Lilit– je první žena Adamova. Odmítla se mu podřídit a raději od něho odešla a stala se démonkou. Lilit symbolizuje moc ženy, její zázračnou a tvořivou sílu. Lilit v Beranu, v aspektu na Mars
|
|  Yüklə 192.5 Kb.
|
Černá Luna v PanněPři této konstelaci vystupuje do popředí křesťanský hodnotový systém, trestající bůh Jahve vyžaduje absolutní poslušnost. Na jedné straně požadování ctnosti a slušnosti, na druhé straně odmítnutí podřídit se takovým příkazům. Církev zatratila erotiku, udělala z erotiky hřích, ve svých zobrazeních spojovala erotiku se sadizmem a masochizmem, s trestáním. Toto je jedním z problémů této konstelace, rozkoš se připouští jenom pokud současně obsahuje trest („buď–anebo“). Nebo je úplně potlačena. Lidé s touto konstelaci často prohlašují, že sexualitu vůbec nepotřebují, nebo jí nedokážou vnímat bez pocitů viny. I jiné radosti života prožívají jen s pocity viny, mají strach, že by do nich mohl vstoupit ďábel. Setkává se tady problematika „čistá“ versus „poškvrněná“, „panna“ versus „děvka“. Žena s touto konstelací nese břemeno Maří Magdalény. Pokud svou sexualitu rozvine naplno, očekává trest, považuje se za hříšnou. Nechává moc v rukách trestajícího Boha–Otce (v podobě společnosti, manžela, otce…), obklopuje se muži, kteří si jí neváží, ponižují jí, trestají, nebo vyhledává situace, ve kterých je nějakým způsobem potrestána za to, čím se „provinila“. Požadování čistoty a světla ale představuje živnou půdu pro ďábla – pro vztek, který donutí tuto ženu někdy až moc radikálně setřást „mužskou nadvládu“. Partner bývá často hodnocen pohledem vnitřního inkvizitora a žalobce. Muž s touto konstelací vnímá ženu jen ze dvou pohledů, „žena-světice“ a „žena-děvka“. Ta druhá je sice pro tohoto muže fascinující a inspirativní, ale kdo by jí chtěl za partnerku? Role ženy je tady výrazně definována konvenční morálkou. Nikde není ďábel ďábelštější a anděl andělštější než při této konstelaci. Tito lidé i takhle působí navenek – záleží od typu problematiky, kterou řeší. Buď se jedná o mírného sladkého anděla, nebo ďábelsky šarmantního svůdníka. „Panna“ je žena, která nikdy nepatřila žádnému muži, jenom sama sobě. Lilit tím, že utekla, je volná a svobodná, taky patří jen sama sobě. Podle mýtů existovaly kdysi chrámové bohyně, které sloužily jako prostitutky mužům, aby se spojily s Božstvem, samy ale zůstávaly pannami. Z tohoto pohledu je sexualita prostředkem, jak se přiblížit Bohu. Člověk s touto konstelací musí objevit „pannu“ v novém světle, erotika nemusí být tragická, může v ní existovat radost a smích, není už třeba jí z křesťanství odstraňovat, skrze ní se dá k Bohu vrátit. Člověk, který rád žije, se rád obrátí k Bohu („nejen–nýbrž i“). Černá Luna ve VaháchDialog mezi žádostivostí a odpíráním. Životní pocit tvoří dva extrémy – vášnivé nutkání ke splynutí a striktní odmítnutí pustit se do vztahu s TY. Na jedné straně je touha dosáhnout úplnosti prostřednictvím TY, na straně druhé přání potkat v druhém samého sebe. „Chci se v Tobě odrážet, abych viděl/-a, jak jsem fascinující.“ TY se tady stává druhým JÁ, od kterého se očekává všechno. Touha a žádost je tak velká, že vyvolává odpor a odmítání, odstup pak zase posiluje touhu („buď–anebo“). Strach z odmítnutí je tady tak velký, že preventivně se od partnera, který je objektem tak obrovské touhy, utíká. Nejde snést ani pomyšlení na možné odmítnutí, proto je v záloze vždy ještě někdo další, po kom se dá toužit, nebo někdo, kdo naopak zmírá touhou po dotyčném člověku – tomu se ale nejde oddat, jinak by hrozilo, že touha zmizí… atd. V tomto očekávání a neuvěřitelné touze spočívá rozkoš - a současně prázdnota. Touhou člověka s touto konstelací je, aby po něm někdo toužil. Touhu TY potřebuje k tomu, aby mohl milovat sám sebe – svoje tělo, aby