Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky

Marie Těšitelová se jako jediná zabývá přejatými slovy v češtině z hlediska kvantitativního⁷⁶. Jak autorka zmiňuje, přejatým slovům je věnována pozornost pouze z aspektů kvalitativních, a proto doplňuje pohled na přejatá slova z chybějícího hlediska kvantitativního.

Autorčina analýza materiálu nejčastějších 10 000 slov z knihy Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce ⁷⁷ ukázala, že 10 000 nejčastějších slov v češtině jsou přejatá slova podle původu z hlediska absolutní frekvence rozložena takto:

latina (523), řečtina (288), němčina (171), francouzština (152), italština (36), angličtina (30), ruština (10), ostatní jazyky (29), propria (45).

K tomu porovnejme původ u prvních 10 nejčastějších přejatých slov v češtině (za příklady jsou v závorkách uvedeny absolutní četnosti doložené ve FSČ a ve Frekvenčním slovníku češtiny věcného stylu⁷⁸:

(1.) škola (1129) z latiny, (2.) plán (727) z latiny, (3.) motor (701) z francouzštiny, (4.) republika (678) z francouzštiny, (5.) forma (545) z latiny, (6.) politický (467) z řečtiny, (7.) sociální (461) z latiny, (8.) sovětský (447) z ruštiny, (9.) historický (437) z řečtiny, (10.) kapitál (422) z italštiny.

Z toho vyplývá, že nejčastějšími zdroji přejetí slov v češtině jsou latina a řečtina; asi v 63 % jde o internacionalizmy, srov. např. prvních 10 nejčastějších slov přejatých

z latiny: vedle slov škola plán, forma, sociální (srov. výše) jsou to kultura (419), revoluce (406), reakce (355), ventil (333), funkce (327), kulturní (302) atd.;

z řečtiny: vedle slov politický, historický (srov. výše) jsou to metoda (416), demokratický (362), politika (356), organizace (343), demokracie (336), problém (330), psychologie (330), teorie (312) atd.

Jde tedy o slova, která se týkají převážně problémů ekonomických, politických, kulturních, problematiky vědy a techniky.

Pokud jde o živé jazyky, čeština nejčastěji přejímá slova z němčiny (asi 13 %) a francouzštiny (asi 12 %).

Na základě FSČ, a to 10 000 nejfrekventovanějších slov, se ukázalo, že přejatá slova tvoří asi 13 %.⁷⁹

Je však nutno vzít v úvahu, že výše uvedené údaje nejsou vzhledem ke stáří zdrojů, z nichž se v analýze vychází, nejaktuálnější. Právě v několika posledních desetiletích totiž došlo k rozsáhlému přejímání, a to zejména z angličtiny. Tento fakt by pravděpodobně „zamíchal pořadím“ jazyků ve prospěch tohoto jazyka. Nedotkne se však pravděpodobně pozic latiny a řečtiny, nutno také podotknout, že i nové internacionalizmy, vznikající v současnosti v angličtině, jsou vedle ryze anglických nezřídka původem právě i latinské a řecké. Vzhledem k relativně nedávnému přejetí anglických výrazů, a tedy nízkému stupni adaptace u nich, dochází i k tomu, že si jejich cizost uvědomujeme, kdežto větší množství slov přejatých v minulosti např. z němčiny, už jako cizí nepociťujeme (viz např. deset nejčastějších germanismů v češtině, uvedených výše - válec, kuchyň, havíř, říše, role, židle, krám, farář, rys, pár). Současně se díky společenským, politickým, ale také kulturním a technickým změnám pravděpodobně oslabilo i užívání některých výše uvedených, zejména tendenčních a ideologických nejfrekventovanějších slov, např. sovětský, buržoazie, možná i revoluce a kapitál. Masové přejímání anglicizmů, které často označují i jevy módní, jež se rychle mění, s sebou přinášejí i „riziko“, že jak rychle se v jazyce objevily, tak rychle ho také mohou opustit nebo se dostat na periferii, kdežto slova přejatá v minulosti (většinou z  latiny, řečtiny, němčiny a francouzštiny – viz výše) již mají
v jazyce svou stálou pozici a pravděpodobně v jazyce zůstanou i nadále, i když je samozřejmé, že pokud označovaný jev v souvislosti s vývojem společnosti nebo techniky atp. bude ustupovat, bude ustupovat i jeho slovní označení, může se stát archaizmem nebo historizmem. Určitě by bylo zajímavé provést výzkum frekvence přejatých slov i v dnešní době a výsledky také srovnat s těmi, ke kterým dospěla autorka.
Přejímání slov podle hlediska původu jazyka, z kterého byla přejata, je v chorvatských článcích zpracováno komplexněji a systematičtěji než v českých, které jsou spíše dílčími studiemi jednotlivých jevů.

Kolektiv autorů článku „Adaptace výpůjček z šesti evropských jazyků“ („Adaptacija posuđenica iz šest europskih jezika u hrvatskom“)⁸⁰ analyzuje adaptaci modelů z šesti evropských jazyků (italštiny, němčiny, maďarštiny, francouzštiny, ruštiny a angličtiny) na fonologické, ortografické, morfologické a sémantické rovině i s uvedením historicko-sociolingvistických podmínek, které přispívaly k vypůjčování z těchto jazyků.

