Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky
|
|  Yüklə 1.07 Mb.
|
| Biser – v RSR a v RHJ původ není. Možná je to proto, že jde o slovo přejaté dávno, a tak už není pociťováno jako cizí; podle RHJ2 jde o turcizmus. Podle NASCS a SSČ je v češtině užívaný ekvivalent k chorvatskému biser, tj. perla, přejat z románských jazyků.
Blejzer, resp. i blezer je v RSR zaznamenán jako anglicizmus. V RHJ a v RHJ2 není vůbec. V NASCS je toto slovo uvedeno jako přejaté z angličtiny s významem lehké sako (barevné, pruhované), často bez podšívky s výraznými knoflíky. V SSČ, NSČ a NSČ2 není. V AČČAS je blazer popsán jako pestrobarevný sportovní kabátek. Bluza – autoři RHJ a RHJ2 soudí, že původ slova francouzský. Oproti nim a i českým zdrojům vidí autoři RSR původ tohoto slova v němčině (Bluse). Podle NASCS je blůza z francouzštiny a jde o lehčí halenku; SSČ též uvádí francouzský původ slova. Některé slovníky blůzu definují jako lehčí halenku (NASCS), jiné jako ženskou košili do pasu (RHJ2), další jako halenku, která se uprostřed zapíná na knoflíky (RSR). Francouzsky má zkoumané slovo podobu blouse (femininum). Jak je vidět, jazykovědci se neshodují v původu slova. Vzhledem k tomu, že většina z nich uvádí za původní francouzský výraz, je pravděpodobné, že byl tento přejat do chorvatštiny částečně podle francouzské výslovnosti [blu:z] přímo nebo, jak by bylo pro galicizmy obvyklejší, přejat do chorvatštiny přes němčinu - vzhledem k podobné výslovnosti, grafické podobě i rodu (v obou jazycích feminina) ve francouzštině a němčině je totiž obtížné hledat stopu případného německého prostřednictví. V NSČ a NSČ2 výraz není, což potvrzuje, že slovo bylo přejato dříve. V české mutaci Cosmopolitanu se slovo blůza objevuje také. Slovo boja má podle RHJ svůj původ v orientálních jazycích (zahrnující podle autora i prostřednictví těchto orientálních jazyků při přejímání), dnes je již zdomácnělé a jeho cizí původ se nepociťuje. RHJ2 i RSR uvádějí turecký původ tohoto slova (RSR i znění - boya) Původ českého slovo barva není v SSČ zmíněn, což by ukazovalo společně se skutečností, že slovo se vůbec nenachází ani NASCS, na to, že cizí není, přesto víme, že přejaté je, a to z němčiny.168 Slovo je v uvedeném zdroji charakterizované jako zdomácnělé, tzn. že je ve skupině nejvíce adaptovaných slov, která již uživatelé jazyka nepociťují jako cizí, a proto je pravděpodobně ani autoři slovníků češtiny a slovníků cizích slov v češtině neuvádějí jako cizí. Ani tento poznatek však nemůžeme aplikovat na všechna zdomácnělá slova, protože např. jiná slova z této skupiny slov (zdomácnělých), svůj původ ve stejných slovnících (SSČ, NASCS) uvedený mají, např. slovo plech. Musíme však také zohlednit i fakt zmíněný již výše, totiž že údaj pouze podle jednoho slovníku nemůžeme považovat za stoprocentně směrodatný, údaje o stejných jevech se v různých slovnících (i z téhož období) mohou lišit, v SSČ je např. slovo škola uvedené jako přejaté z latiny, v NASCS však slovo není vůbec. Bokserice – v RSR, RHJ a RHJ2 jsou popsané jako mužské trenýrky do půli stehen nebo boxerské kalhoty, původ chybí, podobně je tomu v NASCS. Ve všech těchto příručkách je uveden pouze anglický původ slova boks, resp. box. I výraz bokserice, resp. boxerky, boxery pochází pravděpodobně z angličtiny, protože slovo (boxers, boxer shorts, jockey shorts) v ní v tomto významu existuje – v AČČAS, AČČAS2 slovo sice nenalezneme, je však v novějším ITSČA169. Je třeba však rozlišovat homonymní výraz boks, resp. box ve významu krabice, schránka, to je totiž původu řeckého (pýxos), přejaté přes latinu (buxus). V SSČ, NSČ, NSČ2 se slovo boxerky neobjevuje vůbec. V obou jazycích jde o