mohl prožít svou sexualitu, bez touhy TY je vůči svému tělu bezmocný. Peklem se pak stává vědomí sexuální závislosti na touze TY. Na jedné straně pak stojí žárlivé majetnictví, na straně druhé strach z blízkosti, ze ztráty touhy. Tento člověk je zamilován do touhy. Touha narůstá s zákazy, s tajemstvím. Tato Černá Luna znamená, že TY je pořád tužebně hledáno, nebo je tento člověk sám objektem neutichající touhy. Snaha vyhnout se těmto zkušenostem může vést k trvalému odmítání vášně a sexuality. Vášnivé vztahy se tady střídají s fázemi odříznutosti a osamělosti. Východiskem je nehledat JÁ v TY, ale pochopit JÁ v sobě prostřednictvím TY, akceptovat TY jako část chybějící k dosažení absolutna. Černá Luna ve ŠtíruSymbolika Pluta a symbolika Lilit jsou si velice blízké. Oba bývají spojovány s tabuizací, obětí, stíny a démony. Pluto jako Pán temnoty, je tady, ale neukazuje se. Lilit je Paní temnoty hlavně od spojení se Samaelem, ukazuje se, ale její rozpoznání vyžaduje čas. Lilit je doručitelkou obsahů temné říše, Pluto nařizuje změny a ztělesňuje „Zemři a zroď se.“ „Zemři“ ve smyslu „změň se“ a objev se úplně nový a jiný, tématiku změny určuje Pluto. Při této konstelaci se dostává do popředí tématika rozsudku a „popravčí sekery“. Extrémní potřeba kontroly je podřízena „buď – anebo“, po absolutní kontrole následuje úplné zavržení. Svět smyslné radosti a vášně opět stojí proti duchovnu. „Buď – anebo“ tady vede ke kastraci – člověk tady sexualitu naprosto odmítá, nebo se mu stává jediným prostředkem jak překročit hranice a zbavit se kontroly. Bývá tady silné i další téma: „Buď bude po mém, nebo všechno zničím. A sebe taky, když to bude nutné!“ Pokud člověk s touto konstelací ve fázi změny včas nepochopí symbolické obětování JÁ a opuštění staré identity, může dojít i ke krvavým obětem – sebevraždy, těžké nemoci, nehody... „Zemřít“ v tomto kontextu znamená změnit se. Pokud ke změně nedojde, hrozí přenesení problematiky do tělesné roviny a člověk opravdu zemře, nebo smrt potká jako varování. „Zemři, abys mohl žít“ je tady výstrahou, poučením. K tomu, aby se tento člověk našel, je nutná změna, smrt starého, začátek „nového života“ již v tomto životě. S touto konstelací může člověk narážet na tuto tématiku i u svých blízkých (častá konstelace u partnerů sebevrahů, prožívají příslušné téma v zrcadle). Změna své vlastní identity může být přežívána jako záhuba svého vlastního JÁ. Dále tady najdeme lidi s nesmírnou potřebou kontroly, která se chce vyhnout temnotě – „maluje si svět na růžovo“. I z bolestivé zkušenosti udělá „úžasný zážitek“. To, co způsobuje bolest je okamžitě likvidováno, umrtvováno, negováno. Bolest, smutek a vztek se vůbec nesmí objevit! Všechno jde pochopit díky absolutní „toleranci a lásce“. Válka pak zase probíhá na tělesné úrovni, ve fyzickém těle. Nebo další extrém – člověk, který pořád pranýřuje druhé, protože se neumí vypořádat se svým vlastním stínem. Pomlouvá vše, „co mu nevoní“, vysmívá se tomu, a aby sám takovému chování nepropadl, zůstává ve stínu. „Dokážu se svému stínu postavit, vrhám světlo do svých vlastních propastí“. Touha kdykoliv a kdekoliv odmaskovávat vlastní temnotu. Temnota nesmí existovat! A ve mně? Vše musí co nejrychleji „zesvětlat“, včetně mně samotného. Tady je nutné zjistit, který vnitřní démon tohoto člověka k tomuto konání vede. Tématika smrti jako změny znamená i oběť. Dalším tématem je obětování sexuality, pohlavních funkcí, různé poruchy a zdravotní problémy související s rozmnožováním. Místo své vnitřní změny tento člověk obětuje své pohlavní orgány. Cílem je pak nalézt své potvrzení tam, kde se nachází největší rána, prostřednictvím transpersonálního přežívání sexuality. Lilit tady ukazuje svět extrémů. Vybavuje člověka tendencí neustále přitahovat