Architektonická kancelář aip, s r. o., Plzeň Oznámení podle zákona č. 100/01 Sb., o hodnocení vlivů na životní prostředí dle zadáNÍ stavby administrativní a obchodně skladovací areál firmy ges electronics starý Plzenec

səhifə	2/4
tarix	25.06.2016
ölçüsü	453.5 Kb.

1 2 3 4

Geomorfologická situace

Geomorfologicky je sledované území obce Starý Plzenec lokalizováno v Plzeňské pahorkatině, na styku Radyňské vrchoviny, Plzeňské kotliny. Zájmové území leží právě na styku těchto geomorfologických okrsků.

Geomorfologické začlenění sledovaného území je následující:

Poberounská soustava (V) - nově Poberounská subprovincie /I₅/

- Plzeňská pahorkatina (V B) - nově

-- Plaská pahorkatina (VB-2), nově Plaská pahorkatina /I₅B-2/

--- Plzeňská kotlina (VB-2C)

---- Touškovská kotlina (VB-2C-a)

Švihovská vrchovina (VB-3) – nově Plzeňská pahorkatina /I₅B-3/

- Radyňská vrchovina (VB-SD)

- Štěnovická vrchovina (VB-3D-b)

Touškovská kotlina v Plzeňské kotlině

Jedná se o nejníže položenou část území v Plzeňské kotlině, které leží na sever od Ostré Hůrky směrem k soutoku plzeňských řek, kde je lokalizována větší část krajského města Plzeň. Vyznačuje se širokými údolími a výraznými nivami a říčními terasami a plošinami na miocenních uloženinách. Zaklesnuté meandry na Úslavě vznikly v pleistocénu na tvrdších spilitových horninách. V území se vyskytují karbonské prachovce, jílovce, arkózy aj., méně algonkocké břidlice, spility a miocenní říčně jezerní sedimenty.

Štěnovická vrchovina v Radyňské vrchovině

Zaujímá vyšší část zájmového území směrem k vrchu Radyně. Vrchovinné území je charakterizováno strukturně denudačním reliéfem ploché tektonické klenby s výraznými suky a strukturními hřbety SV – JZ směru, modelovanými procesy pleistocenního mrazového zvětrávání a odnosu zejména buližníků (izolované skály, mrazové sruby, nivační kary, kryoplanační terasy, balvanové proudy a haldy aj.). Nejvyšším bodem a prvořadou krajinnou dominantou je vrch Radyně (567 m), významné výchozy jsou Andrejšky a Ostrá Hůrka. Území je tvořené proterozoickými břidlicemi a drobami se spility a vložkami buližníků a s amfiboliticko – biotitickým granodioritem (Štěnovického masivku).

Reliéf zájmového území byl v minulosti vymodelován dosti komplikovaným geologickým vývojem. Pahorkatinné až vrchovinné území vznikalo na algonkických břidlicích a drobách s vložkami spilitů a buližníků, přičemž vytvořilo plochou tektonickou klenbu se zdejším výrazným sukem: Ostrá hůrka - 411 m a strukturní hřbet – ke kótě 428 m. Geomorfologicky významný je meandrující tok Úslavy a zvrásnělé sedimenty. Vlastní zájmové území areálu leží v úrovni 392 – 403,75 m n.m. Relativní výška nejvyššího objektu A nad terénem je 9, 4 m (objekt je budován v úrovni 396,5 – 397,5 m n.m.), tedy bude cca o 5 m nižší než skalnatý vrchol Ostré hůrky. Geomorfologický předěl nízkého horizontu mezi dvěma městy je vhodný pro zachování přírodního prostředí příměstské rekreace.

Geologické, hydrogeologické, hydrické a půdní podmínky

Geologický podklad

Geologicky podklad s významnými sukem (svědeckým vrchem) v zájmovém území vytváří svrchnoproterozoické tvrdé horniny starohorních algonkických buližníků (sericitů) – Ostrá Hůrka, dále Andrejšky a Radyně, v okolí pak proterozoické břidlice. V pozadí se významně uplatňují spilitové stráně u Koterova a Letkova (s otevřenými lomy).

Nerostné suroviny

V minulosti bylo povrchově těženo kamenivo v polohách Radyně a Ostrá hůrky, poblíž byly těženy u silnice III/18021 cihlářské hlíny v Pražákově cihelně.

Poddolovaná území

V zájmovém území nejsou evidována poddolovaná území.

Sesuvná území

V zájmovém území nejsou evidována.

Seismika, tektonika

Seismicky i tektonicky je sledované území relativně klidné s předpokládanou intenzitou nepřestupující 6 st. MSK. Menší tektonické poruchy se v území vyskytují.

Radonové riziko

V zájmovém území je střední radonové riziko, přičemž v celé oblasti je doložena redistribuce uranu s možností výskytu lokálních anomálií objemové aktivity radonu v půdním vzduchu. Orientační stanovení rizikových území vyplývá z prognózní mapy radonového rizika 1:200 000 (ÚÚG Praha 1990), kde stupeň rizika je odhadován na základě typu a propustnosti geologického podloží a některých dalších faktorů. Tektonické poruchy způsobují změnu - zvýšení objemové aktivity radonu.

Hydrogeologicky

V zájmovém území se střídají lokální zvodně s vrstvami izolantů, přičemž propustnost je převážně puklinová při malé zásobnosti. Jedná se o hydrogeologicky různorodý celek a vodohospodářsky středně významné území dolního povodí toku Úslavy. V horizontálním směru se mění propustnost nejen v závislosti na litologickém vývoji, ale i na tektonické pozici. Výše položené zalesněné plochy jsou vodohospodářsky významné pro zachování vodní stability a pozitivní vodohospodářské bilance. Příznivě se projevuje retenční účinek lesních porostů a trvalých travních porostů, jejichž podíl se v poslední době příznivě upravil.
Půdní charakteristika

Genetickým půdním typem je zde asociace hnědých půd kyselých - kambizemí –(lokálně hnědé půdy nenasycené – okyselené). Na buližnících jsou ostrůvky litozemí a kyselých rankerů. Zdejší půdy jsou mezotrofní. V zájmovém území areálu se vyskytuje BPEJ 4.26.14, hlavní půdní jednotka (HPJ 26) hnědé půdy kyselé, středně těžké, s dobrými vláhovými poměry.

