Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky
|
|  Yüklə 1.07 Mb.
|
2. 2. Cizí jazykové elementy v chorvatštině a v češtině a jejich přizpůsobení danému jazykovému systému Slovní zásoba se mění mj. přejímáním slov, a to nejen z jazyků cizích (které převažuje), ale i přejímáním mezi vrstvami jednoho národního jazyka, např. rozšíření dialektizmu dědina, obohacování o prvky staročeské v době národního obrození, např. touha, látka, ješitný) atp.48 Přejímání slov cizího původu je zapříčiněno politickými, ekonomickými a kulturními kontakty mezi národy. Přejatá slova přicházejí s novými skutečnostmi, např. telefon, raketoplán, computer, případně označují jevy typické jen pro určitou oblast, např. bóra, vádé, tomahavk, reconquista, mohou však také být v pozici stylistického synonyma, např. rozsudek – ortel, jaro – vesna, obchod – kšeft, eufemistického synonyma, např. tlustá – korpulentní, eventuálně mohou být pouze módní záležitostí. Nejčastěji se cizí slova vyskytují v oblasti terminologické, pro niž jsou výhodná mezinárodní srozumitelností, nezatížeností druhotnými významy a často také větší schopností vytvářet odvozeniny, např. adjektivum - přídavné jméno49 - to konstatují i autoři chorvatské příručky HJS50. Přejatá slova můžeme studovat z hlediska míry adaptace, stáří přejetí nebo původu, ev. dalších kritérií:
a) slova citátová (slova a především slovní spojení zachovávající si původní pravopis a většinou také výslovnost a nepřejímající české koncovky, např. science fiction, fair play, status quo; patřila by sem tedy i přejatá tzv. okřídlená slova, např. omnia mea mecum porto, cherchez la femme apod.); b) slova částečně přizpůsobená (slova dosud pociťovaná jako cizí, po stránce formální, a to zejména pravopisné, často kolísající, např. computer i komputer, marketing i marketink, briefing i brífink); c) slova zcela zdomácnělá (jsou přizpůsobená českému jazykovému prostředí natolik, že se vytratilo povědomí o jejich cizím původu, např. košile, anděl, vzduch).51 Podobně Přemysl Hauser člení cizí lexikální prvky na a) nepřizpůsobené; b) slova, která jsou běžnými prostředky, ale podržují si určitý rys cizosti; c) zdomácnělá;52 Vladimír Šmilauer rozděluje slova na: a) citátová; b) odborná mezinárodní, s původním pravopisem; c) ta, jejichž cizí původ cítíme, ale která si adaptujeme; d) zdomácnělá.53
a) slova a slovní spojení citátová; b) slova a slovní spojení přejatá – dosud pociťována jako cizí, – zdomácnělá; c) kalky; d) přejaté významy, sémantické kalky54. Přemysl Hauser však poznamenává: „Rozdělování cizích slov nebývá v odborné literatuře jednotné. Někdy se slova zdomácnělá a zčásti přizpůsobená označují jako přejatá a název cizí se ponechává pro ta, která se nepřizpůsobila. Uvedené názvy pro svůj význam nevyhovují, protože slova obojího typu jsou cizí a přejatá.“55 Podobnou nejednotnost lze sledovat i v chorvatském názvosloví, přičemž jednotlivá chorvatská pojetí si až přímo protiřečí, v HG se vidí i nedodržování terminologie, resp. zaměňování těchto pojmů (posuđenice, tuđice atp.) v rámci jedné příručky, článku.