extrémní situace. Odráží dialog života a smrti. Centrálním životním úkolem se stává: „Zemři, abys mohl žít“, jinak jsi „NE živý ani NE mrtvý“. Tato konstelace, pokud je pochopena, je obrovskou šancí na ŽIVOT, zpřístupňuje nevědomí, vnitřní bohatství, takový člověk se stává iniciátorem, opravdu ŽIJE. Nepochopena vede k pouhému vegetování, existenci mezi životem a smrtí, přežívání bez ŽIVOTA. Černá Luna ve StřelciSymbolika Střelce (kentaur s lukem a šípem v ruce, spodní část těla je zvířecí a svědčí o divoké pudové stránce, horní část těla s lukem a šípem směřuje k vyššímu) znamená nalézt spojení mezi divokou pudovou stránkou a vyššími sférami. Při tomto postavení Lilit panuje mezi těmito dvěma světy napětí. Nestřídmost, pohodlnost, lenost, a požitky se buď stávají „modlou“, nebo jsou totálně popírány. Člověk svádí neustálý boj s nízkostí, aby dosáhl výšek, usiluje o čest a slávu. Sexualita se tady stává bojištěm, v němž v se odehrává boj mezi nižším a vyšším. Extází a askezí („buď–anebo“). Hledá se spojovací oblouk. Muž s tímto postavením často hledá velmi pudovou ženu, dnes s ní splyne a zítra jí trestá. Nebo naopak hledá ženy s velmi slabými pudovými instinkty, které mu poskytnou záruku, že se neprobudí jeho „zvířecí tělo“ a on se nesníží k něčemu tak podlému jako je naplňování svých pudů, myslí si, že se tím přiblíží ke svatosti. Žena s touto konstelací se může chovat jako velekněžka, která občas potřebuje k nasycení otroka z masa a kostí. Často tady dochází ke spojení „spirituálního-vyššího“ partnera na jedné straně s partnerem „materiálním-nízkým“ na straně druhé. Spirituální partner klade velký důraz na náboženství, víru, světonázor, důstojnost, materiální partner je popírá. Tato problematika se může odrážet i u rodičů, často právě rodiče člověka s touto konstelací pocházejí z různých sfér a dotyčný pak skrze rodiče řeší symbolické spojování „nízkého a vyššího“. Závojem této Černé Luny je pokrytectví. Mystikům, kteří nechtějí nic vědět o světě, zůstává skryto to podstatné, stejně jako světákům, které nezajímají tajemství duchovna. Pokud tento člověk „odloží luk“, šíp zasáhne. A díky svému vědomí může šíp sledovat k výškám a přesto současně zůstat tady „dole“ („nejen–nýbrž i“). Černá Luna v KozorohuÚstředním tématem je tady téma obětního beránka a zrady. Od Saturnu lze jen těžko oddělit slovo „vina“. Přísnost, pravidla, morálka, soudnost, ortel, zákon, odpovědnost, vyhnanství, osamělost a vina – toto vše jsou obsahy Saturna. Lilit v Kozorohu je plná těchto obsahů. Člověk s touto Černou Lunou zvykne nést již od dětství tajemství, které je pro něj zátěží.Toto dítě je zasvěcováno do věcí, s nimiž se jen těžko může vyrovnat, většinou dělá důvěrníka nějakému dospělému, tajemství nesmí za žádnou cenu prozradit, nesmí tohoto svého dospělého „přítele“ zradit. V oblastech, ve kterých jsme museli předčasně dospět, zůstáváme navždy dítětem, protože přirozený proces zrání je tady nahrazen naučeným chováním. Na důvěryhodném člověku zůstává zátěž tajemství, důsledkem je pak tabuizace vlastní důvěry. Tento člověk může jakékoliv osobní sdělení považovat za zradu, jakákoliv indiskrétnost se ho pak bytostně dotýká. Existuje tady touha být důvěrníkem nebo nositelem tajemství. A opět dva extrémy, jak je u Lilit zvykem. Na jedné straně člověk, který dělá tajemství úplně ze všeho, včetně přirozených věcí a dějů. Okolí, kterému tento člověk projeví důvěru je „zasvěceno“. Pouhou zmínku o sobě pak dotyčný prožívá jako absolutní porušení důvěry. Druhým extrémem je člověk, který ze strachu, aby ho nikdo nezradil, o sobě prozradí absolutně všechno, přestává tak být tajemstvím pro kohokoliv. Své okolí tak přetěžuje, že nutně bývá pravidelně zrazován. I zrada ale může být součástí nejvyššího plánu (stejně jako