Autoři konstatují, že Chorvatsko jako část střední Evropy a Středomoří bylo a je oblastí setkávání různých jazyků a kultur a že stopy jazykových styků, které za různých sociolingvistických okolností trvaly celou historii až dodnes, jsou přítomny ve výpůjčkách, které do chorvatštiny pronikly zprostředkovaně nebo nezprostředkovaně v  důsledku tzv. intimního nebo kulturního půjčování. Uvádějí, že styky s italštinou, němčinou a maďarštinou tak částečně vyústily v intimní půjčování, zatímco kontakty s francouzštinou, ruštinou a angličtinou skoro výlučně v půjčování kulturnímu. U intimního půjčování mohou být vlivy mnohem hlubší a přes slovní zásobu mohou zasáhnout i syntax a morfologii, zatímco vlivy u kulturního půjčování se drží na periferii jazykového systému.⁸¹

Porovnání italizmů v chorvatském spisovném jazyce a v dubrovnickém hovoru ukazuje na značné rozdíly mezi kulturním a intimním půjčováním.⁸²

Lelija Sočanac se v článku „Italizmy v chorvatštině“⁸³ („Talijanizmi u hrvatskome jeziku“.) zabývá italizmy a jejich adaptací ve spisovném jazyce a dubrovnickém nářečí, které se od sebe často velmi liší (italizmy v dubrovnickém nářečí jsou značně méně a jinak adaptované, často si i zachovávají svoji původní podobu) - v této práci je brán ohled pouze na italizmy ve spisovném jazyce.

Většina výpůjček, které náležejí korpusu spisovného jazyka, jsou různé termíny, nejčastěji z oblasti hudby, umění, bankovnictví, kulinářství atd., které do chorvatštiny vstoupily buď přímo z italštiny nebo prostřednictvím jiných jazyků. Autorka píše, že Chorvati svým příchodem na východní Jadran přišli do styku s domácím románským obyvatelstvem, které žilo v přímořských městech, především v Zadaru, Trogiru, Splitu, Dubrovníku, Kotoru a městech na ostrovech jako jsou Krk, Osor, Rab. Postupně došlo ke slavizaci, která vyústila v bilingvismus a pak v převládnutí chorvatštiny.⁸⁴ Aljoša Pužar pokračuje ve svém článku „Několik poznámek o lexémech italského původu v chorvatském spisovném jazyce“⁸⁵ („Nekoliko napomena o leksemima talijanskoga porijekla u hrvatskome standardnom jeziku“) nabízí pohled i na pozdější způsoby půjčování z italštiny. Uvádí, že kromě původních styků románského elementu s chorvatským obyvatelstvem v přímořských oblastech a pozdější úlohy Vídně jako prostředníka přenosu německých italizmů, galicizmů a anglicizmů na jihovýchod v období habsburské monarchie (a částečně trvá i dodnes) existuje třetí, současný hlavní způsob vnášení italizmů do chorvatštiny, který je vázán na masová média a pojmy, které se osvojují globalizací a otevřením trhu informací. To se týká i italizmů spojených s gastronomií, obchodováním, dopravou, módním průmyslem atd. I když je dnes zpomalen, proces půjčování a adaptace italizmů trvá dodnes.⁸⁶

Ve své analýze vychází Sočanac z metodologie a termínů Rudolfa Filipoviće Teorie jazyků v kontaktu: úvod do lingvistiky jazykových styků. (Teorija jezika u kontaktu: uvod u lingvistiku jezičnih dodira. Zagreb, 1986.) „Podle jeho teorie výpůjčky procházejí procesem primární a sekundární adaptace na fonologické, morfologické a sémantické

rovině. Při primární adaptaci mohou projít fází nultého, kompromisního a celkového přizpůsobení, zatímco k sekundární adaptaci patří všechny změny, kterými výpůjčka projde po tom, co je v úplnosti integrovaná do soustavy jazyka přijímatele.“ ⁸⁷

Fonologický stupeň adaptace značně závisí na stupni podobnosti mezi jazyky v kontaktu. V tomto případě díky podobnosti chorvatské a italské fonologické soustavy mnohé výpůjčky příslušejí fázi nulové transmorfemizace, v níž replika zachovává fonologický tvar modelu (banda, laguna, partitura, valuta). Velký počet výpůjček dále náleží částečné nebo kompromisní transmorfemizaci, v níž popis fonému repliky částečně odpovídá fonémům modelu - to znamená, že samohlásky se mohou lišit otevřeností, ale ne místem artikulace, a konsonanty místem, ale ne způsobem artikulace (Filipović, 1986: 72). Pokud fonémy jazyka dárce nemají ani částečné ekvivalenty v jazyce přijímateli, řeč je o volné transmorfemizaci. K tomuto typu patří italské diftongy, které v chorvatštině přecházejí do hiátu (pianino > pijanino, macchia > makij) nebo se redukují (salvietta > salveta), a také různé způsoby záměny italské dentální afrikáty /dz/ (gazzetta > gazeta, razza > raža).⁸⁸

Pokračuje v aplikaci Filipovićových teorií na zvolené italizmy: v procesu morfologické adaptace se podle Filipoviće určuje základní tvar repliky přizpůsobením morfologické soustavě jazyka přijímatele, přičemž se objevují tři stupně transmorfemizace: nulová, kompromisní a celková (Filipović, 1986: 119). Příklad nulové transmorfemizace, které odpovídá struktura volný morfém + nulový vázaný morfém v adaptaci substantivních italizmů podle autorky neexistuje, protože italská substantiva mají skoro vždy charakteristický vázaný morfém (koncovka, přípona). Jako častý příklad kompromisní transmorfemizace, ve které se zachovává vázaný morfém z jazyka dárce uvádí -ale: biennale > bijenale, -ella: bagatella > bagatela, -etta: operetta > opereta. Příklady celkové transmorfemizace – záměny cizího vázaného morfému domácím – jsou podle autorky poměrně řídké (-e > -a: canzone > kancona). U substantiv ženského rodu na –a existuje úplná podobnost mezi tvarem a funkcí v chorvatštině a v italštině, a tak potřeba adaptace není.⁸⁹

Velké množství příkladů italizmů z  jednotlivých tematických oblastí i podle stupně

