Náprava křivd a bezpráví z pohledu ústavního práva Marek Ivičič

soudní rehabilitaci a druhý zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.

61 Sp. zn. Pl ÚS 46/2000, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 22, nález 84, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 2002, str. 210, též 279/2001 Sb.

62 Císař, J.: Zákon o soudní rehabilitaci č. 82/1968 Sb. jako výraz právní diskontinuity vývoje v 50. a 60. letech, Časopis pro právní vědu a praxi, rok 1996, číslo 1, str. 99

63 soudy státu, který nahradil dříve existující stát, nemohou být kritizovány za aplikaci a interpretaci tehdy platných právních norem prováděnou ve světle principů ovládajících stát podléhající principu panství práva (rule of law)“. Ještě pregnantněji je tato idea rozvedena ve stanovisku soudce Levitse, doplňujícím odůvodnění uvedeného rozhodnutí. Uvedl: „zdá se, že interpretace a aplikace práva závisí všeobecně na politickém režimu, v němž právo funguje jako subsystém. (...) Rozdíly v interpretaci a aplikaci práva mezi demokratickým a socialistickým systémem pokrývají všechny důležité elementy práva. (...) To nás přivádí k otázce, zda po změně politického režimu ze socialistického na demokratický je legitimní aplikovat „staré“ právo (...) takovými interpretačními a aplikačními postupy, které jsou inherentní novému demokratickému politickému režimu. Chci říci, že dle mého názoru, není jiné řešení možné. Demokratické státy mohou povolit svým institucím aplikovat právo mající původ v předdemokratickém režimu, pouze takovým způsobem, který je inherentní demokratickému politickému řádu (ve smyslu, ve kterém je tento pojem vykládán v tradičních demokraciích). Užití jiných metod aplikace práva (z nichž vyplývá dosažení odlišného výsledku z téhož právního textu) by poškodilo samotné jádro „ordre public“ demokratického sátu. (...) Důsledně vzato, interpretace a aplikace právních norem socialistickou nebo jinou nedemokratickou metodologií (s netolerovatelnými důsledky pro demokratický systém) by měla být z pohledu demokratického systému považována za vadnou. (...) Dle mého názoru jde o výzvu, která je odvozena z inherentní univerzality lidských práv a demokratických hodnot, jimiž jsou vázány všechny demokratické instituce. Přinejmenším od dob Norimberského procesu je této koncepci demokratického řádu ve světě velmi dobře rozuměno a proto je předvídatelná pro každého".

64 Sp. zn. Pl. ÚS 42/02, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 29, nález č. 42, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 2003, str. 394 - 395

65 Sp. zn. Pl. ÚS 42/02, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 29, nález č. 42, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 2003, str. 394

66 převzato z Klokočka, V.: Přechod k novému systému hodnot, uveřejněno v Vyrovnání se k komunistickou minulostí , sborník příspěvků z Konference středoevropských ústavních soudů, 1. vydání, Praha, Linde, 2003, str. 11

67 Hulík, M.: Kontinuita, Všehrd: časopis českých právníků, rok 1993, číslo 7, str. 21 – 24

68Harvánek, J.: Přípustnost retroaktivity v právním státě, in Aktuální otázky českého a československého konstitucionalismu, 1. vydání, Brno, Masarykova univerzita, 1993, str. 129 – 132

69 Stejně jako právní norma, praxe i teorie trestního práva pracuje s pojmem promlčení.

70 Stalo se tak zákonem č. 148/1969 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon č. 140/1961 Sb., s účinností od 1.1. 1970.

Nepromlčitelnost se podle tohoto zákona vztahuje na trestné činy uvedené v  hlavě desáté trestního zákona, s  výjimkou trestného činu podle § 261, dále na trestné činy teroru (§ 93), obecného ohrožení (§ 179 odst. 2, odst. 3 písm.a), vraždy (§ 219), ublížení na zdraví (§ 221 odst. 2 písm. b, odst. 3 a odst. 4, § 222), omezování osobní svobody (§ 231 odst. 3), zbavení osobní svobody (§ 232), zavlečení do ciziny (§ 233) a porušování domovní svobody (§ 238 odst. 2), pokud byly spáchány za takových okolností, že zakládají válečný zločin nebo zločin proti lidskosti podle předpisů mezinárodního práva, dále na trestný čin podle § 1 zákona č. 165/1950 Sb., na ochranu míru.

71 Crha, L.: A ještě jednou k promlčení starých trestných činů, Právní rozhledy, rok 1997, číslo 7, str. 360 - 368

72 Zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, nabyl účinnosti dnem 1. července 1990

73 Zákon č. 327/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dne 28. prosince 1999

74 § 67 odst. 2 měl původně od nabytí účinnosti trestního zákona až do novely č. 327/1999 Sb. nedělený text a zahrnoval dnešní písmeno a) a b) (Do promlčecí doby se nezapočítává doba, po kterou nebylo možno pachatele postavit před soud pro zákonnou překážku, ani doba, po kterou se zdržoval v cizině.)

