Spojenecké nálety na Brno v letech 1944-1945

Zatímco se bombardéry 15. USAAF pomalu sunuly přes Jaderské moře a okupované území Jugoslávie k severu objevily se nad Moravou americké průzkumné letouny monito-rující počasí v prostoru leteckého útoku. Pohyby obou amerických strojů nad územím Říše a Protektorátem se dají velmi dobře zrekonstruovat díky přehledu Luftlagemeldungen a Warnbefehle z 25.8.1944.¹⁴ Z nich vyplývá, že v 09.28. h se západně od Neziderského je-zera objevila dvě průzkumná letadla. V čase mezi 09.34 až 09.58 h se pohybovala nad cílo-vými oblastmi na Moravě a příletovými a odletovými trasami amerických bombardovacích svazů vedoucími přes východní Rakousko, západní Maďarsko a jižní Moravu. První z le-tounů postupně letěl přes Vídeň (09.34 h), dolnorakouský Hohenau (09.38 h), v 09.41 h přelétl ve výšce asi 3 000 m Břeclav a Mikulov a v 09.44 h se objevil východně od Brna, aby se vzápětí stočil na jih a vrátil se do prostoru Vídně, odkud v 09.54 h odlétl do západ-ního Maďarska a dále na jihovýchod, k Balatonu (09.58 h). Druhý průzkumný stroj prole-těl okolo Telče (09.34 h) a v 09.49 h minul severní okraj hlavního zemského města Mora-vy. Od Brna pokračoval k Prostějovu a nedaleké Olomouci, po jejímž přeletu (09.54 h) za-mířil na západ. O čtyři minuty později změnil kurs na severozápad (09.58 h) a po přeletu Jeseníků opustil území Moravy. Průzkumné letouny brzy následovaly první americké bom-bardéry.

Minutu po desáté hodině dopolední se 10 km jihovýchodně od Rábu objevila první vlna asi 60 bombardérů, která pokračovala v letu na severovýchod. O tom, že všem ame-rickým pilotům se nepodařilo udržet formaci svědčí zmínka o příletu jednotlivých bombar-dérů, které se snažily dohnat svou bojovou skupinu. Štěstím pro tyto opozdilce byl fakt, že 8.stíhací divize Luftwaffe byla zdeptána souboji s letouny 15. USAAF, k nimž došlo v prů-běhu měsíců července a srpna a proto zatím nevyslala do vzduchu žádné stíhací stroje. O-samocené bombardovací letouny by se jinak určitě staly vítaným cílem pro německé, ma-ďarské nebo slovenské stíhače. V 10.05 se ohlášený svaz nacházel jižně od Kút a směřoval na severovýchod. O šest minut později (10.11 h) přelétlo asi 80 letounů nad Novými Zám-ky a stočilo se k severu. Po pěti minutách se objevily přibližně 20 km jižně od Nitry, při-čemž směr letu se nezměnil. V tu samou dobu přišlo hlášení o příletu další velké skupiny nepřátelských strojů do oblasti ležící na východ od Balatonu a nic dobrého nevěstila ani zpráva z hlavního města Maďarska: jižně od Budapešti bylo pozorováno velké seskupení amerických bojových letounů (přibližně 100 strojů). Oba svazy tvořené čtyřmotorovými bombardéry a doprovodnými stíhačkami zamířily na severovýchod a nikým nerušeny dosá-hly maďarsko-slovenských hranic.

Během letu se bombardovací svazy postupně stočily na severozápad a mezi 10.20 a 10.45 h zaplnily oblohu západního Slovenska, kam přilétaly stále další a další americké bombardéry a stíhačky a to buď ve skupinách nebo i jednotlivě. Mezitím dosáhl první svaz bombardovacích letounů hranic Protektorátu a Slovenského štátu (10.31 h), když předtím minul západoslovenský Trenčín. Po překonání hranic směřovaly bombardéry ke Zlínu. Zbytek amerických letounů se v oblasti západního Slovenska postupně zformoval do tří svazů, které se v 10.50 h objevily asi 20 km na východ od Uherského Hradiště a zamířily na severozápad.

Všechna tato hlášení o pohybech nepřátelských bombardérů však nechávala vedení brněnské protiletecké ochrany v klidu. Nikdo si evidentně příliš nepřipouštěl, že by se Br-no mohlo stát cílem nepřátelského náletu. Až do tohoto osudného srpnového dne se totiž do blízkosti moravské metropole žádný nepřátelský svaz nedostal. Všechna Luftlagemel-dungen z 25.8.1944 zprvu budila zdání, že nepřátelské bombardéry poletí jako v přede-šlých případech dále na sever, aby napadly cíle na území Slezska. Navíc přišlo v 10.53 h Luftlagemeldung, jež signalizovalo, že americké bombardovací svazy zamířily na sever a jejich čelo se nachází nad Bystřicí pod Hostýnem. Mezi členy místního Luftschutzleitung zavládla nejistota. Poletí nepřátelské svazy na Brno, aby na něj zaútočily nebo budou po-kračovat v letu na sever? Nakonec převážil druhý názor a k vyhlášení poplachu nedošlo. Je opravdu neuvěřitelné jakých zásadních chyb se v tu chvíli dopouštěla německá protiletecká ochrana. Například v čase mezi 10.53 až 11.01 h nepřišlo do Brna jediné hlášení pohybu jednotlivých skupin amerických bombardérů. A tak nikdo v zemské metropoli netušil, že se nepřátelské bombardovací svazy postupně stočily na západ a směřují přímo na Brno.¹⁵

Nádherně lze demonstrovat flegmatický přístup některých přestavitelů brněnské Luft-schutz v čase bezprostředně přecházejícím útoku na Brno na příkladu majora Luftwaffe Göttla, jenž tehdy zastával u Wako Brno funkci Flukoführera.¹⁶ Spolu s ním měl toho dne službu Warnkommandoführer, Zugführer Wald, jenž navrhl Flukoführerovi již v 10.23 h, aby kvůli nepřehledné situaci raději vydal povel k zahájení leteckého poplachu. Major Göttl mu nevzrušeným hlasem odpověděl: „ Ještě počkáme.“ Stejnou odpověď obdržel Zugführer Wald v 10.49 h, když podruhé žádal majora Göttla, aby vydal povel k zahájení leteckého poplachu. Zugführer Wald se přesto nenechal odradit a v 10.57 h potřetí energic-ky požádal Flukoführera, aby neprodleně vyhlásil letecký poplach. Major Göttl nejdříve jeho návrh opět zavrhl, ale po necelé minutě uvažování se nakonec rozhodl vyhlásit v Brně letecký poplach. V 10.58 h obdržely jednotlivé Warnstellen od Wako Brno příkaz k oka-mžitému vyhlášení poplachu a vzápětí se ve městě rozezněly sirény.

Jak již bylo zmíněno výše obdrželo brněnské Warnkommando od Fluko poslední hlá-šení o přesné pozici amerických bombardérů v 10.53 h. V tu dobu se bombardovací svazy nacházely přibližně 80 km vzdušnou čarou od Brna. Teprve v 11.01 h oznámilo Fluko Wa-ko Brno, že přímo na Brno směřují tři vlny bombardérů, přičemž čela jednotlivých svazů se nacházejí nad Slavkovem, Vyškovem a Bzencem (tedy pouhých 20 km od Brna). Ze všech těchto údajů vyplývá jasný závěr: absence potřebných Luftlagemeldungen v kritic-kém čase osmi minut spolu s laxním přístupem místního vedení protiletadlové ochrany na-konec vedly k tomu, že byl letecký polach byl v Brně vyhlášen pozdě.

Po vyhlášení leteckého poplachu začala okamžitá evakuace všech brněnských průmy-slových podniků. Do útoku první vlny bombardérů 15. letecké armády USAAF chyběly poslední minuty. Přesto se podařilo většině zaměstnanců opustit svá pracoviště těsně před začátkem náletu. Nejinak tomu bylo i v líšeňském Flugmotorenwerke Ostmark GmbH, zá-vodě, jenž se stal první obětí náletu. První opatření před možným náletem učinil Werkluft-schutzleiter Wolf již v 10.16 h. Poté co obdržel od Wako Brno Luftlagemeldung č.13 vydal povel členům závodní Einsatztrupps, aby zaujali svá místa. Po vyhlášení leteckého popla-chu v Brně (10.58 h) se rozezněly sirény i ve Flugmotorenwerke a začala okamžitá evakua-ce osazenstva podniku. Werkluftschutzleiter Wolf vydal povel k vyhlášení leteckého po-plachu prostřednictvím sirén ještě dvakrát (v 11.01 a 11.02 h). Táhlý zvuk sirén se mísil s výzvami v němčině a češtině vysílanými prostřednictvím závodního rozhlasu: „Všichni zaměstnanci podniku musí co nejrychleji odejít do zákopů, jelikož je ohlášen nálet na Br-no.“¹⁷ Ačkoliv od vyhlášení leteckého poplachu do útoku první vlny amerických bombar-dérů uplynulo pouhých šest minut, podařilo se Wolfovi evakuovat prakticky celé osazen-stvo Flugmotorenwerke. Většina zaměstnanců (asi 500 osob) nalezla úkryt ve štole pod Stránskou skálou (jižně od podniku), zatímco zbytek musel běžet do vzdálenosti 600 metrů od továrny, kde se táhl podél přírodní terénní vlny protiletecký zákop „maskovaný“ na ně-kolika místech křovinami. V závodě zůstalo přibližně 300 osob, příslušníků Einsatzgrup-pen, kteří v zákopech a krytech očekávali přílet nepřátelských bombardérů.¹⁸

Nemuseli čekat dlouho. Od jihovýchodu se začaly přibližovat drobné stříbřité body a temný zvuk motorů amerických strojů neustále sílil. Z otevřených pumovnic B-17 Flying Fortressů první útočné vlny se začaly sypat trhavé pumy.¹⁹ Vzduch prořízl neznámý, sviš-tivý zvuk a vzápětí se ozvaly první detonace bomb. V 11.05 h se v líšeňské pobočce Flug-motorenwerke Ostmark se rozpoutalo skutečné peklo.²⁰ Šest minut, během nichž probíhala první část náletu na Brno, muselo připadat členům Einsatzgruppen jako celá věčnost. Na líšeňskou továrnu postupně zaútočily tři skupiny B-17. Ideální meteorologické podmínky umožnily americkým bombometčíkům přesně zaměřit cílový prostor, na nějž podle hlášení Werkluftschutzleitera Wolfa dopadlo 40 až 50 pum většího kalibru.²¹

Celkový počet bomb, jež zasáhly líšeňskou zbrojovku, však musel být mnohem větší, jak naznačuje mapka z Schildbergerova článku zachycující rozsev pum v podniku.²² Déšť bomb zasáhl všechny výrobní haly Flugmotorenwerke a nevyhnul se ani ochranným oko-pům, v nichž se schovávali příslušníci Einsatzgruppen. Bohužel jak bylo v té době zvy-kem, ani nejpřesnější „kobercové nálety“ zaměřené na důležité vojenské a průmyslové cíle se neobešly bez tzv.„vedlejších škod“ (pod tímto termínem se neskrývalo nic jiného, než shozy pum do civilní zástavby). A tak mnoho amerických bomb dopadlo i na rodinné dom-ky v Líšni a dělnickou kolonii pod Stránskou skálou, jež doplatily na své sousedství s Flugmotorenwerke Ostmark.

