MaháBHÁrata

Nalajání a Moudgalja

„Tvá dcera,“ řekl Vjása, „se v minulém životě jmenovala Nalajání a byla jednou z pěti ideálních žen v naší zemi. Byla provdána za světce, který se jmenoval Moudgalja. Trpěl velmi těžkou nemocí, leprou. Měl odpudivý vzhled a odporné zvyky a byl velmi protivný. Ona však byla ke stavu jeho těla úplně lhostejná a jako jeho manželka mu projevovala tu největší oddanost. Poslouchala všechny výstřední příkazy, snášela jeho náladovost a pojídala zbytky z jeho talíře.

To vše dělala bez zdráhání nebo protestů v mysli a úplně popřela své vlastní já. Takto spolu strávili mnoho let. Až jednoho dne jí manžel řekl:

„Ó překrásná, dokonalá manželko na této Zemi. Zakusila jsi tu nejtěžší zkoušku a vyšla z ní bez újmy. Věř, že nejsem ani starý, ani nemocný, ani bezohledný. Přijal jsem tento neřestný a odpuzující vzhled, abych tě vyzkoušel. Jsi skutečně ta nejtrpělivější manželka, o jaké člověk může jenom snít. Požádej mě o jakoukoliv laskavost, kterou si dokážeš představit, a já ti ji splním!“

Nalajání tedy řekla:

„Chci, abys mě miloval tak, jak miluje pět mužů!“

Moudgalja se tedy proměnil do pěti podob a postupně vždy zase do původní podoby. Zbavil se nepříjemného vzhledu, předstoupil před ni jako krásný, přitažlivý muž a nadále mohl na sebe kdykoli vzít další čtyři krásné podoby. Zbytek jejich života byl už jen romantický. Cestovali světem křížem krážem, navštěvovali krásná, romantická místa na Zemi a žili životem dokonalé jednoty ne v jednom, ale v několika světech. Žili a milovali se bez konce.

Ona se toho nikdy nenasytila, ale on ano. Jednoho dne jí oznámil, že s tímto způsobem života končí a uchýlí se do samoty, kde bude zkoumat vlastní nitro.

Nalajání začala naříkat:

„Ještě nejsem nasycena. Žila jsem s tebou krásný život a chci, aby to trvalo věčně!“

Moudgalja ale její žádost odmítl. Odmítl ji jako brzdu svého duchovního pokroku a zmizel. Nalajání se potom ze snového světa vrátila zpátky na zem a připravila se na meditaci o Íšvarovi, Nejmocnějším. Meditovala velmi neúprosně, a když se před ní zjevil Íšvara, začala mumlat:

„Chci svého manžela, manžela, manžela, manžela, manžela!“

„Brzy zakončíš svůj život a narodíš se jako krasavice. Vdáš se za pět manželů,“ řekl jí Bůh.

„Pět manželů? Ó Bože, proč pět? Já chci pouze jednoho,“ řekla Nalajání.

„Nemohu si pomoci. Slyšel jsem tě říci slovo manžel pětkrát,“ řekl Íšvara.

A to bylo jeho poslední slovo, neboť Boží slovo nemůže být vzato zpět. Zdálo se, jako by Bůh mluvil žertem, ale mělo to svůj důvod. On jedná vždy tak, že dokáže naplnit nekonečné množství tužeb a situací. Nalajání se stala dcerou krále Drupady, aniž by byla počata. Byla zrozena z obětního ohně. Spravedlnost a dobro musí být ve světě znovu nastoleno. Kuruovci jsou ztělesněné zlo, a navíc jsou silní, chytří a vyškolení. Pro dobro lidstva musí být vyhlazeni a Draupadí (Nalajání) v tom sehraje velkou roli.



A tak se Draupadí provdala za pět bratrů. Při obřadu ji vzal za ruku ten nejstarší, Judhišthira, dále mocný silák Bhíma, po něm skutečný vítěz Ardžuna a jako poslední dvojčata, nejprve Nakula a potom Sahadéva. Princezna měla žít s každým bratrem jeden rok jako manželka a pak měla být předána dalšímu. Ostatní přísahali, že když bude žít s jedním, úplně vymažou její podobu ze svých myslí.

Pánduovci žijí / Indaprastha

V Hastinápuru se lidé cítili velmi nesví, neboť nebylo jasné, zda jsou Pánduovci ještě naživu:

„Tak kdo tedy uhořel v ohni?“ spekulovali dvořané.