75 V podstatě stejné ustanovení obsahoval i dřívější trestní zákon č. 86/1950 Sb., a to v § 65 odst. 2

76 Güttler, V.: K otázce promlčení trestního stíhání pachatelů trestného činu vlastizrady spáchaného v souvislosti s okupací Československa v roce 1968, Všehrd: časopis českých právníků, rok 1991, číslo 3, str. 8 – 10

77 „Nic v této Úmluvě nebude vykládáno tak, jako by omezovalo nebo rušilo lidská práva a základní svobody, které mohou být uznány zákony každé Vysoké smluvní strany nebo každou jinou Úmluvou, jíž je stranou.“

78 „Jakákoli základní lidská práva uznávaná v kterémkoli státě, který je účastníkem tohoto Paktu, na základě zákona, úmluv, předpisů nebo zvyklostí nebudou omezena nebo zrušena pod záminkou, že Pakt taková práva neuznává nebo je uznává v menším rozsahu.“

79 Šturma, P.: K mezinárodněprávním aspektům retroaktivity trestního zákona in malam partem z hlediska výjimek z promlčení, Právní praxe, rok 1998, číslo 1, str. 19 - 28

80 Klokočka, V.: Přechod k novému systému hodnot, uveřejněno v Vyrovnání se k komunistickou minulostí , sborník příspěvků z Konference středoevropských ústavních soudů, 1. vydání, Praha, Linde, 2003, str. 8

81 Sp. zn. Pl. ÚS 19/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 1, nález č. 1, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 1994, str. 1 – 15, též 14/1994 Sb.

82 Klokočka, V.: Přechod k novému systému hodnot, uveřejněno v Vyrovnání se k komunistickou minulostí, sborník příspěvků z Konference středoevropských ústavních soudů, 1. vydání, Praha, Linde, 2003, str. 10

83 Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. Díl, 6. doplněné a přepracované vydání, C. H. Beck, Praha, 2004, str. 587 až 601

84 Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon, Komentář, I. Díl, 6. doplněné a přepracované vydání, , C. H. Beck, Praha, 2004, str. 588

85 Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: tamtéž, str. 588 - 589

86 Novotný, O.: K aktuálním otázkám institutu promlčení trestního stíhání, in: Kolokvium na téma „vybrané otázky odpovědnosti za trestné činy, které nebyly totalitním státem stíhány z politických důvodů“, Právní praxe č. 1/1998, str. 6 - 11

87 Novotný, O.: K aktuálním otázkám institutu promlčení trestního stíhání, Právní praxe, rok 1998, číslo 1, str. 6 - 11

88 www.mvcr.cz/policie/udv/

89  Převzato z Hůlka, Š.: K právně – teoretickým východiskům aplikace práva z dob komunistického režimu v době demokratického právního státu,, uveřejněno v Vyrovnání se k komunistickou minulostí , sborník příspěvků z Konference středoevropských ústavních soudů, 1. vydání, Praha, Linde, 2003, str. 176

90 Podle ustanovení čl. 112 odst. 3 Ústavy mají tyto předpisy od 1. 1. 1993 sílu obyčejného zákona.

91 Například viz heslo „restituce“ v Martincová, O. a kolektiv: Nová slova v češtině slovník neologismů, 1. vydání, Praha, Academia, 1998, str. 249

92 Zde je princip uvedení do původního stavu neboli restitutio in integrum podpůrně uveden v ustanovení § 442 odst. 2, které stanoví, že „Škoda se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu.“

93 Rejzek, J.: Český etymologický slovník, 1. vydání, Praha, Leda, 2001, str. 538 - Sloveso restituere se skládá z předpony re- (znovu, opět) a slova statuere (postavit, zřídit)

94 In fraudem legis znamená chování se tak, aby bylo záměrně dosaženo výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího, ale výslovně nezakázaného; jinými slovy je to využití mezery či nejasnosti v právu

95 Hendrych, D. a kolektiv: Právnický slovník, 2. rozšířené vydání, Praha, C. H. Beck,, 2003,

96 Sp. zn. Pl ÚS 16/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 1, nález č. 25, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 1994, str. 189 – 207, též 131/1994 Sb.

