Slovník
áčárja – duchovní učitel, který učí vlastním příkladem.
ášrama – místo vhodné k duchovnímu životu a také duchovní stádium v životě.
astra – zbraň.
ašvamédha-jadžňa – obět koně. Velice náročný obřad, při němž je knězi-bráhmany v obětním ohni obětován kůň a posléze je znovu přiveden k životu.
Ašviní Kumárové – lékaři polobohů.
akšauhiní – bojový oddíl, který se skládal ze 109 000 pěšáků, 65 610 koní, 21 870 válečných vozů a 21 870 slonů.
avatár – ten, kdo sestupuje z duchovního do hmotného světa.
Bhagavad-gítá – doslova zpěv Nejvyššího. Rozhovor mezi Kršnou, Nejvyšší Osobností Božství, a jeho přítelem Ardžunou. Odehrál se na Kuruovském bitevním poli.
bhakti – slovo vychází z kořene bhadž, které znamená láskyplně sloužit. Hlavním významem slova bhakti je prokazovat oddanou službu. „Jednání výlučně pro potěšení Nejvyššího Pána Šrí Kršny, v příznivé náladě lásky, bez postraních tužeb a příměsi karmy a džňány, se nazývá bhakti.“
bhakti-jóga – cesta duchovního uskutečnění prostřednictvím oddané služby.
bhikša – almužna.
Brahman – a) individuální duše; b) neosobní, všeprostupující aspekt Nejvyššího; c) Nejvyšší Osobnost Božství; d) mahat-tattva neboli původní nerozlišená podoba veškeré hmotné energie, z níž je projeven hmotný svět.
bráhmana – ten, kdo zná brahman, duchovní podstatu; a) člen třídy intelektuálů, učitel či kněz; b) první védský společenský řád. Slovo bráhmana se nevztahuje k nějakému světskému postavení.
brahmástra – nejmocnější zbraň védské válečné vědy. Svou dokonalostí převyšuje zbraně nukleární. Zbraň je vypouštěna mantrou.
déví – bohyně.
déva – osoba s božskými vlastnostmi či polobůh, zbožná nebeská bytost obdařená dlouhým životem, lepší mentální a fyzickou schopností. Někteří dévové zajišťují déšť, oheň a další funkce nezbytné pro chod vesmíru.
dharba – škrobená tráva, která se používala k rituálním účelům.
dharma – ze slovesného kořene dhri – udržovat; lit. to, co udržuje; a) přirozená povaha (význam) věcí, to, co se od nich nedá oddělit; b) náboženství; c) sociálně náboženské povinnosti předepsané v písmech pro rozličné třídy lidí.
dhjána-jóga – cesta duchovní meditace aštánga-jógy (osm úrovní mystické jógy).
džňána – poznání; a) poznání vedoucí k neosobnímu osvobození, neboli rozlišování duše od hmoty a nalezení její totožnosti s brahmanem; b) transcendentální poznání vlastního vztahu s Kršnou.
Ganéša – polobůh se sloní hlavou. Je uctíván materialisticky zaměřenými lidmi, neboť udílí bohatství. Vjásadévův písař.
gandharva – nebeský zpěvák a hudebník.
Ganga – řeka s božskou vodou, jež přitéká z duchovního nebe nad tímto vesmírem a zaplavuje všechny tři světy (vyšší, střední a nižší planetární systémy).
Hanumán – nejoddanější společník Šrí Rámačandry, Pánovy inkarnace.
Jama – Dharmarádž, pán smrti. Soudce zemřelých.
jóga – spojení s Nejvyšším.
karma – hmotná činnost s touhou po plodech a její reakce.
karma-jóga – cesta duchovního uskutečnění, při níž jsou plody vlastní práce nabídnuté Bhagavánovi, Kršnovi.
Kršna – Ardžunův blízký přítel, rádce a ochránce Pánduovců. Nejvyšší Osobnost Božství, zdroj všech druhů expanzí, příčina všech příčin. Jeho podoba je věčná, plná poznání a blaženosti.
Kuruovci – potomci Kurua, zejména sto synů Dhrtaráštry bojující proti Pánduovcům.
kšatrija – a) válečník či státosprávce; b) druhý védský společenský řád.
Kuvéra – nebeský pokladník, polobůh bohatství, Šivův přítel.
Lakšmí – bohyně štěstí, Nárájanova choť.
mahárádž – král.
mantra – lit. man (mysl), tra (osvobozuje). Transcendentální zvuk či védský hymnus, který může osvobodit mysl od iluze. Verše složené z Pánových jmen oslovující uctívané božstvo. V Mahábháratě často zvuková vibrace, jež na jemné úrovni umožňuje činnost rozličných zbraní.
májá – lit. má - ne, já - toto; to, co není - iluze. Energie způsobující zapomnění našeho vztahu ke Kršnovi.
muni – mudrc.
Nárada – světec mezi polobohy. Velký oddaný Kršny, jenž po celém vesmíru hlásá jeho slávu.
Nárájana – čtyřruká expanze Pána sídlící na vaikunthských planetách, manžel Lakšmí.
Pánduovci – synové krále Pándua: Judhišthira, Bhíma, Ardžuna, Nakula a Sahadéva.
rádžasúja – bohatá ceremonie vykonávaná pro vítězného krále, jenž se stal vladařem všech ostatních panství a království.
rákšasa – démon pojídající lidi, často obdařený mystickými silami.
riši – mudrc.
svajamvara – námluvy, při nichž si nevěsta vybírá ženicha.
Šankaráčárja – inkarnace poloboha Šrí Šivy. Na pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství kázal v osmém století filozofii neosobního pojetí Boha.
Šrímad-Bhágavatam - Bhágavata Purána, autorizované písmo patřící k védské literatuře, které pojednává výhradně o zábavách Nejvyššího Pána a jeho oddaných.
Šríla Saččidánanda Bhaktivinóda Thákura – (1838 – 1915), vaišnavský áčárja, následovník Šrí Čaitanji Maháprabhua (avatára Kršny, který se před pěti sty lety zjevil v Indii a učil o jednoduchém a vznešeném způsobu bhakti-jógy pomocí zpívání Haré Kršna mahá-mantry). Šríla Bhaktivinóda Thákura se zasloužil o obnovení proudu bhakti v době, kdy byl díky rozličným pseudonáboženským skupinám pozastaven. Napsal přes sto knih vysvětlujících učení Véd a některé z nich zaslal do knihoven v západních zemích.
šúdra – a) dělník; b) čtvrtý védský společenský řád.
vaišja – a) zemědělec či obchodník; b) třetí védský společenský řád.
Vasuové – osm polobohů, kteří doprovázejí nebeského krále Indru.
Vaikuntha – dosl. místo bez úzkosti, bázně; věčné planety v duchovním nebi.
vana – les.
Varuna – polobůh, jenž vládne všem tokům a oceánům.
Vásudeva – Vasudevův syn, jméno Nejvyšší Osobnosti Božství.
Védy – čtyři základní knihy poznání sepsané Vjásadévou.
Višnu – úplná expanze Kršny, Nejvyšší Osobnosti Božství.
Vjásadéva – mudrc, který byl zplnomocněn k sestavení Véd, Purán, Vedánta-sútry a Mahábháraty.
|