„Náš člověk, ten hlupák,“ řekl Durjódhana, „a ta žena, co přišla s pěti dětmi na hostinu a zaspala, neboť nejspíš vypila příliš mnoho vína! Dostal jsem zprávu, že ji na hostině viděli. Polobůh ohně strávil ženu a pět synů, ale ne ty, které jsme zrovna měli na mysli.“

On a jeho bratři se pak tomuto žertu děsivě smáli. Jakmile Dhrtaráštra uslyšel o zprávě ze svajamvary, začal si pochvalovat:

„Ach, jaká sláva, to nejlepší přichází do naší rodiny! Drupadova dcera je velmi vzácná bytost. Slyšel jsem o ní skutečně jen to nejlepší! Ať vzkvétají a jsou šťastní!“

Když byl Durjódhana s Dhrtaráštrou o samotě, káral ho za jeho nadšení:

„Jak můžeš blahopřát našemu úhlavnímu nepříteli Judhišthirovi? Nemáš snad zájem o své vlastní syny? Proč se nezajímáš o vlastní rodinu?!“

Zabodával se pohledem plným hněvu do svého otce, který, ač slepý, vycítil z řeči svého syna zlobu. Dhrtaráštra se nepřirozeně zasmál a odpověděl:

„Nemyslel jsem to tak. Mluvil jsem k Vidurovi, jak jsi viděl. Nechtěl jsem mu odhalit své skutečné cítění. U něho musíme být opatrní! Byl bych skutečně šťastný, kdybys tu nevěstu vyhrál ty. Zpočátku jsem šťastný opravdu byl, protože jsem tomu porozuměl tak, že jsi ji vyhrál. Ale později mi Vidura vše vysvětlil a před ním člověk musí být opatrný, co se týče poznámek o bratrech.“

„Teď musíme jednat,“ pokračoval Dhrtaráštra, „Drupada se stane tchánem a spojencem Pánduovců. Jeho syn Dhrštadjumna se vyrovná každému z nás. Drupada nezapomněl, že jeho království bylo rozděleno a že byl ponížen Drónou, naším guruem. Den za dnem se stává silnějším a silnějším. Nepřestane, dokud nezíská zpět svoji druhou polovinu království. Náš guru udělal chybu, že ho nechal naživu. Drupada nám nikdy nezapomene, že jsme ho napadli.“

„Pánduovci ho napadli také,“ řekl Durjódhana. „Ale jejich situace se změnila. Nyní jsou spřízněni a mají v nás společného nepřítele. Zapamatuj si to! Neušetří nás.“

Durjódhana si pohrával s myšlenkou, že by podplatil Drupadu, aby izoloval Pánduovce nebo se je pokusil otrávit. Dhrtaráštra mu jako shovívavý rodič naslouchal bez odporu, ačkoliv měl v těchto záležitostech o jeho moudrosti pochyby. Dhrtaráštrovým dilematem bylo, že miloval své syny, ale zároveň nemohl dostatečně nenávidět syny svého bratra.

Věděl, že byl na straně intrik a špatných rozhodnutí, ale když šlo o jeho syny, nebyl schopen jednat podle svého úsudku. Nemyslel za sebe a byl v neustálém konfliktu se svými instinkty a svědomím. Kdokoliv k němu mluvil, si získal jeho pozornost. A to se nejvíc projevovalo právě teď, když se Dróna, Vidura a Bhíšma shromáždili kolem něho, aby s ním hovořili o Pánduovcích.

Bhíšma řekl: „Bohové jim pomohli. Přinejmenším teď můžeš napravit svou chybu. Pošli jim požehnání a dary, přivítej snachu a požehnej jí! Ať ukončí své vyhnanství a vrátí se. Dej Judhišthirovi nazpět, co mu právem náleží. Co se mě týče, všichni jsou mými pravnuky. Vím, že jsi podporoval plány svého syna na jejich odstranění. Nyní si však musíš uvědomit, že není tak lehké zbavit se lidských bytostí. Všemohoucí vidí vše.“ Vidura pak promluvil stejným způsobem a Dróna hovořil ještě důrazněji:

„Vím, co Ardžuna dokáže. Znám Drupadu a jeho rostoucí sílu. Jeho syn není obyčejný válečník. Viděl jsem ho. Znám ho. Budují nepřekonatelný tábor. Mnoho jiných se k němu už velmi brzy připojí. Kršna z Dváraky byl také spatřen mezi nimi. Přivede Jaduovce a mnoho jiných na jejich stranu. Uvidíš, že brzy bude osobně jejich největší oporou. Uvidíš. Kršna není obyčejný smrtelník, pamatuj. Ať tvé minulé chyby nepokračují a neuvrhnou tě na cestu zániku!“