Pužar ještě poznamenává, že většina lexémů italského původu přejatých do chorvatštiny německým prostřednictvím se vztahuje na pojmy ze společného evropského kulturního dědictví a lze je považovat za internacionalizmy (např. tercina, otočento, allegretto, verizam atd.), resp. evropeizmy.⁹¹

Pužar pak upozorňuje i na tzv. nepravé italizmy, např. lexém bruto (brutto), který bychom podle původu považovali za italizmus, italština ve skutečnosti ještě v 18. století tento lexém ve významu ani v nejméně blízkém významu, které má termín Brutto v němčině (převzato z italštiny v 16. století), nezná (italština má pro tento význam slovo lordo). Podobně je to se slovem kantina. Cantina v italštině označuje vinný sklep, výjimečně obchod s vínem, do chorvatštiny bylo však slovo převzato s německým významem obchod s potravinami a drobným zbožím. Někteří lingvisté pak tato slova považují ne za italizmy (i když je jejich původ italský), ale díky německému prostřednictví s významovým posunem za germanizmy.⁹²

Upozorňuje i na tzv. pseudoitalizmy, lexémy, které svým tvarem, fonologickými a jinými znaky poukazují na italský původ, ale ve skutečnosti v italštině vůbec neexistují, např. tutti frutti, podle totožného německého Tutti Frutti, které ani neodpovídá italskému syntagmatu – tutti i frutti.⁹³

Barbara Štebih v článku „Germanizmy v záhřebské mluvě“ („Germanizmi u zagrebačkom govoru“) uvádí, že k prvním kontaktům mezi Germány a Slovany dochází už v prvních stoletích našeho letopočtu, o čemž svědčí i slova přejatá z pragermánštiny a z gótštiny a také ze západogermánských dialektů, která jsou společná všem slovanským jazykům. V době Karla Velikého, v 8. a 9. století, podle ní také existují silné styky s Chorvaty, které však nezanechaly hlubších jazykových stop. Ve 12. a 13. století dochází
v Chorvatsku k německé kolonizaci . Od roku 1527 do roku 1918 jsou Chorvati ve státním společenství s Rakušany. Od 16. do 18. století do chorvatštiny proniká i německá vojenská a administrativní terminologie. Záhřeb je v tu dobu bilingvní a německy je nazýván Agram. Dále uvádí, že po roce 1918 se vliv němčiny značně zmenšil, ale v Záhřebu stále zůstává jazykem komunikace vyšších vrstev. Po druhé světové válce je potlačován, nově přistěhovalé obyvatelstvo Záhřebu nepřijímá mluvu starousedlíků a sílí vliv angličtiny. Poznamenává však, že z němčiny se přejímá i v nejnovější době, např. vešmašina, šajbenvišer, kuplung. Z gótštiny, tedy před 6. stoletím, např. hljeb < got. hlaibs. Autorka uvádí 16 tematických oblastí, do nichž spadají německé výpůjčky v záhřebské mluvě s příklady. Z oblasti odívání, obuvi, módních doplňků jsou to např.: faltnšos, ancug, haferica, kragn, šlep, heklati, štirkati atd.

Germanizmy přišly podle autorky do chorvatské mluvy hlavně z rakouské němčiny nebo z dialektů jižního Německa, hlavně bavorského.⁹⁴

Autor pasáže o germanizmech v ZZSŠ se zase namísto kulturních a historických aspektů přejímání německých výrazů zabývá spíše přejímáním samotným, tj. způsoby a jeho charakteristikami.

Na začátku svého článku píše, že v dnešním chorvatském jazyce zahrnují tři druhy slov – podstatná jména, slovesa a přídavná jména.

Konstatuje, že i když chorvatština a němčina nepatří geneticky ke stejné jazykové skupině, jsou v jejich morfologických a fonologických systémech viditelné i podobnosti. Díky tomu se velký počet výpůjček tvaroval procesem nízké adaptace, což je viditelné u substantivních a adjektivních replik v morfologické, fonologické, ortografické nebo sémantické rovině. Zvláštnost představuje u části substantivních replik změna ženského rodu modelu, který končí konsonantem, za mužský rod, např. Bűgel – pegla, a úplná adaptace sloves provedená změnou německého sufixu za chorvatský (richten-rihtati).

Dále uvádí, že k procesu formování ortografického tvaru germanizmů dochází třemi způsoby; nejčetnější je skupina replik vytvořených podle výslovnosti modelu, např. Luft – luft, ale přítomny jsou i ty, které odrážejí ortografii modelu, např. Frűhstűck – frukštik, nebo představují kombinaci výslovnosti a ortografie modelu s užitím chorvatských grafémů, např. Schneider – šnajder.

Analýza významu modelů podle autora ukazuje, že došlo k různým způsobům adaptace, např. v replikách s dvěma nebo více podobnými významy, např. cug – vlak, potez, nebo k zúžení významu, např. bal – plesna svečanost, templ – sinagoga, a k rozšíření významu a úplnému včlenění do lexikálního systému chorvatštiny, např. saft - sok, mesni umak; plac - trg, zemljište, tržnica. Do této skupiny spadají i substantiva s metaforickou extenzí, např. cimer - kolega, sustanar; štos - dosjetka, pošalica.

Autor poznamenává, že prostřednictvím němčiny přijala chorvatština veliké množství italizmů, např. banket, proces, sonet, a galicizmů, např. prevencija, procedura, které již předtím prošly adaptací různého stupně. Některé z nich zachovaly tvar, který přijaly v němčině, jiné se ještě dodatečně adaptovaly v souladu se třemi výše uvedenými principy.⁹⁵

Tomislav Talanga se věnuje netradičnímu tématu, totiž stykům orientálního a německého substrátu v chorvatském jazykovém prostoru⁹⁶.

