Ana səhifə

Masarykova univerzita Fakulta sportovních studií Katedra společenských věd Negativní jevy v kopané a jejich možná řešení Diplomová práce Vedoucí práce: Vypracoval: Mgr. Oldřich Racek Bc. Martin Pospěch


Yüklə 1.69 Mb.
səhifə1/4
tarix24.06.2016
ölçüsü1.69 Mb.
  1   2   3   4


Masarykova univerzita
Fakulta sportovních studií
Katedra společenských věd

Negativní jevy v kopané a jejich možná řešení

Diplomová práce

Vedoucí práce: Vypracoval:

Mgr. Oldřich Racek Bc. Martin Pospěch

2. ročník UTV SE

Brno 2009

Prohlašuji, že tato práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně. Všechny zdroje, prameny a literatura, ze kterých jsem čerpal, jsou v práci řádně uvedeny.

V Brně dne 24.04.2009 .............................

Martin Pospěch

Na tomto místě bych rád poděkoval Mgr. Oldřichu Rackovi za odborné konzultace a vedení mé bakalářské práce.
Obsah:

Úvod


1. Simulování……………………………………………………………………6

1.1 Případ Dida .......................................................................................................6 1.2 Přehled událostí ................................................................................................8

1.3 Simulující hvězda………………………………………………………..…..13

1.4 Mezinárodní ostuda………………………………………………………….14



...

2. Úmrtí hráčů…………………………………………………………………17

2.1 Michal Meduna – rozhovor………………………………………………….17

2.2 Smrt fotbalistů……………………………………………………………….19
3. Skandály Ligy mistrů……………………………………………………….24

4. Rasismus z řad fanoušků……………………………………………………29

5. Fotbalové chuligánství....................................................................................35

5.1 Napadení vlaku……………………………………………………………….35

5.2 Sparťanský dělobuch…………………………………………………………38

5.3 Hooligans…………………………………………………………………….44

5.4 Typologie chuligánství……………………………………………………….47

5.5 Příčiny chuligánství…………………………………………………………..48

5.6 Důsledky fotbalového chuligánství…………………………………………..52

5.7 Chuligáni v ČR……………………………………………………………….55


6 Dohoda mezi PČR a ČMFS…………………………………………………..59

6.1 Vyjádření klubů………………………………………………………………61


Závěr .....................................................................................................................63
Literatura .............................................................................................................64
Resumé .................................................................................................................67



Úvod

Postupem času ze z obyčejné hray stal fenomén. Fotbal v sobě skrývá vášeň, zábavu, prožitek, ale i mnoho negativních jevů. Jako každá věc má i fotbal své chyby, které nelze skrývat. Naopak by se proti nim mělo bojovat a řešit je. Základem je důkladné prozkoumání daného problému, jeho pochopení a následný návrh řešení. Stejně jako mnoho ostatních problémů, ani ten fotbalový nejde vyřešit rychle a jednoduše. Je potřeba důkladného pátrání a znalosti fotbalového prostředí.

Cílem mé práce je co největší nahromadění informací o negativních jevech ve fotbale, jejich prozkoumání, pochopení a možná řešení. Cíle chci dosáhnout výčtem faktů a pochopením vzniku problému. Také dávám prostor k vyjádření všem klubům v české Gambrinus lize.

Práce je rozdělena do šesti hlavních částí: První část popisuje simulování hráčů během utkání a předkládá fakta o různých případech. Druhá část se zaměřuje na nečekaná úmrtí hráčů přímo na hřišti a na jejich příčiny. Třetí ukazuje, že ani prestižní Liga mistrů se neobejde bez skandálů. Čtvrtá kapitola se věnuje problému rasismu s konkrétními případy. Pátá část je nejobsáhlejší a mapuje historii fotbalového chuligánství, předkládá konkrétní případy, zjišťuje konkrétní příčiny a důsledky. Poslední část pojednává o mnohokrát diskutované dohodě mezi Policií a fotbalovým svazem.



1. Simulování
Ve fotbale jde o hodně. O peníze, o slávu, o úspěch i o splněné sny hráčů. V nejvyšších soutěžích, jako jsou Liga mistrů či Mistrovství světa, jsou hráči tak namotivováni, že občas dochází k neuvěřitelným zkratům v chování. Jedná se především o fauly, kdy fotbalisté záměrně zlikvidují jakoukoliv šanci na gól soupeře pomocí hrubých faulů, hraničících se zdravým rozumem. Ale fauly, ikdyž můžou protivníkovi způsobit nemalá zranění, ještě nejsou tím nejodpudivějším, co moderní fotbal v sobě skrývá. Jedná se o simulování, tedy předstíraný faul soupeře. Nemusí však jít jen o kontakt mezi dvěma soupeři.

Někdy dochází ke kontaktu mezi divákem a fotbalistou. K tomuto střetu dochází po selhání norem lidského chování a po pochybení pořadatelských složek. Takovýmto excesům bohužel nelze uplně zabránit, vždy se najde nějaký opilý výtržník, který neunese prohru svého týmu či verdikt rozhodčího v neprospěch jeho klubu. Život, a to nejen ten fotbalový, však přináší nečekané situace. Následující se stala v říjnu roku 2007.


1.1 Případ Dida

Právě probíhalo dramatické utkání Ligy mistrů mezi domácím Celtic Glasgow a milánským AC. Běžela poslední minuta nastaveného času, když domácí celek vstřelil branku a upravil tím stav na 2:1 pro domácí mužstvo. Mezitím, co se střelec gólu radoval se svými spoluhráči u rohového praporku, zklamaný brankář italského velkoklubu Dida (obr.1) se skloněnou hlavou těžce rozdýchával přicházející porážku. V tom okamžiku se na hřišti objevil rozvášněný fanoušek skotského klubu, který vnikl na hrací plochu u Didovy branky. Lehkým klusem k němu doběhl, dotkl se jeho pravého ramene a mířil k oslavujícím hráčům u rohu. Rozzlobený brankář se za ním rozeběhl, ale po pár krocích se teatrálně skácel k zemi a předstíral zranění v obličeji. Dokonce se nechal vystřídat. Co vedlo tohoto vynikajícího fotbalistu k takovému trapnému a odsouzeníhodnému činu? Touha zvítězit za jakoukoliv cenu. A k tomu mohlo klidně dojít. Kdyby rozhodčí posoudil, že Dida byl inzultován skotským fanouškem, mohl utkáním přerušit a mohlo dojít ke kontumaci ve prospěch italského velkoklubu. Naštěstí se tak nestalo. Po incidentu následovalo disciplinární řízení. Skotský klub od komise UEFA dostal pokutu 60 tisíc švýcarských franků. Komise se ovšem nezabývala pouze vniknutím nedisciplinovaného Skota na trávník stadionu Celtic Park. Zabývala se i značně neobvyklým chováním Didy, jehož celé jméno zní Nelson De Jesus Silva. Byl mu udělen trest ve formě zákazu startu ve dvou zápasech Ligy mistrů. Jako člověka, který fotbalu fandí skoro 20 let mne to velmi rozzlobilo. Za hrubé porušení pravidel fair-play obrdžet tak neadekvátní trest? Lze dokonce pochybovat, zda-li se to dá nazvat trestem. Protože ale tresty neuděluji já, nýbrž komise, musel jsem se s tímto výsměchem fotbalu smířit. K mému překvapení tomu ale nebyl konec. Dida se proti rozhodnutí odvolal a původní dvouzápasový trest byl snížen na polovinu a brazilský gólman tak přišel pouze o jedno utkání základní skupiny prestižní soutěže proti Šachtaru Doněck. Vyvrcholením celého incidentu byl výrok viceprezidenta milánského klubu Adriana Gallianiho:"Dida neudělal nic špatného. Ve skutečnosti byl napaden. Důležité je, že definitivní rozhodnutí bylo vyneseno ještě před středečním utkáním." Na internetovém videoportálu youtube.com lze najít záznam inkriminovaného okamžiku a tudíž si každý může udělat obrázek o tom, jestli se do té doby uznávaný brankář zachoval správně či naopak.