pomnožné substantivum. Bolero je podle RHJ, RHJ2 i RSR slovo španělského původu – jde o španělský lidový tanec a ženský krátký kabátek, původně součást národního lidového kroje. V češtině se dle SSČ vyskytuje ve variantách bolero a bolerko a původ je označen také za španělský. Brokat je dle RHJ, RHJ2 i RSR italské slovo označující hedvábnou tkaninu protkanou zlatem a stříbrem. RSR poskytuje i původní podobu slova, tj. broccato – můžeme zde pozorovat obvyklý jev u italských slov, které chorvatština (a i čeština) přejímají většinou bez koncového o. Např. u španělského slova bolero (viz výše) k této změně nedošlo, a tak bylo mj. slovo zařazeno ke střednímu rodu. Také podle SSČ a NASCS je brokát italizmus. Cipela je podle všech uvažovaných zdrojů slovo přejaté z maďarštiny, objevuje se i v deminutivním tvaru – cipelica. Cipela označuje obuv zakrývající kotník. RSR nabízí i podobu slova v maďarštině, tj. cipellö, cipő. V SSČ ani v NASCS původ českého bota není uveden, mohlo by jít o přejetí anglického slova boot [bu:t], tj. bota, v angličtině má však slovo užší význam, tj. pevná bota ke kotníku. Čarapa má podle RHJ svůj původ nebo prostřednictví v orientálních jazycích. RHJ2 je konkrétnější, když uvádí turečtinu. RSR udává jako původní perštinu a turečtinu jako prostředníka: persky gūrā > arabsky gäuräb > turecky çorap > chorvatsky čarapa. Čeština má své vlastní slovo ponožka a z němčiny přejaté punčocha. Slovo punčocha je počeštělé a spojitost s původní předlohou (der Strumpf ) připomíná velmi vzdáleně. Slovo čizma je v RHJ označeno jako „orij. mađ.“, což by pravděpodobně označovalo původ orientální a maďarský, v tomto případě možná orientalizmus přejatý prostřednictvím maďarštiny. Podle RHJ2 a RSR jde o turcizmus, RSR nabízí i jeho původní podobu, tj. çizme (v Maďarsko-českém česko-maďarském kapesním slovníku csizma 170). Slovo označuje vysokou obuv ke kolenům nebo nad ně. V textech se objevuje i deminutivum a hypokoristikon čizmice (sklon k deminuci je v současnosti módním jevem i v češtině). Původ českého slova kozačky, označující taktéž vysokou dámskou obuv, není uveden v SSČ ani v NASCS (pouze slovo v SSČ z turkotatarských jazyků do ruštiny, v NASCS kozák, které je přejato z turečtiny do ukrajinštiny a ruštiny). V Českém etymologickém slovníku však doklad o původu tohoto slova nalezneme – je podle něj odvozen od turkotatarského slova kozák, což byl člen jihoruských jízdních oddílů, přímo zmiňuje odvození slova kozačka jako vysoké obuvi a také názvu tance kozáček171. U slova dekolte se všechny slovníky shodují na jeho francouzském původu. Kromě významu výstřih u halenky, který odkrývá krk a část prsou, některé uvádějí i přenesený význam část krku a hruď. RSR uvádí i původní znění slova, tj. décolleté, podle FČČFS2 jde o maskulinum, tento původní rod si zachovala chorvatština i čeština. I toto slovo (jako i výše uvedená) se skloňuje, doklad je i v časopise („ljepota dekoltea“172), což také vypovídá o stupni přizpůsobení. NASCS uvádí i synonymní výraz k dekolté (nesklonné neutrum), tj. řidčeji dekoltáž (femininum) a odborný výraz dekolt (maskulinum) s významem hluboký výstřih ženských šatů a dekolt navíc s hovorovým významem část krku a hrudníku viditelná z hlubokého výstřihu ženských šatů; uvádí dokonce i sloveso přejaté z francouzštiny, a to dekoltovat se (vid nedokonavý i dokonavý) s významem obnažovat hrdlo a šíji, pak např. i dekoltovaná žena, toaleta. NSČ a NSČ2 je neuvádí. Heslo denim v RHJ a v RHJ2 není, v RSR je uveden i původ tohoto slova, vzniklého z názvu francouzského města Nimes, tj. de Nimes – odtud přešlo do angličtiny a z ní zase dále. V SSČ (jako i v NSČ a v NSČ2) také není. V NASCS je heslo