Ana səhifə

Pokračování knihy Všechno bylo jinak


Yüklə 1.07 Mb.
səhifə17/19
tarix26.06.2016
ölçüsü1.07 Mb.
1   ...   11   12   13   14   15   16   17   18   19

Za chvíli mladého pilota volají přímo k Žukovovi. Padla otázka: čí to byla kolona, naše, nebo japonská? Letec odpovídá, že to nebylo možné zjistit.
Dále se odehrálo následující:

Žukov klidně řekl:

“Jestli se ukáže, že to byli naši, zítra budete zastřelen. Můžete jít.” Mně však hned nedošel smysl těch slov Ale když jsem si uvědomil hrozbu, vzkypěl jsem urážkou. Postavil jsem se do pozoru a s rozhodností jsem prohlásil: “Zastřelte mě hned.. “
Žukov cosi zabručel. ţObrátil se pak k nočnímu stolku, který stál za ním, vytáhl načatou láhev koňaku a skleničku, nalil ji do poloviny a podal mně ji: “Vypijte to a uklidněte se.”

“Já nikdy nepiju sám.”

On znovu něco zabručel, chvíli se zamyslel, pak vytáhl druhou sklenku a nalil si také…1. Vorožejnika zachránila pevnost charakteru. Dopadlo to dobře: měl možnost projevit pevnost před Žukovem. Těm, koho hrdlořezi z prapo– ru zvláštního určení NKVD zatkli ve stepi a na rozbřesku dne zastřelili, projevená pevnost nepomohla.
Žukovův smysl pro pořádek (formou popravy) měl i druhou stránku. Ty, které vyzkoušel v boji, ke kterým získal důvěru, Žukov směle stavěl na libovolné místo, svěřoval jim jakýkoliv úkol. Je třeba říct, že se

1) Krasnaja zvezda 5. srpna 1992

Žukovův výběr většinou ukázal správným, lidé Žukovovy volby byli samostatní, rozvážní, rozhodní a tvrdí. My víme, že Stalin poslal bojovat svého osobního pilota Golovanova a Vorošilov svého generála pro úkoly mimořádné důležitosti Chmelnického. Nebude na škodu, podíváme-li se na lidi kolem Žukova na počátku června 1941. A také na samotného Žukova.

***


Žukov – to byl útok. Na frontě to věděl každý Objevil-li se někde Žukov znamenalo to nikoli prostý útok, ale útok náhlý rozhodný a zdrcující. Proto se činila opatření, aby se skryla Žukovova přítomnost v daném okamžiku na daném úseku fronty Žukov se objevoval bez distinkcí, o jeho přítomnosti se zakazovalo mluvit, v šifrovaných zprávách se neuvádělo jeho jméno, jen jeho pseudonym.
Tato pravidla se rozšiřovala i na jiné maršály a generály ale Žukova Stalin skrýval zvlášť pečlivě. Nebo naopak zvlášt‘ přítomnost Žukovovu demonstroval. V říjnu 1941 nastal pro Sovětský svaz kritický moment. Německá vojska vyrazila k Moskvě. Moskvu hájil Západní front, nad nímž převzal 13. října velení Žukov Šéfredaktor časopisu Krasnaja zvezda D. Ortenberg (sloužil spolu s Žukovem na Chakhin-Golu) poslal do štábu Západního frontu fotokorespondenta s rozkazem, aby udělal snímek, jak se Žukov sklání nad mapou bojiště. Žukov vyhnal korespondenta ze štábu, na fotografie teďneměl pomyšlení. Za několik dní se však korespondent vrátil do štábu Západního frontu s týmž rozkazem, ale tentokrát dal rozkaz osobně Stalin. Snímek se objevil na prvních stránkách novin: celá armáda, celá země, celý svět at‘ ví, že Moskva nebude vydána. Obrana Moskvy byla svěřena Žukovovi. Je pochopitelné, že Žukov nejen Moskvu uhájil, ale přešel i do rozhodného útoku, který byl pro německé velení zcela neočekávaný Jiný příklad. Na jaře 1945 se První běloruský front pod Žukovovým velením připravuje na berlínskou operaci. 13. dubna Stalin v Moskvě jakoby mimochndem sděluje Harrimanovi, že Němci z pochopitelných důvodů čekají úder na Berlín, ale my je oklameme, hlavní úder nepůjde na Berlín, ale na Drážďany Zklamaným sovětským vojákům a důstojníkům u samých bran Berlína také sdělili, že se úder povede jiným směrem. A aby se rozptýlily pochybnosti, je publikován rozkaz, že velení nad frontem převzal armádní generál V D. Sokolovskij, kdežto maršál Sovětského svazu G. K. Žukov byl převelen na jiný směr… Pochopitelně Žukov převelen nebyl a velení nad frontem Sokolovskému nepredal. Není prostě špatné, když před počátkem ofenzivy dovolíte protivníkovi, aby se uvolnil a s ulehčením si oddychl.