Hydrologicky

Zájmové území je odvodňováno do řeky Úslavy, č.h.p. 1-10-05-001 (IV). Tok ústí zprava do Berounky v Plzni ve výšce 296 m, průměrný průtok u ústí 3,55 m³/s. Hydrologická stanice je v Plzni – Koterově. Jedná se o vodohospodářsky významný tok (66 km od ústí), čistota vody je II. třídy. V zájmovém areálu je možný podzemní vodní zdroj.

Bioklimatické poměry

Klimaticky leží sledované území v mírně teplé oblasti MT 11, charakteristické pro Plzeňskou kotlinu. Léto zde bývá dlouhé, teplé a suché. Zima je krátká, mírně teplá, velmi suchá, s krátkým trváním sněhové pokrývky. Přechodné období je krátké s teplým jarem a mírně teplým podzimem.

Srážkově je území podnormální, v mírném srážkovém stínu, s celoročními průměrnými srážkami 563 mm, z toho ve vegetačním období (IV – IX) cca 360 mm. Průměrný počet dešťových dnů se srážkami 1 mm a více bývá cca 95 a se srážkami 10 mm a více cca 14. Počet dnů se sněhovou pokrývkou bývá cca 47, počet dnů se sněžením cca 30. Průměrná max. výška sněhové pokrývky bývá 18 cm (a základní tíha sněhu S_o = 0,6

kPa).
Vlhkostně je možno oblast charakterizovat jako mírně suchou. Vlhkostní poměry odvisí od vzájemného poměru teplot a srážek v průběhu roku, na obsahu vodních par v ovzduší a na výparu.

Teplotně je území normální, s celoročními průměrnými teplotami 7,7 ⁰C.

Počet letních dnů s teplotami nad 25⁰ C zde bývá cca 44.

Počet tropických dnů s teplotami nad 30⁰ zde bývá cca 10.

Počet vegetačních dnů s teplotami nad 10⁰ C zde bývá cca 150.

Počet mrazových dnů s teplotami pod 0⁰ C zde bývá cca 115.

Počet ledových dnů s nejvyššími s teplotami pod 0⁰ C bývá cca 33.

Průměrné teploty v lednu bývají -2 až -3 ⁰C.

Průměrné teploty v dubnu bývají 7 až 8 ⁰C

Průměrné teploty v červenci bývají 17 - 18 ⁰C

Průměrné teploty v říjnu bývají 7 až 8 ⁰C.

Vzdušné proudění

Četnosti jednotlivých směrů větru uvádí větrná růžice v %:

Směr	S	SV	V	JV	J	JZ	Z	SZ	Calm
Podíl				15,2		22,5	19,5		10

V oblasti převládají jihozápadní a západní větry, značný je podíl jihovýchodních větrů, významný je podíl bezvětří. Vzhledem k velké členitosti krajiny, je proudění vzduchu terénem místně ovlivňováno, maxima převládajícího proudění jsou mírně posunuta ve směru orientace údolích směrů.

Sluneční záření v důsledku příznivé terénní expozice je relativně příznivé zejména v odpoledních hodinách a činí cca 1770 hodin za rok. Nejvyšší oblačnost zde bývá koncem roku (listopad a prosinec), nejnižší oblačnost bývá v září (v souvislosti s četným výskytem anticyklón nad střední Evropou). Od dubna do září oblačnost během dne se vzrůstající turbulencí přibývá, přičemž maximum bývá v odpoledních hodinách a minimum bývá v noci s ustáváním turbulence. V zimním období je největší oblačnost v ranních hodinách v souvislosti s výskytem mlh v nižších údolních polohách, přičemž minimum je opět v noci.

Počet zamračených dnů zde bývá cca 165.

Počet jasných dnů zde bývá cca 32.

Průměrný počet dnů s mlhou je cca 60.

Nejbližší meteostanice srážkoměrná je ve Šťáhlavech a Plzni - Doudlevcích.
Kvalita ovzduší je ve zdejším území relativně dobrá, menší lokální znečištění v topné sezóně způsobují jen malé bodové zdroje lokalit městských kotelen.

Charakteristika současného stavu životního prostředí v dotčeném území (jež mohou být významně ovlivněny)

(např. přírodní zdroje, fauna a flóra, ekosystémy, krajina, obyvatelstvo, hmotný majetek, kulturní památky, jež mohou být významně ovlivněny)

Charakteristika bioty, ochrana přírody

Nejvýrazněji může být výstavbou a provozováním uvedeného areálu dotčena biota. Živé přírodní prostředí zájmového území, je výrazně ovlivněno půdním substrátem (kyselé břidlice s buližníky). Dochází zde k výraznému kontaktu lesních společenstev a agrocenóz. V zemědělských polohách byly kvality přírodního prostředí nepříznivě ovlivněny dlouhodobou velkovýrobní intenzívní zemědělskou exploatací (v průběhu více než tří posledních desetiletí). Díky neekologickému obhospodařování zemědělských půd, došlo k znehodnocování a radikálnímu omezování květnatých trvalých travních porostů ve prospěch orných půd. Vlivem značného zvýšení podílu orných půd a jejich nadměrné blokaci, při používání vysokých dávek aplikovaných průmyslových hnojiv a dalších agrochemikálií došlo k nepříznivým proměnám vegetačního krytu i skladby aktuální flóry a fauny oproti původním společenstvům.

Ve sledovaném území zbyly jen fragmenty přirozených či přírodě blízkých rostlinných formací, zde VKP Ostrá Hůrka. Relativně zachovalejší je tedy místní, lokálně skalnatá, zčásti zalesněná a křovinatá poloha s mokřadními tůňkami, omezeně pak části trvalých travních porostů.

Biota má kolinní charakter, s patrným atlantickým vlivem. Zdejší území z hlediska regionálně fytogeografického členění (mapa regionálně fytogeografického členění ČSR - BÚ ČSAV) leží ve fytogeografické oblasti mezofytika /v subhercyniku, převážně v kolinním stupni), ve fytogeografickém okresu 31.a - Plzeňská pahorkatina.