Zatímco bombardéry první útočné vlny pomalu odlétaly k severozápadu, přiblížila se k Brnu od jihovýchodu druhá skupina amerických letounů. Útok druhé vlny začal v 11.15 h a zaměřil se na vojenské letiště ve Slatině.²³ V rozmezí několika minut dopadlo na roz-jezdovou dráhu, hangáry a další letištní budovy celkem 240 trhavých bomb. Ničivý účinek amerického náletu navíc umocnily hloubkové útoky doprovodných Lightningů a Mustang-gů.²⁴ Stejně jako v případě první útočné vlny se ani tentokrát bombardování nevyhnulo blízké civilní zástavbě. Mimo prostor letiště dopadlo asi 100 trhavých bomb, přičemž vět-šina z nich explodovala neškodně v polích. Několik leteckých pum však zasáhlo domy i v nedaleké Slatině, kde způsobily poměrně rozsáhlé materiální škody.²⁵

Těžká zkouška východních předměstí Brna však toho dne ještě neskončila. V 11.25 h se nad brněnskou aglomerací objevily další skupiny čtyřmotorových bombardérů 15. letec-ké armády USAAF, jejichž cílem se měla stát Zbrojovka Brno. Bombometčíci třetí útočné vlny však měli toho dne velmi špatnou mušku. Zatímco zábrdovická Zbrojovka zůstala ná-letem prakticky nedotčena, o to hůř dopadly přilehlé obytné čtvrti. Širokou oblast od Žide-nic až po Cejl pokryl smrtící koberec bomb, jenž si vyžádal velké množství mrtvých a zra-něných mezi brněnskými civilisty a rozsáhlé materiální škody.²⁶ Poslední trhavé bomby dopadly na východní předměstí Brna ve 12.34 h.²⁷ Celkem zaútočilo na moravskou metro-poli 159 čtyřmotorových B-17 Flying Fortressů od 5. BW, jež shodily 235 t pum²⁸. Ve vět-šině hlášení brněnského vedení protiletecké ochrany se odhad počtu nepřátelských letounů pohybuje mezi 100 až 200 strojů.

Brno však nebylo jediným místem, které 25.8.1944 postihlo americké bombardová-ní. Jak již bylo řečeno na začátku této kapitoly osádky amerických bombardérů dostaly za úkol napadnout vedle brněnských podniků a slatinského letiště i zbrojovky v nedaleké Ku-řimi a prostějovskou leteckou základnu. A tak zatímco v Brně pomalu končil první velký letecký útok 2. světové války blížily se ke Kuřimi B-24 Liberatory od 304. BW s nákladem 199 t trhavých bomb.

Podobně jako v případě Brna začaly i do Kuřimi přicházet první Warnmeldungen dlouho před začátkem samotného náletu. Wako Brno zasílalo hlášení o pohybech nepřá-telských bombardovacích svazů na Warnstelle III/29, které se nacházelo ve Waffenwerke Brünn, Werk V. Pobočný závod brněnské Zbrojovky okamžitě informoval i vedení závodní protiletecké ochrany v Klöckner Flugmotorenbau, v jehož čele stál Werkluftschutzleiter Ahler. Ten učinil první příslušná opatření v souvislosti s hrozícím náletem již v 10.16 h, když vydal příkaz, aby byla přerušena práce ve zkušebně leteckých motorů. Současně ob-sadili předem určená místa členové Einsatzgruppen.²⁹

V 11.03 h byl v kuřimských podnicích vyhlášen letecký poplach a zaměstnanci Klöckner Flugmotorenbau a Waffenwerke V Gurein se běželi schovat do okolních lesů, v nichž byly umístěny protiletecké zákopy. Současně byly na příkaz Ing. Luchta z Jäger-stab zastaveny práce na ražbě štoly ležící v bezprostřední blízkosti Klöckner Flugmotoren-bau.³⁰

První skupina B-24 Liberatorů od 304. BW zaútočila na Kuřim v 11.25 h.³¹ Americ-ké bombardéry nesly na palubě převážně 250 a 500 kg trhavé bomby a také několik kusů leteckých min. První vlnu B-24 brzy následovaly od severovýchodu tři další (v 11.32, 11.38 a 11.45 h), které se nad kuřimskými zbrojními podniky zbavovaly svého smrtonos-ného nákladu . V průběhu dvacetiminutového náletu dopadlo na areál Klöckner Flugmoto-renbau přibližně 140 až 160 trhavých pum a kuřimskou Zbrojovku V zasypal koberec 200 až 250 bomb.³² Letecký útok se nevyhnul téměř žádné výrobní hale nebo skladu ve zmíně-ných podnicích a stejně jako v případě brněnského Flugmotorenwerke Ostmark si vyžádal mnoho obětí v řadách Einsatzgruppen. V samotné Kuřimi způsobil americký letecký útok jen menší materiální škody a poměrně malé ztráty na lidských životech, když na severozá-padní okraj obce, dopadlo několik zbloudilých pum.

Dobové odhady počtu nepřátelských bombardérů, jež provedly útok na kuřimské zbrojovky, se značně liší od skutečnosti. V hlášeních, která začala záhy přicházet do Brna, jsou uváděné počty amerických čtyřmotorových letounů buď značně nízké (47 strojů)³³ ne-bo příliš vysoké (150 letadel).³⁴ Ve skutečnosti provedlo kuřimský nálet 82 Liberatorů od 304. bombardovacího wingu.³⁵

Posledním cílem bombardérů 15. letecké armády USAAF se toho dne stalo prostě-jovské letiště. Po první vlně Liberatorů, jež se objevila nad německou leteckou základnou v půl dvanácté, následovaly dvě další v desetiminutových intervalech (11.40 a 11.50 h). Ú-daje Ö.L. Leitung v Olomouci o počtech útočících amerických letounů jsou podobně jako v případě Brna a Kuřimi založeny na odhadech a tím pádem značně zkreslené. Například v prvním souhrnném hlášení, vypracovaném olomouckým okresním hejtmanem v den a-merického útoku, se uvádí, že náletu na prostějovské letiště se zúčastnilo přibližně 80 čtyřmotorových bombardérů, které shodily nejméně 600 trhavých bomb.³⁶ Hlášení z násle-dujícího dne však již hovoří o 100 až 150 útočících letounech, zatímco odhad počtu shoze-ných pum se snížil o celou stovku, konkrétně na 300 velkých (od 1 000 do 1 500 kg) a 200 středních (od 250 do 300 kg) trhavých bomb.³⁷ Skutečný počet bombardérů, které na pro-stějovskou základnu Luftwaffe 25.8.1944 zaútočily, byl mnohem menší: náletu se zúčastni-lo 71 B-24 Liberatorů od 304. BW, které na letiště shodily celkem 175 t bomb.³⁸

Krátce před tím, než dopadly na prostějovské letiště první americké bomby, se z roz-jezdové dráhy zvedlo několik německých stíhaček. Šlo o Focke Wulfy Fw 190 od operačně výcvikové bitevní jednotky I./SG 152. Po vyhlášení bojového poplachu obsadili kokpity stíhacích strojů instruktoři a žáci letecké školy. Než se podařilo německým pilotům vystou-pat do potřebné výšky, z níž by mohli účinně zaútočit na bombardovací svazy, objevily se na scéně americké doprovodné stíhačky. Proti početní převaze Mustangů a Lightningů od 31. a 14. stíhací perutě neměli němečtí piloti nejmenší šanci. Američtí stíhači uspořádali na německé letouny hon, během něhož doslova smetli německé Focke Wulfy z moravské oblohy.

Boj německých a amerických stíhaček se odehrával téměř výhradně ve výši stromů. Scénář těchto vzdušných střetnutí byl ve většině případů prakticky stejný. Během zuřivých leteckých soubojů se stíhači obou stran snažili dostat za ocas stroje svého protivníka. Ně-mečtí piloti si uvědomovali, že jejich Focke Wulfy nemají proti obratnějším a rychlejším Mustangům šanci a proto se dříve nebo později rozhodli prudce sestoupat k zemi v naději, že německé stíhačky díky své větší váze naberou dostatečnou rychlost, která by jim umo-žnila vzdálit se z dosahu kulometů amerických stíhačů. Těsně nad zemí se německé stíhací letouny snažily zoufalým manévrováním uniknout skupinkám pronásledovatelů složeným z P-51 a P-38, aby se dříve nebo později nakonec staly obětí dávek z palubních zbraní amerických letounů. O tom, že letecké souboje probíhaly v opravdu malé výšce svědčí ně-kolik případů, kdy byli v několika moravských obcích palbou amerických stíhaček zasaže-ny nejen domy, ale i lidé, kteří s úžasem sledovali nezvyklé divadlo odehrávající se nad je-jich hlavami.

K prvnímu incidentu tohoto druhu došlo na jihu Brna. Hodinu před polednem mohli lidé v Chrlicích sledovat monumentální podívanou; nad jejich hlavami přelétalo několik stovek amerických bombardérů a doprovodných stíhaček mířících k Brnu a Kuřimi. V 11.15 h se nad Chrlice přiřítily dvě americké stíhačky, které pronásledovaly německý Focke Wulf, jenž se jim snažil uniknout přízemním letem. Američtí stíhači německý letoun ostřelovali svými 12,7 mm kulomety , přičemž několik střel roztříštilo sklo ve výloze firmy „Solidarität und Biene“. Četníci z místní stanice odhadli celkovou škodu na 150 RM a po-sbírali prázdné nábojnice, které zbyly jako památka na souboj stíhačů. Střepy rozbité výlo-hy přinesly Chrlicím štěstí; v obci nebyl nikdo zabit ani zraněn.³⁹

Podobná situace se v půl dvanácté opakovala na Vyškovsku. Z Kozlan byl hlášen po-žár zemědělské usedlosti rolníka Františka Navrátila, jehož vznik nepochybně souvisel se vzdušným soubojem mezi dvěmi americkými stíhačkami a německým letounem, který se nad zmiňovanou obcí odehrál ve velmi malé výšce. Jiný kozlanský zemědělec, Josef Ka-meníček, nalezl u svého domu ostrý náboj z amerického leteckého kulometu.⁴⁰

Kolem 11.30 h dopadl u Kovalovic mnohonásobně větší a těžší předmět než je kulo-metný náboj. Nad Kovalovicemi se rozhořel jeden z mnoha leteckých soubojů mezi dopro-vodnými Mustangy a Lightniny a německými Fw 190 od I./SG 152. Palbě amerických stí-haček padl za oběť jeden Focke Wulf, který se zřítil asi 700 m východně od okraje vesnice. I přes malou výšku, v níž souboj probíhal, se pokusil německý pilot nouzově opustit smr-telně zasažený stroj. Doba na otevření padáku však byla příliš krátká a svůj zoufalý pokus zaplatil německý letec životem. Jeho bezvládné tělo bylo nalezeno půl kilometru od trosek zničeného stroje. Při ohledání těla mrtvého byl nalezen služební průkaz umožňující jeho identifikaci; obětí amerických stíhačů se stal Feldwebel Bruno Schultz. Během leteckého souboje nad Kovalovicemi byli zraněni i dva místní občané. Střely z amerických letounů způsobily těžké zranění Stanislavu Filipovi, zatímco Vincence Blaháka zranily lehce.⁴¹

Ve stejném čase si američtí stíhači připsali další vítězství na Olomoucku. Podle hlá-šení četníků z Lutína se hořící německá stíhačka zřítila na okraji Slatinic, u silnice vedoucí ze zmiňované obce do nedalekých Drahanovic a přibližně 600 m od železničního přejez-du.⁴² Typ letounu, který se zabořil do pole, ani identitu pilota se četníkům nepodařilo zjistit (v troskách Fw 190F-8 zahynul Oberfeldwebel Wilhelm Hennig).⁴³ Okolí zříceného letou-nu bylo uzavřeno až do 23.00 h, kdy na místo dorazili příslušníci Wehrmachtu.