Obr. 1

Dida


Didovo faux-pas je ale extrémním případem a takové se stávají naštěstí pouze minimálně. Mnohem častěji se stává, že se „střetnou“ dva protihráči a zpravidla ten útočící se velmi rychle a za ohromného křiku ocitá na trávníku. Přifilmovávání pádů je jedním z nejčastějších nešvarů moderního fotbalu a bez nadsázky lze říct, že se to stává v každém zápase a na každé úrovni. Bohužel, rozhodčí jsou ve velmi těžké pozici a rozpoznat vzniklou situaci je velmi složité, někdy dokonce nemožné. Nejhorší na celé situaci je, že jeden jediný nahraný faul může rozhodnout celé utkání. A několikrát tomu tak bylo. Vzpomínám si především na osmifinálové utkání Mistrovství světa 2006 v Německu mezi Itálií a Austrálií. Velmi napínavé utkání, kdy Itálie hrála 40 minut bez vyloučeného Materazziho, se chýlilo ke konci základní části za stavu 0:0. Možná poslední akce utkání ale pro australské mužstvo skončila velmi nešťastně. Střet Grossa s Neillem sudí posoudil jako nedovolený zákrok, fouknul do píšťalky a ukázal na značku pokutového kopu. Italský kanonýr Francesco Totti penaltu proměnil a poslal tím tým přezdívaný „squadra azzura“ do čtvrtfinále. Opakovaný záznam ukázal, že pád italského obránce v pokutovém území Austrálie byl velmi přifilmovaný.
1.2 Přehled událostí

Sledování fotbalových utkání je pro mě již dlouhou dobu příjemnou zábavou. Mnoho diváků, ať už na tribunách nebo u televizních obrazovek kopanou sleduje pro nepřeberné množství různých nepředvídatelných situací a emocí spojených s výhrou či prohrou jejich oblíbeného klubu či země. O to horší je zklamání, když sledujete utkání plné nesportovního chování. Během pátrání po informacích jsem narazil na mnoho případů simulování. Předkládám výčet těch největších událostí v této fotbalové „disciplíně.“




Vitor Borbo Ferreira – Rivaldo

Mnozí fanoušci už by dávno zapomněli na brazilského fotbalistu, působící v současné době v řeckém klubu AEK Athény.Ale ti kteří nezapomněli ho spojují s incidentem na MS 2002. Jeho nejznámější divadélko předvedl v prvním zápase skupiny C proti Turecku. Rivaldo se ujal rozehrání rohového kopu. Ale jelikož se mu do toho příliš nechtělo, tak tureckému obránci Hakanu Ünsalovi ujely nervy a odkopl míč , jenž se odrazil od Rivaldova stehna. Brazilec okamžitě upadl na zem, svíjel se a držel se za tvář. Bohužel rozhodčí Kim Jang-Ju mu na to "trapné" divadélko skočil a Turek byl vyloučen. Poté Rivaldo dostal pokutu od FIFA 11 500 švýcarských franků ( asi 187 000 Kč )


Filippo Inzaghi

Takzvaný "Superpippo" patřil dříve k jedněm z nejlepších hrotových hráčů světového fotbalu. S neuvěřitelnou lehkostí proměňuje šance, v předešlých ročnících Champions League byly jeho góly nepřehlédnutelnou součástí triumfální jízdy AC Milán. Stal se i hrdinou finále posledního ročníku Ligy Mistrů. Dvěma góly skolil fotbalisty z města Beatles a ukázal celému světu, že nepatří do starého železa. Avšak co by to nebylo za Itala, kdyby nechtěl trápit rozsudky rozhodčích svým poleháváním a přifilmovanými pády. Nejen svými ostrými lokty a občas nečestnou hrou dokáže Inzaghi pořádně vytočit své soupeře. Např. Jap Stam o něm řekl, že ho rozpálily především dvě součásti Inzaghiho vystupování. Ital se snaží při každém, byť sebemenším kontaktu upadnout a žádat u rozhodčího odpískání faulu. Vždycky sletí, jako by ho zasáhl ostřelovač, diví se Stam. Pro Italy a italský fotbal je to sice charakteristické, ale on to dovedl do extrému.


Luca Toni

Další Ital, který se dostal na mou "černou listinu". On je příkladem, že i ve fotbale se dějí zázraky. Dlouhou dobu o něm nikdo v Itálii nevěděl, natož pak na mezinárodní

scéně. V první lize se naplno prosadil až jako sedmadvacetiletý hráč. V sezoně 2004-2005 nasázel za barvy Fiorentiny 31 branek a získal Zlatou kopačku. Skvělou sezonu završil na MS v Německu, kde nyní hájí barvy bavorského klubu Bayern Munich. I Toni je pověstný souboji, kde se svalí jako kdyby ho někdo střelil do nohy. Například v ligovém utkání Série A v sezoně 2005-2006 neskutečně přihrál souboj s obráncem Materazzim, když si kryl míč. Materazzi ho jemně postrčil a Toni se poroučel okamžitě k zemi a poté ještě udělal přemet jako z akčního filmu. Samozřejmě se hned oklepal a pokračoval dále ve hře.
Alberto Gilardino

Další milánský attacante, jak se říká útočníkům zdejšího AC. Gilardinovo největší divadélko jsme měli možnost shlédnout v nejprestižnější klubové soutěži starého kontinentu a tou je Champions League. Samozřejmě Gilardino hrál hlavní roli. Stalo se to 20. února 2007 ve skotském Glasgow. Gilardino pobavil ochozy svým přifilmovaným pádem až několik metrů po kontaktu s gólmanem Arturem Borucem domácích. Samozřejmě arbitr Terje Hauge z Norska mu na tento teatrální výstup neskočil a po právem odměnil Gilardina žlutou kartou. Milánské AC zde uhrálo remízu 0:0.


Albert Streit + trenér Meier

Zapás druhé nejvyšší německé ligy , kde se střetli celky MSV Duisburg a 1. FC Köln. Domácí zahrávali rohový kop, natož odražený balon z poza pokutového území ihned sebral Streit a uháněl do odkryté obrany Duisburgu. Následně došel mezi ním a domácím hráčem ke kontaktu u postraní čáry. Trenér Meier se začal dožadovat u rozhodčího faulu. Právě v tu chvíli k němu přišel Albert Streit, postavili se svými čely pár centimetrů od sebe a trenér do hráče velmi křečovitě a nemotorně ťukl svým čelem. Následně předvedli celému stadionu teatrální vystoupení a udělali ze sebe hlupáky, když okamžitě spadli na zem a drželi se za obličej jako po prudkém úderu.