Princip je pochopitelný: kdykoli se Stalin bál, že jeho obrana nevydrží, předváděl Žukova, kdykoli však připravoval náhlý útok, Žukova skrýval. V červnu 1941 měl G. K. Žukov jako náčelník generálního štábu být v Moskvě. Ale 21. června bylo na zasedání politbyra učiněno rozhodnutí o tajném rozvinutí Jižního frontu na rumunských hranicích (pod velením armádního generála I. V ‚Ilţleněva) a o Žukovově vyslání do Ternopolu, aby tam koordinoval akce Jižního a Jihozápadního frontu.


Rozhodnutí vyslat Žukova do Ternopolu Stalin neučinil ve spojitosti s hrozbou německého útoku: Stalin takový obrat neočekával.
Kdyby se byl Stalin obával o obranu země, pak by nebylo potřebné dělat ze Žukovova letu do Ternopolu tajemství. A dokonce by bylo možné uveřejnit na prvních stránkách snímek: Žukov jde s kufrem k letadlu. Ale Žukovův let byl přísným státním tajemstvím. Vyšlo to tak, že Žukov letěl do Ternopolu 22. června (start v 13.40), tj. už po začátku německého vpádu. Ale rozhodnutí bylo učiněno večer předtím. Přesněji, rozhodnutí bylo učiněno v květnu a potvrzeno bylo 21. června, a to jako přísně tajné. 0 stupni utajení podává svědectví následující fakt: 19. července zaznamenává generálplukovník E Halder do služebního deníku své pochybnosti o existenci Jižního frontu: “Kdyby zde opravdu byla bývala vytvořena nová mocná řídící instance, určitě bychom přesně znali jméno jejího velitele…” Halder vyslowje také pochybnosti o existenci 9. a 18. armády které byly součástí Jižního frontu. Halder pochybuje nejen o přítomnosti 2. armády v této oblasti (tato armáda se ani před 2. světovou válkou, ani během ní, ani po ní nenacházela na evropské části SSSR, nýbrž stále byla na Dálném východě). Nemohla-li v průběhu války skoro měsíc po jejím zahájení, německá rozvědka odhalit existenci Jižního frontu, tím méně mohla vědět o poslání Žukova, který 21. června dostal úkol koordinovat operace Jižního a Jihozápadního frontu.
Stalin dovedl zachovávat tajemství. V r. 1940 Hitler pochopil, že nad naftovými zdroji visí sovětská hrozba, ale celou vážnost situace si neuvědomoval, tj. německá rozvědka nejen nedovedla odhalit tajný pohyb Druhého strategického sledu Rudé armády k hranicím (v něm byla mimo ţiné i Koněvova 19. armáda s 34. sborem Chmelnického), ale dokonce arlľ sám fakt existence tohoto sledu. Nemecké rozvědce nebylo nic známo o Třetím strategickém sledu a dokonce nic ani o existenci celého Jižn«ho frontu v rámci Prvního strategického sledu. Právě proto já tvrdím: ţder Jižního frontu na Rumunsko představoval pro Německo smrtelné ţebezpečí, nebot‘ byl připraven jako úder zcela nenadálý Na jeho odražení v Rumunsku nebylo sil a přepravit je tam nebylo možné před tím, ţež by sovětská vojska zapálila naftová pole.