Třetí Focke Wulf sestřelený americkými stíhači kolem 11.30 h dopadl na zem na Tře-bíčsku. Podle hlášení četnického velitelství v Třebíči svedly nad Mohelnem a Oslavanami letecký souboj tři německé a čtyři americké stíhačky. V průběhu souboje se podařilo Ame-ričanům sestřelit jeden z německých letounů, jenž se zřítil asi 400 m západně od Senorad a podle údajů četníků „byl zcela proměněn v trosky, jež z větší části shořely.“ V důsledku naprosté destrukce letadla se nepodařilo zjistit ani typ ani číslo stroje. Německý stíhač se pokusil v poslední chvíli opustit svůj neovladatelný stroj, ale podobně jako v případě jeho kolegy z Kovalovic nestačila malá výška na bezpečné rozevření padáku. Jeden kilometr ji-hozápadně od Senorad byla na poli nalezena mrtvola německého pilota, jehož totožnost se kvůli absenci jakýchkoli dokladů nepodařilo zjistit.⁴⁴ Dnes již víme, že dalším pilotem z I./SG 152, jenž zaplatil 25.8.1944 střet s americkými doprovodnými stíhači svým životem, byl Feldwebel Werner Voland.⁴⁵

Další Focke Wulfy a jejich piloty ztratili Němci v okolí Prostějova. Americké P-51 a P-39 od 306. FW srazily z moravské oblohy tři německé stíhačky v blízkosti domovské zá-kladny I. /SG 152. Sloupy dýmu označovaly místa dopadu Fw 190 v Bílovicích, Výšovi-cích a Bedihošti. V posledně jmenované obci se německá stíhačka dokonce zřítila na míst-ní četnickou stanici. Následný požár vážně poškodil služebnu bedihošťských četníků. Jako zázrakem exploze palivových nádrží a střeliva německého bojového letounu nikoho nezra-nily. V nedalekých Bílovicích zasáhly trosky sestřeleného Focke Wulfu několik lidí; tři příslušníci Protektorátu však utrpěli jen lehčí zranění. Nikdo z německých pilotů sestřelení svého stroje nepřežil.⁴⁶ V Bílovicích zahynul Oberfeldwebel Johann Winziers, Výšovicích Flieger Paul Marquardt a Bedihošti Leutnant Willi Gumpert.⁴⁷

Větší štěstí měl jejich kolega Oberfeldwebel Josef Thaller. Jeho Focke Wulf v průbě-hu leteckého souboje inkasoval několik těžkých zásahů, a proto se německý letec ve 12.10 h rozhodl nouzově přistát. Thaller si pro své přistání vyhlédl pole dva kilometry na západ od Moravských Prus. Ačkoliv během nouzového dosednutí utrpěl Fw 190 další závažné škody, jeho pilot vylezl z kokpitu pouze s lehčími zraněními.⁴⁸

Lehká zranění utrpělo i několik civilistů v dalších moravských obcích, kteří měli tu smůlu, že se dostali „do rány“ americkým a německým stíhačkám zuřivě bojujícím těsně nad zemí. V 11.40 h přelétla ve výšce 200 až 300 metrů obce Doloplazy, Přáslavice a Vel-ká Bystřice německá stíhačka pronásledovaná pěticí amerických stíhacích letounů. Focke Wulf a americké stíhačky se přiřítily k nic netušícím obcím od východu a hřmot jejich mo-torů se mísil s rachotem palubních zbraní. Dávky z leteckých kulometů „oklepaly“ omítku na zdi hostince Teodora Kuhna (celkem 20 zásahů) a dalších deset zásahů bylo napočítáno na zdi obytného domu, jenž ležel v areálu místního pivovaru. V nedalekých Přáslavicích zranila zbloudilá střela 42letou německou dělnici Marii Bradtovou na levém zápěstí když pracovala napoli. Ženě poskytli první pomoc členové Německého červeného kříže, kteří se rovněž postarali o její převoz do Zemské nemocnice v Olomouci.⁴⁹ Během honu, který po-řádaly skupinky Mustangů a Lightningů na osamělé německé „stodevadevadesátky“ a jenž se přenesl i do blízkosti hanácké metropole, poškodila palba amerických doprovodných stí-haček sedm domů ve Štěpánově.⁵⁰ Podobně jako v případě nedaleké Velké Bystřice vznik-ly jen zanedbatelné materiální škody. Posledním místem, z něhož byly hlášeny osoby zra-něné leteckou palbou, se staly Prusy-Boškůvky.Ve 12.00 h zde došlo k leteckému souboji mezi čtyřmi americkými stíhačkami a německými Fw 190. Palba bojujících letounů zasá-hla německého letce Willi Schadeho, příslušníka 2. Kompanie (2. roty) umístěné ve zmiňo-vané obci a šestnáctiletého příslušníka Protektorátu Aloise Hnízdila. Oba utrpěli jen lehčí zranění.⁵¹

Ačkoli se může zdát, že americké stíhačky zasahovaly spíše než německé stroje civi-listy a domy na zemi, přesto skončila většina kulometných dávek vypálených stíhači 306. FW v trupech a křídlech Focke Wulfů. Po návratu na domovské základny v Itálii američtí piloti ohlásili jisté sestřelení 10 letounů Fw 190 a pravděpodobné zničení dalšího stroje té-hož typu. Dva další německé stroje měli stíhači ze 14. a 31. FG během vzdušných soubojů poškodit. Tím však výčet ztrát Luftwaffe v tomto dni zdaleka nekončil. Američanům se podařilo sestřelit dva další Fw 190 na území Rakouska. Jejich přemožitelem se stal 1/Lt Dwaine R. Franklin od 52. stíhací skupiny. Oba stroje náležely do stavu IV.(Sturm)/JG 3 „Udet“ a jejich piloti zaplatili setkání s Mustangy svým životem.⁵² Američtí stíhači neza-znamenali v průběhu leteckých soubojů žádné vlastní ztráty.

Přesto se 25.8.1944 americké letecké operace nad Moravou neobešly zcela beze ztát. Během návratu na americké základny v jižní Itálii se zřítily na území Rakouska dva stroje, které se vracely z akce nad prostějovským letištěm.⁵³ Pravděpodobně palba flaku stála za poruchou motorů B-24H 41-29351 „Black Jig“ od 779. squadrony 464. BG. Jeho posádka postupně vyhodila vše co stroj zatěžovalo (schránky s municí, zbraně, pancéřové desky atd.) ve snaze odlehčit stroj, který pomalu ztrácel výšku. Veškeré snažení se ukázalo jako marné a tak vydal velitel Liberatoru 2/Lt. Lawrence L. Kalgreen svým mužům příkaz k o-puštění letounu. Všech deset členů osádky čtyřmotorového bombardéru se zachránilo na padácích a zbytek války strávilo v německých zajateckých táborech. Prázdný bombardér ještě nějakou dobu pokračoval v letu, než se ve 12.20 h zřítil a po dopadu explodoval. O čtvrt hodiny později (ve 12.35 h) vyskočil nad Rakouskem ze své porouchané stíhačky P-51B 43-6821 pilot 307. squadrony 31. FG 2/Lt.Jess A.Quigley. Americký stíhač však ne-měl tolik štěstí jako kolegové z Liberatoru; poté co se Quigleyovi neotevřel padák dopadlo jeho bezvládné tělo na zem.⁵⁴

Cena, kterou Američané za nálety na Brno, Kuřim a prostějovské letiště zaplatili 25.8.1944, se však v porovnání se ztrátami Luftwaffe přesto jeví jako zanedbatelná. I./SG 152 totiž v průběhu leteckých soubojů, které se rozhořely v prostoru od Olomouce až po Třebíčsko, přišla o 13 strojů a ne o deset, jak uváděli američtí stíhači.⁵⁵ Toto navýšení se dá snadno vysvětlit. Jak bylo uvedeno výše, nárokovali piloti 14. a 31. FG v prostoru Mo-ravy celkem deset jistých a jedno pravděpodobné vítězství a dále poškození dvou nepřátel-ských letounů. A právě tyto poškozené Focke Wulfy, o nichž se hovoří v amerických hlá-šeních spolu s dalším strojem téhož typu, jenž byl jednomu z amerických stíhačů přiznán jako pravděpodobně zničený, lze bezpochyby ztotožnit s trojicí strojů, které německá stra-na 25. srpna „odepsala“. Pokud se připočítají dva Fw 190 od IV.(Sturm)/JG 3 „Udet“, se-střelené nad územím Rakouska, vyšplhají se celkové ztráty Luftwaffe na nejméně 15 stíha-cích letounů. Závažnější však byla ztráta celkem devíti německých pilotů, kteří zahynuli v troskách sestřelených strojů nebo při nouzovém opustění stíhačky. Zatímco zničené Foc-ke Wulfy se daly i v této době, kdy byl průmysl na území Říše vystaven nepřetržitému an-gloamerickému bombardování, poměrně snadno nahradit, nalézt náhradu za padlé piloty, jejichž počet se v důsledku nepřetržitých vzdušných bojů neustále snižoval, bylo stále obtí-žnější.

Kromě letounů zničených při vzdušných soubojích měli Němci přijít o další bojové, cvičné a transportní stroje v důsledku útoků amerických bombardérů a hloubkových stíha-čů na letecké základny v Brně a Prostějově. Podle Rajlicha bylo na obou letištích zničeno 10 Fw 190, tři cvičná Arada Ar 96B, 12 Junkersů Ju 52/3m a poškození různého rozsahu měly utrpět dva Fw 190 a dvě Ar 96B. K těmto škodám je prý ještě třeba připočítat devět Messerschmittů Bf 109G-8 a G-14, které zničily či poškodily americké pumy v závodě Di-ana GmbH. Provozy tohoto pobočného závodu letecké továrny Wiener Neustädter Flug-zeugwerke byly ukryty ve třech tunelech nedostavěné železniční tratě z Brna do Havlíčko-va Brodu.⁵⁶ Tento poslední Rajlichův údaj se zdá nanejvýš pochybný, neboť v žádném do-kumentu z MZA není jakákoli zmínka o útoku amerických bombardérů na tuto leteckou továrnu. Stejně tak vyvolávají řadu otázek výše zmiňované údaje o celkovém počtu zniče-ných a poškozených letadel na letištích využívaných bitevními skupinami II./SG 101 a I./SG 152. V žádném dobovém hlášení není v souvislosti s náletem z 25.8.1944 zmíněn byť jen jediný případ zničení nebo poškození letadla na letištních v Brně nebo Prostějově. Že se tyto informace běžně vyskytovaly ve zprávách určených zemskému prezidentovi, doložím v kapitole věnované činnosti amerických „kotlářů“ na Moravě dne 11.10.1944.

Vraťme se však zpět k americkému náletu. 25. srpna 1944 neohrožovaly civilisty na jižní a střední Moravě jen padající německé letouny nebo zbloudilé kulky z půlpalcových kulometů amerických stíhaček. Z řady míst začala přicházet hlášení o nouzových shozech trhavých bomb. K této praxi se američtí letci (a nejen oni) uchylovali z mnoha důvodů. Po-kud byl během letu k cíli některý z bombardovacích letounů vážně poškozen palbou nepřá-telského protiletadlového dělostřelectva nebo útokem stíhaček, zbavovala se posádka zasa-ženého stroje předčasně svého nebezpečného nákladu. K nouzovým shozům bomb však často docházelo i při odletu bombardérů z cílového prostoru. Za opožděnými shozy letec-kých pum mohly stát techniché problémy, špatná navigace, ale především snaha zbavit se za každou cenu přebytečné zátěže, která oddalovala návrat na domovskou základnu a vedla k větší spotřebě drahocenného paliva. Navíc si každý z amerických letců moc dobře uvědo-moval, že i v průběhu zpátečního letu mohou být jejich stroje kdykoli napadeny nepřátel-skými stíhači nebo palbou flaku. Pokud by jen jedná jediná střepina z protiletadlového gra-nátu nebo střela z útočící německé stíhačky pronikly do části letadla zaplněné několika tu-nami bomb, následná exploze by v krátkém okamžiku roztrhala mohutný bombardér i s ce-lou osádkou. Stejně riskantní bylo i přistání s plnou pumovnicí na domovské základně; rovněž v tomto případě hrozila nečekaná iniciace vysoce brizantního nákladu.

Během 25.8.1944 se americké bombardovací stroje operující v prostoru Moravy „zbavovaly“ většinou jedné či dvou trhavých bomb. Výbušná zařízení, jež měla rozsévat smrt a zkázu, zakončila svůj pád zpravidla na volném poli, aniž někoho ohrozila na životě. Nedaleko Prostějova ale došlo k jednomu z největších nouzových shozů bomb na území Moravy v období 2. světové války, jenž se jen shodou sťastných okolností obešel beze ztrát na lidských životech a způsobil relativně malé materiální ztráty.