Píše o tom, že chorvatština ve svém vývoji zažila vedle vlivů ostatních jazyků i dvě větší vlny vlivů – jednu vlnu vlivu orientálního substrátu v dobách turecké hegemonie a druhou vlnu vlivu němčiny, která sahá už do dob po příchodu Chorvatů na jejich dnešní území a se slabší intenzitou trvá dodnes. Jejich síla je různá v různých oblastech, kde Chorvati žijí. Orientální substrát je nejintenzivnější v chorvatské mluvě v Bosně a Hercegovině, značně slabší je ve Slavonii a Lice, zatímco jižní Chorvatsko (Dalmácie, Chorvatské přímoří a Istrie) a severozápadní Chorvatsko zaznamenávají velmi slabou intenzitu orientálního substrátu. Přesně naopak je tomu se substrátem německým, který má nepřetržitou kontinuitu v severozápadním Chorvatsku, ale ve Slavonii a v Lice byl v dobách turecké vlády (1527 – 1699) vliv němčiny zcela přerušen. Velmi slabý vliv němčiny byl a je v přímořských oblastech Chorvatska, kde je významnější vliv italštiny a románského substrátu.⁹⁷ -v porovnání s tím je ve smyslu vystavení různým druhům cizojazyčných vlivů Česko poměrně kompaktní.

Německý a orientální substrát se dle autora nejvíce objevují v rovině lexikální a občas i v rovině slovotvorné, ostatní roviny jsou skoro netknuté. Kromě toho, že si oba substráty konkurují a někdy se navzájem vytlačují, existuje i řada případů, v nichž se vzájemně prolínají. Některá z těchto slov a typy prolínání jsou analyzována v článku.
Např. „turcizace německého slova“ Brust-fleck > prus-lek > prus-luk / prs-luk (prsluk) nebo např. slučování, např. dva sufixy orientálního původu –luk a –džija, které se staly v oblastech silného vlivu orientálního produktivními, zatímco základová slova jsou německé výpůjčky, např. laradžija (v rakousko-bavorském dialektu Larm), kirbadžija (Kirchweih-e), sajtluk (v rakousko-bavorském dialektu Seidel) nebo kompozita, jejichž druhá část je pita a první nějaká německá výpůjčka, např. šampita (Schaum), rumpita (Rum), grispita (Gries).⁹⁸
V porovnání s většinou jazyků relevantních pro rozvoj chorvatského spisovného lexikálního fondu zaujímá podle autorů článku v ZZSŠ maďarština jedinečné místo v tom, že období vypůjčování slov z tohoto jazyka začíná už ve 12.-13. století a končí také velmi brzy, v 17. století. S ohledem na to, že se maďarské lexikální elementy přejímaly do chorvatštiny v době, kdy jejich tvar ještě nebyl zcela upevněn ani v maďarštině, přesné určení jejich fonologické, ortografické, morfologické a sémantické adaptace v chorvatském jazykovém systému se často nemůže hodnotit na základě dnešního spisovného tvaru dotyčných maďarských slov. Některé hungarizmy (výpůjčky z maďarštiny do chorvatštiny) a jim odpovídající maďarské tvary se viditelně odlišují ve strukturálním i obsahovém plánu, což není výsledek substituce, nýbrž pozdějšího vývoje tvarů a významů tehdejšího maďarského modelu.⁹⁹

Zajímavá je otázka formování gramatického rodu u hungarizmů, protože v maďarštině gramatický rod neexistuje. Ze sémantického hlediska jsou zajímavé maďarské výpůjčky, u nichž je nový význam zužován nebo pejorizován, např. hajduk, čopor. Klasifikace sémantických změn je během adaptace hungarismů velmi ztížena tím, že byly převzaty před čtyřmi až pěti stoletími, odkdy vývoj významu modelu i repliky v jazycích ve styku kontinuálně trval. Autoři také přinášejí informaci, že mnohé hungarizmy jsou svým původem germanizmy, které se v maďarštině již dříve adaptovaly.¹⁰⁰

odlišují. Francouzština si zachovala etymologický pravopis, chorvatština se zakládá na fonetickém a následuje princip „jeden znak jeden foném“. Autoři článku v ZZSŠ uvádějí, že nejvíce zastoupená je ta kategorie výpůjček, v níž se pravopis výpůjčky formuje podle výslovnosti modelu, např. fr. placard – chorv. plakar.¹⁰¹

Z morfologického hlediska jsou přejatá podstatná a přídavná jména a slovesa. V kategorii substantiv jsou nejmarkantnější změny v kategorii rodu: francouzská substantiva, která končí na souhlásku, jsou v obou jazycích mužského rodu, např. fr. stage – chorv. staž. Avšak francouzská substantiva, která končí na samohlásku, přecházejí v chorvatštině do mužského rodu, přestože by jinak v chorvatštině taková podstatná jména byla ženského nebo středního rodu, např. fr. Foyer – chorv. foaje; attaché – ataše(j). Adjektiva jsou převážně zcela přizpůsobena chorvatskému systému, kromě několika případů, např. fr. lilas – chorv. lila. Ani u sloves nejsou větší odchylky – záměnou francouzských infinitivních přípon za chorvatské jsou úplně včleněna do slovesného systému chorvatštiny, např. fr. atterrir – chorv. aterirati. Sémantickým přizpůsobením je většinou primární adaptace, a to zúžení významu, např. desante je v chorvatštině přejato jen ve významu „vyjíždění, tažení z moře nebo vzduchu na nepřátelské teritorium“, ne jakékoliv vyjíždění, tažení jako ve francouzštině, nýbrž jen význam z vojenské terminologie.¹⁰²

V článku „Galicizmy v chorvatštině – morfologická adaptace substantivních sufixů“ („Galicizmi u hrvatskom jeziku – morfološka adaptacija imeničkih sufiksa“.)¹⁰³ i Ljuba Dabo-Denegri analyzuje galicizmy na základě Filipovićovy teorie.