***


Je třeba pochopit Žukovův záměr, schválený Stalinem, a teprve pak všechna jrhenování a přesuny generálů provedené Žukovem nabývají zvláštního ţ,ýznamu. Před Žuţovovým plánem existoval plán na provedení vpádu do Německa v podstatě pouze silami Západního frontu, tj. vojsk rozmístěných v Bělorusku. Dále se plánovalo rozvinout za Západním frontem jţště jeden front z vojsk a štábů Moskevského vojenského okruhu a V pobaltí a na Ukrajině analogicky rozvinout Severozápadní a Jihozápţ dní front pro zasazování pomocných úderů. Protože Západnímu frontu byla přisouzena základní úderná funkce, byla před začátkem druhé světové války v Bělorusku soustředěna nejsilnější a nejpohyblivější uskupení Rudé armády: jezdecké, tankové, mechanizované a výsadkové. S výkvětem Rudé armády se setkáváme právě zde, Je tu 100. pěší a 4. jezdecká divize i 21. tanková brigáda. I v jiných okruzích byly dobré divize a brigády ale v Bělorusku jich je celá plejáţ3a, Zde v Bělorusku sloužili i nejrozhodnější, “nejútočnější” velitelé – ţimošenko, Rokossovskij, Jeremenko, Apanasenko, Čerevičen– ko, Kostěţko, Potapov. Také Žukovova služební léta se mezi válkami odbývala ţ gělorusku. V roce –ţg40 navrhl Žukov nové schéma vpádu. Po podepsání paktu Molotov-Iţibbentrop a po rozdělení Polska se na západních hranicích vytvořily dva rozsáhlé výběžky proti Německu v oblasti Bjalystoku a Lvova. ţznikla situace, která umožňovala provést klasickou obchvatní operaci: ţdery dvou pohyblivých seskupení obchvatem. Provedením takového manévru si získali nesmrtelnost největší vůdcové počínaje Hannibalem u Kann až po Žukova na Chakhin-Golu. (Žukovovi bylo souzeno získat nesmrtelnost ještě podruhé provedením stejné operace v listopadu 1942 u Stalingradu.) Zde to vyšlo tak, že se v r. 1941 naskytla příležitost zopakovat vítězství z Kann proti Německu. (Německé hranice měly také dva mohutné výběžky proti sovětské straně v oblastech Suwalky a Lublinu a německá armáda připravovala přesně stejnou operaci.) Aby mohl být proveden vpád podle Žukovova rozkazu ve lvovském a bjalystockém výběžku, byla zde soustředěna úderná seskupení, štáby spojovací uzly letiště, strategické zásoby nemocnice. (Němci dělali totéž v oblastech Lublinu a Suwalek.) Z hlediska obrany to bylo smrtelné riziko. Nejlepší armády se všemi zásobami jsou ještě v době míru ze tří stran obklíčeny nepřítelem. Žukov však četl Bismarcka a věděl, že Německo nemůže bojovat na dvou frontách. Žukov také četl zpravodajská hlášení GRU (= Glavnoje razvedyvateĺnoje upravlenije = Hlavní zpravodajská správa) a věděl, že německý průmysl pracuje v režimu mírové doby a že se bez převedení průmyslu na režim válečné doby útok stává hazardem. Žukov byl profesionál, a proto nemohl předpokládat, že se Hitler k takovému hazardu odhodlá.
Když budeme situaci posuzovat z hlediska přípravy nenadálého úderu, pak je koncentrace nejlepších sil na křídlech ve dvou výběžcích tím nejlepším, co se dá vymyslet. Už v době míru jsou sovětská vojska vysunuta daleko dopředu, jako by už byla na německém území, obklopují protivníkova seskupení a ohrožují jeho křídla i týl.
Ze dvou úderných seskupení přisoudil Žukov vedoucí úlohu seskupení lvovskému. I to je správné. Z hor střední Evropy tečou řeky do Baltického moře. Čím blíže k moři, tím jsou širší. Pokud se povede útok z Pobaltí, pak mají sovětská vojska před sebou pevnosti Východního Pruska a kromě toho bude násilný přechod přes řeky až u pobřeží Baltu velmi obtížný Proto byly sovětským vojskům v Pobaltí (Severozápadní front) zadávány úkoly v omezené míře. Úder z bjalystockého výběžku sliboval víc. Armáda nemá před sebou opevněné oblasti a přechod přes řeky je na středním toku snazší. Vojska Západního frontu měla rozhodující úkoly. Ale nejdůležitější úder měl jít ze lvovského výběžku. Pevnosti tam nejsou žádné, řeky jsou na horním toku úzké a navíc je pravé křídlo sovětského útočného uskupení kryto horarni. Z vojenského hlediska je území od Lvova až po Berlín jednotným strategickým koridorem. Úder ze lvovského výběžku, pokud se na jeho provedení nasadí dostatečné síly (a takové síly nasazeny byly), není možné odrazit. Takový úder by nejen přivedl sovětská vojska do průmyslových oblastí Slezska, ale také by odřízl Německo od nafţoţch zdrojů a od hlavních spojenců. Úder ze lvovského výběžku by naráz otevřel celou škálu možností. Vznikla by tak situace, o jaké mohou snít váleční stratégové a šachoví velmistři. Jenom jediný tah, a drtí celou strukturu protivníkovy obrany narušuje všechna spojení a jednízn rázem vytváří hrozbu pro řadu objektů. Právě takový by býval mohl být úder ze lvovského výběžku, dával možnost rozvinout ofenzivu na Berlín nebo na Drážďany Jestliže by protivník hájil Slezsko, bylo by možné změnit směr a udeřit ve směru k baltickému pobřeží s využitím Visly a Odry ke krytí vlastních křídel. Takový úder by odřízl německá vojska od jejich zásobovacích základen a od průmyslových oblastí. Jak víme, Žukov plánoval ještě jeden úder, který také nešlo odrazit a který by byl zničující. Na Rumunsko. A kvůli tomu navrhl, aby nebyl rozvinut další front za zády Západního frontu a aby byl místo toho rozvinut na hranicích s Rumunskem… A kromě toho pomocné údery z Pobaltí na Královec, údery dvou horských armád přes Karpaty a Transylvánské Alpy a ţ’sadek dvou leteckých desantních sborů. A při tom všem se ve všech sedmi vnitřních okruzích tajně formovaly armády Druhého strategického sledu, které měly těsně před vpádem zahájit postup k západním hranicím tak, aby v rozhodujícím okamžiku mohly vstoupit do bojů a doplňovat a posilovat tak První strategický sled.
Sobě osobně Žukov přisoudil úkol koordinovat operace Jihozápadního frontu, který měl provést úder ze lvovského výběžku, a Jižního frontu, který byl formován pro vpád do Rumunska.
A nyní se pod zorným úhlem těchto Žukovových zárněru podívejme, co dělají ti, kterým se dostalo cti stát se jeho vyvolenými.