Krátce před tím než dopadly první bomby na brněnský Flugmotorenwerke Ostmark se kolem 11.00 h ozvala mohutná exploze v obci Podolí ležící v blízkosti Líšně. Padesát metrů od autoopravny Karla Švangmayera označoval kráter místo dopadu 500 kg trhavé pumy. Tlaková vlna způsobila v autoopravně pouze lehké škody; vedle poškozené fasády zde napočítali 15 rozbitých okenních tabulek. Nejzávažnějším důsledkem výbuchu pumy se stalo dočasné přerušení telefonního spojení z Líšně do Brna.⁵⁷

Skupiny amerických „létajících pevností“ musely během své cesty k brněnským cí-lům přelétnout Bučovice. V 11.05 si nad tímto moravským městečkem „ulevilo“ několik B-17, přičemž dvanáct 225 a 500 kg trhavých bomb dopadlo do polí, kde způsobily jen menší škody na polních plodinách.⁵⁸ Zanedbatelné škody byly hlášeny i z další obce na Vyškovsku. Ze zdánlivě nekonečného proudu amerických čtyřmotorových bombardéru směřujících k Brnu byly v 11.15 h shozeny dvě 500 kg trhavé bomby, jež zakončily svůj let v makovém poli poblíž obce Kojátky.⁵⁹

Jak již bylo uvedeno výše k největšímu nouzovému odhozu bomb došlo 25.8.1944 v průběhu náletu na prostějovské letiště. Podle hlášení četníků přelétlo toho dne Tovačov, Oplocany a Ivaň přibližně sedm vln amerických čtyřmotorových bombardérů.⁶⁰ První sku-pina nepřátelských letounů se nad zmiňovanými obcemi objevila v 11.15 h. Bombardéry přilétaly od severovýchodu a pokračovaly dál na jihozápad, což svědčí o tom, že se jednalo o B-24, které měly napadnout zbrojovky v Kuřimi (Liberatory, jejichž cílem bylo prostě-jovské letiště přilétaly od jihovýchodu). Čtvrt hodiny před polednem napadly nad Tovačo-vem a Annínem čtyři německé Focke Wulfy od I./SG 152 opožděnou skupinu devíti bom-bardovacích letounů, která letěla ve výšce asi 1200 m. Nečekaný útok německých stíhaček rozdělil skupinu na dvě části. Ačkoliv se německým stíhačům nepodařilo žádný americký bombardér sestřelit, jistého úspěchu přesto dosáhli. Zatímco část amerických strojů zamíři-la k blízkému Prostějovu, posádky několika napadených bombardérů se rozhodly předčas-ně zbavit svého nákladu pum. Celkem 81 trhavých bomb střední velikosti (250-300 kg) do-padlo většinou do polí mezi obcemi Ivaň, Tovačov, Annín a Oplocany.⁶¹ Část nouzového shozu bomb se však „protáhla“ až do Annína, na jehož jižním okraji byly tři domy poško-zeny těžce a osm lehce. Exploze několika zbloudilých pum měly dále vážně poškodit dva domy v nedalekých Oplocanech.⁶² V MZA se dochoval situační plánek zachycující dopady bomb mezi zmiňovanými vesnicemi, který vypracoval okresní úřed v Přerově na základě hlášení tovačovské četnické stanice.⁶³ Na mapce nechybí ani seznam domů postižených ná-letem. V případě obytných budov, které utrpěly nejtěžší škody, jsou vedle čísla domu uve-dena i jména majitelů.⁶⁴ V rozporu s tvrzením všech hlášení, která přišla na úřad zemského prezidenta v Brně, je na plánku vyznačen kráter v západním části Ivaně, tedy v obci, na niž neměla dopadnout žádná americká bomba.

V jedné věci se však shodují všechny dobové zprávy; tlaková vlna vyvolaná eplozí 81 trhavých pum rozbila většinu okenních tabulek v Anníně a Ivani. Několik pum rovněž zkomlikovalo místní silniční a železniční dopravu. Poškození železniční trati mezi Tovačo-vem a Kojetínem bylo pouze menšího rozsahu; čtyři hodiny po náletu mohly po železnici opět jezdit vlaky. Odstranění následků náletu na okresních silnicích Tovačov - Lobotice a Tovačov - Oplocany si vyžádalo o něco delší dobu; silniční provoz zde mohl být obnoven až druhého dne (26.8.1944). Tlaková vlna a střepiny bomb také přerušily telegrafní a tele-fonní vedení mezi Tovačovem a Kojetínem. Celkové materiální škody způsobené nouzo-vým shozem bomb dosáhly výše 500 000 K.⁶⁵

Jako zázrakem nebyl během náletu nikdo zabit. Z nejhůře postižené vesnice, Annína, byly hlášeny dvě zraněné ženy. Šedesátiletou Vincencii Novákovou (bytem v Oplocanech č.p.90) těžce zranila na pravém rameni střepina explodující pumy. Poté, co jí bylo na místě poskytnuto základní lékařské ošetření, byla převezena do nemocnice v Přerově.⁶⁶ Druhá žena utrpěla jen lehčí zranění.

Nouzové shozy bomb se nevyhnuly ani vesnicím v okolí Brna. V 11.20 h dopadly dvě trhavé bomby na pole v blízkosti Tikovic. Shodou okolností sousedí tato vesnice s O-řechovem, jenž se stal v dubnu 1945 místem nejtvrdších bojů v průběhu brněnské operace. Zatímco urputné střety mezi jednotkami Wehrmachtu a Rudé armády přinesly Ořechovu a okolním obcím naprostou zkázu, škody způsobené explozí dvou amerických leteckých pum byly naprosto zanedbatelné. Jedna z bomb explodovala asi 30 kroků od domu Jana Vejhonka a následná tlaková vlna poškodila střešní krytinu a rozbila sedm okenních tabu-lek. Druhá puma vybuchla nedaleko obecního hřbitova a přerušila telefonní vedení Wehr-machtu, které se však německým vojákům podařilo rychle obnovit.⁶⁷ Během náletu na Ku-řim odhodil jeden Liberator trhavou bombu nad Chudčicemi. Puma vybuchla v 11.30 h na poli asi 250 m východně od zmiňované obce aniž způsobila nějaké významnější škody.⁶⁸ O deset minut později (v 11.40 h) dopadla u Rajhradu 500 kg trhavá bomba. Puma vyhloubila v řepném poli, jež patřilo rajhradskému klášteru, pět metrů hluboký a deset metrů široký kráter.⁶⁹ Rovněž v nedalekých Opatovicích způsobila exploze nouzově odhozené půltuno-vé letecké bomby jen nepatrné škody na polních plodinách.⁷⁰

Pravděpodobně bombardéry B-24 od 304. bombardovacího wingu, jimž se z nejrů-znějších příčin nepodařilo odhodit všechny bomby během náletu na Kuřim, shodily v 11.52 h dvě 500 kg trhavé bomby u obce Silůvky a jednu 225 kg leteckou pumu, jejíž exploze vystrašila obyvatele Ostopovic. V obou případech si výbuchy amerických bomb nevyžáda-ly žadné oběti na lidských životech ani významnější materiální škody.⁷¹ Také další obce na Brněnsku ohrozily americké čtyřmotorové bombardéry, když se při zpátečním letu zbavo-valy svého nebezpečného nákladu. Jeden z útočících Liberatorů se při náletu na kuřimské zbrojovky trochu „zapomněl“ a šest svých trhavých bomb o váze od 225 do 500 kg shodil na vesnici v sousedsví Kuřimi, Moravské Knínice. Pumy naštěstí dopadly do volného teré-nu a stejně jako v řadě podobných případů způsobily jen minimální škody.⁷² Jihozápadně od Brna, v Nebovidech, přehlušily dunivý zvuk motorů Flying Fortressů a Liberatorů dvě exploze. Když se po náletu lidé odvážili vyjít z úkrytů, nalezli na poli dva hluboké krátery, které označovaly místo dopadu dvou půltunových bomb.⁷³

Kolem poledne se začaly zvedat sloupy dýmu z Hlubočan, vesnice ležíci jižně od Vyškova. V plamenech se ocitla stodola německého rolníka Johanna Janitschaka a stejný osud postihl stodolu českého zemědělce Václava Rosnera. Ve stodolách shořelo vedle u-skladněných polních plodin i zemědělské nářadí, takže se nakonec celková škoda vyšplhala až na 8 000 RM.⁷⁴ V případě Hlubočan není zcela jasné, zda obě stodoly zapálily nouzově odhozené letecké pumy nebo palba amerických stíhaček, které v té době sváděly v okolí Vyškova vzdušné souboje s Focke Wulfy I./SG 152. V hlášení je sice uvedeno, že požáry vyvolaly blíže neurčené zápalné prostředky shozené z nepřátelských letounů, tento údaj ale odporuje skutečnosti, že americké bombardéry, jež 25. srpna prováděly nálety na moravské cíle, neměly ve své výzbroji zápalné pumy. Pravděpodobnější tedy je, že požáry v obou hlubočanských stodolách způsobila palba doprovodných Mustangů nebo Lightningů.

Poté co zaútočily na Brno, Kuřim a Prostějov, zamířily jednotlivé skupiny B-17 a B-24 na jih. Část amerických bombardérů přelétala přes Českomoravskou vysočinu a dostala se tak i do míst, kde se předchozího dne odehrála „letecká bitva u Jindřichova Hradce“. Málo obydlenou a hustě zalesněnou oblast Vysočiny využilo několik posádek amerických strojů ke shozu pum, jež se nepodařilo shodit na bombardované cíle. Několik takových pří-padů bylo hlášeno z Třebíčska. Dvě trhavé bomby dopadly u Kuroslep, dvě další u Klade-rub nad Oslavou a největší nouzový shoz v této oblasti se uskutečnil nedaleko Mohelna, kde dopadlo sedm amerických leteckých pum.⁷⁵ Jako místo vhodné pro odhození prázd-ných přídavných palivových nádrží si Vysočinu oblíbili i piloti doprovodných amerických stíhaček. Jen v služebním obvodu jihlavského okresního hejtmana bylo nalezeno 25. srpna 50 prázdných benzinových nádrží, které prodlužovaly operační dolet americký stíhačů a umožňovaly jim poskytovat účinnou ochranu „létajícím pevnostem“ a Liberatorům po ce-lou dobu jejich letu nad nepřátelským územím.⁷⁶ Tentokrát se neopakovala situace před-chozího dne, kdy shozená americká přídavná nádrž způsobila rozsáhlý požár v České Ole-šné.⁷⁷ Mnoho přídavných benzinových nádrží zabavili četníci i na Zlínsku (celkem 15) a Hodonínsku (4 kusy). Po dosažení bojového prostoru nebo na začátku leteckého souboje odhodily americké Mustangy a Lightningy své nádrže také na Brněnsku. Nálezy stošede-sátipěti-galonových nádrží byly hlášeny z Dobřínska, Veverských Knínic, Lažánek a Zas-távky. V posledně jmenované obci plnili četníci své služební povinnosti opravdu důkladně, protože ve své zprávě zaslané na četnické velitelství v Brně uvedli vedle objemu nádrže i její sériové číslo (18325).⁷⁸ Celkem bylo v okolí Brna nalezeno nejméně sedm prázdných přídavných palivových nádrží.