Tvrdí, že většina galicizmů prochází přes kompromisní transmorfemizaci, tj. zůstává v rovině kompromisní repliky – cizí sufixy, fonologicky přizpůsobené soustavě jazyka přijímatele se ve větším počtu výpůjček zachovávají. U některých výpůjček se však cizí sufixy zaměňují domácími - výpůjčka je zcela integrována do lexikální soustavy jazyka přijímatele a chová v ní jako každé domácí slovo.¹⁰⁴

Zabývá se však i historií kontaktů těchto jazyků. Říká, že první kontakty mezi

Vyslovuje dosti podstatnou obecnou tezi, která reflektuje zpracování původu (nejen francouzských) výpůjček v jazykových příručkách. „Když mluvíme o původu výpůjčky, je nutno zdůraznit, že není vždy snadné určit její původ. Nezřídka máme případ, že se v jednom slovníku původ nějaké výpůjčky zaznamenává jako francouzský, a ve druhém jako německý nebo latinský. Řeč je o různých kritériích, podle kterých autoři určují původ

výpůjčky. Někteří autoři obhajují tezi, že původ výpůjčky je třeba hledat v jazyce, který je

první v pořadí. Druzí pak dávají přednost poslednímu jazyku v pořadí v řadě jazyků, které mohly být zprostředkovateli při půjčování. Třetí nacházejí kompromisní řešení, a tak za původ výpůjčky dávají dva nebo více jazyků, které byly ať už původní nebo zprostředkovatelské.“¹⁰⁶ Nutno však podotknout, že i když se autoři určité příručky přidržují jednoho systému určení původu, přesto bývají v rámci jedné příručky nesrovnalosti.

Latinská slova (a přes latinu i řecká) přicházela do chorvatštiny od počátku chorvatského písemnictví. Latina také byla jazykem chorvatské literatury a jazykem vědy, jazykem státní administrativy jako i jazykem katolického bohoslovectví. Francouzština nejenže vznikla z vulgární latiny, ale přejímala i mnoho z klasické latiny a z řečtiny.

V chorvatštině je známý případ slovesného zakončení – irati, který je přejat německým prostřednictvím.

Výpůjčky procházejí procesem přizpůsobení v souladu s pravidly struktury jazyka přijímatele. V souladu s teorií jazyků v kontaktu výpůjčky procházejí třemi stadii adaptace:

model → kompromisní replika → replika¹⁰⁷

(např. maçonnerie masoneria masonstvo)
Kompromisní replika označuje přechodné stadium, v němž se zachovávají elementy modelu, které nejsou součástmi elementů jazyka přijímatele. Záměnou francouzského vázaného morfému –erija (fr. – erie) chorvatským vázaným morfémem se stejnou funkcí ( -stvo) se stane zcela integrovanou výpůjčkou.¹⁰⁸
Transmorfemizace¹⁰⁹:

1. 
   nulová: i model i replika jsou složeny pouze z volného morfému + Ø sufix, např. fr. buffet – chorv. bife;
   
2. 
   kompromisní: model má vázaný morfém, který se zachovává v jazyce přijímateli, např. fr. phras-eur - chorv. fraz-er;
   
3. 
   celková: cizí sufix modelu je zaměněn morfémem stejné funkce z inventáře
   

V první skupině jsou výpůjčky, u kterých se vázaný morfém jazyka dárce, který je fonologicky „transmorfemizován“, tj. přizpůsoben fonologické soustavě jazyka přijímatele, zachovává. To se vztahuje na francouzské sufixy: -eur, -ateur, -aire; -age; -ie; -iste;

Ve druhé skupině jsou výpůjčky, které také zůstávají v rovině kompromisní repliky, tedy zachovávají vázaný morfém jazyka dárce, ale na rozdíl od první skupiny substantiva dostávají chorvatskou koncovku –a jako označení ženského rodu, tzn. že většina výpůjček si zachovala rod, který mají v jazyce dárci. Skoro všechny sufixy této skupiny se ve francouzštině užívají pro označení substantiv ženského rodu; výjimka je jen sufix –age, který se ve francouzštině užívá pro označení substantiv mužského rodu. Např.: tirade – tirada, cartonnage – kartonaža, bijouterie – bižuterija, palette – paleta, garçonnière – garsonijera, vitrine – vitrina, finesse – finesa.

1. 
   francouzský sufix –age - chorv. –až: označuje substantiva mužského rodu a objevuje se v menším počtu případů, např. collage – kolaž, passage – pasaž, virage – viraž;
   
2. 
   francouzský sufix –age - chorv. –aža: označuje substantiva ženského rodu, např.: tiraža, sondaža, ambalaža, masaža, garaža, reportaža, kamuflaža, arbitraža, sabotaža atd.
   

(Zajímavé je, že v češtině mají všechna substantiva tohoto typu sufix –áž a všechna jsou ženského rodu.)

Jak už bylo řečeno, kompromisní replika je nestálý tvar a výpůjčka může pokračovat ve

své adaptaci, dokud se zcela neintegruje do systému jazyka přijímatele, tj. dokud nepřejde v repliku. Tak se v chorvatském korpusu nachází několik případů, ve kterých je cizí sufix (francouzský) zaměněn morfémem stejné funkce z inventáře chorvatského jazyka, např.: model-eur – model-ar, maçonn-erie – mason-stvo, pédant-erie – pedantnost, affair-iste – afer-aš, fin-esse –fin-oća.

Do této skupiny výpůjček, které prošly celkovou transmorfemizací, patří i internacionální sufixy –acija (fr. –ation) i –izam (fr. –isme), které jsou fonologicky i morfologicky zcela přizpůsobeny systému chorvatštiny, např. ondulation – ondulacija, dadaisme – dadaizam.

