MaháBHÁrata

Chceme tvou přízeň, Kršno

Třetího dne po boji byl král Viráta velmi překvapen. Když vstoupil do sněmovní síně, na místech pro krále seděli Judhišthira a jeho bratři - dvořan, kuchař, eunuch a pacholci od koní a dobytka. Měli na sobě drahé šaty a šperky. Rozhořčen takovou nepřístojností přikázal, aby se zvedli a odešli. Ale Judhišthira povstal a představil sebe a své bratry.

Král Viráta byl naprosto přemožen překvapením a okamžitě nabízel Judhišthirovi své bohatství, dobytek a celé království jako odškodné za to, že s nimi nakládal jako se sluhy. Poté nabízel Ardžunovi svou dceru Uttaru, ale ten odvětil:

„Celý rok jsem se pohyboval v její blízkosti v komnatách žen a dívám se na ni jako na dceru. Raději bych ji přijal za snachu a provdal ji za svého syna Abhimanjua.¹¹ To bude pro ni ten správný manžel.“

Po tak velkém napětí, které Pánduovci zažívali celých třináct let ve vyhnanství, byl sňatek Abhimanjua s Uttarou vítanou změnou a oddechem. Pozvání obdrželo mnoho králů a princů.¹² Nejvzácnější z hostů byl Kršna, jenž přišel se svou sestrou Subhadrou a jejím synem Abhimanjuem, nastávajícím ženichem. Z Dváraky s sebou vzal také deset tisíc slonů a deset tisíc vozů s koňmi a vojáky, šperky, zlato, překrásné róby a mnoho služebnic. Všechny dary rozdělil mezi Pánduovce.

Na nádvoří paláce zněly hudební nástroje, jako lastury, cimbály, rohy a bubny. Na velké svatební hostině se nabízela i výběrová zvěřina a jiné vzácné druhy masa. Několik druhů vína a omamných šťáv ze vzácných rostlin teklo v hojnosti. Královští pěvci s potulnými zpěváky a básníky čekali na krále, aby mu vzdali úctu. V příhodný čas král přivedl nevěstu a Ardžuna ji přijal ve jménu svého syna. Jako věno dal král Viráta Abhimanjuovi během svatební ceremonie sedm tisíc koní, kteří byli rychlí jako vítr, dvě stě vybraných slonů a různé jiné bohatství. Posvátný oheň sršel a plápolal, podněcován přepuštěným máslem, které do něho bylo přiléváno za zpěvu védských hymnů a manter.

Druhého dne shromažďovací halu naplnili vzácní hosté. Seděli na sedadlech ze zlata a slonoviny, podle své význačnosti. Šperky hostů se blýskaly a hala vypadala jako obloha posetá třpytivými hvězdami. Poté, co se hosté navzájem pozdravili a prohodili pár slov, nastalo ticho. Každý věděl, že to ticho je jen předehra před rozmluvou na velmi důležité téma.

Všechny oči se nyní dívaly na Kršnu, vedle kterého seděl jeho bratr Balaráma. Byl to významný okamžik, neboť tehdy se Kršna ujal vedení Pánduovců v hrozícím konfliktu s Kuruovci.

„Všichni víte o tom, jakými falešnými prostředky byl Judhišthira poražen ve hře v kostky,“ pronesl Kršna. ,,Zbaven svého království se musel i se svou rodinou toulat a trpět jen kvůli slibu, že dvanáct let setrvají ve vyhnanství a třináctý rok budou žít mezi lidmi nepoznáni, což bylo pro ně asi nejtěžší období. Museli vykonávat těžkou službu a trpět neustálou úzkostí, že budou odhaleni. Teď, když splnili svůj slib do posledního písmene, nastal čas, aby dostali zpět své království, bohatství, domov a královskou důstojnost. Myslíte si, že to, co jim patří, dostanou čestně nazpět? A že Durjódhana jim vyhoví, až ho požádají, aby jim vrátil jejich království? O tom silně pochybuji. Přesto přese všechno Pánduovci chovají své příbuzné stále ve svém srdci a nebudou jednat ukvapeně. Musíme se rozhodnout, co uděláme, abychom znovu nabyli svých práv a pokud možno při tom neztratili touhu po míru. Prosím vás tedy, abyste o tom velmi vážně uvažovali, hovořili mezi sebou a potom nám poradili. Není možné přemítat, co by Durjódhana mohl nebo chtěl udělat. Cítím, že je těžké něco plánovat, když nemůžeme prozkoumat mysl toho druhého. A proto navrhuji, abychom vyslali někoho do Hastinápuru, nějakého zdatného vyslance, který má odvahu a charakter. Musí mluvit rozhodně a být přesvědčivý, schopný přimět Durjódhanu, aby se vzdal půlky království a vrátil je Judhišthirovi, který o nic víc nežádá.“