Četníci však nenacházeli jen odhozené přídavné nádrže, ale i krabice se staniolovými proužky. Tyto proužky shazovaly spojenecké bombardéry nebo stíhací letouny ve velkém množství během každého náletu, aby znemožnily německé obraně zaměřit americké a brit-ské stroje pomocí radarů. Staniolové proužky odrážely elektromagnetické impulzy na rada-rové obrazovky. Jejich rušivý účinek byl nejlepší, pokud byly nařezány na poloviční vlno-vou délku radaru, který měly rušit. Obě strany válečného konfliktu tuto metodu během svých náletů hojně využívaly (Němci nazývali tyto staniolové proužky Düppel a Britové Window), avšak Britové ji dovedli téměř k dokonalosti. Vedle Window vyvinuli západní spojenci v průběhu války i další prostředky radarového boje, kterými se jim postupně po-dařilo paralizovat německý radarový systém. Také v tomto srpnovém dni zahltilo Window obrazovky německých radarových operátorů tisíci drobných světelných bodů a na mnoha místech Moravy se k zemi pomalu snášely 15 centimetrů dlouhé a 2 mm široké staniolové proužky. Povinností četníku bylo tyto proužky zabavit a nahlásit nadřízeným místům. Prakticky ze všech oblastí, přes něž přelétly americké bombardovací svazy, přicházely zprávy o nálezech staniolových proužků nebo dokonce celých kartonů, v nichž byly shazo-vány. Staniolové proužky objevili četníci při pravidelné obchůzce i přímo na území Brna, konkrétně ve Starém Lískovci, kde pokryly část pole u cihelny.⁷⁹ Důkazem toho, že ame-ričtí letci nezasypali území Moravy jen bombami, prázdnými nádržemi a staniolovými proužky je i nález, který učinil policejní poručík Štipl v blízkosti letiště ve Slatině. Jeden z amerických palubních střelců se rozhodl „bombardovat“ základnu Luftwaffe opravdu ne-tradičním způsobem, když v průběhu náletu vyhodil z letounu knihu s názvem „Miracle on Sinai“.⁸⁰

Zatímco v obcích, kde dopadly nouzově odhozené letecké bomby a přídavné nádrže nevznikly ve většině případů závažnější materiální a lidské ztráty, v Brně, Kuřimi a Prostě-jově panovala jiná situace. Poslední cíl amerických bombardérů, prostějovská letecká zá-kladna, utrpěl během náletu rozsáhlé škody. Jen co odlétly poslední Liberatory od 304. BW, rozběhly se na letišti záchranné práce. Dvě třetiny rozjezdové dráhy byly posety stov-kami kráterů po trhavých bombách různého kalibru a letiště se tak stalo naprosto nepouži-telným pro výcvikovou a operační činnost jednotek Luftwaffe. Sílu amerického náletu do-kládá skutečnost, že tlaková vlna vyvolaná explozemi stovek bomb rozbila okna a poškodi-la fasádu v prostějovské nemocnici, která se nachází v poměrně velké vzdálenosti od letiš-tě. Zatímco ubikacím mužstva se koberec bomb vyhnul, hangáry a dílny zasáhly americké pumy naplno. Osmdestát procent těchto budov nálet Liberatorů zcela zničil. Hasičské jed-notky bojovaly s následnými požáry až do večerních hodin. Hasičům a záchranářům ztě-žovaly práci pět nevybuchlých bomb a leteckých min, které se nacházely v troskách budov nebo na rozjezdové dráze a stojánkách letounů.⁸¹ Vzhledem k rozsahu náletu nebyly lidské ztráty zas až tak vysoké. Rajlich ve své knize v souvislosti s náletem na prostějovské letiště uvádí, že zde zahynulo celkem devět osob, z toho sedm vojáků.⁸² Dobová hlášení hovoří o menším počtu usmrcených. Není však vyloučeno, že někteří z těžce zraněných, kteří byli převezeni do nemocnice v kritickém stavu, nakonec podlehli svým zraněním. Nejvíce mrt-vých bylo nalezeno v jednom z hangárů, z jehož trosek vyprostily záchranné týmy tři bez-vládná těla.⁸³ Podle zprávy olomouckého okresního hejtmana z 26.8.1944 měly americký nálet zaplatit svým životem celkem čtyři osoby; muž, jehož identita není v hlášení blíže specifikována, dva němečtí vojáci a Češka pracující na prostějovské letecké základně. Čty-ři příslušníci Luftwaffe a pět Čechů skončilo s těžkými zraněními v prostějovské nemocni-ci. Lehká zranění utrpělo na německé letecké základně celkem 16 osob (šest Němců a de- set příslušníků Protektorátu. Dva lehce zraněné hlásil i nedaleký Prostějov. Tyto české ci-vilisty pravděpodobně zasáhl v areálu prostějovské nemocnice dešť střepů z oken vytluče-ných tlakovou vlnou.⁸⁴

Kuřimské zbrojní podniky, druhý z cílu Liberatorů 304. bombardovacího wingu, utr-pěly mnohem větší materiální a lidské ztráty než prostějovská základna Luftwaffe. Také zde začali bezprostředně po odletu poslední, čtvrté vlny B-24 příslušníci Einsatzgruppen hasit hořící objekty a vyproštovat zasypané lidi. V pobočném závodě brněnské Zbrojovky zasáhly trhavé bomby nejtěžšího kalibru všechny výrobní haly. Nálet zcela zničil šest skla-dišť a čtyři obytné budovy. Ze čtyř výrobních hal byly tři poškozeny těžce a jedna středně-těžce. Exploze trhavých pum dále lehce poškodily dvě obytné budovy a podnikovou jídel-nu.⁸⁵ Škody na strojním parku Waffenwerke V byly odhadnuty jako těžké, ale jejich skuteč-ný rozsah se nedal přesně zjistit v důsledku výskytu nevybuchlých bomb v areálu závodu. Záchranné týmy objevily při prohledávání trosek deset nevybuchlých bomb, jejichž okolí bylo okamžitě uzavřeno. Přes toto ohrožení pokračovaly příslušníci Feuerschutzpolizei, podnikový a dobrovolní hasiči z okruhu 15 km v boji se třemi menšími požáry, které se po-dařilo poměrně rychle zdolat. Organizaci záchranných prací v areálu Waffenwerke V zpo-čátku komplikovala skutečnost, že v průběhu amerického náletu dostalo přímý zásah veli-telství Werkluftschutz, kde zahynul nejen Werkluftschutzleiter, ale i Abwehrbeauftragter SS-Untersturmführer Schütte.⁸⁶ Členové Einsatzgruppen a Luftschutzpolizei nacházeli na území podniku stále další a další oběti amerických leteckých pum. Mnoho mrtvých bylo nalezeno především v zákopu umístěném vedle závodních ubytoven. V době náletu se v něm tísnila řada zaměstnanců Zbrojovky včetně rodiny podnikového zahradníka. Jedna z trhavých bomb dopadla přímo do tohoto zákopu; následnou explozi nikdo z pětičlenné rodiny nepřežil.⁸⁷ Do 27.8.1944 záchranáři ve Waffenwerke Brünn, Werk V Gurein napočí-tali celkem 29 mrtvých (24 mužů, 3 ženy a 2 děti).⁸⁸ Naprostou většinu obětí tvořili Češi (22 mužů, 2 ženy a 2 děti); nálet zaplatila svým životem vedle již zmiňovaného Werkluft-schutzleitera a Abwehrbeauftragtera jedna říšská státní příslušnice.

Kolik lidí bylo během náletu zraněno v kuřimské Zbrojovce se bohužel nedá přesně určit. Tomu zabraňují dvě skutečnosti: 1) v hlášení hejtmana okresu Brno-venkov z 27. 8. 1944 jsou počty zraněných z Waffenwerke V a Klöckner Flugmotorenbau uváděny dohromady. 2) Naprostá většina zaměstnanců se po skončení náletu do podniků nevrátila a pokud utrpěli dělníci lehčí zranění, nechali se ošetřit soukromými lékaři v místě trvalého bydliště. A tak zatímco údaj o 19 těžce zraněných osobách lze považovat za věrohodný v případě zprávy o celkem 68 lehce zraněných jde evidentně o podhodnocené číslo. Zají-mavé je srovnání poměru zraněných Čechů a Němců; mezi celkem 87 osobami, které byly v průběhu náletu na kuřimské zbrojní podniky zraněny, se nacházel pouze jeden Němec; zbytek opět tvořili příslušníci Protektorátu.⁸⁹

Bilance amerického útoku však ještě nebyla zdaleka konečná. Těsně po náletu Libe-ratorů bylo pohřešováno pět příslušníků závodní ochrany, přičemž rozsáhlejší pátrací akce znemožňoval výskyt nevybuchlých pum v troskách zřícených továrních budov. Ačkoliv bylo zažádáno o zaslání pyrotechniků z Vídeňského Nového Města ihned po nálezu prv-ních nevybuchlých bomb, členové Sprengkommanda byly plně vytíženi zneškodňováním nevybuchlých pum a leteckých min v Brně a Prostějově, takže ani dva dny po náletu na Kuřim se žádný z nich neobjevil v postižených zbrojovkách. Příslušníkům Einsatzgruppen a Technische Nothilfe tedy nezbývalo než čekat a přerušit veškeré záchranné a odklízecí práce v areálu Zbrojovky.⁹⁰

Podobná situace panovala i v sousedním podniku Klöckner Flugmotorenbau GmbH. Z jednoho továrního objektu stoupal hustý, černý dým. Areál podniku pokryly trosky a krátery po těžkých leteckých pumách. Ze čtyř výrobních hal byly tři poškozeny těžce a jed-na lehce. Americké bomby srovnaly se zemí celkem osm skladových budov.⁹¹ Během nále-tu 82 Liberatorů od 304. BW utpěly tři čtvrtiny továrních budov různý stupeň poškození. Jako zázrakem však nálet nezničil většinu strojního zařízení podniku (zcela zničeno bylo jen 25-30% strojů), které bylo následně přemístěno do jiných zbrojních provozů. Díky to-mu měl odhadovaný výpadek výroby v měsíci srpnu dosáhnout v Klöckner Flugmotoren-bau pouze 50%.⁹² Pro srovnání: v sousední Zbrojovce nedokázalo vedení podniku určit ani přibližný časový horizont, v němž by se mohla aspoň v omezené míře opět rozjet tovární výroba.

Během náletu zahynulo v Klöckner Flugmotorenbau nejméně sedm mužů (tři Němci a čtyři Češi).⁹³ Stejně jako v případě Waffenwerke V zabily exploze trhavých bomb zaměst-nance, kteří se během náletu uchýlili do krytů a zákopů na území podniku. Čtyři z mrtvých byli příslušníky Werkluftschutz. Pět dní po náletu zůstávalo v nemocnicích osm těžce zra-něných a do domácí péče bylo propuštěno 15 lehce zraněných zaměstnanců zbrojovky.⁹⁴

Ihned po náletu začali bojovat se středněvelkým požárem, který vypukl v závodě č.7, podnikoví hasiči. Pod vedením Brandmeistera Böhma se jim po několika hodinách podaři-lo požár uhasit. Dvě až tři hodiny po náletu byli v areálu Klöckner Flugmotorenbau nasa-zeni dobrovolní hasiči z Kuřimi a nedaleké Lipůvky. Zasahující hasiči se zprvu obávali, že kromě trhavých bomb shodily americké bombardéry i zápalné pumy; následující vyšetřo-vání však jejich domněnku nepotvrdilo. Stejně jako v sousední Zbrojovce V pomáhaly od-straňovat následky náletu oddíly LS-Polizei a Technische Nothilfe, které sem dorazily z Br-na. Werkluftschutzleitera Ahler se pokusil zapojit do odklízecích prací i zaměstnance pod-niku. Brzy však zjistil, že většina z nich po skončení náletu utekla domů. Ti, co zůstali na místě, se odmítali vrátit do vybombardovaného závodu. Werkluftschutzleiter se je snažil přesvědčit po dobrém i po zlém (lidem, kteří se odmítli zapojit do záchranných prací do-konce vyhrožoval použitím násilí), ale věškeré jeho snahy se míjely požadovaným účin-kem. Jen pár lidí se neochotně pustilo do odklízení následků náletu.⁹⁵ Že se nikomu do od-klízení trosek příliš nechtělo je poměrně snadno pochopitelné; stejně jako v sousední Zbro-jovce V začaly odklízecí čety objevovat nevybuchlé bomby (v areálu Klöckner Flugmoto-renbau jich bylo zjištěno celkem 14). Perspektiva možného výbuchu pumy a následné smr-ti nebo vážného zranění samozřejmě nikoho příliš nelákala. Na řadě míst se tak přerušily záchranné práce a čekalo se na příjezd Sprengkommanda z Vídně. Poté, co dorazili pyro-technici do Kuřimi, okamžitě se pustili do práce. Zneškodňování pum však pokračovalo poměrně pomalým tempem. Vedle neustálého nebezpečí předčasného výbuchu znesnadňo-vala snahu pyrotechniků samotná poloha pum, které se po dopadu na zem většinou zaboři-ly do hloubky několika metrů. Ke slovu přišly polní lopatky a příslušníci Sprengkommanda se k jednotlivým leteckým bombám museli opatrně prokopat. Teprve potom se mohli po-kusit vyndat roznětku bomby, čímž definitivně zabránili možnosti exploze pumy. Tímto způsobem se podařilo vídeňským pyrotechnikům do 30. srpna zneškodnit šest pum z Klöc-kner Flugmotorenbau.⁹⁶

