Balkanismus na příkladě mediální reprezentace srbských fotbalových fanoušků

1 Neformální typologie fotbalových fanoušků podle vnějších forem projevů přízně: fans (fandové), ultras (orientováni na efektivní činnost na stadionech, tj. transparenty, klubové hymny, pyrotechnika, chorea), hooligans resp. rowdies (zaměřeni na výtržnosti a násilí) a roligans (vznikli na protest vůči brutalitě hooligans; preferují povzbuzování doplňované o recesistické prvky) [Mareš 1999].

2 Dále už jen Crvena Zvezda.

3 V průběhu 80. let 20. století se mezi fanoušky Crvene Zvezdy začaly formovat dvě výrazné skupiny: Ultras, věrni svému názvu, následovali italský způsob fandění (tifosi) charakteristický složitými choreografiemi, zatímco Red Devils se po vzoru anglických rowdies orientovali spíše na vyhledávání a plánování násilných konfliktů a bitek s podobně „anglicky“ zaměřenými fanoušky konkurenčních klubů. Roku 1989, v atmosféře sílícího nacionalismu a blížícího se rozpadu Jugoslávie, pak došlo ke sloučení těchto dvou skupin pod jednotným názvem Delije (archaický srbský termín tureckého původu, volně přeložitelný jako „Hrdinové“ či „Borci“). Přestože jsou srbští fanoušci obecně nechvalně proslulí svou extrémně nacionalistickou a krajně pravicovou orientací, oficiálně největšími nepřáteli příznivců Crvene Zvezdy překvapivě nebyli a nejsou Chorvaté, Bosenští Muslimové či Kosovští Albánci, nýbrž fanoušci konkurenčního bělehradského klubu Partizan, kteří si říkají Grobari („Hrobníci“). Vzájemné střety těchto dvou klubů měly od konce 80. let až do počátku 21. století většinou silně politický podtón a dodnes bývají provázeny výraznými projevy diváckého násilí. [Brimson (2003) 2008; Mareš, Smolík, Suchánek 2004].

4 Tj. poslední fáze (čtvrté předkolo) kvalifikace Evropské ligy.

5 „Srbský národ se bude ještě dlouho vzpamatovávat z facky, kterou mu společnými silami vrazili česká policie a česká média.“ („Češki mediji: ‚Srpske svinje!‘“ [Česká média: „Srbská prasata!“] Sportal.rs [online] 22. 8. 2009 09:08 [cit. 25. 9. 2011]. Dostupné z: .)

6 „Česi: Tukli smo srpske svinje!“ [Češi: Ztloukli jsme ta srbská prasata!] Press Online [online] 23. 8. 2009 [cit. 25. 9. 2011]. Dostupné z: %C4%8Cesi%3A+Tukli+smo+srpske+svinje!.html>.

7 „Prasata!“ Blesk 21. 8. 2009.

8 „Stará hora“.

9 Respektive nomen omen, s ohledem na to, že Balkán býval charakterizován jako hornatý region obývaný prostými horaly a pastevci ovcí [Noris (1999) 2002: 52, 56, 59].

10 Například o „divokých Albáncích“, „militantních Srbech“ či „hrdých a statečných Černohorcích“ [Goldsvorti (1998) 2005: 38]

11 Viz například vznik Království SHS neboli Království Srbů, Chorvatů a Slovinců roku 1918.

12 Případně, v závislosti na názorové orientaci, i samostatnou Republiku Kosovo.

13 Analytický výzkumný proud zkoumající prvky, aspekty, fungování a působení diskurzů moci, vědění a ovládání v postkoloniální éře s ohledem na perspektivu „tradičních Druhých“.

14 Todorova upozorňuje i na četné historické diskontinuity ve způsobech chápání, percepce, deskripce a konstrukce Balkánu. Určitými změnami balkanistický diskurz prošel i v průběhu 20. století, zejména pak v jeho poslední dekádě, kdy došlo k postupnému rozpadu Jugoslávie, čemuž se však Todorova ve své knize věnuje jen okrajově [Dudková 2008: 19].