Jorge Hernan Crespo

Valdanito, jak mu přezdívají v Argentině, neustále putuje z jednoho klubu do druhého. Nejprve Parma, poté Lazio, Inter Milán, Chelsea, hostování v AC Milán a nyní se usadil v opět v Interu Milán. Velký Crespův komediální výstup zaznamenal v barvách londýnské Chelsea. Kde v zápasu proti "kladivářům" ho lehce podkopl obránce Oakley. Crespo se okamžitě chytl za kotník a svíjel se v bolestech na trávníku. Jakmile, ale zaregistroval, že by mohl získat opět balon, rychle se zvedl ze země a okamžitě chtěl získat balon. Za tento čin si nejen zasloužil pískot fanoušků, kteří jsou na toto na ostrovech hodně hákliví, ale i kritiku od novinářů.


Robert Pires

Jeho vizáž připomíná mnohým francouzského mušketýra z francouzského románu Alexandra Dumase. Avšak i on dokáže světu ukázat svoji stinnou tvář a sem tam brutálně faulovat protihráče, nebo sehrát pěkné divadélko. V ostře sledovaném duelu Manchesteru United a Arsenalu si Pires takové divadélko vyzkoušel. Při rychlém přechodu do útoku hmátl obránce Piresovi na rameno a ten se ihned poroučel k zemi a vyžadoval kartu pro protihráče. Už ne pro vymodlení faulu, si další divadélko Pires předvedl při rozehrávání pokutového kopu proti Manchesteru City. Rozběhl se a těsně před míčem, se zastavil. Nejprve naznačoval střelu, ale potom mu míč sebral obránce. Udivený Pires se mohl jen smát nad svým předvedeným činem.


Francesc Fabregas

Mladičký Španěl prožívá v Arsenalu skvělá období své hráčské kariéry. Dokonale zalepil díru po odchodu Patrika Viery do Internu Milán. Nyní Fabregas je hlavním mozkem celého Arsenal a Boss Arséne Wenger si ho nemůže vynachválit. Fabregas je hladový po zisku

titulu v Premier League. Hodněkrát se spekulovalo, že Cesc odejde do Španělska.

Avšak Fabregas má víru ve Wengera a na severu Londýna určitě nějaký čas pobude. Jeho téměř ještě dnes omývaný exces se stal mezi svátky v Goodison Parku, kde hraje domácí Everton. Kanonýři hráli zásluhou Niclase Bendtnera o 10 mužích v poli. Fabregas bojoval s Artetou o míč a ten se po něm ohnal. Fabregas okamžitě upadl a držel se za obličej. Rozhodčí Martin Atkinson mu toto představení spolknul a Artetu poslal předčasně do sprch.


Jens Lehmann

Známý bouřlivák, který občas udělá nepochopitelný kiks a poté chytí to co by jen chytil málo, který brankář na světě. Ač u gólmana by se dalo je ztěžka očekávat, že budou přihrávat některé souboje, ale i v dnešním fotbale se to stává. V utkání anglické Premier League proti Bolton Wanderers, musel Lehmann daleko ze své svatyně, aby odvrátil únik útočníka Daviese. Lehmann byl sice u míče první, ale Kevin Davies šel neohroženě do souboje skluzem. Lehmann přepadl přes nohy Daviese a chytnul se s bolestivou grimasou své holeně. Davies nejspíš něco pronesl na adresu válejícího se Lehmanna a ten okamžitě vstal a chtěl si to s ním vyřídit. Náhlá změna jeho zdravotního stavu je překvapivá.


Nemanja Vidic

Kdo by očekával, že tento urostlý obránce Rudých ďáblů se sem dostane. Tento ambiciózní srbský chlapík začínal kariéru ve svém rodném městě. Poté v roce 2005 přestoupil z promrzlé Moskvy konkrétně Spartaku do méně promrzlé, ale zato opršené Anglie, konkrétně do týmu Red Devils. VIidocovi divadélko přišlo při zápasu s Chelsea, kdy se ve prostřed hřiště srazil s Michaelem Ballackem. Jakožto obránce a chlapík s 87 kilogramy by tento souboj měl bolet spíše německého záložníka. Opak byl pravdou. Vidic se skácel na zem držel se jak jinak než za obličej. Po mírné potyčce mezi spoluhráči se srbský obránce zvednul ze země a šel si něco vysvětlit s Ballackem.


Milan Baroš

Skloní hlavu a pádí si to na bránu soupeře, je to buldok, býk a dravec. Na druhou stranu tento rodák z Valašského Meziříčí je i povaleč, vymetač mejdanů a taky pořádný simulant. Nejvíc asi předváděl kaskadérské kousky v Gambrinus lize. Neustálé povalování na trávnících, gestikulace s rozhodčími, filmované pády v pokutovém území. To byl Milan Baroš. Ale i hodiny strávené v posilovně. To byl také Milan Baroš. Na Vánoce roku 2001 dostane pracovní povolení a přestupuje do Liverpoolu. Stane se nejlepším střelcem Eura 2004. Avšak jeho forma z Eura ho už nikde nezastihla. Nepomohl tomu ani přestup do Aston Villy či Olympique Lyonnais. Zlepšení se ovšem dostavilo až po přestupu do tureckého Galatasaray.



Michael Ballack

Záložník londýnských Blues je pověstný svojí tvrdostí. Nedá žádný míč zadarmo a snaží se bojovat o základní sestavu v londýnské Chelsea. Ani bych ho sem nezařadil, ale co sem viděl v utkání na Craven Cottage, tak jsem si mínění o německém záložníkovi lehce přehodnotil. Přihrávky rozdával opravdu krásně, ale všechny pády okořeněné hereckým výkonem dovršil nepříliš přesvědčivým pádem v šestnáctce soupeře. Rozhodčí odpískal pokutový kop a sám Ballack rozhodl o vítězství Blues 1:2.


Didier Dorgba

Málokdo by tomu věřil, že tento útočník londýnských Blues se sem dostane. Útočník z Pobřeží Slonoviny je asi, co se týče odstavení a tvrdosti, jeden z nejlepších útočníků na světě. Drogbovy nafilmované pády však překvapují odborníky na celém světě. Dokonce i sám Drogba říká, že neví proč to dělá. Příklad z minulé sezony Premier League, kde na sebe narazili celky Arsenal a Chelsea. Vypjaté londýnské derby. Didier Drogba se dostal do potyčky s gólmanem hostí Lehmannem . Oba do sebe strčili a následně spadli jak uschlé švestky. Ale i mnoha dalších. Drogba se v zápasech neustále vymlouvá na lokty v jeho obličeji. Po pravdě těch loktů od protihráčů mu tam přistane mnoho, ale proč se vymlouvat a prosit rozhodčí zrovna v okamžiku, kdy mu žádný loket nebyl uštědřen.“ (http://fotbalovysvet.pise.cz/40137-top15-simulantu.html).



1.3 Simulující hvězda

Simulování bolesti a předstírání faulů soupeře na svou osobu se nevyhnou ani ti nejlepší a nejšpičkovější fotbalisté. Důkazem je čerstvý držitel ocenění Zlatý míč ( v originále Ballon d'or ), což je prestižní ocenění, které uděluje francouzský sportovní magazín France Footbal pro nejlepšího fotbalistu hrajícího na evropském kontinentu. Cristiano Ronaldo (obr.2). Jeho fotbalové umění je v posledních měsících nepřekonatelné. Stejně dobře jako hraje kopanou by však mohl hrát ve filmu. Jeho vystupováni na hřišti je někdy až nepochopitelné, při sebemenším kontaktu často padá, pokud možno co nejblíže soupeřovy branky. Výsledkem bývají velmi často přímé či nepřímé kopy, jejichž exekucí se zpravidla ujímá on sám a v jejichž proměňování je nekorunovaným králem. Ronaldo tím ztrácí uznání a zbytečně si vytváří odpůrce, protože svou fotbalovostí a svým talentem může dosáhnout mnohem více, než jen krátkodobého úspěchu.