Jeho přímá slova nebyla Kuruovcům po chuti. Karna později řekl:

„Neposlouchej Drónu, třebaže je naším učitelem. Co může vědět o státnictví? Zajímá se pouze o válečnické umění, o nic víc. Bhíšma a Vidura, abys věděl, jsou pouze agenti v našem středu. Nejmoudřejší by bylo svolat armádu, zničit Drupadu a s ním i Pánduovce. Nic jiného nám nezbývá. V našich písmech je řečeno, že pouze rychlá akce a síla může odstranit hrozbu. Musíme jednat dřív, než bude Drupada silnější!“

Z těchto protichůdných rad byl Dhrtaráštra zmaten. Po dlouhém rozvažování zavolal Viduru a řekl:

„Musíš jít do Paňčály vyřídit moje pozdravy Drupadovi. Pobídni Judhišthiru a jeho bratry, ať se i s nevěstou vrátí domů. Jejich budoucnost zařídíme tak, aby bratranci mohli žít jeden vedle druhého v míru a pokoji.“



Vidura se tedy odebral do Paňčály s dary pro krále a jeho rodinu. Byl srdečně přivítán a nabídli mu čestné místo. Vyřídil pozdravy od Dhrtaráštry a jeho synů a pozval Pánduovce, aby se vrátili do Hastinápuru. Při naslouchání tomuto vzkazu Judhišthira pozoroval své bratry, jak reagují, ale oni čekali na něho, jak rozhodne. Judhišthirova mysl byla plná pochyb. Nedovedl si představit, jak mohou strýci v Hastinápuru opět důvěřovat, když má takovou slabost pro své syny - možná, že Vidura byl ve své nevinnosti zneužit, aby byli Pánduovci vlákáni zpět do smrtelné pasti. Proto pouze prohlásil:

„Jak bych vám jen mohl říct, abyste odešli?“ řekl král Drupada, ,,nejste pouze moji hosté, ale manželé mé dcery. Pokládáme za vyznamenání, když vás máme mezi sebou. Avšak váš strýc má na vás také právo.“

Vidura dodal:

„Můj bratr Dhrtaráštra by vás osobně přišel pozvat, ale kvůli stavu jeho těla to není možné. Počítá však s vaší dobrou vůlí, že bude moci přijmout ženichy a nevěstu a požehnat jim.“

Judhišthira se opět váhavě ohlížel. Pouze Bůh, který vidí minulost, přítomnost a budoucnost, ho mohl vést v tomto rozhodném okamžiku.

Stalo se, že Kršna byl u dvora na návštěvě. Věděl, jaký Pánduovce čeká osud. A když se ho zeptali na radu, odpověděl jim:

„Myslím, že byste všichni měli jít zpět do Hastinápuru. Já půjdu s vámi.“

Když přijeli do Hastinápuru, Dhrtaráštra přijal své synovce s velkou náklonností. Po několika dnech oznámil Judhišthirovi:

„Rozdělím své království. Tvá půlka bude Khándavaprastha. Rád bych, aby ses tam usadil s bratry, ženou a matkou. Tvoji bratranci budou vládnout zde. Každý může žít šťastně ve své zemi.“



Pánduovci vedení Kršnou se vydali do země Khándavaprasthy, která, jak se ukázalo, nebyla ničím jiným než suchou pouští. Přesto byli šťastní, že našli místo, které bylo jejich vlastnictvím. Vyměřili zemi a po očistných ceremoniích začali stavět hradby, hradní příkopy a ležení. Díky Kršnovu požehnání a prací architektů, které Kršna přivezl z Dváraky, bylo časem postaveno skvělé město. Dominoval mu palác s celou svou nádherou. Byla tam panská sídla s širokými cestami, podél kterých byly vysázeny stromy, aby skýtaly stín, dále fontány, náměstí a obchody naplněné vzácným zbožím. Dokonce se sem přestěhovalo mnoho obyvatel Hastinápuru. Přitahovala je krása města a jeho výhody. Jméno města bylo změněno na Indraprastha, neboť se svou skvělostí podobalo nebeskému sídlu Indry, krále polobohů.

Navzdory omezením daným světcem Náradou jednou Ardžuna vyrušil Judhišthiru, když byl ve společnosti Draupadí, neboť nutně potřeboval radu ve věci státu. Musel do vyhnanství a strávil několik let koupelemi ve svatých řekách. Během tohoto putování se také oženil s Ulupí, princeznou z hadího světa, a později se Subhadrou, Kršnovou sestrou.

– MAHÁBHÁRATA –