a) výpůjčky (posuđenice) - systémově se tak přizpůsobily chorvatštině, že je už nepociťujeme jako cizí a často je není možné zaměnit domácími - breskva, cipela, hlače, kaput, kralj, žirafa; b) cizí slova (tuđice) – slova z jiných jazyků, někde ještě nedostatečně jazykově a pravopisně přizpůsobená. 56
jako cizí, např. sat, kat, šećer, škola. Mezi nepřizpůsobenými a adaptovanými slovy, která jsou ve všem kromě původu stejná jako i autochtonní slova, stojí rozsáhlá vrstva výpůjček. Jejich status je velmi různorodý a nestálý, a to sociolingvisticky, stylisticky atd.57 Další obměnou v chápání těchto termínů je pojetí Anje Nikolić-Hoyt, která v článku „Chorvatština ve styku s angličtinou“ („Hrvatski u dodiru s engleskim jezikom“) při zkoumání anglicizmů konstatuje, že nejnepřijatelnější, i když čím dál častější, jsou anglicizmy, které jsou pravopisně nepřizpůsobené chorvatštině – „strane riječi“, např. retro-look, back up, aids; „tuđice“ – jsou cizího původu a nejméně jedním svým fonologickým nebo morfologickým rysem se nevčleňují do chorvatské jazykové soustavy, např. bajt, fajl, džingl; „prilagođenice“ – fonologicky a morfologicky jsou přizpůsobené chorvatštině, a tak se významně neliší od její struktury, např. čip, ček, čarter; „usvojenice“ – zcela přizpůsobené, které se nepociťují jako cizí, např. pidžama.58 Pojímání Vlatky Štimac, resp. její interpretace, můžeme sledovat v článku „Anglicizmy v jazykových příručkách podávajích rady v posledním desetiletí 20. století“ („Anglizmi u jezičnim savjetnicima posljednjega desetljeća 20. stoljeća“) 59 v pasáži o tom, že nejsnadněji jazyky půjčují na lexikální rovině:„Přestože se v puristické literatuře výpůjčka (posuđenica) a cizí slovo (tuđica) často považují za synonymní, v novější lexikologii chorvatského jazyka je pojem výpůjčka (posuđenica) nadřazený (hyperonymní) pojmu cizí slovo (tuđica), což znamená, že každá výpůjčka (posuđenica) není cizí slovo (tuđica), ale že je každé cizí slovo (tuđica) druh výpůjčky (posuđenice). Ještě je nutné rozlišovat (1) výpůjčky (posuđenice) včleněné do chorvatštiny tak, že se již jejich cizí původ nepociťuje, neboli slova zdomácnělá (usvojenice); (2) chorvatská slova, která výrazem a obsahem „dědí“ výraz a obsah cizích.“ Autoři HJS výpůjčky („posuđenice“) dělí na: a) „tuđice“ – slova, která se nejméně jedním znakem nevčleňují do chorvatštiny, např. fajl, bicikl, megabajt; dále uvádějí, že „tuđice“ nejsou cizí slova pravopisně nepřizpůsobená chorvatštině, taková jsou „tuđe riječi“ – měly by se dávat do uvozovek či psát kurzívou; b) usvojenice – cizí původ se u nich nepociťuje, např. boja, škola, sat; c) prilagođenice – zcela začleněné do chorvatštiny, respektují všechny normy a omezení chorvatštiny – ortografickou i fonologickou, morfologickou i slovotvornou, např. automobil, bomba, demokracija, gramatika, norma, opera, milijun, telefon, republika atd. Usvojenice i prilagođenice se řadí mezi chorvatská slova.60 Dále na jiném místě charakterizují posuđenice jsou exotizmy („egzotizmi“) – slova, která označují kulturní, společenské a jiné zvláštnosti jiných národů, např. džihad, iglu, oaza, parfem, gulaš, a eponyma („eponimi“) – pojmy nebo jména, po kterých je něco nazváno, např. kimono, kravata, tačeriza, lolita. 61 Pro psaní cizích výrazů můžeme v obou zkoumaných jazycích sledovat jejich pravidla:
