbuch letecké miny ležící v blízkosti brněnského pracovního úřadu.²⁴⁴

Patroly uniformované protektorátní policie však hlídaly v ulicích vybombardovaného města i z jiných důvodů. Velké množství zničených, poškozených a evakuovaných budov lákalo některé lidi k rabování. S postižených částí města začaly brzy přicházet zprávy o za-držených zlodějích, které neodradily od této činnosti ani přísné tresty. Na tomto druhu trestné činnosti se podíleli jak Češi, tak Němci. 22. listopadu 1944 byl pro podezření z ra-bování zadržen hlídkou uniformované vládní policie devětatřicetiletý říšský státní přísluš-ník Herrmann Welzl (bytem v Brně, Vranovská č.1a). Protektorátní policisté podezřelého následně předali německé kriminální policii k dalšímu vyšetřování.²⁴⁵ V hlášení brněn-ského ředitelství protektorátní kriminální policie z 23. listopadu je zmínka o třech dalších osobách, které byli přistiženy při rabování v objektech poškozených náletem. Všichni tři zadržení byli příslušníky Protektorátu. Konkrétně se jednalo o Růženu Pánkovou, Josefa Hrubého (25 let) a teprve šestnáctiletou Drahomíru Pistorovou.²⁴⁶

Množství budov, které americký nálet 20. listopadu 1944 v Brně zničil nebo poško-dil, bylo opravdu velké. Rajlich uvádí, že v průběhu útoku Flying Fortressů od 5. BW bylo 20.11.1944 zcela zničeno 183 domů a 1 499 utržilo různý stupeň poškození.²⁴⁷ Ke stej-nému číslu dochází ve svém článku i Schildberger (183 zničených, 295 těžce 1 204 lehce poškozených domů).²⁴⁸ Oba přitom nepochybně vycházejí z hlášení Místního velitelství ci-vilní ochrany v Brně, které již bylo zmiňováno v souvislosti se srpnovým náletem 15. le-tecké armády USAAF.²⁴⁹

Dobové údaje se od těchto čísel liší jen nepatrně. Například v hlášení policejního ře-ditele v Brně, které bylo vypracováno pouhé tři dny po americkém náletu, se uvádí, že v Brně bylo zcela zničeno 185 obytných budov a poškození různého stupně utrpělo dalších 756 domů.²⁵⁰ V případě zničených budov je číslo obsažené ve zprávě brněnského policej-ního ředitele vyšší než udává Rajlich a Schildberger, zatímco celkový počet poškozených budov je naopak nižší. Hlášení policejního prezidenta v Brně, sepsané téměř měsíc po ná-letu, v souvislosti s celkovým počtem zničených a poškozených budov konstatuje, že ame-rický letecký útok zasáhl celkem 1694 domů.²⁵¹ Tento statistický údaj je tedy o málo vyšší než Rajlichem a Schildbergerem udávané číslo (1 682). Obecně se dá říci, že bombami by-lo v moravské metropoli onoho listopadového dne zasaženo kolem 1 700 domů.

Stejné nejasnosti panují ohledně počtu Brňanů, kteří při tomto náletu zahynuli nebo utrpěli zranění. Rajlich²⁵² i Schilberger²⁵³ opět uvádějí shodnou statistiku: 20.11.1944 zahynulo v Brně celkem 410 lidí a 405 osob utrpělo těžká a lehká zranění. Statistický úřad města Brna došel krátce po skončení 2. světové války k nižším číslům (404 mrtvých, 81 těžce a 181 lehce zraněných).²⁵⁴

Oba zmiňovaní autoři se však dopustili jednoho drobného omylu. Při stanovování počtu obětí evidentně vycházeli z hlášení brněnského policejního prezídia ze 4. prosince 1944 určeného pro zemského prezidenta na Moravě.²⁵⁵ V něm se uvádí, že během listopa-dového náletu zahynulo celkem 378 osob a dalších 283 Brňanů utrpělo těžká a 154 lehká zranění. Přes veškerou péči lékařů však v brněnských nemocnicích zemřelo 32 těžce zra-něných. V dobovém hlášení je výslovně uvedeno, že tito zesnulí jsou zahrnuti v celkovém počtu mrtvých z 4.11.1944. Rajlich a Schildberger je však přičetli k výše zmiňovaným 378 obětem leteckého bombardování a díky tomu se celkový počet mrtvých vyšplhal na 410. Poslední hlášení brněnského policejního ředitele, které se dochovalo v MZA, hovoří o tom, že v důsledku náletu z 20. listopadu 1944 zahynulo v moravské metropoli celkem 389 osob.²⁵⁶ Většinu obětí tvořili stejně jako v případě srpnového náletu 15. letecké armá-dy Češi, kterých zahynulo 286 (140 mužů, 113 žen a 33 dětí). Mezi německými obyvateli města si nálet vybral podstatně menší daň: celkem 83 mrtvých (21 mužů, 37 žen a 25 dětí). Dalších deset mrtvol se nepodařilo přes veškerou snahu úřadů identifikovat. Mezi mrtvé lze nepochybně zahrnout i 11 osob, které byly stále zasypány pod troskami zřícených bu-dov. Pravděpodobnost, že by po tak dlouhé době mohly přežít v suterénech zničených bu-dov, se rovnala téměř nule.²⁵⁷