15 Západ se prostřednictvím balkanismu zbavil obvinění z kolonialismu, rasismu, eurocentrismu či náboženské nesnášenlivosti vůči islámu, protože ten se vztahuje na geografickou část Evorpy obývané bělochy a převážně křesťany. Balkán se však stal „modernější“ náhražkou Orientu ve smyslu posledního útočistě postojů, které by vysloveny v souvislosti s Afrikou či Azií byly zcela jistě považovány za rasistické, jako například často opakovaný stereotyp o méněcennosti, zaostalosti, iracionálnosti či primitivnosti všeho balkánského, jenž „zdomácněl“ i na Balkánu samotném. Na základě toho můžeme konstatovat, že se balkanismus ve svém fungování a působení příliš neliší od diskurzů rasismu či nacionalismu. Na rozdíl od antirasismu či antifašismu, „antibalkanismus“ na svou konceptualizaci teprve čeká [Todorova (1997) 2009: 188-189]. Lze tedy říct, že Balkán je objektem tzv. kulturního rasismu, tj. stigmatizující identifikace a esencializace připsaných negativních charakteristik ze strany Západu. Kulturní rasizmus neodkazuje k viditelné odlišnosti fyzických rysů, tělésných tvarů či barvy kůže, nýbrž se týká případnosti k určité sociální skupině, náboženství či kulturní tradici [Hamar, Szaló, Šlesingerová 2007: 19].

16 Ve středu diskurzu byzantismu stojí pravoslavné náboženství a byzantská kultura jako součást obrazu jihovýchodní Evropy [Bakić-Hayden (2002) 2003].

17 Goldsworthy v této souvislosti hovoří o tzv. textuální a narrativní kolonizaci Balkánu, tedy způsobu, kterým „imperialismus představivosti“ obsazuje geografickou mapu Evropy. [Goldsvorti 1998 (2005): XIV].

18 „Voluntary self-exoticism“ [Iordanova 2001: 21, 56].

19 Slavoj Žižek na základě Lacanovské psychoanalýzy vypracoval několik přístupů ke studiu alterity („druhosti“), přičemž jedním z těchto „Druhých“ je „velký Druhý“ („the big Other“), tj. symbolický řád regulující sociální život a projekce subjektivní identity, ke kterému se vztahujeme, ale jenž sám o sobě neexistuje [Žižek 1997 citován in Daniel 2006: 47-48].

20 „Sacred One“ [Kiossev 1999: 2].

21 „Significant Other“ [Ibid.: 214, 217].

22 „Das ganz Andere“ [Ibid.:9: 2].

23 „Self-colonising cultures“ [Ibid.].

24 „Traumatic mirror-discourse“ [Kiossev (2002) 2003: 217].

25 „Nesting orientalisms“ [Bakić-Hayden 1992].

26 Například pro obyvatele Německa je Východem Česko, pro obyvatele Česka Slovensko, pro obyvatele Slovenska Ukrajina atp.

27 Uvozovky naznačují, že v tomto kontextu nepovažuji význam pojmu „orientalizace“ za doslovný, protože je to zejménu diskurzivní strategie moci a dominance silnějších nad slabšími, což sice lze aplikovat například na hegemonní vztah Srbska ke Kosovu, ale ne už na „orientalitující“ praxi Slovinců či Chorvatů vůči Srbům [Cushman 2004: 18-20].

28 Tzn. islám, turecký jazyk, hudba, umění, architektura, oblékání, jidlo, tradice, administrativa atp.

29 Tj. autonomní oblast Vojvodina.

30 Srbsky „Što južnije to tužnije“.

31 „Yugoslavian brand of racism“ [Arsenijević 2007].

32 Sám koncept evropského kontinentu je výlučně intelektuální konstrukcí, z geografického hlediska totiž Evropa nemá hmatatelnou východní hranici, jelikož se mezi ní a Asií nenachází moře ani oceán a hranice mezi nimi proto musí být neustále historicky, kulturně a politicky konceptualizovány a konstruovány [Hobsbawm citován in Subotić 2007: 7-16].

33 „Not-So-Much-Europe“ [Mytsak 2005: 19].

34 „Demi-Orientalization“ [Wolff 1994: 5].

35 Dříve než byly projektovány na (jiho)východ byly zaostalost a barbarství připisovány evropskému severu v rámci do té doby dominantního dělení na Jih versus Sever [Ibid.].

36 Viz výše koncept Balkánu jako „Třetího světa“ v rámci Evropy (str. 13).

37 Jako výsledek „uhnízdění orientalismů“ a jeho další reprodukce na nižších úrovních v rámci hranic kulturního prostoru definovaného jako „východní Evropa“ [Iordanova 2001: 57].

38 Pojímání Balkánu jako „vnitřního Druhého“ vychází z jeho paradoxní pozice jako geograficky neoddělitelné součásti Evropy, která je však kulturně konstruovaná jako „Druhý“ a na základě toho konceptuálně vyřazená z j symbolického a kulturního evropského prostoru [Iordanova 2001: 56; Noris (1999) 2002: 27; Todorova 1994: 453].

