Lilit– je první žena Adamova. Odmítla se mu podřídit a raději od něho odešla a stala se démonkou. Lilit symbolizuje moc ženy, její zázračnou a tvořivou sílu. Lilit v Beranu, v aspektu na Mars
|
|  Yüklə 192.5 Kb.
|
Černá Luna v BýkuPodstatou dynamiky této Lilit je smyslnost, naplnění a požitek jako vůdčí životní princip a (nebo) jeho absolutní odmítání. Na jedné straně je člověk zahlcen rozkoší, smyslností, radostmi života, může si jich užít do sytosti. Jsou to chvilky, kdy zapomene na čas a nemyslí na budoucnost. Je přitom důležité, aby mohl kdykoliv odejít. V popředí je tělesný výraz, materiální oběť, požitky jsou stále subtilnější, rafinovanější. Zdráhá se sledovat vyšší cíle, stát se uvědomělým. Užívá si na úkor své duše („buď–anebo“). Na druhé straně – naprosté odmítání požitků a smyslností, asketický způsob života, sexualita je radikálně odmítána, do popředí jde „vyšší duchovno“ a spiritualita. U některých lidí s touto konstelací se tyto dva extrémy střídají. Silné napětí mezi oběma světy je ztělesněním „nutné oběti“, bez které neexistuje přístup k transcedenci. Východiskem je uvědomit si, že ve zdravém a milovaném těle sídlí zdravý duch, věnovat se tvořivým spirituálním oblastem a s vděčností si užívat smyslnost a sexualitu („nejen–nýbrž i“). Černá Luna v BlížencíchOblast pocitů je potlačena, rozpitvána, racionalizována, poznamenána chladným intelektem a cynizmem. Člověk díky svému intelektu ví, kdo je a jaké množství pocitů v sobě má, nic však při tom necítí, „stojí vedle sebe“, jeho intelekt se stává jeho démonem. V patriarchálním systému rozum dominuje nad „ženskými hodnotami“. Lidé s touto konstelací mají neuvěřitelnou intuici a pocitovost, neuvěřitelné sny, používají je ale spíše mimochodem, neumí je přijmout, důvěřovat jim, odmítají je v sobě. Slovní bohatství a intelektuální zručnost se tady stává modlou. Vyhledávají intelektuální obraz nepřítele. Tento člověk intelektuál/-ka obvykle najde partnera vroucích citů. Navzájem se pak ti dva ponižují. Čím je jeden racionálnější, tím iracionálnější je ten druhý („buď–anebo“). Jeden druhého „intelektuálně usměrňuje“, druhý zase zcela iracionálně předvádí srdcervoucí scény, plné pláče či smíchu. Intelektuál zůstává chladný a analyzuje partnerovu bolest, cynicky jí komentuje. Je přitom naprosto v obraze a ví že „emotivní – iracionální“ partner k němu patří, že zrcadlí jeho vlastní vnitřek, vůbec nic však necítí. Chladně pozoruje svůj obraz naproti, fascinovaně a nezúčastněně zároveň. Tito lidé můžou vést nevázaný život, lámat protějškům srdce, pořád cynicky rozpitvávají svět. Mluvení a mlčení se tady stávají zbraní. Druhý je eliminován buď přívalem slov nebo hradbou mlčení. Mostem tady bývá psaní nebo hudba. Je třeba si tady uvědomit, že i intelektuál má v sobě v hloubce onu emocionální intuitivní iracionalitu, a že jí potkává a zrcadlí prostřednictvím partnera („nejen–nýbrž i“). Černá Luna v RakuPři této konstelaci se objevuje pohlcující matka. Lilit se setkává s Lunou, navazují spojení. Na jedné straně dobrá matka – na druhé straně strašlivá matka. Jsou všudy-přítomné. Častá tady je trvalá kontrola a vedení nadmíru starostlivou matkou. „Dítě“ je přepečlivě zaopatřeno, nemá ale svobodu („buď–anebo“). Za každý krůček ke