Jak jsem se již zmínil na začátku této kapitoly, plošné bombardování kuřimských zbrojovek se nevyhnulo ani sousední Kuřimi. V porovnání s Brnem však zde došlo jen k zanedbatelným materiálním škodám a rovněž počet mrtvých a zraněných nebyl příliš vy-soký. Celkem osm zbloudilých 225 a 500 kilogramových bomb dopadlo na obytné domy v severozápadní části Kuřimy. Trhavé pumy naprosto zničily dva rodinné domky a šest dalších poškodily těžce. Třináct domků zaplatilo za nálet jen rozbitými okny, taškami sho-zenými ze střechy, případně poškozením omítky. Z trosek zničených domů byl vyproštěn jeden mrtvý muž a čtyři civilisté byli převezeni s těžkými zraněními do nemocnice. Všech-ny oběti tohoto „protaženého“ kobercového náletu byli Češi.⁹⁷

Jak je z předchozího výčtu zřejmé, stala se Kuřim v tomto srpnovém dni druhým nej-hůře postiženým místem Moravy. Hůře na tom bylo již jen Brno napadené 159 „létajícími pevnostmi“ od 5. BW. Provoz v sesterském závodě brněnské Zbrojovky a Klöckner Flug-motorenbau GmbH se podařilo americkým Liberatorům na několik příštích měsíců výraz-ně omezit. Díky včasné evakuaci zaměstnanců obou podniků byly počty mrtvých a zraně-ných zaměstnanců poměrně malé, uvážíme-li jak intenzivní bylo letecké bombardování. Drtivá většina obětí náletu byla z řad příslušníků Werkluftschutz, kteří měli tu nemilou po-vinnost, že v průběhu leteckého útoku museli zůstat v areálu podniku, aby po odletu po-slední vlny bombardérů mohli okamžitě zahájit odklízecí a záchranné práce. K poměrně malému počtu obětí přispěl i fakt, že velmi slabá protiletadlová palba umožnila americkým bombardérům nalétnout nad cílovou oblast v poměrně malé výšce, díky čemuž byl shoz bomb velmi koncentrovaný a jen málo leteckých pum dopadlo mimo území napadených zbrojních podniků. I tak si nálet na Kuřim vyžádal životy celkem 37 lidí. Dalších 23 osob utrpělo těžká a nejméně 68 lehká zranění.

Skupiny Liberatorů vracejících se z náletu na Kuřim a prostějovské letiště při svém návratu na jihoitalské základny přelétaly nad prostorem Velkého Brna. Z tohoto důvodu byl letecký poplach v Brně odvolán až ve 12.36 h.⁹⁸ Jen co dozněl kvílivý tón sirén ozna-mující konec náletu, povolalo místní vedení protiletecké obrany síly LS-Polizei, aby začaly bojovat s následky náletu. Do záchranných a odklízecích akcí se zapojilo šest čet F-Dienst a E-Dienst, osm čet I-Dienst a dvě čety San.-Dienst. Rozsah škod však nebyl takového roz-sahu, aby bylo nutné povolat jednotky hasičů z okolí Brna. Několik jednotek mohlo být do-konce nasazeno i mimo Brno; v Kuřimi pomáhala jedna rota Feuerschutzpolizei, tři druž-stva hasičů a dvě čety I-Dienst.⁹⁹ Ve vybombardovaném Flugmotorenwerke Ostmark zasa-hovali jako první příslušníci Einsatzgruppen závodní protiletecké ochrany.

Právě v tomto zbrojním podniku, který během náletu na Brno napadly americké B-17 jako první, bylo nejvíce mrtvých a zraněných. Werkluftschutzleiter Wolf hlásil těsně po ná-letu Ö.L. Leitung, že na území Flugmotorenwerke Ostmark nálet usmrtil nejméně 28 osob a 150 dalších zranil.¹⁰⁰ Podobně jako v případě kuřimských zbrojovek tvořili naprostou vět-šinu obětí náletu příslušníci Werkluftschutz, kteří po celou dobu útoku museli zůstat v areá-lu podniku. Zákopy a kryty, v nichž se snažili skrýt před přívalem střepin a tlakovými vl-nami vyvolanými explozemi trhavých bomb, byly na mnoha místech líšeňské letecké to-várny srovnány doslova se zemí. Konečný počet mrtvých však byl nakonec mnohem vyšší. Mnoho ze zraněných bylo v kritickém stavu a v následujících dnech a týdnech podlehli ná-sledkům svých zranění v některé z brněnských nemocnic. Měsíc od náletu se počet mrt-vých zvýšil na 65. Z 300 příslušníků Einsatzgruppen v Flugmotorenwerke Ostmark tak ná-let nepřežila plná pětina.¹⁰¹ Naprostou většinu obětí tvořili opět čeští zaměstnanci podniku (mezi zraněnými bylo jen 5% příslušníků Říše).

Přestože americké bomby zasáhly všechny výrobní haly v líšeňském závodě, celkový výpadek výroby nebyl příliš velký. Zcela zničeno nebo vážně poškozeno bylo pětačtyřicet procent všech továrních budov, ale jako zázrakem nezničily americké bomby většinu stroj-ního vybavení Flugmotorenwerke Ostmark. Pouze deset procent strojů se hodilo pouze „do starého železa“, zbytek se mohl převézt do jiných zbrojních podniků a využít pro válečné úsilí Říše. Dva dny po náletu se podařilo z Líšně přemístit 75% všech provozuschopných strojů. Díky tomu se mohlo již po týdnu začít s omezenou výrobou leteckých motorů, která se v dalších týdnech postupně zvyšovala.¹⁰²

Jak jsem se již zmínil výše, druhým místem, které si v Brně vzali 25.8.1944 na muš-ku Flying Fortressy od 5. BW bylo německé letiště ve Slatině. Základnu II./SG 101 nálet amerických čtyřmotorových bombardérů vážně poškodil. Řada obytných budov, dílen a hangárů se ocitla v troskách. Krátery po trhavých bombách vyřadily z provozu rozjezdo-vou a přistávací dráhu.¹⁰³ Vedle velkých materiálních škod bylo hlášeno i mnoho mrtvých a zraněných mezi německými vojáky a českými civilisty, kteří se v době náletu nacházeli na letišti. Dva dny po náletu zde bylo evidováno 18 mrtvých (z toho 13 příslušníků Wehr-machtu), 14 těžce zraněných (šest vojáků a osm civilistů) a 48 lehce zraněných (23 němec-kých vojáků a 25 civilních zaměstnanců, u nichž hlášení zdůrazňuje, „že jsou všichni prá-ceschopní“).¹⁰⁴ Během náletu utrpěla vážné škody i nedaleká železnicniční trať vedoucí z Brna do Vlárského průsmyku. Exploze těžkých bomb zničily koleje a železniční násep v délce 40 metrů.¹⁰⁵

Řada bomb určených pro letiště však dopadla do polí v okolí Slatiny a několik zasá-hlo i samotnou obec. Podle záznamu slatinského kronikáře: „Nálet přišel před polednem znenadání a nadělal více škod na obytných budovách a na polích než na vojenských objek-tech. V okolí Slatiny bylo napočítáno kolem 80 trychtýřů po bombách, největší asi 8 m ši-roké a 4 m hluboké. Jeden plný zásah byl uprostřed obce na dvoře rolníka Františka Paříz-ka. Domácí lidé byli naštěstí ve sklepě a nic se jim nestalo, ačkoliv polní vál byl odhozen až do sousedního dvora a železný kotel (pařák na brambory) padl přes dvě střechy na druhou stranu až k Hronkům. Na Nové čtvrti bomba zasáhla a hodně poškodila dva dom-ky, v nichž dva lidé přišli o život. Po náletu byl samozřejmě vyřazen z provozu vodovod a plyn (obojí dlouho), ale i telefon a elektřina a tak se poplach v sobotu vyhlašoval zvoněním na Kapličce. Teprve v neděli se lidé odvažovali jít na prohlídku té rozbombardované spou-ště na polích v okolí obce.“¹⁰⁶

Mnohem hůř dopadla nedaleká Líšeň. Jak jsem se již zmínil dříve, doplatilo toto brněnské předměstí na své sousedství s Flugmotorenwerke Ostmark. Mnoho bomb urče-ných pro leteckou továrnu dopadlo přímo mezi rodinné domky v Líšni. Těžké letecké pu-my zničily mnoho domů a způsobily značné lidské ztráty. Nebylo výjimkou, že během ná-letu zahynuly celé rodiny. Například v troskách vybombardovaného domu (č.108) bylo na-lezeno osm mrtvých a jeden zraněný. Zvlášť těžce zasažena byla Holzova ulice. Členové jednotky I-Dienst, kteří zde zasahovaly po náletu, byli místními obyvateli informování, že pod troskami jedné ze zničených budov se má nacházet celá rodina. Informace se bohužel ukázala jako pravdivá; ze sutin bylo vyproštěno celkem sedm osob, čtyři z nich se však přes veškerou snahu nepodařilo oživit.¹⁰⁷ Americký nálet také zapálil líšeňskou cihelnu fir-my Malý & Weiss, která se nalézala na Šedově ulici. V jejích troskách uhořel 64letý pro-tektorátní státní příslušník Rudolf Skoupý, jehož zuhelnatělé ostatky byly nalezeny až čtyři dny po náletu a následně převezeny na hřbitov v Židenicích.¹⁰⁸ Těžce zasažena byla rovněž tramvajová trať spojující Líšeň s Brnem. Letecké bomby na několika místech vytvořily hluboké krátery, přetrhaly koleje a poškodily tramvajový násep. Násep byl pozůstatkem železniční dráhy Brno - Černovice - Líšeň, jež byla v provozu do roku 1943, kdy se Líšeň stala součástí Brna a železniční spojení nahradila tramvajová linka č.10. Pro toto poškození tramvajového svršku zůstala Líšeň na delší dobu prakticky odříznuta od Brna.

Ještě ničivější následky přinesl nálet B-17 na Flugmotorenwerke Ostmark dělnické kolonii pod Stránskou skálou. Tato kolonie byla jednou z chudinských čtvrtí města a tomu odpovídala i zdejší zástavba. Většina domků byla z nekvalitních materiálů a exploze těž-kých leteckých pum zde způsobily opravdovou katastrofu. Ještě několik dní po náletu zde byly vyprošťovány oběti amerického náletu. 27. srpna zde byla pod troskami zničených domů nalezena těla tří Čechů a jednoho Němce a sice Jana Pohla (dům č.63), Františka Flodra (spolu s ním bylo v troskách domu č.254 nalezeno i jedno dítě) a Vinzenze Walze (tohoto říšského příslušníka usmrtily letecké bomby v domě č.153).¹⁰⁹ Čtyři dny po náletu objevili příslušníci LS-Polizei při prohledávání vybombardovaného domu (č.25) další oběť z řad civilistů. Během identifikace mrtvoly bylo zjištěno, že se jedná o pětiletého příslušní-ka Protektorátu Karla Strejčka.¹¹⁰

Nejhorší situace však panovala po náletu v Židenicích. Jak již bylo řečeno dříve, po-kusila se třetí vlna „létajících pevností“ neúspěšně napadnout areál brněnské Zbrojovky. Pumový koberec však byl shozen značně nepřesně a „pokryl“ především nedalekou civilní zástavbu. Nejhůře postiženy byly ulice Bubeníčkova, Filipínského, Gajdošova, Jílkova, Mrkosova, Rokycanova a Vaškova. Podle záznamu židenického kronikáře J. Švédy si nálet vyžádal životy 38 osob a desítky dalších lidí utrpěly různá zranění.¹¹¹ Stejně jako v případě Líšně a dělnické kolonie pod Stránskou skálou bylo mnoho mrtvých nalezeno až několik dní po náletu. Podle hlášení brněnského policejního ředitele byly jen v průběhu 27. srpna nalezeny v troskách budov tři mrtvé osoby. Ze sutin domu na rohu Jílkovy a Mošnovy uli-ce byla vyproštěna těla 38leté Marie Chvátalové a desetiletého Jaroslava Kříže. Pod tros-kami domu na Jílově ulici (č.88) objevily záchranné týmy LS-Polizei další mrtvou přísluš-nici Protektorátu, 37letou Andělu Čádovou.¹¹² Velkému počtu obětí odpovídal i rozsah ma- teriálních škod v Židenicích. Jen na Jílkově ulici mělo být podle prvních hlášení zcela zni-čeno devět domů (č.43, 45, 47, 49, 56, 84, 86, 88 a 90) a další tři utrpěly vážné poškození (č.22, 24, 56).¹¹³ Na místě postižených náletem bombardérů 15. letecké armády USAAF zasahovaly všechny složky LS-Polizei podléhající veliteli AK III.