popsáno jako maskulinum přejaté z francouzštiny, vzniklé z francouzské zkratky serge de Nimes. Jde o odborný název z oboru textilnictví, denim je silná bavlněná tkanina keprové vazby barvená indigem, užívaná k výrobě džínsového oblečení. Slovo si zachovalo svoji původní výslovnost, [denym], která se v češtině neshoduje se zásadami pravopisu – pokud se [n] vyslovuje tvrdě, tedy nikoli jako [ň], mělo by se psát po n y, nebo vyslovovat měkce, [ň]. Skutečnost, že tomu tak není, poukazuje na cizí slovo, tato zásada totiž právě v případě cizích výrazů neplatí. V chorvatštině tedy slovo pravděpodobně není vnímáno tak cize jako v češtině, protože díky absenci znaku y, a tedy výhradnímu používání pouze i, není na rozdíl od češtiny i po tvrdé souhlásce ničím neobvyklým a také proto, že výslovnost souhlásek stojících před i je vždy tvrdá (pokud touto hláskou před tvrdými hláskami není j, které by je změkčilo. Depilacija – v RHJ není, v RHJ2 je s uvedením latinského původu, v RSR také jako z latiny přejaté kompozitum: latinsky pilus (chloupek), latinské de- (označující odstraňování) – latinské depilare > německy depilieren chorvatsky depilirati. O tom, že slovo nebylo přejato např. přes angličtinu, která má dnes mezi jazyky významné postavení jako zdroj i jako prostředník přejímání slov, svědčí skutečnost, že se v angličtině užívá vlastní spojení hair removal; depilation, resp. epilation se vyskytuje pouze řídčeji v americké angličtině.173 Příponou –acija se podle HJS odvozují jména právě od (většinou cizích) slovesných základů na -irati, -izirati.174 V SSČ slovo není, v NASCS jsou slova depilace i epilace označena jako původem latinská s významem odstranění nežádoucích chloupků. V NSČ je pouze uveden prostředek pro depilaci, tj. depilátor, v NSČ2 podobné výrazy nejsou. Dermokozmetika – na novost tohoto výrazu by poukazovala skutečnost, že slovo není zachyceno v RHJ, RHJ2, RSR, SSČ, NASCS, NSČ ani v NSČ2 a současně se ani běžně neužívá, běžný uživatel ho pravděpodobně nebude znát ani jako odborný termín. Uvážíme-li, že samotné slovo kosmetika má význam péče o vzhled pleti a derma (jako první část této složeniny), tj. kůže, kožní, pleť, pokožka, je další specifikací slova kosmetika o tento příznak již obsahující, je pak již nadbytečné. Lze ale připustit, že pokud se význam slova kosmetika bude chápat šíře, tj. jako péče o celé tělo, např. i o vlasy, nehty atp., pak se přidáním části dermo- poukáže na soustředění tohoto oboru výhradně na kůži, tedy ne na vlasy atp. RSR uvádí, že řecké „derma“ se vyskytuje v kompozitech jako první část slova v podobách: dermo-, dermato-, dérma- s významem kůže. Kozmetika, resp. kosmetika viz níže. Dezodorans – slovo v RHJ není. V RHJ2 je bez původu, původ (francouzský a latinský) je uveden u příbuzného slova dezodoracija, tj. odstraňování nepříjemných pachů. Podle RSR je dezodoran a dezodorans přejato německým prostřednictvím (desodorans), přičemž první složka kompozita, dez-, je francouzská (des-, dés-, které znamená rozdělování, odluku) a druhá, - odorans, je latinského původu (odorare – vonět, páchnout). V SSČ je uveden de(z)odorant (2. sg. -u, maskulinum) - látka odstraňující nepříjemné pachy - slovo přejato z francouzštiny. V NASCS je uvedeno slovo dezodorans (jako nesklonné slovo středního rodu, v plurálu s tvary 1. pl. – ncia, 2. pl. –ncií) s farmaceutickým významem dezodorancia - dezodorační látky; dále zde najdeme heslo dezodorant, deodorant (2. sg. -u, maskulinum) – 1. chemicky dezodorační prostředek, 2. kosmetický dezodorační přípravek; dále dezodor (2. sg. –u), hovorově dezodorant opět s označením původu ve francouzštině; zkrácený tvar deo, dezo nebo jejich uvedení jako první