1. Obecná substantiva, adjektiva, adverbia a další cizí slova se píší podle výslovnosti z jazyka, z kterého pocházejí (to má však i svá omezení, protože pro všechny cizí hlásky nejsou stejné hlásky i v chorvatštině a protože cizí slova mohou být přejata prostřednictvím jiného jazyka). 2. Cizí hlásky lišící se od chorvatských se přizpůsobují a píší písmeny chorvatské latinky, např. mebl (Möbel) atd. Francouzské nosovky se píší hláskami odpovídajícími chorvatským samohláskám a nosové souhlásky n, např. kupon (coupon), žanr (genre) atd. 3. Tím, jak některá cizí slova přicházejí do chorvatštiny prostřednictvím jiných jazyků, jejich výslovnost se můýe citelně odlišovat od výslovnosti v původním jazyce. Tak je např. v chorvatštině podle původního Magyar Mađar a jeho odvozeniny, ale pod vlivem výslovnosti v turečtině je rozšířena i podoba Madžar. Od latinského aktualis normálně je aktualan, ale pod vlivem francouzského actuel se vnucuje i aktuelan. Podobně se kvůli pozdějšímu francouzskému vlivu šíří ofanziva místo ofenziva podle původního latinského slovesa offendere. Nejdříve podle chorvatské výslovnosti latinských slov bylo přejato slovo detergent (detergens), ale v novější době po vzoru anglické výslovnosti se toto slovo vnucuje v podobě deterdžent. Je třeba připomenout, že se v chorvatštině odpovídající anglická slova jako deterdžent vždy píší s dž a ne đ. Podle výslovnosti v němčině chorvatština přejala mnoho slov s počáteční skupinou souhlásek, v níž je první š a druhé k, p nebo t, např. špalir, špinat, šport, štampa atd. Pod vlivem anglické výslovnosti v dnešní době pronikla výslovnost i psaní se s, např. sport, sportski atp. Ve všech takových případech je vhodnější přizpůsobovat výslovnost i psaní v chorvatštině podle výslovnosti v jazyce, ze kterého je slovo přejato, tedy aktualan, ofenziva, šport. 4. Na chorvatský tvar slova má vliv i doba přejetí slova. Dříve se cizí koncová skupina na -ōn v chorvatštině měnila na –un, např. limun, milijun, sapun atd. U nových cizích slov tohoto typu zůstává původní, např. balon, kupon, telefon. Podle starší výslovnosti ve francouzštině jsou v chorvatštině tvary jako buljon, feljton, giljotina. Podle novější výslovnosti ve francouzštině se vedle buljon šíří i bujon. Požadavek jazykové a pravopisné stability a přijaté normy je, aby se již jednou přejatá cizí slova nepřejímala znovu podle současné výslovnosti v cizích jazycích. 5. Při přejímání cizí výslovnosti se do chorvatštiny dostala i slova, která končí na hláskové skupiny neobvyklé pro chorvatštinu, zejména hlásky l a n ve slabikotvorné funkci, což je v chorvatštině systémově nepřijatelný jev. Proto je nejlepší se takovýmto slovům vyhnout a nahradit je domácími, např. artikl (1. obch. roba, 2. nov. članak, 3. lingv. član). 6. Ustálené mezinárodní hudební termíny, většinou italského původu, si mohou zachovat i původní podobu; v odborné hudební literatuře zpravidla zachovávají svoji původní podobu, např. allegro, forte, intermezzo atd. 7. Cizí hudební termíny pro novější hudební pojmy se píší podle chorvatské výslovnosti, např. bit (beat), džez (jazz), šlager (Schlager), hit atd. Anglické slovo hit se však užívá i mimo hudební oblast, např. v literatuře, filmu a módě, např. hit knjiga, hit film atd. 8. Kulturně-informační důvody někdy žádají, aby se v chorvatštině užil i nepřizpůsobený výraz; tehdy se píše původním pravopisem, např. grand-prix, poste