Z hlediska vegetačně geografického členění (BÚ ČSAV Moravec, Neuhäusel) přísluší velká část území do oblasti acidofilních a borových doubrav, úsek P /V.2/. V oblasti je pestřejší lesní vegetační skladba podmíněna zejména půdotvorným substrátem, resp. přítomností bazičtějších hornin a orientací ke světovým stranám (světelnými a teplotními dotacemi) a vlhkostními poměry.

Původní /rekonstrukční/ vegetace byla v zájmovém území tvořena převážně acidofilními doubravami (Qa – Quercion robori-petrae, Genisto germanicae - Quercion), místy s autochtonní borovicí, na ostrůvcích bohatších substrátů a v teplejších polohách a na jižních svazích Ostré hůrky fragmenty teplomilných doubrav (Q – Potentillo albae –Quercetum), příp. dubohabřin (Melampiro nemorosi – Carpinetum), na skalních polohách lokálně reliktní bory (Dicrano – Pinion), na skeletových půdách suťové lesy (Aceri-Carpinetum), výše i květnaté bučiny (svazu Fagion).

Ve sledovaném území se vyskytovaly převážně kyselé (acidofilní) doubravy s borovicí (Quercion robori-petrae, Genisto germanicae – Quercion). Jejich hlavní složku činila borovice s dubem /Pinus sylvestris, Quercus petraea, Q.robur/ s příměsí osiky /Populus tremula/ a břízy /Betula pendula/ v závislosti na půdním druhu /na lehčím substrátu převládala borovice, na těžším pak dub/. Keřové patro bylo chudé, s jeřábem /Sorbus aucuparia/ a krušinou /Frangula alnus/. Bylinný podrost byl odvislý od trofické a hydrické charakteristiky konkrétního území.

V bylinném patře převládaly oligotrofní druhy, např. kručinky /Genista tinctoria, G.germanica/, jestřábníky /Hieracium lachenalii, H.sabaudum, H.laevigatum, H.umbellatum/, černýš /Melampyrum pratense/, rozrazil /Veronica officinalis/, ostřice vřesovištní /Carex ericetorum/, na podmáčených lokalitách ostřice třeslicovitá /Carex brizoides/, metlička /Avenella - Deschampsia flexuosa/, kostřava /Festuca ovina/, trojzubec /Sieglingia decumbens/, na prosvětlených lokalitách třtina /Calamagrostis arundinacea/, zlatobýl /Solidago virgaura/, na vlhčích písčitých akumulacích vysoká kapradina hasivka /Pteridium aquilinum/, příp. borůvka /Vaccinium myrtillus/ a brusinka /Vaccinium vitis-idaea/.

Primární bezlesí zde bylo velmi vzácné, vázané na skalní stepi (Alysso-Festucion pallentis).

Potenciální přirozená vegetace je zde mapována Biková a/nebo jedlová doubrava (Luzulo albidae-Quercetum petraea, Abieti-Quercetum) – dle Neuhäuslová Z. a kol. Biková doubrava s dominantním dubem zimním (Quercus peraea) se vyznačuje slabší příměsí až absencí méně či více náročných listnáčů – břízy (Betula pendula), habru (Carpinus betula), buku (Fagus sylvatica), jeřábu (Sorbus aucuparia), lípy srdčité (Tilia cordata), na sušších stanovištích i s přirozenou příměsí borovice (Pinus sylvestris). Ve slabě vyvinutém keřovém pásmu se objevuje krušina olšová (Frangula alnus) a řídce jalovec obecný (Juniperus communis). Fysiognomii bylinného patra určují (sub)acidofilní a mezofilní lesní druhy. Mechové patro bývá druhově pestré.

Diagnostická druhová kombinace je následující:

E3: Quercus petraea, Q. robur, Betula pendula, Fagus sylvatica, Carpinus betulus, Sorbus aucuparia, Tilia cordata, Pinus sylvestris, Abies alba

E2: Frangula alnus, Juniperus communis, Sambucus racemosa

E 1: Luzula luzuloides, Calamagrostis arundinacea, Deschmpsia flexuosa, Festuca ovina, Genista tinctoria, G. germanica, Hieracium lachenalii, H. murorum, Melampyrum pratense, Rubus fruticosus agg., Vaccinium myrtillus, Veronica officinalis, Luzula pilosa, Epipactis helleborine, Galium rotundifolium, Viola riviniana

E 0: Atrichium undulatum, Polytrichum formosum, Dicranum scoparium, Pleurozium schreberi, Leucobrium glaucum, Pohlia nutans aj.

Náhradní vegetace je tvořena loukami svazu Calthion, řídce i Molinion, na pastviskách vegetace svazu Cynosurion a Violion caninae. Lemy odpovídají vegetaci svazu Trifolion medii, křoviny náležejí vesměs do svazu Prunion spinosae.

Z hlediska vegetační stupňovitosti se ve sledovaném území vyskytuje 3. vegetační stupeň dubo - bukový (suprakolinní).

Charakter aktuální flóry a fauny je výsledkem dlouhodobého vývoje vegetačního krytu ve zdejším území. Původní vegetace byla v průběhu téměř 1500 let kontinuálního vlivu člověka zcela změněna. Někdejší acidofilní a borové doubravy byly z větší míry přeměněny na pole a na mělčích a chudších substrátech na smrkové monokultury, příp. na chudé kulturní bory. Z bývalých lužních lesů zbyly pouze řidší doprovodné porosty olší, vrb a jasanů, přičemž většina lužních a nivních poloh byla přeměněna na kulturní louky. K většímu odlesňování ve zdejším krajinném území docházelo od 10. století a zejména pak ve 12. a 13. století. Při intenzifikaci zemědělské výroby v minulých desetiletích došlo v nižších polohách k likvidaci velké části trvalého drnového fondu a jeho převodu na orné půdy ve vazbě na odvodňovací akce a současně k likvidaci části vodotečí a jejich podzemnímu zkanalizování a dále k likvidaci značné části rozptýlené trvalé zeleně. Biota je hercynského charakteru, s vyzníváním některých pannonských migrantů.

Zdejší flóra obsahuje převahu středoevropských lesních druhů. Aktuální vegetace byla nejvíce pozměněna v agrarizovaných plošinách a to obvykle v prospěch ruderální synantropní vegetace. Ve zdejší flóře je řada mezních prvků různého charakteru, někdy i s prvky exklávními. Vedle převahy středoevropských lesních druhů sem početně zasahují druhy subatlantské, resp. západní migranty a mezními prvky jsou slabší termofyty, jež zde vyznívají podél Berounky ze středních Čech, přičemž významným jevem je exklávní přítomnost perialpidských druhů.