Armádní generál ‚Ťuleněv je Žukovův starý kamarád. Spolu sloužili v inspekci jízdy RKKA (Raboče-krest’janskoj Krasnoj Armii – Dělnicko-rolnické rudé armády). Ve stranické organizaci byl Žukov tajemníkem (= předsedou) a Ťuleněv jeho náměstkem. V létě 1940 se oba vyšvihli vysoko. Stalin zavedl v Rudé armádě generálské hodnosti, ale jenom tři z tisíce generálů dostali pět hvězdiček a mezi nimi byl Žukov i Ťuleněv Žukov tehdy velel nejsilnějšímu vojenskému okruhu – Kyjevskému a Ťuleněv nejdůležitějšímu – Moskevskému. V únoru 1941 Žukov postoupil ještě výš, stal se náčelníkem generálního štábu a doporučil, aby Ťuleněvovův talent byl využit nikoli proti Německu, nýbrž proti Rumunsku, tedy aby byly území a štáb Moskevského vojenského okruhu přeměněny na štáb Jižního frontu a aby byl celý okruh prevelen k rumunským hranicím a Ťtileněv jmenován jeho velitelem. Na zasedání politbyra dne 21. června 1941 byl tento návrh schválen. Ovšem přijat byl už dříve. Generálplukovník ženijních vojsk A. E Chrenov byl v r. 1941 generálmajorem a náčelníkem 2enijních vojsk Moskevského vojenského okruhu. Tady máte jeho vyprávění: “Na začátku června svolal velitel velitelský sbor štábu okruhu a sdělil, že jsme dostali rozkaz připravit se na plnění úkolů polního velitelství frontu. Jakého? Takovou otázku položili mnozí z nás. “K tomu, co jsem řekl, nemohu nic dodat,” odpověděl Ťuleněv Když však začal dávat směrnice o charakteru a obsahu přípravy nebylo těžké uhodnout, že v případě války máme operovat na jihu”2. Brigádní velitel A. Z. Ustinov byl na Chakhin-Golu náčelníkem štábu veškerého letectva podřízeného Žukovovi. Ustinovovo krédo znělo: žádné letecké bitvy ale útoky na spící letiště. V červnu 1941 doporučuje Žukov generálmajora letectva A. Z. Ustinova do funkce velitele letectva Jižního frontu. Stalin jeho kandidaturu přijímá. Generálplukovník J. T Čerevičenko je Žukovův kolega z Běloruska. Když Žukov vytvářel 3. jezdecký sbor, Čerevičenko ho přebíral.19. června 1941 byla na rumunských hranicích rozvinuta nejsilnější armáda v historii lidstva – 9. armáda. A 21. června ve chvíli, kdy byl vytvořen Jižní front, se tato armáda stává jeho součástí (spolu s 18. armádou, tajně přesunovanou z Charkovského vojenského okruhu). Velitelem 9. armády je jmenován Čerevičenko. Generálmajor P A. Bělov byl Žukovovým podřízeným v době služby u inspekce jezdectva. V dubnu 1941 se 2. jezdecký sbor Bělova objevuje na rumunských hranicích. Když byla tajně rozvíjena 9. armáda, stal se Bělovův sbor její součástí. A nedejme se mýlit tím jezdeckým názvem!