to bylo třeba u Jidáše), zradou se věci „dávají do pohybu“, prostor se čistí. Je velice bolestné být zrazen, a ještě bolestnější je zradit. Strach, nedůvěra a osamělost doprovázejí člověka zrazeného, i toho kdo zradil. Poznání důvodů zrady vede k odpuštění sobě i druhým. Dalším tématem této konstelace je perfekcionizmus. Střídají se fáze nadlidských perfektních výkonů a depresí z vlastní nedokonalosti. Saturn symbolizuje odpovědnost, práci, těžkosti a strach ze ztráty moci. Lilit naopak . Strach? Né, Lilit riskovala, vzepřela se, iniciovala, důrazně protestovala. Z tohoto pohledu stojí obsahy Lilit a Saturna proti sobě. Právě saturnské obsahy – potřeba jistoty, strach z pomíjivosti, nám brání prožívat obsahy Lilit. Saturn si svého „bytí“ neužívá, nežije jen přežívá. Lilit nám nařizuje ŽÍT, užívat si život naplno, ukazuje nám, že jsme pomíjiví, smrtelní, že život si nesmíme nechat utéct. Černá Luna ve VodnářiVodnář/Uran má tendence směřovat „vzhůru“ a vzdalovat se tak všemu „nízkému“. Hlavním tématem této konstelace je chlad. Podle mýtů existuje ledová říše hluboko pod pekelnými plameny, je Devátým okruhem pekla, který sestává pouze z ledu. Nenajdeme zde žádný oheň, žádné vášně. Je tady psychický domov strachu a děsu, který nás nutí až k tomu, že se tváříme jako mrtví – naprosto chladní, studení jako led, ztuhlí. Již není ani hněv, ani smutek, ani bolest. Je pouze chlad. V Devátém okruhu pekla je duše jako mrtvá. Chlad umožňuje odstup a nedotknutelnost, krutost vůči tomu, kdo chce přistoupit, vůči TY. Každý člověk část této dimenze duše v sobě má, ale pro člověka s Černou Lunou ve Vodnáři se stává ústředním tématem. Dvojice se hádá. Ona pláče, křičí, prosí, snaží se přiblížit. On se distancuje, mlčí, utíká, je cynický. Čím víc se ona rozpálí, tím větší je u něho chlad. Ona mu vyčítá, že je chladný, že neumí jít do hloubky, neuvědomuje si ale, že on je už hlouběji než ona, chlad je hlouběji než vášně a oheň. Navíc oba neví, že jsou si vzájemně tak blízko, jsou těsně vedle sebe. (Role on/ona můžou být samozřejmě vyměněny). Jeden partner vždy pod kontrolou, s potlačovanými city, racionální, obalen vrstvou ledu, druhý partner vždy emocionální, iracionální, poháněn pocity, srdcem. On znevažuje její city, ona zase jeho chlad. Každý z nich vyžaduje uznání své bídy, svého pekla, konečně jsou spolu, pohled každého z nich je ale odlišný, vidí toho druhého svým pokrouceným okem. Jde tady ale o smíření. „Vše co existuje, je dobré, protože to je.“ Na jedné straně je třeba se smířit s chladem – chlad není zlý, není ani nedostatkem citů, je to jen jiný postoj, ochrana. Srdce, které zmrazíme, nekrvácí. U některých lidí je rána tak velká, že se nemůžou vyrovnat s možností rozmražení, s možností dalšího krvácení. Bojí se, že by to nepřežili. Na druhé straně – oheň a vášeň jsou taky okruhem pekla, utrpením, formou reakce na ublížení, peklem o stupínek výš. Pokud je chlad asociován s povyšováním, stává se prokletím, nejde pochopit, není cesty zpátky („buď–anebo“). Lidé s touto Černou Lunou řeší ve svém životě buď svůj vlastní chlad, nebo na chlad narážejí u svého partnera. Jsou ale i tací, kteří mají v sobě obě tyto problematiky. Muži s touto Černou Lunou mají rádi ženy „vyčnívající z řady“, jakmile ale poznají jejich sílu, schovají se za svůj ochranný „ledový“ štít nebo utečou. Vzhledem k povaze Uranu je při této konstelaci i obrovská tendence bouřit se. Požadavek svobody spolu s velkou kreativitou a touhou po originalitě sehrávají svou důležitou roli. Pokud se v člověku dokáže Uran a Lilit spojit, může sestoupit z „výšky“ a zachytit hloubky („nejen–nýbrž i“), a pak mu narostou křídla. Černá Luna v RybáchHlavním tématem je hloubka a vzestup, hloubka ve směru kvality a duševního rozměru, obrovská touha po