Aktuální skladba flóry celého fytogeografického okresu je spíše chudší s převahou hercynských lesních druhů. Mezní prvky jsou řídké, exklávní prvky jsou ojedinělé. Z druhů středoevropského lesa jsou charakteristické např. devětsil bílý - Petasites albus, bažanka vytrvalá - Mercurialis perennis, lecha jarní – Lathyrus vernus, zimolez černý - Lonicera nigra, jaterník trojlaločný – Hepatica nobilis. Tyto jsou doplněny subatlantickými typy (resp. západními migranty), např. kostřava lesní - Festuca altissima, sítina klubkatá - Juncus conglomeratus, pcháč různolistý - Cirsium heterophyllum, pastinák luční palčivý - Pastinaca sativa ssp. urens, mokrýš vstřícnolistý - Chrysosplenium oppositifolium, krabilice zlatá – Chaerophyllum aureum, hvozdík křovištní (Dianthus sagueri). Jako mezní prvky zde vyznívají slabší termofyty, např. hvozdík kartouzek (Dianthus carthusionarum), šalvěj luční (Salvia pratensis). čistec přímý (Stachys recta), prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum), hlaváč bledožlutý (Scabiosa ochroleuca). Významná je exklávní přítomnost perialpidských druhů, např. lněnka zobánkatá (Thesium rostratum), třtina pestrá (Calamagrostis varia), kostřava ametystová (Festuca amethystiana), hvozdík sivý (Dianthus gratiopolitanus).

V polohách s převažujícími zemědělskými ornými půdami, je vegetace tvořena převážně kulturními agrocenózami s nedostatkem trvalé rozptýlené zeleně. U vodotečí a jejich okolí jsou dřevinné doprovody - olše /Alnus glutinosa/ a vrba /Salix fragilis/, příp. nesouvislé pásy trvalých travních porostů.

Náhradní vegetaci představují louky a pastviny svazů Arrhenatherion, Alopecurion pratensis, Cynosurion, na podmáčených místech Molinion a Calthion. Časté jsou křoviny (Prunion spinosae) a společenstva lemová (Trifolion medii).

Louky ve zdejším území jsou převážně kulturní, se střední druhovou pestrostí. Fytocenologicky přísluší mozaika lučních společenstev do svazu Arrhenatherion a v mokřadních polohách do svazu Calthion. V lučních porostech se vyskytují typické mezofilní druhy, např. ovsík vyvýšený /Arrhenatherum elatius/, ovsíř pýřitý /Helictotrichon pubescens/, trojštět žlutavý /Trisetum flavescens/, lipnice luční /Poa pratensis/, srha říznačka /Dactylis glomerata/, tomka vonná /Anthoxanthum odoratum/, jetel luční /Trifolium pratense/, řebříček obecný /Achillea millefolium/, zvonek rozkladitý /Campanula patula/ a jiné.

Ve vyvýšených polohách jsou lesní porosty, jež jsou z velké části tvořeny uměle založenými smrkovými, výjimečně borovými kulturami, se zásadně proměněným keřovým a bylinným patrem. V keřovém podrostu se lokálně vyskytuje jeřáb /Sorbus aucuparia/, bez černý /Sambucus nigra/, v bylinném patře jen málo druhů, např. jestřábník lesní /Hieracium sylvaticum/, metlička křivolaká /Avenella - Deschampsia flexuosa/, kostřava ovčí /Festuca ovina/, místy brusnice či borůvka /Vaccinium vitis-idaea, V.myrtillus/.

Ve sledovaném území je řada eutrofizovaných lokalit, např. lemové doprovodné porosty u komunikací, lemy polních honů a v některých případech i porostní lemy remízků a lesíků, kde převládají ruderální a nitrofilní, synantropní druhy v antropogenních společenstvech, např. Galio - Urticetae se zastoupením následujících druhů: kopřiva dvoudomá /Urtica dioica/, pcháč oset /Cirsium arvense/, bodlák obecný /Carduus acanthoides/, měrnice černá /Ballota nigra/, konopice dvouklaná /Galeopsis bifida/, bez černý /Sambucus nigra/ aj.
Aktuální flóra a fauna zájmového území sleduje jednak vlastní území výstavby areálu, kde v současnosti jsou zejména segetální druhy a dále potencionálně dotčené území Ostré hůrky, kde je zejména řada cenných subxerotermních druhů a konečně i kontaktovaný okraj Městského lesa s řadou významných druhů. Rámcový přehled zjištěných druhů v zájmovém území je následující:
^{Poznámka – použité symboly a zkratky:}

^{xxx - kriticky ohrožený druh}

^{xx - silně ohrožený druh}

^{x - ohrožený druh}

^{vz - vzácný druh}

^{v - významný druh}

^{TTP - trvalé travní porosty}

^{býv. – býval}

Dřeviny - Arborea

Acer negundo (Negundo aceroides) – javor jasanolistý (jasanojavor peřenolistý), introdukovaný, nenáročný, řídce vysazovaný (Ostrá hůrka)

Acer platanoides – j. mléč, suťové a roklinovité lesy, roztroušeně, vysazován v obci (St. Plzenec)

Acer pseudoplatanus - j. klen, suťové polohy, řídce (Ostrá hůrka, Městský les)

Acer pseudoplatanus Schwedleri – j. klen mírně červenolistý, okrasný kultivar (Ostrá hůrka)

Aesculus hippocastaneum - jírovec maďal, introdukován, ohrožován klíněnkou jírovcovou (Ostrá hůrka)

Betula pendula (verrucosa) - bříza bělokorá (bradavičnatá), světlé, chudší polohy, široká ekologická amplituda, pionýrská dřevina, hojně (Ostrá hůrka)

Carpinus betulus – habr obecný, teplejší lokality (Ostrá hůrka, Městský les)

Cerasus avium (Prunus a.) - třešeň ptačí, nepůvodní, neoidigenofyt, začleňuje se do víceméně přirozených lesních cenóz, světlé polohy, běžná, pěstovaná v ovocných kultivarech, zplaňující, roztroušeně (Ostrá Hůrka)