2) Ivlosty k pobede, s. 73
Součástí každé sovětské jezdecké divize byl vlastní tankový pluk. Ani v jedné německé motorizované divizi té doby nebyl jediný tankový pluk, ba ani prapor, rota, četa, dokonce ani jeden tank. Kavalerista Bělov měl rád tanky a dovedl je používat. Pod Žukovovým velením bude bojovat během celé války od Moskvy až do Berlína. Zakončí ji jako generálplukovník. Generálporučíci I. N. Muzyčenko a E J. Kostěnko byli svého času veliteli pluků v Žukovově divizi. Na začátku června 1941 veleli 6. a 26. armádě. Obě armády byly ve lvovském výběžku v dobré výchozí pozici pro ofenzivu. Z hlediska obrany však bylo postavení těchto armád katastrofální. Plukovník I. Ch. Bagramjan byl na počátku 20. let podobně jako Žukov velitelem jezdeekého pluku, pak v letech 1924-25 navštěvoval společně se Žukovem jezdecký kurz. Potom však jeho kariéra nebyla valná. Věnoval se učitelské činnosti a na začátku války byl stále jenom plukovníkem. V roce 1940 Žukov Bagramjana posílá do štábu 12. (horské) armády jejímž úkolem bylo odříznout v případě války rumunská naffová pole od německých odběratelu. Hitler Žukova i Bagramjana předešel, a tak se úkol splnit nepodařilo. Ale Bagramjan stoupal stále výš. Za dobu války udělal nejúspěšnější kariéru z celé Rudé armády Začal ji jako plukovník a skončil jako armádní generál ve funkci maršála. Nakonec se stal maršálem Sovětského svazu.
Generálmajor K. K. Rokossovskij navštěvoval spolu s Žukovem, Bagramjanem a Jeremenkem stejný jezdecký kurz. Byli ve stejné skupině. Pak byl po dlouhou dobu Žukovovým nadřízeným. V době velkých čistek byl zatčen. V roce 1940 ho pustili. Žukov ho bere k sobě. Žukov osobně velel Jižnímu frontu, který v létě 1940 absolvoval “osvoboditelské” tažení do Rumunska. Rokossovského měl Žukov v záloze připraveného zasáhnout tam, kde by vznikla krizová situace. V létě 1941 Rokossovskij velel 9. mechanizovanému sboru na Ukrajině. Sbor se připravoval k zasazení náhlého úderu. Na začátku června byly všechny dělostřelecké síly sboru tajně přesunuty do pohraničních oblastí a celý sbor obdržel rozkaz k tajnému přemístění na hranice. Pravda, nevyšlo to všechno tak, jak plánovali Žukov s Rokossovským… Je jim souzeno, aby se setkali na slavnostní přehlídce v den vítězství. Maršál Sovětského svazu K. K. Rokossovskij bude přehlídce velet, maršál Sovětského svazu G. K. Žukov přehlídku vykoná.
Generálmajor tankových vojsk M. I. Potapov je “génius náhlého