97 Havlan, P.: Vlastnictví státu, 1. vydání, Brno, Masarykova univerzita, 2000, str. 122

98 blíže k pojmu iura quaesita viz např. Fiala, J.: Iura quaesita a jejich uplatnění v judikatuře Ústavního soudu, Právník, rok 1999, číslo 3, str. 250 – 260 či Hanuš, L.: Několik glos k ochraně nabytých práv (s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu ČR), Právník, rok 2003, číslo 6, str. 564 - 594

99 Sp. zn. Pl. ÚS 32/94, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 3, nález č. 9, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 1995, str. 341 - 344

100 Ústavní soud České republiky: tamtéž, str. 342

101 zákon č. 119/1990 Sb. § 2 odst. 1 na konci věty.

102 Sp. zn. IV. ÚS 285/02, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 30, nález č. 73, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 2003, str. 196

103 Chalupa, L.: K právní povaze nároku na vydání věci a vlastnictví České republiky k věcem, které nebyly vydány podle restitučních předpisů, Právní rozhledy, rok 1999, číslo 5, str. 239 - 243

104 Viz stanovisko pléna ÚS ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Pl. ÚS – st. 21/05, též 477/2005 Sb.

105 byly již vydány tři nařízení vlády a to pod č. 335/2001 Sb., 152/2002 Sb. a 184/2003 Sb.

106 Sp. zn. Pl. ÚS 3/94, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 1, nález č. 38, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 1994, str. 279 – 291, též 164/1994 Sb.

107 sp. zn. 31 Cdo 1222/2001

108 např. nález sp. zn. III. ÚS 107/04 ze dne 16. 12. 2004

109 nález sp. zn. II. ÚS 528/02, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 36, nález č. 23, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, str. 287 a násl.

110 viz jeho stanovisko pléna z 1. 11. 2005, sp. zn. Pl. ÚS – st. 21/05, též 477/2005 Sb.

111 nález sp. zn. II. ÚS 114/04, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 36, nález č. 32, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, str. 359 a násl.

112 Vráblíková, P.: Určovací žaloby a ochrana vlastnického práva – slovo nikoliv poslední, Právní zpravodaj č. 12/2005, ročník VI. str. 3

113 stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS – st. 22/05, též 13/2006 Sb.

114 např. Sp. zn. IV. ÚS 57/94, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 2, nález č. 62, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 1995, str. 179 - 187

115 Sp. zn. II. ÚS 23/97, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 9, nález č. 109, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 1998,str. 43

116 Sp. zn. IV. ÚS 92/94, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 3, nález č. 1, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 1995, str 3 – 6,

117 Sp. zn. Pl. ÚS 3/94, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 1, nález č. 38, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 1994, str. 279 – 291, též 164/1994 Sb.

118 Sp. zn. I . ÚS 117/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 3, nález č. 7, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 1995, str. 25 - 33

119 Sp. zn. IV. 194/95, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 5, nález č. 10, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 1997, str. 69 – 74

120 Sp. zn. II. ÚS 173/95, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 5, nález č. 67, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 1997, str. 511 – 518,

121 Stanovisko pléna ÚS, sp. zn. Pl. ÚS – st. 4/97, součást Sp. zn. IV. ÚS 20/97, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 7, nález č. 45, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 1997, str. 303 - 314

122 Sp. zn. I. ÚS 67/97, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 9, nález č. 130, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 1998, str. 179 – 186

123 Sp. zn. Pl. ÚS 3/94, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 1, nález č. 38, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 1994, str. 279 - 291, též 164/1994 Sb. pro zákon č. 87/1991 a sp. zn. Pl. ÚS 8/95, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 4, nález č. 83, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 2003, též 29/1996 Sb.

124 § 58 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

125 Sp. zn. Pl ÚS 33/96, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 8, nález č. 67, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 1998, str. 171, též 185/1997 Sb.

126 Sp. zn. Pl. ÚS 25/98, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 13, nález č. 38, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 2000, str. 269 – 276, též 57/1999 Sb.

127 nález sp. zn. Pl. ÚS 71/04, též č. 272/2005 Sb.

128 Sp. zn. Pl. ÚS 32/94, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 3, usnesení č. 9, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 1995, str. 344

129 zákony č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby - § 3 a č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku - § 29

130 zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona o půdě - § 3 odst. 5

131 Sp. zn. I. ÚS 280/96, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 6, usnesení č. 33, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 1997, str. 607 - 609

132 Bičovský, J.: Problematika navrácení církevního majetku po listopadu 1992, Právní praxe, rok 1993, číslo 9, str. 529 – 536

133 Müller, Z.: O řádech, rytířích a restituci, Právní rozhledy, rok 1998, číslo 11, str. 558 - 562

134 Sp. zn. IV. ÚS 35/96, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 6, nález č. 76, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 1997, str. 45 - 49

135 Sp. zn. Pl. ÚS 7/2000, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 19, nález č. 106, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 2001, též 261/2000 Sb.