Obr. 2

Cristiano Ronaldo


1.4 Mezinárodní ostuda

Fotbal již není pouhým sportem či zábavou. Stalo se z něj povolání. Zjednodušeně řečeno, hráč je placen za to, že je členem svého týmu. Vzhlíží k němu mnoho lidí, někde lze s nadsázkou kopanou nazvat modlou či fenoménem, chcete-li. Především v jižní Americe, kde se stal nedílnou součástí kultury a běžného života. Hráč zde může být milován, téměř brán za Boha, jako tomu jednu dobu bylo například v případě Diega Armanda Maradony. Jeho popularity by chtěl dosáhnout asi každý. Bohužel, někteří tomu obětují víc, než je zdrávo. Dne 3.září 1989, během kvalifikačních bojů o postup na Mistrovství světa v Itálii mezi Chile a brazilským národním týmem došlo k, do té doby, nepředstavitelné události. Byl to velmi emotivní zápas na monumentálním stadionu Maracana v Rio de Janeiru, plný faulů, hádek a diskuzí. Chile prohrávalo svůj boj o postup, běžela 70. minuta utkání, když se její brankář Roberto Rojas skácel k zemi po dopadu dýmovnice do jeho blízkosti. „Hráč se kácí k zemi, tvář má zalitou krví. Po ošetření doktorem ho celý tým teatrálně odnáší do kabiny, odkud už nevyjde. Chilané počítají s kontumací zápasu v jejich prospěch, šetřením FIFA však vyjde najevo, že světlice Rojase vůbec nezasáhla a on všechno nafilmoval, včetně červené barvy, kterou si v malé ampulce schoval do výstroje a v příhodný okamžik si ji rozetřel po obličeji. Byl z toho obrovský skandál, mužstvo Chile nesmělo pět let hrát mezinárodní soutěže a Rojas dostal doživotní zákaz startovat v soutěžích pořádaných federací FIFA. O pár let později se ukázalo, že brankáře k tomuhle šílenému kousku navedl trenér Orlando Aravena, který prý také nařídil doktorovi týmu Danielu Rodriguezovi, aby zalhal v lékařské zprávě.“ (časopis Na eX 03/2008) Některé zdroje (http://en.wikipedia.org/wiki/Roberto_Rojas) dokonce tvrdí, že si Rojas své zranění způsobil dokonce břitem, ukrytým v rukavici. Stejný zdroj také uvádí, že družstvo Chile prohrálo zápas kontumačně 2:0 a bylo tím pádem vyloučeno z bojů na Mistrovství světa v Itálii o rok později. Zároveň bylo vedením FIFA (Fédération Internationale de Football Association) předem vyřazeno z Mistrovství světa 1994 ve Spojených státech amerických. Po shlédnutí záznamu onoho utkání jsem se až divil, s jakou precizností byl celý incident promyšlen a uskutečněn. Jenom díky televizním kamerám byl celý podvod odhalen. Při pomyšlení, za jakou cenu by chilský trenér a brankář vybojovali postup se ptám sám sebe, jestli bych měl z onoho“úspěchu“ radost. Neměl, proto si nedokáži představit, co muselo tyto osoby k podvodu přinutit. Touha po slávě, penězích nebo podlehnutí tíze okamžiku? Ať už to bylo cokoliv, výsledkem byl jeden z největších trapasů, které se kdy na fotbalových trávnících celého světa udály. Potupa a zesměšnění byly dostatečným trestem a taky odstrašujícím příkladem pro všechny hráče, trenéry či lékaře, mohlo by se zdát.

O něco podobného jako Rojas se totiž o dvanáct let později ve finále africké CAF Champions League pokusil brankář tuniského klubu Esperance Chokri El Ouaer. V jednom okamžiku utkání tento brankář vyběhl z brány a běžel přes střed pole s krvácející tváří. Předstíral, že byl zraněn ostrým předmětem hozeným neukázněným divákem. Ani jemu se ale simulantská finta nezdařila. Tuniského hráče ovšem nepotkal velký trest, jako Roberta Rojase. Byl sice potrestán zákazem startu, ale už za rok byl africkou fotbalovou federací omilostněn a mohl znovu hrát. Tyto dva omyly fotbalového života ukázaly, že lidé snadno podléhají svodům ke špatným věcem, zvláště pak v případech, kdy jde o jejich životy. Fotbal se totiž nestal jejich koníčkem ani povoláním, nýbrž posedlostí. To by si měl každý hráč uvědomit a vyvarovat se tomu. Největším trestem pro simulanty je pravděpodobně nepřízeň diváků. Ti ovšem ve velké míře objektivně neposoudí špatné chování hráče svého klubu, zvláště, když simulování znamená snadnější vstřelení branky a tím pádem i důležitý krok za úspěchem týmu. A když je tým úspěšný, dají se nad nějakou tou „klukovinou“ přivřít oči. Co se týče mého názoru, ten je takový, že UEFA nedostatečně tlačí na rozhodčí, aby byli na simulování mnohem přísnější. A pokud je incident tak zřejmý, jako ten Didův, jako trest sama zvolí velmi malé sankce a nakonec je ještě zmírní. Dokud se nezmění přístup k celému problému, sám se nevyřeší. O co hůř, ještě se prohloubí.


2. Úmrtí hráčů
Ve fotbale, stejně jako v mnoha jiných sportovních odvětvích, dochází k rostoucím nárokům na výkon hráčů. Trenéři pod tlakem vedení,diváků i sponzorů požadují po svých svěřencích stoprocentně odvedenou práci. Hráči na některých postech ( především záložníci ) během jediného zápasu naběhají přibližně 11 kilometrů. Jedná se o klus či chůzi střídaný s krátkými intenzivními sprinty, proto není divu, že fotbalisté musí disponovat vynikající fyzickou kondicí. V některých soutěžích ( viz. anglická Premier league ) se hraje dvakrát týdně, k tomu nutno připočíst dvě pohárové soutěže a u nejlepších týmů i účast v Lize mistrů či poháru UEFA. Fyzické dispozice hráčů jsou různé a ne každé tělo může obrovskou zátěž vydržet.

Sport prochází velkým vývojem, objevují se nové, adrenalinové, kde lidé podstupují velké riziko pro jedinečné zážitky. U kopané, zvláště profesionální, lze očekávat některá zranění, způsobená protivníkem či špatnou koordinací. Nikoliv však smrt. A přesto k ní dochází mnohem častěji, než bychom si přáli. Ve velkém množství případů se jedná o selhání srdce, nebo poruchy se srdcem související. Nutno podotknout, že jde ve většině případů o vrozené, tedy geneticky zděděné vady srdečního svalu.

V případě zájmu o hráče si kluby své adepty do týmu testují. Jedná se o klasické sportovní testy, kdy se zjišťuje fyzická výkonnost, vytrvalost apod. Tyto testy nedokáží odhalit skryté vrozené srdeční vady a proto je třeba dělat velice nákladné speciální vyšetření. Ekonomická stránka zde ovšem hraje, bohužel rozhodující, roli.