Corylus avellana - líska obecná, teplejší polohy, relativně hojně (Ostrá Hůrka, Městský les)

Crataegus laevigata (oxyacantha) - hloh obecný (hladkoplodý, ostrotrnný), křoviny, stráně, kamenité meze, plášťová společenstva, u cest, roztroušeně (Ostrá hůrka)

Euonymus europaeus - brslen evropský, světlé lesní okraje, řídce (Ostrá Hůrka)

v Fagus sylvatica - buk lesní, vyšší lesní polohy, řídce (Ostrá hůrka, Městský les)

Frangula alnus - krušina olšová, chudší stinné lesy, paseky, běžně (Ostrá hůrka)

Fraxinus excelsior - jasan ztepilý, podél vodotečí, běžně (Ostrá hůrka)

Juglans regia - ořešák královský (vlašský), introdukován, vysazován v ovocných kultivarech (chatová osada u Ostré hůrky)

vz Juniperus communis ssp. communis - jalovec obecný pravý, lokality býv. pastvisk, světlé bory a březiny, mizející ohrožený druh, vzácně, balvanitá lada, v polohách býv. pastvisk (Městský les)

Larix decidua - modřín opadavý, introdukovaný, světlé lesní okraje, průvanné lokality, relativně hojně (Městský les)

vz Lonicera nigra - zimolez černý, teplejší, křovinaté stráně, smíšené lesy (Radyně)

Mahonia aquifolium – mahónie cesmínolistá, introdukovaná, okrasně vysazovaná, zplaňuje (St. Plzenec-pomník padlým)

Malus domestica - jabloň domácí, pěstovaná v ovocných kultivarech (chatová osada u Ostré hůrky)

v Malus sylvestris - j. lesní, křoviny, světlé chlumy, ojediněle (Ostrá hůrka)

Padus avium ssp. avium (Prunus padus, racemosa) - střemcha obecná (evropská) pravá, vlhčí křoviny, příměs doprovodů vodotečí, roztroušeně (Ostrá hůrka)

Picea abies (excelsa) - smrk ztepilý, vlhčí horské polohy, vysazován v lesních monokulturách (hlavní dřevina Městského lesa)

Pinus sylvestris - b. lesní, světlé, písčité substráty, lesní monokultury, lokálně (Ostrá hůrka, Městský les)

Populus tremula - osika, chudší lesní půdy, dočasná dřevina, běžně (Ostrá hůrka, Městský les)

Prunus domestica - slivoň domácí (švestka domácí), pěstována od středověku v ovocných kultivarech, zplaňuje (Ostrá hůrka)

Prunus spinosa - slivoň trnka (trnka křovitá, obecná), slunné křoviny, meze, plášťová společenstva, relativně hojně (Ostrá hůrka)

Pseudotsuga menziesii - douglaska tisolistá, introdukovaná, ojediněle vysazovaná (Radyně)

Pyrus communis ssp.sativa (domestica) - hrušeň obecná (pěstovaná), pěstovaná již od středověku v řadě ovocných kultivarů (chatová osada u Ostré hůrky)

vz Pyrus pyraster (communis var.p., achras) - h. planá (polnička), křovinaté stráně, polní cesty, vzácně (Ostrá hůrka)

Quercus petraea - dub zimní (drnák), těžší půdy, výsev i nepůvodních proveniencí (Ostrá hůrka, Městský les)

Quercus robur - d. letní (křemelák), těžší půdy, roztroušeně (Ostrá hůrka, Městský les)

Rhus typhina – škumpa ocetná, introdukovaná, ojediněle vysazovaná, zplaňuje (Ostrá hůrka)

Robinia pseudoacacia - trnovník akát, introdukovaný, zdomácněl, invazní, vysoce konkurenční, suché, slunné stráně, běžně (Ostrá hůrka)

Rosa canina – r. šípková, kamenité meze a stráně, běžně (v zájmovém areálu, Ostrá hůrka)

Salix aurita - vrba ušatá, břehy vodních toků a vodních ploch, mokřiny, bažinaté TTP, příkopy lesních cest, lesní okraje a paseky (Úslava)

Salix caprea - jíva, sušší paseky, běžně (Ostrá hůrka, Městský les)

Sambucus nigra - bez černý, eutrofizované lokality, keřnaté lokality, hojně (Ostrá Hůrka, Městský les)

Sambucus racemosa - b. červený (hroznatý), lesní paseky, roztroušeně (Radyně)

Sorbus aucuparia - jeřáb ptačí, chudé lesní půdy, běžně (Ostrá hůrka. Městský les)

Spiraea douglasii – tavolník Douglasův, vysazován v urbanistické zeleni (chatová osada u Ostré hůrky)

v Swida (Cornus) sanquinea - svída krvavá, subxerofilní, výslunné, světlé, keřnaté stráně, plášťová společenstva, ojediněle (Ostrá hůrka)

Syringa vulgaris - šeřík obecný, introdukovaný, zplaňuje, vysazován (Ostrá hůrka)

Symphoricarpos rivularis - pámelník poříční (bílý), introdukován, zplaňuje, pobřežní houštiny (chatová osada u Ostré hůrky)

Tilia cordata - lípa srdčitá (malolistá), listnaté lesy, okrasně vysazována (Ostrá hůrka, Městský les)

v Viburnum opulus - kalina obecná, čerstvé, lehké, humóznější půdy, stinné polohy, snáší zaplavení, řídce až vzácně (Radyně).

V urbanistické zeleni chatových osad u Ostré hůrky, je řada dalších taxonů introdukovaných exotických dřevin.