Po tomto projevu Balaráma, Kršnův starší bratr, pravil:

„Nezapomeň, že Durjódhana má v moci celé království. Judhišthira ve své velkorysosti žádá nazpět pouze polovinu. Avšak vzdá se Durjódhana této poloviny? Musíme se nejdřív pokusit vyzvědět, co má na mysli, a pak určit směr naší akce. Nevěřím, že nám rázná řeč nějakého vyslance bude nějak platná. Můžeme tím jen vyprovokovat další konflikt. Durjódhana nepustí snadno to, co tak dlouho držel. Ať je vybrán vyslanec, který s pokorou dosáhne ústupku; s vyzývavým postojem Pánduovci nic nezískají. Náš vyslanec musí jednat v duchu porozumění. Judhišthira měl své království, ale rozhodl se ho prohrát navzdory radám přátel, kteří dobře věděli, že je mizerný hráč. Navíc vyzval ke hře Suvalova syna, známého svou vychytralostí a podvody. Mezi shromážděnými bylo mnoho těch, které Judhišthira mohl vyzvat, ale on se rozhodl, že bude hrát pouze se Šakunim, a ne jednou, ale opakovaně. Proto se teď ptám, kdo nese vinu na nynější situaci? Přiznejme si naše vlastní slabosti a jednejme v duchu usmíření. Nebuďme vyzývaví.“

Vládce jménem Sátjaki, příbuzný Kršny a zároveň jeho vozataj, pravil:

„Ó pane, já s vašimi názory nesouhlasím. Nejsou pravdivé. Judhišthira hru nevyhledával, byl k ní vyzván a jako kšatrija musel výzvu přijmout. Nevyzval Šakuniho ke hře, to zařídil Durjódhana. Judhišthira byl podveden. Ale to vše je již minulost. Splnil všechno, co bylo dáno do sázky. Kuruovci se pořád přou a za každou cenu si i nadále ponechávají neprávem nabyté vlastnictví a na všem hledají chyby. Neustále se brání tím, že se Pánduovci prozradili dřív, než skončilo jejich vyhnanství. Nesouhlasím s tím, abychom se nad nimi smilovali. Ať náš vyslanec jde a řekne, že Judhišthira je ve své velkorysosti připraven vzít si zpět pouze polovinu království. Buď mu vyhoví, nebo ponesou důsledky - potom bude mít naše naléhání formu šípů, a ne slov. Pokud se Kuruovci neskloní k Judhišthirovým nohám, shromáždím své síly a pošlu je do světa Jamarádže, pána smrti.“

Král Drupada, tchán Pánduovců, k tomu dodal:

„Durjódhana nic mírovou cestou nevydá. Je to jeden z těch, kteří častují ostatní sladkými slovy jako hlupáci. Nemůžeme se spolehnout ani na to, že by zakročil Dhrtaráštra. Vždy bude podporovat svého syna. Dróna a Bhíšma, ať už smýšlí jakkoli, půjdou s Durjódhanou. Nejdůležitější je připravit se na válku. Musíme co nejrychleji rozeslat naše posly ke všem králům na všech světových stranách, abychom byli těmi, kdo první obdrží jejich sliby podpory.“

A uvedl přes padesát vládců, kteří by měli být okamžitě informováni. Nakonec navrhl, aby byl do druhého tábora vyslán učený, inteligentní posel, který jim beze strachu a urážky jasně a rozhodně oznámí Judhišthirovy požadavky.

„Náš předvoj nesmí být násilný, ale ani služebnický.“



Po přípravách k odjezdu zpět do Dváraky se Kršna cítil spokojen, neboť započal návrat Pánduovců na trůn. Než odjel, znovu jim připomněl:

Pánduovci vybrali kněze, který byl vzdělaný a zběhlý v politice, a řekli mu, aby šel do Hastinápuru jako jejich vyslanec. Zároveň vypravili posly do různých království a knížectví, aby hledali spojence. Ardžuna se vydal do Dváraky formálně požádat o pomoc Kršnu. Durjódhana, který byl informován svými zvědy o všech plánech Pánduovců, rovněž vyslal své posly široko daleko, aby také hledal spojence. I on se vydal do Dváraky požádat Kršnu o pomoc. Oba dva, Ardžuna a Durjódhana, přijeli do Dváraky ve stejnou chvíli. V té době Kršna spal. Společně vešli do Kršnovy komnaty. Durjódhana si vybral místo hned u Kršnovy hlavy a Ardžuna se posadil u Kršnových nohou. Společně tak čekali, až se probudí. Když otevřel oči, prvním, koho spatřil, byl Ardžuna. Byl si však vědom také druhého návštěvníka u své hlavy, a pronesl tedy slova, která se týkala obou. Byly to obvyklé pozdravy a otázky, jak se daří.