Samotná srdeční vada ještě neznamená jistou smrt sportovce. V případě včasné první pomoci lze život sportovce zachránit. Objevují se ale i jiné názory. Podle portugalského kardiologa Ovidia Costy hraje při náhlé smrti sportovců rozdíl pár minut v poskytnutí péče jen nepatrnou roli.


2.1 Michal Meduna - rozhovor

Když už ke krizové situaci, kterou srdeční kolaps hráče na hřišti zcela nepochybně je, dojde, málokdy sportovec přežije. Ale výjimky se objevují. Jako příklad jsem zvolil českého fotbalistu Michala Medunu. Ten 19. srpna 2006 zkolaboval v turecké lize přímo na trávníku. Zjistilo se, že má jednu cévu vrostlou do srdce, což při nadměrné zátěži způsobilo potíže. Zajímavé je, že během působení v české lize bylo vše v pořádku beze známek nebezpečí, teprve až náročné angažmá v Turecku spojené s místním klimatem způsobilo potíže skoro znamenající smrt. Na internetových stránkách časopisu Týden se objevil s Michalem Medunou rozhovor.

Jaký to tehdy pro vás byl pocit?

Postupně jsem si začal připouštět, že budu muset žít bez vrcholového fotbalu. Když jsem se dozvěděl, že nebudu moct hrát fotbal, tak to bylo to nejhorší, co může být. Dnes si samozřejmě uvědomuji, že je to malichernost. Přežil jsem, a to je nejdůležitější.



Měl jste před tím, než vás to postihlo nějaký problém?

Ne, absolutně žádný. Chodil jsem pravidelně na vyšetření a nic nenasvědčovalo tomu, že bych takový problém mohl mít. Nic mě nebolelo. Mám vrozenou vadu pravé komory.



Procházel jste pravidelnými prolídkami u lékaře?

Ano, chodí se každý půlrok, všude. Ale to jsou jen klasické vyšetření. Chodili jsme na ECHO (vyšetření srdce pomocí ultrazvuku), ale z toho se to taky nepozná. Jediné, co by pomohlo k odhalení, je magnetická rezonance. Ale to je strašně drahé.

Jak je možné, že ve špičkových klubech nejsou schopní uhlídat zdraví hráče?

Doping to není, ve fotbale funguje dopingová kontrola tím, že chodí namátkově. Může přijít na jakýkoliv zápas a vybere si pár lidí. Přetížení to také není, mně se to stalo ve třetím zápase sezony - byl jsem plný sil.





A co psychický tlak?

Co se týká mě, tak ne. Za mého působení v Turecku jsem byl v celkem v dobré formě a neměl jsem důvod se nějak stresovat. Opravdu nevím, čím to může být.



Měly by být kontroly důslednější?

Jediné vyšetření, které je schopné přijít na takový problém, je magnetická rezonance, jenže tu si kluby z české ligy nemohou z finančních důvodů dovolit.



Po tom všem, čím jste si prošel, nezanevřel jste na fotbal?

Momentálně řeším s panem Zíkou (majitel hráčské agentury) nějakou práci, kterou mi nabídl. Týká se to skautingu hráčů. Také trénuji dorostence, protože musím mít dva roky nějakou praxi, abych mohl na pozici trenére postoupit a trénovat třeba dospělé. Bez fotbalu si život nedokážu představit a chci se v něm angažovat i nadále“ (http://www.tyden.cz/rubriky/sport/publicistika/meduna-prezil-jsem-a-to-je-nejdulezitejsi_21993.html).

Michal zažil štěstí v neštěstí a přežil. Navzdory moderní medicíně sice nemůže hrát profesionální kopanou, ale může se jí věnovat alespoň jako trenér nebo vyhledavač talentů. Bohužel, mnoho ostatních svůj boj prohrálo. Následuje přehled tragických událostí, které fotbalová utkání nebo tréninky způsobily.
2.2 Smrt fotbalistů

19. února 1998 - Při mistrovském zápase nižší skotské soutěže zkolaboval čtyřicetiletý Robbie James, hrající trenér klubu Llanelli a bývalý waleský reprezentant, kterému nepomohla ani okamžitá první pomoc.

24. dubna 1998 - Při tréninku německého klubu Carl Zeiss Jena zkolaboval německý fotbalista Axel Jüptner, o den později zemřel na selhání srdce.

25. července 1999 - Na zástavu srdce zemřel přímo na hřišti třiadvacetiletý rumunský fotbalista Stefan Vrabioru z prvoligového klubu Astra Ploješť. Později byl v jeho těle objeven anabolický steroid metandenon.

5. října 2000 - Catalin Haldan, čtyřiadvacetiletý hráč Dinama Bukurešť a rumunský reprezentant do 21 let, zkolaboval uprostřed přátelského zápasu a krátce po převozu do nemocnice zemřel.

červen 2002 - Druholigový kyperský fotbalista Michael Michael zkolaboval po závěrečném hvizdu a po převozu do nemocnice zemřel.

28. října 2002 - Osmadvacetiletý brazilský fotbalista Marcio Dos Santos, hájící barvy peruánského klubu Deportivo Wanka, zemřel krátce po skončení ligového utkání na infarkt.

prosinec 2002 - Makedonský obránce týmu Napredok Kičevo Stefan Toleski zkolaboval během utkání proti Kumanovu a po převozu do nemocnice zemřel. Příčinou bylo pravděpodobně srdeční selhání.

26. června 2003 - V 72. minutě semifinálového zápasu Poháru FIFA mezi  Kamerunem a Kolumbií se k zemi skácel Kamerunec Marc-Vivien Foé. Přes okamžitou první pomoc se lékařům nepodařilo přivést osmadvacetiletého hráče zpět k životu. Příčinou úmrtí byla zástava srdce, pitva ukázala, že Foé trpěl srdeční vadou.

26. ledna 2004 - Čtyřiadvacetiletý maďarský fotbalový útočník Miklós Fehér, který hrál za Benfiku Lisabon, zemřel na infarkt jen necelé dvě hodiny poté, co se při prvoligovém zápasu zhroutil na hřišti. Později se prokázalo, že trpěl vrozenou srdeční vadou.

15. května 2004 - Osmnáctiletý Portugalec Bruno Baiao, kapitán mládežnického týmu Benfiky Lisabon, nepřežil zástavu srdce.

8. září 2004 - V noci po utkání zemřel na selhání srdce dvaadvacetiletý slovenský fotbalista prvoligové Dubnice nad Váhom Martin Doktor.

27. října 2004 - Během zápasu brazilské ligy zkolaboval třicetiletý obránce Serginho z týmu Sao Caetano a krátce po převozu do nemocnice zemřel. Příčinou byla zástava srdce.

5. prosince 2004 - Během finálového zápasu indického Poháru federace zkolaboval čtyřiadvacetiletý Brazilec Cristian De Lima Junior poté, co se střetl s brankářem soupeře. Po převozu do nemocnice zemřel, příčinou byl infarkt.

7. února 2005 - Slovinský brankář Nedzad Botonjič z klubu NK Lublaň zemřel při tréninku na selhání srdce.

29. listopadu 2005 - Šestadvacetiletý francouzský obránce Utrechtu David Di Tommaso zemřel dva dny po zápase ve spánku na zástavu srdce.