Listopadový nálet bombardérů 15. letecké armády USAAF si tak vyžádal minimálně 400 obětí na životech. Dalším 107 lidem způsobil vážná zranění, zatímco 154 osob vyvá-zlo z nejtěžšího leteckého útoku, který Brno v průběhu 2. světové války zažilo, jen s leh-kým zraněním. Město se navíc muselo postarat o velké množství lidí bez domova, jejichž počet se na počátku zimy pohyboval kolem 5 000 osob.²⁵⁸

15. letecká armáda USAAF se s Brnem „rozloučila“ měsíc po ničivém listopadovém náletu. 19.12.1944 zamířilo z jihoitalských základen 15. letecké armády USAAF několik skupin bombardérů, aby napadly rafinerie v hornoslezském Blechhammeru. Během přeletu Moravy se však několik amerických bombardovacích strojů rozhodlo z nejrůznějších příčin zaútočit na náhradní cíle. Shozy bomb byly hlášeny ze Šternberka, Uherského Ostrohu a Petřkovic, „kde zahynulo 9 válečných zajatců.“²⁵⁹

Ve 12.22 h se objevila skupina 20 až 40 bombardérů 15. letecké armády nad Br-nem.²⁶⁰ Důvody, které vedly posádku amerického bombardovacího letounu k odhození bomb nad centrem města, se již asi nikdy nepodaří zjistit. Možná se Američané pokusili zaútočit na brněnské hlavní nádraží nebo se zbavili svých pum kvůli technickým problé-mům. Faktem zůstává, že středem města zazněla půl hodiny po poledni série mohutných explozí. Na Brno bylo svrženo celkem devět trhavých bomb střední velikosti (mezi 50 a 250 kg). Ze čtyř pum shozených na náměstí Svobody explodovaly pouze tři (čtvrtá bomba je v dobových materiálech označena jako letecká mina). Tři pumy dopadly do Denisových sadů, aniž zde způsobily nějaké závažnější škody. Další detonace se ozvala ze zahrady le-žící na konci Soukenické ulice. Poslední bomba skončila svůj pád v domě na Kopečné (č.28). Obyvatelé tohoto domu se podruhé narodili; názazový zapalovač letecké pumy se po dopadu na zem neaktivoval a bomba tudíž nevybuchla.²⁶¹

Materiální škody, způsobené explozemi několika trhavých bomb, byly minimalní; vedle tří lehce poškozených domů na Kopečné (č.17,18 a 28) byla přerušena trolej na tram-vajové lince č.9. Nouzový shoz několika leteckých pum si bohužel vyžádal jednoho vážně zraněného člověka.²⁶²

Poválečné údaje Statistického úřadu města Brna se však od hlášení brněnského ředi-telství protektorátní policie liší jak v počtu poškozených domů, tak obětí z řad civilního obyvatelstva. V kolonce věnované tomuto leteckému útoku je uvedeno, že americké bom-by v moravské metropoli 20. prosince 1944 lehce poškodily celkem 33 domů. Bombardo-vání se navíc mělo obejít bez jakýchkoliv obětí na životech.²⁶³ Údaj brněnských statistiků o počtu poškozených domů převzal do své knihy i Jiří Rajlich. Podle tohoto známého vojen-ského historika ale „poslední americký bombardovací nálet na oblast Brna“ způsobil zraně-ní celkem pěti osobám.²⁶⁴

Jedna věc je však jistá; nouzový shoz, označovaný jako čtvrtý nálet 15. letecké armá-dy USAAF na Brno, učinil definitivní tečku za akcemi amerických letců nad moravskou metropolí.