Byliny (cévnaté) - Macrophyta
Acetosa pratensis (vulgaris, pratensis, Rumex a.) - kyseláč luční (šťovík obecný), mezofilní louky (Ostrá hůrka)

Acetosella multifida (vulgaris, Rumex a.) - kyselka obecná (kyseláč luční, šťovík menší), acidofyt, sušší TTP (Ostrá hůrka)

Achillea millefolium - řebříček obecný, sušší TTP (zájmový areál, Ostrá hůrka)

vz Acinos arvensis (Calamintha acinos) - pamětník rolní (marulka pamětník), výslunné teplé stráně, drobné sutě s mělkými primitivními půdami typu ranker, osluněné cesty (Ostrá Hůrka)

vz Acorus calamus – puškvorec obecný, bahnité břehy stojatých vod (tůňky pod Ostrou hůrkou)

Agrimonia eupatoria – řepík lékařský, teplé lokality, slunné stráně (zahrádkové osady u Ostré hůrky)

Agrostis capillaris (vulgaris, tenuis) - psineček obecný (tenký), TTP, lada (Ostrá hůrka)

- stolonifera (alba) - p. výběžkatý, vlhké TTP (Městský les)

Alchemilla monticola (pastoralis) - kontryhel pastvinný (horský), TTP, meze (Ostrá hůrka)

Alopecurus aequalis – psárka plavá, okraje a obnažená dna vodních ploch, zamokřené TTP (tůňky pod Ostrou hůrkou)

Anagalis arvensis - drchnička rolní, polní plevel (zájmový areál)

Anthriscus sylvestris – kerblík lesní, nitrofilní, vlhké křoviny a rumiště (Ostrá hůrka)

Amoria (Trifolium) montanum - jetelovec (jetel) horský, suché, teplé TTP (Ostrá hůrka)

- repens (Trifolium r.) - j. (jetel) plazivý, sešlapávaná TTP (Ostrá hůrka)

Anthoxanthum odoratum - tomka vonná, sušší, světlé TTP (Ostrá hůrka)

Anthriscus sylvestris - kerblík lesní, eutrofní, nitrofilní lokality, křoviny (Ostrá hůrka, zájmový areál)

Arrhenatherum elatius - ovsík vyvýšený, TTP, meze, křoviny (Ostrá hůrka)

Artemisia absinthum – pelyněk pravý, xerotermní, výslunné skalnaté stráně (Ostrá hůrka)

- vulgaris - pelyněk černobýl, nitrofilní, rumiště (zájmový areál, Ostrá hůrka)

v Aruncus vulgaris - udatna lesní, prvek horské květeny, stinné, vlhké lesní rokle (Radyně)

v Astragalus glycyphyllos - kozinec sladkolistý, lesní lemy, keřnaté stráně a háje (stráně pod Ostrou hůrkou)

Atriplex sagittata (nitens) – lebeda lesklá, indikátor ruderalizace a narušení (zájmový areál)

Avenella flexuosa (Deschampsia f.) - metlička křivolaká, suchá pastviska (Ostrá hůrka)

Ballota nigra - měrnice černá, eutrofizované lokality (stráň pod Ostrou hůrkou)

Bellis perennis - sedmikráska chudobka, nízké trávníky (chatová osada u Ostré hůrky)

v Betonica officinalis - bukvice lékařská, suché stráně a pastviska, lesní palouky (Ostrá hůrka)

Calamagrostis arundinacea - třtina rákosovitá, výslunné suché stráně, paseky, expanzivní (Městský les)

- epigeios - t. křovištní, sušší keřnatá lada a lesní okraje (Městský les)

v Calluna vulgaris - vřes obecný, sušší, světlé, chudé lesy (Ostrá hůrka)

Campanula patula – z. rozkladitý, háje, mezofilní až sušší TTP (Ostrá hůrka)

Capsella bursa-pastoris - kokoška pastuší tobolka, plevel (zájmový areál)

Carduus acanthoides - bodlák obecný, teplejší úhory, ruderální plochy (zájmový areál)

Carlina vulgaris – pupava obecná, suchá pastviska (stráň pod Ostrou hůrkou)

vz Centaurinum erythraea (minus) – zeměžluč hořká (menší), svěže vlhké lesní travnaté plochy,

vzácně (zde poměrně hojně Ostrá hůrka)

Cerastium arvense – rožec rolní, suché stráně (Městský les)

Chamaenerion angustifolium - vrbka úzkolistá, výslunné paseky (Městský les)

Chelidonium majus - vlaštovičník větší, rumiště (Ostrá hůrka)

Chenopodium hybridum - merlík zvrhlý, rumiště (zájmový areál)

Cichorium intybus – čekanka obecná, světlá štěrkovitá lada, světlé cesty (Ostrá hůrka)

Cirsium arvense - pcháč oset, plevel úhorů, invazní (zájmový areál hojně)

vz Clinopodium vulgare (Calamintha c.) - klinopád obecný (marulka k.), teplé skalnaté stráně a háje (Ostrá hůrka)

Colymbada (Centaurea) scabiosa – čekánek (chrpa) obecný, výslunné stráně (zájmový areál)

Convolvulus arvensis – svlačec rolní, archeofyt, suché úhory (zájmový areál)

Cynosurus cristatus - poháňka hřebenitá, sušší TTP (Ostrá hůrka)

Dactylis glomerata - srha říznačka, živnější TTP (Ostrá hůrka)

v Dianthus carthusionarum – hvozdík kartouzek, xerotermní, výslunné stráně (Ostrá hůrka)

Dipsacus sylvestris – štětka lesní, u komunikací, teplejší úhory (Ostrá hůrka)

Echium vulgare – hadinec obecný, výslunné písčité úhory (Ostrá hůrka)

Elytrigia (Agropyron) repens - pýr plazivý, ruderální, nitrofilní plevel (zájmový areál)

Fallopia convolvulus (Bilderdykia) - opletka obecná (svlačcovec popínavý), křoviny (chatová kolonie u Ostré hůrky)

Festuca gigantea – kostřava obrovská, křovinaté háje (Městský les)

- ovina – k. ovčí, suché, slunné TTP (Městský les)

- rubra - k. červená, suché TTP (Ostrá hůrka)

Fragaria vesca - j. obecný, výslunné TTP, paseky (Ostrá hůrka)

Galeopsis bifida (G.tetrahit ssp.b) - konopice dvouklanná, úhory, křoviny (Městský les)

- tetrahit – k. polní (napuchlá), úhory, plevel polí (zájmový areál)

Galingsoga parviflora - pěťour maloúborný, neofyt, eutrofizované zahradní půdy (chatové lokality u Ostré hůrky)

Galium sylvaticum - svízel lesní, křovinaté háje (Městský les)

- verum – s. syřišťový, výslunné stráně, meze (Ostrá hůrka)

Geum urbanum - kuklík městský, křoviny, rumiště (Ostrá hůrka)

Helictotrichon pubescens - ovsíř pýřitý, sušší TTP (Ostrá hůrka)