Přejímáním výpůjček z francouzštiny tedy došlo i k přejímání cizího sufixu.

I tato autorka uvádí Filipovićovu teorii integrace anglicizmů do jazyka přijímatele:

1. 
   změny v sémantickém rozsahu
   

b) zúžení významu, např. fr. broche – chorv. broš se dostalo do chorvatštiny pouze s jedním významem, a to jako druh ženského šperku, který se připíná na oděv;

c) rozšíření významu, např. fr. orangerie – chorv. oranžerija – francouzský model má význam skleník na pomeranče, ale chorvatská replika oranžerija označuje skleník na pěstování různých druhů rostlin;

2. 
   elipsa – u galicizmů není;
   
3. 
   metonymie, např. mansarda – podle jména architekta Mansarda; kolonjska voda – fr. eau de Cologne, tj. voda z Kolína;
   
4. 
   a) pejorizace významu, např. fr. chevalier znamená vitez, kavalir – chorvatština přejala pouze jeden význam, kavalir (chorv. švaler) a sekundární adaptací dostal výraz ještě význam ženskar;
   

Autorka píše, že vliv na metonymii, pejorizaci a amelioraci významu galicizmů v chorvatštině měla i němčina jako prostředník. Tento fakt tedy také podporuje předpoklad, že tato slova přešla do chorvatštiny prostřednictvím němčiny.

Některá slova byla přejata z francouzštiny přímo, např. bižuterija, ormar, pano atd. – nenacházejí se totiž v možných zprostředkujících jazycích.
Galicizmy se přejímaly nejvíce prostřednictvím němčiny, dále italštiny, ruštiny, angličtiny, ale i a i turečtiny. Galicizmy, které se přejímaly prostřednictvím němčiny, v sobě pak nesou i stopu pobytu v tomto jazyce, které jsou viditelné skoro ve všech rovinách, fonologické, morfologické, sémantické atp., mj. i odlišení od základního významu v jazyce dárci nebo změnu rodu či čísla.

Podle autorky některá francouzská substantiva přijala determinační, tj. adjektivní funkci, když se nacházela v počáteční poloze ve složeném substantivu, v souladu s pravidly německé gramatiky, např.: allonge-perika, ampir-niša, plastron-kravata, pres-biro, ampir-izdanje atd. ¹¹³

jazyků, např. kolhoz, udarnik, čistka. Půjčování z politické sféry pokračuje i v postsovětské

době, např. glasnost, perestrojka.¹¹⁴ Tytéž informace přináší v knize z  edice Najnowsze

dzieje języków słowiańskich-Hrvatski jezik autor kapitoly o lexiku, Marko Samarđija.¹¹⁵ Doplňuje ještě poznatek, že rusizmy, které přejala chorvatština mezi lety 1918 a 1941, jsou přejaty hlavně prostřednictvím srbštiny. Autor se zabývá novějším vývojem jazyka (od začátku druhé světové války), tj. změnami v něm v posledních sedmi desetiletích, proto poskytuje více informací o přejímání rusizmů, které bylo pro tu dobu typické. Mluví také o zvětšených tendencích k internacionalizaci jazyka, které po roce 1945 vycházely i z politického podstylu administrativního stylu, odkud byly internacionalizmy silou politické autority a s ní spojenou kontrolou nad médii poměrně rychle přejímány do jiných funkčních stylů. Jsou to např. lexémy: agitacija, armija, buržoazija, delegacija, klasa, kolaboracija, partija, partizan, proleterijat, propaganda, revolucijonar, sekretarijat – ideologizmy („ideologemi“).¹¹⁶. V roce 1945 je tento přímý kontakt znovu obnoven a půjčovány jsou zejména ty ruské lexémy, které jsou, i když jsou částečně cizího původu, charakteristické pro život v sovětském období, např.: boljševik (бољшевик), kadrovik (кадровик), kolektivizacija (колективизация), kolhoz (колхоз), kulak (кулак), petoljetka (пятилетка), sovhoz (совхоз) atd. (Některé z těchto lexémů byly přejaty i do angličtiny, francouzštiny atp., ale výhradně jako exotizmy.) Ideologicky motivované půjčování z ruštiny bylo přerušeno roku 1948, přejímala hlavně exotizmy, např.: čistka (чистка), glasnost (ґласностъ), perestrojka (перестройка) atd.

V současnosti asi nejvýznamnějším jazykem, z kterého se celosvětově (chorvatštinu a čestinu nevyjímaje) přejímá, je angličtina, bylo by tedy na místě povšimnout si toho jazyka více a zjistit, proč právě on začal mít tak významné postavení. Pojednává o tom např. Anja Nikolić-Hoyt v článku „Chorvatština ve styku s angličtinou“ („Hrvatski u dodiru s engleskim jezikom“)¹¹⁷. Autorka se zabývá angličtinou jako globálním jazykem. Poznamenává, že v době Shakespeara uměli anglicky hlavně pouze rodilí mluvčí, jichž tehdy bylo kolem 7 milionů a dnes je anglicky mluvících mezi 1,5 a 2 miliardami, z nichž

Angličtina se časem, zvláště v dnešní době, rozšíříla po světě a získala rozměr globálního mezinárodního jazyka. Angličtina je dnes hlavním jazykem mezinárodní dopravy a obchodu, internacionálním jazykem vědy, diplomacie, počítačových technologií, sportu a reklamy, populrárních médií a spotřební kultury, zvláště populární hudby, slengu mládeže a internetu. Může se konstatovat, že obecně angličtina suverénně vládne ekonomicko-technickým sférám, zatímco se značně méně užívá ve vyjadřování pojmů z oblasti kultury. Píše, že angličtina je ze sociolingvistických a nelingvistických důvodů nevyhnutelná. Dále si autorka všímá toho, že např. přejímání z maďarštiny, němčiny a italštiny je více méně otázkou minulosti, ale slova z angličtiny se začala přejímat po druhé světové válce a masově v nedávné době, a že přejímání např. z maďarštiny, němčiny a italštiny, s nimiž byla díky geografické poloze na rozdíl od angličtiny chorvatština v přímém kontaktu, bylo regionální (do jednotlivých dialektů¹¹⁸) a ne, jako je tomu v případě angličtiny, globálně.