úderu”. Byl Žukovovým kolegou na počátku 30. let. V létě 1939 na Chakhin-Golu velel Potapov 21. tankové brigádě. V pruběhu boju Žukov ocenil Potapovovy schopnosti a učinil ho svým zástupcem. Pro náhlý úder na 6. japonskou armádu vytvořil Žukov tři skupiny “Hlavní úder zasadila jižní skupina plukovníka M. I. Potapova, která měla dvě divize, dále tankovou a motorizovanou obrněnou brigádu a několik tankových praporů” 3. Když se v r.1940 stal Žukov velitelem Kyjevského vojenského okruhu, vyžádal si Potapova pod svoje velení a svěřil mu formování 4. mechanizovaného sboru ve lvovském výběžku. Sovětské mechanizované sbory byly nejsilnějšími tankovými uskupeními na světě. Byly určeny pro vpád a daly se použít pouze v útočných operacích. V roce 1941 vrhl Hitler proti Sovětskému svazu 10 mechanizovaných sborů, z nichž každý měl v průměru 340 lehkých a středních tanků. Stalin na Žukovovův požadavek dal zformovat 29 mechanizovaných sborů s 1031 tanky v každém z nich, a to lehkými, středními i těžkými. Ne všechny sovětské mechanizované sbory byly 22. června 1941 plně zkompletovány Například 4. mechanizovaný sbor měl 892 tanků. Dokonce i nezkompletovaný sovětský sbor byl silnější než dva německé dohromady Z celkového počtu tanků bylo ve 4. mechanizovaném sboru 413 T-34 a KV Málo, říkají komunisté. Je to skutečně málo, pokud nebudeme srovnávat s německou armádou. Ve všech deseti německých mechanizovaných sborech a ani na celém ostatním světě nebyl ani jeden tank, který by alespoň vzdáleně připomínal T 34 nebo KV 4. mechanizovaný sbor Potapova, stejně jako sousední 8. sbor (969 tanků) a ještě jeden sousední 15. sbor (733 tanků) a také všechny ostatní mechanizované sbory na cvičeních nacvičovaly jenom útočné programy V únoru 1941 byl Žukov povýšen a zároveň s ním byl povýšen i generálmajor tankových vojsk Potapov který se stal velitelem 5. armády která byla u severní základny lvovského výběžku. Válka však nezačala tak, jak ji Žukov s Potapovem naplánovali, všechno bylo vepsí, ale německé prameny zaznamenaly pevné, energické a chytré velení v 5. armádě v prvních měsících války


Potapov zaplatil za cizí chyby a upadl do zajetí. Po osvobození ze zajetí čekala každého poprava nebo vězení. Avšak u Potapova učinil
3) Historija vtoroj mirovoj vojny, sv. 2, s. 217
dokonce sám Stalin výjimku a svěřil mu velení v té samé 5. armádě. Po válce to Potapov dotáhl na generálplukovníka. Podle mých údajů to je jediný případ služebního postupu stalinského generála po návratu ze zajetí. Generál A. A. Vlasov se sice objevil v Žukovově zorném poli až v roce 1940, Žukov ho však velmi rozhodně podporoval a povyšoval. Vlasov velel 99. pěší divizi, kterou v krátké době přeměnil na nejlepší ze všech tří set divizí Rudé armády V průběhu války získala 99. pěší divize jako první ze všech bojový řád. Vlasov jí však už tehdy nevelel. Po Potapovově povýšení na velitele 5. armády zaujal Vlasov jeho místo velitele 4. mechanizovaného sboru ve lvovském výběžku. V průběhu války se Vlasov projeví jako jeden z nejnadanějších sovětských velitelů. U Moskvy velel Západnímu frontu Žukov a 20. armádě Západního frontu Vlasov Operace 20. armády na řece Lamě se dodnes studuje jako vzor pro vedení náhlého útoku. Jméno Vlasova se už přitom ovšem neuvádí. Plukovník I. V Galanin velel na Chakhin-Golu 57. pěší divizi. V roce 1941 velel 17. pěšímu sboru na rumunských hranicích.17. pěší sbor byl neobyčejný Měl 4 divize – to je skoro jako u Chmelnického. Z nich byly 3 horské pěší divize. Sbor se připravoval na násilný přechod pohraniční řeky Prut a na ofenzivu přes T: ansylvánské Alpy Plukovník I. P Alexejenko na Chakhin-Golu velel severní úderné skupině. V roce 1940 zformoval generálmajor tankových vojsk I. P Alexejenko 5. mechanizovaný sbor v Zabajkalsku. Na začátku roku 1941 bylo započato s přemíst’ováním 5. mechanizovaného sboru ze Zabajkalska na Ukrajinu. V Alexejenkově sboru bylo přes 1000 tanků4. “21. června se v oblasti nové dislokace začaly soustřeďovat a rozmísYovat první transporty 5. mechanizovaného sboru” 5. Sbor (jako i mnohé jiné sbory a armády) měl velkou smůlu. První transporty už byly na místě, ale přišel Hitlerův vpád, změnil charakter války a změnily se i plány Zbylé transporty byly nasměrovány do Běloruska. Sbor byl roztržen na části. Po cestě byly transporty s tanky vystaveny bombardování a utrpěly