Hieracium lachenalii (argillaceum) - jestřábník Lachenalův (mnoholistý), křovinaté stráně, oligotrofní stanoviště (Ostrá hůrka)

- sylvaticum - j. lesní, křovinaté lesy, skály, hojně (Městský les)

Humulus lupulus – chmel ovíjivý, v křovinách pnoucí (Ostrá hůrka)

Hypericum perforatum - třezalka tečkovaná, sušší TTP (Ostrá hůrka, zájmový areál)

Impatiens noli-tangere – n. nedůtklivá, vlhké křoviny, (Městský les)

Lapsana communis – kapustka obecná, nitrofilní, houštiny (Ostrá hůrka, zájmový areál)

Lemna minor – okřehek menší, stojaté eutrofní vody (tůně Ostrá hůrka)

Leontodon autumnalis – máchelka (pampeliška) podzimní, sušší TTP (Ostrá hůrka)

Lolium perennis - jílek ozimý, sušší TTP (chatový areál u Ostré hůrky)

Lotus corniculatus - štírovník růžkatý, TTP (Ostrá hůrka)

Lupinus polyphyllus - vlčí bob mnoholistý, vyséván (Městský les)

Luzula luzuloides (nemorosa, albida) - bika hajní (bělavá), světlé, oligotrofní lesy (Městský les)

Matricaria perforata (M. inodora, Tripleurospermum maritimum) – heřmánkovec nevonný, synantropní, neobdělávaná pole, expanzivní (zájmový areál)

Phleum pratense - bojínek luční, kulturní sušší louky (Ostrá hůrka, zájmový areál)

Plantago lanceolata - jitrocel kopinatý, TTP (Ostrá hůrka)

- major - j. větší, eutrofizované lokality (Ostrá hůrka)

Poa annua - lipnice roční, sešlapávaná místa (Ostrá hůrka)

- nemoralis - l. hajní, stinné lesní okraje (Městský les)

- pratensis – l. luční, TTP (Ostrá hůrka)

Potentilla reptans - mochna pětilístek (plazivá), vlhké TTP (Ostrá hůrka, zájmový areál)

Prenathes purpurea - věsenka nachová, podhorský prvek, stinné smíšené lesy (Městský les)

Prunella vulgaris - černohlávek obecný, TTP, paseky, světlé lesy (Městský les)

Rubus fruticosus sp. agg. - ostružiník křovitý, teplé lesní okraje (Ostrá hůrka, Městský les)

- idaeus - o. maliník, živnější lesní paseky (Městský les)

Rumex obtusifolius - šťovík tupolistý (okrouhlolistý), úhory, invazní (zájmový areál)

Salvia nemorosa - šalvěj hajní, slunné stráně (Městský les)

Sedum boloniense (sexangulare) – rozchodník tenkolistý (šestiřadý), droliny, skaliska (Ostrá hůrka)

Senecio fuchsii (nemorensis ssp.fuchsii) - starček Fuchsův (s. hajní F.), světlé, řídké lesy, apofyt, (Městský les)

Solidago canadensis – zlatobýl kanadský, zavlečený, eutrofizované lokality, expanzivní (zájmový areál, Ostrá hůrka )

Sonchus arvensis – mléč rolní, segetální (zájmový areál)

Stellaria graminea - ptačinec trávolistý (trávovitý), široká ekologická a cenologická valence (Městský les)

- holostea - p. velkokvětý, křovinaté háje, obohacená stanoviště (Ostrá hůrka)

- media (Alsinula m.) - p. prostřední (žabinec p., ptačinec žabinec), archeofyt, vlhké humózní biotopy (chatové osady u Ostré hůrky)

Tanacetum vulgare - vratič obecný, suché pastviny, podél cest (Ostrá hůrka, zájmový areál)

Thlaspi arvense - penízek rolní, archeofyt, segetální (zájmový areál)

Thymus pulegoides - mateřídouška vejčitá (polejovitá), suché, teplé, písčitá lokality (Ostrá hůrka)

- serphyllum - m. douškolistá, teplejší lokality s nízkým veget. krytem (Ostrá hůrka)

v Trifolium alpestre – jetel podhorní (alpský), výslunné skály a keřnaté stráně, preferuje bazičtější substráty (Městský les)

- pratense - j. luční (červený), louky (Ostrá hůrka)

Tripleurospermum inodorum (Matricaria i.) - heřmánkovec nevonný, úhory (zájmový areál)

Trisetum flavescens - trojštět žlutavý, sušší TTP (Ostrá hůrka)

Tussilago farfara - podběl obecný, nové půdy (Městský les)

v Typha latifolia – orobinec širolistý, mokřad (Ostrá hůrka)

Urtica dioica - kopřiva dvoudomá, archeofyt, nitrofilní, eutrofizovaná místa, invazní (zájmový areál)

Vaccinium myrtillus - brusnice borůvka, kyselé světlejší lesy (Městský les)

Veronica officinalis - r. lékařský, sušší, světlejší lesy (Městský les)

- chamaedrys - r. rezekvítek (zájmový areál)

Vicia cracca - vikev ptačí, vlhčí křoviny, pole (Ostrá hůrka)

- sepium - v. plotní, křoviny (Ostrá hůrka)

Vignea brizoides (Carex b.) - tuřice (ostřice) třeslicovitá, prameniště a mokřady v souvislých porostech (Městský les)

v Vincetoxicum hirundinaria (Cynanchum v.) - tolita lékařská, teplé stráně (Ostrá hůrka)

v – Viola reichenbachiana (sylvatica) - violka lesní, světlé lesy běžně (Městský les)

v - riviniana – v. Rivinova, háje (Ostrá hůrka)
Kapraďorosty

v Dryopteris filix mas - kapraď samec, stinné lesy (Ostrá hůrka, Městský les)

Aktuální skladba fauny v území odráží složení vegetace, úživné a pobytové možnosti a další antropické vlivy ve sledovaném území. Území je charakteristické převažující ochuzenou hercynskou faunou se západními vlivy a průnikem horských a podhorských druhů. V nižších agrarizovaných polohách se jedná o ochuzenou faunu hercynské zkulturněné krajiny s mozaikou polí, lesů a luk, kde vzhledem ke zblokování honů a likvidaci velké části rozptýlené zeleně je druhové zastoupení živočichů chudší.