31. srpna 2006 - Během tréninku zemřel na infarkt egyptský fotbalový reprezentant Mohamed Abdelwahab. Dvaadvacetiletý obránce náhle zkolaboval během přípravy a lékařům už se nepodařilo ho zachránit.

19. září 2006 - Brazilský fotbalista Nilton Pereira Mendez ve službách kazašského klubu Šachťor Karaganda zemřel po tréninku na infarkt.

21. prosince 2006 - Brazilský fotbalista Ricardo da Costa Oliveira, hrající v makedonské lize za Škendiji Tetovo, zemřel na selhání srdce.

28. srpna 2007 - Dvaadvacetiletý španělský fotbalista klubu FC Sevilla Antonio Puerta podlehl po třech dnech srdečním problémům, kvůli nimž dvakrát zkolaboval během ligového utkání s Getafe

29. prosince 2007 -V závěru utkání skotské fotbalové ligy zkolaboval kapitán Motherwellu Phil O'Donnell, při převozu do nemocnice pětatřicetiletý záložník zemřel (http://vfotbal.cz/3229.html).
Výše zmíněná úmrtí fotbalistů nebyla způsobena pouze genetickými indispozicemi nebo používáním zakázaných látek. Objevují se i názory, že si sportovci za svůj zhoršený a tím pádem i náchylnější zdravotní stav můžou z velké části sami.

„U kolektivních sportů jsou dvě příčiny takových úmrtí,“ vysvětluje lékař fotbalové reprezentace Petr Krejčí. „Zaprvé: Nepoznaná srdeční vada. Sportovci nejsou pořádně vyšetřeni, při přetížení pak dojde k maléru. Zadruhé, a to je většina případů: podceňují se banální infekce třeba horních dýchacích cest.“Bývá to často takhle: sportovec jde na hřiště s jenom zdánlivě neškodným onemocněním. Co se potom stane? „Může dojít k zánětu srdečního svalu a hráč umírá na arytmii nebo selhání srdce,“ říká Krejčí (http://sport.idnes.cz/smrt-sportovce-jak-k-ni-muze-dojit-d50-/sporty.asp?c=A041104_192209_sporty_rav).


"U profesionálních sportovců jde většinou o srdeční selhání způsobené arytmií nebo zánětem srdečního svalu. Příčin je několik, tou nejčastější ale bývá nastoupení k zápasu se zdravotní indispozicí. Laicky řečeno, hráč nastoupí k zápasu například s teplotou nebo virózou," objasňuje nejčastější příčinu srdečního selhání u profesionálních sportovců MUDr. Pavel Homolka, vedoucí lékař Kliniky funkční diagnostiky v Brně, jednoho z pracovišť zaměřených na sportovní medicínu (http://galaxie-sport.nova.cz/?191c=~fotbal~fost~&191e=DO18434&ex18434=co -zabiji-mlade-sportovce-pretezovani-srdce).

K tomu názoru se přikláním i já. Na hráče je vyvíjen neskutečný tlak. Jakákoliv absence hráče v utkání může klubu i samotnému hráči způsobit, že nedosáhnou požadovaného výsledku a tím přijdou o mnoho peněz, kterými je zejména Liga mistrů přímo napumpovaná. A nejen to. Hráč, který pravidelně v utkáních nehraje, ztrácí formu. V případě nemoci by měl hráč absentovat nejen v jejím průběhu, ale zejména i po ní. Ztracenou formu je pak potřeba dohnat. Týdenní nemoc tedy může mít za následek klidně i měsíční nepřítomnost na hřišti. Stát se pak může cokoliv. Kluby se snaží na každý hrací post mít alespoň dva vyrovnané hráče a samotní fotbalisté to vědí. Jejich nemoc je může vyřadit ze hry a náhrada za ně se může k jejich nelibosti osvědčit lépe, což znamená vyřazení ze základní sestavy, ztrátu zájmu skautů a tím i ostatních klubů o jejich schopnosti a de facto zastavení nebo dokonce pád jejich fotbalové kariéry, což si nikdo nemůže dovolit a nechce riskovat. Proto svou počínající nemoc kryjí, přecházejí ji a nevěnují se dostatečné rekonvalescenci. Samozřejmě nelze říct, že jedna přechozená či nedoléčená nemoc způsobí v budoucnu smrt, ale následky na organismus jsou nepříznivé a jejich hromadění může šanci na srdeční problémy zvýšit.


Odstrašujícím příkladem se může stát smrt kamerunského fotbalisty Marka-Viviena Foého (obr.3). K ní totiž pravděpodobně nemuselo vůbec dojít. Osmadvacetiletý záložník dva dny před smrtí trpěl žaludečními problémy, uvedla jeho žena. Před zápasem sice navštívil doktora, ale jeho motivace do zápasu byla obrovská, protože se zápas měl odehrát ve francouzském městě Lyon, kde dlouhou dobu působil. Rozhodl se, že do utkání nastoupí. První poločas proběhl v pořádku, ale na začátku druhého si trenér Schäfer všiml, že Kamerunec rychle ztrácí kondici. Chtěl ho vystřídat, ale Foé jej ujistil, že se nic neděje a že chce pokračovat v zápase. "O pár minut později zkolaboval," citoval německého kouče britský list The Guardian. "Marc odmítl jít ze hřiště. Říkal, že se cítí dobře a chce zůstat na trávníku a pohlídat náš postup do finále," prozradil s odstupem podrobnosti ze zákulisí utkání, které Kamerun vyhrál 1:0 (http://www.sport.cz/10565-foe-nastupoval-nemocny-navic-odmitl-stridat.html) .

Pohled na bezvládné tělo ležící v zeleném dresu na trávníku musí v každém vyvolat nepříjemné pocity.


Obr. 3

Foé po srdeční příhodě



3. Skandály Ligy mistrů

Každoroční součástí evropského vrcholového fotbalu je klubová soutěž UEFA Champions League. Zúčastněnými kluby je zbožňována kvůli obrovským finančním prostředkům, hráči si zde zase můžou kvalitními výkony vylepšit svou kariéru a stoupnout na pomyslném žebříčku popularity. Svou kvalitou je vyhledávána tisícovkami fotbalových fanoušků na tribunách stadionů, ale především miliony diváků u televizních obrazovek. Láká je především kvalitní hra se slavnými velkokluby, mnoho zvučných jmen a skvělá atmosféra při zápasech. Utkání Ligy mistrů, jak zní český překlad, bývají vrcholem celoroční snahy trenérů, vedení klubů a především hráčů. Celá Evropa je „na nohou“ a veškeré dění na stadionech i v zákulisí pod drobnohledem novinářů a veřejnosti. Hráči, jako přímí účastníci, musí vydržet enormní tlak a svým zaměstnavatelům se pokouší vydobýt místo na špici fotbalového světa. Jako ve všech lidských činnostech i zde dochází k lidskému selhání, ať už jednotlivce nebo skupiny. Jako divák jsem si vzpomněl na pár skandálů, které se v této „milionářské lize,“ jak jej í někdy přezdíváno, udály. Při důkladném pátrání jsem však narazil na mnohem více událostí, než jsem si vůbec představoval a zjistil, že každá věc má svou odvrácenou tvář. Kvůli této špatné stránce fotbalu však není nutno věci zatracovat. Ba naopak, je potřeba proti nim bojovat a snažit se o zdokonalení. Z každého případu je potřeba se poučit a vyvarovat se dalších chyb. Je jisté, že vždycky k nějakým chybám dojde, to ovšem nesmí snahu o fair play utlumit. Následující výčet situací nabízí rozmanitou škálu selhání, lidské sobeckosti a malosti. Je na každém z vás, jak k incidentům přistoupíte a jaké ponaučení z nich si vezmete. Tento seznam prohřešků byl uveřejněn na blogu fotbalovysvet.pise.cz a po úpravách a doplnění jej zde předkládám.