část složeniny (deo-, dezo-) s významem deodorační atp. (oba jevy jsou v češtině časté) zde však nenajdeme. V NSČ se zkoumané slovo nevyskytuje, v NSČ2 také ne, je zde však zmíněné deo jako přídavné jméno nesklonné s významem deodorační a také výrazy jako deosprej, deo-sprej a deostick, deo-stick. Např. ITSČA uvádí anglickou podobu deodorant175 (stejná jako v češtině), což by mohlo ukazovat na prostřednictví tohoto jazyka při přejímání do češtiny spíše než na němčinu a francouzštinu (v níž zní slovo désodoriser). Také se zde uvádí roll-on [rәulon], tj. tekutý deodorant s kuličkovým aplikátorem176. Výslovnost je v češtině podle anglické psané podoby [rolon], původní psaná podoba ukazuje na nižší stupeň adaptace, z druhé strany je slovo přizpůsobeno systému obou jazyků tím, že se skloňuje. Slovo deodorant se objevuje i v české mutaci zkoumaného časopisu, je zde i slovo podobného významu, antiperspirant. Dimije – pomnožné substantivum, v RHJ označeno jako přejaté z orientálních jazyků, v RHJ2 blíže jako turcizmus, v RSR jako grécizmus (dímitos, tj. tkán dvojitě) přejatý přes turečtinu (dimi), jsou podle téhož zdroje ženské kalhoty v orientálním stylu, podvázané kolem kotníků (označeno jako etnografický výraz); v češtině užívané (také cizí) slovo stejného významu sultánky nebo spíše častější slovní spojení turecké kalhoty se v SSČ ani v NASCS (ani v NSČ a v NSČ2) nevyskytují (v NASCS jsou jen sultánky s významem pochutiny – rozinek, přejaté z arabštiny přes turečtinu). Dizajner, dizajnerica – slovo v chorvatštině užívané pro označení módního návrháře, módní návrhářky. V RHJ slovo není vůbec (a ani slovo dizajn), v RHJ2 není pouze původ tohoto slova, ale u slova dizajn je uveden původ anglický, totéž platí pro údaje v RSR, avšak s tím rozdílem, že původ slova dizajn (které se mimochodem vyskytuje vedle podoby adaptované podle anglické výslovnosti, tj. „dizajn“177, i v původní podobě „design“178) latinsky designare (označit) > anglicky design (náčrtek, návrh, vnější vzhled výrobku atp.). Přesto je v chorvatštině slovo často užíváno v oblasti módy šířeji, nejen pro označení vzhledu výrobků, ale např. i pro vzhled účesu179. V SSČ je designér, v NASCS je uveden původ slova designér jako latinský přejatý přes angličtinu, čímž se shoduje s RSR. V NSČ a NSČ2 je slovo také v podobě designér, designérka (bez uvedení původu). Dolčevita v RHJ není, podle RHJ2 a RSR jde o halenku nebo vestu, s rolákem, tj. pruhem látky, který krk zakrývá. Oba slovníky slovo považují za italizmus, RSR uvádí, že název je podle Feliniho filmu Dolce vita, v němž postavy takovýto druh oděvu nosily. RHJ2 připouští i deminutivní variantu dolčevitka . Přejetí tohoto slova tedy spadá do doby sedesátých let (po vzniku filmu). Zajímavé je, že soudě podle absence tohoto hesla v italských slovnících, tj. IČČIS a IČS, se v samotné italštině nevyskytuje, pokud v italštině skutečně není, šlo by tedy o pseudoitalizmus, slovo z elementů italštiny, který se však v samotné italštině nevyskytuje. V SSČ, NSČ ani v NSČ2 slovo není. V NASCS je slovo v jiném významu, než v jakém se vyskytovalo v textech z oblasti odívání. V NACSC je tedy uvedeno, že jde (ironicky) o způsob života bohatých lidí, kteří hledají ztracený smysl života ve výstřední zábavě, tzv. sladkém životě, a že je přejato z italštiny, což je vzhledem k téměř k nezměněné podobě slova (výslovnostní) (vzhledem k originálu) zřejmé. Grafická podoba slova (jakožto i jeho výslovnost) odpovídá výslovnostní podobě slova v italštině. Drogerija je podle RHJ, RHJ2 a RSR galicizmus s významem obchod s kosmetickými přípravky, resp. parfémy. Ve francouzštině zní slovo droguerie. HJS také mj. uvádí, že i přípona –erija je v chorvatštině přejata z francouzštiny (-erie) přes němčinu (-erei) a přidává se k cizím slovotvorným základům180. I podle SSČ jde o galicizmus, avšak s významem obchod s chemickými, pracími a jinými prostředky. Podle NASCS jde o galicizmus, který dříve znamenal obchod s drogami, tj. omamujícími a léčivými přírodními látkami, přičemž slovo droga pochází z orientálních jazyků a přes francouzštinu a pak němčinu se dostalo do češtiny. Dnes slovo drogerie nese význam obchod s chemickým, sanitním a kosmetickým zbožím. V NSČ a v NSČ2 vzhledem ke stáří přejetí není. Slovo džemper je přejato z angličtiny (RHJ, RHJ2, RSR). Anglické slovo jumper (označující podle AČČAS spíše lehký ženský svetřík) bylo i do písemné podoby do chorvatštiny přejato na základě výslovnosti, i když ne striktně, což ani vzhledem k rozdílným fonetickým vlastnostem hlásek v obou jazycích není možné – např. původní výslovnost poslední slabiky [әr] (která se pak v chorvatštině vyslovuje zase podle písemné podoby [er]), protože [ә] pro ni není v této pozici typické. Slovo je ohebné, jako cizí se může pociťovat seskupení hlásek dž. Zajímavé je, že čeština pro stejný jev přejala z téhož jazyka (angličtiny; dle SSČ i NASCS) označení jiné (a více významově odpovídající, neutrální, i v angličtině užívaný pro označení jakéhokoliv druhu svetru - svetr (původní anglické sweater). Také čeština přejala slovo na základě výslovnosti, do češtiny přejatý výraz působí (zřejmě díky hláskám obsaženým ve slově a jejich seskupení) méně cize než výraz přejatý do chorvatštiny, jeho cizost se již nepociťuje. Přestože jde o přejímku z angličtiny, což by mohlo evokovat předpoklad, že je slovo přejato v současné době (uvážíme-li, že přejímání z angličtiny je charakteristické a dominantní právě v současnosti), není tomu tak. V obou jazycích je slovo mužského rodu. Džep je podle RHJ přejato z orientálních jazyků (v uvedeném slovníku není specifikován konkrétní jazyk, vždy je užito souborného označení „orientální jazyky“, které podle vysvětlivek zahrnují turečtinu, arabštinu a perštinu), protože je v RHJ výraz popsán, je součástí jde o označení jevu, který se vyskytuje již dlouhou dobu, ale samozřejmě tento fakt není jednoznačným ukazatelem toho, že slovo nemohlo být přejato z jiného jazyka (příp. i stejného jako prve) v novější době opět (což se v poslední době stává v případě přejímání cizích slov označujících jevy již národním jazykem pojmenovaných). Tento předpoklad podporuje fakt, že bylo přejato v dobách dávnějších, kdy byly styky s orientálními národy těsnější (samozřejmě se z těchto jazyků může přejímat i v době, kdy kontakty těchto národů nejsou tak silné) nejde o novou přejímku. Podobně je tomu, co se týče stáří přejetí, s českým výrazem kapsa, který je dle SSČ i NASCS přejatý z latiny. RHJ2 uvádí původ turecký, RSR arabský (ğäyb) s tureckým prostřednictvím (cep). Elegancija – podle RHJ jde o klasický evropeizmus, podle RHJ2 a podle RSR je slovo přejato z latiny (elegantia). Slovo elegance je v SSČ popsáno jako přejaté z latiny přes francouzštinu, zatímco v NASCS není o prostřednictví francouzštiny zmínka, je v něm uvedeno pouze přejetí z latiny. (V NSČ a NSČ2 slovo vzhledem k jeho již dřívějšímu přejetí – není přejato v době nedávné – není – v NSČ je zpracován lexikální materiál z let 1985-1995 a v NSČ z let 1996-2002. Nejde však ani o přejímku z let 2003-2007.) Francouzsky zní slovo élégance (jde o femininum); elegantní élégant, -e. Slovo si v češtině ponechalo původní koncovkou -e, která je i v češtině charakteristická mj. pro ženský rod. V chorvatštině je to -ija, také typické pro ženský rod (obě koncovky se samozřejmě vyskytují i u substantiv mužského