Ardžuna stál se sepjatýma rukama a poklonil se mu. Durjódhana promluvil první:

„My oba, Ardžuna a já, jsme tvoji příbuzní, a proto na nás musíš hledět stejně. Já jsem přišel první a nezadatelné právo je, že prvnímu by měla být také přednostně věnována pozornost. Proto se na tebe obracím s prosbou o pomoc ve válce, která nejspíš vypukne.“

„Nevím, kdo přišel první,“ řekl Kršna, ,,ale Ardžunu jsem spatřil jako prvního, když jsem otevřel oči. Ardžuna je mladší a předpisy učí, že mladší by měl mít za těchto podmínek vždy první možnost volby. Jsem vám oběma k službám. Mám pod svou kontrolou milion vojáků, silných a dobyvačných. Mohu říci, že jsou silnější než já. Tato armáda je k dispozici jednomu z vás. Tomu druhému jsem k dispozici já osobně, ale jen pod podmínkou, že nebudu bojovat. Budu pouze na straně toho, kdo si mne vybere. To je vše. Teď mi sdělte, jak jste se rozhodli. Mladší Ardžuna by se měl vyjádřit první.“

Ardžuna okamžitě odpověděl:

„Ty musíš být na mé straně, i když nebudeš bojovat. Já nechci tvou armádu.“

Durjódhana byl nesmírně šťastný, že dostane milion vojáků. Myslel si o Ardžunovi, že je osel, když si vzal pouze jednu osobu, která navíc nebude bojovat, místo aby si vzal raději celou Kršnovu armádu. Vřele Kršnovi poděkoval a odešel.



Když se Šálja, jeden z nejmocnějších králů a otec Pánduovy druhé ženy Mádrí, dozvěděl o přípravách k válce, opustil své sídlo společně s doprovodem a vojskem, aby se mohl setkat s Judhišthirou a nabídnout mu pomoc. Durjódhana věděl od svých zvědů, kudy Šálja pojede, a vystrojil mu přivítání. Tam, kde měl Šálja se svou družinou odpočívat, nechal Durjódhana postavit slavnostní brány ozdobené květinami a přepychové pavilony, kde Durjódhanovi sluhové, dobře vycvičení v poskytování pohostinství, volně nabízeli jídlo a pití.

„Ať ti, kdo připravili tak nádherné uvítání a pohoštění, předstoupí přede mě. Já se jim za to odměním.“

Sluhové ihned běželi k Durjódhanovi, aby mu oznámili Šáljův požadavek. Ten neztrácel čas a rychle předstoupil před Šálju, aby mu řekl, že to byl on, kdo mu zařídil tak pohodlné cestování. Šálja byl překvapen, ale zároveň potěšen:

„Tvá pohostinnost je nevídaná. Co chceš, abych ti dal na oplátku?“

Durjódhana na tuto otázku čekal a okamžitě odpověděl:

„Chci, abys vedl naši armádu.“

Šálja byl opět překvapen, ale pravil:

„Dobře, povedu tvou armádu. Co jiného si ještě přeješ?“

„Nepotřebuji už nic jiného,“ odpověděl Durjódhana.

Šálja hned potom řekl:

„Předně však musím navštívit Judhišthiru a pozdravit se s ním. Pak se k tobě vrátím.“

„Vrať se brzy,“ řekl Durjódhana, ,,a nenech se Judhišthirou zdržovat pod žádnou záminkou!“

Když se Šálja setkal s Judhišthirou, dlouho spolu rozmlouvali. Na Šáljův slib daný Durjódhanovi reagoval Judhišthira jako vždy zásadově:

„Dal jsi Durjódhanovi své slovo, a musíš ho tedy dodržet. O tom není pochyb. Ale i já tě musím požádat o laskavost. Prokážeš mi ji?“

„Ano,“ odpověděl Šálja.

„I když to, co po tobě budu chtít, není příliš etické, už kvůli mně to musíš splnit,“ řekl Judhišthira. „Vím určitě, že až bude válka, dojde k velkému souboji mezi Karnou a Ardžunou. Chci, abys byl Karnovým vozatajem a využil jsi této příležitosti k nahlodání Karnovy sebejistoty. Utrousíš před ním poznámku, která ho oslabí a způsobí, že bude nerozhodný. Chci, aby Ardžuna vyhrál. Vím, že je to nesprávný požadavek, ale přesto tě prosím, udělej to kvůli mně.“

Šálja Judhišthiru ujistil, že v rozhodném okamžiku Karnu zastraší, a poté, co popřál Pánduovcům vítězství v nadcházejícím střetnutí, odjel.

– MAHÁBHÁRATA –