Příslušníci LS-Polizei však měli mnoho práce i na jiných místech. Mnoho bomb urče-ných původně pro Zbrojovku Brno dopadlo na druhou stranu řeky Svitavy. Zde způsobily rozsáhlé škody především na Cejlu. Na této ulici a v jejím nejbližším okolí bylo soustředě-no velké množství nejrůznějších firem zaměřených v prvé řadě na textilní výrobu, která by-la určena jak pro civilní tak vojenské zákazníky. Již z prvních hlášení bylo patrné, že roz-sah škod bude opravdu velký. Nálet způsobil rozsáhlé požáry především ve dvou textil-kách: Brünner Kammgarnspinnerei (Radlas č.5) a firmě Adolf Schmal (Cejl č.64). V prvně jmenovaném textilním podniku dopadly čtyři americké pumy na barvírnu a laboratoř, v nichž se nacházela řada vysoce hořlavých chemických látek. Následoval zničující požár, který se postupně přenesl na většinu objektů textilky a vyžádal si i lidské životy (ve vyho-řelých troskách byla nalezena mrtvola jednoho ze zaměstnanců). V areálu textilky firmy Adolf Schmal vyhloubily tři těžké letecké pumy krátery o průměru 11 a hloubce 4 metrů. Během rozsáhlého požáru zcela shořela polovina objektu tkalcovny.¹¹⁴ Vyřazení této tex-tilní továrny z provozu bylo pro okupační orgány velmi nemilou skutečností, protože znač-ná část její produkce byla určena pro potřeby Wehrmachtu. Obě textilky byly během náletu téměř zničeny. Jen v případě přádelny na Radlase se celková výše materiálních škod vyšpl-hala na 900 000 K; u firmy Adolf Schmal byla tato částka jen o málo nižší (850 000 K).¹¹⁵

Různý rozsah poškození utrpěly i další brněnské textilní závody. Například ve firmě Reimann & syn (Tkalcovská č.1/3) vyrazila jedna se shozených trhavých bomb do zdi val-chárny otvor o ploše 25 metrů čtverečných a vytloukla všechna okna v továrně. Celková škoda se zde vyšplhala na 260 000 K.¹¹⁶ Jako zázrakem nepřipravila exploze pumy nikoho o život; tři zaměstnanci (protektorátní příslušníci) utrpěli pouze lehká zranění.¹¹⁷ Co se po-čtu obětí týče, hůře dopadla nedaleká přádelna Rüstungsgemeinschaft (Cejl č.32). Těsně po náletu byly z trosek tohoto textilního podniku vyproštěni dva mrtví a dva zranění.¹¹⁸ Ani rozsah materiální škod způsobených leteckým bombardováním nebyl rozhodně zanedbatel-ný; jedno z křídel tovární budovy se zřítilo do dvora. Podobně jako v případě přádelny na Radlase i v Rüstungsgemeinschaf zničily plameny objekt laboratoře. Celková škoda se zde vyšplhala na 300 000 K.¹¹⁹ Posledními textilkami zasaženými americkým náletem se staly firmy Steindler (Cejl č.38) a Fridrich Schmal (Cejl č.97). V těchto případech se hlášení o-mezují jen na odhad celkové výše škod, jež měla dosáhnout 180 000 a 1 500 K.¹²⁰

Tím ovšem výčet škod z oblasti Cejlu zdaleka nekončil. Svržené pumy se nevyhnuly ani provozovnám brněnských živnostníků. V truhlárně Aloise Schmaka (Cejl č.34) napá-chal nálet škody za 150 000 K. Ve fir. Bratři Geisslerové (Cejl. č.36), zabývající se brouše-ním skla, dosáhla celková výše škod 15 000 K, když zde jedna z bomb zapálila dřevěný sklad. Těžce poškozeno bylo i zámečnictví J. Schenka (Cejl č.34).¹²¹

Skutečnost, že někteří z bombometčíků 5. BW měli toho dne opravdu špatnou mušku lze dobře dokumentovat na dvou příkladech. V dobových seznamech objektů zasažených útokem „Flying Fortressů“ se pravidelně objevují zábrdovická teplárna a psychiatrická lé-čebna v Černovicích. Zvláště posledně jmenované zařízení leží v poměrně velké vzdále-nosti od všech cílů, které měly toho dne B-17 napadnout. Ani tato skutečnost ho však neu-chránila před hrůzami leteckého bombardování. Jedna z „létajících pevností“ se části svého nákladu zbavila poněkud opožděně a dvě z jejích bomb dopadly přímo do areálu psychia-trické léčebny. Jedna z nich explodovala neškodně v parku, druhá však zasáhla lakýrnickou dílnu. O tom, jak byl nálet na Brno překvapující nejlépe vypovídá fakt, že jeden z pacientů, který v zasažené dílně pracoval, nestihl doběhnout do protileteckého krytu, jenž byl vzdá-len pouhých 20 metrů od lakýrny. Na místě dopadu trhavé bomby zůstal hluboký kráter a tlaková vlna vyvolaná výbuchem pumy rozbila okenní tabulky ve všech budovách nemoc-ničního zařízení.¹²² Během náletu utrpěly lehká zranění pouze dvě osoby.¹²³ Rozsáhlejší materiální škody způsobil letecký útok v městské teplárně. Ačkoliv tento závod leží v sa-mém srdci Brna (v sousedství hlavního vlakového nádraží) přesto jej zasáhlo několik trha-vých bomb. Výbuchy leteckých pum vyřadily z provozu kotelnu a těžce poškodily mycí linku v podnikových garážích (celková výše škod dosáhla 200 000 K).¹²⁴ Jedna z bomb se neškodně „uhnízdila“ v hromadě uhlí. Sypký materiál zřejmě ztlumil dopad letecké pumy do té míry, že nedošlo k aktivaci nárazového zapalovače a následné explozi.¹²⁵ Během le-teckého útoku utrpěli zranění dva ze zaměstnanců teplárny.¹²⁶ Jen co odlétly poslední ame-rické bombardéry, pustily se opravárenské čety do odtraňování škod. Jejich úsilí bylo koru-nováno úspěchem; den po náletu se podařilo plně obnovit dodávky teplé vody do města.¹²⁷

Krátkodobé výřazení brněnské teplárny z provozu bylo jistě nepříjemné, ale vzhle-dem k ročnímu období nepředstavovalo zas až tak velký problém. Závažnější důsledky pro život obyvatel vybombardovaných částí města mělo přerušení dodávek pitné vody, plynu a elektřiny. Exploze trhavých bomb zničily na několika místech vodovodní a plynové potru-bí a zpřetrhaly dráty elektrického vedení. Nejhorší situace v tomto směru panovala na Olo-moucké ulici, kde detonace leteckých pum navíc přerušily telefonní kabel a dráty telefon-ního vedení.¹²⁸ Díky vysokému nasazení příslušníků LS-Polizei a opravárenských skupin brněnských vodáren, plynáren a elektráren se podařilo dodávky vody, plynu a elektřiny do postižených oblastí rychle obnovit. Jak konstatoval policejní prezident ve své zprávě zem-skému prezidentovi, již 26.8.1944 se podařilo částečně obnovit dodávky vody do východ-ních čtvrtí města. Pomocí sektorových uzávěrů bylo zárověň zažehnáno nebezpečí možné exploze plynu, který na řadě míst unikal z poškozeného plynového potrubí.¹²⁹ K úplnému obnovení provozu vodovodní sítě došlo týden po srpnovém náletu na Brno. Zaměstnanci městských vodáren musely vyměnit zničené vodovodní trubky na celkem 27 místech. V pátek 1. září 1944 skončily poslední opravy a druhého dne začala z kohoutků obytných domů ležících v oblastech postižených náletem opět téci voda. Na to, aby opravy vodovod-ní sítě probíhaly co nejrychleji, dohlížel osobně brněnský primátor.¹³⁰

Práci příslušníků záchranných a opravárenských skupin znesnadňovaly podobně jako v Prostějově a Kuřimi nevybuchlé a časované bomby. Jak je zřejmé z dobových hlášení, největší koncentrace nevybuchlých bomb byla v pásu táhnoucím se od slatinského letiště po Flugmotorenwerke Ostmark. V areálu líšeňské zbrojovky bylo nalezeno sedm nevy-buchlých bomb, o jejichž likvidaci se postaralo Sprengkommando.¹³¹ Při obhlídce vybom-bardované vzletové a přistávací dráhy objevili příslušníci Luftwaffe další čtyři nevybuchlé bomby. Na svou polohu mezi německou leteckou základnou a Flugmotorenwerke Ostmark však nejvíce doplatily Černovičky a Olomoucká ulice, kde bylo napočítáno celkem 12 „Blindgänger“.¹³² Dobový situační plán zachycující polohu nevybuchlých pum v oblasti AK III. jasně ukazuje, že o práci neměli pyrotechnici nouzi ani v Líšni a Židenicích.¹³³ Ně-kdy se však ukázalo, že údajná letecká bomba žádnou bombou není. Lidé byli natolik vy-děšeni náletem, že měli tendenci v každém neznámém předmětu vidět nevybuchlou pumu nebo leteckou minu. A tak nepřekvapí, že policie ve dnech následujících bezprostředně po náletu obdržela několik hlášení o nálezu nevybuchlých trhavých bomb, která se po prově-ření přímo na místě ukázala jako lichá. Například 29. srpna brněnský policejní ředitel ve svém hlášení určeném pro zemského prezidenta konstatoval, že informace o výskytu nevy-buchlých bomb na Filipínského a Pastrnkově ulici (poloha údajné pumy z Pastrnkovi ulice je vyznačena i na výše zmiňovaném situačním plánu) se nakonec nepotrvrdily.¹³⁴

Řada dalších hlášení se ale jako pravdivá ukázala. Ještě několik dní po náletu přichá-zeli na policii hlášení o nově nalezených nevybuchlých bombách v okolí letiště a Flugmo-torenwerke Ostmark, která se ukázala jako pravdivá. Počet objevených pum neustále narů-stal, aby se nakonec 5.9.1944 zastavil na čísle 43. V tomto dni byly zneškodněny poslední kusy nevybuchlých bomb.¹³⁵

Největší díl práce odvedli při zmírňování následků náletu z 25.8.1944 především čety I-Dienst. Na bedrech příslušníků této složky LS-Polizei spočívala nevděčná povinnost vy-prošťovat mrtvé a zraněné, odstraňovat trosky zničených budov a zarovnávat krátery po explozích bomb. O jejich činnosti podává přehledný obraz hlášení Fachführer I-Dienstes. Ve zprávě se především hovoří o překážkách, které se stavěly do cesty týmům zachranářů z „obnovovací služby“ zasahujícím nejen v Židenicích, ale na všech místech, která byla bě-hem náletu na Brno těžce zasažena. Příslušníci I-Dienst pracovali v rozvalinách brněn-ských domů a podniků nepřetržitě dnem i nocí. Ve dne ztěžovaly práci záchranných týmu horko a všudypřítomný prach, který se zvedal během odklízení trosek. Aby se zamezilo vzniku mračen prachu, musely se ruiny neustále kropit vodou pomocí konví nebo hasič-ských stříkaček. Horké letní počasí navíc způsobovalo, že mrtvoly zavalené pod troskami vybombardovaných budov se začaly rychle rozkládat. Z mnoha míst se proto začal šířit ty-pický nasládlý zápach rozkládajících se lidských těl. Příslušníci I-Dienst se mu snažili brá-nit pomocí roušek. Při manipulaci s mrtvými měly používat gumové rukavice, ale brzy se ukázalo, že pro všechny příslušníky záchranných týmů není zajištěno potřebné množství těchto ochranných pomůcek.