136 např. rozhodnutí o stížnosti č. 7742/76 ve věci A.,B. a společnost A.S. proti Německu

137 ČSFR Úmluvu ratifikovala dne 18. 3. 1992, pro ČR se Úmluva stala závaznou zpětně k témuž datu

138 rozhodnutí Komise ze dne 7. 3. 1996 o nepřijatelnosti ve věci Ladislav a Aurel Režný proti Slovenské republice

139 například Alina Šimůnek a ostatní proti ČR z 19.7. 1995, Joseph Adam proti ČR z 23.7.1996, Blazek, Hartman, Krizek proti ČR z 12.7. 2001

140 Názor Výboru pro lidská práva ve věci J. Adam proti ČR, sp. zn. CCPR/C/76/D/757/1997

141 Rejzek, J.: Český etymologický slovník, 1. vydání, Praha, Leda, 2001, str. 353, příbuzná slova lustrare – očišťovat, zkoumat, lustrum – očišťování, výpis

142 Původně se tento zákon jmenoval „o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky“. Ve smyslu § 29 odst. 2 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, byl Sbor nápravné výchovy nahrazen Vězeňskou službou.

143 Důvodem, proč musel být schválen druhý zákon, coby lex specialis k velkému lustračnímu zákonu, spočívá v čl. 27 ústavního zákona o československé federaci (č.143/1968 Sb.). Podle něj patřily zřizování vlastních ozbrojených sborů a úprava jejich postavení do výlučné působnosti každé z republik.

144 viz Šámalík, F.: Lustrace „lustračního zákona“, Časopis pro právní vědu a praxi, rok 1994, číslo 3, str. 21 - 31

145 viz Pinz, J.: Aplikace principů lidských a občanských práv v některých zákonech České republiky, in Realizace Listiny základních práv a svobod v právním řádu ČR, 1. vydání, Brno, Masarykova univerzita, 1994, str. 52 - 58

146 Šámalík, F.: Lustrace „lustračního zákona“, Časopis pro právní vědu a praxi, rok 1994, číslo 3, str. 21 – 31

147 viz Československý helsinský výbor: Stanovisko k lustracím, Právník, rok 1991, číslo 5, str. 466 – 467

148 Pavlíček, V.: O české státnosti, úvahy a polemiky, 2/ o právech, svobodách a demokracii, 1. vydání, Praha, Univerzita Karlova, 2002, str. 28

149 Nález pléna Ústavního soudu ČSFR z 26. 11. 1992, sp. Zn. Pl. ÚS 1/92, Sbírka usnesení a nálezů ÚS ČSFR, ročník 1992, vydal ÚS ČSFR, str. 57 – 77

150 Sp. zn. Pl. ÚS 9/01, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 24, nález č. 192, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 2002, str. 499 – 511, též 35/2002 Sb.

151 z. č. 422/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů, a z. č. 424/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky, vez znění pozdějších předpisů. Bude o nich pojednáno dále.

152 Sp. zn. Pl. ÚS 25/2000, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 19, usnesení č. 27, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 2001, str. 271 - 274

153 Sp. zn. Pl ÚS 42/2000, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 21, nález č. 16, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 2002, str. 113 – 151, též 64/2001 Sb.

154 Sp. zn. Pl. ÚS 16/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 1, nález č. 25, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 1994, str. 194,

155 Text důvodové zprávy k zákonu č. 254/1995, kterým se ruší pozbytí účinnosti velkého lustračního zákona k 31.12. 1996 a stanoví pozbytí platnosti k 31. 12. 2000

156 Sp. zn. IV. ÚS 27/97, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 10, usnesení č. 6, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 1998, str. 355 – 360,

157 Ústavní soud v této věci rozhodoval 5. 12. 2001

158 zákon č. 309/2002 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon)

159 § 260

1) Kdo podporuje nebo propaguje fašismus nebo jiné podobné hnutí, které směřuje k potlačování práv a svobod pracujícího lidu nebo které hlásá národnostní, rasovou nebo náboženskou zášť, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

(2) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným podobně účinným způsobem, nebo

b) spáchá-li takový čin za branné pohotovosti státu.

§ 261

Kdo veřejně projevuje sympatie k fašismu nebo k jinému podobnému hnutí uvedenému v § 260, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

160 Kdo podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod občanů nebo hlásá národnostní, rasovou, třídní nebo náboženskou zášť (jako například fašismus nebo komunismus), bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

161 nález pléna ÚS ČSFR ze dne 4. 9. 1992, sp. zn. Pl. ÚS 5/92, uveřejněno ve Sbírce zákonů pod č. 93/1992 Sb., v ASPI pod označením NA01/92

162 „Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.".