Velký korupční skandál Olympique Marseille (červen 1993)

Nejen že to je pravděpodobně největší skandál Ligy Mistrů, ale navíc i jedna z největších afér v dějinách fotbalu vůbec. Všichni byli šokováni, když se na veřejnost provalilo, že tehdejší kontroverzní šéf klubu, podnikatel a politik Bernard Tapie podplácel rozhodčí a protihráče, aby tak ovlivnil výsledky ve prospěch svého týmu. Za úplatky Tapie údajně utratil tehdy astronomických 19 milionů liber. Vše se provalilo poté, co se zjistilo, že Tapie zaplatil fotbalistům Valenciennes, aby doma s Marseille prohráli a ušetřili tak hráčům Olympique síly před finále Champions League proti italskému AC Milán. Titul vítěze Ligy Mistrů z roku 1993 jim sice zůstal, ale už nikdy ze sebe nesmyjí zápach z nečistých způsobů, díky nimž triumfu dosáhl. Trest za korupci byl pro Olympique doslova tragický. Marseille přišlo o domácí titul, za trest navíc spadl do první ligy a z ran způsobené aférou se ještě dlouhá léta vzpamatovával. Už nikdy Marseille nepatřilo mezi fotbalovou elitu, jako v třiadevadesátém.''Tapie rozhodoval, která utkání koupíme. Čtyři až pět zápasů se každý rok stalo předmětem nelegální dohody,'' řekl u policejního výslechu bývalý generální sekretář klubu Jean-Pierry Bernes.


Kauza úplatků Dynama Kyjev (duben 1996)

Dynamo Kyjev si od rozhodčích zaplatilo utkání proti Panathinaikos Atény v Lize Mistrů (1:0) za 30 tisíc dolarů. Sám sudí částku přiznal, ale představitelé ukrajinského klubu se k úplatku nehlásili. UEFA Dynamo potrestala tříletým zákazem startu v evropských pohárech. Trest málem způsobil mezinárodní skandál, jelikož se do věci vložil i ukrajinský parlament, dále premiér a nakonec sám tehdejší prezident Ukrajiny Leonid Kučma. ''Evropa asi nechce vidět sílu Ukrajiny a někteří lidé se obávají síly klubového fotbalu v podání Dynama a proto se nás rozhodli zbavit,'' prohlásil Kučma. UEFA se pravděpodobně jeho slov zalekla. Faktem ale zůstává, že v dubnu celá Ukrajina slavila revizi trestu. Dynamo bylo omilostněno, a to doslova v plné míře. Po celé Evropě se tvrdilo, že zjištění o uplácení ze strany Kyjeva bylo pravdivé, slavící Ukrajina však chápala anulování trestu jako důkaz své neviny.



Rozhodčí doživotně potrestán za korupci (březen 1997)

Vše, co bývá spojováno s finále Ligy Mistrů v roce 1993, bývá také spojeno s korupcí. Do aféry spadl i Kurt Röthlisberger, rozhodčí, který finále mezi Marseille a AC Milán řídil. Röthlisberger do osudného finále býval jedním z nejlepších a nejznámějších sudí v Evropě, navíc se těšil dobré pověsti. Byl potrestán za prokázaný podíl v úplatkářství. Proč? V říjnu roku 1996 tvrdill, že za 100 tisíc švýcarských franků dokáže zařídit přízeň běloruského rozhodčího Žuka v utkání Ligy Mistrů mezi Auxerre a Grasshoppers Curych. Účastník světového i evropského šampionátu se nakonec sám přiznal, že z totožných důvodů kontaktoval i Uliho Honesse, tehdejšího manažera Bayernu Mnichov. Naštěstí pro Röthlisbergera se tento fakt nepotvrdil a tím se skandál nerozšířil. Nakonec však dostal vysoký trest - už nikdy neodpíská žádné utkání.


Policisté zmlátili hráče (březen 2002)

Na to, co se stalo v březnu roku 2002 nikdy nezapomene ten, kdo v ten den přišel na utkání domácího AS Řím s tureckým Galatasarayem Istanbul. Hned po závěrečném hvizdu na trávníku vypukla mela, která způsobila veliký rozruch mezi všemi fanoušky evropského fotbalu. Italští carabinieri, tedy policie, vběhli na trávník a obušky začali mlátit turecké fotbalisty. Některým chtěli dokonce odebrat pas, aby nemohli odcestovat ze země. ''Měl jsem opravdu o mé hráče strach,'' řekl trenér Galatasaraye Mircea Luscescu. Hodně velká část fanoušků byla po utkání vyprovokována a následkem byly vytržnosti. Mimo jiné tak vznikl velký diplomatický konflikt mezi Itálií a Tureckem a trvalo týdny, než se obě země opět usmířily. ''Policie, která si počíná tak nemilosrdně, a dokonce napadne hráče, musí být od Mussoliniho,'' řekl tehdy emotivně turecký ministr zahraničních věcí Ismail Cem. Podobně reagovali i turští novináři; noviny plnily nadpisy jako ''Ohavní Italové'', nebo ''Mussoliniho vnuci''.


Weah vs. Jorge Costa (listopad 1996)

Když se veřejnost dozvěděla že Weah napadl Costu, byl to neuvěřitelný šok. Vždyť Jorge Costu napadl zrovna George Weah, který dlouho patřil mezi fotbalové gentlemany. Nejlepší fotbalista za rok 1995 se po utkání AC Milán - FC Porto vrhl na obránce portugalského týmu. Jorge Costa měl po souboji tak zpřelámaný nos, že musel podstoupit operaci a mimo hru byl šest týdnů. Paradoxem je, že se tak událo krátce před tím, než měla hvězda AC Milán získat cenu Fair Play za stabilní gentelmanství na hřišti. Nedá se říci, že v tom byl Jorge Costa nevinně. ''Surově mě fauloval během celého zápasu, několikrát mě udeřil a pokřikoval na mě rasistické urážky,'' vysvětloval Weah důvod incidentu. K Weahově chování přihlédla i UEFA, která rozhodla stopem na šest utkání v evropských pohárech. Mohla být však tvrdší, vzhledem k úmyslnému a závažnému zranění. Costa odmítl omluvu liberijského útočníka a dlouhou dobu vyhrožoval civilním soudem, ke kterému nakonec nedošlo. Nakonec měl Weah ještě důvod k radosti, neboť cenu Fair Play dostal. ''Vyprovokovaná reakce nemůže smazat deset let slušného chování,'' řekl k ceně Joao Havelange, který v té době byl předsedou světové asociace UEFA.