Dále autorka konstatuje, že vliv angličtiny je nejčastěji motivován kulturně-civilizačními a vědecko-technickými důvody, tzn. potřebou slov, která označují nové předměty a pojmy, přejaté z jazyka a světa anglického jazyka, ale z druhé strany je přejímání spojeno s prestiží angloamerického jazyka a kultury, která stereotypně představuje moderní a úspěšný způsob života.¹¹⁹

Anglicizmy pronikají do všech funkčních stylů, ale jsou značně častější v publicistickém a prostěsdělném stylu. Jejich počet roste v hovorové komunikaci mladých lidí, kteří jsou nejvýznamnějšími konzumenty a přenašeči globalizovaného průmyslu popové hudby,

Maciek Czerwiński uvádí, že i angličtina si půjčovala slova z jiných jazyků, např. z dánštiny, z francouzštiny. V době vědeckého a technologického rozvoje angličtina tvořila slova založená na latině a řečtině nebo dokonce na elementech obou jazyků. ¹²¹ Anja Nikolić-Hoyt dokonce uvádí, že angličtina sama přejala tisíce slov z francouzštiny a latiny (zejména po roce 1066).¹²²

Czerwiński z toho tedy vyvozuje, že v angličtině jsou slova, která se skládají převážně z románských elementů, francouzských a latinských. Na příklad slovo internacionalan (međunarodni), o kterém prý Filipović píše, že ho poprvé užil anglický ekonom Jeremy Bentham, ho tvoří z latinských elementů inter + nation a anglického adjektivního formantu –al. Toto slovo je jako anglicizmus přejato do mnoha jazyků v adaptovaném tvaru.¹²³

Anglicizmy jsou zastoupeny v různých tematických oblastech, např. moderní technologie a internet, např. home page, roaming, sport a rekreace, např. snowboard, hudba a tanec, např. techno, house, móda, kosmetika, reklama, např. makeover, catwalk, push-up, piercing, body wrapping, zdraví, např. baby blues, ekonomie, např. shareware, medicina, např. bypass, vesmírné výzkumy, např. big bang, atd. V hovorové komunikaci mladých se může nahromadit v jedné větě i několik cizích slov, např.: Chat je totalno cool, možeš chatati kad poželiš, u pidžami i bez make upa; Njemu je inspiracija etno, a ja volim military. To je trendy.¹²⁴ Autoři článku v ZZSŠ konstatují, že anglické elementy jsou přítomny v podobě mezinárodní terminologie, v odborném stylu a velmi časté jsou právě také v publicistickém, resp. hovorovém stylu, hlavně v ležérní spontánní komunikaci mezi mladými lidmi, např.: Moj look nije sasvim in jer svi nose military ili trash, a ja sam odlučila za glam; Nisam stigla isprintati još jedan file, a mislila sam daunlodirati i jedan site s neta, ali bit će o.k.

Dále nastiňují potíže při přejímání z jazyka, jehož systém je podstatně odlišný od jazyka příiemce: rod je v  angličtině přirozený, a v  chorvatštině gramatický, proto se

anglické výpůjčky při určování rodu musejí včlenit do gramatického systému chorvatštiny. Kromě toho anglický slovesný systém nemá kategorii vidu, anglická adjektiva nevyjadřují rozdíl mezi singulárem a plurálem, angličtina nerozlišuje rod ani pády, proto proces adaptace provázejí nemalé změny.

V oblasti sémantické adaptace je zajímavé, že značný počet současných výpůjček z angličtiny má jen jeden význam – anglická slova, která jsou jejich modelem, jsou často i sama neologizmy, takže ještě nerozvinula sekundární a dodatečné významy, např. chat room, spam, power-nap, slow food, dogy bag.¹²⁵

Dále se autorka zybývá možnostmi přejetí anglicizmů: „Větší počet variant (např. copyright/kopirait/kopirajt), někdy fonologicky velmi razdílných tvarů, je výsledkem paralelní tvorbyl anglicizmů podle ortografie a/nebo výslovnosti modelu; podle anglického modelu se totiž anglicizmus může tvořit čtyřmi způsoby:

1. anglicizmus sleduje ortografii anglického slova, od kterého je odvozen;

2. 
   anglicizmus sleduje výslovnost anglického slova, která mu je zdrojem;
   
3. 
   anglicizmus se formuje částečně na základě ortografie a částečně podle výslovnosti anglického modelu;
   
4. 
   na formování anglicizmu působí i jazyk prostředník: nejaktivnějšími zprostředkujícími jazyky v procesu půjčování anglických modelů v chorvatštině byla němčina a francouzština; pod vlivem němčiny, resp. francouzštiny jako jazyků protředníků se totiž formovaly anglicizmy, které ve své grafice nesou stopu francouzské, resp. německé výslovnosti.“¹²⁶
   

Nejnepřijatelnější, i když čím dál častější, jsou podle článku v ZZSŠ anglicizmy, které jsou pravopisně nepřizpůsobené chorvatštině – „strane riječi“, např. retro-look, back up,