splynutí, touha naleznout svou duši prostřednictvím „TY“. Muž s touto konstelací nosí obraz své zachránkyně hluboko v sobě, hledá jej a vidí v každé ženě, které se dotkne. A přece si není jistý tím co hledá, jeho zachránkyně patří snu, který si nepamatuje. Symboliku Neptuna (vládce Ryb) spojujeme se sny, zapomenutý sen odmítá sloužit Egu, vede k hledání, k rozvíjení přístupu k nevědomí. Přístup ke světu snů a obrazů je tady nesmírný, velká fantazie, často i telepatické schopnosti. A zase jako protipól – strach z fantazie a snů může vést k jejich naprostému popírání, odmítání. Jen co se objeví, okamžitě jsou „zapomenuty“. Tito lidé okamžitě zapomenou vše – co se jim nehodí do jejich obrazu světa, vše – co by ho mohlo zpochybnit. Pravda o nich samotných k nim vůbec nepronikne, okamžitě jí zapomenou. Zapomínání představuje ochranu, vše nepříjemné je zakryto závojem. Pravda pak přichází prostřednictvím partnera. Vnímání fantazií a snů se tady stává bolestným, doprovázeno strachem, zklamáním, nejistotou. Buď je člověku odepřeno, nebo ho on odpírá ostatním. Jako kompenzaci si tento člověk pořídí „hroší kůži“ a svět nepochopitelných jevů popírá a potlačuje, obvykle potká partnera, který uznání těchto jevů požaduje. Žena s tímto postavením může mít prorocké schopnosti. Muž s touto konstelací takové ženy vyhledává. K odkrytí poselství obrazů je potřebný pohled do vlastního nitra, ponoření do hloubky, Toto vždy plní jeden z partnerů. Tato Černá Luna podporuje touhu po harmonii. Za každou cenu. Zapomenout na mrzutosti lze i s pomocí alkoholu, léků a podobně, rozpouštějí i pocity odloučenosti. Sexualita může být znehodnocena, potlačena, obětována, sexuální impulzy okamžitě zapomínány. Je příliš ožehavá, aby mohla vystoupit na denní světlo. Svůdnost a vlastní vábení se zastírá závojem. Hlavně nepřebírat odpovědnost za svádění a flirt. Své vlastní vábení tento člověk nevnímá, s údivem pak zjišťuje, že někdo jiný zachytil jeho signál a odvážil se přiblížit. Odpovědnost ale nese ten druhý, i odpovědnost za to, že se rozbije o skály. Vyskytují se tady 2 extrémy – člověk naprosto podléhající své fantazii a snům na straně jedné a fanatik pravdy zcela popírající cokoliv fantazijního na straně druhé. Oba potkávají ve svém partnerovi svůj opak, své zrcadlo. Iluze a fantazie mohou při této konstelaci buď pomáhat, nebo slouží jako sebeklam. Bytí a zdání náhle splyne. Hrozí pomatenost, chaos. Východiskem je akceptovat hloubky i výšky, „vzpomenout“ si na své sny a nezapomenout pravdu o sobě samotném, najít jí v TY. Rozsudek nebo Cesta?Lilit v horoskopu na nás může působit jako rozsudek. Když vynášíme rozsudek, soudíme a když soudíme – musíme nejdřív zjišťovat, pátrat, vědět o co jde, kde je problém, dojít k poznání, abychom pak mohli soudit. A jsou dvě možnosti jak uchopit symboliku Lilit v nativním osobním horoskopu – buď nic nepochopíme a přijímáme pak Lilit jen jako rozsudek (rozsudek Boha, nebo Osudu, nebo svůj vlastní, nebo jako karmu atd.), potom je pro nás Lilit prokletím, naplno se podřídíme rozhodnutí – rozsudku, snášíme a odpykáváme si svůj „trest“ – „vždyť to mám v horoskopu, nemůžu být jiný/-á“. Nebo je tady druhá možnost...Poznáme a pochopíme sami sebe, spatříme svoje zrcadlo v TY, pochopíme svoje stíny a dosáhneme tak poznání, Vědění, jednoty se sebou samým, s Universem, s Bohem i s partnerem, který pouze odráží to, co skrýváme, před čím utíkáme, co jsme ze sebe vyhnali, popřeli a vymazali ze svého života, co v nás vzbuzuje né strach ale přímo hrůzu. Poznáme svoje hrůzy a přijmeme je. Lilit se pak stává iniciací, splnila svůj úkol, vrací se domů do ráje, z kterého utekla, byla vyhnána. Je akceptována a milována a současně volná a rovnocenná. Toto je skutečný význam a symbolika Lilit v horoskopu. |