Týden hanby Paula Gascoigna (říjen 1996)

Paul Gascoigne je kvůli svému chování přezdívaný nejen na trávníku ''Mr. Hyde''. Za celou svou kariéru nasbíral tolik skandálů, ať už ve hře nebo v soukromém životě. A tak se předpokládalo, že nějaký ten skandál způsobí i ve vyhlášené Lize Mistrů. Jeden takový a v Gascoignově dosavadním životě asi také velmi důležitý se odehrál v říjnu roku 1996. Vše začalo tím, že ještě v dresu Glasgow Rangers v přerušené hře proti Ajaxu Amsterdam surově nakopl hráče hostů Winstona Bogarda a krátce na to byl po právu vyloučen. Nikdo mu nevěřil slova, která pronesl po utkání na tiskové konferenci: ''Omlouvám se. Nechal jsem se strhnout a do utkání s Ajaxem přenesl rodinné problémy.'' Jaké rodinné problémy? Ty nám přinesl britský bulvární tisk - fotografie jeho manželky Sheryl, která byla samá modřina, mluvily za vše. Gascoigne údajně svou manželku brutálně zbil a vykloubil jí čtyři prsty. Za surovost na Bogarda dostal nezkrotný fotbalista distanc na čtyři utkání v evropských soutěží, útok na vlastní ženu později skončil rozvodem.


Spadla branka, povstal skandál (duben 1998)

Začalo to velmi kuriózně. A skončilo to nenávistnými urážkami. Před zápasem Real Madrid - Dortmund se jedna z branek na hřišti zřítila poté, co skupina fanoušků strhla plot, s nímž byly tyče spojeny pomocí lan. Utkání se zpozdilo o 75 minut a Real Madrid v něm vyhrál 2:0. Výsledek byl i přes protesty Němců zachován a na španělský klub dopadl přísný trest: pokuta 1,3 milionu švýcarských franků. Funkcionáře, ale i spřízněné žurnalisty tohle rozhodnutí rozzuřilo, z Madridu začaly létat do sídla UEFA tvrdé invektivy. Například: ''Tohle není verdikt, ale ozbrojené loupežné přepadení.'' Asi nejtroufalejší kritika zazněla v deníku As, který přirovnal fotbalovou instanci k tehdy ještě vládnoucímu iráckému diktátorovi Saddámu Husajnovi: ''Stejně jako Saddám nemá ani UEFA slitování.''


Aféra s falešnými pasy (březen 2001)

Ten trik, jak zadarmo a snadno získat ze dne na den kvalitního hráče, už určitě všichni znají: z jihoameričanů se udělají občané Evropské unie a hotovo. V Lize Mistrů s tím měla největší potíže španělská La Coruňa. Klubu dokonce kvůli podezření, že někteří jeho hráči disponovali falešnými pasy, hrozilo vyloučení s Ligy Mistrů. V tu dobu byla zrovna ve čtvrtfinále. Deportivo se zdráhalo předložit osobní doklady čtyř fotbalistů - Heldera, Jacquese Songo'a, Alda Duschera a Emersona. Jejich příslušnost k Evropské unii byla velmi problematická, přes výhružky od UEFA však nakonec celá aféra vyšuměla do ztracena.


Domluvený výsledek Valencie proti Manutd? (listopad 1999)

Byl to hanebný čin? To už nikdo nezjistí, pochyby však zůstávají. Těžko říct, co se dělo před zápasem domácí Valencie proti výtečným „reds“ z Manchesteru, v němž oběma mužstvům stačil bod k postupu do čtvrtfinále. Zápas nakonec podle předpokladů skončil remízou 1:1 a oba týmy předvedly velmi trapný a podezřelý výkon. Ani se příliš nesnažili předstírat zájem zvítězit, místo dopředu posílaly míč až podezřele často k vlastní brance. Podezření přiživil i valencijský záložík Miguel Angulo, který údajně naznačil, že dohoda o dělbě bodů skutečně existovala. Angulo však vše později popřel: prohlásil, že jeho slova zkreslili novináři.


Nevydařené oslavy Madridu (květen 2000)

Stará pravda říká, že i slavit se musí umět. Místo ohňostroje radosti z vítězství v Lize Mistrů přišla v květnu 2000 v Madridu tragédie. Převrácená auta, rozbité výlohy, vyrabované restaurace a také 120 zraněných. Policie měla plné ruce práce, aby situaci ve španělské metropoli zvládla. Většina fanoušků slavila bez konfliktů, euforie mohutných zástupů však využili pouliční gangy.


4. Rasismus z řad fanoušků

Po utkání proti Valencii v Lize Mistrů se Patrick Vieira rozhodl po jedné z mnoha spršek rasistických nadávek bránit nejen sebe, ale všechny ostatní fotbalisty tmavé pleti. ''UEFA se chová pokrytecky. Její představitelé stále říkají, že s tím problémem budou něco dělat. Pak dají klubu pokutu a tím to končí,'' prohlásil tehdy bývalý kapitán Gunners, který UEFU napadl z liknavého přístupu v boji proti problému, který pociťuje na vlastní kůži. Už několik let staré obvinění má stále stejnou platnost - pokud Vieira volal kupříkladu po uzavření stadionu kvůli rasistickým projevům, dosud se nedočkal. On a další fotbalisté, kteří mají jinou, než bílou pleť, dál zažívají smutné, dokonce přímo odporné urážky. Vzhledem k neutuchajícímu rasismu mezi diváky Roberto Carlos, Rio Ferdinand a další fotbalisté založili nadaci Stand up Speak up, které se ujala jedna renomovaná sportovní značka. Díky jejím produktům se alespoň částečně rasismus snížil. Přesto na spoustě stadionech po Evropě, včetně těch českých a moravských, se ještě s rasismem můžeme setkat. Nekorunovanými králi rasistických urážek jsou zřejmě příznivci Sparty Praha. Již několikrát byli za odporné urážky potrestáni. Fanoušci pražského klubu si dostatečně neváží účasti v prestižní soutěži a nepochopitelně poškozují svůj klub. Dva případy vypovídají o všem. První se stal v roce 2004. V zápase s francouzským Lyonem si sparťanský „kotel“ neodpustil rasistické pokřiky a UEFA klubu udělila pokutu 32 000 €. Místo aby Sparta chybu svých příznivců přiznala a pokutu zaplatila, rozhodla se podat odvolání. Po přezkoumání jí však UEFA pokutu ještě zvýšila na konečných 39 500 €. Místo ponaučení však přišla o rok později další ostuda. Hrálo se zrovna utkání s Ajaxem Amsterdam, když se z domácích sektorů ozývaly "opičí" zvuky, konkrétně při třech příležitostech, kdy měl míč hráč tmavé pleti Ryan Babel. Sparta se bránila tím, že udělala co bylo v jejích silách, aby tvrdé jádro fanoušků od projevů rasismu odradila. Jak vidno, její síly byly hodně slabé a disciplinární komise její argumenty neuznala. Jako trest zvolila pokutu ve výši 32 000 €. K tomu nařídila, že při dalším zápase s Arsenalem bude téměř polovina tribun zavřena, tedy bez diváků. Především se jednalo o sektor, ze kterého hanlivé výroky a zvuky vycházely, tedy sektor vlajkonošů domácích. Tento trest je velmi účinný, protože domácí mužstvo přijde nejen o peníze, které by od lidí inkasovala, ale hlavně o značnou podporu diváků, která je při důležitých utkáních, jako je Liga mistrů, velmi důležitá.



Sparta se sice snaží s rasismem bojovat, ale její kroky podle všeho nejsou příliš účinné. Jako první, co udělala bylo, že na svém oficiálním webu vydala 23.10.2004 toto prohlášení.
  1   2   3   4


Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©atelim.com 2016
rəhbərliyinə müraciət