39 Viz například Sarajevo, místo tragických střetů Západu, Balkánu a Orientu (1914, 1991-1995).

40 Antemurale Christianitatis, lat. hradba čili záštita křesťanství.

41 Sama Todorova však nesouhlasí s aplikací postkolonialismu na Balkán, jelikož ten, jak jsem již uvedla výše, nikdy nebyl kolonií v pravém slova smyslu.

42 Balkanismu a jeho rétorice jako jednomu z diskurzů moci se ve svých pracích věnuje například výše zmíněný Slavoj Žižek, který v tomto ohledu fungování balkanistického diskurzu připodobňuje k praktikám a strategiím orientalismu [Žižek 1998 citován in Dudková 2008: 16-17].

43 Instrumentalizace historie na území Balkánu však neprobíhala vždy jen pomocí negativních stereotypů. Např. do první světové války byl ve Velké Británii velice živý stereotyp o Srbech jako primitivech, banditech a královrazích, což mělo svůj počátek ještě v první polovině 19. století, kdy Rusko získalo pozici klíčového politického aktéra na Balkáně, a formující se jihoslovanské národy byly díky ideologii panslavismu jakýmisi přirozenými spojenci tohoto britského rivala. Británie proto politicky i vojensky podporovala Osmanskou říši, přičemž Turci byli v britském veřejném diskurzu dlouho zobrazováni jako ušlechtilí a civilizovaní aristokraté, zatímco jejich pravoslavní slovanští poddaní byli prezentováni jako suroví barbaři. Během první světové války se však Británie stala spojencem Ruska a Srbska proti Turkům, takže došlo i k vynucené proměně veřejného diskurzu a Srbsko bylo v té době vnímáno a reprezentováno jako obránce evropské křesťanské civilizace [Kolstø 2003].

44 Podle Slavoje Žižeka některé balkanistické diskurzy vytvářejí a reprezentují Balkán jako imaginární skanzen Evropy, metaforu etnografického muzea nabízející statický obraz premoderního období evropské společnosti a kultury, Balkán je proto občas vnímán jako jakýsi depozitář ztracených esencí západního člověka [Todorova (1997) 2009: 126; Žižek (1994) 1996 citován in Dudková 2008: 17].

45 Viz například článek s ukázkami stereotypního zobrazování obyvatel Srbska v karikaturách německého a rakouského tisku na počátku 19. století, tedy v období před druhou světovou válkou, kdy byly vzájemné vztahy těchto zemí mimořádně napjaté, což formovalo prezentovaný výsměšný obraz Srbů a Srbek jako ošklivých, špinavých, bojechtivých, nevypočitatelných a nemravných primitivů, a jejich krále Petra I. jako otrhaného a nemohoucího staříka. Hlavními symboly užívanými v těchto souvislostech byly vši, prasata a černé vrány [Vukelić 2011: ].

46 Viz .

47 Viz .

48 Zde jako lingvistická kategorie označující soubor tvarů ohebného slova.

49 „Mental mapping“.

50 „Jestli může být v Bělehradě někdo v nebezpečí, tak nejspíš jen slávističtí fanoušci.“ („Hrozí slávistům v Bělehradě nebezpečí? Jen od soupeře na hřišti, říká kouč.“ iDnes.cz [online] 26. 8. 2009 12:09 [cit. 15. 11. 2011]. Dostupné z: .)

51 „Symbolic power of naming“ [Bourdieu, 1991: 242].

52 „Srbští fanoušci vymlátili hospodu, která patří Pavlovi Sedláčkovi.“ Blesk.cz [online] 20. 8 2009 22:12 [cit. 15. 11. 2011]. Dostupné z: .)

53 Podobné tendence můžeme najít například u Slobodana Vukoviće [2007] či Branka Balja [2006], kteří zastávají názor, že bývalá Jugoslávie byla „rozbita“ politickými elitami Slovinska a Chorvatska za výrazné pomoci Velké Británie, Německa, Rakouska v rámci projektu „Revize nedávné historie Evropy“ a spiknutí proti srbskému národu, který byl haagským tribunálem označen za viníka [Ibid.: 275-282]. Thomas Cushman [2004: 18-20] obviňuje z relativizmu a jednostranného prosrbského pohledu i dvojici Bakić-Hayden a Hayden [2006], čemuž však přesvědčivě kontruje jak samotný Robert M. Hayden [2005], tak napřiklad i Bette Denich [2005] či David A. Kideckel [2005].