Pokud si pisatel přeje zdůraznit cizí původ slova, může ho psát i původním pravopisem, i když v chorvatštině existuje i v přizpůsobené podobě, např. bum i boom, džentlmen i gentleman, hardver i hardware. Mělo by se tak však dít s mírou, protože obecné pravidlo je psát slova podle výslovnosti a ne podle psaní v cizím jazyce.62 O psaní cizích vlastních jmen více na straně 68-75. Poučení o psaní přejatých slov v češtině najdeme např. v Pravidlech českého pravopisu.63 „O obecných slovech přejatých v češtině rozhoduje především míra jejich zdomácnění a rozšíření v češtině. Slova řídká a úzce odborná se píšou pravopisem původním, tj. tak jako v jazyce, z kterého byla přejata; slova zdomácnělá se zpravidla píšou podle zásad českého pravopisu. Mezi nimi jsou četné přechody podle stupně zdomácnění slova. Vedle toho se uplatňují činitele stylové, zvyklostní atd. Proto je také možno v textech určených širší veřejnosti psát i slova úzce odborná způsobem počeštěným a naopak při odborném, vědeckém užití a vůbec ve „vyšším stylu“ lze u slov jinak pravopisně počeštěných ponechat podobu původní.“64
a) slova omezená na úzký okruh uživatelů, úzce odborná nebo knižní, mající povahu mezinárodních značek,slova, která si podržují vztah k zemím svého původu atp., např. abbé, enjambement, lemma, brutto, watt atd.; b) některá slov (většinou anglická a francouzská), která jsou sice částečně zdomácnělá, avšak u nichž se výslovnost od psané podoby podstatně liší, např. bulletin, causerie, interview, outsider, résumé, revue, rock atd.; c) důsledně pravopisem původním se píšou citátové výrazy z jazyků užívajících latinky, např. ad hoc, de iure, pour féliciter, fair play, allegro atd.; 2. Slova pravopisně počeštělá Slova zdomácnělá, tedy obecně v jazyce rozšířená a běžné výrazy odborné, se píšou podle zásad českého pravopisu; způsob psaní zpravidla odpovídá jejich české spisovné výslovnosti. a) odstraňuje se psaní skupin ae, ai, oe, pokud se vyslovují jako [e], [é], a některých dalších samohlásek; b) písmeno c vyslovované jako [k] se píše k, qu jako kv, gu jako gv, w jako v, i/y vyslovované jako j, rh se zjednodušuje v r, ck vyslovované [k] se zjednodušuje v k; c) skupina th v řeckých slovech se píše jako t; d) zjedodušují se písmena zdvojená, např. tt, ll, mm atd.; e) psaní s a z – většinou je možné obojí, např. revers, reverz, romantismus, romantizmus atd.; f) délka samohlásky se zpravidla označuje tam, kde se ve spisovné výslovnosti vyslovuje dlouhá hláska bez většího kolísání, např. akvárium, islám, rabín atd.; g) jiné úpravy; Přejatá slova nespisovná a citově zabarvená se píšou důsledně počeštělým způsobem, např. plezír, kvartýr, špajz, obrlajtnant, vachmajstr atd.; Zachovává se však podle původního pravopisu (prvky cizosti při počeštěném psaní): psaní i/y, např. hydrant-hiát, brachylogie-chirurg, gymnázium-gigant atd.; i se píšou slabiky di, ti, ni i když se vyslovují tvrdě, např. diktát, komunikace atd.; v slovech zdomácnělých se však píše po h, ch, k, r , d t, n y bez zřetele k původu slova, např. rytíř, tygr, kytara, trenýrky atd.; psaní písmena x, např. luxus atd.; psaní skupin znělých a neznělých, bez zřetele k tomu, zda ve výslovnosti dochází k znělostní spodobě; bývá to většinou u slov složených nebo odvozených předponou, např. fotbal, absence, ekzém atd.65 Vlastní jména viz str. 33-34. V HG nejsou poznatky o cizích a přejatých slovech jako celku, informace o cizích a přejatých slovech v ní lze nalézt spíše izolovaně z mnoha pohledů v jednotlivých kapitolách podle jednotlivých oblastí jevů z gramatiky, např. různé oblasti akcentuace, výslovnosti, polohy hlásek a jejich skupin, různých dílčích morfologických a slovotvorných