V agrarizovaných polohách převládají běžní živočichové kulturní krajiny, resp. kulturních stepí. Savci ve zdejším území jsou prezentováni z vysokých druhů lovné zvěře především jelení, srnčí i černou zvěří a pak řadou drobných hlodavců /rejsek aj./. Ornitofauna v území má vysokou diverzitu a zahrnuje obecně rozšířené druhy polí a lesů. K běžným druhům přísluší např. pěnkava obecná, skřivan polní, strnad obecný aj. V nezalesněném území dokumentují stavy ťuhýka obecného stupeň zachovalosti rozptýlené zeleně, která je zde kostrou ekologické stability a jež tvoří přirozené koridory a niky v zemědělských plošinách. K významnějším živočichům zde přísluší obojživelníci, vyskytující se především ve vodních plochách, např. druhy skokanů aj. Z plazů se v území vyskytují ohrožené druhy ještěrek, slepýš a zmije. Společenstva bezobratlých živočichů jsou zde nejcennější v remízku Ostré hůrky (škála denních motýlů, brouci).

V aktuální skladbě fauny jsou zastoupeny následující druhy:
Savci - Mammalia

Savci ve sledovaném území jsou zastoupeni především běžnými druhy kulturní krajiny. Vysoká zvěř migruje na přilehlé trvalé travní porosty a do okolí drobných vodotečí v obvyklých kulturních krajinách. Z vysokých druhů lovné zvěře je v lesích běžný výskyt hojné srnčí i černé zvěře, dále zajíc a liška. Lokálně se potulují toulavé kočky a psi.

Srnec obecný - Capreolus capreolus - trvale v lesích, migruje po celém území (Městský les)

Prase divoké - Sus scrofa - větší lesní komplexy (Městský les)

Zajíc polní - Lepus europaeus - stavy značně poklesly (Městský les)

Liška obecná - Vulpes vulpes - tiché lesní okraje (Městský les)

x Veverka obecná - Sciurus vulgaris - lesní okraje, ojediněle až vzácně (Městský les)

Kuna lesní – Martes sylvestris, lesní komplexy (Městský les)

Myš domácí - Mus musculus - synantropní, hojně (chatová osada u Ostré hůrky)

Myšice křovinná - Apodemus sylvaticus - eurytopní a invazní druh (Městský les)

Hraboš polní - Micromus arvalis - agrarizované polohy agrocenóz (chatové osady u Ostré hůrky)

Krtek obecný - Alpa europaea - trvalé travní porosty (zájmový areál)
Obojživelníci - Amphibia

Značně ohrožená skupina organismů, jež se vyskytuje především ve vodních plochách, citlivě indikuje nepříznivé změny prostředí. V území se vyskytují skokani a ropuchy, v tůních pod Ostrou hůrkou i čolci.

x Čolek obecný - Triturus vulgaris - vodní plochy, vzácně (tůňky Ostrá hůrka)

xx – horský – T. alpestris, tůňky, vzácně (tůňky Ostrá hůrka)

xxx – velký – T. cristatus, vodní biotopy, vzácně (tůňky Ostrá hůrka)

x Kuňka žlutobřichá – Bombina variegata – vodní plochy, vzácně (tůňky Ostrá hůrka)

vz Skokan hnědý - Rana temporaria - vodní plochy, nenáročný, hojný obojživelník, kdysi běžný, dnes ustupující skokan, v občasných loužích (Městský les)
Plazi - Reptilia

Velmi ohrožená skupina hůře se přizpůsobující civilizačním změnám. V zájmovém území se vyskytuje ještěrka, slepýš, užovka i zmije.

xx Ještěrka obecná - Lacerta agilis - kamenné shozy, teplé stráně, vzácně (Ostrá hůrka)

xx Slepýš křehký - Anguis fragilis - na vlhkých stanovištích, u vodních ploch, vzácně (Městský les)

x Užovka obojková – Natrix natrix – vlhké biotopy, vzácně (pod Ostrou hůrkou)

xxx Zmije obecná - Vipera berus - vlhčí, klidnější okraje lesů a luk, vzácně (Městský les)
Ptáci - Aves

Relativně bohatá avifauna je vázána především na rozptýlenou zeleň, zbytky extenzivních trvalých travních porostů a mokřadů a zbytky mezí. Ornitofauna souvislých lesních celků zahrnuje převážně obecně rozšířené druhy kulturních smrčin. Druhová diverzita ptáků je vyšší při okrajích porostů smíšených partií. V nezalesněném území dokumentují stavy ťuhýka stupeň zachování rozptýlené zeleně, která je kostrou ekologické stability a jež tak tvoří přirozené biokoridory a niky v zemědělských cenózách. K běžným druhům přísluší např. pěnkava obecná, skřivan polní, strnad obecný aj.

x Jestřáb lesní - Accipiter gentilis - větší lesy (Městský les)

Poštolka obecná - Falco tinnunculus - z otevřené krajiny ubývá (Městský les)

x Koroptev polní - Perdix perdix - „kulturní step“, trvalý pokles stavů, vzácně (Ostrá hůrka)

Bažant obecný - Phasianus colchicus - introdukován, pokles stavů od 70. let, vysazován (Městský les)

Holub hřivnáč - Coumba palumbus - lesy, pole i sídla /v hejnech/, snižování stavů (St. Plzenec)

Hrdlička zahradní - Streptopelia decaocto - eusynantropní druh šířící se z jv. Evropy (chatová osada u Ostré hůrky)

Kos černý - Turdus merula - hemisynantropní, hojně (chatová osada u Ostré hůrky)

Drozd zpěvný - Turdus phimelos - lesy, parky a zahrady, běžně (chatová osada u Ostré hůrky)

x Ťuhýk obecný - Lanius colurio - křoviny a rozptýlená zeleň, pokles stavů, řídce - ukazatel územní ekologické stability (Ostrá hůrka)

x Ťuhýk šedý – Lanius excubitor – rozptýlená zeleň, řídce hnízdí (údolí Úslavy, Starý rybník)

Sojka obecná - Garrulus glandarius – běžná (Městský les)

Straka obecná - Pica pica - otevřená kulturní krajina, lesy (Městský les)

Vrabec domácí - Passer domesticus - synantropní, hojný (chatový areál u Ostré hůrka)

1 2 3 4