Jak je vidět, ani pečlivá německá organizace nedokázala předejít všem problémům, které vyplývaly z leteckého bombardování Brna. Během záchranných akcí se objevovaly další a další nečekané potíže. Přestože od roku 1942 byly postupně navyšovány počty muž-stva brněnské LS-Polizei, nálet plně ukázal, že stále ještě nedosahují adekvátního počtu. Nepřetržité nasazení čet I-Dienst se brzy projevilo na jejich mužstvu. Na místa vyčerpa-ných členů I-Dienst museli nastoupit příslušníci F-Dienst, E-Dienst nebo dokonce San. Dienst, kteří byli v rámci protiletecké ochrany vycvičeni k plnění zcela odlišných úkolů. Následkem toho docházelo ke zpomalování záchranných akcí. V noci zabraňoval rychlejší-mu odklízení a prohledávání trosek zničených budov omezený počet elektoagregátů. Čety I-Dienst zasahovaly v Brně na celkem 17 místech postižených náletem (Schadensstellen), přitom však měly k dispozici pouze čtyři zařízení, která jim umožňovala pracovat i v noč-ních hodinách. Přes řadu dílčích nedostatků hodnotí Fachführer I-Dienstes celkový výkon mužstva jako velmi kvalitní a oceňuje především nasazení příslušníků I-Dienst, kteří plnili své úkoly až do naprostého vyčerpání.¹³⁶

Že se toto kladné hodnocení nevztahuje na všechny příslišníky LS-Polizei naznačují jiné dobové materiály. Z nich se dozvídáme, že odpoledne 29. srpna 1944 zatkla brněnská protektorátní kriminální policie tři příslušníky LS-Polizei, kteří byli v Židenicích přistiženi při rabování ve vybombardovaných domech. Mezi zatčenými byli: LS.-Pol. Zugwachtmeis-ter Ulrich Grulich, LS.-Pol. Rottwachtmeister Vladimír Buček a LS.-Pol. Rottwachtmeister Zdeněk Ryšánek.¹³⁷ V hlášení ředitelství protektorátní kriminální policie v Brně je uvede-no, co přesně ukradli dva z delikventů. LS.-Pol. Zugwachtmeister Ulrich Grulich a LS.-Pol. Rottwachtmeister Vladimír Buček se v noci podíleli na odklízení trosek jednoho ze zniče-ných domů. Buček nalezl pod sutinami aktovku, v níž byly dvě krabičky, které předal Ulri-chovy, aby je schoval mezi trosky. V krabičkách se nacházely dámské náramkové hodinky a zlatý řetízek s přívěskem. Oba pachatelé se pro ně chtěli později vrátit, v tom jim však zabránilo již zmiňované zatčení. Protektorátní kriminální policie oba zloděje později pře-dala německé kriminální policii v Brně.¹³⁸ O dalším osudu těchto příslušníků LS-Polizei vypovída jiný pramen z MZA. V závěru hlášení určeného pro BdO Prag se zemský prezi-dent v Brně zmiňuje o tom, že tři příslušníci LS-Polizei byli za rabování během záchran-ných prací odsouzeni k trestu smrti, který byl po vynesení rozsudku okamžitě vykonán.¹³⁹ Jak je z tohoto příkladu patrné, tresty za rabování byly v období Protektorátu opravdu dra-konické.

I tito popravení příslušníci LS-Polizei se svým způsobem přiřadili k obětem srpnové-ho náletu bombardérů 15. letecké armády USAAF na Brno. Celkové počty mrtvých a zra-něných, které si tento letecký útok v moravské metropoli vyžádal, se u jednotlivých autorů značně liší. Zcela fantaskní údaj (600 mrtvých) udává ve svém článku František Hlaváč.¹⁴⁰ Realitě se blíží počty udávané jak Rajlichem (179 mrtvých a 107 zraněných)¹⁴¹, tak Schild-bergerem (178 mrtvých a 141 zraněných osob).¹⁴² Rajlich své údaje evidentně čerpal z do-kumentu, který se nachází ve Vojenském historickém archivu v Praze. Jedná se o zprávu popisující průběh letecké války na území Brna v letech 1939-1945, kterou 11.12.1948 vypracovalo Místní velitelství civilní ochrany při Ústředním národním výboru zemského hlavního města Brna, pro potřeby VHÚ.¹⁴³ Součástí této zprávy je i příloha č.2: přehledná tabulka, zachycující počet zasažených domů a počty usmrcených, těžce a lehce zraněných osob při jednotlivých náletech na Brno, jež byla vypracována na základě podkladů Statis-tického úřadu města Brna. Z ní lze vyčíst, že 25.8.1944 v důsledku amerického náletu za-hynulo 179 osob a 17 lidí utpělo těžká a 90 lehká zranění (celkem 107 zraněných). Ohled-ně počtu usmrcených osob se Statistický úřad města Brna (a tudíž i Rajlich) shodují s údaji uvedenými v dobových materiálech; v případě celkového počtu zraněných je však jimi u-dávané číslo oproti skutečnosti podhodnoceno.

Schildberger se s výjimkou údaje o počtu usmrcených osob plně shoduje se souhrn-nou zprávou, kterou vypracoval brněnský policejní ředitel pro potřeby velitele pořádkové policie v Praze a zemského prezidenta v Brně. V ní se konstatuje, že srpnový nálet americ-kých letounů na hlavní zemské město připravil o život celkem 178 osob. V tomto hlášení je dále uveden celkový počet lidí, kteří v průběhu leteckého bombardování utrpěli těžká zra-nění (141 osob), ale chybí zde jakýkoliv údaj o počtech lehce zraněných.¹⁴⁴ Tato informace se však objevuje v několika LS-Schadesmeldung. Poslední z nich, které se nachází v MZA, bylo sepsáno tři dny po náletu (27.8.1944) a v kolonce věnované počtu lehce zraněných osob je napsáno číslo 132.¹⁴⁵

Jak jsem již se zmínil, Schildberger, který při psaní svého článku rovněž čerpal z pra-menů shromážděných v MZA, je ve svých údajích týkajících se počtu lidí, kteří při srpno-vém náletu na Brno zahynuli nebo byli zraněni, přesnější než Rajlich, ale ani jím stanovená statistika ztrát není konečná. Evidentně totiž přehlédl doplňující hlášení brněnského poli-cejního ředitele z 18.9.1944, v němž oznamuje zemskému prezidentovi, že 15. srpna byla z trosek domu na Jílkově ulici (č.80) v Brně-Židenicích vyproštěna mrtvola Marie Chváta-lové.¹⁴⁶ Tato devětatřicetiletá žena se tak stala poslední obětí srpnového náletu „létajících pevností“ na východní předměstí Brna.

Z výše uvedených faktů vyplývá, že celkový počet lidí, kteří byli v průběhu srpnové-ho náletu zraněni, je mnohem vyšší než uvádějí mnou zmiňovaní autoři. První útok 15. le-tecké armády USAAF na Brno si tak celkem vyžádal 179 mrtvých, 141 těžce a 132 lehce zraněných.

Okupační úřady vždy přísně dbaly na to, aby byly statistiky o počtech obětí z řad čes-kého a německého civilního obyvatelstva vedeny odděleně. Díky tomu se dá přesně určit, kolik zahynulo při jednotlivých leteckých útocích Čechů a Němců. V případě srpnového náletu na Brno je poměr mrtvých protektorátních státních příslušníků a Reichsangehörige následující: 128 Čechů (52 mužů, 53 žen a 23 dětí) oproti 36 Němcům (22 mužů, 9 žen a 5 dětí). Po započtení 12 německých vojáků, kteří zahynuli na slatinském letišti, se celkový počet říšských státních příslušníků usmrcených při leteckém bombardování zvýší na 48 osob. Na tomto místě je třeba upozornit na skutečnost, že počet příslušníků Wehrmachtu zabitých na této letecké základně, byl nakonec menší než jak naznačovalo hlášení zaslané veliteli pořádkové policie v Praze pouhé dva dny po náletu.¹⁴⁷ Vedle Čechů a Němců při-pravil srpnový nálet na Brno o život i jednoho Slováka a dvě příslušnice Slovenského štá-tu.¹⁴⁸

Pokud jde o poměr těžce zraněných Čechů a Němců, k 8. září zůstávalo v péči brněn-ských lékařů celkem 113 příslušníků Protektorátu Čechy a Morava (75 mužů, 37 žen a jed-no dítě) a 25 příslušníků Říše (15 mužů a 10 žen). Mimoto přivezly sanitní vozy do brněn-ských nemocnic dvě těžce zraněné Slovenky a jednoho Rusa.¹⁴⁹ Rovněž v případě lehce zraněných osob převládají mezi ošetřenými lidmi protektorátní státní příslušníci. Brněnská obvaziště ošetřila lehká zranění u nejméně 110 Čechů (38 mužů, 48 žen a 24 dětí) a 22 Němců (9 mužů a 13 žen).¹⁵⁰

Mezi oběti náletu nepochybně patří i lidé, kteří se v důsledku leteckého bombardo-vání ocitli bez střechy nad hlavou. K 27.8.1944 bylo v Brně evidováno celkem 849 takto postižených osob.¹⁵¹ Jak konstatuje zemský prezident v hlášení určeném pro velitele pořád-kové policie v Praze, většina těchto nešťastníků se s danou skutečností smířila a přijala svůj osud poměrně klidně. Z tohoto hlášení se dozvídáme nejen o náladach lidí přímo po-stižených náletem, ale i o zárodcích fenoménu, který je v dnešní době označován jako „ka-tastrofická turistika“. Po skončení prvního náletu na Brno se totiž do vybombardovaných předměstí hrnuly zástupy zvědavců a čumilů, kteří se snažili dostat co nejblíže k postiže-ným místům a svou přítomností znesnadňovali průběh záchranných prací. Zemský prezi-dent navrhoval, aby se v případě opakování leteckého útoku na město tito zvědavci využili při odklízení trosek.¹⁵² Nechtěnými bezdomovci se však stali i lidé, jejichž dům nebyl svr-ženými pumami vůbec zasažen. Stačilo, aby se nevybuchlá puma zabořila do ulice v hustě obydlené části města nebo skončila svůj pád v zahradě rodinného domu a celé její okolí bylo z bezpečnostních důvodů okamžitě evakuováno. Malý počet pyrotechniků vedl často k tomu, že nevybuchlá bomba byla zneškodněna až po několika dnech.

S problematikou lidí, jež připravilo o střechu nad hlavou letecké bombardování, úzce souvisí otázka celkového počtu zničených a poškozených domů, které za sebou v Brně za-nechal srpnový nálet 159 B-17 od 5. bombardovacího wingu. Zatímco Rajlich uvádí, že americké bomby zcela zničily 82 a poškodily 821 brněnských domů¹⁵³, Schildberger se omezuje pouze na konstatování, že v Brně bylo zničeno 82 obytných domů.¹⁵⁴ Čísla, která se objevují v Rajlichově knize, pocházejí stejně jako v případě údajů o mrtvých a zraně-ných ze stejného pramene: zprávy Místního velitelství civilní ochrany při Ústředním ná-rodním výboru zemského hlavního města Brna.¹⁵⁵ Brněnský policejní ředitel vyčíslil celko-vé materiální škody v moravské metropoli způsobené prvním náletem 15. letecké armády USAAF následovně: 99 obytných budov bylo v průběhu leteckého útoku zcela zničeno, dalších 184 poškozeno těžce a 13 střednětěžce. Lehké škody utrpělo 229 brněnských do-mů.¹⁵⁶

Nálet z 25.8.1944 přinesl Brnu první citelné materiální a lidské ztráty a zárověň od-vál iluzi mnoha Brňanů, že jejich město zůstane ušetřeno hrůz letecké války. Přestože le-tecký útok postihl především východní brněnská předměstí a lidé ve zbytku moravské me-tropole ho prakticky nepocítili, v duších mnoha lidí se usídlil tvalý strach, který se pravi-delně zesiloval, kdykoliv se v Brně rozezněly sirény. Od pětadvacátého srpna již nikdo ne-bral na lehkou váhu Luftlagemeldungen vysílaná prostřednictví rozhlasu a jen málokdo se po vyhlášení leteckého poplachu nesnažil vyhledat ochranu v nejbližším LS-Raumu. Jeli-kož se 25.8.1944 nepodařilo B-17 od 15. letecké armády zasáhnout jeden z nejdůležitějších cílů, areál zábrdovické Zbrojovky, bylo každému jasné, že je jen otázkou času, kdy se nad městem znovu objeví početné svazy spojeneckých bombardovacích letounů, aby se poku-sily vyřadit z povozu tento významný zbrojní podnik pracující na plný výkon pro potřeby nacistické okupační moci.