jevů atd. Podobně je tomu i v PMČ, avšak v ní je alespoň širší obecný výklad o cizích slovech a jejich přejímání. Tak např. v kapitole o fonetice lze nalézt informaci, že cizí slova se v chorvatštině přizpůsobují jejímu přízvukovému systému (tak jako v češtině – v češtině je však situace jednoduchá, protože má přízvuk vždy na první slabice, v chorvatštině je vzhledem ke čtyřem druhům přízvuků a jeho volnosti situace složitější). HG uvádí, že nejvíc cizích slov je z jazyků, které mají přízvuky, jimž jsou v chorvatštině nejbližší klesavé přízvuky (dlouhý a krátký). Aby se slova připůsobila chorvatskému přízvukovému systému, dochází v cizích slovech ke změnám podle pravidel o rozložení přízvuků v chorvatském spisovném jazyce: 1. Pokud je důraz na poslední slabice cizího slova, přesune se na první slabiku v podobě krátkého klesavého přízvuku nebo se přenese na předchozí slabiku v podobě krátkého stoupavého přízvuku. 2. Cizí slova původně přízvučná na slabice uvnitř slova mají stoupavý přízvuk na této nebo předcházející slabice. Původní dlouhá slabika na svém místě zůstává i po tomto přesunu. 3. Cizí slova s přízvukem na první slabice mají klesavý přízvuk na stejném místě. 4. Pokud se cizí slovo přizpůsobuje i morfologicky, tj. když přijímá chorvatskou koncovku, přízvuk obvykle zůstane na svém místě v podobě krátkého klesavého přízvuku, pokud je na první slabice, nebo stoupavého přízvuku, pokud není na první slabice.66 velmi složitá je oblast změn v akcentuaci. Autoři článku „Jak se akcentují výpůjčky“ („Kako se naglašavaju posuđenice“) vysvětlují pravidla z jiného pohledu. Mimo jiné se shodují s HG, když píší, že že chceme, aby výslovnostně i prozodicky byly výpůjčky snadné, tj. v souladu s mluvou, řečí v chorvatštině. Vstupujíc do věty, výpůjčka jí nesmí narušují rytmický sled, (na rozdíl od cizího slova, která se vyčleňuje z rytmického sledu a i výslovnostně se může být původní). Dobré tedy proto je, aby výpůjčka v sobě nesla prozodickou stopu jazyka, z kterého pochází, stejně tak jako i lokální výraz má svůj přízvuk. Při normování výpůjček můžeme užívat dva postupy. První je dedukce klasické, kodifikované normy, druhý způsob je pozorování skutečného stavu. Konec konců, tyto postupy jsou totožné, protože i klasická norma vznikla abstrahováním mluvy národa.67 Neznámé elementy se zaměňují elementy nejpodobnějšími v jazyce, který je přijímá. Tak se cizí dynamický přízvuk ztotožňuje s chorvatským klesavým, a to krátký s krátkým a dlouhý s dlouhým.68 Dále se ve článku zabývá některými problematičtějšími případy. Co se týče původu přejatých slov, do češtiny byla (dle PMČ) přejímána zejména řada slov z latiny, např. doktor, termín, a z řečtiny, např. demokracie, patos, z územně blízkých jazyků přejímala díky historickým kontaktům nejvíce z němčiny, případně němčina zprostředkovala přejetí z jiných jazyků, např. brýle, knedlík, taška; výrazy z řemeslnického názvosloví a slangu, např. hoblík, klempíř, šichta; v nespisovném jazyce slovesa jako např. majznout, fantazírovat atd. V češtině je i mnoho výpůjček ze slovanských jazyků, zejména díky jejich programovému přejímání v období národního obrození, a to nejvíce z polštiny, např. báje, otvor, věda, z ruštiny např. příroda, vzduch (ve 20. století např. kulak, bezpartijní, sovět), ze slovenštiny, např. zástava, zbojník, ze srbocharvátštiny, např. junák, snacha atd. Čeština přejala i slova z dalších evropských jazyků, z italštiny např. slova z hudební terminologie jako