(Podle principů současné spisovné normy chorvatštiny by se měla cizí slova (a zejména anglicizmy) zaměňovat chorvatskými slovy. Tradice purismu jsou staré, můžeme např. jmenovat dílo Odiljenje sigetsko (1684) Pavla Rittera Vitezoviće nebo Jezičnici (1826) Josipa Đurđevečkého.¹²⁸)

Maciek Czerwiński v článku „Pseudoanglicizmy v chorvatštině“ („Pseudoanglicizmi u hrvatskom jeziku“)¹²⁹ poukazuje na slova, které jsou sice sestavená z anglických elementů nebo z anglických slov zkrácených do nového tvaru, avšak nejsou přejaté z angličtiny, protože v ní v takovémto tvaru neexistují – jde o pseudoanglizmy (neboli sekundární anglicizmy).¹³⁰

Hned zpočátku však autor upozorňuje, že se musí se rozlišovat pseudoanglicizmy nebo např. pseudogermanizmy od hybridních tvarů tzv. smíšených slov, která vznikla kombinací domácích i cizích slovotvorných elementů, např. domácího základu a cizího sufixu, např. car-ist, kralj-ist.¹³¹

Píše, že dle Filipoviće mohou pseudoanglicizmy vznikat třemi základními způsoby:

1. kompozicí – když se anglicizmus spojí se  slovem man – autor však dokazuje, že

takováto kompozice v  chorvatštině neexistuje, alespoň zatím, např. na slově golman:

golman (brankář), anglicky goalkeeper, německy Goalmann – jde tedy o německý

hybridní tvar vytvořený v  němčině na základě anglického slova goal, man je německý

výraz, jde proto dle autora o lživý pseudoanglicizmus;

2. derivací - když se k anglicizmu přidá anglický sufix (vázaný morfém) -er, -ist, např. v chorvatštině intervju-ist, ale interview-er v angličtině.

3. elipsou – vypuštěním sufixu, např. –ing, nebo některé jiné části anglicizmu, např. v chorvatštině box, happy end, ale v angličtině boxing, happy ending (vedle toho však v chorvatštině existují i pravé anglicizmy, které sufix –ing zachovávají, např. šoping,
džoging).

.

Největší část pseudoanglicizmů tvoří podle autora slova se sufixem –ist. Tento sufix označuje u substantiv označení mužské osoby, který je vykonavatelem nějakého děje, příslušníkem nějakého směru, učení atp. Sufix –ist byl přehat z cizích substantiv, a tak se i často spojuje právě s cizími základy, s domácími jen řídce, např. car – carist.¹³²

Jako důsledek vzájemných styků různých národů se objevuje větší či menší výměna kulturních a civilizačních statků. Může být vzájemná nebo je převážně jednosměrná. V procesu šíření kulturních statků má největší význam jazyk.¹³⁴

Počátky vědeckého zkoumání výpůjček se váží k počátkům etymologie, zatímco výzkum kalků kvůli jejich zastřené povaze začal značně později. I když první náznaky o pojímání kalků pocházejí z první poloviny 19. století v Humboltově učení o „vnitřním jazykovém tvaru“ (innere Sprachform), první zkoumání se váže ke jménu R. Heinzela. Nejdříve byl zkoumán vliv řečtiny na církevní slovanštinu, později následovaly rozpravy o kalkování v současných slovanských jazycích.¹³⁵

Purizmus je charakterizován netolerancí a obecným úsilím, aby se z jazyka odstranily všechny elementy, které vznikly jako důsledek jazykových styků. Purizmus má však

Jakkoliv jsou i samy kalky podrobovány kritickému puristickému posuzování, puristické požadavky zároveň jejich tvoření podporovaly. Kalky jsou totiž rafinovanějším způsobem lexikálního půjčování a ukazatelem aktivních vztahů k jazykovým inovacím a vznikly v obdobích, kdy nejumnější mluvčí obohacovali slovní zásobu svého jazyka, především za terminologickými účely, a proto převažují v oblasti abstraktního jazyka.

Jazyky se však liší stupněm a intenzitou puristických tendencí a i vztah k purizmu je uvnitř jednotlivých jazyků od jednoho do druhého období rozdílný. V mnohých údobích byl činitelem zachování jazykové identity.¹³⁶

Tvrdí, že puristické rysy jsou nejzřetelnější v češtině, zatímco v polštině a v chorvatštině jsou puristické tendence výraznější pouze v některých fázích standardizace. Ve svém historickém vývoji, v nichž jeden slovanský jazyk dominoval, tyto jazyky nevykazovaly odpor proti půjčování z jiných slovanských jazyků. Toto půjčování bývalo i nekritické a nepotřebné a výsledkem byl výskyt synonym v jazyce příjemci, mezi nimiž je plně adaptované výpůjčky někdy těžké rozpoznat. Takové jsou např. chorvatské bohemizmy dostatan (dovoljan), oblast (područje), opetovati (ponavljati), uzajamno (međusobno), zamak (dvorac), živalj (stanovništvo) aj.¹³⁷

V mnoha případech je těžké, téměř nemožné, určit, zda jde o přímý nebo zprostředkující vliv, zda existuje vývojová možnost, kterou latentní vliv dodatečně upevnil, nebo je řeč o fenoménu, který v jazyce vznikl nezávisle na vzoru.

V chorvatském jazyce poskytovaly v různých obdobích s různou intenzitou vzor ke kalkování mnohé jazyky: latina, italština, němčina a maďarština. Nověji měla přímý vliv francouzština. Ve druhé polovině minulého století je největší a nejproduktivnější vliv angličtiny.¹³⁸

Autorka rozděluje kalky na:

1.doslovné kalky – věrně kopírují cizí model ve strukturální i sémantické rovině, jde o úplnou záměnu elementů z jazyka vzoru domácími elementy, např. silent majority > šutljiva većina, Weltanschaung > svjetonazor;