4) CAMO = Central’rryj archiv Ministerstva oborony, fond 209, záznam 2511, položka 20, list 128 S,ţ Skvoz‘ ogn‰nnyje vichri. Bojevoj put‘ 11 j gvardějskoj armii v Velikoj Ote†estvennoj vojne, s. 13


ztráty ještě před zahájení bojů. Transporty sboru byly vykládány na různých místech a do bojů se zapojovaly rozptýleně. Plukovník V A. Mišulin velel na Chakhin-Golu 8. obrněné motorizované brigádě. V roce 1941 zformoval 57. samostatnou tankovou divizi v Zabajkalsku. V divizi bylo přes 370 tanků. Na začátku června 1941 se Mišulinova 57. tanková divize tajně přemíst’ovala ze Zabajkalska na Ukrajinu. Její osud byl podobný osudu 5. mechanizovaného sboru, i když Mišulinova divize do něho nespadala. Major I. I. Feďuninskij na Chakhin-Golu velel 24. pluku 36. motorizované divize. V dubnu 1941 plukovník Feďuninskij dorazil na německé hranice a byl pověřen velením 15. pěšího sboru v Potopavově 5. armádě. 15. sbor byl stejně jako celá 5. armáda přesunut až na hranice. Feďuninskij byl plukovník, ale byli mu podřízeni zástupci velitele sboru – generálové, jako např. náčelník štábu generálmajor Z. Z. Rogoznyj, a také velitelé divizí 15. sboru – generálmajor T I. Šerst’uk a generálmajor E E Aljabušev Plukovník Feďuninskij nevelí generálům proniczanic. Žukov ví, že Feďuninskij je nepostradatelný při náhlém útoku. To je to hlavní, a proto je Feďuninskému svěřen sbor, a brzo se mu dostane i hvězdiček. Stal se armádním generálem. Plukovní komisař M. S. Nikišev byl na Chakhin-Golu u Žukova politickým komisařem. V červnu 1941 je v 5. armádě u Potapova. Žukovovi lidé tu jsou všichni pohromadě. Ale zasadit nenadálý úder jim Hitler nedovolil. Armádní generál Feďuninskij vzpomíná, jak se v prvních dnech války sešli všichni veteráni z Chakhin-Golu: Potapov Nikišev a on. Potapov byl roztrpčen, že si museli s protivníkem vyměnit role. Ne my nýbrž on provedl náhlý úder. “Tehdyjsme úspěšně zaútočili na křídlech,” poznamenal generál s povzdechem a dodal: “teďse nám to tak nedaří.” 6.
***

Mohou mi namítnout, že každý generál, když stoupá vzhůru, bere si s sebou svoje lidi, aby je rozestavil na klíčové pozice a svoji moc tak upevnil pomocí lidí, kteří mu jsou osobně zavázáni. Tak to opravdu je. Jenže Žukov je náčelníkem generálního štábu. Nepozvedá na vysoké posty patolízaly ale lidi, kteří se vyznamenali při náhlém útoku, kteří vědí, jak náhlý útok připravit a realizovat. A tyto lidi Žukov nerozsazuje

6) Podňatyje po trevoge, M. Vojenizdat 1964, s. 38

v moskevských pracovnách ani po celé obrovské zemi, ale všechny staví buďdo lvovského výběžku, nebo na rumunské hranice.


Žukovovi lidé jsou ve velké většině kavaleristé. Jako i on sám. Jezdecký velitel – to znamená rychlost, rozhodnost, energické směřování vpřed, obchvaty a kličky Nikoli válka poziční, ale pohyblivá.
1   ...   11   12   13   14   15   16   17   18   19


Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©atelim.com 2016
rəhbərliyinə müraciət