svobodě se platí vysoké výkupné, láska je zneužívána k manipulaci. Pokud přece jen maminku opustí, nastupuje pocit obrovské viny. Matku tento člověk nenávidí, zároveň jí stále hledá. Muž s touto konstelací hledá v ženě matku. Jeden den jí miluje, velebí, nosí na rukách, druhý den nenávidí a napadá pro pocit spoutanosti a nesvobody. Jako východisko si někdy zvolí ženu – děvčátko, přičemž získává „dítě“, pak ale začíná týž boj s tchýní. Tito lidé se neustále na matku stěžují, stavějí se do role obětního beránka. Odmítají však dospět a převzít zodpovědnost. Žena s touto konstelací má tendence stát se Velkou Matkou, pohlcuje své vlastní děti a ovládá je natolik, že brání rozvoji jejich osobností. Nesnáší konkurenci. Zůstává po celý život dívkou, nikdy nedospěje, bud „rdousí“ své děti, nebo pokud je nemá zardousí své „duševní děti“ – svou kreativitu a tvořivost. V extrémním případě může být mateřství kvůli nenávisti k vlastní matce odmítnuto. Muž i žena hledají v partnerovi maminku, dávají svému partnerovi často nevědomě svolení, aby s nimi jednal jako s malým děckem, odmítají se stát dospělými, vztahy bývají poznamenány značnou závislostí. Úkolem tady je převzít zodpovědnost za svá rozhodnutí, dospět, akceptovat Lunární principy ve spolupráci s Lilit a dostat se tak do kontaktu s nevědomím („nejen–nýbrž i“). Černá Luna ve LvuTato Lilit vytahuje do popředí dvě říše: denní – patriarchální – ovládanou Sluncem a noční – matrilineární – ovládanou Lunou. Lev doprovází hrdého vládce s požadavkem být něčím mimořádným. Ústředním tématem je sebevyjádření, přičemž jednu stranu představuje totální vydání se, druhou stranu nadměrná zdrženlivost („buď–anebo“). Vyskytují se tady velké zábrany předvést se a spontánně přežívat, strach z blamáže. Slunce musí osvětlit i stíny. Je třeba střetnout se se svou pudovostí, duševně se s ní vypořádat a integrovat ji. Část lidské podstaty se nemůže uskutečnit, pokud Slunce okrádáme o jeho noční stránky. Lidé s touto konstelací se musejí vypořádat s nočními stránkami Slunce, které často prožívají přes svého otce. Otec buď bývá veleben a jeho stinné stránky jsou popírány. Zaslepenost vůči otci pak odpovídá snaze ochránit se před temnotou. Nebo tito lidé okusí nejvíc z temnoty přes svého otce. Existuje tady polarizace – velkolepá matka a strašlivý otec nebo naopak. Muž s touto konstelací může být silně fixován na matku a vybírá si dominantní ženy, zůstává milovaným synem v Matčině říši. Žena zase bývá hrdou královnou a muže, který není schopen rozluštit jí jako hádanku – tvrdě trestá, degraduje ho na ploditele dětí. Otec bývá při této konstelaci obestřen tajemstvím, často není známo, kdo je otcem. Tato žena touží po silném muži, není ovšem ochotna dělit se o vládu, je tady strach z poranění vlastní pýchy, radši proto volí osamělost, z níž jí vytrhuje pouze její syn – muž od kterého očekává, že jí rozluští. Tato žena muže nenechá odejít, drží ho v dosahu své kontroly, poskytuje mu svou vlastní moc, čímž mu nedává šanci ukotvit jí, nakonec proto vždy zakotví sama u sebe. Je třeba se tady vyrovnat s otcovstvím, s mocí takzvaného „mužství“, nebo se vymanit z říše matky královny. Dalším východiskem je najít střed mezi sebevyjádřením a strachem z něho („nejen–nýbrž i“). |