rodu (a česká koncovka –e i v rodě středním), typičtější jsou však pro rod ženský). Jako příznak cizosti by se mohlo pociťovat e na počátku slova a v případě češtiny také hláska g (v češtině, zejména vzhledem ke změně původního g v h ve 13. století tato hláska není v tomto jazyce tolik častá). Druh obuvi označovaný jako espadrile v RHJ, RHJ2, SSČ, NASCS, NSČ ani v NSČ2 není. Heslo je zpracováno pouze v RSR – jde o letní plátěnou obuv (pomnožné substantivum). Původ je zajímavý: řecky spártoniuze > latinsky spartum > porugalsky espadrilho > francouzsky espadrille > chorvatsky espadrile. Soudě dle fotografie v časopise jde však o zcela jiný druh obuvi, a to kozačky. Fen je podle RHJ i RHJ2 germanizmus, podle RSR je slovo z latiny; latinské favonius (západní vítr) > německy Föhn. V RSR je slovo zaznamenáno ve významu druh větru a elektrický aparát na sušení vlasů. Můžeme zde také nalézt homonyma (také cizího původu) s totožnou akcentuací: fên – čínská délková míra; fên - věda z arabšiny (fän) přes turečtinu. Podle SSČ a NASCS je fén do češtiny přejat také z latiny přes němčinu a má stejné významy, SSČ a NASCS se tak shodují v procesu adaptace s RSR. Výraz frizer je podle RHJ, RHJ2 i RSR galicizmus, ve francouzštině má slovo podobu friseur. NASCS také uvádí slovo frizér, frizérka, v češtině jde však i dle popisu v tomto slovníku pouze o obecně český a zastaralý výraz pro označení kadeřníka a holiče. V SSČ toto slovo není zaznamenáno. Frizura je podle RHJ2 galicizmus, RHJ však u tohoto slova uvádí původ francouzský a německý. Vzhledem k tomu, že RSR uvádí, že přejímání z francouzštiny do chorvatštiny se dělo prostřednictvím němčiny (francouzské frisure > německé Frisur), je možné, že autoři RHJ označili za původní oba tyto jazyky, aby tak zohlednili i německé prostřednictví. SSČ u hesla frizúra uvádí, že jde o výraz původem francouzský, NASCS i SSČ je u slova, za které má jinak čeština domácí výraz účes, uvedeno, že jde o obecně český a expresivní výraz. Pohlédneme li však do Francouzsko-českého a česko-francouzského slovníku (FČČFS2), zjistíme, že účes zní ve francouzštině coiffure a kadeřník coiffeur, kdežto u hesel frisure nalezneme pouze význam (z)kadeření, kadeře a u friser (z)kadeřit (se), podobně je tomu i ve slovníku staršího vydání, tj. FČČFS, což by se dalo vysvětlit tím, že tato slova byla přejata v dřívější době, kdy ještě i ve francouzštině nesla významy, jaké pak poskytla chorvatštině, resp. němčině, které si je, paradoxně, na rozdíl od původního jazyka, z něhož pocházejí, dodnes podržely. Je ale také možné, že k posunu významu u těchto slov došlo v chorvatštině, resp. němčině, a to již při procesu přejímání z francouzštiny, případně i později. Francouzské frisure i německé Frisur jsou feminina a chorvatština i čeština je také v tomto rodě přejaly, oba jazyky taktéž dodaly koncovku typickou pro ženský rod (každopádně typičtější než souhlásku, která je v původním slově), tj. –a. Výraz gel je v RHJ je uveden jako evropeizmus, v RHJ2 galicizmus, RSR uvádí za původní latinské gelare (zmrznout) > francouzské gélatine. V SSČ není, v NASCS je uveden jako grécizmus. Na cizost poukazuje hláska g, ve francouzštině vyslovovaná na rozdíl od původní výslovnosti i výslovnosti v jazyce přijímateli jako [ž], jde tedy o přejetí na základě psané podoby, ve francouzštině podle FČČFS2 gélatine (femininum) znamená želatina, gel (maskulinum) mráz. V oblasti morfologie je slovo dobře adaptováno, v obou jazycích, tj. češtině i v chorvatštině, je mužského rodu a skloňuje se obvyklým způsobem bez výjimek příznačných pro skloňování některých cizích slov. Objevilo se i kompozitum gel-krema, v češtině gelový krém. Slovo |