duet, forte, soprán, z angličtiny slova z terminologie sportovní, počítačové a z civilizační vrstvy, např. fotbal, computer/komputer, byte/bajt, drive/drajv, hardware, software, z francouzštiny slova týkající se módy, např. baret, blůza, fazóna, manžeta. Čeština má i výpůjčky z exotických jazyků, z arabštiny např. slova alkohol, trafika, káva, z turečtiny např. klobouk, z hindštiny např. džungle, z čínštiny např. čaj, z indiánských jazyků, např. vigvam.69 „Zvláštní skupinu přejatých slov tvoří slova mezinárodní (internacionalismy), užívané ve většině evropských a v části neevropských jazyků. Jsou to především nadnárodní lexikální jednotky řeckého nebo latinského původu, často uměle vytvořené z řeckých nebo latinských slovních základů (např. automobil, magnetofon, televize). Patří k nim velká část mezinárodní odborné terminologie (např. názvy vědních disciplín: biologie, filozofie, geografie). Charakteru internacionalismů nabývají dnes i slova přejímaná z jednotlivých národních jazyků, např. italská hudební terminologie, anglická sportovní a počítačová terminologie apod. K i nternacionalismům lze řadit i slova vázaná na určité místní nebo časové prostředí (např. vigvam, ostrakismus), dále některá tzv. okřídlená slova a některá apelativizovaná propria.“70 HJS se v definici internacionalizmů samozřejmě shoduje, říká, že internacionalizmy jsou mezinárodní slova, nejčastěji latinského a řeckého původu, která se nacházejí ve všech, mnoha nebo alespoň většině evropských jazyků. HJS dále dává doporučení (puristická doporučení se v chorvatských článcích vyskytovala často), že internacionalizmy latinského a řeckého původu by měly mít přednost před jinými internacionalizmy – protože na latinském a řeckém základě je vystavěna naše evropská kultura a protože se tato slova lépe včleňují do chorvatského jazykového systému – evropská kultura si dlouho zvykala na latinská a řecká slova a jejich elementy a chorvatština už rozvinula mechanizmy k jejich vhodnému přijímání (to by platilo i pro češtinu, přestože není tato zásada v uvažovaných příručkách zmíněna). Uvádí pak ještě pravidla pro užívání slov se stejným významem: domácí slova mají přednost před cizími, slova latinského a řeckého původu mají přednost před slovy přejatými z angličtiny, němčiny, francouzštiny atd. atd.71 I čeština poskytla jiným jazykům některé výpůjčky, rakouské němčině např. klobása, koláč, povidla, polštině např. svoboda, žák, přes polštinu do ruštiny např. škola, zámek. V minulém století se stalo mezinárodním české slovo robot, uměle vytvořené bratry Čapkovými pro hru RUR.72 Autoři konstatují, že hlavní tendencí v současné češtině je nárůst množství přejatých slov, zejména z angličtiny. Přejatá slova se ustalují především prostřednictvím publicistiky a označují v prvé řadě pojmy týkající se veřejného života, ekonomie, počítačové techniky, dále že vzniká množství odvozených a složených slov od přejatých základů (např. azylant, bezprecedentní) a v hovorové češtině a slangu se stále více rozšiřuje užívání zpodstatnělých prvních částí složených slov (např. disko, retro, video).73 Vznikají také neologizmy. Jsou relativně nová slova, která dosud pevně nezakotvila v povědomí všech mluvčích nebo jsou ještě jako nová pociťována. V současnosti velký počet neologismů představují právě slova přejatá z jiných jazyků, především z angličtiny.74 Nevelikou a osobitou skupinu neologizmů tvoří podle Marka Samardžiji, autora pasáže o lexiku,75 tzv. módní slova („ |